Přiučí-li se dítky české ve školách německých konečně přece poněkud německému jazyku, jest to pánové, dostatečná náhrada za to, že ve všech ostatních předmětech byly zanedbány? A táži se, nemají dítky naše jiné příležitosti a hojně jiných příležitostí, aby se německému jazyku, jehožto důležitosti my nikterak nezneuznáváme, přiučily? Takoví žáci ale, kteří pro neznalost jazyka nedosáhli ve školách obecných náležitého vzdělání mravně náboženského, takoví žáci, kteří následkem neznalosti jazyka také v ostatních oborech nenabyli patřičných vědomostí a kteří se snad národnosti své odcizili, to jsou pak ti žáci, kterýmiž se později rozmnožují ty podvratné živly, kterýchž bohužel v naší době jest již až příliš mnoho.

Pánové, že u nás Čechů socialistickým theoriím nechce se dobře dařiti, toho hlavní příčinou - to jest již dávno uznáno - jest, že národní naše snahy, národní naše činnosť absorbuje naši sílu, naši horlivosť. Kdyby jednou to mělo přestati,

následky byly by velmi neblahé a smutné. (Tak jest. )

Možná - to připouštím, že jednotlivé z těch dětí, které se vyučují jazykem německým zprvu a někdy dlouhou dobu nesrozumitelným, konečně přece vyniknou a že později pokračují s ostatními dětmi. Ten důvod jsme často, pánové slyšeli a čtli. Ale zapomíná se při tom na ty děti ubohé, které zanikly, které nemohly všecky ty překážky, které se jim v cestu staví při takovém vyučování překonati. Zapomíná se při tom na to, co bývá pravidlem a co jest výminkou.

Také se nám pravilo, že my, kteří jsme ještě v německých školách byli vyučováni, že jsme se předce neodnárodnili. Pravda jest. Ale jaké byly ty dřívější německé školy (tak jest) a jací to byly učitelé na nich (výborně, tak jest. ) Přemnozí z těchto učitelů když německým jazykem učili, vštěpovali žákům svým úctu a lásku k jazyku mateřskému, úctu a lásku k národu a vlasti (tak jest, výborně. ) A zdaliž tomu nyní tak jest? O této otázce nechci se prozatím zmiňovati, snad ale později z dokumentu jednoho, z kterého některá místa dovolím si přečistí, vzejde patřičné světlo na to.

Myslím, že všichni skuteční a opravdoví přátelé školy, všichni, kterým na tom zaleží, aby dětem se dostalo řádného mravně náboženského vychování a aby se jim dostalo vědomostí řádných, že všichni ti by měli vřelou sympathíi k našemu návrhu jeviti, a když vzdor tomu přece se to neděje, nýbrž útoky a mnohdy neslýchané útoky na tento návrh se čini, nemohu z toho jinou konklusi učiniti, než, že také zde jako bohužel mnohdy, stranické ohledy výše se cení než úkol pravý, úkol školy. (Tak jest!)

Pánové, dovolím si při tom na to upozorniti, že náklad na Školství, jak zná mo, úžasně každým rokem vzrůstá. Nyní praeliminován jest na rok příští částkou 7, 200. 000 zl. a zemský příspěvek dosáhl již výše 4 millionů; zemský příspěvek na školství národní zvýšil se proti běžícímu roku téměř o 400. 000 zl. a ta progresse bezpochyby ještě bude trvati dále. Uvádím to proto, abych k tomu připojil poznámku, že tento ohromný náklad nezdá se zcela

oprávněným vzhledem k tomu, že tisíce a tisíce dítek nemají takového vyučování, jaké by míti měly. (Výborně. )

Čásť velká tohoto nákladu jest, hledímeli k těmto smutným poměrům, abych tak řekl vyhozena.

Jak smutné v této přičině někdy jsou poměry, dovolte pánové, abych to illustroval příkladem jedním, událostí, kteráž se, tuším r. 1880 sběhla. Roku 1880 na podzim okresní hejtman smíchovský odebral se do Kladna, aby tam v přítomnosti místní školní rady německé převzal tamnější školu německou. Okresní hejtman navštívil 3. třídu této školy, kde bylo 42 žáků a ptal se žáků takto: "Alle deutschen Kinder sollen die Hand erhehen. " Jedenácte dětí zdvihlo ruku. Okresní hejtman na to řekl: "Alle Kinder, welche deutsch sprechen, sollen die Hand erheben!" Zase 11 dětí se hlásilo a nic více. Okresní hejtman dále pravil: "Alle böhmischen Kinder sollen die Hand erheben!" Nehlásilo se ani jediné dítě. (Slyšte!)

Okresní hejtman se tomu podivil, konečně připadl na šťastnou myšlénku a ptal se po česku: "Všecky české děti ať se hlásí. " A skoro celá škola vstala i z těch 11 jich několik vstalo. (Veselost. )

To jest, pánové, drastický příklad, který naše poměry illustruje, to bylo prosím v 3. třídě, ne snad v 1. třídě této školy německé (Hlas: k čemu byla ta 3 leta?) Tak jako v Kladně, tak snad ne-lí právě tak křiklavé poměry, ale podobné vyskytují se také v jiných místech, (Zajisté).

Já aspoň vím, že na Smíchově, kde bydlím, velké množství dítek Českých, které jsou v německých školách i když jsou ve vyšších třídách nerozumějí ještě jazyku vyučovacímu, jazyku německému.

Na Smíchově, pánové, kde jest podle posledního sčítání lidu 21. 517 Cechů a 3. 544 Němců jsou 4 německé školy obecní. (Slyšte!) Ale v Budějovicích, kde je více než třikrát tolik Čechů, než jest na Smíchově Němců, jest jediná škola chlapecká česká a žádná dívčí. (To jest to utiskováni)

V Roudnici, kde je 5514 Čechů a 391 Němců, je veřejná škola německá, v Příbrami je 10932 Čechů a 92 Němců (slyšte) tedy 8/10 procent Němců a je tam veřejná škola německá. V Kosové Hoře je 2619 Čechů a 81 Němců a jo tam veřejná německá škola, v Radnici 3011 Čechů a 10 Němců (slyšte!) a všude je veřejná německá škola a sice vícetřídní.

To je obrázek, kterým se to ubližováni a utiskování našich vážených německých krajanů (tak je!) velmi případně illustruje (výborně, tak je !).

A v Nýřanech pánové, kde 2600 Čechů podle posledního sčítání lidu bylo a 1677 Němců, v Nýřanech, kde více než 580 dítek českých navštěvovalo soukromnou školu od ústřední matice školské založenou, tu takový hluk vznikl, když zemská školní rada podle práva a spravedlnosti (hlas: a dle povinnosti) uznala, že musí tato soukromá škola býti veřejnou. (Slyšte !) A s jakými překážkami, s jakými zápasy české školy v Duchcově, v Liberci, v Litoměřicích, v Trutnově a jinde se potkávají, o tom pánové nechci šíře vykládati, poněvadž je to vůbec známo. Jen to chci připomenouti, že p. poslanec Funke, který nedávno nám zde vyložil, že z těch 150 rodičů tuším v Litoměřicích, kteří žádali českou školu, konečně jenom zbyl maličký hlouček 20 Čechů, že tento pan poslanec zapomenul při tom také nám vyložiti, co vše předcházelo, než těchto 150 Čechů scvrklo se na 20. (Výborně, tak jest!)

Nám se vytýká národní nesnášenlivost a národní chauvinismus, ale pánové tyto věci ukazují, že národní nesnášenlivost na jiné straně je. A jak by tomu také mohlo býti jinak, když se i to již stalo, že v jednom městě německém pozemková kniha českou vložkou prý byla pošpiněna a pokálena. (Slyšte, hanba).

A není to důkazem nesnášenlivosti, když ten krásný a dojemný list pastýřský kterýž veledůstojný pan biskup litoměřický před dvěma roky vydal, když tento pastýřský list, ve kterém praví pastýř duchovní, že se stejnou láskou bude přihlížeti k synům a dcerám v Pánu německým i českým, když tento pastýřský list stal se v některých německonárodních

listech předmětem surových a nezřízených útoků ? (Tak jest, slyšte!)

Nemohu, pánové, při svém výkladě arci nikterak opominouti, abych aspoň několik slov neřekl také o úkolu naší Ústřední matice školské. Naše Ústřední matice školská je, jak známo, založena teprve po té době, kdy vznikl německý spolek školský, tak zvaný "Schulverein".

Že naše Ústřední matice školská jenom ryze obrannou tendenci má, je vůbec známo.

Jest známo, že ředitelstvo ústřední matice učitelům na matičných školách přísně zakázalo, aby se nepřijímaly dítky německé do českých škol (Tak jest! Tak jest! slyšte ve středu). Mezi temi 8000 dětí, které nyní, tuším, asi na matičných školách jsou, není, jak mně bylo ze strany kompetentní ujištováno, ani jedno německé ditě, ani jedno dítě (Slyšte! ve středu), které by českého jazyka nebylo úplně mocné.

Ale mám také jiný důkaz po ruce. Ty četné petice, které byly vysokému sněmu odevzdány, a které z části přičiněním ústřední matice byly odevzdány - to se nemusí nikterak tajiti - co žádají ty petice? Tyto petice žádají, aby znalosť jazyka vyučovacího byla podmínkou při přijímání dítek školních.

Tedy tyto petice žádaji také, aby německé děti, nerozumějí li českému jazyku, nebyly přijímány do škol českých.

Tento smysl předce tyto petice mají a tím jest nejjasněji dokázáno, že ústřední matice úplně vzdálena jest všech tendenicí čechisovati a anektovati dítky nemecké. (Slyšte! Slyšte! "Tak jest!" ve středu) Sestrany německé nebyly žádné takové petice podány.

Naopak se strany německé byly velmi prudké a vášnivé útoky učiněny na nás, že podáváme tento návrh.

Já myslím, že se tak nestalo snad z nějaké lásky k našim dětem, z nějaké zvláštní pečlivosti o naše české děti, aby se jim dobrodiní naučiti se německému

jazyku opatřila. My pánové té laskavosti a té péče u našich protivníků nehledáme a neočekáváme. Příčina pravá jest zajisté jiná. (Hlas ze středu: "germanisace!") Dovolte mi, abych naproti tomu zcela objektivně vytknul zde tato fakta:

Nechci činiti žádných dálších poznámek, každý ať si učiní konklusi sám.

Ale dovolte mně toto faktum uvésti. V řádném hlavním shromáždění německého spolku "Schulverein" v Hradci Stýrském dne 2. června t. r. první zástupce starosty

p. prof. Dr. Viktor ryt. Kraus pravil, (Výborně! ve středu) že děti některé

"einige"

"bei dem Schulbeginn der deutschen Sprache mir unvollkommen mächtig sind. "

A na škole v Libni - pravil, arci velmi opatrně, -

selbst slavische Eltern sind

bestrebt ihre Kinder an die Schule zu bringen, wobei wir begreiflicherweise eine ablehnende Reserve beobachten.

(Smích ve středu).

Pánové jaká tato "odmítavá reserva" jest, to mohu hned authentický objasniti tím cirkulářem, kterýž mně byl laskavostí jednoho p. kollégy opatřen a doručen.

(čte: )

Die Schulvereinsanstalten in den

Vororten Prags.

Sedenkschrift. - Der Schulverein in Holeschowitz, Lieben, und Wrschowitz.

(Slyšte ve

středu. ) Roku 1884.

Celý tento cirkulář, ctění pánové já nepřeháním a každý se může o tom přesvědčiti - vypadá jako nějaký válečný, bojovný manifest. (Slyšte !)

Nacházejí se tu výrazy - já jenom některá slova vytknu: -

"Zeloten",, Indi-

aner", "Zulukaffer", "fanatischer Gegner", "wir Deutscheu, die wir das herbe Brod der Minorität gewüzt mit dem Pfeffer der Vergewaltigung genießen; " unter verbindlichstem Kratzfuße- -

to se týká p. posl. dr. Grégra -

(Hlučná veselost ve středu) a dále se praví, a to je velmi zajímavé, že prý v těchto školách německých dítky české,

"den deut-

schen Begriff von Weltbürgerthum in sich ausnehmen. "

(Veselost)

Tomu se pánové na našich školách českých arci děti neučí. (Výborně. )

Než v tomto zajímavém circuláři čteme také toto:

"Es wäre eine politische Dummheit, wenn wir in so lange es die Räumlichkeiten in unsern deutschen Schulen erlauben (Aha! vpravo) anderssprachigen Kindern die Ausnahme hieselst verweigerten. " (Aha!

v pravo a centrum. )

Sapienti sat.

K illustraci ale dovoluji si přece ještě několik dalších slov přidati.

Nalézá se na př. škola soukromá německého spolku školního v Řikách u Semil, a bylo mně ujištěno, a já tomu důvěřuji, že tam jsou jenom vlastně 3 děti německé, ostatní jsou vesměs děti českých dělníků. (Slyšte! Slyšte!)

Ve Vršovicích podle posledního sčítání lidu jen 12 osob se nalezlo, kteří prohlásili se za Němce, a kteří udali obcovací jazyk německý.

Německých dětí tam prý není úplně žádných, ale škola soukromá německá se tam arci má zřídit. (Volání v centru: 4třídní!) 4třídní! (Slyšte! veselosť v centru), alinea

Ctění pp., já se pokusím ale nyní také o to, dokázati, že také se stanoviska našich německých krajanů mělo by se na návrh příznivěji a spravedlivěji pohlížeti, než se posud stalo.

Pravda jest, že při nynějších poměrech podařilo se na jistou část českých děti nám odníti a odnárodniti. Ale táži se, zda-li jest to šlechetné, zda-li se to srovnává se zásadami humanity, zdali se se to srovnává se zájmy státními a zda-li škoda, která se tím působí obecnému blahu, zda-liž ta škoda tím ziskem strannickým, který z toho pochází, dostatečně jest vyvážena?

My připouštíme, že návrhem jako již r. 1861, náš zvěčnělý a nezapomenutelný Wenzig podobný návrh zde ve sněmu podal, my připouštíme, že zákonem tím by se dostal nám a naší národnosti leckde

ochrany; ale právě tak by se zase na jiných místech dostalo ochrany také německé národnosti, poněvadž zákon náš nemá býti a není jednostranny, nýbrž platí na obe strany.

My počínáme si úplně loyalně, pravime-li, že nechceme čechisovati.

Ale my také stavíme se se vší rozhodností proti nerozumnému germanisování našich dítek. (Výborně, výborně!)

Já myslím také, že takovýmto zákonem by se spor národnostní nezostřil a nezvýšil. Já myslím naopak, že by takovým zákonem musely se spory národnostní zmírniti. A proč? poněvadž by se množství předmětů a příčin sporů, kteréž nyní jsou, tím odklidilo a odstranilo. (Tak jest, výborně. )

A to přece, pánové, musíme pokládati za dráhu, která vede ke smíru, ke smíření a dorozumění se.

Proto myslím, že by nynější vláda která smíření národností si za cíl vytkla, mela našemu návrhu přízeň svou osvědčiti.

Pravil jsem ale, že také se stanoviska našich německých krajanů náš návrh by zasluhoval spravedlivějšího a příznivějšího uvážení a pravil jsem, že to chci dokázati. Vezmu za příklad jeden z nejdůležitějších předmětů školního vyučování t. j. mluvnického vyučování. Na německých školách v Praze jest výsledek mluvnického vyučováni poměrně chatrný, jest skromnější než na mnohých školách venkovských.

To, co zde pravím, ví každý znalec. Jest dokázáno a jest dokázáno zejmena oficielně tím, že loni německý okresní školní inspektor ve své zprávě o německých školách v Praze právě tuto vadu vytknul, že výsledek mluvnického vyučování jest poměrně chatrný. (Slyšte!) Jaká jest příčina toho? Příčina toho není snad nespůsobilost a neschopnost učitelů, kteří svou úlohu svědomitě vykonávají, Hlavní příčina toho jest jiná. Příčina ta jest, že jest v německých školách veliké množství českých dítek, (tak jest), které jazyku německému nerozumějí. Co si má německý učitel počíti? Aby docela si ne-

všímal těchto českých dítek, které vůbec německy nerozumnějí, to by bylo nesvědomité, to žádný svědomitý učitel neučiní. On tedy všímá si těcho českých dítek. Ale jakého namáhání jest potřebí a jakého času, než České dítě větu jednoduchou, která jazykem nesrozumitelným se jemu přednaší, konečně jakž takž odříká. Těmi obtížemi, které jsou s takovým vyučováním spojeny, zdržují se něm. dítky ve vyučováni (tak jest, výborně) a pokroku. To jest věc, které by měli naši němečtí krajané co nejbedlivěji si všimnouti. To jest také jedna věc, na kterou onen paedagog německý, o němž jsem se ve své řeči dnes zmínil, upozorňuje a se zarmoucením poukazuje.

Pánové, při nynějších poměrech neděje se tedy jenom škoda českým dětem, děje se škoda a újma také německým dětem ve vyučování jejich z příčin, které jsem právě naznačil a proti kterým zajisté žádné ohó z této strany, na které ctění páni kollegové sedí, se neozve.

A nyní dovolím si ještě k tomu připojiti, co jeden německý list, arci konservativní list praví a já již jsem takový, že větší váhu kladu na německé konservativce, nežli co tak zvané německé liberální listy hlásají (smích). Inu každý má svou chuť. Jeden německý konservativní list praví, já přeložím ta slova: "Žádný poctivý Němec nepřeje si od Schulvereinu to, co mu nepřátelé jeho připisují - germanisaci Českých dítek. Velký 40 milionů duší čítající německý národ nemá toho potřebí, aby anektoval české dítky a hrdý sebevědomý Němec musí vším právem něco podobného s rozhořčením odmítnouti. Nyní jde o zákon, jímž také naše německé dítky mají býti chráněny, by se neposlovanštily. Zákonem mají býti německé naše dítky chráněny.

Celé ty statisíce, jež pohlcuje Schulverein, zůstanou v našich kapsách. Proč bychom tuto výhodu neměli uznati. Zákon tento nám nahradí Schulverein!

Zákon ten může se z naší strany nazvati třeba zákonem Weitlofovým (smích) nebo může dostati jiné německé národní jméno (smích) a vzhledem k výhodám a k ochraně, již tento zákon poskytuje ně-

mectví v národních školách, jsme opravdu zvědavi, jak se německonárodní poslanci k němu zachovají, jestliže jej čeští poslanci na sněm český vynesou Nuže, pánové, my jsme tento návrh vznesli na vysoký sněm a přesvědčíme se dnes, s jakým smýšlením se tento náš návrh u našich ctěných pánů kolegů na oné straně potká, a zdali jsou ochotni aspoň pro to hlasovati, aby se tento návrh odkázal k prozkoumání, změně, opravení (nebo to připouštím, že zákon tento může se opraviti a změniti) školské komisi.

Dokázal jsem pánové, (myslím aspoň, že při vší skromnosti mohu to tvrditi) oprávněnost našeho návrhu, ale jde mně také o to, abych umírněnost tohoto návrhu dokázal. Tu dovoluji si ještě krátký výklad o této stránce. My mohli bychom v čelo své osnovy zákona vším právem postaviti zásadu: "Rodičové, jejichžto děti mocny jsou obou jazyků zemských, mohou děti své dáti buďto do české nebo do německé školy. " To, pánové, není sice v osnově zákona výslovně praveno, ale nikdo nepopře, že implicite jest to obsaženo a my pranic proti tomu nebudeme namítati, jestliže školská komise z příčin jakýchkoliv by chtěla tuto větu, toto ustanovení postaviti v čelo celého zákona.

My s tím budeme úplně souhlasiti (Tak jest).

My neklademe za podmínku jazyk mateřský, nýbrž znalost jazyka vyučovacího; v tom, pánové, jeví se umírnenost našeho návrhu. My bychom mohli vzhledem k řádu školnímu a vyučovacímu, kterýž od bývalého ministra vyučování Stremayra vydán byl roku 1870., vzhledem k tomu mohli bychom plným právem navrhovati, aby byly dítky přijímány do škol podle mateřského jazyka. (Tak jest. ) Neboť v §. 51. tohoto řádu školního a vyučovacího, kteréžto ustanovaní panu poslanci Scharschmidtovi a šlechtici Plenerovi patrně nebylo známo, - minima non curat praetor - (Hlučný smích), ale není to žádná maličkost, - tedy v §. 51. praví se: Cílem mluvnického vyučování jest, aby dítky školní správně porozuměly tomu, co v jazyku mateřském se jim sděluje. (Slyšte, slyšte), německy:

"Das Ziel des Sprachunterrichtes ist rich-

tiges Verständniß der Mittheilungen anderer in der Muttersprache, die Fähigkeit, sich mündlich und schriftlich richtig und fließend auszudrücken, "

a rozumí se zde v materském jazyku, což zde není opakováno. Tedy, pánové, ministr Stremayr, kteréhož naši němečtí krajané předce pokládati musejí za svědka klassického, ministr Stremayr r. 1870. nemohl si věc ani jinak představiti než, že přijímání dítek do škol má se díti na základě mateřského jazyka.

A my nyní, pánové, netroufáme si ani tak daleko jíti, jako ministr vyučování Stremayr tenkráte v tomto "Schul= und Unterrichtsordnung" řádu školním a vyučovacím šel. Je to, pánové, umírnenost čili není? Mohlo by se namítati, že snad tato umírněnost je až přílišná. (Tak jest. Výborně. )

Druhý důvod toho, co jsem pravil, jest, že navrhujeme, aby ne všude, nýbrž jenom v obcich smíšených, v obcích s obyvatelsvem národně smíšeným tato zásada platila, na př. v Praze i v jiných městech, kde jest obyvatelstvo dvojí národnosti. A dále my připouštíme v §. 2. také výjimku, a to výjimku velmi závažnou, o kteréž mnozí z mých ctěných soudruhů soudí, že nejen až po kraj možnosti tato výjimka jde, nýbrž že tento kraj možnosti, touto výjimkou jest překročen. (Tak jest. )

A já nemohu s rozhodností tomuto mínění opponovati. "Z tohoto pravidla se vyjímají děti, jichž rodičové nebo poručníci závažnými důvody potřeby výjimky dokáží" atd.

My jsme, pánové, chtěli zde na svobodnou vůli rodičů ohled co možná největší vzíti. Arci ta svobodná vůle rodičů ve skutečnosti bohužel jest často tou největší porobou, tím největším otroctvím, které se nyní v osvíceném století 19. děje. (Tak jest. Výborně Výborně. )

V přečetných peticích - těch peticí je na sta, jsou stížnosti na to, že se strany některých továrníků nebo ředitelů továren, nátlak se děje na dělníky, nátlak nespravedlivý a neslušný, aby dítky své posýlali do škol, jejichž jazyku nerozumějí a vyhrožuje se při tom i propuštěním ze služby (Slyšte, Hanba, barbarství).

Naším zákonem tedy měla by se skutečně svobodná vůle ochrániti (Tak jest) a ochranila by se vydatným spůsobem. My mluvíme o závažných důvodech, na základě kterých se výminky v tomto zákoně připouštějí. Nerozumíme tu arci vůli továrníkovu anebo násilí, které by se s této strany dálo; to není žádný závažný důvod, to pravíme napřed a žádný svědomitý školní úřad nemohl by vůli továrníkovu a násilí jeho uznati za závažný důvod.

Co se § 3. týká, bylo namítnuto v listech, které nám nejsou nepřátelského smýšlení, že prý tento § je zbytečný. Pánové! je-li tento paragraf zbytečný, pak svědčí snad o naší neobratnosti a nespůsobilosti zákonodárské, ale svědčí zároveň o naší umírněnosti poněvadž nechceme dále jíti, než podle platných již zákonů můžeme jíti. Tento paragraf, pánové ale není zbytečný. Říšský Školní zákon jakož i zemský zákon obsahují jen to ustanovení, že kde se 40 dítek nalézá, které by školu více než 4 kilm. vzdálenou navštěvovati musily, tam se má zříditi škola veřejná. I jest tu patrná mezera, zákon nečiní zmínky o jazyku nebo o národnosti a je dle našeho mínění potřeba zákon tímto spůsobem doplniti. Mohlo by se dle tohoto zákona například státi, že by bylo 70 německých dítek a 50 českých a mohla by se zříditi jedna škola s vyučovacím jazykem německým, kdežto my chceme, aby byly zřízeny dvě školy, jedna pro něm. jedna pro české děti. Já, vím, že zemská školní rada v duchu zákona, pravím v ducha zákona snaží se oprávněným požadavkům vyhověti a zasluhuje tato snaha, jak se samo sebou rozumí, vřelého a vděčného uznání s naší strany, ale jisto jest, že je lepší přece pevná a trvalá půda zákona, než takováto praxis administrativní, která sama sebou je chvalitebná a spravevedlivá. (Výborně. )

Přecházím nyní k resoluci, kterou navrhuji: Co se této resoluce týká, byl účel náš postarati se také o takové menšiny národní, pro které se dle zákona platného nemůže škola zvláštní zříditi. Tento případ se skutečně jednou udál, že bylo kdesi 21 Českých a 21 německých dítek. To je faktum. Jaká škola se měla zříditi pro tyto dítky? měla se zříditi německá škola anebo česká škola? kdyby se zřídila německá škola, ukřivdilo by se českým dětem, a kdyby se zřídila česká škola, ukřivdilo

by se německým dětem. Mělo se snad zavésti utraquistické vyučování?

To jest zakázáno a paedagogové rozhodně zavrhují takový spůsob. Já prosím ty pány, kteří odporují této naší resoluci, aby se laskavě aneb třeba nelaskavě postavili před tento problém. Jakým spůsobem se má rozřešití?

My jsme myslili, že jest slušno a spravedlivo, by tím spůsobem, který my v resoluci navrhujeme, se rozřešil. Arci Jeho Excelence p. Dr. Herbst včera pravil, tím že by opět německý živel a němečtí učitelé byli zkráceni, že potom by žádný německý učitel nebyl připuštěn k takovému vyučování. Já, pánové, tuto obavu nesdílim. Právě tak jako český učitel, který německého jazyka mocen jest, na takové škole by vyučovati mohl, tak také německý učitel, kdyby českého jazyka mocen byl. A to mu pranic nebrání, naopak, jak my si přejeme, aby co možná nejvíce vzdělaných Čechů německému jazyku rozumělo, tak si také přejeme, aby co možná nejvíce vzdělaných Němců jazyka našeho, jazyka českého byli mocni. (Tak jest. )

Já, pánové, dovolím si ukázati ještě na to, že co týče přijímání žáků do středních Škol; jak známo, přijetí žáků záleží na přijímací zkoušce, kteráž se musí odbýti a kterou se zjišťuje, zdali žák jest vyučovacího jazyka střední školy mocen. Ten žák, který není mocen vyučovacího jazyka, má se podle pravidla odmítnouti. Co platí pro gymnasia, já myslím, pánové, že ještě větší měrou by mělo platiti pro školy obecné, do kterých se útlé dítky, které teprv se mají učiti mluviti, přijímají. Mohl bych uvésti také jiné zákony, zákon ze dne 18. ledna 1866, kde v § 5. toto se ustanovuje:

"Kde jest jen jedno'gymnasium, které jest hojně navštěvováno a kde pravidlem mnoho žáků jest, kteří jen tím jazykem zemským vyučováni býti mohou, který není vyučovacím jazykem toho ústavu, tam má buď zřízeno býti nižší gymnasium s druhým jazykem zemským v místě samém neb v místě přiměřeně položeném, nebo prozatím zřízením oddělení o vyučování druhým jazykem zemským má býti postaráno. " Já tu opět pravím, co

stran vyučování gymnasialního ustanoveno, to má a musí se ustanoviti také pro obec. školy a ještě mnohem více.

Návrh náš, pánové, má za účel, hájiti důležité zájmy paedagogické a didaktické. Nepopírám sice, že také z důvodu národního, z příčiny ochrany národnosti naší přejeme si uskutečnění tohoto zákona. Ale výhody takového zákona jsou obapolné. Ty by neplatily pouze pro nás, nýbrž také pro naše německé krajany. Nás nevede nenávisť proti jazyku německému, proti živlu německému. My činíme beztoho, jak vůbec známo, německému jazyku koncesse, mnohé koncesse, které by snad ani nebyly nutny. Že v našich kruzích není žádná nenávisť proti německému jazyku, to pánové, dokazuje velmi zřejmě zpráva zemské školní rady, z níž kratičké místo dovolímsi uvésti. Pravím zpráva zemské školní rady o výsledku vyučování, kteroužto zprávu zemský výbor do své zprávy zahrnul. To podotýkám proto výslovně, poněvadž se stalo, že již dva ctění páni řečníci nerozeznávali v jistých případech dosti bedlivě zprávu zemské školní rady a mínění zemského výboru. V této zprávě zemské školní rady tedy praví se:

"Na všech školách měšťanských a mnohých více než trojtřídních školách obecních s českým jazykem vyučovacím bylo německému jazyku jako předmětu nepovinnému vyučováno. Jazyku tomu učila se většina žáků dotčených škol, na mnohých školách měšťanských i veškeré žactvo jejich. "

Naproti tomu v německých školách se praví: "Jazyku českému vyučováno jenom na málo kterých školách s německým jazykem vyučovacím. " (Slyšte!)

Pánové, návrh náš připouští, jak jsem již řekl, změny a zejména bych hned dnes ve srozumění se svými ctěnými kollegy z komise klubovní podotknul, že by bylo záhodno na příklad, aby soukromé školy z §. 1. byly vyloučeny a aby ve zvláštném paragrafu ustanovení, týkající se soukromých škol, bylo obsaženo, kteréž by pak asi takto znělo: "V obcích, v nichž se vedle veřejné školy obecné, nalézá soukromá škola s druhým jazykem vyučovacím, smějí se do této soukromé školy přijmouti jen takové děti školou povinné,

které vyučovacího jazyku této školy jsou mocny. " Ale to jsou změny, které zajisté školní komise navrhne, jestli se jí budou zdáti nutnými aneb žádoucími. Nám záleží na tom hlavně, aby zásada, na které náš návrh založen jest, aby tato zásada od slav. sněmu dosáhla uznání.

Já, pánové, končím svou řeč tím, že budoucí století, a co pravím budoucí století, snad budoucí desítiletí ani nebude moci poch piti, že v našem století, 19. století roku, 1884, proti naší tak jasné, tak užitečné, tak jednoduché a praktické zásadě, že dítě má se vyučovati jazykem, jemuž rozumí, že proti takovéto zásadě takový odpor byl kladen. Odporučuji pánové z plného přesvědčení a co nejvřeleji návrh, kterýž podáváme slav. sněmu a prosím, aby byl tento návrh jak my si toho přejeme, školní komisi k předběžnému rokování a podání zprávy odevzdán. (Hlučný potlesk ve středu, výborně ! Řečníku se gratuluje).

Nejv. maršálek zemský: Žádám galerie, by se zdržely každého vysloveni souhlasu neb nesouhlasu.

(Zvoní).

Vidím se však nucena na to upozorniti, že jsem v době posledních dnů musel několikráte to připomenouti galerii a že následkem toho jsem odhodlán při první příležitosti, kdybych opět byl nucen, galerii upozorniti na její povinnost, dáti ji vyhliditi.

Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá přejdem k hlasování.

Wir schreiten zur Abstimmung.

Der Hr. Antragsteller stellt den Antrag in formaler Beziehung seinen Antrag der Schulkommission zur Vorberathung und Berichterstattung zuzuweisen.

Pan navrhovatel činí v ohledu formálním návrh, aby jeho návrh byl přikázán komisí školní k předběžnému rokování a podání zprávy.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

(Stane se. ) Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest zpráva komise pro změnu řádu volení do sněmu království českého.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht der Kommission in Angelegenheit der Reform der Landtagswahlordnung.

Zpravodajem jest p. posl. Tonner.

Zpravodaj p. Tonner.

Slavný sněme! Ze zprávy komise, která již před několikem dní rozdána byla, slavný snem ráčí vyrozuměti, co pohnulo komissi, že z obšírné zprávy zemského výboru prozatímně toliko dva §§. 18. a 20 slavnému sněmu k schváleni odporučuje, kteréž souhlasně s návrhem Jeho Exc. p. dr. Herbsta a soudruhů nesou se k tomu, aby se právo volební ve venkovských obcích a městech poskytlo též poplatníkům pětizlatovým s tím však rozdílem že, kdežto návrhy Jeho Exc. p. dr. Herbsta a soudruhů právo to spojiti chtí toliko s poplatkem přímé daně 5 zlatých, navrhuje zemský výbor a tudíž i komise, aby se do toho censu pětizlatového zahrnuly též všechny přirážky mimořádné.

Jsa přesvědčen, že sobě velectění páni poslancové zprávu tu přečetli, přestávám na tom, že přečtu toliko §§., kteréž ona slavnému sněmu k schválení doporučuje, totiž tak aby §§. 13 a 15 dosavadního řádu volení do sněmu nahraženy byly zněním jak se vyskytuje v §§. 18 a 20 osnovy zemského výboru.

Hoher Landtag! Da ich die Ueberzeugung hege, daß der Bericht der Kommission, welcher bereits seit einigen Tagen aufliegt, die gebührende Würdigung seitens der Herren Abgeordneten erfahren haben wird, so beschränke ich mich mit Umgehung der Verlesung des Motivenberichtes darauf, dem hohen Landtage die Annahme des einhellig gefaßten Beschlusses der Kommission, nämlich die §§. 13 und 15 der bisherigen Landtagswahlordnung durch die §§. 18 und 20 des Berichtes des Landesausschusses zu substituten, zu empfehlen. Beide Anträge, nämlich sowohl der Antrag des Berichtes des Landes-

ausschusses als auch die Anträge Sr. Excellenz des Herrn Dr. Herbst und Genossen gehen dahin, daß das Wahlrecht in den Landgemeinden und Städten auch einer Steuerleistung von fünf Gulden zugestanden werde, nur mit dem Unterschiede, daß die Anträge der Kommission in den genannten Census auch die außerordentlichen Zuschläge mit inbegriffen haben. Ich erlaube mir also, dem hohen Landtage die Annahme dieses einhellig gefaßten Beschlusses der Kommission wärmstens anzuempfehlen.

Nejv. maršálek zem.

Jelikož tato předloha pozůstává z vícero článků, tedy, zahajuji debattu povšechnou.

Nachdem diese Vorlage aus mehreren Theilen besteht, so eröffne ich die Generaldebatte. In derselben hat sich zum Worte gemeldet, und zwar für die Anträge Se. Excellenz Herr Dr. Herbst. Ich ertheile ihm das Wort.

Se. Excellenz Abg. Dr. Herbst: Hoher Landtag!

Ich habe mich zum Worte für die Anträge gemeldet, wie Seine Durchlaucht zu erklären schon die Güte hatte. Ich bin vollkommen mit den Anträgen der Kommission einverstanden und ergreife das Wort nur aus dem Grunde, um zu erklären, wie es kam, daß der von uns gestellte Antrag nicht genau mit jenem des Landesausschuses in Bezug auf den Gegenstand der Frage übereinstimmt.

In materieller Beziehung, dann in formeller Beziehung wurden auch auf dem Antrage des Landesausschusses Aenderungen vorgenommen. Dieser materielle Unterschied besteht, wie der Herr Berichterstatter auch hervorhob, darin, daß in dem jetzt vorgelegten Antheile die Einrechnung der außerordentlichen Zuschläge in den Betrag von 5 fl. ausgesprochen ist, während das in meinem Antrage der Fall nicht war. Daß ich mich aber dessen ungeachtet mit dem Antrage, wie er jetzt vorliegt, einverstanden erklärte, ja denselben gar nicht anders gewünscht habe, das findet seine Erklärung in den sehr einfachen und allgemein bekannten Thatsachen. Bekanntlich ist bezüglich der Reichsrathswahlordnung eine Aenderung des Wahlrechtes bereits Gesetz, eine Aenderung, welche dahingeht, daß eben auch die 5 fl. an direkten Steuern Zahlenden, wenn sie es auch nicht sonst haben, das Wahlrecht genießen sollen. In dem Reichsgesetze heißt es nun: "Bloß diejenigen, welche

5 fl. an direkten Steuern zahlen. Von unserer Seite, nämlich von Seite derjenigen Partei, der ich auch im Reichsrathe anzugehören die Ehre habe, war aber der Antrag gestellt worden, es sollen ist diese 5 fl. die außerordentlichen Zuschläge eingerechnet werden. Dieser Antrag war von uns als ein abändernder gestellt worden, und jene geehrten Herren, welche im Reichsrathe, im Abgeordnetenhause die Majorität bilden, haben diesen Antrag abgelehnt, ungeachtet er sehr ausführlich begründet wurde und haben angenommen die 5 fl. ohne daß sie sich für die Einrechnung ausgesprochen haben. Wie ich nun den Antrag, der jetzt vorliegt, einbrachte, mußte ich natürlich voraussetzen, daß die Herren hier derselben Ansicht sein werden. Welcher sie auch in Wien waren und daß sie einen Antrag, welcher die Einrechnung der außerordentlichen Zuschläge in die 5 fl. beantragen würde, gerade so ablehnen Würden, wie sie diesen Von uns gestellten Antrag in Wien abgelehnt haben. Da mir nun auf der Ausdehnung des Wahlrechtes auf die 5 fl. Zahlenden ernstlich gelegen war und da ich voraussetzen mußte, daß die Herren, welche in Wien den von uns diesfalls gestellten Antrag ablehnten, ganz konsequent auch hier ablehnen Würden, so war ich bemüssigt, mich darauf zu beschränken, das Wahlrecht Solle ausgedehnt Werden auf diejenigen, welche 5 fl. zahlen. Nun geschah aber wieder das entgegengesetzte. letzt haben wir uns gefügt gehabt demjenigen, was in dem Reichsrathe gegen unsern Wunsch und gegen unsere Intentionen beschlossen wurde: jetzt hat der Landesausschuß das entgegengesetzte beantragt. Nun, weil uns doch nur um die Sache, und darum, um da zum Ziel zu gelangen, zu thun ist, und da endlich hier für den Landtag wenigstens dasjenige beschlossen wird, was wir im Reichsrath beantragt haben und was Sie im Reichsrathe gegen uns stimmten und gegen unsere sehr ausführliche Begründung abgelehnt haben, so erkläre ich, daß Wir Sehr erfreut Sind, im Landtage das durchzusetzen, und zwar, wenn dazu nach gesagt wird, der Landesausachußantrag sei weitergegangen, als der unsrige, Weil nach den konstitutionellen Grundsätzen, die uns immer gepredigt werden, dem, was die Majorität beschlossen hat, auch die Minorität sich fügen soll. Wenn jetzt das. was die Majorität im Reichsrathe abgelehnt hat, hier angenommen wird, so können wir Darüber nur erfreut sein, und ich habe im Namen meiner Kollegen zu erklären, daß wir für die vorgelegten Anträge Stimmen werden.

Nejv. zem. maršálek: Hlásil se ještě

k slovu pro návrhy komise pan poslanec Tůma. Dávám jemu slovo.

Posl. p. Tůma. Hlahol odporu vznes] se po dvakráte se strany druhé, když předešlý řečník p. prof. Kvíčala pronesl, že strana ona nám nikdy nevyhovovala ni v jediném, ať kterémkoli našem požadavku. Nuže, tuším, nejlepší illustrací k tomuto dvojímu "Oho" z oné strany je zpráva slavné komise pro změnu volebního řádu, která dnes přednášena byla.

Ze zprávy té dovídáme se o resultátu opětného našeho snažení o věc velkou a spravedlivou, o jednu z největších důležitostí našeho národa, o opravu volebního řádu, jejž včera p. hrabě Lev Thun tak trefně poznamenal co kořen a pramen všeho zla, které téměř od čtvrtletí hoří a hubí náš život veřejný.

Nuže, pánové, před rokem ctěný pan dr. Rieger jménem celé strany naší předložil návrh v tomto sl. sněmu, který byl také tímto sl. sněmem přijat, jímž sl. výbor zemský se vyzval, aby do tohoto sezení předložil opravu volebního řádu, podle které by na základě sčítání lidu a jiných dát úředních právo volební vzhledem k počtu obyvatelstva a placení daní co možno stejnou měrou bylo rozděleno a za druhé, kterou by s ohledem na geografické rozložení okresů takovým spůsobem se obmezilo, aby se oběma kmenům zemským dostalo stejnou měrou plného práva.

Výbor zemský podjal se této úlohy a na základě velice vzácného statistického úředního materiálu, který mu byl poskytnut se strany vlády, podal úplnou osnovu nového zákona volebního.

Nuže, jakého uvítání dostalo se mu z oné strany ? Mohli jsme očekávati, že se ti pánové alespoň do kritiky pustí, tohoto elaborátu zajisté obsažného a závažného. Avšak ničeho takového jsme se nedočkali, nýbrž zkrátka a limine hned se nám to odmítlo, že, pánové, žádné debaty ani se nezúčastní ani v žádné spoluúčinkování při této opravě volebního řádu, která by vyšla z naší strany a vedla k tomu, aby strana německá zůstala v menšině na sněmu zemském.

Pánové, to jest ovšem stanovisko, kteréž nemá sobě rovného, páni z oné strany representují skutečně menšinu v zemi; národ německý v zemi nedosahuje ani 2 mil. co do počtu hlav, kdežto národ český čítá 3 1/2 mil. duší; nicméně páni prohlašují, že nepřistoupí nikdy k žádné opravě volebního řádu, mocí které by oni byli na tomto sněmu v menšině.

Poněvadž ale nemohou býti na žádném zastupitelském sboru 2 většiny, následuje z toho, že nikdy nechtí přistoupiti na jiný výklad otázky volebního řádu, než takový, který by náš národ stlačil do menšiny, jak jest stlačen již po 20 let. Pánové, jako kdybychom my za to mohli, že historie k tomu pracovala, aby národ náš byl zde převahou, německý národ menšinou, jako by v právním moderním státu mohl ostati ten stav a ten řád, aby minorita skutečná mohla činiti nárok právní, aby zůstala většinou v zastupitelstvu této země.

Pánové, když Vám to připadá tak trpce, kteří jsou skutečnou menšinou v zemi, abyste byli menšinou na sněmu, jako teprvé má býti nám, kteří jsme tak rozhodnou většinou v zemi, abychom my se dali odsouditi do trvalé menšiny na tomto sněmu.

Pánové, je li nějaký důvod ku znepokojení v této vlasti, jest zde v té staré 20leté křivdě, která se děje nám a to znepokojení bouří srdce českého lidu, nikoliv Vašeho.

Když tedy přicházime k tomu, když chceme poopraviti tu křivdu aspoň tak dalece, že by snad ne český lid v sobě obdržel většinu v tomto slavném sněmu, nýbrž že by se toliko poněkud mírnily ty křivdy a do nebe volající poměry, tu se nám odpovídá rozhodně a opětovně "nikdy". Na štěstí ale právě jeden z nejpřednějších řečníků oné strany včera nám pověděl velmi správně a trefně, jak na takové "nikdy" v politice netřeba klásti veliké váhy. Ano, úplně se k tomu přidávám, takové "nikdy" má váhu v politice jen tehdá, když vychází z prsou národa, který brání věc pokroku, ale takové "nikdy" nemá významu v historii, když živel kterýs opírá proudu doby, opírá se právu, vzdoruje pravdě a hájí bezpráví. Přes takové "nikdy" ještě vždycky dějiny

přešly k dennímu pořádku. Tu naději, pánové, my také máme, že toto Vaše "nikdy" se před touto nutností dějin skloní, neb žijeme pod sluncem 19. století, jehož duch všude k tomu se nese, aby lid byl spravedlivě zastoupen, - že pod touto nutností se toto Vaše pyšné "nikdy" jako bublina mýdlová roztryskne. (Výborně).

Že však tu naději pevnou chováme, právě proto nemohu úplně souhlasiti s tím, že na první ráz se upouští ze strany komise od každého pokusu další změny a opravy volebního řádu, že upouštění, výslovně se odůvodňuje tím, poněvadž jest se nadíti odporu z oné strany, takového že by na ten čas veškeré další podnikání bylo neplodné. Já mám za to, pánové, že boj za právo není nikdy neplodný a zejména dovolím si podotknouti, že naprosto nepochopuji, proč se nestal pokus aspoň o některé změny, které by snad, jelikož by nikterak našemu národu přímo u porovnání s národem německým neprospěly, zdali by snad takové změny přec neměly naději, aby našly ohlas na oné straně a možnost, aby se uskutečnily.