Prohledněme jenom na školy pokračovací zde ve hlavním městě Pražském, kíeré ode mnoha let vydržují se s tak velikou obětavostí Pražské jednoty průmyslové. - Avšak přese všechnu svou horlivosť není jí možno pro nedostatek prostředků peněžitých rozšiřovati tyto školy, aby tak zdárně mohly prospívati jako to ve Vídni se děje - nemohou tak pro nedostatek prostředků hmotných. - Školy ty čítají dnes 25 tříd v Praze s 1330 žáky, z nichž 929 tedy plných 70 prc. jest z venkova, tak že se vidí, že tyto školy prospívají nejen pražskému obyvatelstvu, nýbrž že i celá země participuje na tomto vzdělání, na tomto užitku školském.

A pánové, kdyby nebylo vzácné pří-

mluvy Jeho Excelence veleváženého p. místodržitele, kdož ví, zdaž by pražská jednota průmyslová byla s to, aby všechny tyto školy vydržovala, kdož ví, zdaž by říše, zda stát by se byl odhodlal poskytnoutí aspoň 2000 zl. a kdyby nebylo rovněž munificence obce Pražské, která poskytuje ročně 2000 zl. na podporu těchto škol, kdož, ví, zda by tyto školy dávno již nebyly se musily v Praze zavříti. (Tak jest. )

Ministerstvo vyučování přípisem ze dne 10. února 1882 vybídlo Jednotu, aby dožádala obchodní komoru v Praze i zem. výbor za podporování škol pokračovacích (Slyšte!) "poněvadž státní podpory ústavům takovým jen tenkráte udílení bývají" - praví se tam -,, když i místni faktorové vydržování škol se súčastňují. " To jest podle náhledu ministerstva vyučování; místní faktorové však odepřeli zcela rozhodně poskytnutí dalších příspěvků těmto školám; (Slyšte!) a sice obchodní komora odpověděla zcela krátce, že od ní nelze žádného příspěvku očekávati a zem výbor osvědčil přípisem ze dne 28. června 1882, že nemůže ničím přispívati, pokud přispívání na školství pokračovací zákonem upraveno nebude. Tím stavem věci skutečným vysvětluje se, velevážení pánové, že v rozpočtu našem vlastně máme jedinou položku, jak jsem já řekl, 1000 zl. na pokračovací školy, vlastně v celé zemi 1000 zl., které již dávno byly povoleny průmyslové Jednotě Pražské a které ona také používá ku podpoře těchto pokračovacích škol; tak že již se to stalo jaksi pořekadlem, kdykoliv se mluví o přispívání zemského fondu na tyto důležité školy, že se poukazuje vždy k bohatému království českému, kterak ono vlastně hrubě ničeho pro tento důležitý ústav nečiní.

Přispívať, velevážení pánové, zemský fond na vydržování pokračovacích škol ve Slezsku 36 prc., v Horních Rakousích 24 prc., ve Štýrsku 20 prc., na Moravě 16 prc., v Krajině 15 prc., v Dolních Rakousích 12. 5 prc., v Tyrolsku 10 prc., v Korutansku 6 prc. a pouze v království Českém, které stojí na posledním místě v zemích rakouských, přispívá zemský fond 2 prc. (Hlas: 0. 2 prc. ) - Zdá se snad jakoby, když většina sl. výboru zem. přála těmto školám, aspoň z té strany někdy se stal návrh nějaký na podporu těchto škol;

naopak však, když již podobná žádosť od průmyslové Jednoty Pražské r. 1880 sl. sněmu podána byla i školní komise tuto žádosť vyřídila v tom způsobu - mám zde tuto zprávu.

Slavný sněme račiž tuto žádosť řiditelstva jednoty pro povzbuzování průmyslu v Čechách přikázati zem. výboru, aby k účelu vydání zemského zákona v příčině zřizování a vydržování pokračovacích škol a odborných běhů živnostenských příslušná vyhledávání konal a sněmu v nejblíže příštím zasedání zprávu o tom podal, po případě osnovu v příčině této předložil.

Pánové, tento návrh nepřišel sice ve sněmu k vyřízeni r. 1881; ale již se vícekráte neobjevil ve sněmovně, ačkoliv náš jednací řád výslovně předpisuje, že návrhy komisí jednotlivých mají opětně býti vráceny do sněmu zemského. Od té doby, velevážení pánové, změnilo se mnoho, čímž potřeba vydání zákona zemského v příčině zřízení a vydržování těchto škol a i podporování těchto škol poněkud z peněz zemských stává se čím dále tím nalehavější. Zmíněné již nařízení ministerské ze dne 24. února 1883 prohlásilo, že vláda jest ochotna poskytnouti každé škole pokračovací třetí díl jejího nákladu když zároveň ti, kteři mají hlavní interes na vydržování takových to škol, ostatní čásť tedy další dvě třetiny na sebe převezmou a výslovně] prohlásila vláda, že očekává, že tito, interessenti, kteří mají interes na této záležitosti jsou země, obec, obchodní komory a společenstva.

Také v nejnovějším čase obrátilo se ministerstvo vyučování k zem. výboru i ke všem obchodním komorám vyzývajíc aby do svého rozpočtu přijaly příspěvky na tyto školy pokračovací, ale nastává i nám, velevážení pánové nyní ta otázka, zdali z oněch dvou třetin, které mimo stát má někdo přispívati na ty školy pokračovací, jakožto zástupcové království Českého, chceme něčím přispěti, anebo chceme-li odmítnouti každý příspěvek v tom způsobu, jak se to dělo posud.

Nastává nám otázka další; v jaké výši my se prohlašujeme pro důležitosť těchto škol a pro potřebu, aby z našich peněz zemských nějakým způsobem pod-

porovány byly, v jaké výši se podporování toto díti má a dále zdali chceme pouze cestou administrativní aneb cestou zákonodárnou příspěvek ustanoviti.

Pokud se mne týče, jsem veleváženi pánové, osobně pro cestu vydání zemského zákona a sice zákona konkurenčního pro ty školy, jaký již byl vydán dávno jak jsem k tomu byl poukázal - v Dolních Rakousích - zákon, za jakýž průmyslova Jednota Pražská v r. 1880 se přimlouvala, školská komise v tom smyslu návrh sl. sněmu byla podala, a za jaký opětně Průmyslová Jednota tohoto roku byla žádala.

O kompetenci našeho sněmu tuším se nemohlo dříve pochybovati vůči tomu, že v Dolních Rakousích zákon takový byl vydán a tím méně se může pochybovati dnes o kompetenci sl. sněmu ku vydání takového zákonu, poněvadž od té doby vydán byl nový zákon školský ze dne 2. května 1883, který v §. 10. výslovně praví, že mají býti při školách obecných a občanských zřízeny odborné kursy pro mládež, která již školy vychodila a tak ustanovuje tento zákon v § 59. dále, že zákonodárství zemskému ponechává vydávati pravidla a předpisy o vydržování a zřizování těchto kursů. Již tedy říšské zákonodárství v té věci promluvilo a jest tedy nyní na našem zákonodárství zemském, aby v mezích říšského zákona tu záležitosť též upravilo.

Vydání zemského zákona nutí nás. pánové, k upravení aspoň v první řadě této otázky, totiž nákladu na tyto školy.

Dovolím si jen několika slovy ještě ukázati, jak v Dolních Rakousích tato otázka jest upravena, a jak po mém zdání i u nás všeobecně by upravena býti mohla.

V Dolním Rakousku dle posavádních zákonů nesou polovici veškerého nákladu interessenti, avšak břemeno to považuje se v Dol. Rakousích za tak těžké, že rok od roku docházejí tamnější sněm petice, které žádají, aby toto břemeno se živnostníků aspoň částečně bylo sňato, že déle toho vydržeti nemohou a také v novějším čase, když nastalo jednání s vládou a s centrální zemskou komisí pro průmyslové

školství v Dolních Rakousích o otázce, jaký příspěvek by měla poskytnouti říše pokračovacím školám dolnorakouským, tu pánové, říše již jaksi v zásadě svolila k temu, že dá 10 proc. na školstvo pokračovací v Dol. Rakousích, a již jest tu jaksi vyslovená zásada, která se má zemským zákonem provésti, že se těchto 10 proc. sleví živnostníkům a interessentům samým. Jest tedy spolu v Dol. Rakousích zkušeností ukázáno k tomu, že interessenti sami nemohou nésti tento náklad a že také jiní faktorové mají jakousi mravní povinnosť na přispívání a vydržování těchto škol.

Odporučovala by se tedy, pokud se týká interessentů, ta tuším cesta, aby obchodní komory které jsou bez toho částečně zástupci živnostníků, samy dávaly příspěvky zákonem ustanovené výše na všeobecné pokračovací školy a pouze zvláštní anebo odborné školy pokračovací aby byly hlavně ponechány interessentům, aniž by arci konkurenci obce i konkurence země anebo obchodní komory, ano i také říše tím byla vyloučena.

Otázka ta jest arci tak důležitá a kdybych chtěl všestranně ji objasniti, mnoho bych musel o té otázce mluviti; spokojuji se s tímto naznačením, že vyslovuji očekávání, že většinou sl. sněmu která zajisté přeje sobě, aby výrobní třída našeho národu zůstala ve síle, uzná též povinnosť svou, aby země přispívala nějakým příspěvkem na udržování těchto škol a že nebude se vzpírati tomu, aby i jiní faktorové, jako obce, obchodní komory atd. v mezích, jako říše nyní věc tu upravila, k tomuto důležitému úkolu přispívali.

Avšak netoliko otázka nákladu, nýbrž i otázka organisace těchto škol a otázka hlavní správy a dozoru na tyto školy jest to, co po mém přesvědčení by se mělo přimlouvati za to, aby vydán byl zákon zemský, který by všecky tyto otázky upravil. Otázka organisace těchto škol jest sice nynějším ministerským nařízením tak daleko rozřešena, že ministerské nařízení rozeznává dvojí druh škol pokračovacích a sice buď to všeobecné aneb odborné, a že předpisuje jaksi všeobecně, aby tyto školy nebyly každodenními, aby nebyly školami odbornými a ani neuží-

vali těchto názvů a aby jejich běh školního roku nejméně 7 měsíců trval a tu, pánové, právě vidím v těchto předpisech jakousi překážku rozvoje našeho školství a přál bych si, aby dle možnosti zákonem zemským byla též konkurence upravena pro skutečně odborné školy, nechť jejich název jest pak jakýkoliv, odborné kursy anebo jiné, které by řemeslníku malému byly na prospěch, aby ty školy byly do všeobecné konkurence pojaty a dám příklad, jak právě jedna z důležitých škol do tohoto rámce zákona nedala se vtěsnati a nemůže se vtěsnati.

Měli jsme zde lakýrnickou školu v Praze, která byla r. 1881 zařízena. Tato lakýrnická škola prospívala velmi blahodárně; měla 62 učňů a náklad na ně ročně stál pouze 600 zl. a kdyby někdo z pánů byl navštívil výstavu této školy, byl by se zajisté velmi potěšil z toho velikého pokroku, který učňové za krátký pouze zimní semestr učinili - byloť v této škole vyučováno 17 hodin týhodně, ale pouze v zimním semestru, poněvadž lakýrníci, jak známo, mají v letě mnoho co dělat a v zimě ne.

Pánové, kdyby se dnes ustanovilo, že škola ta má trvati nejméně 7 měsíců a že nemá býti odbornou, nýbrž jen večerní a nedělní, nespadá pak tato škola pod tuto konkurenci, a nedostane opět žádné podpory jako nedostala bohužel v předešlém roce, takže po 2letém živoření musela zahynouti. Tato velmi důležitá škola obracela za podporu ke všem instancím, aby jí bylo umožněno, aby se mládež toho druhu řemesla mohla dále vzdělávati a pokračovati; nenašla však nikde podpory, tak Že ti, kteří s velikou obětavostí i společenstva lakýrníků, byli nuceni školu tuto vloni zavříti! A to není právě žádným povzbuzujícím příkladem pro naše řemeslníky, aby sami se starali o povznešení svého řemesla, když mají sami příkladu na této škole, s kterou se stalo, že ji nemohli vydržeti a nenašla podpory na vydržování této školy.

Tu by mohl zákon zemský, který by konkurrenci takovou, nechat by finance zemské při tom sebe více byly šetřeny, ustanoviti konkurenci takovou, aby takovéto důležité školy, které mají. býtí zároveň vzorem dělníkům, pro řemeslníky nehynuly a nemusely zahynouti.

A pánové jest ještě tento hlavní důvod proto, aby odborné školy, nechať, jak pravím, se jmenují jakkoliv, byly přijaty do tohoto zákona, že když žádají obce za odborné školy odpovídá se jim stále, že dnes se musí stávající školy průmyslové a odborné zdokonalovati, peníze státní že se musí v tomto směru stále obraceti, že více není možné žádné naděje na mnohá léta, aneb aspoň na několik let očekávati ze státní pokladnice podporu na naše odborné školy, na zřízení nějakých odborných škol v naší krajině. Tu by, pánové, když není možno ze státních peněz ty odborné školy nám zříditi, by se naskytala příležitosť, aby se našim obcím a řemeslníkům poskytla možnost, aby oni sami třebas v menších rozměrech takovéto blahodárné školy si zřizovaly. (Výborně!)

Ústavy, pánové, které ve spojení s měšťanskými našimi školami, které jak ráčíte velevážení pánové věděti stojí naši zem ohromné sumy peněz a kteréž bohužel co do počtu žactva nemohou se posuď vykázati takovým počtem, aby náklad na školy tyto ospravedlňoval, školy tyto, kdyby byly spojeny s takovými měšťanskými školami, tu teprv by důležitosť takových škol, jejich rozkvět i prospěch mohl se pojistiti. Konečně by měla ještě jedna z důležitých otázek takovýmto zákonem zemským se upraviti, to jest otázka správy těchto škol a dozoru nad těmito školami.

V Dolních Rakousích mají zákon zemský, jak jsem řekl ode dávna, kde mají zvláštní zemskou komisi průmyslovou, která rozhoduje o ekonomických záležitostech těchto škol, činí sněmu dolnorakouskému návrhy stran těchto škol atd. Zemští inspektoři pro obecní školy vedou dozor v této zemi nad těmito pokračovacímí školami a mimo to v každém okresu jest zvláštní taková průmyslová komise, která dozor vede a v nejnovějším čase teprvé stalo se dohodnutí mezi vládou a mezi komisí pro průmyslové školy dolnorakouské toho obsahu, že také říšský jakýsi inspektor má pro průmyslovou školu společně se zemským inspektorem dolnorakouským pro hlížeti tyto školy. Tak to jest v Dolních Rakousích.

Avšak u nás, pánové, kde platí ministerské nařízení, u nás tehdy máme zcela jiné zásady a zcela jiné upravení

tohoto dozoru nad těmito školami a správy těchto škol.

Dle tohoto nařízení má býti pro každou školu zřízen výbor školní, avšak tento výbor školní má prostředkem politických úřadů korrespondovati s ministerstvem vyučování a inspekci nad těmito školami mají prý vésti ředitelé neb učitelé průmyslových škol - tři - tak že naše království české má býti rozděleno na 3 jakési departementy, "Drei Zonen" se to nazývá v jistém spise a tito inspektoři neb komisaři, kteří jmenem vysoké vlády inspekci tuto by vykonávali, stáli by přímo pod ministerstvem vyučování. (Slyšte!) Kdežto tedy v Dolních Rakousích jsou to zemští úřadové, kteří mají správu i dozor nad těmito školami, u nás má nastati jakási změna v posavádním stavu věci.

Dle mín. nařízení zemskému inspektoru se sice povoluje, aby tyto školy navštěvoval, avšak pouze k vlastní informaci, jinak z úřední povinnosti dle tohoto nařízení nemají zemští inspektoři tyto školy navštěvovati.

Pánové! Snad nepotřebuji široce vykládati, zdaž máme příčiny, abychom vzhledem k takovémuto nařízení, které posud provedeno není a o němž se naději, že také aspoň v té spůsobě, ani provedeno nebude že jsou to jen posud náčrtky, záměry a plány, měly nějaké obavy v příčině tohoto zařízení. A tu právě tuším, že by zemským zákonem mohla se otázka tato náležitě upraviti ve shodě s vysokou vládou, neboť i ona nám chce upravovati jaksi kompetenci dozorčích úřadů lokálních, zemských atd., upraviti ve srozumění s vysokou vládou a tak zároveň, aby nebyla našim orgánům zemským - nechť jest to zemská komise pro průmyslové školství, aneb zemská školní rada, aneb zemští inspektorové školní buď pro obecné školy buď pro průmyslové aneb ať jest to zvláštní zemský referent pro toto odborní školství - kompetence ubírána, nýbrž aby jim byla ponechána v tak důležité záležitosti.

Nejsou to, pánové, politické úvahy, které mne vedou k vyslovení takovéhoto mínění, jsou to úvahy čistě praktické, které mne vedou k přání, aby správa, dozor těchto škol, organisace těchto škol co možná populárními byly, aby obyvatelstvo vidělo,

že nejbližší ti, kteří mají největší zájem na tom, se o ty školy starají, poněvadž jsem právě vyložil, že od těchto škol očekáváme rozkvět našeho menšího průmyslu, zvýšení blahobytu v naší vlasti, malého živnostnicka, malého stavu městského. (Tak jest! Výborně. )

Jest zde petice podaná slavnému sněmu, jak jsem řekl, průmyslovou jednotou pražskou za vydání tohoto zákona a tato petice se právě dle návrhu budžetního výboru přikazuje zemskému výboru. Mám za to, že ráčí sl. sněm po těchto slovech snad již unavujících, které jsem pronesl, o důležitosti tohoto odvětví, přistoupiti k tomu, aby petice tato aspoň byla s náležitým odporučením přikázána zemskému výboru a dovolím si, až se o této petici jednati bude, uchopiti se slova, abych přednesl návrh tohoto obsahu.

Velevážení pánové, před několika dny jednali jsme o domovském právu a kde zase byl řešen kus sociální otázky. Mám za to, že řešení této otázky, otázky zřízení odborných škol společně s hospodářskými školami a odbornými pokračovacími školami jak pro řemeslníky, tak i pro hospodáře větší i menší jest jedním z nejdůležitějších prostředků k povznešení blahobytu v naší zemi a na udržení toho, co tvoří jádro každého národa, středního to stavu tohoto národa.

Odporučuji proto vřele onen návrh, aby petice průmyslové jednoty pražské byla zemskému výboru k náležitému uvážení atd. přikázána. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Sobotka, ich ertheile ihm das Wort.

Abg. Sobotka: Hohes Haus ! Ich glaube das Wohlwollen des hohen Hauses für den Antrag ein wenig zu kaptivieren, wenn ich vorausschicke, daß ich nach den ausführlichen Auseinandersetzungen einzelner Redner zu diesem Kapitel XIV. mich kurz fassen und mich nur an einen speciellen Punkt, welcher in dieser Rubrik XIV. enthalten ist halten werde. Es handelt sich nämlich hier um einen Punkt III. der Rubrik B dieses Kapitels XIV., welcher vom deutschen Frauenerwerbverein handelt, und welchem sich auch dann im Punkte

4. der tschechische oder "böhmische" Frauenerwerbverein anschließt.

Für diese Frauenerwerbvereine wurde von Seiten des Landesausschußes eine jährliche Subvention für das Jahr 1884 von 600 fl. beantragt; der Spezialreferent selbst war keineswegs dagegen, und auch der Generalreferent hat sich, so viel ich mich erinnere, nicht dagegen erklärt. Aber im Laufe der Debatte ist doch aus Sparsamkeitsgründen der Antrag des Landesausschußes für beide Vereine abgelehnt worden, und es wurde nur die Subvention, welche bisher gewährt worden ist, welche im vorigen Jahre gewährt wurde, von 300 fl. bewilligt.

Ich erlaube mir nun bei dem Stand der Angelegenheit und nachdem diese Petitionen jedenfalls auf Umständen und Verhältnissen beruhten, welche deren Bewilligung und Befürwortung seitens des Landesausschußes vollkommen berechtigten und begründeten, diesen Antrag wieder aufzunehmen und das hohe Haus zu bitten, demselben zuzustimmen.

Ich meine, daß ich eigentlich in Namen beider Erwerbvereine sprechen würde. Aber es liegt in der Sache selbst, daß ich hier nur diejenigen Daten anführen kann, welche für den Deutschen Frauenerwerbverein sprechen und mit der Subventionirung mit 600 fl. wie der hohe Landesausschuß beantragte, weil mir erstens die Daten für den zweiten Verein nicht in dieser Weise zu Gebote stehen, und weil ich nicht zweifle, daß aus der Mitte des Hauses auch diese Position einen berufenen Befürworter finden werde.

Der deutsche Frauenerwerbverein ist eine Unternehmung, die im Jahre 1869 gegründet worden ist und folgende Schulen unterhält. Eine Schule für Hand- und Maschinennäherei, eine Handelsschule mit Vorbereitungsklasse, eine Schule für gewerbliches Zeichnen, für die französische, englische und böhmische Sprache, eine Schule für Buchbinderei, Weißstickerei und Maschinenstickerei, einen Lehrkurs für Telegrafistinnen und Kindergärtnerinnen, eine Abendschule für Mädchen und Frauen.

Er unterhält eine Bibliothek zur Benützung der Schulerinnen, er veranstaltet wissenschaftliche Vorträge, er läßt Stenografie unterrichten und vermittelt auch das Suchen von Stellen.

Außerdem hat er auch einen deutschen Kindergarten eröffnet, einen Zeichenkurs zur höheren Ausbildung im Sticken und in neuerer Zeit ein Atelier für 40 absolvirte Schülerinnen behufs Anfertigung von bestellten Arbeiten gegen Entlohnung.

Man muß sagen, daß dieser Verein eine wahrhaft segensreiche Wirksamkeit ausübt und wenn derselbe sich darauf beschränkt, eben dieses für diejenigen Schüler und Bewerber zu thun, welche deutsch sprechen und der deutschen Nationalität angehören, so liegt das ja eben in der Zweisprachigkeit dieser Stadt, wo solche Vereine immer für eine Sprache und Nation gegründet werden, wie auch wirklich ein čechischer Frauenerwerbverein in reichem Maße seine Wirksamkeit ausübt.

Nur durch die Hochherzigkeit von Männern und Frauen aus den besten deutschen Gesellschaftskreisen Prags wird es möglich, mit den geringen Mitteln, welche diesem Vereine zu Gebote stehen, soviel zu wirken, wie es bisher der Fall war.

Dieser Verein hatte im Jahre:

1878-1879	Schülerinen 658
1879-1880	782
1880-1881	714
1881-1882	656
1882-1883	798.

In diesen 5 Jahren also 3608 Schülerinen, und werden daher in einem Jahre durchschnittlich von 722 Schülerinen besticht, was auf die Zeit des Bestandes wol eine Schülerzahl von 7, 8 vielleicht 10 pZt. anzunehmen berechtigt.

Was nun die Frage betrifft, mit welchen Mitteln wurde dieses weitgesteckte Ziel erreicht und gefördert, müssen wir sagen, daß die Mittel, welche dabei mitgewirkt haben, wirklich außerordentlich gering sind.

Die regelmäßigen Einnahmen des Jahres 1882 waren 1872 fl., die regelmäßigen Ausgaben 4667 fl.; ein Deficit daher von 2795 fl., welches durch außerordentliche milde Beiträge gedeckt wurde.

Unter diesen Beträgen figurirt auch das Land Böhmen mit 300 st. und in den JahresBerichten des Frauenerwerbvereines ist dieses

Beitrages auch mit außerordentlichem Danke gedacht.

Den gleichen Betrag hat auch der böhmische Frauenerwerbverein immer erhalten, aber es flossen ihm von anderer Seite namhafte Bei träge zu.

Ich mache z B. darauf aufmerksam, daß der ezechische Verein von dem Stadtrathe der kgl. Hauptstadt Prag im Jahre 1882 eine Unterstützung von 4500 fl. erhalten hat (Rufe: Hört!) eine Unterstützung, welcher der deutsche Frauenerwerbverein entbehrt, und welche nur - ich glaube im Jahre 1879 bis 1880 mit der Summe von 200 fl. demselben gewährt wurde. (Hört!)

Ich glaube daher, daß dieser Verein vermöge seiner Wirksamkeit, vermöge der außerordentlichen Aufopferung derjenigen, welche ihm angehören, sowie derjenigen, welche demselben vorstehen, wegen der geringen Mittel, welche derselbe aufweist, gerechterweise von dem Landesausschuße würdig befunden wurde, mit einer etwas höheren Subvention, als es bisher geschehen ist, unterstützt zu werden und der h. Landtag wolle beschließen, dem deutschen Frauenerwerbverein in Prag wird für das J. 1884 eine Subvention von 600 fl. bewilligt, wie es der Landesausschuß beantragt hat. (Bravo! Bravo!)

Oberstlandmarschall: Ich ersuche um den Antrag.

Der Herr Abgeordnete Sobotka stellt den Antrag:

Dem deutschen Frauenerwerbverein in Prag werde für das Jahr 1884 eine Subvention von 600 fl. bewilligt.

Pan poslanec Sobotka činí návrh: německému ženskému výrobnímu spolku v Praze poskytuje se pro rok 1884 subvence 600 zl.

Žádám pány, kteří tento návrh pod porují, by vyzdvihl ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben. (Geschieht).

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Návrh jest dostatečně podporován.

Přichází nyní k slovu pan poslanec Radimský.

Posl. p. Radimský:

Sl. sněme! Rada města Kolína podala žádost k zemskému výboru, za podporu na restaurační práce v chrámu svatého Bartoloměje.

Budžetní komise, které byla přikázána tato petice, navrhuje, aby se přešlo k dennímu pořádku.

Zemský výbor však uznává ve svém přípise, kterým to přikazuje budžetní komisi, že zasluhuje, aby tato architektonická, historická památka byla zachována.

Toto uznání zemského výboru má usnadniti mou povinnost, která mi uložena jest tím, že jsem zástupcem města Kolína. Bych se ujal této petice, uvedu některá dáta, která mou prosbu odůvodní a pak doufám, povznesou tuto prosbu nad niveau obyčejných žádostí za subvenci,

Chrám sv. Bartoloměje byl založen v 13. století, dostavěn v r. 1388 v katedrálním slohu francouzské gotiky týmž Parléřem, který chrám sv. Víta dostavěl a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře založil a druží se tudíž důstojně k oběma těmto památkám.

Centrální komise vídenská

"für Kunstund Baudenkmale"

jmenuje se tento kostel

"die herrliche Bartholomäuskirche"

a praví.

Diese Kirche, welche unter den zahlreichen und bedeutenden kirchlichen Bauten zu den hervorragendsten Baudenkmalen gehört und mit ihren ältesten Baupartien bis an das 13. Jahrhundert zurückreicht, ist so interessant in ihrer Anlage, so merkwürdig in der Durchführung, enthält so prachtvoll schöne Details, daß die Erhaltung dieses Baudenkmals alle Unterstützung verdient. "

P. architekt Mocker byv požádán, aby stav tohoto kostela vyšetřil, vypočítal že by náklad na restauraci nejnutnější stál 36000 zl., řádné upraveni však by přesahovalo 80000.

Slavným místodržitelstvím vyslaný

vrshní stavební rada p. Brantner vypočítal náklad na 65. 000, nečítaje do toho dekorativní opravy.

Tyto cifry jsou pochopitelny, když uvedu, že gotická čásť tohoto kostela jest úplně zvětralá.

Jeden díl skoro na spadnutí, jeden znalec se dokonce vyslovi!, že lze ty kvádry pěstí rozmačkati.

Kostel ten nemá žádného jmění, ba má ještě 30000 dluhů, které na něj uvalila obec Kolínská, jsouc co patron nucena věže požárem v r. 1870 zničené znovu postaviti.

Soukromnou dobročinností bylo během 2 let, aby poněkud byla tedy úplně ta pohroma od tohoto chrámu odvrácena, zjednáno 9700 zl., což je dosti velká částka, když pomyslíme, jak malým městem město naše Kolín jest.

Tím byla dobročinnost vyčerpána a nezbývá nic, než appelovati na sněm, aby snad s touže velkomyslností, jako před 3 léty chrámu sv. Barbory, našemu kostelu něčím přispěl.

Chci učiniti positivní návrh, který zní, aby sl. sněm pouze 1000 zl. přispěl. Tato památka, která jest v architektonickém i historickém smyslu velmi důležitou, vystupuje, jak jste ráčili pánové seznati, z rámce lokální důležitosti.

Jsou takové památky jak bylo již zde několikráte -uvedeno, poněvadž někteří páni mluvili v témž smyslu; zachování takových památek jest věcí národní, povinností národní cti a tu myslím, že nechybím, když tak ještě jednou pánové se vřele přimluvím za to, abychom tuto památku, tuto tak skvostnou, výmluvnou ale bohužel tak opuštěnou památku nenechali zahynouti.

V tomto smyslu dělám návrh, "aby sl. sněm se ráčil usnésti na opravu chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně povoluje se městu Kolínu 1000 zl. "

Deshalb stelle ich den Antrag:

Der h. Landtag wolle beschließen, es werden zum Zwecke der Restaurirung der Bartholomäuskirche der Stadt Kolin 1000 fl. bewilligt.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec dr. Radimský činí návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti takto: na opravu chrámu sv. Bartoloměje povoluje se městu Kolínu 1000 zl.

Herr Dr. Radimský stellt den Antrag: Der h. Landtag wolle beschließen, es werde zum Zwecke der Restaurierung der Bartholomäuskirche der Stadt Kolin 1000 fl. bewilligt.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben. (Geschieht. )

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Es gelangt nunmehr zum Worte der H. Abgeordnete Siegmund.

Abg. S i e g m u n d: Hoher Landtag ! Es Sind von Herrn Grafen Harrach für Vorarbeiten und Pläne zur Durchführung des Aufbaues des böhmischen Landesmuseums 20. 000 fl. beantragt worden.

Die Motivierung wenigstens soweit sie uns in deutscher Sprache geliefert wurde, Spitzte sich dahin zu, daß der gegenwärtige bauliche Zustand des Museums ein außerordentlich bedrohlicher sei und daß es in Folge dessen Eile habe, so rasch wie möglich mit den Vorarbeiten zu beginnen, um dann ebenfalls so rasch wie möglich zu den eigentlichen baulichen und Durchführungsarbeiten gelangen zu können.

Nun meine Herren, es möchte mir gestattet sein, einige meiner Wahrnehmungen, die ich bei meinem letzten Besuche im Museum gefunden habe dem hohen Hause mitzutheilen.

Dieses Gebäude ist ein alter und ein stattlicher Palast (Hört! hört links) und wenn demselben nicht zu unrechter Zeit vielleicht zu viel aufgebürdet worden wäre, oder wenn die Museumsgesellschaft in der Lage gewesen wäre,

zur rechten Zeit die erforderlichen Restaurirungsarbeiten vorzunehmen, würde man dem alten Palaste nicht die geringste Baufälligkeit anmerken, ebensowenig wie den alten und den viel altern Palästen der hiesigen Adelsgieschlechter, deren Alter zum Theil um mehrere Jahrhunderte zurückreicht.

Aber auch abgesehen davon ist die Frage der Baufälligkeit keine so akute, Allerdings ist das mineralogische und zoologische Kabinet derart arrangiert, daß die Decken ziemlich belastet find und es sind in Folge dessen einige Stempel unter der Rohrdecke angebracht. Indessen, es hat sich mir die Frage aufgedrängt, ob es denn nicht möglich wäre, einer Solchen in Aussicht gestellten Kalamität etwa in der Weife vorzubeugen, daß man das zoologische und mineralogische Kabinet vielleicht in die ebenerdigen Lokalitäten verlegt, welche gegenwärtig vermiethet sind; dann könnte man sich in den obern Lokalitäten ausbreiten und dann wäre es nach meinem fachmännischen Dafürhalten vielleicht nicht einmal nothwendig, daß wenn die Sammlungen ausgebreitet, und in leichterer Uebersichtlichkeit, weiter von einander entfernt, so zu sagen dünner aufgestellt werden, daß in diesem Falle auch selbst die Stempel wieder aus dem Museum entfernt werden könnten, damit nicht dieser akute und bedrohliche Zustand jedem Beschauer sofort in die Augen falle.

Aber, meine Herren, es ist auch noch ein anderer Umstand vorhanden, welcher meiner Ansicht nach es nicht so bedrohlich erscheinen läßt, daß sofort an den Bau eines neuen Museums oder an die Vorarbeiten gedacht werden müßte, und das ist die Thatsache, daß ja ein bedeutender Hofraum zur Verfügung steht und ein ebenso bedeutender Gartenraum, der gegenwärtig fast zu gar nichts benutzt wird.

In diesem Gartenraume steht das Gebäude für die geologischen Sammlungen; man hat es nun ganz gut verstanden, solch schwere Objecte, wie sie in den geologischen Sammlungen vorkommen, zu ebener Erde zu placiren.

Wenn ein derartiger Vorgang auch bezüglich der mineralogischen Sammlungen eingehalten werden würde, würde ganz gewiß der bedenkliche Umstand, daß dies Gebäude eventuell einen frühzeitigen Einsturz zum Schaden der Sammlungen durchmachen könnte, zu Vermeiden sind. (Rufe: ganz richtig! links). In der Museumsdebatte schon, ist von unserer

Seite manches auf die Ausführungen erwiedert werden, welche von gegnerischer Seite gemacht worden find.

Ich glaube daher nicht mehr nöthig zu haben, heute darauf zurückkommen zu muffen, sondern will nur erwähnen, daß diese 20. 000 fl. nicht in's Budget eingestellt erscheinen und daß diese Auslage von 20. 000 fl. auch nicht, wie doch aus formalen Gründen nothwendig ist, von der Commission vorberathen wurde. Es wäre ja möglich, daß diese 20. 000 fl. gar nicht hinreichen; es ist ja möglich, daß für einen so großartigen und monumentalen Bau, wie er mit Rücksicht auf den aufgezeichneten Platz, welcher vorgeschlagen worden ist, durchgeführt werden soll, diese 20. 000 fl. vielleicht nicht ausreichen dürften.

Ich glaube also, nachdem einerseits doch erwiesen sein dürfte, daß die große Eile nicht so nothwendig sei, daß auch rücksichtlich der formalen Behandlung ein Vorgang durchgeführt werden sollte, wie er überhaupt üblich ist.

Zudem kommt eine größere Anzahl unbedeckter Beträge nicht im Budgete vor; 39. 929 fl. sind eo ipso im Budget nicht eingestellt, 5000 fl. sind für die Pilsner Realschule eben genehmigt worden und dasselbe wird gewiß mit einer Anzahl anderer Beträge der Fall sein. Nun kommt noch dazu, dass 125. 000 fl. Bedeckung für Eisenbahnsubventionen im heurigen Budget nicht vorkommen.

Diese 125. 000 fl. sind allerdings für den Zeitraum vom 1. Juli 1884 bis 31. Dezember

1884  präliminirt und dekursiv am 1. Januar

1885   zu bezahlen. Aber es kommt mir Vor, als ob auch diese Summe eigentlich in das Budget hatte eingereiht werden sollen, weil doch endlich diese Summe, wenn sie am 1. Jänner parat liegen soll, im Verlaufe des Jahres 1884 beschafft werden muß.

Es ist an sich mißlich, solche Bauten aus dem Steuergulden zu bezahlen.

Wenn wir einen historischen Rückblick auf Italien werfen, dessen Museen noch heute das: Staunen und die Bewunderung unserer Mitwelt hervorrufen, so müsseu wir uns sagen, daß diese Bauten in einer glorreichen Zeit und aus den Uiberschüssen des Landes, ans den Uiberschüssen der Kassen ausgeführt wurden, und nicht aus den im blutigen Schweiße des Angesichts

errungenen Steuergulden des Volkes (Bravo! links). Möge man das in Erwägung ziehen, möge man die Sache nicht überstürzen und ich komme auf unseren Antrag zurück, möge man erst verschiedene andere Vorfragen lösen, ehe man die ganze Angelegenheit so überstürzt behandelt.

Aus den schon früher angeführten Gründen werde ich und meine Gesinnungsgenossen gegen den Antrag des Herrn Grasen Harrach stimmen. (Bravo ! links. )

Nejv. maršálek z.: K rubr. XIV. není nikdo více zapsán.

Es ist niemand mehr zum Worte eingetragen.

Žádá ještě někdo o slovo?

Verlangt noch jemand das Wort? (Niemand meldet sich).

Jelikož nikdo více za slovo nežádá, prohlašuji debatu za ukončenu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen; der Herr Specialberichterstatter hat das Schlußwort.

Posl. Dr. Jireček: Přednesla se zde celá řada předmětů, že mi nezbude nic jiného než jisté kategorie od sebe odděliti. Při tom připomínám, že otázky větších výdajů nebudu se dotýkati, nýbrž zůstavím ctěnému příteli generalnímu zpravodaji

Předně co se týká restaurace kostelů jak zde bylo přednešeno od p. Dra Bacha aby se zvýšila subvence na restaurování chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a Dr. Radimský, aby se kostelu sv. Bartoloměje v Kolíně subvence povolila.

Pan Hevera vyslovil náhled, že by se v té věci mělo sáhnouti do náboženského fondu, poněvadž náboženský fond má značný přebytek. Já nechci se šířiti o otázce náboženského fondu, která náleží k věcem jistě velmi těžkým a nesnadným k vyřízení a která hned vyřízena nebude a jmenovitě není vyřízen poměr dluhů ke státu.

Ale nehledě ke všemu tomu, musím poukázati k tomu, co pan Hevera pravil, že se musí pracovati k tomu, aby se kongrua zvýšila z náboženského fondu

Pánové, pokud mi jsou známy návrhy komise pro upravení kongruy na říšské radě, mohu Vás ubezpečiti, když kongruu zvýšíme, že ten přebytek se nad míru zredukuje, Že na kostel sv. Bartoloměje a na restaurování jiných kostelů nic nezbude. To jest jedna věc.

Co se týká restaurování kostelních budov vůbec, tu musím především na to ukázati, že v tom směru se pracuje v rozdílných městech docela podle jiného způsobu.

Městká obec Chrudimská, která má chrám, který náleží mezi největší ozdoby království českého, před několika lety počala restaurovati budovu tuto a provedla restauraci tu nákladem 185. 000 zl. a nepožadovala naprosto žádné podpory odjinud.

Obec věnného města Vysokého Mýta pracuje nyní asi od 6-7 let na restauraci kostela sv. Vavřince, který taktéž náleží ke vzácným ostatkům gotiky české, je ze časů Karla IV., vynaložila více než 20000 zl., aniž by byla požadovala podpory odněkud jinud.

Co se týká Poličky, vynaložila na restauraci kostela sv. Jakuba dosti značnou sumu.

Pánové, mně se tento způsob velmi líbí, hlavně proto, poněvadž se v tom jeví ten zdravý lokální patrionismus, který je vlastně v takových věcech nejmocnější pákou.

To jsem jen předeslal, abych ukázal k tomu, že skutečně obce i chudé mohou vykonati mnoho, nebo pánové co se týká Chrudimi, nesmíme přehlednouti, že obec Chrudimská teprvé v poslední době si vydobyla jakéhos takéhos jmění obecního, dříve že toho jmění neměla, ovšem že k restauraci kostela toho přispěli občané a ovšem i tamější průmyslové závody, jmenovitě záložna.

Já nenahlížím, proč by se to samé v městě Kolíně, které je asi jako obec v podobných poměrech a o kterém není pochyby, že jinak je ještě v lepších poměrech než Chrudim, nemohlo státi? Myslím, žeby pánové Kolinští mohli sami k té věci

sáhnouti a následovati přikladu Chrudimských i Mýtských.

Jestliže pánové, budeme povolovati trochu volněji na restauraci chrámu, pak se nám z toho ponenáhlu vyvine velké břemeno nákladu a nevím, kam by ta věc došla. Mám nyní určité zprávy, které k tomu ukazují, že jakmile by se povolilo jednomu neb druhému městu, bude se žádati i odtamtud, kde posaváde nikdo na to nepomyslil, (Tak jest!) aby žádosti takové podával. To je stanovisko obecné.

Co se týká věci in specie, musím připomenouti a ukázati k tomu, že plány o rekonstrukci kostela sv. Barbory posaváde nejsou před námi, že jak bylo ukázáno k tomu, p. architekt Mocker vypracoval něco, věc je nyní ve Vídni a já myslím, že z důvodů velmi podstatných ve Vídni poněkud se rozpakují, aby konečná restaurace vypadla takovým způsobem, aby to byla restaurace.

Tedy tu ale poukazuji k tomu, že vlastně hlavním p vinovancem, co se týká restaurace kostela sv. Barbory, je studijní fond.

Kostel sv. Barbory byl klášterním kostelem Jezuitů, kterým náležela i vedlejší budova, která pod jménem "štiftu" je vedle kostela sv. Barbory. Budovy té se, jak vědomo, užívá ode dávna k potřebám vojenského eráru; tedy v našich dualistických poměrech k prospěchu celé říše; rozumí se samo sebou, že se za to nic neplatí. Právě tento poměr byl nepochybně i příčinou, že se posavade na sv. Barboru v předešlých letech nic nedalo, nehledíc ani k tomu, že se asi před 40 - 50 lety ani nepomýšlelo budovu tuto restaurovati.

Nyni však dospělo k tomu, že sl. vláda skutečně v posledním rozpočtu říšském položila 12000 zl. na restauraci kostela sv. Barbory a bylo řečeno, že je to první částka sumy 50000 zl. Já nepochybuji, že suma tato nestačí a v tom ohledu s potěšením hledím k tomu, že kutnohorské faktory se také v té věci činí, i obec i tamnější spolek "Vocel" atd.

Ale, pánové, dokavad nemáme plány, dokud nemáme rozpočet, kolik ta celá věc bude obnášeti, dokud nevíme docela určitě,

co stát ve jménu studijního fondu bude dělati, do té doby nemůžeme zemi ukládat příspěvek, který sice jinak je docela ospravedlněný, o tom mezi námi bohdá není žádného rozporu, ale konečně p. Dr. Bach učinil návrh, aby se na tři leta povolilo po 5000 zl.

K takovému usneseni musíme míti také materiál - nestačí aby se jednotlivá okna zakrašlovala atd., nýbrž aby konečně plány byly docela jasné a potom konečně můžeme se rozhodnouti určitě, kolik má a chce v této věci učiniti země čili nic

Já návrh p. Dr. Bacha podporovati nemohu, poněvadž musím říci "non liquet, " věc ještě není jasna. Bezpochyby budou do příštího zasedání plány i rozpočty hotovy, pak se teprvé po odbytí té quoty, kterou dává studijní fond, a kolik by mohlo se z jiné strany učiniti, bude moci rozhodnouti, kolik můžeme potom na to přispěti. Pro letošek mám za to, že vystačí, když se povolí to, co budžetní výbor Vám navrhuje.

I co se týká Kolínského kostela uznávám v plné míře, že jest to památka veledůležitá, a já jsem si dovolil již několikráte připomenouti obec Chrudimskou a jsem přesvědčen, kdybych šel dále do Loun a do jižních Čech, že se jich najde velmi mnoho.

Pánové i co se týká Kolína nemáme dokonce žádných plánů před rukou, žádného rozpočtu takového.