5. In Erledigung des L.. -A. -B. Z. 248 wird zur Conservirung der Set. Barbarakirche in Kuttenberg für das Jahr l 884 die Summe von 3000 fl. bewilligt.

6. Der Landesausschuß wird beauftragt sich eine eingehende Nachweisung über die Verwendung der für die Conservirung der Kuttenberger Set. Barbarakirche bewilligten Landesbeiträge zu verschaffen und dem Landtage in der nächsten Session hierüber Bericht zu erstatten.

7. Die für den böhmischen Frauenerwerbverein in Prag für das Jahr 1884 beantragte

Dotation von 600 fl. wird auf 300 fl gemindert.

8. In Erledigung des L. -A. -B Z. 256 wird dem Feuerwehr-Landes-Centralverbande für Böhmen für das Jahr 1884 eine Unterstützung von 2000 fl. gewahrt.

9. In Erledigung der Petitionen Z. 91, 159, 164, 180 wird dem Comite für das Zustandekommen des Ausbaues der Lokalbahn Budweis-Krumau-Salnau ein Beitrag von 20. 000 fl. zugesichert, wovon die Hälfte nach Beginn des Baues, die zweite Hälfte nach der Inbetriebsetzung der Bahn zu erfolgen ist. Die erste Rate mit 10000 fl. wird in den Landesvoranschlag für das Jahr 1884 eingestellt. Diese Subvention wird in der Voraussetzung votirt, daß es von der in dem Gesetzentwurfe über den Bau der böhmisch-mährischen Transversalbahn vorausgesetzten fünfperz. Unterstützung dieser Bahn aus Landesmitteln abkomme.

10. In Erledigung des Landesausschußberichtes Zahl 363 wird für die Errichtung einer böhm. Werkmeisterschule in Pilsen der Betrag von 1000 fl. in den Landesvoranschlag für das Jahr 1884 eingestellt.

Rubrik XIV. Subventionen und Beiträge wird mit 114070 fl. festgestellt.

Nejv. zemský maršalek: Zahaluji debatu o této položce.

Ich eröffne die Debatte über diese Rubrik und die entsprechenden Ansätze der Erledigungen.

Přihlásili se k slovu a sice pp. poslanci: p. Hevera, p. Adámek, hr. Harrach, dr. Durdík, p. Bach, dr. Čelakovský, p. Sobotka a p Radimský.

Die genannten Herren haben sich zu Rubrik XIV und dazu gehörigen. Resolutionen Zum Worte gemeldet.

Dávám slovo panu Heverovi.

Posl. p. Hevera: Slavný sněme! Chápuli se slova, tedy zajisté nečiním to na úkor této položky. Položka 100 a několik tisíc zl. k účelům vědy a umění, k prospěchu průmyslu a živnosti, ve prospěch humanity, tedy k účelům tak důležitým v království Českém, jehož veliký kulturní pokrok a vzdělanost od ciziny vysokou měrou se uznává, zajisté jest velmi nepatrná a tím. nepatrnější, uvážímeli, že

království toto poplatno jest k účelům státním ohromnou sumou.

Úkolem mým jest, abych upozornil tento sl. sněm na sirotka ubohého, na sirotka, jemuž pěstovatelem a pečovatelem bedlivým a svědomitým nemůže býti nikdo jiný než tento sl. sněm.

Sirotku tomuto dáno bylo jméno patentem císaře Josefa II. ve druhé polovici předešlého století: "Český náboženský fond. "

Nebudu rozebírati dějiny tohoto pro zájmy naší země důležitého fondu, jsou zajisté známy. Chci vytknouti dvojí účel tohoto fondu, který čím dále, tím více, zemi naší i této slavné korporaci se vzdaluje. -

Účel náboženského fondu jest dvojí: 1. aby z fondu, který utvořen byl z prodeje statků duchovních, z rozsáhlých statků zrušených klášterů neb kostelů, jichž jmění bylo ohromné, aby z fondu tohoto používáno bylo velikých dosud prostředků k nadání kostelů a 2. ku podpoře chudého duchovenstva.

Podpora duchovenstva vymýká se z kompetence tohoto sl. sněmu, ač s věcí zajisté značnou měrou souvisí. Avšak druhý účel, nadání kostelů, jest účelem fondu náboženského a to patří zajisté do kompetence tohoto sl. sněmu. Neb bude již zvykem, když podána bude petice za příčinou zachování nějaké důležité stavitelské památky církevní, že se poukáže na nemožnosť a nedostatečnosť prostředků finančních.

Správa nynějšího náboženského fondu, jak známo, přísluší ministerstvu kultu a vyučování a jest, jak známo, integrující částí státního rozpočtu. Avšak spůsob této správy jest takový, že se podobá dosud nádržce, z níž vedle libosti těch kterých organu svlažujíse končiny té neb oné části říše. To jest dosud způsob a povaha správy náboženského fondu.

Aniž bych pouštěl se do řady čislic náboženského fondu, dovolím si uvésti jenom, že příjem tohoto fondu dle rozpočtu na r. 1883 obnáší 720. 842 zl. t. j. úroky aktivní.

Připočtou-li se k tomu ještě příjmy jiné, tedy obnáší úhrnkový příjem náboženského fondu v království Českém 969. 713 zl. Vydání na proti tomu čili potřeba obnáší 717. 650 zl.

Při této jednoduché bilanci jeví se zajisté přebytek. Opakuji, že do hloubky správy nynější nemohu se pouštěti, okolo čtvrt mil. zl., zajisté Částka, která by nejednu drahou nám všem památku stavitelskou, od úplného úpadku zachránila.

A snad by také ta druhá část, t. j. podpory duchovenstva doznala konečně zaslouženého příznivého vyřízeni. Nejsem k tomu povolán avšak dle svého citu musím pravdě průchod dáti, že duchovenstvo, zejmena v pohoří v pravém slova smyslu bídu tře a že zajisté částka 100. 000 zl. by stačila, aby tomuto duchovenstvu poněkud aspoň bylo pomoženo.

Avšak hlavní věc, již jsem si za úkol obral, je používání těchto prostředků na zachování našich budov a pámatek církevních a v tomto ohledu zajisté snad nebudou páni na druhé straně této slavné sněmovny považovati to za útok na jednotu státní, kdyby náboženský fond království českého odevzdán byl do správy země, snad nebude to útok na jednotu státní, jestliže ubohému duchovenstvu z německého Rudohoří stejnou měrou s podpora udělí, jak duchovenstvu z českých Krkonoš a není to zajisté útok na jednotu státní, pakliže z tohoto znamenitého jmění poskytne se podpora na nějakou drahocennou památku v Čáslavi aneb v Chebu, v Táboře nebo v Mostu. V tomto ohledu zajisté snad tak daleko ta jednota státní, která zajisté nám všem jest důležitá, nebude co argument proti tomu uváděna.

Abych nezneužíval laskavosti sl. sněmu, přikročím k zakončení toho, což jsem si za úkol obral a mel bych vlastně podati návrh přiměřený; avšak jsem proniknut přesvědčením, že návrh směrující k tomu, aby fond tak důležitý, fond tak závažný odevzdán byl do autonomie zemské, čili těm korporacím, které jsou korporacemi zemskými, že zajisté v tomto okamžení nemohl by činiti nároky na příznivé vyřízení.

Jsa tedy proniknout tím přesvědčením

monicky dokončen velkolepý obraz našeho královského Hradčínu, kterou důstojně bude korunováno starožitné sídlo králů českých ? Které srdce by nevzplanulo horoucím přáním, aby po pěti stoletích konečně bylo dostavěno duo, jímž Karel IV. chtěl korunovati své snahy na poli umění? (Výborně!)

Ke zdárnému ukončeni tohoto díla velkolepého, na zachránění tohoto věkopamátného pomníku naší kultury, nestačí, jak jsem již pravil, toliko soukromé prostředky jednoty sv. Vítské, k tomu nestačí však také pouhé zvýšení subvence zemské, k účelu tomu musí přispěti také u větší míře nežli dosud naše říše.

Neskládám sice velkých nadějí v blahosklonnosť J. Excellence našeho p. ministra kultu a vyučování (Pravda!), kterýž při každé příležitosti nám na novo dokazuje, že mu dobré vůle nepribývá, aby odklidil křivdy ty, které na národu našem ve všech oborech, jež svěřeny jsou jeho správě, v minulých dobách byly spáchány, avšak, spoléhám mnohem více i v této věci na naše dobré právo.

A my máme plné právo žádati od říše, aby i k tomuto účelu více nežli dosud přispívala.

Kdyby staroslavné království české se těšilo samosprávě, kteráž mu po historickém právu náleží, kdybychom nebyli svíráni železným kruhem centralisace, a kdyby lid náš veřejnými berněmi státními a jinými poplatky nebyl vydírán až do krve, pak bychom zajisté netoliko svatyni Svatovítskou, ale veškeré naše stavitelské památky umělecké opravili a zachovali vlastním nákladem bez pomoci říše, avšak když musíme k společným vydáním říše téměř sto milionů ročně přispívati, když pak příjmy náboženských fondů zemí koruny české, v létech 1880 1882 vydaje o 1, 789. 000 převyšovaly (Slyšte), pak máme zajisté netoliko právo ale také povinnosť žádati, aby říše náležitě opatřila veškeré kulturní potřeby našeho národa. (Výborně).

Když uvážíme, že se z důchodů státních po mnohá léta na obnovení chrámu Svato-Stěpánského ve Vídni přispívalo po 50. 000 zl. (Hlas: a Votivni chrám), že

stavba chrámu Splitského vyžadovala nákladu 80. 000 zl. pak zajisté můžeme také my žádati, aby říše se přičinila k tomu, aby se Jednotě Svatovítské také umožnilo, by památné dílo obnovy a dostavení chrámu Svatovítského také. v době co možno krátké bylo dokonáno. Z důvodů těch souhlasím plnou měrou s resolucí, kterou budžetní komise k této položce navrhuje a končím slovy dějepisce dómu Svatovítského, kterýž praví: "Čím více děl Karlových prodlením věků bylo zničeno, tím větší a světější jest nám povinností, abychom uchránili ještě zachované památky doby té na věčnou paměť i na oslavu toho velkého krále zachovali potomstvu. " (Bouřlivé výborně. Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. poslanci hr. Harrachovi.

Poslanec hr. Harrach:

Slavný sněm uložil výboru zemskému, aby přípravné kroky učinil ke stavbě nové musejní budovy, - Takové přípravy potřebují však velikých studii a všelijakých prozkoumání záležitostí nepředvídaných, které též výdaje způsobují. Když konečně sněm záležitost tu budovy našeho musea vzal do porady a usnesl se konečně, - povídám a opakuji - konečně, by záležitost stavby musejní budovy byla od zem. výboru nyní připravena, tož zajisté každé věrné vlastenecké srdce plesati musí. (Výborně! Ano, ano!)

Pánové, záležitosť ta jest palčivá, jedná se zde o záležitosť tak důležitou, jež zanedbávána byla po dlouhá léta, o záležitost, která netýká se jenom jedné národnosti, ale obou národností v této zemi bydlících

Jest to věc společná, myslím tedy a chci poukázati ve své řeči k tomu, že zde jest nutná záležitosť a pilná, která potřebuje také co možno brzké pomoci.

Pánové, kdo měl příležitost spatřiti jiná musea v jiných zemích a kdo vstoupí do budovy našeho musea, skutečně ustrnouti musí, když vidí sbírky tak drahocenné nashromážděny a když vidí zde všecky stropy sesutím hrozící a uznati, že s záležitostí tou se odkládati nemůže a kdyby sněm r. 1884 teprvé se usnes

o stavbě nové budovy musejní, může se státi, že teprve r. 1885 k této stavbě přikročíme. Jest tedy na bíledni, že povinností nás všech jest, bychom tu co nejrychleji odpomohli.

Já pánové, tedy jsem toho mínění, by sl. sněm dnes povolil ještě příspěvek asi 20. 000 zl. k tomu účelu, by zem. výboru bylo popřáno příležitosti, dotyčné pří pravy uskutečniti.

Pánové, neračte mi to míti za zlé, že já co kurator matice české a člen výboru musejního se přimlouvám v této pilné záležitosti a pánové, z druhé strany neračte v té záležitosti viděti věc jenom nás se týkající, nýbrž čest našeho celého království, naší vlasti.

Já doufám, že budete podporovati návrh můj a odporučuji Vám následující návrh:

Při položce pro české zemské museum povoluje se 20. 000 zl. co položka do budžetu pro rok 1884 na sdělání plánů a jiné přípravy.

"Bei der Post für das böhm. Landesmuseum ist einzustellen pro 1884 20. 000 fl. für die Anfertigung von Plänen und sonstige Vorarbeiten. "

Es handelt sich hier um eine unausweichliche Sache. Wenn wir nicht bald zu einer Abhilfe schreiten, so konnte es wirklich geschehen, daß das Museum, die Sammlungen dieses Museums in irgend einem anderen Gebäude untergebracht werden müssen, bevor das neue Gebäude aebaut sein wird.

Es handelt sich hier wirklich um eine Nothwendigkeit, der nicht auszuweichen ist, Wenn wir nicht befürchten müssen, daß das ganze Gebäude unter seinen Trümmern unsere so theueren Schätze begraben soll.

Ich empfehle daher nochmals diesen meinen Antrag zur Annahme. (Výborně! im Centrum. )

Nejvyšší maršálek zemský. Chci klásti otázku na podporu tohoto návrhu.

Ich werde die Unterstützungsfrage stellen.

Návrh hraběte Harracha zní: "Při položce pro české zemské museum povoluje se 20. 000 zl. co položka do budžetu pro rok 1884 na zděláni plánů a jiné přípravy. "

Graf Harrach stellt den Antrag: "Bei der Post für das böhm. Landesmuseum ist einzustellen pro 1884 20. 000 fl. für die Anfertigung von Plänen und sonstige Vorarbeiten. "

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben. (Geschieht).

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Návrh jest dostatečně podporován.

Nyní přijde k slovu pan poslanec Dr. Durdík.

Poslanoc Dr. Durdík: Slavný sněme!

S velikou radostí vítám návrh Jeho Osvícenosti pana hraběte Harracha a právě v malosti položky jím navržené vidím záruku přížne, která se k položce samé mezi námi přikloní.

Přijmutím návrhu o stavbě musea nastala v té věci jiná situace, tak že nyní stante concluso mohou všichni ostatní členové sněmu, kteří i předešle proti hlavnímu návrhu hlasovali, přece se sjednotiti, neboť pánové, sotva bude druhé věci jako zrovna tato záležitost musea, při které bychom mohli při ní docíliti jednohlasnosti.

A zejména i ti krajané naši, totiž krajané němečtí, kteří preti museu předešle mluvili, i ti mají, pánové, k témuž ústavu velikou a zvláštní povinnost, neboť známe zrovna pro ně pádný důležitý motiv, na nějž chci dnes poukázati.

Velectění pánové!

Když se v pražské sněmovně jedná o Českém museu, pak jest nezbytno, abychom učinili širší zmínku o jednom vzácném jméně, jemuž jsme všichni povděčni, o

jméně, které všem stranám záři v ústrety jako významná autorita.

Není to nikdo menší než Wolfgang Goethe, jehož jasné, objektivní oko spočívalo blahopřejíc a žehnajíc již na samých počátcích českého musea a jehožto povvzbuzujíci, vřelé slovo dalo museu českému nejkrásnější program na cestu.

Bude-li -mi dovoleno laskavě, osmělím se několik výroků Goetheho v této věci citovati, z nichžto se ukáže, jak Goethe, tedy jeden z největších mužů německých, o věci českého musea smýšlel. On praví již roku 1823:

(Liest. ) "Und so war mir denn Schon Seit einigen Jahren höchst erfreulich zu vernehmen, daß in der Hauptstadt Prag ein allgemeines Museum im Werke sei, welches nicht allein Gegenstände der Naturgeschichte, sondere was auch von historischer und literarischer Bedeutung ist, in sich ausnehmen und versammeln werde.

Die musterhafte Vaterlandsliebe, die sich schon so ost in Böhmen hervorgethan, auf die Hauptstadt als ihren Mittelpunkt zu gewirkt und sich zu ähnlichem Zwecke schon früher regsam erwiesen, sehen wir aufs Neue hier in geregelter Thätigkeit, welche nicht ohne Segen und Gedeihen bleiben kann. Eine besondere Gunst, mich als Ehrenmitglied sogleich aufgenommen zu sehen, empfinde ich tief und bedaure nur, baß späteren Jahren jene Regsamkeit nicht eigen ist, die mich früher innerhalb dieses Kreises beglückte; doch soll auch das, was zu leisten mir noch Kräfte übrig bleiben, dieser hohen und würdigen Anstalt angehören und treulich gewidmet sein".

A končí pák tu celou stať následujícími slovy:

(Liest): "Die ganze Verhandlung zeigt von der Thätigkeit edler, rühriger und einsichtiger Männer, die ein so großes Geschäft mit Besonnenheit und Sicherheit übernehmen. Denn groß ist es freilich und unübersehbar. Die Gesellschaft setzt sich in den Mittelpunkt eines ausgedehnten und noch geeinigten Reiches, das auf beinahe 1000 Quadrat Meilen die Menschenmasse von 340. 000 über 3 Millionen enthält.

Dankt man, was dazu gehört, die einzelnen, fähigen zur Bildung eines so wichtigen Centrums heranzufördern und hier Produkte aller Art zu sammeln, dann aber auch wieder auf alle hinaus zu wirken, so daß der Centralbesitz bis an die Peripherie lebendig werde, so überschaut man im Allgemeinen mit Bewunderung die übernommene Aufgabe und sieht, daß zu ihrer Lösung nicht allein wohlwollende und unterrichtet thätige Männer, sondern zugleich an hohen Stellen wirkende Personen, der obersten Macht näher stehende Gewalthaber erfordert werden.

Und daraus folgt alsobald, daß weder Königreich noch Kaiserthum einer solchen Wirksamkeit Grenzen fetzen dürfte; sie wird sich vielmehr auch auf die übrige Welt ausbreiten und indem sie zu eigenen Zwecken vorschreitet, auch als anregendes Beispiel den übrigen vorleuchten. "

Tak mluvil, pánové Goethe před 60 lety a klade tam českému museu dalekosáhlý programm, že má býti vzorem museům ostatním. A pohlédněme nyní, kam za celou dlouhou dobu jsme došli v této záležitosti? Za tu dobu povstala musea na všech stranách, všude věnují se jim sumy veliké každý rok, a jen my se svým museem můžeme říci, zůstáváme za požadavky časovými. Proto jest to povinností skutečnou nyní doháněti, a jak jsme právě slyšeli, povinností nejen snad jediného kmene tohoto království; Goethův hlas zní nejen nám, on zní s toho vysokého cimbuří slávy svojí nejen jednomu národu, nýbrž oběma, a právě proto jsem se osmělil přečísti onu významnou jeho stať jazykem krajanů německých!

Znamenitá příchylnost Groethova k museu českému vysvětluje se také z rovné lásky, kterouž on vůbec pohlížel na Cechy, na celou zem. Sebrané spisy jeho jsou plny takovýchto výroků o zemi a obyvatelích jejích. Páni, kteří znají německou literaturu, budou také ony výroky znáti, a neměli by jich zastírati. Jsouť a bývají sebrány v oněch spisech Goetheho, které nás a je i také potomky jich přechovají. Těch spisů musíme a mámo se také dovolávati, poněvadž v nich poctivosti a pravosti snah našich vlastenců tehdejších Goethe postavil pomník nehynoucí. Nuže,

tážu se, pánové, není li možno v záležitosti takové docíliti jednoty, kdež jak patrno nejedná se o žádnou otázku jazykovou, o žádná politická práva? - není to boj o volební řád neb opravu jeho, - ten jest na jiném poli - nepřeme se ani o tom, co nám oběma jest žádoucno a přec nemožno, zkrátka není to nic, co by jednomu z obou národů výhradně náleželo a druhý vylučovalo.

Jest to něco, co náleží v okres jiný, totiž v okres vědy a pravdy. Tam může skutečně úsilí obou dvou v míru se potkávati, tak že celá strana, kdyby se i byla vyslovila dříve všeobecně proti podobným podnikům, nic sobě nezadá, když jak pravím, nyní ve změněné situaci pro malou položku tuto jakožto počátek konečného zřízení a upravení musejní budovy bude planouti.

Pánové, nechci se šířiti, neboť věc již byla probírána dříve s hojných stran a jednáno dosti o vlastnostech musea; toliko podotýkám, že řečníci proti museu předešlé mluvíce měli ve svých slovech mnoho pravdy, avšak vady, které uváděli, jsou spíše popudem, abychom konečně museu přispěli a se svou pomocí již déle neváhali.

My, pánové, co se týče všech nedostatků a vad jsme skutečně ještě lépe informováni. Naši páni odborníci, učenci, kustodové, kteří jsou zaměstnáni v museu, jsou těchto věcí ještě lépe znalí než oni pánové z levice, kteří mluvili zde předešle proti stavbě musea. My jsme na základě těch spisů, zpráv ústních, které vycházejí stále a stále o pomoc volajíce, pak na základě autopsie jsme se přesvědčili, jak důležito a nutno jest nyní, aby se museu bez otálení konečně pomohlo.

Proto jsem se velmi divil, když předešle dva páni učení z právě uvedených vad chtěli dovoditi, že se pro museum nemá učiniti nic, nebo zas návrh o stavbě odložiti.

Pohřešoval jsem v jejich slovích jakousi výši stanoviska, nutnou povznešenosť, bez níž nemůžeme o takových věcech ani jednati.

Tak dlouho zemský výbor, totiž 19 let, nechápal se věci. To také bylo uvedeno jakožto důvod proti museu. Nyní však - a mohu to vysloviti s plnou důvěrou - očekáváme, že nový zemský výbor vezme věc tenkráte do opravdy, že počne s přípravami ku stavbě a že výslovné uzavření sněmu nesmí zůstati pouhou nadějí. -

K tomu konci jest potřebí, aby nějakou značnější položkou byl ozbrojen, aby uskutečnění aspoň prvních kroků přípravných mohl se chopiti.

Dále vytýkalo tehdy se mezi jiným: vždyť prý se budova musejní posud přece nezbořila, ač se stále tím hrozí!

Na to odpovídám jedinou otázkou: "Což máme čekati až se úplně zboří?"

To jest ten stálý refrain, který se vrací; pro samé vady nečiniti nic!

Však vada není a důvod proti stavbě musea, nýbrž každý nedostatek nynějšího stavu jest tím platnějším důvodem pro stavbu musea.

Konečně, - když se uvede jisté pořadí, totiž čísla řadová v známých důvodech hlavního návrhu, pak slušno věděti, že se tím ještě nenaznačuje, že to uvedení dle důležitosti článků, - někdy se nejdůležitější věc klade na konec, a proto nemusil se zpravodaj obávati: zemský výbor zajisté také postará se, aby poměr celé země k musejní společnosti co nejdříve a co nejjasněji se vymezil a ustanovil. Konečně byla velkosť pozemku, městem Prahou darovaného uvedena za námitku proti mnseu; že prý totiž pak by bylo potřebí vystavěti budovu příliš velkou, tedy příliš drahou atd.

Avšak tento důvod zmizí, když uvážíme, že darovaný velký pozemek nemusí se zastavěti celý, že bude tvořiti krásné okolí musea, že to bude zahrada, že to budou sady, v jichž středu bude museum státi.

Avšak nejen peněz jest k tomu potřebí, nýbrž ještě něčeho jiného.

Pánové, my se právě nalezáme v řadě takových položek, které vesměs bez rozdílu také appelují na tuto druhou potřebnou věc, bez které se nic velkého nedokáže. Řeklo se onehdy v rokování o museu, že se v takových věcech, které se týkají čísel, všechna nadšenosť vylučuje, že nadšenosť jest něco mimotního, vedlejšího.

Avšak vskutku jest tomu naopak.

Kdo stavěl ty velké chrámy křesťanské? Peněžníci? Nikoliv, nýbrž nadšenosť; a jako se zde ostatní páni dnes dovolávají tohoto citu, totiž nadšenosti pro účely rovněž tak vznešené a krásné, a tak musí jakási nadšenosť i při museu nám přispěti.

Bez nadšenosti by nepovstalo nic. Já dovolávám se také při druhém kmenu pode svitem jména Götheho.

Od té doby, co Göthe nás všechny vyzýval, se nezměnilo nic, jeho slova jsou platna - leda bychom chtěli říci, že láska k vlasti u nás jest větší, proti čemuž vždy pánové na druhé straně zajisté budou protestovati.

Proto při otázce musea budiž dovoleno právě českým hlasům, aby se osvícenosti a lásky při svých německých krajanech dovolávali, že v této jedné věci přece jest možno jakési dohodnutí, nechť by se na nebi znamení ukazovalo jakékoliv.

Já nevěřím tomu vzorci, který v našich poměrech zde v Cechách vidí jen vojnu... budiž že to boj, ale vojna nikoli. Boj, konkurence všeho druhu, kde jeden druhého chceme překonati, to jest věcí přirozenou, ale vojna to není ! Nežijemeť v žádné vojně, žijeme v poměrech právních, a že můžeme k sobě tak mluviti jako mluvíme, jest důkazem, že nejsme k sobě ve stavu vojny. My jsme jen v boji přirozeném, v napnutí, v závodění, v konkurenci, avšak ve vojně nejsme a nebudeme.

Jestliže toto moje stanovisko jest příliš ideální, přijímám rád výčitku takovou proto, neboť v otázkách podobných

jenom stanovisko idealní jest ethetické jest mravné

A posledním závěrným slovem ještě dodávám právě v stranu německých krajanů svých, jméno Göthe není jen jméno básníka, ono jest jméno ideje, - Göthe jest zosobněná harmonie a budete-li hlasovati pro tuto položku, učiníte jen průlom této hrdé idei! I vyzývám a prosím vřele všechny strany tohoto slavného sněmu, aby tenkráte tato navržená v poměru k jiným zemím skrovná položka došla na všech stranách laskavého vyřízení.

Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo panu poslanci dru. Bachovi.

Posl. p. dr. B a c h:

Archeologický spolek Vocel Kutnohorský především sobě vzal na starosť obnovení a zvelebení chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

Poněvadž ale prostředky jeho jsou velmi slabé příjmy jeho páčí se ročně na 400 zl, tedy nezbývalo nic jiného, než obrátiti se r. 1880 na sl. sněm království českého, který sněm tehdy povolil na r. 1881, 1882 a 1883 vždy po 2000 zl.

Tyto 2000 zl. každý rok žádá slavná komise budžetní, a "při tom výboru zemskému nařizuje se zjednati si zevrubný výkaz o tom, jak bylo vynaloženo s příspěvkem zemí povoleným. "

Této příležitosti chci použíti, abych sl. sněmu řekl, co se s těmito penězi učinilo.

Pánové, za r. 1880 se za ty 2000 zl. upravila a položila střecha velká a stříšky jednotlivých kaplí. Spolu se asfaltovaly dvě velké galerie, které na venkovské straně tohoto kostela umístěny jsou, poněvadž už byly valně deštěm a větrem poškozeny a spolu se chrlice, které jak zde na chrámu sv. Víta vykalují vodu, musily vyplniti rourami olověnými.

Tento náklad pánové stál, jak kollaudované účty zemskému výboru byly předloženy, 2300 zl, tedy o 300 zl. více, než slavný sněm povolil a za druhé 2000 se

pánové upravila docela nová dvě velká okna, která stálá 1700 a několik zl. a za třetí 2000 zl. se upraví letos anebo nejdéle budoucím rokem jedno velké a dvě malá okna na severní straně - t. j. obnoví zúplna - kde nejvíce to stavení trpí.

Pánové, tehdáž sněm slavný také pojal resoluci "vysoká vláda má býti vybídnuta, aby větší pozornost chrámu sv. Barbory věnovala a to, čeho potřebí bude, určila. "

Jak pánové je Vám povědomo, letošní říšská rada uvažujíc všechny tyto okolnosti povolila 50. 000 zl. na zachování chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a to sice rozdělila tento výdej na 5 let. Prvním rokem, totiž letošním rokem mělo přijíti 12. 000 zl. k tomu účelu, nestalo se ale až dosaváde ničeho, poněvadž nastala nějaká neshoda, nějaké nedorozumění mezi panem referentem v té věci a mezi stavitelem zdejším p. Mokrem.

Byla jenom vyslána komise pánové, a komise tato měla určiti, jak dalece a co se má na udrženi chrámu sv. Barbory učinit a ta uznala pánové, že opírající oblouky, které ze zevnější stěny v počtu asi 60 se zde nacházejí, které mají účel, aby udržely pevnosť vnitřních komplikovaných klenutí chrámu, že jsou z většího dílu zvětralé a opadalé, tak že jenom drží pánové ještě sem a tam na železu; a tu vypočítala, že sotva k tomu účelu stačí těchto 50. 000 zl.

A poněvadž bylo upozorněno také na to pánové, že dekorativní čásť chrámu sv. Barbory - já bych prosil pány, kteří neznají chrám sv. Barbory, aby si laskavě prohlédli, (podává fotografii jeho) - že dekorativní část venkovská chrámu sv. Barbory, kterápozůstává z mnohých krásných pyramid, kytic, fialek, konsolek, a tak podobných, které jsou ve větší míře tam umístěny, než zde u chrámu sv. Víta, že ty z většího dílu jsou buďto již větrem a deštěm sraženy nebo tak vetché, [že se musí úplně obnoviti. Na to komise státní nepřistoupila a řekla: my to dáti nemůžeme, my máme účel jenom udržeti před spadnutím chrám sv. Barbory.

Pánové, chrám sv. Barbory, musím u-

pozorniti, nemá patronem obec Kutnohorskou, patronem je náboženský fond.

Když ta věc takhle se vyvinula, archeologický spolek Kutnohorský hned vzal tu věc na zřetel a nechal znalci vyzkoumati, co by, pánové, stála ta restaurace dekorativní. A tu se zjevilo, že asi tak 30. 000 by ta věc mohla státi a tu se usneslo obecní zastupitelstvo Kutnohorské, ačkoli finanční poměry Kutné Hory nejsou skvělé, jak obyčejně u našich venkovských měst, deficit je a na obec Kutnohorskou čekají vydaje, jako co se týče škol reálních a gymnasialních, průmyslných a jiných škol, přece obecní zastupitelstvo se usneslo, že povolí na pět let po sobě běžících tak jako vláda 50. 000 zl. povolila, - 5. 000 zl. t. j. po 1000 zl. ročně; okresní zastupitelstvo také 5000 zl. po 5 let a vlašský špitál tak zv. to zaopatřovací ústav k výživě neschopných měšťanův a měšťanek povolil 1000 zl., na 5 let t. j. po 200 zl. ročně.

Tím, pánové, máme zabezpečeno 11. 000 zl. a když archeologický spolek, který potud okolo 400 zl. ročního svého příjmu k tomuto účelu věnoval, dělalo by to na 2000 zl. a zbývalo by nám tedy 17. 000 zl.

Pánové, musím ale upozorniti, že tu dekorativní čásť je v tom pádu jen možno za ten levný peníz udělat, když pánové upotřebíme toho lešení, které páni znalci se strany vlády budou muset tam postaviti, kde budou museti ty opěrací oblouky obnovovati, a přijde nám to o celou třetinu levněji.

V tomto ohledu pánové se obrací archeologický spolek Kutnohorský, který vše možné dělá, v jehožto čele stojí mužové, kteří jsou na mnoze obětaví, - obrací se k sl. sněmu království Českého v tom směru, že prosí, aby subvence na tuto věc, o které jsem nyní slavnému sněmu řekl, aby subvence byla zvýšena o 2. 000 zl. více t. j. na tři po sobě běžící leta o 5000 zl. A rozvažte pánové, že chrám sv. Barbory je současně stavěn s chrámem sv. Víta, že chrám sv. Barbory má větší rozměry, jak délku, tak výšku, tak šířku: pánové má 5 lodí!

Kdokoli z cizinců tam přijde, u kaž-

dého vzbudí tato krása a toto provedení těch jednotlivých žeber vnitřku a ty sloupy obdiv.

Pánové, chrám sv. Víta, který jste nyní, trvám, také štědře obdařili, není majetkem Prahy, chrám sv. Víta je majetek celé země. Taktéž pánové chrám sv. Barbory, a pánové tuto maličkosť když žádá archeologický sbor a svědomitě to provádí, nehledě k tomu, zdali se ještě na jiných stranách prostředky potom pohledávají, doufám panové, že vzhledem k tomu, že je to svatyně, která nám je po našich předcích zachována a vzbuzuje obdiv, že je to důkaz obětavosti a krasocitu našich předků, doufám, že neoslyšíte archeologický sbor Kutnohorský, který mnou následující prosbu činí:

Slavný sněme račiž usnésti se: na nutnou opravu chrámu sv. Barbory v Hoře Kutné povoluje se na r. 1884, 1885 a 1886 ze zemského fondu 5000 zl. t. j. dají se na tato léta do zemského fondu do výdaje.

Hoher Landtag wolle beschließen: für die nothwendige Festauration der St. Barbarakirche in Kuttenberg werden für die J. 1884, 1885 und 1886 5000 fl. bewilligt und sind aus diesem Fonde in die Ausgaben einzustellen.

Nejv. maršálek zem.:

Žádám, aby mně byl návrh odevzdán.

Pan posl. Dr. Bach činí návrh, který předložím k otázce na podporu.

Ich werde zunächst die Unterstützungsfrage über den Antrag des Herrn Abg. Dr. Bach stellen.

Návrh zní: Na nutnou opravu chrámu sv. Barbory v Hoře Kutné povoluje se na r. 1884-1885-1886 ze zemského fondu ročně 5000 zl. a dají se na tato léta do zemského fondu do vydání.

Hoher Landtag wolle beschließen: für die nothwendigen Restaurirungsarbeiten an der Kuttenberger St. Barbarakirche werden für die Jahre 1884, 1885 und 1886 jährliche 5000 fl. aus dem Landesfond bewilligt und sind aus diesem Fonde die Ausgaben für die obigen Jahre anzuweisen.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří podporují ten návrh, by vyzdvihli ruku (Děje se).

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přijde k slovu pan posl. dr. Čelakovský.

Poslanec dr. Č e l a k o v s k ý: Slavný sněme! Není právě věcí příjemnou v tak pozdní hodině, za dosti značné unavenosti sl. sněmovny uchopiti se slova v záležitosti, které v jiných parlamentárních sborech věnuje se pozornost mnoha hodin a o které otázce napsány jsou, může se říci celé bibliothéky a které sice málo posud od nás v našem sl. sněmu pozornost věnována byla, která však elementární silou naléhá na nás, abychom jí zde pozornost věnovali.

Když, pánové, procházíme rozpočet náš zemský, tu musí nám býti nápadna jedna věc a sice poměr, v jakém země podporuje školství odborné.

Dle rozpočtu našeho přispívá země a odhlasovali jsme právě, že má přispěti na Školy realní 33. 000 zlatými a školy realné jsou přece průpravami pro vysoké školy technické, pro akademie horní a lesní atd - kdežto na účely vzdělání zemědělského tedy hlavně na školy hospodářské věnuje se dle našeho rozpočtu ročně 71. 435 zl. - a podotýkám, že arci já úplně s tím souhlasím, že se tak děje na jiný druh odborného školství, na školství průmyslové a řemeslnické věnuje se částka tak nepatrná a věnuje takovým způsobem, že musí se říci, že ještě otázka tato nedomohla se ani domovského práva v našem rozpočtu zemském, tak že chtěje o této vysoce důležité otázce mluviti, musím se uchopiti slova k rubr. o příspěvcích a podporách k účelům humanitním jiného rozličného druhu.

V rozpočtu našem máme číslici pouze 7500 zl., která k účelům odborného vyučování průmyslového jest vykázána, a i z této sumy sl. sněmem dvě celé třetiny věnovány jsou na podporu státnich ústavů, velikých průmyslových škol a

pouze 1 třetina, tedy 2500 zl. může se počítati, že se věnuje na vzděláni odborného našeho malého živnostenstva našeho malého průmyslu a obchodu.

Tento nápadný a musím přímo říci křiklavý nepoměr nutí mne k tomu, že dovoluji sobě uchopiti se slova, abych upozornil veleslavnou sněmovnu na žádost, kterou zde podala a o které také ve zprávě budžetního výboru zmínka se děje, průmyslová Jednota pražsk., kteráž žádá za větší podporování pokračovacích škol řemeslnických ze zemských peněz a ve které za druhé žádá se o vydání zákona zemského o zřizování a vydržování těchto škol.

Při této příležitosti nebude mi snad ve zlé vyloženo, když dovolím si poukázati k důležitosti odborného vzdělávání a když zároveň poukáži k potřebě, aby i v našem sněmu věnovala se záležitosti odborných škol ona pozornost, kterou ostatní sněmovny zemské již věnovali a které tak vysoce důležitá věc v plné míře zasluhuje. Pravím hned z předu, že všechny ty závažné, důležitá kroky, které v posledních letech se strany ministerstva vyučování a před tím se strany ministerstva obchodu podniknuty byly na povznešení rakouského průmyslu uměleckého a kteréž nepopiratelně svědčí o sebevědomí, energickém sledování vytknutého cíle, že všechny tyto kroky i v našich kruzích docházely třebas ne jásavého souhlasu tedy přece sympathického přijetí a napnutého stopovaní. Pouze dvě obavy kalily a kalí posud naše upřímné účastenství a potěšení ze všech kroků a ze všech těch reform, které v posledních časích na tomto poli se staly z velkého toho přispívání z prostředků říšských na zakládání nových škol průmyslových a odborných a z toho přeštědrého podporování snah, které mají za účel zdokonaliti rakouskou výrobu průmyslovou. - Pravím, že dvě obavy kalí nám toto upřímné jinak potěšení. Poučila nás zkušenost posledních let, že v jistých kruzích a aby se mi rozumělo doložím ihned, že mám na mysli některé členy centrální komise pro vyučování průmyslové ve Vídni, - zdá se panovati mínění, že odborné toto školství, které z říšských peněz se zřizuje a podporuje, má hlavně za účel podporovati průmysl německý v; německých krajinách a že když

v novějším čase naše obce domáhají se rovněž tak podpory a žádají za zřízení odborných škol v našich krajinách, následujíce v tom příkladu obcí německých, že se v těchto kruzích krčí ramenoma nad lokálním patriotismem našich obcí a poukazuje se stále k finančnim poměrům říše, které nedovolují více žádného nákladu na školy odborné v našich krajinách.

Tímto děje pak, že stává ustavičně nepopiratelná křivda, která leží v tom, že v zemi naší máme dvě vysoké školy průmyslové s vyučovacím jazykem německým, jednu nižší školu průmyslovou utrakvistickou a že mám© 34 odborných škol ostatních, z nichž pouze 7 je s vyučovacím jazykem českým. Avšak netoliko, slavný sněme v ohledu národním jsou jisté obavy, které zde pronáším, nýbrž i v ohledu národohospodářském.

Malý počet žáků, který vykazují naše průmyslové a odborné školy, jež jsou vydržováný nákladem státním a jichž vysokou důležitost a potřebu mně ani ve snu nenapadá podceňovati, ukazuje k tomu a vnucuje nám přesvědčení, že tyto školy přece jen jsou obmezeny na úzké kruhy průmyslníků a že velké masy našeho řemeslnictva, našeho malého živnostnictva a obchodnictva těžce budou z těchto škol moci bráti takového užitku, jako by si přáti bylo.

Neváhám proto vysloviti, že já spásu našeho malého živostnictva, prospěch pro náš městský stav živnostenský shledávám v menších školách, které již u nás začínají se vyvinovati, v řemeslnických školách pokracovacích a že mám pevně to přesvědčení, že kdyby školy tyto náležitě se organisovaly a kdyby celá jejich sít rozestřela se po celé naší zemi ve všech poněkud jen větších městech ve spojení s našimi měšťanskými a obecnými školami, že by tímto skutkem se prospělo netoliko popularitě našeho obecního školství, nýbrž že by nesmírný prospěch z takovéhoto skutku vyplynul našemu řemeslnictvu, naší domácí výrobě.

Doposud, velevážení pánové, tyto pokračovací školy nemají u nás žádného zákonného podkladu, jsou živy takřka z milosti dobrých lidí (Tak jest). Jest známo

že poskytla-li něčeho obec nebo. náhodou některé společenstvo, že se tedy nějaká škola zřídila, ale že nebyl zde vlastně nikdo do nejnovější doby, kdo by chtěl přiznati sobě povinnost tyto školy vydržovati.

Teprvé v nejnovější době upravilo tuto otázku a ujalo se těchto škol ministerstvo vyučování, vydavši nařízení ze dne 24. února 1883, ktorým hledělo vydati všeobecná pravidla v příčině zařizování pokračovacích škol živnostenských a v kterém vyslovilo prozatímné předpisy o zřizování a vydržování těchto škol, o jich osnově učebni, o jich navštěvě, o pomůckách učebních, o dozoru a správě k těmto školám a o vzdělání sil učitelských pro tyto školy.

Avšak, pánové, ustanovení tohoto ministerského nařízení nejnověji jsou to právě, která ve mně rovněž jisté obavy vzbuzují, že naše obce nebudou moci vyhověti podmínkám, které se strany ministerstva se činí, aby podpora obcím našim pro pokračovací školy byla povolena, že nebudou moci těmto podmínkám vyhověti a že následkem toho také ani z té strany mnoho těchto podpor nedostanou.

Mohuli něco na tomto ministerském nařízení potěšitelného shledávati, jest to, že ono prozatím hledí upraviti naše školství pokračovací a že dává impuls k tomu, aby toto odvětví školské též zákonnou cestou upraveno bylo, že si platnosti přikládá na tak dlouho, dokud zákonodárnou cestou upraveno nebude.

V dolních Rakousích, velectění pánové, mají zákony takové již od r. 1868, které od té doby několikráte změněny byly, a ukázalo se právě tam, jak blahodárně ony zákony zasáhly do hospodářského života obyvatelstva, jak blahodárně ony působí; a ministerské ono nařízení, o kterém jsem se zmínil, neplatí pro Dolní Rakousy, kde mají tyto otázky již zemským zákonodársvím dávno upraveny.

Ady ráčil sl. sněm právě blahodárnost těchto zákonů seznati, dovolím si jen několik číslic přednésti:

Pouze ve Vídni zřízeno bylo na jich

základech roku 1882 33 přípravek se 120 třídami a 7074 žáky (slyšte!) 12 pokračovacích škol všeobecných pro hochy i děvčata o 46 třídách s 2603 žáky a 7 odborných škol, tkalcovská škola, ozdobnická, hodinářská, soustružnická, rytecká a obchodní s 2097 žáky: náklad na tyto školy všechny dělal ve Vídni pouze samé 116. 900 zl. kdežto sl. sněme! my v celých Cechách máme pouze 64 pokračovacích škol s 7041 žáky; ve Vídni přes 13000 učňů navštěvuje školy tyto. Kdežto ve Vídni samé činí náklad na tyto školy l 16000 zl., u nás celá zem, nikoli ve smyslu zemského fondu, který vlastně přispívá jen asi 1000 zl., celá země, celé obyvatelstvo země dává pouze 39000 zl., tedy ani třetinu toho, co pouhá Vídeň na tyto školy platí.

Blahodárný účinek zákonů dolnorakouských osvědčil se hlavně v tom směru, že ony ponechaly autonomním orgánům náležitého vlivu na zprávu a na dozor těchto škol, že ony připustily, aby tyto školy nemohly vyvinovati v každém jednotlivém případu dle praktické potřeby obyvatelstvu, že nepředpisoval jim žádnou šablonu a že vyslovil zásadu, že nákladna tyto předůležité školy nemá pouze býti od interessentů vybýván, nýbrž že i obchodní komory a zejména od novějšího času přistoupila k tomu i říše, - ale zákon tento mluví jen o oněch činitelích, že ony mají na sobě povinnost, aby náklad tento nesly. V jakém však stavu slavný sněme naproti tomu nalezá se naše školství pokračovací zde v Čechách?