mětů povinných, za užívání nářadí, učebnin aneb potřeb vyučovacích pro školu ustanovených, za vydávání školních vysvědčení, za topení, osvětlování aneb cídění školních místností, ani jakýkoli tomu podobný poplatek.
Školní knihy a jiné vyučovací potřeby buďtež dětem opatřovány od rodičů aneb jich zástupců, v případě pak prokázané jich nuznosti od obce, kde přebývají.
Nejv. marš. zem.: Žádá někdo za slovo ?
Wünscht Jemand das Wort? (Niemand meldet sich. )
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. )
Er ist angenommen.
Berichterstatter Dr. Zintl:
§. 8. Dieses Gesetz tritt mit dem 1. Jänner 1883 in Wirksamkeit.
Sněm. akt. Sládek:
§. 8. Zákon tento nabude moci dnem 1. ledna 1883.
Nejv. marš. zem.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, Welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. )
Er ist angenommen.
Berichterstatter Dr. Zintl:
Uebergangsbestimmungen.
§. 9. Die auf Grund des §. 20 des Landesgesetzes vom 24. Februar 1873, L. -G. -BI. Nr. 16, bewilligten Schulgeld-Pauschalirungen treten außer Kraft. Bis zur neuen Bemessung der Pauschalsumme zahlen die betreffenden Ortsgemeinden das Schulgeld an die Schulbezirkskassa, gegen nachherige Abrechnung, in dekursiven Monatsraten die ihnen zuletzt bewilligte Pauschalsumme.
Die Ortsgemeinden, in welchen eine Pauschalirung des Schulgeldes nicht stattgefunden hat, zahlen bis zur Bemessung der Pauschalsummen das Schulgeld an die Schulbezirkskassa gegen nachherige Abrechnung in decursiven Monatsraten nach Maßgabe der letzten, behufs Einbringung des Schulgeldes festgesetzten Vorschreibung.
Sněm. akt. Sládek:
Ustanovení přechodná.
S. 9. Vyměření úhrnečného školného, jak dle §. 20. zemského zákona ze dne 24. února 1873, č. 16 z. z., bylo povoleno, pozbývá platnosti. Dokud úhrnečná suma nebude znova vyměřena, odvádějtež místní obce, jichž se týče, do pokladny školního okresu školné v měsíčních polhůtních částkách úhrnečné sumy, posléze jak jim povolena byla, kteréžto částky budou jim pak účtovány. Místní obce, jež posud školné neplatily sumou úhrnečnou, mají až do vyměření úhrnečné sumy platiti školné do okresní školní pokladny v měsíčních částkách polhůtních, a to podle míry, jaká byla posléze předepsána pro vybírání školného. Odvedené takto částky budou jim pak zúčtovány.
Žádá někdo za slovo?
Wünscht Jemand das Wort? (Niemand meldet sich)
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. )
Er ist angenommen.
Berichterstatter Dr. Zintl: Schlußbestimmungen.
§. 10. Mit der Durchführung dieses Gesetzes sind Mein Minister für Cultus und Unterricht und Mein Minister des Innern beauftragt.
Sněm. akt. Sládek:
Ustanovení závěrečné.
§. 10. Mému ministru záležitostí duchovních a vyučování a Mému ministru záležitostí vnitřních uloženo jest, aby zákon tento ve skutek uvedli.
Nejv. marš. zem.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. ) Er ist angenommen.
Berichterstatter Dr. Zintl: Gesetz
Vom........
wirksam für das Königreich Böhmen, mit welchem die §§. 17, 18, 20, 21 und 22 des Landesgesetzes vom 24. Februar 1873, L. -G. -BI Nr. 16, zur Regelung der Errichtung, Erhaltung und des Besuches der öffentlichen Volksschulen abgeändert werden.
Mit Zustimmung des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde Ich anzuordnen, wie folgt:
Sněm. akt. Sládek:
Zákon,
daný dne .....
pro království české, kterýmž se mění §§. 17., 18., 20., 21. a 22. zákona zemského ze dne 24. února 1873, č. 16 zák. zemsk., upravujícího zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol obecných. S přivolením sněmu Mého království Českého vidí se Mně naříditi takto:
Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche dem Gesetzestitel zustimmen, wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten nápis zákona, nechť pozdvihnou ruku. (Stane se. )
Er ist angenommen.
Berichterst. Dr. Zintl: Ich Werde mir erlauben, das hohe Haus zu ersuchen, in die dritte Lesung des Gesetzes einzugehen.
Sněm. akt. Sládek: Ciní se návrh, aby se přikročilo ke třetímu čtení.
Nejv. marš zem.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. )
Er ist angenommen.
Ich bitte nun Jene, welche dem Gesetze in dritter Lesung endgiltig ihre Zustimmung ertheilen, sich zu erheben. (Geschieht. Stane se. )
Er ist in dritter Lesung angenommen.
Wir kommen nun zur Behandlung der Resolutionen sowohl der Majorität, als auch der Minorität und ich meine, daß die Debatte über beide vereinigt werden kann. Zur Debatte über die Resolution hat sich der Landtagsabg. Dr. Tilscher zum Worte gemeldet. Ich ertheile ihm das Wort.
Berichterst. Dr. Zintl: Ich erlaube mir zu bemerken, daß in dem Antrage der Majorität der Unterrichts-Kommission in dem Resolutionsantrage ein Druckfehler sich eingeschlichen hat. Es soll hier heißen nach dem Antrage der Majorität:
Die Unterrichtskommission stellt den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen:
Der Landesausschuß werde beauftragt, die Frage der Aufhebung des Schulgeldes in Erwägung zu ziehen, die hiefür erforderlichen Erhebungen insbesonders durch Einvernehmung der Bezirksvertretungen zu pflegen und dem Landtage hierüber in der nächsten Session Bericht zu erstatten.
Das Wort "insbesonders" ist ausgelassen.
Ich bitte das zur Kenntniß zu nehmen.
Nejv. marš.: Pan posl. Tilšer má slovo.
Posl. Tilšer: Slavný sněme!
Menšina ve školské komisi usnesla se na tom, aby alespoň, když již zrušení školného nemohlo přijíti dnes na denní pořádek, jak by to ona byla ráda zamýšlela, se přijala resoluce, kterou by konečně nejen princip zrušení školného byl vysloven, ale kde od slov by se učinil krok ke skutečným činům.
Pánové, když uvážíme, že po 10 a více let již tolik a tolik tisíc hlasů se pozvedlo, aby se školné zrušilo a ačkoli, jak velectěný pan poslanec Grégr dnes vytknul, již všechny stránky byly uváženy, dovolte, že dnes ještě já vystupuji, abych povznesl slova k uhájení principu a k učinění kroku, aby se tento princip jednou provedl.
Pánové, nesnáze a nesrovnalosti, které s vybíráním školního platu nutně a nevyhnutelně jsou spojeny, nahromadily se v takové míře během posledního desítiletí, že vládní předloha sama je nejhmatnějším důkazem pro nutnost, aby toto zlo pravím, aby toto z 1 o bylo odstraněno; neboť když uvážím, co se ve vládní předloze všechno uvádí, aby alespoň změna v příčině vybírání byla provedena, tu shledám, že vláda učinila se své strany všechno, co jejím zájmům správy prospívá, třeba by se tím zároveň přispělo k tomu, aby i náš cíl konečně byl dosažen. Neboť vláda tak jednala a jednati mohla pouze se stanoviska svého, ona hájila zájmy státní správy a jak myslím ve své prozřetelnosti domnívala se, že ti, jež nesrovnalosti dosavadní tíží, se budou hlásiti sami.
Vláda ovšem nemohla přijíti s návrhem podle podstaty věci samé, aby se školné zrušilo, ale vláda vyslovuje ve svých důvodech, že poměry v té věci v obcích všeobecnou ne, spokojenost vzbudily. Ona uvádí, že k provedení administrativních ustanovení zákonních téměř 1/3 úředníků jest zapotřebí při politických úřadech, aby provedla správu, která s vybíráním školného jest spojena. Když vláda se vidí nucena k přiznání, že během několika let téměř na stotisíc akt musilo býti provedeno, jež odium vybírání školného na sobě nesly a když se na druhé straně udává, že ta práce, která byla vykonána, aby se školné dobylo, stála tolik, ba mnohdy mnohem více než to školné, o kteréž se jednalo.
Pak bych, pánové, ještě rád věděl, jest-li je zapotřebí nového důvodu, aby co možná brzo se to školné zrušilo. (Není!)
Já jsem původně v školské komisi měl na mysli, vystoupiti proti vládní předloze, poněvadž jsem přesvědčen, že se nespravedlnost a nesrovnalosti jen poněkud zmírní, ale na druhé straně že odium, které nesla dosud vláda, připadne ve dvojnásobné míře na obce, Z tohoto důvodu jsem myslil, kdyby také slavný sněm ten zákon schválil, jak ho vláda předložila, že by se přece mohlo to považovati jakožto krok k lepšímu a uspokojil jsem se s tím se svými politickými přáteli, navrhnouti aspoň resoluci, kterou by slavný sněm vyslovil, že uznává princip zrušení školného a že vyměřuje lhůtu zemskému výboru, aby zákon ten byl co nejdříve proveden.
Avšak majorita komise navrhuje slavnému sněmu resoluci v tom smyslu, aby zemský výbor teprv vzal na uváženou, zda-li je na čase, o této otázce mluviti, aby se obrátil k okresním zastupitelstvům, aby vyšetřovala, jaké náhledy o této věci na venkově jsou, abychom nepřišli se zákonem a lid celý aby se nepozvedl: "Vy nám vnucujete zákon a my to školné rádi platíme".
Pánové, když k této otázce a k tomuto spůsobu, jakým je v resoluci své majorita navrhuje, hledíme, k spůsobu, kde se vyslovuje princip, kde může i ten nejurputnější obhájce placení školného pro ten princip mluviti a jej hájiti, pánové, pak bych rád věděl, jestli ti, kteří takovou resoluci navrhují, mají skutečně na mysli i na vůli takový zákon v život uvésti. Mluvilo se již o principu zrušení školného tolik, zejména zda-li se toto požadovati musí, jak p. poslanec Grégr také dnes k tomu poukázal, a když se nařídí všeobecná návštěva školní, že bych se nezmínil a nedotýkal této věci více, kdyby po všem tom, co bylo jinde mluveno mezi zástupci školství našeho, o kterých se musí předpokládati, že po tolik let školské záležitosti zastupují, a že se již jich názory vytříbily v takové míře, že není již o tom žádné pochybnosti, kdyby po všem tom v nejposlednějších dnech se nepozvedaly hlasy, že ta návštěva školní není nucena, nýbrž, že prý jest jen vyučování nucené. Ten bohatý, když nechce, nemusí posílat dítě do školy, kde ten školní plat se platí, vždyť ten může si vzíti učitele, a tu nemůže se mluviti přec o nějaké povinné, nucené návštěvé školní, a tu odpadá tedy všechno, co teď pro zrušení školného platu bylo uvedeno.
Nu pánové, jak lichý jest ten důvod, to snad každý uzná, neboť nejedná se tady o toho bohatýra, který vládne několika jitry zemské půdy, nýbrž o toho právě se jedná, který se má osvoboditi od školného, o ty, kteří nemohou školné platiti.
Ten chudák, který sotva své děti vyživí a ošatí, ten si nemůže vzíti učitele, vždyť nemá ani místa, kde by se v jeho pokojíčku usadil, aby děti vyučoval. Když, pánové, zástupcové školství a sice zástupcové školství, jež mají hájiti školu obecnou v první řadě, mohou s takovými důvody vystoupiti, jak jest možno očekávati dobrou vůli, aby se tomu zlu konec učinil, z té strany, na níž se vyžaduje obětí hmotných.
Pánové, když slavná vláda uvalila na obec místní placení a poskytla jí možnost exekutivy, jednala důsledně, poněvadž, když poskytla obci možnost aby osvobozovati mohla obec podle spravedlivého uznání, ona by nebyla pak přinucena vybírati a prováděti exekutivu tam, kde by druhý osvobozoval, jako to majorita navrhovala a jak jste to, pánové, přijali. Ted má někdo jiný osvobozovati a obec, třebas by to bylo jen v přenešené působnosti, má to onus odiosissimum na sebe bráti.
Pánové, kteří jste hlasovali pro to, uvážili-li jste ty následky pro obec, zem, pro zemskou a státní správu, uvážili-li jste a slyšeli-li jste stesky starostů obecních?
Kdo pak bude chtít být obecním starostou?
Každý poctivý a slušný občan, který má prováděti takové onus na něj uvalené, se zřekne, a nezavedete-li exekuci nějakou, aby někdo musel býti obecním přednostou, nenaleznete za několik let, jestli zákon ten potrvá, pořádného starostu, který by onus vybírání školného a zejmena onus exekuce prováděl. Pánové! Není tato stránka pro toho, kdo jest obecním starším a kdo jest v místní radě, není tato stránka pro obecní správu důležitou? Vy si naříkáte na nedospělost k autonomii a takovými zákony činíte provedení autonomie nemožným, poněvadž každý rozšafný muž, který nechce na sebe uvaliti nenávisť celého občanstva, se tomu úřadu nepodrobí. Mohl bych, pánové, mluviti ještě o škodě, která se způsobí a kterou utrpí škola sama. Pánové, mluvilo se již zde, že ten učitel a ten duchovní nemají věděti, kdo jest osvobozen, poněvadž by škola utrpěla. Ale, pánové, když se poslední peřina té chudé vdově béře a když se jí poslední kráva neb koza, která k její výživě slouží, v exekuci odejme, myslíte, pánové, že tím vzbudíte lásku ke škole, že ten lid, který beztoho z jiných důvodů na školu hledí jako na nějaké zlo, že se rozhřeje a že uzná, že se mu dává dobrodiní? Dokud škola obecní nebude uznána za obecné dobrodiní, dotud také veškeré zákony liberální o 81eté návštěvě, které já se také zastávám a o které chci, aby byla skutečně provedena, potuď budou všechny ty snahy marné, potuď také zákony, na kterých jste se dnes usnesli, budou jen proti Vašim snahám namířeny. Jest tolik důvodů, aspoň pro mne jest ta věc tak jasná, že skutečně nepochopuji, když se mluví o pokročilosti zemí jednotlivých, že právě v Čechách. na Moravě a Slezsku v zemích nejpokročilejších, jen tu to školné nemůže býti zrušeno.
Nejedná se tu o nějakou novinu, tato instituce jest ve všech zemích zavedena a tu ovšem souhlasím a musím s politováním se přiznati, že hlavní vada záleží na oné stranĕ která se sice k tomu principu přiznala, aby se zdálo ut aliquid fecisse videatur. Ale naprovedení nepomýšlí. Když se letos usnesete, aby zemskému výboru bylo uloženo, aby vyšetřoval, zdali okresní zastupitelstva jsou pro zrušení školného, myslíte, že to povede k cíli ? Kdo jest v tomto okresním zastupitelstvu na mnoze rozhodující? Zástupcové oné strany (pravice), a když by se od zemského výboru žádalo, aby ode všech zastupitelstev přinesla dobrozdání pro zrušení, pak se souhlasu všech nenajde, a Dr, Grégr ani za 30 let se nedočká té radosti, aby bylo školné zrušeno. Když se těm pánům jedná o skutečné zrušení školného, pak sami musí k své resoluci přistoupiti. Ještě, pánové, o tom bych něco promluvil. Dr. Grégr praví, že členové z této strany (levice) jsou závislí na oné straně (pravice) a že jsouce vázáni, nemohou hlasovati podle svého přesvědčení, poněvadž se může tvrditi s jistotou, že i tam velká čásť mezi zástupci lidu tak smýšlí a tak vřele věc vítá, jako já. Pánové, já dávám na uváženou, jestli se resoluce majority přijme, když by skutečně ona strana měla úmysl, aby princip ten byl proveden, zdali budete, pánové, míti ještě příležitosti k jeho provedení. Kdybychom byli na počátku zasedání sněmu, kdybychom měli ještě před sebou několik sessí, pak bych ovšem řekl, bude to těm pánům na vůli, aby věc provedli; ale budoucí rok máme poslední sessí, a při vrtkavosti doby i při dobré vůli, kterou snad někteří mají, nevím, bude-1i ještě příležitosť, aby svůj úmysl provedli.
Pánové! Occasio capillata, dnes se jí můžete chopiti, za rok, za dvě leta, kdy ten zákon bude proveden, snad již příležitosti této míti nebudete. Ale, abych již končil, konečně, pánové, pevně doufám, že v této záležitosti jsme každý své svobodné vůle; pravilo se, že oni (levice) jsou vázáni na onu stranu (pravici), já se přiznávám, kdyby v budoucím sněmu, v novém složení sněmu, kdyby na oné straně seděli šlechticové, kteří zastávají ne tak liberální zásady, jako tito pánové (výborně); já se přiznávám, že já bych svou závislosť nikdy neprojevil, abych jako tito pánové proti vůli, abych já s nimi o této záležitosti hlasoval (výborně); proto pravím z těch důvodů, které jsem pronesl, abyste nepřistoupili k resoluci majority; ta je jen zdánlivým principem, zde nejde o pravdivosť, poněvadž pan zemský výbor kývá právě hlavou, jakoby potřeboval vyjádření zastupitelstev okresních, já vím, že ona vyjádření zastupitelstev okresních již přišla, kde se hlasovalo o zrušení školného. Já míním okres Karlínský, kde před dvěma roky taková žádosť se stala, kdyby na to chtěl míti ohled zemský výbor, byl by sám ze své initiativy učinil návrh na zrušení školného. Proto prosím, pánové, abyste hleděli na tu věc, ne že se z toho bude těšiti jen Dr. Grégr, ale že, když se usnesete na resoluci menšiny, že bude jásati (hlasy: celý národ!) národ, že miliony hlasův Vám budou blahořečiti (výborně! výborně !)
Nejv. marš. z.: Pan poslanec Kvíčala má slovo.
Posl. prof. Kvíčala: Při pokročilosti času a po výkladech, které podali moji ctění kollegové, pan Dr. Grégr a pan prof. Tilšer, obmezím se jen na něco málo slov.
Ve školské komisi tenkrát velmi mocně se ozývalo přesvědčení, že zrušení školného bylo by na nejvýš žádoucné. Také zpráva komise praví na str. 2., že komise školní soudí, že příslušnými ustanoveními vládní předlohy se razí cesta k úplnému zrušení školného. Komise školská tedy byla přesvědčena o tom, že instituce školného nelze již dlouho hájiti zde velmi důrazně a já vyslovil se, že zrušení školného je vskutku otázkou času, a myslím, v nedaleké budoucnosti se toho dočkáme, ačkoliv všeliké překážky snad se mohou ještě vyskytnouti, že přece nebudeme na to již ani 30 let čekat, já myslím, že ani 5 let na to nebudeme muset čekat, nebo i ti, kteří jsou odpůrcové zrušení školného, nicméně, když upřímně mluví, přiznávají se, že nebude možno odolati tomuto směru a proudu časovému, a kdyby se v některých kruzích sebe více tomu na odpor stavěli. (Výborně!)
Vox populi, pánové, se zajisté objeví za nedlouho býti také vox dei. Ve všech zemích rakouských, vyjma Čechy, Moravu a Slezsko, je školné již zrušeno a myslím, že ty zkušenosti, které v těch zemích jsou, nesvědčí proti zrušení, nýbrž naopak, že my bychom se mohli a měli příkladem těch zemí říditi, příkladem těchto zemí, které jinak v mnohých příčinách předstihujeme, ale v této věci jsme ještě bohužel daleko za nimi. Zrušení školného je - to nechci šíře vykládati - nutnou konsekvencí nového školství, školského zřízení, je nutnou konsekvencí obligátního vyučování. Pan Dr. Grégr dnes drastickým způsobem tuto vnitřní souvislost zrušení školného s novým školním zákonodárstvím nám vyložil a bylo by zbytečné, ještě k tomu slova přidati. I finanční stránka musí se zajisté také jako v jiných věcích v úvahu vzíti, vždyť my také uznáváme tuto stránku a uznáváme, že bohatí po zrušení školného poměrně nejvíce platiti musí, ale my víme také z druhé strany, že ti bohatí budou míti velký prospěch z toho, když vzdělání mezi lidem co nejvíce se rozšíří a to se rozšíří teprvé zajisté až po zrušení školného (výborně!), nebo tato instituce je, jak pan prof. Tilšer vyložil, největší překážkou zdárného vývoje školství.
Komise školská celá v tom souhlasila, že se má podati nějaká resoluce a jen co do znění resoluce mínění se rozcházela, většina volila formu mírnější, ano budiž mi dovoleno to říci, dle mého mínění snad příliš mírnou, snad tak mírnou, že k žádoucímu výsledku nepovede.
Naproti tomu byla menšina komise toho mínění, že se musí voliti resoluce důraznější a energičtější a takovou resoluci vám, pánové, jakožto zpravodaj menšiny podávám a odporučuji.
Menšina je toho přesvědčení, že ta vyšetření, kterých žádá většina komise, by se více nemusela již díti, poněvadž v jiných zemích, v kterých školné zrušeno jest, stalo se to právě na základě zkoumání a vyšetření; menšina komise je přesvědčena, že výsledek tohoto zkoumání nemůže ani jiný býti než příznivý zrušení školného.
Já při tom podotýkám soukromě, co se mé osoby týká, že jsem arci měl to mínění, zda-li by se obě resoluce nedaly nějak snad sloučiti, ale poněvadž jsem nenalezl všude toho souhlasu, který bych si byl přál, proto od takovéhoto kompromisu docela upouštím. Jmenem minority odporučuji tedy resoluci, jak ji navrhuje menšina v tomto tedy znění:
Slavný sněme račiž uzavříti:
Výboru zemskému se ukládá, aby ve srozumění s c. k. vládou předložil v nejbližším zasedání sněmu návrh zákona, dle kterého vyučování na školách obecných udělovalo by se bezplatně a kterým by ustanovení zákona zemského ze dne 24. února 1873, č. 16 zák. zemsk., ve smyslu zrušení školného změněna byla.
Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Dr. Volkelt hat das Wort.
Landtagsabgeordneter Dr. Volkelt: Hoher Landtag!
Der Berichterstatter der Minorität hat die Sache derart dargestellt, daß es sich hier um ein Prinzip handelt.
Es Scheint mir, daß dieses Minoritätsvotum mehr enthalt. Es enthalt eilte gebundene Marschroute für diejenigen, welche weitere Aktionen einzuleiten haben. Es ist ein Sehr großer Unterschied zwischen den Prinzipen, welche ausgestellt werden von einem Denker, der durch die lange Zeit sich bemüht hat, die Gründe dafür zu finden, und zwischen den Prinzipen, welche von einer legislativen Versammlung ins Leben eingeführt werden sollen Das Prinzip des Denkers wird der ganzen Welt zur Diskussion gegeben, das Prinzip, welches die legislative Gesellschaft ins Leben führen solt, hat eben seine Konsequenzen.
Es wurde von Seile des Vertreters des Minoritätsvotum so Vielfach darauf hingewiesen, daß der Wunsch nach der Aufhebung des Schulgeldes ein allgemeiner ist. Ich muß dagegen nur auf Eines hinweisen, daß es ja in der Hand der Gemeinden nach dem gegenwärtig bestehenden Geetze liegt, das Schulgeld auszuheben und mir sind solche Gemeinden in diesem Königreiche nicht bekannt. Wenn nun die Vertreter der Gemeinden, die Vertreter des ganzen Volkes sind und sich nicht veranlaßt sehen in ihren Gemeinden das Schulgeld aufzuheben, so ist das nicht Vollkommen sichergestellt, daß die Behauptung richtig ist, der Wunsch nach der Aufhebung des Schulgeldes fei ein allgemeiner. (Sehr gut).
Wenn von Seite der Majorität der Kommission die Resolution beantragt wird, um diese Frage zu studieren, so geschieht das im Sinne vollkommener Billigkeit und Gerechtigkeit.
Es wird verlangt, daß die Verhältnisse vorerst erhoben Werden, daß Alles geprüft werde, um nochmal in dieser hochwichtigen Frage das Materiale vorzulegen. Es scheint mir, daß nicht diese Vorkehrungen genügen, es laßt die Resolution der Majorität offen, daß der Landesansschuß, dem der Anstrag gegeben Worden ist, in der Sage sei, alle i. brigen Mittel in Erwägung zu ziehen und alles zu veranlassen, was er zur Aufklärung der Sache für gut und nothwendig sinden wird.
Es wurde uns vorgeworfen, daß wir auf die Aufhebung des Schulgeldes aus Rücksicht auf jene Herren, welche auf jener Seite des hohen Hauses sitzen, nicht eingehen.
Ich glaube in dieser Richtung ein Wort zur Vertretung dieses Herren sprechen zu sollen.
Die Lasten, welche Von Seite des Großgrundbesitzes beigetragen werden müssen, und auch im Interesse der Schulgemeinden beigetragen Werden, sind so groß, daß ein derartiger Vorwurf jedenfalls nicht berechtigt ist. (Bravo).
Und wenn wir von unserer Seite des hohen Hauses mit diesen Herren gegangen sind, so sind wir mit ihnen zur Durchführung der Gerechtigkeit gebunden, nicht aber für alle Fälle aneinander gebunden. (Bravo).
Ich bitte die Herren für die Resolution der Majorität zu stimmen.
Oberstlandmarschall: Fürst Auersperg Adolf hat das Wort.
Se. Durchlaucht Fürst Ad. Auersperg: Ich erlaube mir den Schluß der Debatte zu beantragen. (Stürmisches Bravo, Vyborne! Heiterkeit).
Oberstlandmarschall: Es ist der Antrag aus Schluß der Debatte gestellt worden. Ich bitte Jene, Welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht. ) Er ist angenommen. (Heiterkeit).
Es find noch zum Worte gemeldet die Landtagsabgeordneten: Schwarz, Graf Moriz Zedtwitz und Landtagsabgeordneter Prof. Tilšer.
Ich Weiß nicht, in Welchem Sinne der Eine oder der Andere Sprechen Wird. Ich bitte sich aber dahin gu verständigen, daß von jeder Meinung ein Generalredner gewählt werde.
Wenn die Herren nicht einig werden, so bleibt nur das Los zur Entscheidung übrig.
Pan poslanec Tilšer má slovo.
Posl. Tilšer: Bylo k seslabení- důvodů, které jsem dříve byl pronesl, uvedeno, že prý jest to něco rozdílného, když nějaký učenec vysloví princip a chce ho uskutečniti, a mezi principem, který se má v zákonodárství provésti. Pánové, já bych připustil to, kdyby se tu jednalo o nějaký nový princip, ale pánové, pan posl. Volkelt přeslechl, že jsem já k tomu zvláště poukázal, že ten princip je už ve všech zemích v mocnářství rakouském proveden a že se jedná o provedení jeho také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. A co se týče druhé poznámky, že by se tomu, co minorita navrhuje, mohlo vyhověti, když by děti byly osvobozeny od školného a pak že netřeba školné zrušovati, pánové, pan Dr. Volkelt zapomíná 1. že není v každé obci velkostatkář a kdyby se usneslo na tom, ty obce a továrny, ve kterých jsou jen malí statkáři, by nebyly proto, a rovnoprávnost, kterou chceme docíliti, by se nedocílila. A mimo to připomínám, že máme příklady, kde nejpokročilejší obce a sice obec pražská školné zrušila a pak to vzala zpět, poněvadž musela pak platit tisíce za děti cizí, které tam přišly a sama nic nedostala. Teď jest regressní právo zrušeno a tím námitka tato neplatí. Kdo chce býti spravedlivým, nemůže jinak, než resoluci minority přijmouti.
Prosím Vaši Excellenci, aby se, poněvadž se tu jedná o princip důležitý, aby lid poznal, kdo to skutečně spravedlivě s provedením toho principu myslí, aby se hlasovalo o této otázce podle jmen. (Velká nelibost, volání Oho!)
Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Graf Max Zedtwitz hat das Wort.
Abg. Graf Max Zedtwitz: Hoher Landtag!
Als General-Redner bestimmt, dem Antrage der Majorität das Wort zu reden, erlaube ich mir zunächst das zum Ausdruck zu bringen, was Namens des zweiten nach der Geschäftsordnung nicht mehr zum Worte gekommenen Redners gesagt werden Sollte. Man hat sich nämlich in Angriffe auf die Klerikalen von Seite des Centrums ergangen und behauptet, daß dieselben nicht die Förderer jener Kultur und Bildung feien, wie sie für die Schule nothwendig sei. Ich wurde nun gebeten, die persönliche Ansicht des zweiten Herrn Redners hier auszusprechen, daß gerade der böhmische Klerus durch die Förderung von Allem, was Bildung und Wissenschaft anbelangt, den Beweis geliefert hat, daß auch er sich für die Volksbildung zu bemühen bestrebt ist. (Bravo!) Indem ich diese persönliche Bemerkung des zweiten Hrn. Redners und diese meine persönlichen Anschauungen hiemit in loyaler Weise zum Ausdruck gebracht habe, erlaube ich mir aber auch Namens des Großgrundbesitzes, den zu Vertreten mir hier die Ehre haben, einige Bemerkungen gegen die beiden Herren Redner, welche sich gegenseitig überboten haben in Angriffe an den guten Willen des Großgrundbesitzes (Bravo!), die Schulgeldaufhebung hiemit auszusprechen, diesen beiden Herren Gegnern zu antworten. Es haben sowohl Herr Prof. Tilscher als Herr Dr. Grégr mehrfach darauf hingewiesen, daß von hier aus immerfort von der - gewissermaßen - Bereitwilligkeit in die Frage der Schulgeldaufhebung einzutreten gesprochen werde, daß mau aber nur spreche und nicht zur That schreite.
Meine Herren! Der Großgrundbesitz ist sich sehr gut bewust der Verantwortung, die er gegenüber seinen Wählern auszuüben hat und daher heute nicht unvorbereiteter Weise in die Frage eintreten kann und zwar in bejahendem Sinne einer Frage, welche die Hauptlast, die ganze Akzion der Schulgeldaufhebung wieder nur auf die Schultern des Großgrundbesitzes und des Grundbesitzes im Allgemeinen wälzen würde. (Bravo!) Der Großgrundbesitz kann nicht ohne genaue Erwägung heute ohne weiters einer Idee beipflichten, die erst bann zur Wahrheit werden soll, wenn beweisen ist, daß jene Herren, welche sich heute als Enthusiasten der Schulgeldaufhebung geriren, es auch als Steuerträger sein werden, Was dermalen nicht der Fall ist. (Bravo!) Wenn einmal, meine Herren, eine Steuergesetzgebung besteht, die alle Lasten gleichmäßig vertheilt, wird auch der Großgrundbesitz die Zeit gekommen finden, dieser von Ihnen geforderten Maßregel zuzustimmen. Dies wollte ich hier Namens des Großgrundbesitzes bemerken. (Bravo!)
Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstatter hat das Wort.
Berichterstatter Dr. Zintl:
Die vorgerückte Stunde legt mir eine Verpflichtung aus. der ich, ich muß es gestehen, auch Sehr gerne nachzukommen bereit bin. Ich will mich möglichst kurz fassen.
Die beiden Herren Redner Dr. Volkelt und Graf Zedtwitz haben so ziemlich, möchte ich sagen, das zum Ausdruck gebracht, was eigentlich den Impuls zur Fassung des Majoritätsgutachtens gegeben hat. Ich glaube also nicht sehr weitläufig darauf zurückkommen zu müssen, will mich aber doch gegen die Ausführungen der beiden Herren Redner Dr. Tilscher und Prof. Kvičala wenden, um wenigstens in Kürze zu widerlegen, was sie gegenüber diesem Majoritätsantrage, eigentlich möchte ich Sagen, dem Zustandekommen desselben, eingewendet haben.
Herr Prof. Tilscher hat ein ganzes Rüstzeug von Daten angeführt, welche beweisen sollen, daß die Schulgeldaufhebung ein Gebot der Gerechtigkeit, ein Gebot des freiheitlichen Sinnes, des Liberalismus sei und daß, wenn mau die Zeit jetzt nicht benützt, die Gelegenheit so bald nicht wieberkäme. Nun muß ich vor allem Anderen bemerken, daß die traurigen Bilder, welche er uns vorgeführt hat, von den weggenommenen "letzten Betten" und Verkauften Ziegen denn doch nicht gar so außerordentlich häufig vorkommen werden (Tilscher: O ja!) und wenn sie vorkommen, so ist es ein trauriges Zeichen, daß sich die Hilfe nicht in der nächsten Umgebung findet, wo sie sich leicht hätte finden können und wohl auch finden würde.
Ich möchte aber auf das zurückkommen, weil ja ein solches Gewicht wiederholt darauf gelegt worden ist, daß diese Majoritätsresolution gewissermaßen ein Kompromiß sei zwischen dieser und jener Seite des hohen Hauses und wir Wurden förmlich gewarnt, in dieser Richtung mit dem Großgrundbesitze vereint vorzugehen.
Eigentlich, meine Herren, zeigt die ganze Fassung des Antrages nur, daß wir in Berücksichtigung der verschiedensten Interessen, welche im Spiele stehen, vorsichtig vorgehen und daß Wir den Steuerträgern Gelegenheit geben wollen, sich auszusprechen in einer Frage, welche sie wesentlich und außerordentlich berührt, Den Vorwurf, den Professor Tilscher gemacht hat, daß wir, die wir auf dieser Seite sitzen, auch dafür stimmen, den könnte ich sehr wohlseit zurückgeben, da die Herren auch an einem anderen Orte in einer anderen Weise und bei einer wichtigeren Angelegenheit, in ähnlicher Vertretung gestimmt haben, ich weise nur aus den Namen Lienbacher hin. (Bravo! Tilscher ruft: "Ich nicht"). Aber es ist meine Sache nicht, weiter zurückzugehen und, ich möchte sagen, den Anlaß zu benützen, welchen mir Herr Tilscher gegeben hat, mich darüber auszusprechen. Ich bitte nur im Kurzen zu bedenken, daß unser Antrag