Wege das Nöthige zu veranlassen, daß diese Revision vorgenommen werde. "

Der Umstand, daß diesem Antrage eine so große Anzahl von Mitgliedern des hohen Hauses allen politischen Parteien angehörend, beigetreten ist, spricht für die Opportunität und die Nothwendigkeit dieses Antrages, und ich erlaube mir daher denselben namentlich im Namen der kleineren Steuerträger, des kleinen Mannes am flachen Lande mit der Bitte um die Annahme zu empfehlen.

Oberstlandmarschall: Ich bitte um einen formalen Antrag.

In formeller Beziehung erlaube ich mir zu beantragen, daß dieser Antrag der Budgetkommission zugewiesen werde und zwar, daß er als dringend behandelt werde nach § 67 der Geschäftsordnung, daß also der Antrag der Budgetkommission mit der Aufforderung abgetreten werde, hierüber noch in gegenwärtiger Session Bericht zu erstatten.

Sněm. akt. Sládek: Činí se návrh, aby návrh pana poslance Assmanna přikázán byl budžetní komisi s nařízením, aby jej považovala za nutný a aby o něm podala ještě v tomto zasedání sněmu zprávu.

Nejv. marš. zemský: Kteří jsou pro návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Schulkommission über die Regierungs-Vorlage, betreffend Abänderungen der Bestimmungen des Landesgesetzes vom 24. Feber 1873.

Nám. nejv. marš. z.: Následuje zpráva školní komise o předloze vládní, týkající se změn v ustanoveních zákona zemského ze dne 24. února 1873.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Landtagsabgeordnete Dr. Zintl.

Berichterstatter Dr. Zintl: Hoher Landtag!

Schon mit dem Erlasse des hohen k. k. Ministerium für Kultus und Unterricht vom 3 Februar 1878 wurde dem hohen Landesschulrathe ausgetragen, mit dem Landesausschuße wegen Einbringung eines Gesetzentwurfes in Verhandlung zu treten, durch welchen der §. 22 des Schulkonkurrenzgesetzes, beziehungsweise das Regreßrecht der Schulgemeinden bezüglich des für fremdzuständige unbemittelte Schulkinder bezahlten Schulgeldes gegenüber der Heimatsgemeinde aufgehoben wird. Seit dieser Zett gelangten zahlreiche Petitionen von Gemeinden und anderen Körperschaften an den hohen Landtag, welche die Aufhebung der ermähnten Bestimmungen anstrebten und wurden in dieser Richtung die abgeforderten Gutachten der Bezirksschulräthe und Bezirksausschüsse, die sich fast alle für die Aushebung des Regreßrechtes aussprachen, dem hohen Landtage übermittelt.

Mit mahrer Befriedigung wurde die Vorlage der hohen Regierung begrüßt, welcher ein Motivenbericht beigelegt ist, worin die vielfachen Uibelstände, welche bei der Schulgeldeinbringung zu Tage treten, angeführt erscheinen und in dem die weiteren Gründe und Absichten bezeichnet werden, die Vielfachen Hindernisse, Belästigungen, wohl auch Schädigungen bei der Schulgeldeinbringung, welche den Gemeinden und der Schulvermaltung erwachsen, durch die Aufhebung dieses Regreßrechtes und durch die gleichzeitige Einführung der imperativen Pauschalirung zu beseitigen.

Das, wie schon ermähnt, sowohl von der Schulvermaltung als auch von den Gemeinden lange und tief gefühlte Bedürfniß fand eine Aenderung, also entsprechenden Ausdruck in der eingebrachten Regierungsvorlage. Die Unterrichtskommission, welcher die Gesetzvorlage der hohen Regierung zur Vorberathung und Antragstellung übergeben wurde, hat sich dieser Ausgabe entledigt und erlaubt sich dem hohen Hause den Entwurf eines Gesetzes mit der Bitte um Annahme zu unterbreiten.

Die Vorlage der Unterrichtskommission unterscheidet sich von der Regierungsvorlage in Bezug aus die Hauptprinzipien und die Hauptzmecke in keiner Weise, sie kommt dem Bestreben und dem Verlangen der hohen Regierung, sowie auch den vielfachen Bitten der betreffenden Corporationen und auch den tief gefühlten Bedürfnissen so vieler Gemeinden nach, indem sie die Aushebung des Regreßrechtes und die imperative Pauschaltrung des Schulgeldes ebenfalls anstrebt und beantragt, und nur in einigen diese beiden nicht oder doch nicht mesentlich berührenden Punkten sich von der Regierungsvorlage unterscheidet Ein solcher Punkt, in welchem Die Anträge der UnterrichtsKommission von den Bestimmungen der Regierungsvorlage abmeichen, ist die Kompetenz bei Schulgeldbefreiung. Die Unterrichtskommission hat in ihrer Majorität die bisherige Kompetenz bei der Schulgeldbefreiung beibehalten und zwar aus dem Grunde, weil es der Unterrichtskommission weder nothwendig noch angemessen erschien, die Kompetenz zu ändern. Ebenso beantragt Die Schulkommission die Eintreibung der Schulgeldrückstände im Wege der politischen Exekution, was mit Rücksicht auf den Umstand, daß die Enthebung des Schulgeldes durch die Gemeinden im übertragenen Wirkungskreise geschieht, und daß die kaiserliche Verordnung vom 20. April 1854 bezüglich der Eintreibung von Schulgeldrückständen heute noch ausrecht besteht, schon deshalb aber auch noch aus dem Grunde gerechtfertigt erscheint, weil die durch die Geschäfte des übertragenen Wirkungskreises ohnehin schwer belasteten Gemeindevorsteher die Eintreibung der Schulgeldrückstände im Wege der politischen Exekution gar nicht entbehren können.

Eine weitere Abänderung der Regierungsvorlage erlaubt sich die Kommission in Bezug auf das Minimalperzent der Pauschalsumme, welches den Gemeinden gemährt werden soll, zu beantragen, außerdem hält die Unterrichtskommission dafür, daß gegenüber der beantragten Aushebung des doch bedeutenderen Regreßrechtes beim Schulgelde es nicht angemessen erscheine, das Regreßrecht in Bezug auf die Unterrichtserfordernisse und Lernmittel aufrecht zu halten.

Es beantragt daher die Kommission die Aufhebung dieses Regreßrechtes und in Folge dessen auch die Abänderung des gegenwärtigen §. 21 des Konkurrenzgesetzes vom 24. Feber 1873.

Der Bericht der Unterrichtskommission befindet sich feit 48 Stunden in den Händen der verehrten Herren Mitglieder des Hauses und ich glaube von der Verlesung desselben Umgang nehmen zu dürfen und bitte nur das hohe Haus, es möge in die Spezialdebatte dieser Vorlage eingehen.

Oberstlandmarschall: Zu diesem Berichte besteht ein Minoritätsvotum und als BerichterStatter ist Herr Professor Kvičala genannt.

Wünscht der Berichterstatter der Minorität das Wort?

Žádá pan zpravodaj menšiny za slovo?

Posl. Kvičala: Prosím o slovo.

Slavný sněme!

Menšině školské komise nebylo pro krátký čas možno návrhy své odůvodniti zprávou, jak to možno bylo většině komise, poněvadž na tom záleželo, aby návrhy menšiny ihned, jakmile se zpráva většiny školské komise dá do tisku, zároveň také se vytiskly. Já prosím, aby slavný sněm v této věci neshledával tedy žádnou nešetrnost, nýbrž aby příčinu jedině shledával v tom, že pro krátkost času jinak nebylo možná. Proto však, poněvadž nebylo možná tištěnou zprávou odůvodniti návrhy naše, pokládám to za svou povinnost nyní při zahájení rokování o této záležitosti některé důvody prozatím vyložiti, ponechávaje pak jiné na dobu pozdější, snad pro specielní debatu.

Jsem, pánové, letos opět v podobném postavení, když jmenem menšiny hájím vládní předlohu v celém znění jejím, jako lonského roku při hájení vládní předlohy, týkající se okresních školních inspektorů. Zdá se mi však, že letos postavení mé jest přece poněkud jiné a snad mi bude dovoleno říci: příznivější.

Předně většina školské komise nenalezá se naproti této vládní předloze na stanovisku pouhé negace, nýbrž navrhuje některé částečné změny vládní předlohy; a to jest jeden moment, jak se mi zdá, příznivější, než jaký byl lonského roku. Nebo snáze jest snad přesvědčiti většinu o bezdůvodnosti těch částečných změn, které ona navrhuje, než by bylo obhájiti věc, kterou většina napřed odmítá a zavrhuje.

Ale ještě druhá věc dodává mi jaksi dobré mysle a naděje, a to jest pánové, ta věc, že máme v této záležitosti my, kteří jsme v menšině, mocné spojence. A to jsou zemská školní rada a slavný zemský výbor, a já myslím, že taková věc, která hájena jest také od zemské školní rady a od zemského výboru, nejen od nás, která hájena jest tedy od sboru, v kterémž naši političtí protivníci převahu mají, že taková věc již snad napřed má jakousi presumci oprávněnosti pro sebe.

Hlavně důvěřujeme však tomu, že dle našeho mínění v této věci právo - a dovoluji si to říci a dokáži to později - i logická důslednost jest na naší straně a že v tom, co navrhuje většina komise, jest jakýsi vnitřní spor. Já myslím, že se podaří mi platnými a jasnými důvody to, co nyní pouze tvrdím, také dokázati a snad také přesvědčiti některé z těch pánů poslanců, kteří na této straně (ukazuje na pravici) a na oné straně (ukazuje na levici) zasedají, při čemž předpokládám, že arci snad v žádném klubu nestalo se usnesení o tom, aby hlasování o těchto věcech bylo klubovní otázkou. V našem klubu aspoň podobné usnesení se nestalo.

Zpráva, kterouž většina komise podává, má, jak myslím, právě v té části, která se týká §. 2. od většiny komise navrhovaného, mnohé slabé stránky.

Pan zpravodaj většiny jest, jak jsem sám při jednání školské komise již častěji měl příležitost poznati, velmi důkladným znalcem celého školního zřízení, školních zákonů a předpisů, an také dle svého povolání má velikou v této věci praktickou zkušenost; a ačkoli také já snažil jsem se od několika let svědomitě studovati školní zřízení, nemohu předce panu zpravodaji většiny v této věci se vyrovnati.

Ale tím více by snad mohlo býti s podivením, že ve zprávě té pan zpravodaj majority podává tak slabé a nedostatečné odůvodnění. Ale předce není mi to s podivením, když uvážím, že příčina toho není v něm samém ani v ctěné majoritě školské komise, nýbrž ve věci samé! I dovolte mi, abych prozatím několika důvody - a myslím jasnými a platnými důvody - to dokázal.

Zpráva většiny komise praví na str. 2. doslovně toto: (řečník čte: ) "Školné dle vzniku svého a vnitřní podstaty své jest příspěvkem, jejž správa státní za účelem vydržování učitelů uložila rodičům, jichž děti navštěvují školy veřejné a neníť to žádnou dávkou obecní, žádným břemenem obecním - "Gemeindelast". Obecní pak starosta má od povinných rodin vybírati školné toliko k rukám okresních pokladnic školních a to v působnosti přenešené. "

Pánové, tato theorie jest mylná, jest absolutně mylná, mylná i dle posavádního zákona ze dne 24. února r. 1873, i podle toho zákona, který nyní vládní předloha a který také školní komise navrhuje.

Podle posavádního zákona, pravím, jest tato theorie mylná, zákona totiž z roku 1873, jenž ustanovuje v paragrafu 18, že místní školní radě přisluší, školní děti nemajetných rodičů osvobozovati zcela anebo částečně od školného a praví: Schodek, který tímto vznikl, musí se nahraditi z obecních prostředkův té obce, kde se škola nalezá.

Der hiedurch veranlaßte AusSall ist aus den Gemeindemitteln der Schulgemeinde zu ersetzen.

A já se táži nyní: Jest to břemeno obecní, či není, když obec, v které se škola nalezá, musí zaplatiti školné za děti osvobozené? Já myslím, že placení není nikdy rozkoš, nýbrž vždy břemenem, a poněvadž toto břemeno obec nésti musí, že jest to břemenem obecním - "Gemeindelast. "

A co se má nyní státi? Vládní předloha a taktéž komise - a sice zde celá komise a nejen většina její - navrhuje imperativní paušalování školného ve všech obcích.

Toto paušalování škol není takové, jako jindy bývá paušalování, na př. když se paušál dává na kancelářské potřeby, na vytápění v úřadech atd. Školní paušalování se liší toto coelo od paušalování takovéhoto. Při jiném paušalování podržuje si ten, kdo má paušál, to, co mu zbude; když něco ušetří, jest to jeho. Ale při školním paušálu obec musí více platiti než přijme od rodičův a nikdy se to nestane a byl by to pravý div, aby obec zrovna tolik přijala, co musí odvésti, anebo dokonce snad ještě, aby z toho nějaký zisk měla. To se nestane z té jednoduché příčiny a nemůže se státi, poněvadž při ustanovování paušálu podle návrhu tohoto zákona musí se bráti ohled na všechny děti školou povinné. Tedy také ty děti, které jsou osvobozeny od školného, domácí i cizí, neodpočítají se při ustanovování tohoto paušálu a priori, nýbrž počítají se tyto děti tak, jako by platily, ačkoliv obec od nich ničeho nedostává.

Že paušalování není ziskem pro obec, dokazuje tuším, to faktum, že posud ještě většina obcí nedala se paušalovati. Podle posledního výkazu jest počet obcí v Čechách, kde školné posud paušalováno není, 3828; naproti tomu obce paušalované jsou pouze v počtu 3391; a jeden ctěný p. poslanec - poslanec, který zná poměry jistého většího města důkladně mohl by o tom zajímavý výklad podati, jakou ztrátu obec, která jest paušalována, má. Tato obec, kterou míním, musí totiž ročně průměrně nejméně o 4000 zl. více platiti než v skutku vybéře od rodičů.

Ovšem, pánové, zákon od vlády a od komise školní navrhovaný ustanovuje v §. 3. jakési "přiměřené slevení", (entsprechenden Nachlaß) a toto slevení že má býti, jak nyní školní komise navrhuje, od 15-25% té sumy, kterou činí školné podle třiletého průměrného počtu dětí. Ale v zákoně samém a sice v odst. 2. tohoto §. 3. se praví zřejmě, že se toto slevení poskytuje k částečnému nahražení výloh spojených s vybíráním školného, jakož i k částečné úhradě schodku, jenž vychází z placení školného za děti domovem jinam příslušné. Tedy zákon sám uznává zde zřejmě, že při paušalování budou míti obce jakousi škodu a že to slevení, které se jim poskytuje podle zákona, jest jen částečnou náhradou. A tu nám většina komise přichází s tou theorií, že prý není školné žádným břemenem pro obce "keine Gemeinde-Last"!

Zda se, jako by majorita myslila, že obec tolik, co odvésti musí do pokladny školského okresu, také vskutku přijme a vybére od rodičů dětí. Ale obec musí odvésti tolik, co jest paušálem předepsáno a ne tolik, co přijme. Ctěný pan zpravodaj většiny arci v jednom sezení školské komise, což zajisté mně dovoleno jest zde podotknouti, pravil, že obec jest pouze jaksi "výběrčí" školného a že jakožto výběrčí toto školné má odvésti do pokladny školního okresu.

"Steuereinnehmerin" byl výraz, kterého užil. Já myslím, ze každý výběrčí by se poděkoval z úřadu, kdyby v jeho berním okresu bylo množství občanů osvobozených od placení daně a kdyby musil odvésti, ne to co vybére a příjme, nýbrž co mu jest předepsáno dle paušálu. (Výborně!) A zrovna v takovém nešťastném postavení, v jakém by takový "Steuereinnehmer" byl, v takovém postaveni jest obec. (Výborně!) A já tvrdím, že jest to nad slunce jasnější, že odvádění školného jest v skutku obecním břemenem. (Výborně!)

Pánové! Obec tedy není jenom výberčím a to co se nyní má obci přikázati, to se nebude díti v přenešené platnosti - prosím za odpuštění - v přenešené působnosti, nýbrž to jest vlastní její působnost a působnost, která se jí někdy velmi citlivě bude dotýkati. Dejme tomu na příklad, že veliké živelní pohromy nastanou, kterýmiž se pro rok nebo pro několik let veliká čásť občanů stane nespůsobilou k placení školného. (Stalo se letos!) Tu zajisté záhodno bude, aby děti byly ihned osvobozeny a počet těchto osvobozených dětí může býti v takovéto příčině velmi veliký! A přece při ustanovení paušálu hledí se ke všem dětem, které jsou povinny školu navštěvovati, ne pouze k neosvobozeným dětem.

Ještě jiným důkazem dovoluji si to illustrovati. Což kdyby nějaká místní školní rada učinila usnesení: Ze dvou set dětí školu navštěvujících osvobodí se 100 aneb 150. Kdo zaplatí ten schodek, který tímto vzniká? Opět obec a nikdo jiný než obec; neboť při ustanovování paušálu právě přihlíží se ku všem těmto dětem školu navštěvujícím a ne pouze k osvobozeným. Tedy opět a opět přicházíme k tomu výsledku.

že obec jest vždy a velice tím engagována a že v skutku plným právem musíme mluviti o břemeně obecním.

Jak důležitý tento moment jest, to snad patrno z toho, že podle prelimináře na r. 1881 školné za děti osvobozené činilo celkem 435. 730 zl. a sice za děti domácí 245. 858 zl., za děti jinam příslušné 198. 872 zl. A pánové, tento poměr bude stále, jak se mně a zajisté i mnohým jiným zdá, spíše horší než lepší, poněvadž blahobyt nevzrůstá, nýbrž ubývá ho stále a stále.

Já tedy, pánové, argumentací svou mohu zahrnouti v těchto několika praecisních větách:

Obec musí dle §. 1. zákona navrhovaného odváděti školné do pokladny okresní školní rady.

Dále druhá premisa: Obec musí podle §. 3. zákona navrhovaného odváděti jistou sumu, kteráž se paušálně určí.

Za 3. Obec ručí za odvedení plné této sumy.

Dále: Obec tuto sumu nevybéře od rodičů dětí školu navštěvujících nikdy v plném obnosu.

Obec tedy musí dopláceti a bude museti vždy dopláceti.

Jest to tedy břemenem obce a poněvadž jest to břemenem obce, proto jest konkluse, ku které já přicházím a kteroužto konklusi jmenem minority školské komise zastupuji, tato: Obci také přisluší vliv na osvobozování dětí školních, resp. na odepření tohoto osvobození. (Výborně! Výborně!)

Já myslím, pánové, že tento syllogismus jest tak jednoduchý a tak jasný, že bych věru snad prohřešil se proti trpělivosti slavné sněmovny, kdybych hleděl ještě dále to dokazovati a vykládati. Já myslím - není-li to příliš honosivě a zpupně řečeno - že proti tomuto jednoduchému syllogismu snad jenom nějakými na oko vystrojenými argumenty by se dalo bojovati.

Ale dovoluji si ještě pozornost slavného sněmu obrátiti také k jiné věci, totiž, že podle §. 6. nově navrženého zákona se uznává, že někdy k opatření školného třeba bude přirážky obecní. A tu se zase ptám, když třeba bude k opatření školného přirážky obecní, tu nemá obec prostřednictvím výboru obecního míti vliv na osvobození dětí školu navštěvujících?

Pánové, kdo platí, má také nějaké právo při tom míti. Lehčeji zajisté a trpělivěji, a s menším reptáním se platí, když z druhé strany jest také nějaké právo. To jest zásada ryze konstituční. Obci, která za děti osvobozené školné platiti musí, má se, myslíme - my minorita aspoň - to právo dáti, aby sama vyřkla: Já osvobozuji to a to dítě. Ale podle návrhu ctěné většiny má také dále ještě místní

školní rada rozhodovati: Já osvobozuji dítě; a obec musí to, co jí dekretuje jiná instance, co jí dekretuje místní školní rada, zaplatiti. (Tak jest. )

Pánové, dovolte, to není konstituční, to jest také proti autonomii a - nechci uraziti nikoho - ale pokládám to za nespravedlivé. (Tak jest. )

Není ostatně, myslím, žádné příčiny k obavě, že snad naše obecní výbory, kterým podle vládní předlohy a podle mínění menšiny komise má se právo osvobozování přiřknouti, není myslím žádné obavy, že si tyto obecní výbory budou snad krutě, nelitostně a přísné při osvobozování počínati.

Ve zprávě ctěné většiny jest arci na str. 3. jakási narážka na to - o kteréžto narážce musím říci, že bych si přál, kdyby jí zde nebylo. Praví se totiž na str. 3 této zprávy, že místní školní rada skládá se z takových osob, které - cituji konec toho odstavce - povolány jsou, aby zásadám lidskosti zjednaly průchodu přiměřeného, a po německu

"welche außerdem den humanen Prinzipien die entsprechende Geltung zu verschaffen berufen sind".

Pánové, rozumím či nerozumím těmto slovům? Má to snad míti ten smysl, že v obecních výborech zásad lidskosti se nebude dosti šetřiti? V tomto smyslu se to interpretovati může a snad musí, jak to jest stylisováno, poněvadž není tu tištěno: které spíše povolány aneb více povolány, aneb větší měrou povolány jsou, aby zásadám lidskosti zjednali průchod přiměřený - naráží se tím na duchovní správce a učitele - nýbrž jest absolutně řečeno, že nyní místní školní rada skládá se z takových osob, které povolány jsou, aby zásadám lidskosti zjednaly průchod přiměřený. Aspoň tolik se mně musí připustiti, že jest to velmi neopatrně stylisováno, a snad výčitku jakousi, a výčitku nezaslouženou, naproti obecním výborům v tom shledati můžeme. (Výborně. )

Já se neobávám toho, co zde snad skryte naznačeno, nýbrž jsem přesvědčen, že obecní výbory by spravedlivě a slušně si počínaly, kdyby jim podle intence vládní předlohy a podle naší intence toto právo osvobozování se přiřklo. Obecní výbor, o tom jsem přesvědčen, nebude příliš mírně si počínati v této věci, ale také ne příliš přísně, ne příliš krutě.

A tu se musím, pánové, dotknouti jedné věci a myslím, že se to musí zde říci, že posud vskutku leckdes místní školní rady příliš mírně při osvobozování dětí si počínaly.

Když to vyslovím, musím to také dokázati a nechci se tu dovolávati vlastní zkušenosti, která snad jest jen skrovná. Nechci se toho dovolávati, že jsem leckde slyšel, že vskutku místní školní rady tu i tam příliš mírně si počínaly při osvobozování. Ale dovolávám se toho

fakta, že nesčíslněkráte stěžují si nyní domovské obce na to, že místní školní rada dítky cizí od placení školného příliš ochotně osvobozuje; a tak, pánové, psáno také do slova ve správě, kterou vláda vládní předlohu odůvodňuje. A já k tomu dokládám, že často, velmi často vyšší školní úřady vskutku uznaly a rozhodly, že od místní školní rady stalo se osvobození, abych tak řekl, méně opatrně a obezřele, že se stalo s jakousi lehkovážností. Jest to tedy věc, která jest úředně dokázaná rozhodnutími vyšších instancí, že vskutku místní školní rady snad až příliš laxně věc braly.

Ještě jeden důvod prosím, abyste laskavě ráčili vyslechnouti. Mně se zdá, že také tento důvod nemůže se na lehkou váhu bráti, to jest důvod, jejž čerpám z §. 19 zákona z r. 1873. Tento §. 19 praví, že zastupitelstvo obecní může také usnesení učiniti, aby obecní pokladna školné za všechny školu navštěvující děti v plném aneb určitém obnosu převzala. Tedy zastupitelstvo obecní může podle tohoto zákonného ustanovení převzíti placení školného za všechny děti, jinak řečeno: zastupitelstvo obecní může všechny děti šmahem od školného osvoboditi,

A nyní se táži: Když tedy zastupitelstvo obecní toto právo má, nemá obci býti přiřčeno také to menší právo, aby několik dětí, aby část dětí obecní výbor od školného osvobodil?

Prosím, jaká je v tom logika, když obci větší právo podle zákona se dává, resp. ponechává a když menší právo se jí nechce uděliti. (Výborně).

A teď se vracím, pánové, ještě na konci k tomu, co jsem na začátku řekl, že totiž máme my, minorita, v této věci spojence mocné a sice sl. zemskou školní radu a sl zemský výbor. Zemský výbor jak se dovídáme, na str. 12. vládní předlohy, vyslovil v přípise ze dne 9. srpna t. r., č. 23732, zemské školní radě svůj souhlas, aby záležitosti týkající se osvobození od školného přikázány byly obecním výborům.

A totéž patrno jest také ze zprávy zems. výboru o stavu národních škol na rok 1882, z kteréžto zprávy se dovídáme a sice ze str. 3., III, že c. k. ministerstvo vyučování zemské školní radě nařídilo, aby s výborem zemským u jednání vstoupila. To se stalo.

Zemský výbor k jednání tomu vyslal své zástupce a pak zemský výbor oznámil, že souhlasí s tím, aby školné prohlášeno bylo za břemeno obcí, tudiž aby každá přiškolená obec, pokud se týče část obce práva byla ze správného odvádění školného, začež by se jí také přikázati mělo právo o osvobozování od školného rozhodovati ve vlastním oboru působnosti, tudiž by v záležitostech osvobozování od školného pořad práva šel k vyšším orgánům samosprávným. Tedy školní rada a zemský výbor uznávají, že toto odvádění školného bude břemenem obecním, a že proto také přísluší obcím resp. obecním výborům právo míti vliv na osvobozování dětí a na odepření tohoto osvobození.

A většina školské komise nám tvrdí, že to není žádným břemenem obecním, a že tedy také nepřísluší obecním výborům právo osvobozování !

Votum zemského výboru, pánové, pokládám za velmi důležité. Zvláště bych si dovolil na to upozorniti, co jsem slyšel a co také tuším, jest docela pravdivé, že referentem v této záležitosti v zemském výboru byl jeden ctěný pan poslanec, kterýž na oné straně (ukazuje na levici) velký vliv má, jeden ctěný pan poslanec, jejž také vším právem zajisté za důkladného znalce školských poměrů a potřeb pokládati musíme, a sice pan poslanec Dr. Schmeykal.

Tento muž zajisté také, jak můžeme předpokládati, velmi důkladně a obezřele dříve si věc rozvážil a proskoumal, než se prohlásil jako referent zemského výboru pro to, co vláda navrhuje.

A když tento ctěný poslanec se pro to prohlásil, jsem přesvědčen, že také dnes anebo, nedojde-li dnes k hlasování, že v zítřejším sezení také bude hlasovati pro vládní předlohu v těchto částech, a doufám, že jeho příkladem také říditi se budou jiní ctění páni poslanci.

Tolik, pánové, uznal jsem za vhodné prozatím k odůvodnění toho návrhu, jejž menšina školské komise podává, pověděti; já si jiné důvody ponechávám, jak jsem již dříve pravil, na pozdější dobu, a snad pro specialní debatu. Myslím, že mezi těmito důvody, které si ještě ponechávám, budou některé dosti zajímavé, kteréž slav. sněmovna vyslechne pak, jak doufám, laskavě a shovívavě. Myslím, že jsem prozatím aspoň tolik dokázal, že menšina komise, jejíž jmenem zde mluviti čest mám, nejednala lehkovážně, když se opřela usnesení většiny školské komise, nýbrž že měla dobré, platné a důležité důvody, z kterých se na tom usnesla hájiti vládní předlohu, hájiti práva obcí.

Tím, pánové, jsem prozatím výklad svůj skončil. (Výborně, výborně!)

Nejv. marš. zem.: Pan poslanec Dr. Grégr má slovo.

Posl. Dr. Grégr Slavný sněme!

Já bych se tomu pranic nedivil, kdyby sl. sněm dnes mně neprokázal čest pozornosti. když mluvím opět o zrušení školného platu, neboť v otázce této mluvilo se již v tomto sl. sněmu tolik, že se to skutečně již stává takřka nudným, a je také těžko přinésti nějaké nové důvody, které by pro zrušeni školného mluvily. Já však přiznávám se, ctění pánové, že ačkoli jsem již před desíti lety v této slavné sněmovně učinil návrh na zrušení školného, a od této doby téměř v každém zasedání o této věci jsem mluvil, že jsem přece nikdy s tak radostným pocitem o této věci nemluvil tak jako dnes. nebo, pánové, již předloha zákona, o kterou se jedná, ať se příjme dle návrhu majority nebo minority, jest důkazem, že otázka o zrušení školného jest jen otázkou krátké doby, (Tak jest), že padá sloup za sloupem a právě to zrušení regressu jest již takový průlom do placení školného, že se ta celá budova, nespravedlivá budova o placení školného zřítí co nejdříve. (Výborně!)

Když jsem, ctění pánové, před desíti lety zde učinil návrh, aby placení školného bylo zrušeno, tu jsem měl velkou práci, aby se mi podařilo sehnati jen potřebných 20 podpisů, abych mohl takový návrh podati.

Tenkráte to byl návrh, abych tak řekl, monstiésní, a vypadalo to, jako bláznovství před desíti lety, pánové, že s takovým návrhem přicházím.

A pánové, rok co rok přibývalo hojně přivrženců tomuto návrhu a já nemusím čekati tak jako onen anglický poslanec 30 let, který opakoval rok co rok svůj návrh v parlamentě anglickém a po 30 letech konečně řekl: "A přec jsem to prosadil ".

Pánové, já mám zadostučinění, že nebudu museti 30 let čekati na tu dobu, kdy školné úplně zrušeno bude, neboť, pánové, skutečně jsem přesvědčen, že dnes v tomto slavném shromáždění, kdyby tak každý podle svého srdce a podle svého citu hlasoval a ne z ohledů vedlejších, že by veliká majorita se vyslovila, aby placení školného bylo hned zrušeno.

(Pravda. )

Je to nápadné, pánové, že po celou dlouhou tu dobu let, kdy se zde vyskytovala ta otázka o zrušení školného, zde nikdy nevystoupil ale ani jediný řečník, který by byl hájil s principielně jaksi zásadního stanoviska to přesvědčení, že se školné platiti má. To zde veřejně se, pánové, předce vědělo, vždycky se hájilo se stanoviska finančního a jen z toho stanoviska byla většina tedy proto, aby se školné platilo. No, pánové, také by to bylo divno, aby kdo z pedagogického stanoviska hájil placení školného. Od Komenského, pánové, počínaje, který pravil, že se lidu má poskytovati osvěta zdarma, tak jako slunce své světlo lidstvu poskytuje; od Komenského až snad do posledního učitele v nejodlehlejší vesnici naší není snad jediného paedagoga, který by tvrdil, že jest to ve prospěch vyučování, že jest to ve prospěch vzdělání lidu, že je to ve prospěch školy, aby za to musilo se školné platiti. Tedy s toho stanoviska, z těch důvodů že jest to nespravedlivé, nebyl nikdy žádný proti tomu, pánové, to zde dokazovati nebudu. Nespravedlností se tato otázka stala v tom okamžení, když zavedena byla nucená návštěva školy. Jak bylo, pánové, zákonem poručeno, že každé dítě musí školu navštěvovati, byla nespravedlivosť, že zákonnitě se ustanovilo, aby se za to platilo. (Výborne. ) Vždyť, pánové, je to zrovna tak, jako kdyby se řeklo: Divadla prospívají ku vzdělanosti lidu a pozdvižení mravnosti. Ačkoliv to nechci, pánové, dnes tvrditi, ale jindy se to tvrdilo. Ale dejme tomu, že by to pravda byla ještě dosud, že by stát řekl: Poněvadž se v divadle mravnosť lidstva zdokonaluje, musí choditi lidé do divadla, ale musí si za to koupiti lože aneb sedadlo. (Veselosť. ) Pánové, stát poručí, aby k vůli vzdělanosti musili děti choditi do školy, ale zároveň, že se za to musí platiti. Vždyť, pánové, stát má ovšem právo starati se o to, aby obyvatelstvo bylo vzdělané a pokročilé, vždyť je to ve prospěch státu; stát má právo zákonnitou cestou, když to jinak nejde, nutiti obecenstvo, aby děti byly vzdělávány, ale, pánové, stát má totéž právo a mohl by říci: Já, potřebuji silných, tělesně silných lidí; když budu míti tělesně silné lidi, budu míti lepši vojsko, než když mám slabé lidi. Je to ve prospěch státu, aby bylo obyvatelstvo tělesne silné, a já zákonnitě poroučím, aby se všech prostředků užívalo, aby tělesně silné bylo obyvatelstvo a proto poroučím zákonnitě, že každý musí jísti maso od svého narození tolik a tolik roků, avšak ty si je musiš koupiti. (Veselosť. ) To jest zrovna tak, jako když stát poroučí, že každý musí býti vzdělán, ale musí si vzdělanosť zaplatiti. Co se týče momentu spravedlnosti, není zajisté o tom žádné pochybností.

Že jest školné břemenem pro náš lid, nebudu, pánové, také dokazovati; to Vám obecní starší poví lépe, než já. Jen se podívejte, pánové, na ty tisíce a tisíce exekucí, které se provádějí proto po celé zemi, že lid náš nemůže zaplatiti školné. Pánové, z pouhé legrace se dá asi sotva kdo exekvovati. Jest to pouhá nemožnosť, že ani to školné zaplatiti nemůže, a že jest těmi exekucemi stíhán.

Ale, pánové, kdo pak jest vlastně hlavním odpůrcem toho, aby školné bylo zrušeno? Abych řekl, zdá se mi, že jest to jeden světový faktor, to jest faktor, který jest v celém světě proti zrušení školného; zrovna tak ve Francii se proti tomu vzpouzí, jako v Italii, v Tyrolsku, Rakousku a všude je to strana klerikální. Strana klerikální v celém světě (veselosť) vždy se protivila zrušení školného. Strana klerikální si přeje, aby bylo školné, a kdyby bylo možno, aby bylo hodně veliké.

Pánové, já nebudu rozebírati důvody, proč si tak přeje, jeť jednoduše blaho a rozkvět moderní školy příliš rychlým pokrokem ve vzdělanosti lidstva a nenáleží zrovna ve program strany klerikální a poněvadž to placení škol-