abgegangen werden kann, in meiterer Erwägung, daß bezüglich der Republizierung der bestehenden Vorschriften über Beförderung der Schüblinge mittelst Eisenbahn vom Landesausschuße das Geeignete bereits veranlaßt wurde, in endlicher Erwägung, daß sich gemäß Zirkularerlasses der k. k. Statthalterei vom 25. September 1881, Z. 50779, die Vornahme einer Revision der bezüglich der Beistellung von Wohlthatsfuhren bestehenden Vorschriften nicht als nothwendig herausgestellt hat, erlaubt sich die Kommission in Uibereinstimmung mit dem Landesausschuße den Antrag zu stellen: Der hohe Landtag wolle beschließen: Es sei über die vorliegenden Petitionen zur Tagesordnung überzugehen.

Sněm. akt. Dr. Storch: Komise činí návrh, aby se o těchto peticích přešlo k dennímu pořádku.

Oberstlandmarschall: Zu diesem Gegenstande hat sich der Landtagsabgeordnete Adámek xum Worte gemeldet.

Pan poslanec Adámek má slovo.

Zemský posl. p. Adámek: Slavný sněme!

Přednesené návrhy výboru liší se od lonských návrhů o podobných peticích přednesených tím, že letos navrhuje se, aby se bez podmínky přešlo k dennímu pořádku přes petice 28 okresních zastupitelstev, kdežto roku minulého byl navrhován denní pořádek pouze vzhledem k 12 peticím okresních zastupitelstev tehdáž podaným. Tyto petice, o kterýchž jednáme, jsou však nepopiratelným důkazem o nutné potřebě důkladné opravy zákonodárství i dotčených nařízení o postrku a tuláctví, o nichž v tomto slavném sněmu již tolik bylo mluveno, že jest zajisté již na čase, aby slovo již také tělem učiněno bylo. Pouze negativními návrhy výboru arci u věci té nebude nic učiněno. Návrhy ty jsou zajisté tím podivu hodnější, poněvadž tento slavný sněm již r. 1880 v 17. sezení byl zvláštní peticí potřebu takových oprav zákonodárství a nařízení o postrku a tuláctví uznal a výboru zemskému uložil, aby návrhy učinil, jak by bylo lze stále zmáhajícím se nákladům hnaneckým přítrž učiniti? Finanční stránka, o kterou při vyřizování těchto peticí zajisté v prvé řadě jde, zasluhovala v lůně výboru mnohem bedlivějšího uvážení, než se jí skutečně dostalo. Vždyť náklad hnanecký, a sice náklad zemský na hnance vystoupil od r. 1870 až do roku minulého ze 100. 000 zl. na 190. 000 zl.; okresy přispívaly k účelům těm r. 1879 50. 022 zl. a rovněž obce nahražují zemi za náklad ten ročně 37. 000 zl.

V peticích, o nichž jednáme, žádá se přede vším, by hnanci byli dopravováni, pokud možno, nejkratšími směry a po železnici do svého domovského sídla a mimo to aby země uhražovala veškeré náklady hnanecké.

Výbor dle zprávy své pokládá první žádost za zbytečnou, poněvadž c. k. místodržitelství výnosem ze dne 4. února 1877 již nařízení vydalo, aby hnanci přímo po železnici domu dopravováni byli a poněvadž zemský výbor 27. ledna 1882 u c. k. místodržitelství opětně zakročil, aby stávající nařízení o postrku a hnanství vůbec byla republikována.

Mnoho-li takovéto republikování stávajících nařízení a tato papírová přísnost platí, ukazuje nejlépe prakse. Hledíme-li ke směrům, kterými se hnanci zvláště ze sousedních zemí do domovských obcí v Cechách dopravují, tu pánové, s podivením shledáme, že naší sousedé nezdají se míti ani tušení, že v posledních desítiletích také v Čechách byly stavěny nové železnice (Výborně), protože hnanci posud dopravují se jako v ty doby, kdy u nás byly toliko silnice erámí a státní dráha.

I nyní z jižních krajin a ze zemí vnitrorakouských, jakož i z Uher dopravují se hnanci do Čech jako před 20 lety, kdy nebylo ani dráhy Františka Josefa, ani rakouské Severozápadní, ani jiných drah. Tak zvláště z Pešti, z Vídně, ze Štýrského Hradce, ze Štokeravy i z jiných míst zemí vnitrorakouských dopravují se hnanci do západních a severních i do jižních Čech, Moravou do Svitavy, odtud buď přes Poličku neb přes Litomyšl, Vysoké Mýto, přes Skuteč a Hlinsko do Německého Brodu a dále i to, prosím, nejen do jmenovaných obcí, ale také do Tábora, Budějovic, Strakonic, Sušice, Písku, Prachatic, Milevska, do Eisensteinu a také až do Domažlic (Veselost) a přece, pánové, leží Hlinsko, Německý Brod, Tábor, Budějovice, Eisenstein stejně přímo u dráhy; od železnice jsou vzdáleny: Ledeč toliko 11. 4, Humpolec 19, Pelhřimov 17. 11, Selčany 17. 1, Sušice 26. 5, Prachatice 39. 8 kilom. Z Vídně do Německého Brodu jest přes Svitavu a Poličku, použije-li se státní dráhy, do Svitavy 319. 1, týmž směrem do Budějovic 446. 2, do Tábora 497. 2, do Písku 565, do Domažlic 646. 3 kilom.

Volí-li se směr od Svitavy k Litomyšli, tedy tato vzdálenost vzrůstá o 37. 7 kilom. Po dráze severozápadní z Vídně do Německého Brodu 225 kilom., po Františka Josefově dráze do Budějovic 214, do Tábora 246, do Strakonic 273, do Písku 259 kilom. atd.

Tuším, že ani naši plavci k severní točně v ledovém moři tak nebloudili, jako někdy u nás bloudívají hnanci k svému domovu. (Výborně. ) Finanční effekt takového cestování leží na bíledni. Osmělím se některá fakta k objasnění poměrů těch uvésti na paměť: Z Vídně bývají hnanci vozeni do Hlinská přes Svitavu 7 dní, ačkoliv tutéž cestu mohli vykonati po železnici za 8 hodin. Hnancům platí se, jak povědomo, 24 kr. denně; doprava za 7 dní činí zl. 1. 68. Doprava přípřeží ze Svitavy přes Poličku do Hlinska činí nejméně 6 zl., přes

Litomyšl nejméně 10 zl. Týž hnanec mohl severozápadní dráhou dopraven býti, jak jsem prvé pravil, za 8 hodin, ve třetí třídě za 6 zl. 49 kr., ve IV. třídě za 4 zl. 41 kr. Avšak do Hlinská dopravují se hnanci z Pešti za 23, ano i za 27 dní. Doprava našich hnanců po železnici v první třídě by sotva stála tolik, co stojí takové bloudění světem. Arci by páni hnanci nemohli pak konati při takové dopravě zvláště pro ně veledůležitá geografická studia. Upravení těchto poměrů nemůže- býti arci dosaženo pouhým republikováním stávajících nařízení v Čechách, ale mnohem důležitější jest, aby zemský výbor, o to péči měl, aby také naše ústřední vláda v sousedních zemích se přičinila o zavedení řádů takových, aby hnanci ze zemí těchto do českých domovských obcí byli dopravováni co možno přímým směrem a co možno po železnici, čímž by se docílilo úspor tím větších, poněvadž svého času c. k. místodržitelství učinilo zvláštní sdělení, že téměř veškeré železnice při dopravě hnanců jízdné snížily. Potřebí jest také, aby dozor k našim hnaneckým stanicím byl účinnější, poněvadž dozor okresních hejtmanství, zvláště ke stanicím, které jsou 4 a více mil od sídla hejtmanského vzdáleny, účinným býti nemůže. Je potřebí to zvláště proto, aby při poukazování přípřeží postupovalo se přísně, poněvadž je povědomo, že zvláště zkušení staří hnanci simulováním nemoci snadně dovedou vynutiti poukázání přípřežních povozů a že někdy hnanecký komisař ze zvláštních osobních zájmů a důvodů, ze zvláštní příchylnosti ku najímateli přípřeží a j. při poukazování povozů takových s náležitou přísností si nepočíná.

Neméně důležitým jest také, aby soustava rout hnaneckých ob čas důkladně revidována byla se zvláštním zřetelem ku stále se měnícím komunikačním prostředkům, aby každá nově postavená železnice neb silnice v ohledu tomto zužitkována byla, čímž by opět značné úspory bylo lze docíliti. Arci nelze upříti, že hnací náklady vzrůstají nepoměrně tím, že hnanec sotva dopraven do domovské obce, beze všech rozpaků a obtíží po své libosti opět do světa může vyletěti. (Tak jest. )

Leč poměry ty nelze napraviti při této příležitosti, bude to úkolem při jednání o upravení postrku a tuláctví vůbec Mimochodem jen podotýkám, že ve věci té náprava bude jen tehdy možná, pak-li že budou u nás organisovány robotny po venkově, o nichž zajisté na tomto sl. sněmu zevrubně bude pojednáno. Výbor prohlašuje i druhou žádost v peticích ntěchto obsaženou, aby země uhrazovala veškerý páklad hnanecký, za zbytečnou a sice z té říčiny, že §. 15 říšského zákona ze dne 27. července 1871 na obce a okresy v příčině té žádná břemena neuvaluje. Co však platí toto zásadné osvobození našich obcí, když se na základě §. 16 téhož říš. zákona přece obcím, pokud se týče okresům zems. zákonem ze dne 15. ledna 1873 ukládá přispívání k nákladům těmto! Upravení věcí těch je tím potřebnější, že skutečnost učí, že" právě tyto náklady mnohdy z příčin nahodilých jsou nespravedlivě rozděleny a že zvláště chudé okresy a chudé obce jimi nejvíce trpí.

My nemáme sice důkladnou a zevrubnou statistiku o těchto nákladech, avšak ze zpráv, které zemský výbor o hospodářství obcí a okresů vydává, vychází pravda tohoto tvrzení mého na jevo. Ze zpráv těchto vychází, že u nás r. 1879 90 okresů, které platí 27, 410. 965 zl. přímých daní, z pokladny okresu k účelům těmto ničeho nepřispívá. Mimo to 16 okresů s 632. 460 obyvately, jež platí 2, 471. 836 zl. přímých daní, k účelům těm přispívá 21. 444 zl. nebo-li 0-86% přímých daní a 17 okresů s 512. 226 obyv., již platí 1, 255. 121 zl. přímých daní, platí 1594 zl. nebo-li 0, 13% přímých daní přispívá. Břímě to jest tak nestejně rozděleno, že břímě to variruje od 0, 01 do 4, 7% přímých daní, a sice méně 100 zl. přispívalo 10, od 100 do 200 zl. přispívalo 6, od 200 do 500 zl. 4, od 500 do 1000 zl. 6, od 1000 do 2000 zl. 6 a více dvou tisíc k účelům těmto přispívalo dvé okresů.

Vím, že v nákladech těch není pouze náklad hnanecký, avšak tato poměrná čísla předce ukazují, že i břímě to jest nestejně a nepoměrně rozděleno a že tu potřeba nápravy právě tak nalehavá, jako při upravení nestejně rozdělených břemen ubytování vojska a j. Poněvadž mám za to, že výbor zemský k momentům, jichž jsem se dotkl, zajisté bedlivý zřetel vezme a poněvadž přihlížím střízlivě k nynější parlamentární situaci, nebudu činiti na ten čas žádných zvláštních návrhů. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Der Abgeordnete Dr. Volkelt hat das Wort.

Abg. Dr. Volkelt: Hoher Landtag! Die Ausführungen des Herrn Vorredners giengen im Wesentlichen dahin, daß die Beförderungskosten beim Schubwesen nicht gespart merden und zwar einmal in der Richtung hin, daß die Schüblinge nicht aus den kürzesten Wegen geschickt werden und andererseits auch eine sonstige Sparsamkeit nicht derartig vorhanden ist, wie es wünsehenswerth wäre. Die Bestimmungen in Betreff des Schubmesens sind allerdings zwischen der hohen Statthalterei und dem Landesausschuße zu vereinbarett und aus Grundlage derer wird dann das Schubwesen geregelt.

Der Landesausschuß kommt aber erst dann in die Lage über die Entwicklung des Schubwesens urtheilen zu können, wenn die betreffenden Rechnungen an ihn herabgelangt und er die einzelnen Instradirungen versolgen kann.

Sobald nun diese Rechnungen, welche die ganzen Routen des Weges, welchen die Schüblinge zu machen haben und die dadurch veranlaßten Kosten enthalten, hier anlangen, werden sie auf das Genaueste von der Buchhaltung geprüft und jede unberechtigte Ausgabe wird ausgestellt und zum Ersatze vorgeschrieben.

Es ist also in dieser Richtung hin gewiß Alles, was geschehen kann, eingeleitet morden.

Es ist von Seite des Herrn Vorredners behauptet morden, daß die Kostenerhöhungen im Verlaufe der letzten 10 Jahre so bedeutend sind, daß sie von 100 000 bis auf 190. 000 fl. gestiegen sind. Da will ich mir denn doch darauf aufmerksam zu machen erlauben, daß in diesen Kosten ja ein großer Theil der Beiträge enthalten ist, welche aus die Gemeinden aufgezahlt werden.

Nach Maßgabe des Landesgesetzes bekommt jede Gemeinde für jeden Schübling, der durchgeht, für jede Sustentation 20 kr. ausbezahlt. Und die Gegenleistung ist, daß die Gemeinde, wo der Schübling in eigener Person nicht zu zahlen in der Lage ist, den 5. Theil der Schubkosten an's Land zurückgibt.

Diese 20 kr. von jedem Schübling, die den betreffenden Sustentationsgemeinden gegeben merden, machen eine sehr bedeutende Summe aus. Andererseits muß ich aber hier ganz einfach declariren, daß die Rückersätze von 5 % Seitens der Gemeinden langsam einfließen und sich deswegen die Schubauslagen um ein Bedeutendes erhöhen. In Betreff der Beförderung der Schüblinge mit der Eisenbahn find zwischen der Statthalterei und dem Laudesausschuße geeignete Vereinbarungen getroffen morden und wie aus dem Berichte des Herrn Berichterstatters hervorgeht, sind die betreffenden Verfügungen publizirt, beziehungsweise sind die einzelnen Organe, welche das Schubwesen zu verwalten haben, zur strengen Handhabung derselben angewiesen worden.

Ich mache daraus aufmerksam, daß es ja doch einen Erfolg hat und zwar einen Erfolg in der Weife, daß die betreffende Persönlichkeit, das Organ, welches die falsche oder irrige Instradirung veranlaßt, zum Ersatze verpflichtet ist. Und ich glaube nicht, daß sich jemand ein besonderes Vergnügen daraus machen wird, einen Solchen Ersatz zu zahlen.

Freilich darf nicht übersehen werden, daß die Organe, welche das Schubwesen zu verwalten haben, außerordentlich in Anspruch genommen sind, insbesondere an jenen Routen, wo eben die Hauptschübe gehen. Da ist es ja nicht möglich, daß man bei jedem einzelnen Fall so genau eingeht und alle Prüfungen derartig genau vornimmt, daß man sicher ist, ja keinen Fehler zu begehen.

Wenn aber dessen ungeachtet Fehler begangen worden sind und dadurch Kosten aufgelaufen sind, welche nicht gerechtfertigt merden können, so wird ihr Ersatz beansprucht.

Wenn nun behauptet wird, daß gewisse Instradirungen auf den Eisenbahnen nicht in den direktesten Routen gehen, muß ich wieber darauf aufmerksam machen, daß nicht jede Eisenbahn ohne weiters bei solchen Routen mitberücksichtigt werden kann. Der Schub geht regelmäßig nach den Marschroutenkarten des k. k. Militärs. Es muß aber auch darauf Rücksicht genommen merden, ob die Schüblinge mit dem Sogenannten Hauptschub befördert merden, denn in diesem Falle wird für eine große Masse von Schüblingen ein Convoyant erspart und wiegen solche Ersparungen vielfach die weiteren Wege auf, welche die einzelnen Schüblinge zurückzulegen haben.

Es ist wohl richtig, daß von Seiten des Herrn Vorredners eine sehr drastische Illustration über die Art und Weife, wie das Schubwesen durchgeführt wird und Belastungen daraus entstehen, dargestellt wurde.

Wenn jedoch bedacht wird, daß die Sume der jährlich veranlaßten Abschiebungen viele, viele Tausende beträgt, so ist nicht schwer aus diesen vielen Tausenden ein oder das andere drastische Beispiel hervorzuheben.

Es wurde von Seite des Herrn Berichterstatters darauf hingewiesen, wie die betreffs der Beförderung der Schüblinge durch die Eisenbahn nothwendigen Veranlassungen getroffen worden sind.

Es bleibt nur noch übrig auf den Beschwerdepunkt hinzuweisen, daß insbesondere Schüblinge, welche durch Böhmen gehen und nach dem Auslande zu befördern find, mitunter auf Routen befördert merden, die nicht richtig sein sollen.

Auch in dieser Richtung hin hat sich der Landesausschuß an die hohe Statthalterei gewendet und hat unter Vorlage der Fälle, welche vorgekommen sind, gebeten, beim h. k. k. Ministerium dahin zu wirken, daß Weisungen an die einzelnen Organe gehen, derartige Abschiebungen so zu leiten, daß die Schüblinge an die nächste Station des Auslandes geführt merden, welche in direkter Verbindung mit dem Punkte steht, wo eben der Schübling eintreten soll.

Ich glaube die Versicherung geben zu können, daß die Prüfung der einzelnen Schubrechnungen an der Hand derjenigen Kosten, welche gezahlt werden müssen, mit der genauesten Genauigkeit von Seiten des Landesausschußes und der Landesbuchhaltung geschehen, und daß, menn in irgend einer Weise noch Verbesserungen eintreten können, sie gewiß von Seiten des Landesausschußes angestrebt und von der hohen Regierung gewiß auch gefördert werden. (Bravo!)

Oberstlandmarschall: Wünscht noch Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo? (Nikdo se nehlásí. ) Rokování jest ukončeno.

Die Debatte ist geschlossen. Der Herr Berichterstatter hat das Wort. Dr. Zunterer: Nachdem der Herr Abgeordnete Adamek leinen direkten Gegenantrag gestellt hat, sondern nur fachliche Anregungen gab, welche vom Herrn Vertreter des Landesausschnßes bereits beantwortet und gewürdigt wurden, so erachte ich mich wohl Weiterer Ausführungen für enthoben und erlaube mir den Kommissionsantrag zur Annahme zu empfehlen.

Derselbe lautet: Hoher Landtag motte beschließen, es sei über die vorliegenden Petitionen der Bezirksausschüsse Přelauč, Marschendorf, Schatzlar, Chlumec, Kauřim, Wobňan, Laun, Soběslau, Patzau, Kralowitz, Reichenau und Hochstadt betreffs Beförderung der Schüblinge mittelst Eisenbahn beziehungsweise Uibernahme der Transportkosten aus dem Landesfonde zur Tagesord-nung zu übergehen.

Snem. akt. Dr. Storch; Komise činí návrh, aby se o těchto peticích přešlo k dennímu pořádku.

Nejv. marš. zem.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen Herren, welche dem Antrage beistimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. )

Er ist angenommen.

Wir kommen nunmehr zu dem früher ausgelassenen Punkte IV der Tagesordnung, nachdem der Hr. Abgeordnete Rieger so freundlich war, für den Hrn. Abg. Dr. Jireček einzutreten.

Nám. nejv. marš.: Přechází se k 4. odstavci denního pořádka.

Zpráva budžetní komise o udělení pětiletního přídavku účetnímu oficiálu při účtárně zemské Josefu Starkovi.

Posl. Dr. Rieger: Slavný sněme! Pan ministr Jireček onemocněl a žádal mě, abych na jeho místě referát tento přejal. Věc jest následující: Účetní oficiál zemské účtárny Josef Stark prožil již přes 15 let ve službě země a dostává služného 1000 zl. a 5tiletý přídavek, totiž kvinkvenálku, kterouž obdržel co ingrosista za čas od 15. července 1873 až do konce roku 1877, úhrnem tedy 1100 zl. Na udělení 2. přídavku by byl dostal právo v roce 1878, kdyby byl koncem roku 1877 nebyl býval povýšen za oficiala. Touto okolností stalo se, poněvadž jest nařízeno, že kdo mezi tím časem jest povýšen, nemá práva na kvinkvenálku, že se mu jaksi stala křivda. Následkem toho jiní mladší a daleko méně služby mající oficiálové mají nyní větší plat než on. On tedy za tou příčinou žádal u zemského výboru za to, aby mu bez ohledu na to, že mezi tím časem postoupil, kvinkvenálka byla povolena.

Zemský výbor učinil návrh v ten smysl, a budžetní komise, která tu věc zkoumala, uznala ten požadavek p. oficiála Starka za spravedlivý a navrhuje slavnému sněmu, aby jemu tento 5tiletý přídavek, čili kvinkvenálka byla povolena.

Der Offizial Stark ist durch den Umstand, daß seine Beförderung zum Offizial kurze Zeit vor dem Momente eintrat, wo er Anspruch auf das Quinquennale erhalten hätte, in die ungünstige Sage versetzt morden, daß er schlechter besoldet ist, als Andere, die ihm im Dienste nachstehen, und eine geringere Dienstzeit nachweisen. Nachdem der hohe Landtag bei Beschlußfassung über das Normale bezüglich der Quinquennalien sich vorbehalten hat, wenn Unzukömmlichkeiten hervortreten sollten, solche nachträglich zu corrigiren, so glaubte auch der Offizial Stark berechtigt zu sein, auf Grund dessen diese Korrektur zu beanspruchen und hat sich diesfalls an den Landesausschuß bittlich gewendet.

Der Landesausschuß hat dieses sein Ansuchen befürwortet, der Budgetausschuß hat dasselbe gleichfalls für berechtigt anerkannt, und wird der Antrag gestellt, daß dem Offizial Josef Stark die Quinquennalzulage ohne Rücksicht auf seine mittlerweile eingetretene Beförderung gewährt werde.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

(Nikdo se nehlásí. )

Ich bitte diejemgen Herren, die dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

(Stane se. - Geschieht. )

Der Antrag ist angenommen.

Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über das Gesuch der Ortschaft Grün um Konstituirung als selbstständige Orts gemeinde.

Nám. nejv. marš.: Následuje zprava komise pro obecní a okresní záležitosti o petici osady Grünu za ustavení její co obec o sobě.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist H. Ldtgs. -Abgeordnete Dr. Funke- Abg. Dr. Funke (liest): Hoher Landtag!

Die Ortsinsassen von Grün geben an, daß diese Ortschast in früheren Zeiten eine Katastralgemeinde war und erst bei der im Jahre 1842 beendeten Vermessung gegen Willen und Vorwissen derselben zu der Gemeinde Wildstem zugemessen wurde. Weil sie in letzterer Zeit zu den Auslagen der politischen Gemeinde namhafte Beträge zahlen müssen, so erachten sie es in ihrem Interesse, daß die Ortschaft Grün aus der bisherigen Katastralgemeinde ausgeschieden und wieder eine eigene Kataftralgemeinde werde.

Die Gemeinde Wildstein erhebt dagegen keine Einwendung und die Bezirksvertretung von Wildstein hat in der am 16. Dezember 1878 abgehaltenen Sitzung beschlossen, das diesfällige Ansuchen zu befürworten.

Später, b. i. im Jahre 1879, haben die Grüner Ortsinsassen auch um die Konstituirung der Ortschaft Grün zu einer selbstständigen, Ortsgemeinde angesucht, womit der Wildsteiner Gemeindevorstand sich nur unter gewissen Bedingungen einverstanden erklárte, die Bezirksvertretung aber hierüber einen Beschluß nicht gefaßt hat.

Wie aus der statistischen Uibersichtstabelle zu entnehmen ist, befinden sich in Wildstein 256 Häuser mit 2200 Einwohnern, in Grün 14 Häuser mit 105 Einwohnern, die Gesammtarea beträgt in Wildstem 2096 Joch, in Grün 196 Joch, die Ortschast Wildstem besitzt als Stammvermögen 49 Joch Grundstücke und ein Gemeindehaus im Gesammtwerthe von 2800 fl., die Ortschaft Grün 5 1/2 Joch Grundstücke und ein Gemeindehaus im Gesammtwerthe von 700 fl, dann eine Staatsschuldverchreibung im Nominalwerthe von 200 fl.

Die jährlichen Einnahmen betragen für Wildstein 150 fl und für Grün 45 fl., mährend die Ausgaben sich mit 610 fl., beziehungsweise 45 fl. beziffern.

An direkten Steuern sind in Wildstem 4351 fl. 24 1/2 kr. und in Grün 364 fl. 6 1/2 kr. Vorgeschrieben.

Die k. k. Bezirkshauptmannschaft Eger erhebt gegen die Auskatastrirung der Ortsgemeinde Grün kein Bedenken, wohl aber gegen die Konstituirung dieser Ortschaft als selbstständige Gemeinde, weil diese Gemeinde so klein märe, daß die Wahl der Ausschußmitglieder und Ersatzmänner in der gesetzlich vorgeschriebenen Anzahl kaum durchgeführt werden konnte, eine solche Gemeinde daher kaum lebensfähig märe.

Die k. k. Finanzlandesdirektion berichtet in der zuliegenden, an die k. k. Statthalterei gerichteten Note vom 11. Oktober 1880, Z. 51980, daß das k. k. Finanzministerium gemäß Erlasses vom 11. September 1880, Z. 5538, in die Willfahrung des vorliegenden Gesuches nicht einzugehen befunden hat, nachdem die Ortschaft Grün in ortspolitischer Beziehung mit Wildstem zu einer Ortsgemeinde vereinigt ist, nur eine Ärea von 196 Joch enthalte und nicht im Stande sein würde, den den Gemeinden auferlegten Verpflichtungen zu entsprechen.

Die k. k. Statthalterei eröffnet in der Note vom 6. November 1880, Z. 63904, daß sie aus den eben angeführten Gründen zur Willfahrung des vorliegenden Gesuches ihre Zustimmung nicht geben könne.

Nach § 3 der Gemeindeordnung und des Gesetzes vom 26. November 1874, Nr. 87 L. -G. Bl, ist vor der Entscheidung über Gesuche von Gemeinden um Trennung aus dem bisherigen Gemeindeverbande und um Bildung einer felbstständigen Gemeinde die Beschlußfassung der betreffenden Bezirksvertretung einzuholen.

Jm vorliegenden Falle hat die Bezirksvertretung Wildstein bezüglich der Konstituirung der Ortschaft Grün als selbstftändige-Gemeinde einen Beschluß gar nicht gefaßt und der Landesausschuß erachtete in feinem Berichte vom 16. Feber 1881, Z. 33646, es mit Rücksicht auf die oberwähnten Aeußerungen der k. k. Bezirkshauptmannschaft und der k. k. Finanzlandesdirektion, sowie den Erlaß des k. k. Finanzministeriums die Fassung dieses Beschlußes als nicht nothwendig und stellte der Landesausschuß den Antrag auf Uibergang zur Tagesordnung.

Der hohe Landtag hat jedoch in seiner SizZung vom 11. Oktober 1881 in Erwägung des Umstandes, daß nach dem Gesetze in jedem Falle zur angesuchten Trennung einer Ortsgemeinde vor der diesfälligett Entscheidung die Einvernahme der betreffenden Bezirksbehörde erforderlich sei, den Beschluß gefaßt, den Landesauschuß zu beauftragen, über dieses Gesuch die Einvernahme der Bezirksvertretung Wildstein zu veranlassen. Diese Bezirksvertretung hat nun unter dem 19. Sept. dieses Jahres die züstimmende Aeußerung zur angefuchten Ausscheidung allerdings erstattet, weil erwiesener Maßen die Ortschaft Grün, so lange sich dieselbe im Verbande der Gemeinde Wildstein befindet, zur Mitbestreitung Von Gemeindelasten, wie z. B. für Wasserleitung, Erhaltung von Gemeindestraßen zc. Verhalten wird, von denen sie nicht den geringsten Nutzen zeit. Allein trotz der Zustimmenden Aeußerung der Bezirksvertretung Wildstein kamt das Ansuchen der Ortschaft Grün aus dem Grunde nicht befürwortet werden, weil diese uur aus 14 Nummern bestehende Ortschaft die erforderliche Anzahl von Ausschußmitgliedern und Ersatzmännern kaum aufbringen konnte und weil diese Ortschaft bei dem Mangel eines jeden Gemeindevermögens und bei der geringen Steuerleistung die Mittel nicht besitzen würde, den einer Gememde auferlegten Verpflichtungen zu entsprechen.

Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten stellt somit den Antrag, der hohe Landtag wolle über das Gesuch der Ortschaft Grün um Ausscheidung aus dem bisherigen Katastral- und politischen Gemeindeverbande Wildstein und Konstituirung derselben als selbstständige Gemeinde zur Tagesordnung übergehen.

Sněm. aktuár Dr. Storch: Komise pro záležitosti obecní a okresní činí návrh:

Slavný sněme račiž o žádosti osady Grünu za vyloučení z posavádního svazku katastrální a politickou pbcí Wildsteinem a ustavení její co obec o sobě přejíti k dennímu pořádku.

Nejv. marš. zem: Žádá někdo za slovo ?

Wünscht Jemand das Wort? (Niemand meldet sich. )

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Land erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku. (Stane se. )

Der Antrag ist angenommen.

Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Petitionskommission über die Petition der Gemeinde Brodec um Errichtung eines Gendarmeriepostens daselbst.

Nam. nejv. marš.: Následuje zprava petiční komise o petici obce Brodce za zřízení stanice četnické tamtéž.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Landtags-Abgeordnete Dr. Kaizl.

Poslan. Dr. Kaizl (čte): Slavný sněme ! Obecní zastupitelstvo městyse Brodce v okresu Benáteckém žádá k usnešení obecního výboru, aby zřízena byla v Brodci četnická stanice o jednom muži. Petice ta přivádí, že má městys Brodec přes 200 čísel a více než 1500 obyvatelů, že leží na c. k. silnici, s kterouž se spojuje silnice okresní, a že se v Brodci nachází veliký cukrovar a strojní mlýn.

Více než polovice obyvatelstva jest chudina a naskytuje se množství krádeží, jak domácích, tak polních. Jsou tam i osoby podezřelé, kteréž přechovávají tuláky. Po silnici neustále přicházejí cizí lidé, kteří obtěžují žebráním a také okrádají příbytky lidí nemajetných, mimo dům pracujících. Když pracuje cukrovar, dostaví se mnoho cizích lidí na práci a ti způsobují nezřídka nepokoje a rvačky. Též do strojního mlýna mnoho cizích lidí přibývá a jest tedy stráže bezpečnosti zapotřebí.

Komise petiční navrhuje:

Slavný sněme račiž uzavříti, že petice obecního zastupitelstva městyse Brodce, aby v Brodci zřízena byla stanice četnická o jednom muži, postupuje se vysoké vládě, aby ji v uvážení vzala.

Die Petitinskommission stellt den Antrag, der hohe Landtag wolle beschließen: Die Petition der Gemeindevertretung des Marktfleckens Brodec um Errichtung eines Gendarmeriepostens daselbst werde der hohen Regierung zur Würdigung abgetreten.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo? (Nikdo se nehlásí. )

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen. Wollen die Hand erheben.

(Geschieht) Er ist angenommen.

Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeinbeangelegenheiten über die Petition der Gemeinde BöhmischSkalic um Bewilligung zur Einhebung einer Getränkeumlage.

Nám. nejv. marš.: Následuje zprava komise pro obecní a okresní záležitosti o petici obce České Skalice za povolení k vybírání poplatku z prodeje lihovin.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Hr. Landtagsabgeordnete Salaschek.

Berichterstatter Ldtg. -Abg. Salaschek (liest):

Das Bürgermeisteramt Böhmisch-Skalic führt in seinem an die Bezirksvertretung Böhm. -Skalic gerichteten Gesuche vom 4. September 1882,

Nr. 443, Gründe an, daß -das Landesgesetz vom 15. Jänner 1872, Not. B, Stück VI der Stadt Böhm. -Skalic für 10 Jahre die Bewilligung zur Einhebung einer Getränkeumlage ertheilte und daß diese Bewilligung mit 31. Dezember 1882 ablaust.

Die Gemeindevertretung hat nun in der ordentlichen Sitzung vom 17. August 1882 beschlossen, daß vom Jahre 1883 angefangen von einem jeden Hektoliter des im Gebiete der Stadt Böhm. -Skalic zum Verbrauche gelangenden ordinären Branntweines eine Umlage von 2 fl. ö. W. auf die Dauer von 10 Jahren eingehoben werde.

Dieser Beschluß wurde gemäß Kundmachung vom 22. August 1882 allgemein verlautbart und es haben dagegen mehrere Schänker geistiger Getränke Einwendung erhoben, worin sie besonders betonen, daß sie in Folge der durch die Umlage geschaffenen Vertheuerung der Getränke gegenüber auswärtigen Schänkern benachtheiligt seien, da Niemand seinen Bedarf in der Stadt kaufen werde und schließlich bitten sie, wenn schon dieselbe bewilligt werde, daß doch die Umlage nicht durch Pächter eingehobeu werden möge, sondern daß ihnen gestattet sei, solche Selbst in die Gemeinderenten abzuführen.

Den sämmtlichen Steuerträgern wurde der Gemeindebeschluß zur Bestätigung nicht vorgelegt, weil jene Umlage keineswegs bezwecke, ein Einkommen zur Bestreitung von Gemeindeauslagen ober zur Vermehrung der Gemeindeeinkünfte zu schaffen, sondern lediglich eine moralische Tendenz verfolge, nämlich den Verbrauch des Branntweines zu beschränken.

Der Vorgelegte Ausweis bestätigt, daß in den abgelaufenen 10 Jahren dieser Branntweinkreuzer auch nur ein sehr unbedeutendes Einkommen lieserte; im Jahre 1874 das Maximum mit 257 fl. 50 fr., im Jahre 1881 das Minimum mit 36 fl. 10 kr. ö. W.

Die Bezirksvertretung hat in der Sitzung vom 25. September 1882 das Ansuchen der Gemeinde zu befürworten befchlossen.

Das Landesgesetz vom 15. Jänner 1872, Nr. 13 L. -G. -Bl., bewilligte der Gemeinde Böhm. Skalic die Einhebung einer Umlage von 10 kr. von jedem Alkoholmetergrade der daselbst zum Verbrauche kommenden gebrannten geistigen Flüssigkeiten oder einen Gulden von jedem Eimer gewöhnlichen 10 gradigen Branntweines - für 10 Jahre.

Dermal strebt dieselbe, wie schon Eingangs erwähnt wurde, an, daß beginnend mit dem Jahre 1883 die Einhebung einer Getränkeumlage von 2 fl. ö. W. von jedem Hektoliter gewöhnlichen Branntweines, welcher im Gebiete der Stadtgemeinde Skalitz zum Verbrauche gelangt, auf die Dauer von 10 Jahren bewilligt werde.

Nachdem diesfalls noch nicht die k. k. Finanzlandesdirektion und die k. k. Statthalterei gehört Wurde und auch der Landesausschuß bisher leine