couzské gardy byla: La garde meurt mais elle ne se rende pas; můžeme podlehnouti v boji nerovném, ale my se nevzdáme svého principu, který pokládáme za oprávněný a platný. Tím, pánové, končím. (Výborně!)

Nejv. marš.: Poslanec pan Dr. Grégr má slovo.

Posl. Dr. Ed. Grégr: Já se přiznávám, že co se mé osoby týče, jsem nebyl řečí pana prof. Czyhlaize překvapen, ačkoliv z dlouholetých zkušeností, které máme, vím, že takových podobných překvapení nám již od jiných pp. kollegů z oné strany (levice) velmi často bylo připraveno. Když ti pánové z oné strany (levice) použili této příležitosti, ačkoliv podle všeho, co předcházelo, jsme se mohli nadíti, že hladce a bez debaty bude přijat návrh vlády, když ale této příležitosti již použili, aby jaksi svému politickému svědomí ulehčili a své stanovisko, co se týká university, zde označili, když tedy již proud řečí, abych tak řekl, byl puštěn - tedy budiž také dovoleno mně, abych svému politickému svědomí co se týče university české poněkud ulehčil a také svá gravamina zde přednesl. Mně se nejedná věru o to, dokazovati kontinuitu aneb nekontinuitu německé neb české university se starou universitou Karlo-Ferdinandovou, to již řečník přede mnou, pan prof. Kvíčala, tuším pádnými důvody byl učinil.

Pro mne stačí to historické faktum, že universita Karlova založena byla od krále českého Karla IV. pro národ český a ne pro národ německý, (Výborně, Výborně!) že Karel IV. byl králem českým a tenkráte že národ český sahal až ku hranicím Krkonoší a po celých Čechách. Mně stačí to historické faktum z doby rektora university mistra Jana Husa, zajisté pánové nebudou tvrditi, že pod tímto rektorem byla universita česká tenkráte universitou německou?

(Výborně! Veselost!)

Tato historická fakta mně úplně postačují k tomu přesvědčení, že i universita ta nejstarší od prvního svého založení vycházela z národa českého a že jest institucí národa českého.

(Výborně!)

Jest-li ti pánové dokazují, že nynější německá universita jest kontinuitou této staré české od českého národa založené university, tedy vlastně máme my - český národ - dvě university, tu starou, kterou jsme založili za Karla IV. a která se proměnila v německou, kontinuitou zachovánu, a ještě nyní novou s českým jazykem.

(Veselosť. )

Ale že by byl národ německý se něčím přičinil k zakládání jedné neb druhé university, o tom historie ani přítomnost ničeho neví.

(Výborně!)

Mně, pánové, konečně také nezáleží na těch virilních hlasech rektora jedné i druhé university; já se svého demokratického stanoviska bych si vůbec nejraději přál, abychom zde žádných virilních hlasův neměli.

(Výborně!)

Nezáleží mně tedy na tom jest-li jest zde representant té neb oné university, jest-li jsou zde vůbec, ale, pánové, na čem mně záleží, to jest ta universita česká sama o sobě, a tu se přiznávám, že bych byl velmi spokojen a šťasten a že bych se nepletl pranic do toho, co se týče kontinuity, kdyby ta universita česká, jak nyní jest, byla taková, jak jsme si ji přáli, jak ji národ český chtěl dosáhnouti a jak skutečně býti má.

(Výborně!)

Tu, pánové, řeknu již z předu, že ta universita česká, jak nyní jest, následkem onoho pověstného nařízení ministerského o zkouškách z německého jazyka na fakultě právnické se mně nezdá býti zdravým organismem university, ona jest - nechci říci karikaturou university - aspoň nezdravým nedochůdčetem university, (Tak jest! Výborně!) a sice nezdravým organismem z ohledu vědeckého i z ohledu národního.

Z ohledu vědeckého - pánové, já nechci pochybovati o vědecké kvalifikaci našich ministrů, ale podle toho, jak tu českou universitu zřídili a jak ji degradovali následkem svého nařízení, - zdá se mně, že právě o této vysoce vědecké instituci, o universitě ba i o vědě samé nemají toho vznešeného pojmu, který vlastně takové instituci přináleží.

(Tak jest! Výborně!)

Pánové, co jest universita? Universita jest ona duševní dílna, ona pracovna, v které se dává mládeži příležitost, aby vnikala až do nejhlubších hlubin vědy, aby samostatně z těchto hlubin mohla čerpati ony pravdy, které nám odpovídají na věčné ony velké otázky o jsoucnosti a příčinách věcí a bytí a o tom, co se kolem nás děje, bez ohledu na praktické upotřebení vědy samé. Věda jest sama sobě účelem, věda nemá hleděti k tomu, aby člověk z ní táhl praktického upotřebení. Matematika není proto jen vědou a proto není matematikou, aby podala ingenieuru pomůcky, aby mohl vypočítati, mnoho-li břemena ten neb onen trám unese, nýbrž věda má pouze účel ten, jak jsem pravil, především bádavému duchu odhaliti pravdy v každém ohledu lidského vědění.

Ale pánové, ministerstvo nezdá se, že na universitu s toho stanoviska pohlíží, nýbrž zdá se spíše, že ministerstvo naše, jak vysvítá z toho nařízení, považuje universitu pouze za jakousi praeparandu k vyučení se nebo k vytvoření c. k. úředníků, a ne mužů čisté a ryzé vědy. To ovšem neměl národ český na zřeteli, když se domáhal university. Národ český nedomáhal se university proto, aby synům národa českého byla podána příležitost státi se, vycvičiti se na c. k. úředníky. Národ český bohužel dává takový strašný kontingent k bureaukratii rakouské, nejen v Čechách, nýbrž v celém Rakousku, že mu to až ke škodě, alespoň ne ke cti a slávě jména českého slouží (Výborně! Pravda!); národ domáhal se university z jiných příčin, a sice 1. proto, aby měl samostatnou dílnu pro práci vědeckou, aby nemusil býti dělníkem v té vědecké dílně cizí, cizozemské.

(Výborně!)

University ty jsou poněkud podobné továrnám, kde se pracuje v oboru vědy; jsou tam mistři i dělníci; my, dokavad jsme neměli samostatné university, pracovali jsme co dělníci na cizí účet, na účet cizích mistrů, a je mnoho té práce českých dělníků, která přijde na vrub mistrů cizích.

(Výborně!)

My ale, pánové, cítíme sami v sobě sílu a nadání, že můžeme konečně státi na vlastních nohou a z dělníků státi se samostatnými mistry na vlastní účet a k vlastní cti a slávě našeho národa.

(Výborně! tak jest!)

My jsme se domáhali university v ohledu národním, abychom v jazyku svém mateřském mohli pěstovati vědy, abychom mohli zdokonalovati jazyk svůj mateřský i v oněch oborech vyššího vědění lidského a duševní činnosti, do kterých nevniká, abych tak řekl, obyčejná populární literatura, abychom mohli pěstovati jazyk mateřský i v oborech vědeckých. K tomu, myslili jsme, bude nejpřiměřenější působiště a ústav universita česká. My konečně domáhali jsme se university české, abych tak řekl, již proto, poněvadž jsme v tomto ohledu byli snad jediný kulturní národ ve světě. Není jediného národa ve světě, i sebe menšího, který by neměl svou vlastní universitu, pánové: Holanďané, Dánové, Švédové, Maďaři, Chorváté, Poláci, zkrátka není jediného; jen český národ byl v těch poměrech nešťastných, že mu scházela tato nejvyšší instituce vědecké činnosti, a že po mnohá léta se jí musil tak pracně domáhati, že byl v tom poníženém a trapném postavení, že mu popíráno po tak dlouhou řadu let i právo, míti vlastní svou universitu. (Výborně!) My domáhali jsme se university již

před rokem 1864 s velikým úsilím a konečně jsme se jí domohli, pánové, velikými obětmi. Ti pánové, kteří jsou na říšské radě, věděli by nám pověděti, jaké to stálo práce a oběti, pánové, nežli universitu českou vymohli. Avšak národ český tyto oběti rád nesl v té naději, že konečně universita jeho bude universitou pravou a dokonalou. Tím větší bylo jeho zklamání a tím hlubší jeho bol, když nařízením ministerským, které o zkouškách z německého jazyka na právnické fakultě se vydalo, tak velice byl zklamán, tak zklamán, poněvadž podlé tohoto nařízení ministerského nezdá se právě jiný účel míti universita nebo aspoň právnická fakulta, nežli aby se žáci, studenti na universitě české, dokonale naučili jazyku německému, aby mohli konečně psáti bezchybné a správné protokoly a vydávati německé "bešajdy"; pánové, to se zdá být nejvyšším idealem university nynějšího ministerstva. Že jsme tím, pánové, uvedeni byli v posměch, abych tak řekl, v očích všech ostatních kulturních národů, to jest snadno pochopitelno. Kdo četl v žurnálech ostatních národů v té době, když to nařízení ministerské bylo publikováno, ten cítil ten osten a ten hrot posměchu, který si z nás ztropili nejen Maďaři, Poláci a Rusové, ale i Němci a jiní národové, kteří nám řekli: konečně mají po takové práci a namahání Češi svou universitu, ale co z té university mají a jak ta universita vypadá. Tedy, pánové, Že tím byl uražen národní cit a národní hrdosť, jest pochopitelno, a to náš lid také cítí (Pravda !) a kdyby náš lid dnes v té věci směl a mohl pozdvihnouti hlasu svého, jsem přesvědčen, že by dal svým poslancům na radě říšské onen mandat, že by řekl: Pánové, dokud nebude odčiněno toto ministerské nařízení stran university, odepřete veškerou podpora nynější vládě (Tak jest! Výborně !) Kdyby to bylo dovoleno našemu lidu, zajisté, že by ten hlas vydal. Avšak ovšem, schůze a tábory nesmí se odbývati; lid náš nemá příležitosti, aby svou rozhořčenost mohl vysloviti; já však jsem přesvědčen, že mluvím zajisté nejen v souhlase se svými voliči, ale i s velkou většinou národa českého, a poněvadž je v Čechách ve sněmovně to jediné místečko, kde ještě popřáno je volné a svobodné slovo, používám tohoto místečka, abych jménem národa českého zde ohlásil veřejný protest proti tomuto nařízení ministerskému, co se týče university české.

(Potlesk a výborně! na galeriích. )

Oberstlandmarschall: Der LandtagsAbgeordnete Prof. Dr. Czyhlarz hat das Wort.

Ldtg. -Abg, Prof. Czyhlarz:

Ich erlaube mir nur gegenüber den Anführungen des letzten Hrn. Vorredners hervorzuheben,

daß meiner Meinung nach die Verordnung über die Staatsprüfungen - man mag sonst über sie welche Ansicht immer haben - mit unseren Virilstimmen in keinem Zusammenhange steht. Ich gehe ferner davon aus, daß wir uns nicht um die Angelegenheiten der Böhm. Universität zu bekümmern haben, wir Bestreiten die Existenz der böhm. Universität nicht, wir wünschen ihr das beste Gedeihen, können aber auch wohl andererseits Beanspruchen, daß man auch auf der anderen Seite dieselbe Enthaltsamkeit der deutschen Universität gegenüber beobachte.

(Bravo 1 links. )

Ich will mir nur einige wenige Bemerkungen zu der sachlichen Auseinandersetzung des früheren Herrn Vorredners erlauben.

Zunächst hat der frühere H. Vorredner hervorgehoben, daß in der Commission von dem prinzipiellen Standpunkte nicht die Rede gewesen ist. Ich stimme dem vollständig zn. In der Commission war nicht die Rede davon, weder von der einen, noch von der anderen Seite. Die Eommiffionsfitzung wurde am 27. September abgehalten und am 28. September war ein Protest in sämmtlichen böhm. Zeitschriften enthalten, in denen die bekannte Rechtsanschauung des Centrums hervorgehoben und namentlich auch dadurch motivirt wurde, daß die Regierungsvorlage ein Argument für diese Rechtsanschauung bildet. Bei diesem Sachverhalte hielten wir es für unsere Pflicht, auch unseren Standpunkt, unser Prinzip zu präcistren. Die Herren erwähnen ihr Prinzip, wir setzen ihnen unser Prinzip gegenüber.

(Bravo ! linke. )

Die Herren betonen ihre Ehre, wir müssen unsere Ehre Betonen und dürsen nicht davon ablassen.

(Bravo ! links. )

Ich will nur noch auf eine Bemerkung hinweisen, nämlich die, daß wir eine Majorisirung Beabsichtigen. Ich Vermag die Bedeutung dieses Argumentes nicht zu ermessen. Das zahlreiche Erscheinen der Mitglieder auf dieser Seite des Hauses, um einen Antrag durchzubringen, der nicht in unserem Interesse, sondern in ihrem Interesse gelegen ist. (Oho! im Centrum. ) Ist wahrlich nicht geeignet, einen Vorwurf der Majorisirung zu ergründen.

(Bravo ! links. )

Man spreche uns gegenüber nicht von Friedensliebe, da wir den Frieden nicht stören.

Die Erörterung des Prinzips ist von der anderen Seite hervorgerufen worden, wir halten es für unsere Pflicht, dieses Prinzip auch von unserem Standpunkte aus zu beleuchten und ihm dasjenige entgegenzustellen, welches wir für unsere Ehre, für unsere Ueberzeugung halten.

(Bravo ! links. )

Oberstlandmarschall: Herr Landtagsabgeordnete von Bachofen hat hat das Wort.

Ldt. -Abg. H- Bachofen:

Ich erlaube mir Bei dem Umstande, daß diese Frage hinreichend von beiden Seiten des hohen Hauses, sowohl auf der Linken, als im Centrum, erörtert worden ist, und nachdem die Redner den Gegenstand erschöpft haben, den Antrag auf Schluß der Debatte zu stellen.

Oberstlandmarschall: Es ist der Antrag auf Schluß der Debatte gestellt worden.

Nám. nejv. marš.: Jest učiněn návrh na konec debaty.

Oberstlandmarschall: Diejenigen Herren, welche für den Antrag stimmen, wollen die Hand erheben.

Panové, kteří souhlasí s návrhem, ať pozdvihnou ruku.

Der Antrag ist angenommen. Herr Prof Kvíčala hat sich früher zum Worte gemeldet.

Posl. prof. Kvíčala:

Já bych si dovolil jen několik docela krátkých poznámek k těm poznámkám, které p. posl. Czyhlarz pronesl proti mně.

První poznámka byla, že prý ho ta věc, že dne 28. září v novinách českých protest se objevil, k tomu přivedla, aby zde hlasu svého pozvedl. Já myslím, že tento argument nemůžeme za platný pokládati. Tu by p. posl. Czyhlarz a jeho soudruzi měli příležitost, týmž způsobem t. j. v novinách mínění své vyjádřiti. (Ono! na levici, veselosť) (Předseda zvoní. ) A já trvám na tom, co jsem dříve tvrdil, že nebylo potřebí zde výkladu o tom.

Druhá poznámka p. posl. Czyhlarze byla, že prý vyčítáme, že nás také dnes naši ctění odpůrcové političtí chtějí majorisovati. Na to odpovídám, že mým slovům, jakých jsem užil, neporozuměl, jak patrno bude zajisté ze stenografického protokolu. Konečně vyčítal nám p. posl. Czyhlarz, že diskusse o principu, o kterém se rozcházejí obě strany, vyvolána byla od nás, z naší strany. Proti tomu dovolujeme si ohraditi se. Já myslím, že fakticky z druhé strany dán k tomu podnět a začátek a sice tím, (Oho ! v levo, v centru: To se rozumí!)... Prosím, ta věc je zcela jasná a zřejmá.

Dán podnět k tomu a začátek tím - a nedám se nikterak zastrašiti, abych mínění své nevyslovil, - že pan rektor německé university, který podle zákona universitního od 23. září funguje a ne od 1. října, se zde objevil a zde de facto ve sněme zasedá. My jsme pak učinili, co jsme za svou povinnosť pokládali. Nám byla po ruce jen slova. Pánové okázali své stanovisko a objasnili je činem. Já tedy myslím, že ta výčitka, která nám byla učiněna, jakoby z naší strany byl býval začátek učiněn porušení míru, že není oprávněna. (Výborně !)

Nejv. marš.: Rokování jest ukončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Herr Berichterstatter hat das Wort.

Ldtg. -Abg. Bar. S ch a r s ch m i d:

Wenn ich heute meinen gewöhnlichen Platz auf den Bänken dieses hohen Hauses einnehmen würde, so würde ich vielleicht der Veranlassung nicht aus dem Wege gehen, auch meinerseits mich auf eine Besprechung der Frage einzulassen, welche heute von den Rednern der linken Seite dieses Hauses und aus dem Centrum erörtert worden ist. Ich würde hiebei kaum auch der Versuchung widerstehen, in Gemäßheit der Berufsstellung, welche ich im Leben einnehme, und der Beschäftigung, welcher ich mich widme, auch eine andere Frage mit in den Bereich unserer Besprechung zu ziehen, welche allerdings, wie richtig Bemerkt wurde, mit dem heutigen Gesetze nichts zu thun hat, welche aber doch immerhin der Sache nach mit demselben in einem gewissen Zusammenhange steht, und welcher von einem geehrten Hrn. Redner gegenüber am Schluße seiner Ausführungen zum Gegenstande eines feierlichen Protestes gemacht worden ist. Als Berichterstatter der Commission aber halte ich mich zu einer derartigen Erörterung nicht für berechtigt. Keine der Fragen, welche heute im hohen Hause Besprochen worden sind, ist in der Commission zur Erörterung gekommen. Es hat insbesondere über die angeregte Frage der Rechtscontinuität, über die Frage, ob von den beiden in dem neuen Paragraph der Landesordnung statuirten Birilstimmen die eine eine Fortsetzung der früheren Stimme des Rector Magnificus oder ob beide Stimmen als neu zu Betrachten sind, im Ausschuße keine Berathung stattgefunden und es ist hierüber kein Beschluß gefaßt worden.

Ich Bin daher nicht in der Lage, irgend eine Auschauung, welche zum Beschluß erhoben worden wäre, zu vertreten, und persönliche Ansichten darüber zur Geltung zu bringen, glauße ich auf diesem Platze nicht Berechtigt zu sein.

(Bravo ! im Centrum. )

Eine persönliche Bemerkung oder vielleicht richtiger eine Reminiscenz ist mir vielleicht in diesem Falle, und zwar mit Rücksicht auf meine Theilnahme an den Verhandlungen über das Gesetz, Betreffend die Errichtung beider Universitäten, in Wien gestattet. Ich war damals in der Lage, einen Aufschub in Bezug auf diesen Gegenstand zu Beantragen, und habe bei der Gelegenheit erklärt, daß ich mich keineswegs prinzipiell dem Gesetze entgegenstelle, sondern daß ich mich der Ansicht, welche von den Vertretern Beider Nationalitäten Böhmens geltend gemacht wurde, daß nämlich die Zweitheilung der Prager Universität das zweckmäßigste Mittel sei, die vielfachen bedauerlichen Differenzen, welche auf der bisherigen Hochschule stattfanden, zu schlichten, unterordne. Daß ich nun heute mich nicht darauf beschränkt habe, stillschweigend dem Gesetzentwurfe auf Abänderung der Landesordnung zuzustimmen, sondern daß ich die Berichterstattung über dieses Gesetz übernommen habe, dürfte wohl zum Beweise dienen, daß meine damalige Versicherung, die damals in Zweifel gezogen wurde, wirklich aufrichtig gemeint war. Der Bestand von 2 Universitäten in Prag Wurde allgemein als das geeignetste Mittel bezeichnet, um die bedauerlichen Differenzen, welche auf der bisherigen Hochschule zwischen den Beiden Nationalitäten stattgefunden haben, zu beenden.

Ich kann nur die Hoffnung und den Wunsch aussprechen, daß das Gesetz, welches wir heute berathen und welches den Schlußstein dieser legislativen Action Bildet, wirklich den Frieden auf der Universität Begründen möge.

(Bravo ! im Centrum und links. ) Ich kann nur die Ueßerzeugung aussprechen, daß der Zweck gewiß nur dann erreicht werden kann, wenn von Beiden Seiten der Billigkeit Rechnung getragen wird.

Wenn die Bestehende Einrichtung ebenso bereitwillig acceptirt wird, wie auf der anderen Seite die thatsächlichen Verhältnisse und unabweisbare staatliche Bedürfnisse anerkannt und re= spektirt werden (Bravo! links), namentlich wenn von Berufener Seite dahin gewirkt wird, daß die Hochschule, die doch gewiß nicht der geeignete Schauplatz für nationale und politische Streitigkeiten ist, (Bravo ! Výborně ! im Centrum), von solchen Streitigkeiten freigehalten Werde, und daß die Beiden Hochschulen Prags lediglich ihrem eigentlichen Zwecke dienen mögen, der darin Besteht, die Studirenden zu nützlichen Staatsbürgern auszubilden (Výborně!) und sie für ihre Berufsstellungen recht tüchtig vorzubereiten.

(Výborně!)

Die Gesetzesvorlage, welche uns heute Beschäftigt, ist in ihrer praktischen Bedeutung von gering einschneidender Wirkung. Es handelt sich nur um eine Stimme mehr unter 242. Allein ich erlaube mir denn doch hervorzuheben, daß es immerhin eine Aenderung, und zwar die erste Aenderung der Landesordnung des Königreiches Böhmen Bedeutet, der Landesorduung, welche einen integrirenden Bestandtheil der Verfassung bildet, welche von der Majorität dieses Landtages stets hochgehalten und sorgsam gehütet wurde.

(Bravo ! links. )

In der schon vom geehrten Hrn. Vorredner auf der linken Seite dieses Hauses hervorgehobenen Bereitwilligkeit der Majorität dieses Hauses, durch die Schaffung der nötigen Präsenz das Zustandekommen dieses Gesetzes zu ermöglichen, mögen die sehr geehrten Herren Abgeordneten, welche der anderen Nationalität angehören, einen Beweis unseres Entgegenkommens, einen Beweis unserer Achtung Berechtigter Ansprüche erblicken und ich kann nur mit dem Wunsche schließen daß der heutige Beschluß von guter Vorbedeutung fein möge für das freundliche Einvernehmen der beiden Hochschulen und für den Frieden der Beiden Nationalitäten, Welche dieses schöne Königreich bewohnen,

(Bravo ! Výborně !)

Oberstlandmarschall: Wir gehen zur Specialberathung über. Vor Allem muß ich die Herren Abgeordneten Bitten, ihre Plätze einzunehmen, weil Sonst die Aufzählung eine äußerst Schwierige wäre.

Berichterst. Bar. Scharschmid (liest):

Artikel I.

Der Eingangssatz lit. b) des § 3 der mit Meinem Patente vom 26. Febr. 1861 R. -G. -Bl. 20 erlassenen Landesordnung für das Königreich Böhmen haben in ihrer gegenwärtigen Fassung außer Wirksamkeit zu

treten, und hat der Eingangssatz zu lauten:

"Der Landtag Besteht aus zweihundert zwei und vierzig Mitgliedern, nämlich:

 lit. b) hat zu lauten:

"Den Rectoren der deutschen und der böhmischen Karl-Ferdinands-Universität in Prag. "

Sněm. akt. Sládek:

Článek I.

Úvodní věta a lit. b) § 3. zemského zřízení pro království České vydaného Mým patentem ze dne 26. února 1861 ř. z. č. 20 pozbývají co do posavádního znění platnosti a úvodní věta bude na příště zníti takto:

"Sněm zemský skládati se bude ze dvou set a čtyřiceti dvou sněmovníků, totiž:

lit. b) zníti bude:

"b) z rektorů Karlo-Ferdinandských universit německé a české v Praze. "

Nejv. marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť vstanou.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen sich erheben.

(Stane se. )

(Geschieht. )

Er ist angenommen.

Es ist kein Zweifel, daß er mit der genügenden Majorität angenommen ist.

Berichterst. Freiherr v. Scharschmid (liest):

Artikel II.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit.

Artikel III.

Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes ist der Minister des Innern Beauftragt.

Der Titel des Gesetzes lautet:

wirksam für das Königreich Böhmen Betreffend die Abänderung des § 3 der Landesordnung.

Sněm. akt. Sládek (čte):

Článek II.

Zákon tento nabude moci dnem, kdy bude prohlášen.

Článek III.

Ministru záležitostí vnitřních uloženo jest, aby zákon tento ve skutek uvedl.

Nápis a úvod zákona: Zákon platný pro království České, jímž mění se § 3. zřízení zemského. S přivolením sněmu Mého království českého vidí se Mi naříditi takto:

Nejv. marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.

(Stane se. )

(Geschieht. )

Er ist angenommen.

Berichterst. Freiherr von Scharschmid:

Ich erlaube mir, da die Geschäftsordnung es gestattet, die Sofortige Vornahme der dritten Lesung dieses Gesetzentwurfes zu beantragen.

Snem. akt. Sládek:

Navrhuje se, aby se přešlo hned k třetímu čtení.

Abg. Dr. Schmeykal: Meine Herren! Ich erlaube mir für die dritte Lesung die namentliche Abstimmung in Antrag zu bringen.

(Rufe: Sehr qut !)

Sněm. akt. Sládek: Pan poslanec Dr. Schmeykal navrhuje, aby se hlasovalo při třetím čtení dle jmen.

Oberstlandmarschall: Ich Bitte, es ist der Antrag auf namentliche Abstimmung gestellt.

Diejenigen, die diesen Antrag unterstützen, wollen die Hand erheben.

Kteří podporují tento návrh, ať pozdvihnou ruku.

(Stane se. )

Er ist unterstützt und wird demnach ausgeführt.

Ich Bitte somit die Herren Veriftkatoren zur heutigen Tagesordnung gefälligst ihre Plätze einzunehmen, um das Scrutinium vorzunehmen.

Oberstlandmarschallstellvertreter: (liest): Herr Fürstl, Hr. Dr. Schneider und Herr Worel.

Oberstlandmarschall (läutet): Ich Bitte jene, welche in dritter Lesung dem Gesetze endgiltig ihre Zustimmung geben, mit "Ja" zu antworten.

Nám. nejv. marš.: Ti páni, kteří jsou pro ten návrh v třetím čtení, nechť odpovědí na vyvolání jména "ano".

Oberstlandmarschall: Hr. Rector Magnificus der Prager Universität.

Abg. Dr. Hering: Ja.

Nejv. marš.: Pan Adámek. Posl. Adámek: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Alter. Abg. Alter: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Aschenbrenner, Abg. Aschenbrenner: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Aßmann. Abg. Aßmann: Ja.

Nejv. marš.: Pan Bach. Posl. Dr. Bach: Ano.

Oberstlandmarschall: Hr. Bachofen. Abg. v. Bachofen: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Bärnreither. Abg. Dr. Bärnreither: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Dr. Banhans.. Abg. Dr. Banhans:, Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Bareuther. Abg. Dr. Bareuther: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Bauriedl, Abg. Bauriedl: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Bayer, Abg. Bayer: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Beer. Abg. Beer: Ja.

Nejv. rnarš.: Pan Bernardin. Abg. Bernardin: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Bibus. Abg. Bibus: Ja.

Oberstlandmarschall: Abg. Bitterlich. Abg. Bitterlich: Ja.

Oberstlandmarschall: Baron Blumenkron. Abg. Baron Blumenkron: Ja.

Nejv. marš.: Pan Böhm. Posl. Böhm: Ano.

Nejv. marš.: Pan Böns. Abg. Böns: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Graf Boos.  Abg. Graf Boos-Waldek: Ja.

Nejv. marš.: Pan Brzorád. Posl. Brzorád: Ano.

Oberstlandmarschall: Hr. Czyhlarz.  Abg. Dr. Czyhlarz: Ja.

Nejv. marš.: Pan Čelakovský. Posl. Dr. Čelakovský: Ano.

Nejv. marš.: Pan Černý. Posl. Černý: Ano.

Nejv. marš.: Pan Čížek. Posl. Čížek: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Daubek.  Abg. Ed. v. Daubek: Ja.

Nejv. marš.: Pan Dimmer. Posl. Dimmer: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Dörfel. (Niemand meldet sich. )

Nejv. marš.: Pan Duchek. Posl. Duchek: Ano.

Nejv. marš.: Pan Dušek. Posl. Dušek: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Ehrlich.  Abg. Ritter Ehrlich: Ja.

Nejv. marš.: Pan Faber. Posl. Faber: Ano.

Nejv. marš.: Pan Fáček. Posl. Fáček: Ano.

Nejv. marš.: Pan Fiala. Posl. Fiala: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Forchheimer. Abg. Forchheimer: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Forster. Abg. Forster: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Frank. Abg. Frank: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Friedrich. Abg. Friedrich: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Fürstl. Abg. Fürstl: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Fürth. Abg. Fürth: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Dr. Funke. Abg. Dr. Funke: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Gabler. Abg. Dr. Gabler: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Gahler. Abg. Gahler: Ja.

Nejv. marš.: Pan Gärtner. Posl. Gärtner: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Gaymüller. Abg. Freih. v. 3 a Gaymüller Herr: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Gintl. Abg. Dr. Gintl: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Görner. Abg. Dr. R. v. Görner: Ja.

N e j v. marš.: Pan Götzel. Posl. Götzel: Ano.

Oberstlandmarschall: Hr. Goldberg. Abg. G o l d b e r g: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Graf. Abg. Dr. Graf: Ja.

N e j v. marš.: Pan Grégr. Posl. Dr. Grégr: Ano.

N e j v. marš.: Pan Grünwald. Posl. Dr. Grünwald: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Habermann. Abg. Dr. H a b e r m a n n: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Hafenrichter. Abg. Hafenrichter: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Hallwich. Abg. Hallwich: Ja.

N e j v. marš.: Pan hrabě Harrach. Posl. hrabě Harrach: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Hartl. Abg. Hartl: Ja.

N e j v. marš.: Pan P. Hecht. Abg. P. H e ch t: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Dr. Herbst. Abg. Dr. H e r b s t: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Herget. Abg. H e r g e t: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Herkner. Abg. Herkner: Ja.

N e j v. marš.: Pan Hevera. Posl. Hevera: Ano.

N e j v. m a r š.: Pan Hruška. Posl. Hruška: Ano.

Nejv. marš.: Pan Dr. Hruška. Posl. Dr. Hruška: Ano.

Oberstlandmarschall: Hr. Jahnel. Abg. J a h n e l: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Jakowitz. Abg. Jakowitz: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Dr. Jaksch. Abg. Dr. Jaksch: Ja.

N e j v. marš.: Pan Janota. Posl. Janota: Ano.

N e j v. marš.: Pan Dr. Jansa. Posl. Dr. Jansa: Ano.

N e j v. marš.: Pan prof. Jeřábek. Posl. prof. Jeřábek: Ano.

Nejv. marš.: Pan Dr. Jeřábek. Posl. Dr. Jeřábek: Ano.

Nejv. marš.: Pan Dr. Jireček. Posl. Dr. Jireček: Ano.

Nejv. marš.: Pan Kalousek. Posl. prof. Kalousek: Ano.

Oberstlandmarschall: Hr. Kiemann. Abg. Dr. K i e m a n n: Ja.

Nejv. marš.: Pan Kahler. Posl. Kahler: Ano.

Nejv. marš.: Pan KaizI. Posl. Dr. Kaizl: Ano.

Oberstlandmarschall: Graf Kinffy. Abg. Graf Kinfky: Ja.

Nejv. marš.: Pan Klaudy. Dr. Klaudy: Ano.

N e j v. m a r š.: Pan Kletečka. Posl. Kletečka: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr. Dr. Klier. Abg. Dr. Klier: Ja.

Nejv. marš.: Pan Klimeš. Posl. Klimeš: Ano.

Nejv. marš.: Pan Knoll. Posl. K n o l l: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Kögler. Abg. Kögler: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr. Köpl. Abg. Köpl: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr Kopper, Abg. K o p p e r: Ja.

Oberstlandmarschall: Herr. Karl v. Weidenheim. Abg. Karl von W e i d e n h e i m: Ja.

Nejv. marš.: Pan Kořán. Posl. Kořán: Ano.

Oberstlandmarschall: Wilh. Kotz v. Dobrž. Abg, Wilh. Kotz v. Dobrž: Ja.

Nejv. marš.: Pan Krejčí. Posl. Krejčí: Ano.

Nejv. marš.: Pan Krofta. Posl. Krofta: Ano.

Oberstlandmarschall: Herr Krurnbholz. Abg. Krumbholz: Ja.

Nejv. marš.: P. Kubíček. Posl. P. Kubíček: Ano.

Nejv. marš.: Dr. Kučera. Posl. Dr. Kučera: Ano.

Oberstlandmarschall: Freiherr von Kutschera. Abg. Frh. v. K u t s ch e r a: Ja.

Nejv. marš. zem.: Prof. Kvíčala. Posl. prof. Kvíčala: Ano.

Oberstlandmarschall: Dr. Leiner, Ritter. Abg. Dr. Leiner, Ritter: Ja.

Oberstlandmarschall: Dr. Limbek Joh., Ritter. Abg. Dr. L i m b e k Joh., Ritter: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Limbek Karl, Ritter. Abg. L i m b e k K., Ritter: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Lippert. Abg. Lippert: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Löw. Abg. L ö w: Ja.

Oberstlandmarschall: Hr. Lorenz. Abg. L o r e n z: Ja.