nabývání vlastnictví na taková práva podobného průchodu, jakož vyžadovaly tehdejšího času nemovitosti a pozemnosti vůbec, i bylo takto možno, jich netoliko dědictvím neb trhem nabýti, nýbrž také břemeny stížiti.

Právní povaha takovýchto práv vyznačena také v dekr. král. českého zemského gubernia z dne 24. února 1832. Živnostenský řád z 20. prosince 1859 v uváděcím patentu svém připomíná v čl. 7. reální povahu prodajných živností, při tom však prohlášeny mimo jiné živnosti obuvnickou za svobodnou.

Tím odpadlo bývalé ustanovení, že provozování živnosti obuvnické v Praze vyžadovalo nabytí reálního takového práva obuvnického, dosavádní právo reální úplně bezcenným se stalo, a tím na dobro zrušeno bylo, aniž by zákonem chráněni byli nárokem na výkupní náhradu dosavádní držitelé takovýchto práv a tím také jejich věřitelé reální.

Petiční komise sněmovní uvážila tyto snahy žadatelů podle dokladů v žádosti vytknutých, vedle toho ale komise tato zvláště poukázati musí na zřejmá ustanovení živnostenského řádu platného, jenž nižádné nároky nepřikazuje držitelům neb majitelům reálních práv živnostenských, zvláště pak ne ohledně živností tak zvaných svobodných, k nimž řaditi sluší ovšem také živnost obuvnickou.

Mimo to slavný sněm tohoto království výkupní nároky za reální práva živnostenská vyšetřiti dal dle usnešení svého v prvním zasedání zemsk. sněmu r. 1861 následkem zvláště podaného návrhu a následkem více petic na sněm zemský došlých ohledně takových reálních práv živnostenských, a sice stalo se vyšetření takové zemským výborem. Výbor zemský v 6. sezení českého sněmu obšírnou a důkladnou podal zprávu slavnému sněmu s příslušným návrhem na základě všestranného vyšetření, vyžádav sobě také vyjádření vlády a komor obchodních.

Odůvodnění výboru zemského opírá se nejprvé na výnos c. k. místodržitelstva z dne 17. února 1864, že vláda nemá v úmyslu zastupovat zásadu ohledně poskytnutí náhrady majetníkům živností reálních, dále se opírá odůvodnění takové o návrhy obchodních komor, kteréž vesměs vyslovili se proti náhradám výkupním za reální práva živnostenská, vyjmouc obchodní komoru Pražskou, kteráž zvláště z ohledů slušnosti se přimlouvala, aby takováto reální práva živnostenská v Praze, jež až do vydání nového živnostenského řádu v hlavním městě Praze pod ochranou úřední svého výhradného rázu prý zachovala, došla přiměřené výkupní náhrady, při tom však obchodní komora Pražská neměla na snadě důvodů, aby mohla navrhnouti, by za takové živnosti dána byla náhrada z důchodů zemských.

Dle náhledu petiční komise sluší zvláště také uvésti, že již dv. dekretem, daným dne 13. června 1778, bylo propůjčování živností reálních zastaveno, zároveň však byl takovým živnostem ráz výhradnosti odepřen, a nejvyšším rozhodnutím ze dne 26. listopadu 1824 bylo povoleno propůjčovati vedle prodejných živností dle potřeby také licence osobní. Dále však také přihlédnouti sluší k ustanovením zákonným, že živnostem reálním zákonodárství práva k výhradnému jich provozování nikdy nepojišťovalo, a že podle občasných potřeb úřadové živnostenští licence osobní skutečně udělovali. Posléze zvláště doložiti sluší, že pouhé důvody slušnosti nedostačují ku propůjčení náhrady z důchodů zemských, poněvadž by jinak v případech podobných na fond zemský důsledně uvalena byla nesmírná břemena. Komise slavného sněmu v zasedáních dřívějších a opětně také výbor zemský takto zúplna věcně a správně prohlásily, že nelze přisvědčiti, aby za živnosti reální, s kterými v době vydání nového řádu živnostenského spojeno bylo právo k výhradnému jich provozování, byla přikázána jakási výkupní náhrada.

Petiční komise tohoto zasedání slavného sněmu, obírajíc se s touto výkupní otázkou na denní pořádek přivedenou v příčině opětné žádosti majitelů reálních obuvnických práv v Praze, nabyla rozhodné přesvědčení, že takováto reální práva obuvnická v Praze nelze nikterak výminečně posuzovati, než jako jiná reální práva živnostenská, jež týkají se živností, kteréž se staly živnostenským řádem z r. 1859 svobodnými, nehledíc ani k tomu, že provozování živnosti obuvnické i také přeď vydáním živnostenského řádu dosud platného v Praze pravidlem nebylo závislé od takového reálního práva obuvnického a že ku zastoupení bezcennosti takovýchto práv ani vůči jich majitelům, ani vůči jich reálním věřitelům nedostává se ani řádného ani pevného měřítka, tím méně pak fondu, z něhož by takové výkupní nároky mohly býti placeny.

Z důvodů těchto činí petiční komise návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti, že o žádosti majitelů obuvnických práv v Praze ze dne 7. června 1880 č. pet. 406 a ze dne 10. října 1881 č. pet 209 v příčině výkupních nároků za reální obuvnická práva v Praze přechází se k dennímu pořádku.

Die Petitionscommission stellt den Antrag, der hohe Landtag wolle beschließen, es werde über die Petition der Prager Schuhbankgerechtigkeitsbesitzer vom 7. Juli 1880, Z. -106, de dato 10. October 1881 Pet. Z. 209 um Ablösungsentschädigung dieser Gerechtigkeiten zur Tagesordnung übergangen.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

Diejenigen, welche für den Antrag sind, wollen die Hand erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

(Stane se. )

Der Antrag ist angenommen.

Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Petitionscommission über mehrere Gessuche wegen Verlegung das auf der mährisch-baierischen Aerarialstraße bei Polička befindlichen Mauthschrankens.

Nám. nejv. marš.: Následuje zpráva petiční komise o žádostech více obcí v příčině přeložení mýtní zahrážky na erární silnici moravsko-bavorské, v Poličce postavené.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Herr Laudtagsabg. Dr. Melchers.

Zpravodaj Dr. M e l ch e r s: Slavný sněme!

Následující obce: Böhmisch-Rothmühl, Svojanov, Laubendorf, Rohozná, Korouhev, Kamenec a Sádek, Vítejoves a Chrastoves, Dittersbach, Sedliště, Neubiela, Bohnau, Deutschbiela, Polička, Oldřís a Borová, vesměs v okresu Poličském, podaly k slavnému sněmu žádosti, aby mýtní zahrážka na silnici moravsko-bavorské v Poličce v horním předměstí přeložena byla na místo, kde silnice okresní nebyla do silnice erarní ještě vústila.

Žádosti tyto odůvodňují se tím, že okres Poličský má okresní silnici v délce as 24 1/2 mil, jichž vydržování vyžaduje ohromného nákladu. Z příčiny té platí poplatníci velké okresní přirážky, mnohdy i více než 20 % přímých daní, mají však za to tu výhodu, že se na celé velké síti okresních silnic nevybírá žádného mýta. Povozy i dobytek, ubírající se do Poličky po okresních silnicích, přijdou již v Poličce samé na horním předměstí, kde okresní silnice ústí do řečené moravsko-bavorské silnice erární, pod mýtní zahrážku postavenou na této silnici a musí, ačkoliv po celé téměř cestě své používaly silnice okresní, za ně poplatek mýtní zaplacen býti.

Onen kousek erární silnice moravsko-bavorské, kterého řečené povozy aneb dobytek použíti musí a na němž zmíněná mýtní zahrážka náhodou se nachází, měří nejvýše 1000 sáhů, kdežto délka silnic okresních obnáší více 24 1/2 mil. Této nesrovnalosti dá se dle náhledu žádajících obcí snadno vyhověti tím, když se mýtní zahrážka přeloží o nějaký kus dále na místo, kde silnice okresní do silnice erární nebyla ještě vústila. Zmíněné obce žádají tedy, aby slavný sněm přeložení mýtní zahrážky naříditi ráčil.

Takovýto petit jest ovšem nesprávný, jelikož - jak žádosti samy praví, se jedná o přeložení mýtní zahrážky na silnici erární a sl. sněmu ohledně silnic erárních žádná právomocnost nepřísluší; avšak petiční komise uznala na druhé straně, že nesrovnalost, ku které se v žádostech poukazuje, velmi křiklavou jest, a že by od příslušného úřadu odstraněna býti měla, a činí tudíž z tohoto důvodu návrh: Slavný sněme račiž se usnésti: Žádosti obcí: Böhmisch-Rothmühl, Svojanov, Laubendorf, Rohozná, Korouhev, Kamenec a Sádek, Vitějoves a Chrastoves, Dittersbachj Sedliště, Neubiela, Bohnau, Deutschbiela, Polička, Oldřís a Borová, vesměs v okresu Poličském, za přeložení mýtní zahrážky na erární silnici moravsko-bavorské v Poličce postavené na místo, kde silnice okresní nebyla do erární silnice ještě vústila - postupují se vládě k bedlivému uvážení.

Der hohe Landtag wolle beschließen: Die Gesuche der Gemeinden Böhmisch-Rothmühl, Svojanov, Laubendorf, Rohozná, Koronhev, Kamenec, Sádek, Vitějoves, Chrastoves, Dittersbach, Sedlište, Neubiela, Bohnau, Deutschbiela und Polička, alle im Bezirke Polička gelegen, um Verlegung des auf der mährisch-baierischen Aerarialstraffe in Polička (Obervorstadt) aufgestellten Mauthschrankeus vor die Mündung der BezirkSftraSSe, werden der hohen Regierung zur Würdigung abgetreten.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo ? Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, mögen die Hand erheben. Er ist angenommen.

Die Mitglieder der Budgetcommission werden unmittelbar nach Schluß der heutigen Sitzung zu einer Berathung eingeladen.

Nám. nejv. marš.: Páni členové budžetní komise zvou se, aby se sešli dnes po sezení slavného sněmu ku krátké poradě.

Oberstlandmarschall: Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Schulkommission über die Petition mehrerer Lehrerrvereine, wegen Zuerkennung von Diensteszulagen für Unterlehrer an Volksschulen.

Nám. nejv. marš.: Následuje zpráva komise o peticích více jednot učitelských za přiřknutí služebních přídavků podučitelům na školách národních.

Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Landtagsabg. Dr. Zintl. Dr. Zintl:

Hoher Landtag!

Der Bericht der Unterrichtscommission über die beim h. Landtage überreichten Petitionen einer Anzahl Lehrervereine um Diensteszulagen für Unterlehrer an Volksschulen befindet sich seit einigen Tagen in den Handen der H. Mitglieder des h. Hauses. Ich kann wohl von der Verlesung des Berichtes sebst Umgang nehmen, muß aber vorausschicken, daß die Commission fich nachträglich geeinigt hat, in den Anträgen. ad 1. und ad 3. zur Erläuterung und näheren Bezeichnung eine Abänderung vorzunehmen. ES wird also der Antrag gestellt: H. Landtag wolle beschließen, der Landesausschuß sei zu beauftragen, im Einvernehmen mit der Regierung Erhebungen zu pflegen, ob die Änderung des Gesetzes vom 19. Dezember 1875 behufs Anrechnung der nach erlangter Lehrerbefähigung als definitiv angestellte Unterlehrer zurückgelegten Dienstzeit im Interesse der Schule geboten, und mit Rücksicht auf die finanzielle Lage des Landes durchführbar sei. Im früheren Antrage war der Passus enthalten: "Ob die Bezeichneten Änderungen des Gesetzes vom 19. Dezbr. 1875 im Interesse der Schule geboten und mit Rücksicht auf die finanzielle Lage des Landes durchführbar sind.

Der Landesausschuß habe hierüber dem Landtage in der nächsten Session Bericht zu erstatten, eventuell Anträge zu stellen. "

2.   Die den derzeit definitiv angestellten, mit dem Lehrbesahigungszeugnisse versehenen Unterlehrern zuerkannte erste Dienstalterszulage habe diesen als Personalzulage in so lange zu verbleiben, bis deren Beförderung zn Lehrern erfolgt.

3.   Im früheren Antrage hieß es

3. Von dem Rücrersatze aller den Unterleibern in ihrer Diensteigenschaft zuerkannten und von ihnen Bereits Bezogenen Dienstalterszulagen werde Umgang genommen.

Zur genaueren Präzisirung dieses Absatzes wurde in der Schulcommission Beantragt zu setzen:

3. Von dem Rücrersatze aller in der Unterlehrerdienstzeit zuerkannten und bezogenen Dieuftalterszulagen werde Umgang genommen.

Sněm. akt. Sládek: Komise pro záležitosti školní činí návrh tento:

Slavný sněme račiž se usnésti jak následuje:

1. Zemskému výboru se nařizuje, aby ve srozumění s vládou vyšetřil, zda-li toho zájmy školní vyžadují, aby v zákoně ze dne 19. prosince r. 1875 učiněny byly změny ve směru tom, by léta, jež definitivně ustanovení učitelé po nabyté způsobilosti učitelské strávili v službě učitelské, počítati se mohla do pětiletí, jehož jest potřeba k dosažení přídavku podle stáří, a zda-li takové změny vzhledem k finančním poměrům země provésti se dají.

Zemský výbor podejž o tom sněmu v příštím zasedání zprávu a učiniž po případě vhodné návrhy.

2.   První přídavek za leta služební, který podučitelům toho času definitivně ustanoveným a vysvědčeními o spůsobilosti k vyučování opatřeným přiřknut byl, budiž jim co osobní přídavek dotud ponechán, dokud nebudou jmenováni učitely.

3.   Sněm upouští od náhrady všech přídavků, jež za léta v službě podučitelské strávená poskytnuty a skutečně užity byly.

Oberstlandmarschall: Ich muß vor Allem bemerken, daß ich den Vorgang der geehrten Unterrichtscommission als geschäftsordnungs mäßig nicht anerkennen kann.

Nach dem gedruckten Berichte soll dem hohen Hause nichts anderes von der Betreffenden Commission vorgetragen werden.

War eine Abänderung nothwendig, so hatte das im Wege eines Abänderungsantrages von irgend einem Mitgliede der Commission ausgehen müssen.

Ich werde für dießmal darüber hinweggehen, bemerke aber, daß ich es für die Zukunft nicht werde gelten lassen.

(Dobře !)

Zu dieser Vorlage hat Hr. Abg. Jahnel sich das Wort erbeten.

Ich ertheile ihm dasselbe.

Nám. nejv. marš.: J. J. nejvyšší pan. maršálek podotýká, že se to příčí jednacímu řádu, když komise podá po tištěné zprávě opak a opravu toho, co byla zprávou tištěnou předložila, že pro tentokráte má se to prominouti, ale prosí, aby se to budoucně nestalo.

Abg. Jahnel:

Hoher Landtag!

Es ist nicht meine Absicht, durch eine lange Rede den hohen Landtag zu ermüden. (Bravo !)

In möglichst gedrängter Kürze will ich zum Ausdruck bringen, wie ich mich zum vorgetragenen Commissionsantrage stelle.

Meine Herren ! Ich habe bereits eine lange Rerhe von Jahren die Ehre, Mitglied dieses h. Hauses zu sein, und habe insbesondere auch in den Jahren 1870 und 1875 mitgewirkt an dem Zustandekommen jener Gesetze, durch welche die Rechtsverhältnisse der Lehrer an unseren öffentlichen Volksschulen geregelt werden.

Ich glaube nun sagen zu dürfen, daß wir bei Votirung der Landesgesetze aus den Jahren 1870 und 1875 die Absicht hatten, die Dienstalterszulagen auch Unterlehrern zuzuwenden (Výhorně! Richtig!), denn wir haben damals, um jeden Zweifel auszuschließen, im Gesetze gesagt, daß die Dienstalterszulagen nicht den Lehrern allein, sondern allen,, L e h r p e r s o n e n" zukommen Sollen, welche 5 Jahre an den öffentlichen Volksschnlen ununterbrochen gewirkt haben.

Wie klar und deutlich diese unsere Absicht im Gesetze ausgesprochen war, Beweist der Umstand, daß der hohe k. k. Landesschulrath im Vereine mit dem Landesausschuße in der That auch jenen Unterlehrern die erste Dienstalterszulage zuwies, welche an einer öffentlichen Volksschule fünf Jahre gedient hatten.

Ja, es ist beim Inslebentreten des Gesetzes vom Jahre 1870 auch allen jenen Lehrpersonen die erste Dienstalterszulage zuerkannt worden, welche 15 Jahre im Volksschuldienste thätig gewesen waren, einerlei ob dieser Schuldienst ein Lehrer- oder Unterlehrerdienst gewesen ist.

Ich muß nun gestehen, daß ich auf´s Höchste überrascht war, als ich im verflossenen Jahre im Verordnungsblatte für das Volksschulwesen des Königreiches Böhmen von einer Entscheidung des h. Ministeriums für Kultus und Unterricht und von einem diese Entscheidung bestätigenden Spruche des obersten Verwaltungsgerichtshofes gelesen habe, wodurch den Unterlehrern im Grunde einer ungenauen (!) Stylisirung des Gesetzes v. J. 1875 die Ouinquennalzulagen abgesprochen wurden.

Würden wir, die wir das Gesetz vom Jahre 1875 votirt haben (so sagte damals so mancher Abg. in Freundeskreisen), gesragt werden, welche Stellung wir gegenüber diesen Entscheidungen des Ministeriums und des Verwaltungsgerichtshofes einnehmen, wir würden alle sagen, daß diese Entscheidungen jenen Intentionen nicht entsprechen, von welchen wir bei der Votirung des Gesetzes vom Jahre 1875 geleitet waren.

Richtig !)

Wenn wir nun bei der Votirung des Landesgesetzes von 1875 die Absicht hatten, die Ouinguennalzulagen auch den Unterlehrern zuzuerkennen und wenn nun die Unterlehrer in mehr als 60 Petitionen mit der Bitte an den h. Landtag herantreten, diesem Beschluße treu zubleiben und ihnen die Dienstalterszulagen nicht zu entziehen, dann kann ich, meine Herren, in meinem Gewissen auf diese Bitte nicht antworten: Die finanziellen Mit tel des Landes erlauben es nicht!

Meine Herren ! wir sollen das nöthige Geld aufbringen, um das Institut der Gemeindeärzte in´s Leben zu rufen, wir sollen das Schulgeld aufheben, wir sollen ein neues Museumgebäude in Prag bauen und wir könnten die verhältnißmäßig geringe Summe, welche die Dienstalterszulage für Unterlehrer in Anspruch nahm, nicht aufbringen?

Wohlan, meine Herren, wenn man an mich herantritt und sagt: Wir können das Schulgeld nicht aufheben, wir können das Institut der Gemeindeärzte nicht einführen, wir können kein neues Museumgebäude in Prag bauen, weil wir dazu nicht die Mittel haben, so werde ich sagen: conceclo; denn ich habe in allen diesen Beziehungen mich noch nicht engagirt.

Wenn mir aber Jemand zumuthen würden über die Subventionen der Unterlehrer einen Strich zu machen, müßte ich antworten, daß ich dazu nun und nimmer bereit sein werde, denn die Unterlehrer haben auf Grund des Gesetzes vom Jahre 1875 Bereits Rechte erworben, andere Sind im Hinblick auf diese Rechte in die Lehrerbildungsanstalten eingetreten, ich könnte ihnen also diese Rechte nun und nimmer aberkennen, denn um eine Aberkenn ung solcher Rechte, nicht um eine Zus erkennung derselben handelt es sich.

Der finanzielle Esse et kann übrigenso besonders gar nicht in die Wagschale fallen, denn es versteht sich von selbst, daß Quinquennalzulagem nur jenen Unterlehrern zuzusprechen, Beziehungsweise zu Belassen sind, welche die Lehrbefähigungsprüfung abgelegt haben; denn nur diese sind als nicht mehr amovirbar, als eigentlich definitiv angestellt zu betrachten.

Diesen Lehrern die Ouinquennalzulagen zu Belassen, halte ich für umsomehr gerechtfertigt, als dieselben von dem Augenblicke an, als sie Lehrbefähigungsprüfung abgelegt haben, verpflichtet sind, sich die gesetzlichen Abzüge zum Lehrerpensionsfonde gefallen zu lassen. Auch im Interesse der Schulen würde ich dafür sein, den Unterlehrern die Ouinquennalzulage nicht zu nehmen, weil ich in dem Zusprechen dieser Quinauennalznlage eine Aufmunterung für die mit bloßem Reifezeugnisse angestellten Unterlehrer erblicke, sich fortzubilden und die Lehrbefähigungsprüfung sobald als möglich abzulegen.

In Consequenz dieser Ausführungen sollte ich nun wohl eigentlich den Antrag auf Sofortige Erläuterung und beziehungsweise Aenderung des Gesetzes vom Jahre 1875 stellen; ich stelle diesen Antrag jedoch nicht, weil ich, nachdem das finanzielle Moment zur Sprache gebracht worden ist, wünsche, daß auch diejenigen Mitglieder des hohen Hauses einem eventuellen Aenderungsantrage zustimen, die heute in der finanziellen Frage ein Hinderniß erblicken. Ich stimme dem Antrage der Commission, die Sache an den Landesausschuß zu weisen, zu, ich stimme diesem Antrage aber nur aus dem von mir entwickelten Grunde zu und behalte mir vor, seinerzeit eveutuell einen Antrag aus Erläuterung spec. Aenderung des Gesetzes zu stellen. (Bravo ! Bravo ! Výborně!)

Posl. Kvíčala: Prosím o slovo.

Nejv. marš.: Pan poslanec prof. Kvíčala má slovo.

Posl. prof. Kvíčala: Vzhledem k tomu, co ctěný pan řečník právě přede mnou vyložil, musím sl. sněmu sděliti, že ve školské komisi návrhy, které nyní se předkládají, nebyly jednomyslně přijaty. Já a někteří páni kollegové nesouhlasili jsme s těmito návrhy, ale upustili jsme od minoritního vota, poněvadž se nám zdálo, že takové minoritní votum bylo by beznadějné. Mínili jsme, že to, co školní komise navrhuje, jest příliš málo, a že podučitelé mají právo žádati více. Jest to, jak právě také ctěný pan poslanec Jahnel dotvrzuje, veřejným tajemstvím, že zákon z r. 1875 měl vskutku tu intenci, definitivně ustanoveným podučitelům quinquenálky přiřknouti. O tom nemůže snad býti ani pochybnosti; přiznávají to všichni poslanci, kteří tehdáž spoluúčinkovali při tvoření tohoto zákona a sice všichni, s kterými jsem o tom mluvil. Vychází to také na jevo z toho, že po vydání tohoto zákona, jak od zemské školní rady, tak od zemského výboru právo podučitelů definitivně ustanovených na quinqueuálky se uznávalo. Tak to bylo až do roku 1880, jak také zpráva školní komise se o tom zmiňuje; a kdyby nebyl měl jeden podučitel Klatovský ten nešťastný nápad (Veselost), rekurovati v jisté příčině stran vyměření quinquenálek, byli by podučitelé posud v držení těchto quinquenálek. Ale ministerstvo si tehdáž r. 1880 všimlo důkladněji zákona, prozkoumalo zákon zemský z r. 1875 a seznalo, že znění zákona jest takové, že quinquenálky podučitelům nepatří; a správní soud potvrdil pak toto rozhodnutí.

Tak se věc skutečně má a musíme skutečně říci, že podučitelé mají pykati za cizí vinu (Tak jest!) poněvadž tehdáž nepodařilo se zákonodárcům najíti formu úplně zdařilou a jasnou, kterou by právo, které uznávali, přiměřeně se vyřklo.

Tu arci jsem mínil já a někteří z mých kollegů, že by bylo přiměřenější, aby se náprava této chyby, která se, jak se vůbec přiznává, vskutku stala, předsevzala co nejdříve. Ale ovšem, věc se má tak, že, když jednou o finanční stránce zmínka se stala, těžko jest tomu oponovati, a zdá se mi, že návrh, který bychom snad učinili, byl by beznadějný. A proto musím se já i moji ctění přátelé, kteří jsou stejného mínění, odhodlati k tomu, hlasovati pro návrh komise, a to z té příčiny, protože, kdybychom hlasovali proti návrhu komise, zdálo by se, jako bychom si ani nepřály, aby přípravné kroky se dály k tomu, co nyní se státi má.

Avšak jednu prosbu si snad smím dovoliti. Nechci podati návrh, nýbrž vyslovit jen prosbu a přání, aby se v návrhu školské komise aspoň vynechala tato slova: "možno-li vzájmu školství" naznačené změny provésti. V německém textu jsou ta slova:, Im Interesse der Schule geboten", proto že se mi zdá, že vskutku přiřčení quinquenálek podučitelům bylo by velmi v zájmu školství a nevím, jak bych si to měl vyložiti, že by přiřčení těchto quinquenálek mělo býti proti zájmům školství. Jinak prohlašuji, že budu hlasovati pro návrh školní komise, poněvadž by se votum proti tomuto návrhu nechalo vykládati způsobem nepříznivým. (Výborně).

Oberstlandmarschall: Hr. Abg. Dr. Volkelt hat das Wort.

Abg. Dr. Volkelt: Hoher Landtag !

Von den beiden Herren Vorrednern ist betont worden, daß aus der gegenwärtigen Diktion des Gesetzes die Berechtigung der Unterlehrer auf Ouinquennalzulagen sich ergebe, und dessen ungeachtet finden beide sich veranlaßt, eine Aenderung dieses Gesetzes, Beziehungsweise eine Erläuterung zu beantragen. Beide Herren erklären, sie werden mit den Anträgen der Commission gehen, aber auch die Anträge der Commission versagen dem Unterlehrer das Recht nach Ouinquennalzulagen.

Denn, wenn denjenigen Unterlehrern, welche gegenwärtig Quinquennalzulagen nach der Anschauung dieser Herren ex haben, diese Ouinquennalzulagen künftighin nur als Personalzulagen zugegeben werden, so können sie doch kein Recht darauf haben, und es ist implicite mit der Annahme des Commissionsantrages bereits ausgesprochen, daß die gegenwärtige Gesetzgebung die Berechtigung der Unterlehrer auf Ouinquennalzulagen nicht anerkennt.

Daß überhaupt die Klarheit des Gesetzes nicht derart ist, geht daraus hervor, weil ja die höchste administrative Justizbehörde, der Verwaltungsgerichtshof, sich gegen die Anschauung der Herren ausgesprochen hat und auch das Ministerium für Cultus und Unterricht, welches ja das Gesetz nach dem Geiste desselben durchzuführen hat, die gegenteilige Anschauung zur seinigen gemacht hat.

Es scheint mir auch, daß, wenn hier behauptet wird, es habe damals, als das Gesetz votirt wurde, die Meinung vorgewaltet, den Unterlehrern diese Quinquennalzulagen zuzuerkennen, diese Meinung allein nicht Ausschlag gebend ist.

Diese Meinung muß in Form und Diction des Gesetzes zum Ausdruck kommen. Erst Wenn dies geschehen ist, dann kann die Meinung des einzelnen Mitgliedes, welches dem betreffenden Gesetzgebungskörper angehört, in Betracht kommen. Ich werde deshalb für die Commissionsanträge stimmen.

Oberstlandmarschall: Wünscht noch Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo? Rokování jest ukončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Der Herr Berichterstatter hat das Wort.

Ber. Dr. Zintl. Ich kann mich nach den Ausführungen der Herren Vorredner ganz kurz fassen. Nur möchte ich noch zu diesen Ausführungen nachtragen, daß die Commission, u. zw. in ihrer Majorität, wohl anerkannt hat, daß der Geist des Gesetzes vom Jahre 1875, oder vielmehr der Wunsch der damaligen Mitglieder der Unterrichtscommission des h. Landtages dahin gegangen sei, auch den Unterlehrern die Dienstalterszulagen zuzuweisen. Aber die Entscheidung des Ministeriums für Kultus und Unterricht, und später des hohen Verwaltungsgerichtshofes, haben den Fingerzeig gegeben, daß der Aufbau des Gesetzes, wenn ich so sagen darf, kein ganz glücklicher gewesen ist, und daß nach diesem Gesetz, das heißt wie nach den Bestimmungen desselben hervorgehe, den Unterlehrern die Dieustalterszulagen nicht gebühren.

Mit Rücksicht auf diese Entscheidung bliebe wohl nichts Anderes übrig, als ein neues Gesetz oder wenigstens eine Gesetznovelle zu schaffen, welche die bisherige Praxis seit dem Bestehen der Gesetze von 1870 und 1875 auch in die gesetzliche Form bringt.

Die Commission glaubte aber einen solchen Antrag auf Schaffung einer Gesetzesnovelle nicht stellen zu dürfen, u. zw. aus den Gründen, welche im Antrag 1. angegeben sind, u. zw. hielt man die Schaffung einer Gesetzesnovelle, welche den Unterlehrern Diensialterszulagen zuspricht, auch im Interesse der Schule nicht geboten, und Wenn der Verehrte Hr. Abg. Prof. Kvíčala bemerkte, daß das Interesse der Schule dadurch nicht gewahrt schiene, wenn den Unterlehrern derzeit Diensialterszulagen zugewiesen werden, weil es leider vorkommt, daß eine große Anzahl von Unterlehrern (selbst mit dem Lehrbesähigungszeugniß) in den größeren Städten sich befindet, dort in angenehmen Verhältnissen lebt, sich Nebenverdienste verschaffen kann und sich daher nicht Bestimmt findet, ihren Dienst auch jenen Schulen zu widmen, welche auf dem Lande bestehen, u. zw. den 1klassigen und 2klässigen Volksschulen.

Die Schulverhältnisse am Lande sind seit dem Inslebentreten des Gesetzes vom 19. Dez. 1875 schwer geschädigt. Sehr wenige der genannten Unterlehrer fühlen sich veranlasst, um eine Stelle zu competiren, welche an 1klassigen Volksschulen leer geworden ist, weil sie Weit Besser daran sind, wenn sie in größern Orten in angenehmeren Verhältnissen bleiben.

Weil nun die größere Anzahl 1 klassiger Volksschulen mit Aushilfskräften besetzt ist, welche ein sehr schlechtes Material bieten und dadurch die Schule wirklich schädigen, hat die Commission das Interesse der Schule gefährdet erachtet, wenn ohne vorhergeheuden Erhebungen ein Gesetz geschahen wird, welches den Unterlehrern Dienstalterszulagen zuerkennt, und deshalb folgenden Passus in den Antragen sub I. augenommen:

Der Landesausschuß sei zu Beauftragen, im Einvernehmen mit der Regierung Erhebungen zu pflegen, ob es im Interesse der Schule geboten ist, eine solche Gesetzesänderung vorzunehmen.

Weiters war es aber auch die finanzielle Seite, welche der betreffenden Commission eine Gesetzesänderung nicht angezeigt erscheinen ließ, weil es unmöglich ist, den ganzen finanziellen Effekt zu berechnen, welcher eintritt, wenn das Gesetz geändert und an die Unterlehrer, die definitiv angestellt sind, die Zulage gewährt wird.

Eine annähernd richtige Berechnung ließ aber die Kürze der Zeit nicht zu und es wird sich wohl zeigen, daß selbst dem Landesausschusse und dem Landesschulrathe es sehr schwer fallen dürfte, diesfalls ein ganz entsprechendes Elaborat zu liefern.

Aber die Gelegenheit soll nicht versäumt werden, eine Berechnung des vermehrten Kostenaufwandes dem h. Landtag vorlegen zu können.

Die Commission ging auch von dem Standpunkte aus, daß es derzeit, nachdem das Gesetz vom Jahre 1875 erst seit 1. Januar 1878 in Wirksamkeit ist, wohl mehr angezeigt gewesen wäre, eine neuerliche Belastung der Bevölkerung durch die Schaffung von Gesetznovellen hervorzurufen. Im gegenwärtigen Moment, wo der Landtag eine erhöhte Umlage von mehr als 3 1/2 kr. Beschlossen hat, schien es der Commission unzweckmäßig, dem h. Hause gegenüber mit Anträgen auf neuerliche Belastung der Steuerträger hervorzutreten.

Die Beiden anderen Anträge haben Wohl von keiner Seite irgend eine Anfechtung erfahren, und glaube ich mich also enthalten zu dürfen, noch näher auf dieselben einzugehen.

Nur will ich kurz erwähnen, daß man aus Billigkeitsrücksichten, wie schon der Bericht ausführt, gefunden hat, es sei der Antrag zu stellen, daß den Unterlehrern, welche bisher Dienstalterszulagen hatten, dieselben in Form von Personalzulagen weiter zu Belassen, wodurch das Land nicht höher Belastet wird.

Ich bitte also den Anträgen der UnterrichtsCommission beizustimmen, und empfehle dieselben dem h. Hanse.