se to větším dílem českou mládeží děje, která z podivných namnoze důvodův tyto školy navštěvuje.                          

Velectěný pan referent zemského výboru konečně shledal a učinil poznámku, že prý všechny ty stížnosti, které jsme zde přednesly, nejsou doloženy ani jediným nálezem správního soudního dvoru.

Pánové, kdybych byl na takovou námitku mohl býti připraven, bylo by se mi zajisté po dařilo několik nálezů k vyvrácení opačného náhledu najíti. Nicméně aspoň jeden nález mám sebou, který rozhodně stojí na tomže stanovisku, jež jsem si dovolil hájiti v příčině přijímání českých dětí do německých škol.

V nálezu správního soudního dvoru ze dne 27. dubna 1877 č. 328 sb. r. čís. 70 správního soudn. dv. odůvodňuje se nález v určitém případu vynesený takto:

"Daß darüber, nach welchen Merkmalen die Nationalität Einzelner zu Bestimmen sei eine gesetzliche Vorschrift nicht Besteht und daß die Schulbehörden"

- tedy nikoliv pouze řídící učitelové, jak nařízení zemské školní rady ze dne 8. srpna 1880 nařizuje -

,, die Befähigung der Schulkinder den Unterricht in dieser oder jener Sprache zu empfangen, von Fall zu Fall nach eigenem Ermessen zu beurtheilen haben. "

Pánové, mně má toto rozhodnutí správního dvoru větší cenu, nežli celá řada menších rozhodnutí, která by se jen jednotlivých případů týkala.

Konečně, když jsem se opět dotkl této otázky přijímání českých dětí do německých škol, musím i na jednu poznámku velectěného pana referenta odpověděti, který pravil, že poměry ve školních obcích německých jsou mnohem horší než v obcích českých a přece vypadá průměrně na jedno české dítě menší obnos školního platu, než na německé dítě; on nám zvláště zde líčil, jak těžko je chudému tkadlci v Rudohoří platiti plat školní atd.

Avšak, pánové, číslice dle okresu v, která ráčíte míti ve zprávě, nejsou rozhodující; neboť v našich okresích českých jest velmi mnoho německých škol a právě v těchto německých školách osvobozují se děti Šmahem. Kdybychom jenom číslici tu znali, tak by se vidělo, že procento, které na německé školy připadá, je mnohem větší. Ostatně, pánové, je-li školní plat tak velikým břemenem, tedy jej hleďme co nejdříve možno odstraniti.

S tím jsem si některé poznámky dovolil zodpovídati a přicházím k námitkám proti návrhu samému.

Nemohu uznati, že by průběhem debaty byl jediný nový moment se vyskytnul, který by proti návrhu mému čelil. Všechny námitky, které byly učiněny, připojují se k námitkám, jež už pan zpravodaj většiny byl učinil a všechny tyto námitky, jak za to mám, byly ve zprávě minoritní dostatečně vysvětleny a vyvráceny. Moje postavení jakožto zpravodaje menšiny je tedy poněkud obtížné tím, že nemám vlastně čeho vyvráceti a že se musím obmeziti na některé malé paběrky, na některou malou rekapitulaci.

A tu arci nejnápadnější byla jedna námitka, která se zde dnes několikráte opakovala, že by prý samosprávný živel ve zemské školní radě se rozmohl a že by to bylo na úkor povaze toho úřadu, který prý dle povahy své je úřadem císařským, jak velectěný pan zpravodaj většiny hleděl ze zákonů vyvozovati, že úřad ten nemá povahu smíšenou, nýbrž čistě zeměpanskou.

Já arciť nemohu s tím názorem ani teď souhlasiti, a trvám nezměněně na náhledu a důvodech, jež se nalezají ve zprávě menšiny; avšak, pánové, dejme tomu, že pan Dr. Volkelt má pravdu, že tato zemská školní rada je skutečně pouhým císařským úřadem a že všichni páni členové, kteří do ní vstoupí, v tom okamžiku stanou se císařskými úředníky, tedy se tážu, co pak to je důvod proti mému návrhu, aby byla v úřadě tom spravedlnost provedena? (Výborně !) Co pak znamená býti císařským úřadem nebýti spravedlivým? Či snad v císařských úřadech není spravedlivého zastoupení obou národův zapotřebí, není snad zapotřebí, aby když se tam jedná o otázky školské a národní, zastoupeny byly stejně obě národnosti ? (Výborně!) Tou námitkou, pánové, není vyvrácena oprávněnost mého návrhu; ale je vyvrácena a to upřímně vyznávám, že se nás to velmi bolestně dotýká - naše naděje, kterou jsme kladli do toho jednomyslného pozvednutí se slavného sněmu, když se jednalo o návrhy v příčině opravy správy veřejné, když jsme všichni se zvedli, jak referent většiny pravil, na obhájení velké zásady samosprávy. Pánové! Jak pak se srovnává toto hájení velké zásady samosprávy s tímto dnešním Vaším všemožným hájením stanoviska, že školní rada jest a musí ostati císařským úřadem a že ani povahu smíšenou míti nesmí. Jest-li že přiznáváte a hájíte velkou zásadu samosprávy pro obce a pravíte, že mají míti úplnou volnost ve věcech obecních a policejních; jestliže hájíte velkou zásadu samosprávy pro okresy a necháváte jim úplnou volnost, když se jedná o silnice a jiné předměty; kterak pak chcete celému národu, který právě v tomto okamžiku prokázal tak velkolepým skutkem, že se hlásí k velké zásadě samosprávy a že má veliké porozumění pro své ideální a kulturní cíle, když za jediný měsíc ze svých prostředků sám sebral celý milion na své shořelé národní divadlo; pravím, kterak chcete takovémuto národu upříti právo, aby o záležitosti nejdůležitější, o otázce životní, o svém školství neměl rozhodujícího slova, aby, když se o těchto důležitostech jedná, přestala zásada samosprávy a ty záležitosti byly ponechány k vyřizování, jak velectěný pan referent zemského výboru podotkl, úřadům císařským. (Výborně!) Nebudu se o to příti, co sluší rozuměti slovem "úřad císařský"; avšak tvrdím co nejrozhodněji, že říšské zákonodárství na prosto nemínilo, zaříditi zemské školní rady v jednotlivých zemí, aby to byly čistě císařské úřady.

Naopak říšský zákon ze dne 24. května 1868, kterým byl upraven poměr církve k státu a který, jak jsem si dovolil na říšské radě dokázati, byl vydán jako říšský zákon školský ve smyslu ústavy, ten ve svých §§ 6, 8, 10, které také velectěný p. referent citoval, vykázal jasně místo úřadům školským a nepomyslil na to, aby zřizoval císařské úřady nad školami v jednotlivých zemích, nýbrž naopak zákon ten, který poměrně ještě byl dosti svobodomyslný, pouze dozor a vrchní správu přikázal státu; všechnu ostatní péči však o školy přikázal společnosti a sice oněm činitelům v každé zemi, kteří mají na rozvoji školství největší zájem. Původcům zákona toho nejednalo se o to, přikázat školy úřadům císařským, nýbrž o to, odděliti školu od církve a jest velmi zajímavé a kdybych chtěl uvésti citáty, mohl bych ze stenografických protokolů říšské rady to dokázati, jak jednotliví řečníci, když se o zákonu tom rokovalo, protestovali proti tomu, že by duchovní byli pouze církví, pravíce pak, že by museli býti úřednící také stát a oni že nechtějí ani v rukou duchovních ani úřadníkův nechati obecné školství a ejhle, dnes jsme už šťastně tak daleko, že svobodně volení poslancové dokazují, že pouze úřadníci jsou státními orgány a proto hájí státní povahu školní rady zemské. Avšak zákon říšský, jakž jsem ve své zprávě dokázal a opětně dokládám, ponechává zemskému zákonodárství v té věci úplnou volnost a třebas od desítiletí panovala u nás snaha ze školních rad učiniti orgány vládní, posud v cestě zákona snaha ta vyslovena nebyla. Neboť jakým způsobem se dokazuje tato vládní povaha zemské školní rady?

První důkaz, který velectěný pan referent zemského výboru přednesl, je ten, že prý místní školní rada a zemská školní rada, že jsou úřady vládními, poněvadž funkce předešlých úřadů na ně přešly.

Pánové, funkce těch předešlých úřadů na ně přešly, které pak ale byly ty předešlé úřady? Byly to také církevní úřady, konsistoře a vikariáty a dle této logiky by povaha školních rad byla vlastně církevní, ne tedy státní v nejužším slova smyslu.

Za další důvod svého tvrzení uvedl p. referent, že členové okresní školní rady musí býti potvrzeni od Nejvyššího Pána; to jest prý důkaz, že jest to čistě vládní orgán. Ale, pánové, dle této logiky naše okresní zastupitelstva stala se císařskými úřady, neboť starostové těchto zastupitelstev bývají potvrzováni od Nejjasnějšího Pána. Podobně i purkmistr Pražský musil by býti úředníkem císařským!

Velectěný pan řečník dále řekl, že stát nezná žádného principu národnosti při svých úřednících, a že tedy také zemská školní rada nesmí zásadou tou býti dotknuta. Já skutečně se tomu náhledu obdivuji, neboť co pak všichni členové zemské školní rady se stali úředníky pouhým vstoupením do školní rady?

Dle zákona říšského mají pouze přednosta místodržitelství, po případě jeho náměstek a referenti, jakožto vládní zástupci obráni býti z orgánův vládních, ostatní členové ale mimo c. k. inspektory nikdy sobě neosobovali titul úředníků a musím se také vyznati, že jsem ve zprávě zemského výboru nenalezl při jmeně p. referenta tento titul. Co z toho ale následuje? Že v zemské školní radě většina členův nejsou úředníci a proto, že povaha úřadu toho je smíšená.

Proti povolení jednoho zástupce Praze v zemské školní radě byla učiněna ta námitka, že prý Praha neposkytuje dostatečných garancií objektivnosti.

Pánové, vezměme případ jiný, na př. Brno. Či to Brno, které se tolik let bránilo tomu, aby ve městě, kde žije 60. 000 českých obyvatelů, byla zřízena jediná česká škola, či toto Brno poskytuje dostatečné garancie stran objektivnosti a přece to Brno má svého zástupce v zemské školní radě moravské, kdežto Praha, která zřídila 5 velkých německých škol s 56 třídami, ta Praha, kde je německá okresní školní rada, marně dovolává se práva, které zákonem říšským bylo jí částečně slíbeno, aby měla v zemské školní radě svého zástupce. Nemohu se opět široce k těm několika malým námitkám vrátiti, které chtěly dokazovati nám, že zemská školní rada vždy spravedlivě sobě počínala a nestranně; a tím méně jsem ochoten vyvraceti tvrzení, že prý všecky námitky, které jsme zde pronesli, nejsou nic jiného, než obviňování z jakýchsi Missbrauchů ber Amtsgewalt a nevím co ještě jiného. My, co poslanci konáme prostě svou povinnost ujímajíce se obyvatelstva, které zastupujeme, když ukazujeme k těm případům, které jsou z veřejnosti nám známy, když upozorňujeme veřejnost a jmenovitě vládu na tyto případy a odmítáme se vší rozhodností každé takovéto podezřívání nás.

My musíme velmi opatrně sobě počínati při uvádění takovýchto případů, avšak dovolte, abychom konstatovali, že nebyl ani jeden z těchto námi jmenovaných případů vyvrácen, a mám za to, když během tak významné debaty jmenuje se řada případů a ani jediný se nevyvrací, že se může o počínání našem aspoň tolik říci, že nebylo lehkomyslné, nýbrž že jsme si hleděli počínati co možná obezřele.

Výsledek arci všeho jednání dnešního nebude nám příznivým. Když se jednalo o opravu volebního řádu, tenkráte jeden řečník na této straně sl. sněmovny (obrácen k velkostatkářům) ubezpečoval nás, že v národních otázkách snadně prý se dohodneme. Pravilť totiž slovně: "Ueber das Maass der nationalen Rechte, hoffe ich, werden wir uns bald verständigen. Aber alles andere, als nationale Trennung unseres gemeinschaftlichen Lebens wollen wir; das würde zur Scheidung, nicht zur Verbindung führen. "

Po takovémto prohlášení mohli jsme očekávati, že když takovéto myšlenky nalézají ohlasu mezi členy většiny slavné této sněmovny, návrh náš nebude tak bezohledně a tak rozhodně zamítnnt, jak se bohužel k tomu schyluje. Ale tento náhled byl již před. rokem pronešen a od té doby měli jsme již tolik příležitosti se přesvědčiti, že na to, co se tvrdí průběhem nějakého rokování, nikdy nemožno docela spoléhati a také dnes přesvědčíme se, že všechny naše naděje, všechny naše myšlénky, že by se mohlo dojíti v otázkách národnostních ne sice k smíru - mezi národy není takového smíru jako mezi jednotlivci - ale k takovémuto dohodnutí aspoň na čas, kterým by bylo umožněno, aby národní interesy nevystupovaly do popředí stále a nezatlačovaly ustavičně veškeré interesy hospodářské, kulturní a finanční této země - byly naprosto marné. Mohli jsme to očekávati dle mnohých prohlášení, avšak pociťujeme jako několikráte již za dlouhého zápasu našeho národního, tak i v tomto okamžiku úplné sklamání.

Nezbývá mně za těchto poměrů ničeho jiného, jakožto zpravodaji menšiny, než vyzvati spolurodáky své v této sněmovně, aby jednomyslně pozvedli se a hlasovali za návrh menšin y a aby tím hlasováním potvrdili, že je to mínění a přesvědčení celého národa českého, že se za posledních 10-15 let dály velké křivdy našemu národu a že většina těch stížností, které zde během rokování byly pronešeny proti jednání zemské školní rady, zvláště proti dřívějšímu jejímu úřadování, zakládají se na přesvědčení obecném našeho národa (Výborně!); jakož zároveň, že my neustaneme, pokud se nedoděláme takového vlivu na správu našich škol, jaký nám náleží.

Pokud se slavné sněmovny týče, ponechávám to jejímu citu spravedlnosti, aby s návrhem naším naložila, jak za dobré uzná. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Der Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Berichterft. Prof. Dr. Gintl: Die heute in diesem Hause erhobenen Anklagen und Einwendungen gegen den Bericht der Majorität der Schulcommission beziehungsweise gegen den Antrag, welcher dahin zielt, es möge das h. Haus über den Antrag Čelakovský und Genossen zur Tagesordnung übergehen, gliedern sich eigentlich in drei Categorien. In erster Reihe sind es Angriffe gegen einzelne Persönlichkeiten, die Mitglieder des Landesschulrathes sind, in zweiter Reihe Angriffe gegen die Amtsgebahrung und Amtsführung des Landesschulrathes selbft und erst in dritter Reihe sind es Angriffe u. z. ziemlich untergeordnete Angriffe gegen die Argumentation des Majoritätsberichtes. Es kann nicht meine Anfgabe sein, als Vertreter einzelner Persönlichkeiten, die Mitglieder des hohen Landesschulrathes sind, oder etwa gar als Vertreter der Richtigkeit und Gesetzlichkeit der hier angefochtenen Beschlüsse und Entscheidungen des hohen Landesschulrathes aufzutreten. Ich erachte das nicht für meine Aufgabe, sondern ich halte mich zunächst nur für bemüßigt und verpflichtet, auf jene Angriffe zu erwidern, welche in specie gegen die Motive des Majoritätsantrages gerichtet sind. In dieser Beziehung hat einer der geehrten Herren Vorredner, Herr Landesausschußbeisitzer Dr. Volkelt mich bereits auf das kräftigste unterstützt und hat nachgewiesen, daß nicht blos an der Hand jener gesetzlichen Bestimmungen welche ich mir erlaubt habe bereits im Majoritätsberichte anzuführen, sondern auch an der Hand anderweitiger von ihm citirter gesetzlicher Bestimmungen wohl zweifellos der Nachweis geliefert werden kann, daß der Landesschulrath als Staatsbehörde im engsten Sinne des Wortes aufzufassen ist. Ich muß an dieser Stelle gleich auf eine kleine, wie es scheint, nicht unabsichtlich hereingetragene Verwirrung der Begriffe hinweisen, die der Herr Berichterstatter der Minorität sich dadurch hat zu Schulden kommen lassen, daß er in Seinem Berichte den Begriff des Staatsorgans mit dem Begriff der Staatsbehörde verwechselt. Er hält der Majorität vor, daß dieselbe im Irrthume sei, wenn sie glaube, daß eine autonome Behörde nicht auch ein Staatsorgan sei, vergißt aber, daß im Berichte der Majorität nirgends von Staatsorganen in diesem Sinne die Rede ist, sondern von Staatsbehörden im engeren Sinne des Wortes und darin, meine Herren, liegt ein wesentlicher Unterschied; die Staatsbehörde ist in meinem Sinne und im Sinne der Majorität der Commission nichts weiter als ein Organ der Staatsgewalt und der Regierung, sonach ist sie Regierungsbehörde im engten Sinne des Wortes und unterscheidet sich dadurch wesentlich vom Statsorgane im weitesten Sinne des Wortes, als welches wir gerne auch die autonomen Behörden gelten lassen. Wenn der Herr Berichterstatter der Minorität weiter darauf eingeht, daß er gegen die Argumentation des Majoritätsberichtes damit ankämpft, indem er es als eine Lücke im bestehenden Landesgesetze erklärt, daß darin nicht Vorsorge getroffen Sei für die Vertretung einzelner nationaler Parteien des Landes, wahrend doch andererseits der Vertretung der Religionsgenossenschaften in diesem Landesgesetze ausdrücklich Rechnung getragen wird, vergißt der Herr Berichterstatter der Minorität, daß diese Vertretung der Religionsgenossenschasten im Landesschulrathe eine einfache Consequenz des Reichsgesetzes ist, weil der §. 2 des Reichageaetzea vom 25. Mai 1868 ja ausdrücklich die Leitung und Aufsicht des Unterrichtes in der Religion den einzelnen Religionagenossenschaften zugesprochen und mithin die Mitgliedschaft solcher Vertreter im Landeaschulrathe von vornherein prädestinirt hat. Ea ist ferner vom Herrn Berichterstatter hervorgehoben worden, daß der Charakter, den der Landesschulrath trägt, ihm erst durch die Landesgesetzgebung geworden sei und daß demgemäß es in der Hand der Landesgesetzgebung gelegen sein müsse, diesen Charakter zu ändern.

Darauf erlaube ich mir zu antworten, daß mir dies nicht richtig zu sein scheint. Denn auch der Charakter des Landesschulrathes ist gegeben durch die Bestimmung des Reichsvolksschulgesetzes, beziehungsweise durch das Gesetz vom 25. Mai 1868, indem in demselben ausdrücklich die Forderung gestellt wird, daß der Vorsitzende des Landesschulrathes, der jeweilige Präsident der LandesRegierung beziehungsweise dessen Stellvertreter ist und daß Organe der Regierung in dem Landesschulrathe Sitz und Stimme zu führen haben, eine Bestimmung, welche in gleicher Weise bezüglich der Präsidentschaft der Bezirksschulräthe sowie der Ortsschulräthe nicht Besteht.

Es ist also gerade für den Landesschulrath Schon durch das Reichsgesetz der Charakter bestimmt und dem Landesgesetze also nicht mehr vorbehalten gewesen, etwas Wesentliches an dem Charakter des Landesschulrathes zu andern.

Ich hätte aber nun, ohne daß ich damit die Geduld des hohen Hauses allzu lange in Anspruch nehmen will, noch einige andere Bemerkungen zu machen. Insofeme die hier vorgeBrachten Beschwerden sich gegen die Ansgebarung des Landesschulrathes oder aber gegen die Oualität einzelner Mitglieder desselben kehren, ist es ja nicht nöthig, in eine Aenderung des Gesetzes einzugehen, weil Beschwerden dieser Art auf dem Wege der Appellation (und es ist ja der Weg für diese ausdrücklich im §. 44 des Schulaussichtsgesetzes vorgezeichnet, ) also im Wege des Rekurses an die höhere Instanz, endlich auch an den Verwaltungsgerichtshof abgeholfen werden kann, und es scheint mir auch andererseits die Rücksicht auf einzelne, vielleicht nicht ganz gern gesehene Persönlichkeiten in der Reihe der Mitglieder des Landesschulrathes nicht so weit maßgebend zu sein, um dieser wegen auf Aenderungen des Gesetzes selbst eingehen zu müssen. Es scheint mir sonach, daß nicht so sehr der Bestand der vorgebrachten Beschwerden als vielmehr ein ganz anderes Motiv hinter dem in Rede stehenden Antrage zu suchen ist und der Herr Antragsteller und diejenigen, welche mit ihm, diesen Antrag gestellt haben und seinem Minoritätsvotum beigetreten sind, werden mir verzeihen, wenn ich es hier offen ausspreche, was ich auch bereits im Majoritätsberichte nachzuweisen versucht habe und nachgewiesen zu haben glaube, daß es sich ihnen nichts so sehr um Herstellung einer nationalen Parität im Landesschulrathe handelt (Rufe: Hört ! Hört!), sondern daß es sich vielmehr um gesetzlich gesicherte Anbahnung oder, richtiger gesagt, um Gewinnung eines gesetzlichen Bodens für die Herstellung einer nationalen Majorität und zwar einer čechischen Majorität im Landesschulrathe handelt. (Rufe: Sehr richtig!) Ich glaube, meine Herren, daß Sie mir da, wenn Sie die Hand aufs Herz legen, nicht Unrecht geben werden. Aber die Schulgesetzgebung kann doch nicht dafür verantwortlich gemacht werden und speziell das Schulaussichtsgesetz und der nach den Bestimmungen, desselben zusammengesetzte Landesschnlrath können nicht dafür verantwortlich gemacht werden, wenn čechische Eltern ihre Kinder in deutsche Schulen Schicken. Solche Erscheinungen können auch nicht als Germanisation bezeichnet werden, denn bei einer Erscheinung, welche aus der besseren Erkenntniß des Volkes, aus der innersten Ueberzeugung des Volkes entspringt bei der also jeder äußere Zwang fehlt, bei einer solchen Erscheinung kann Wohl nicht von Germanisation gesprochen Werden. Ich glaube es gerne, meine Herren, daß Ihnen diese Erscheinung uangenehm ist, aber die Schulgesetze können für diese Erscheinung nicht verantwortlich gemacht werden. Ich reklamire auch an dieser Stelle für die Eltern, für jeden Vater und Vormund und zwar im Sinne des bürgerlichen Gesetzbuches das Recht, seine Kinder zu erziehen und für seine Kinder den Beruf zu wählen, mithin also auch die Schule zu wählen, in welche Seine Kinder zu schicken er für geeignet hält.

Ich kann also von meinem Standpunkte aus keine innere Berechtigung für die Seitens der Herrn Antragsteller gestellte Forderung einer Aenderung der gesetzlichen Bestimmung über die Zusammensetzung des Landesschulrathes finden oder aus den vorgebrachten Argumenten ziehen, und da, wie mir scheint und mit mir auch der Majorität der Commission geschienen hat, es sich vielmehr um Schaffung einer gesetzlichen Grundlage zur Erzielung einer čechischen Majorität im Landesschulrathe handelt, und uns offenbar nicht zugemuthet werden kann, hiezu unsere Mitwirkung zu gewähren, werden Sie es natürlich finden, daß wir für ihren Antrag nicht stimmen können.

Gleichwohl wird im Schluße der Ausführungen des Minoritätsberichtes ein Appell an unsere Versöhnlichkeit gerichtet, und der Herr Berichter statter der Minorität sowie einer der verehrten Herren Redner aus dem Centrum, der Herr eingeordnete Adamek, haben auch während ihrer Reden Gelegenheit genommen, diesem Appell erneuerten Ausdruck zu geben.

Der Herr Abgeordnete Dr. Čelakovský hat sogar, um einen nachhaltigen Hintergrund für diesen Appell zu gewinnen, auf eine Bemerkung, eine Aeußerung hingewiesen, welche in der Session des Jahres 1878 Bei Gelegenheit der Verhandlungen über die Aenderung der Wahlordnung von einem Mitgliede dieses hohen Hauses und zwar von der rechten Seite gefallen ist.

Es sei mirerlaubt, einiges Wenige auf diesen Appell zu antworten.

Der Appell, meine Herren, lautet dahin, daß der Herr Berichterstatter der Minorität sagt:

Die Commissionsminorität erachtet hiemit sämmtliche Einwendungen in dem Berichte der Majorität widerlegt zu haben, glaubt noch einmal auf die Wichtigkeit und Nothwendigkeit hinweisen zu sollen, daß die Vertreter Beider Volksstämme des Landes in nationalen Fragen im Geiste des Rechtes und der Gerechtigkeit sieh einigen und schließt mit dem Antrage, es möge in die Specialdebatte eingegangen werden.

Es wird also, meine Herren, um es kürz zu sagen, der Geist des Rechtes und der Gerechtigkeit angerufen und in diesem Sinne werden die Vertreter des deutschen Volkes in Böhmen aufgefordert, ihre Hand zur Herstellung der nationalen Parität zu Bieten.

Entschuldigen Sie, meine Herren, wenn ich es sage, aber das ist das alte Lied vom Ausgleich und von der Versöhnung, dieselbe Devise, mit der Sie, meine Herren, als Sie, dem Drucke Ihrer Wählerschaft folgend, Ihre Sitze in diesem Hanse eingenommen haben, hier einzogen, es ist dieselbe Phrase, welche, wie es scheint, heute noch auf ihren Lippen schwebt, obwohl, meine Herren, viele von ihren Thaten uns seither gezeigt haben, daß Ihr Herz anders fühlt.

Sehen wir uns doch diesen Geist des Rechtes und der Gerechtigkeit, indem sie von uns die Herstellung und Mitwirkung zur Herstellung nationaler Parität verlangen, sehen wir uns denselben in seiner wahren Gestalt an!

Seit jenen Tagen, wo die Rufe nach Ausgleich und Versöhnung zuerst einen so nachhaltigen Ausdruck fanden, haben wir ein gutes Stück Geschichte weiter durchlebt und weiter geschrieben und haben mannigfache Erfahrungen machen müssen, welche uns die Augen weiter geöffnet haben, manches lernen müssen, was uns kennen gelehrt hat, wie Sie den Geist des Rechtes und der Gerechtigkeit, für diese nationale Parität gedacht wissen wollen.

Ich Brauche nicht daran zu erinnern, was in den Akten über vergangene Verhandlungen des Reichsrathes in diesem Punkte zu finden ist; ich möchte mich daraus Beschränken, auf Dinge hinzuweisen, die wir in jüngster Zeit erfahren und erlebt haben, und möchte da, weil heute soviel von Volkszählung und den Resultaten der Volkszählung gesprochen worden ist, Sie nur daran zu erinnern, meine Herren, ob das der Ausdruck des Geistes des Rechtes und der Gerechtigkeit war, als man, und zwar mit dem Aufgebote von Mitteln, zu deren richtiger Charakterisirung ich vergeblich nach parlamentarisch zulässigen. Worten suche, die Deutschen in Böhmen gezwungen hat, in den Listen der Volkszählung ihre Nationalität zu verläugnen.

(Rufe im Centrum: "Oho!, "Beweise", ., Das ist ein Irrthum", "Umgekehrt"; Rufe auf der Linken: "Ganz richtig, ganz richtig!" "Bravo !"

Oberstlandmarschall (lautet): Ich bitte die Redefreiheit zu wahren.

Prof. Dr. Gintl (fortfahrend): Und, meine Herren, haben wir es nicht erfahren müssen, daß es Ihr nationales Gefühl verletze, wenn in Böhmen Deutsche, selbft im geschlossenen Kreise, deutsches Wesen und deutsche Sitte pflegen wollen? Und hat nicht die consequente und - gestatten Sie den Ausdruck - zielbewußte Proclamation dieser Art der Auffassung des Geistes der Gerechtigkeit und der nationalen Parität, in der öffentlichen Presse, hat sie nicht - womit ich Ihnen nicht den Vorwurf machen will, daß Sie diese Haltung der Presse (Rufe im Centrum: Gehört nicht zur Sache !) inspirirt haben, die sie aber doch geduldet haben, hat sie nicht endlich zu Ereignissen geführt, zu den Ereignissen jener Juniwoche geführt, die für immer ein Makel in der Geschichte Ihres Volkes bleiben werden. (Lärm im Centrum:,, K věci! To je provokace! Was hat das mit den Abgeordneten zu thun?")

(Redner fortfahrend. ) Ich provocire Niemand. Es mag genügen, an der Hand dieser wenigen Erinnerungen darzuthun, wessen wir uns zu versehen hätten, wenn die nationale Parität in diesem Ihrem Sinne zur That werden sollte. (Richtig !) Und sehen Sie, meine Herren mit dem vorliegenden Antrage gilt es nichts Anderes.

Daß die Gewährleistung der nationalen Parität durch die beantragte Aenderung des Schulaufsichtsgesetzes nicht erreicht werden kann, vermag ja selbst der Berichterstatter der Minorität, soviel er sich auch Mühe gibt, nicht zu längnen. Er gesteht ja beispielswelse selbst zu, daß die Nationalität eines Lehrers dadurch nicht Sichergestellt Sei, ob derselbe an einer deutschen oder an einer tschechischen Schule angestellt ist, und daß mithin bezüglich der Categorie der in den Landesschulrath zu entsendenden Lehrer eine verläßliche Garantie für die nationale Parttät nicht gewährt werden könne.

Wenn auch gesagt wird, daß in der Regel an deutschen Schulen deutsche Lehrer und an tschechischen Schulen tschechische Lehrer angestellt werden, so mag das richtig sein. Aber Sie werden mir gestatten, die Befürchtung auszusprechen, daß, wenn einmal der Landesschulrath möglicher Weise in der Zusammensetzung wirksam wäre, wie Sie dieselbe durch ihren Antrag zu erreichen wünschen, daß dann diese Regel nur allzuleicht zur Ausnahme werden könnte, und daß wir dann möglicher Weise mit den Lehrern, die deutschen Schulen entnommen werden, nicht auch deutsche Mitglieder des LandesSchulrathes gewinnen werden. (Sehr richtig! Bravo ! Bravo !)

Aber es ist noch ein weiteres. Die Minorität hat es in ihrem Berichte nicht für angemessen erachtet, auf die Bedenken näher einzugehen, welche Seitens der Majorität bezüglich der Mitgliedschaft der beiden Vertreter der Stadtgemeinde Prag, die nach dem Antrage der Herren Dr. Čelakovský und Consorten zur Mitgliedschaft im Landesschulrathe berufen werden sollen, erhoben wurden. Damit gesteht sie indirect, gleichfalls oder doch theilweise die Berechtigung dieser Bedenken zu, und wenn auch gesagt wird, daß die Majorität ja die Mittel in der Hand gehabt hätte, die bezügliche Bestimmung so zu verklausuliren, daß die von der Stadtgemeinde Prag entsendenden Vertreter zur Hälfte Deutsche und zur Halste Čechen gewesen, daß also ein Deutscher und ein Čeche in den Landesschulrath entsendet werden könne, so muß ich auch in dieser Hinsicht sagen, daß die Majorität der Schulcommission sich auch hier, angesichts des gegenwärtigen Standes der Dinge, der Besürchtung nicht entschlagen konnte, daß wohl durch Statuirung einer solchen Bestimmung, dem Worte nach das Princip der Parität gewahrt wäre, aber nicht auch der That nach.

Denn der Deutsche, den die Stadtgemeinde Prag in den Landesschulrath entsenden würde, würde wohl von derselben Qualitat sein, wie die es ist, kraft welcher etwa die ,, Politik" als deutsches Blatt sich gerirt und als solches genannt wird, oder endlich jenes Organ der Lehrerschaft, welches heute einer der Herren Vorredner, ich glaube, der Herr Berichterstatter der Minorität selbst, citirt hat, als ein deutsches Blatt Bezeichnet wird. (Bravo! Sehr wahr !)

Wenn wir also zugestandenermaßen durch den in Verhandlung Stehenden Antrag nicht die Erzielung der Sogenannten nationalen Parität gesichert Sehen, ja wenn wir im Gegentheil, und wie ich Schon nachzuweisen mir erlaubt habe, mit Recht die Befürchtung hegen müßen, daß bei Annahme dieses Antrages, und wenn derselbe Gesetzesform erlangen würde, die gegenwärtig im Landesschulrath keineswegs ausgesprochene deutsche Majorität in eine ganz entschiedene Minoritätverwand eltwerden würde; so können und dürfen wir Vertreter des deutschen Volkes in Böhmen einem solchen Antrag nimmer mehr zustimmen. (Bravo! Bravo!)

Wir können aber auch aus anderen Gründen diesem Antrag nicht zustimmen, und es ist dies, meine Herren, schon einmal von dieser Stelle aus gesagt worden. Wir halten die gegenwärtige Zeit, gegenwärtige Lage überhaupt nicht für geeignet, in eine Änderung unserer Volksschulgesetzgebung einzutreten. Eine Zeit, meine Herren, in welcher die Volksschulgesetzgebung oder wenigstens wichtige Stücke derselben, ich möchte sagen das Tauschobjekt bilden Sollen in den Handelsgeschäften, zu welchen sich die einzelnen Parteien, die die heutige Majorität des Abgeordnetenhauses bilden, vereinigt haben, in einer solchen Zeit scheint es uns gefährlich zu sein, auf eine Ünderung in den Bestimmungen des Volksschulgesetzes einzugehen. (Rufe links: Sehr wahr ! Bravo !)

Und daß diese gegenwärtige Zeit nicht geeignet ist, an unserer Volksschnlgesetzgebung zu mäkeln, dafür mag auch der Umstand angeführt werden, daß und gerade aus dem Kreise jener Herren, die heute als die Vertreter des vorliegenden Antrages des Dr. Čelakovský und Genossen aufgetreten sind, einzelne, die sich hier in diesem Hause als Freunde der Volksschulgesetze offen erklärten, an anderer Stelle, um eines politischen Vortheiles willen mit den geschworenen Feinden der Volksschulgesetzebung stimmen. Sehr richtig ! Bravo !

(To jest pravda!)

In einer Solcher Zeit, meine Herren, dürfen wir selbst nicht das Gefüge des Baues lockern, der den Einzug des liberalen Geistes in Österreich erst besiegelt hat. Ich bitte Sie also, meine Herren, weil der vorliegende Antrag in Wesenheit nichts geringeres birgt, als die Gefahr einer Majorisi-