radě, aby se ty křivdy napravily, aby to bezpráví bylo odčiněno. Podám toho důkaz.

Např. ve Vesce u Pardubic byla zřízena škola německá. Budete se tázati, pánové, zdali jsou tam Němci? Ano, za Marie Terezie bylo tam 7 osad německých, (veselosť) ale ty osady se počeštily, na to se slavná školní rada zemská rozpomenula a dala do Vesec školu německou. (Slyšte!)

Poslyšte, jak to vypadá s těmi německými poměry. Tam při posledním sčítání obyvatelstva, které jestli se nemýlím prováděl tamní učitel, byl docílen výsledek tento:

Tři osady, které jsou přiškoleny k Vesce, Malé Lány a Staročensko, čítají dohromady 195 Čechů a 76 Němců.

Vidíte tedy, pánové, proč německá škola tam byla zřízena, že následkem toho, že tam Němci jsou.

Starší lidé mluví ještě německy, ale děti neumí ničeho a také musím říci, že katecheta ze Sezemic vyučuje jazykem českým, poněvadž německy děti neumějí.

Učiněn byl pokus, staly se kroky, aby tato škola přeměněna byla na českou a podali před několika léty tamnější občané, kteří nahlédli, že jest to nepřirozené a že se děti ničemu nenaučí, žádost, aby škola ta přeměněna byla na českou.

Žádost se dostala sem k zemské školní radě a výsledek byl ten, že žádost ta byla zamítnuta, poněvadž tři Němci proti tomu protestovali, kdežto Ostatní občané chtěli míti školu českou.

Třem Němcům se tedy vyhovělo. Tak se zachovala slavná zemská školní rada, která má býti nestranná a spravedlivá !

Jsou ještě jiné případy.

V Radkýně u Nové Paky byla, když se jednalo o přeměnění škol na základě nového zákona, filiální škola česká. Chtěli míti i na dále školu českou, tu však na ně přišli agitatoři němečtí a řekli:

"Jestli nepřijmete školu německou, tak o školu přijdete, poněvadž jest filiální a nemá 40 dětí. "

Občané ostali tedy při škole německé.

Jděte tam a tažte se jich, zajisté že by okamžitě chtěli školu českou, kdyby škola jejich, která byla dříve filiální, nebyla vrácena ke škole mateřské.

Klassičtější jest případ se školou v Bělé u Nové Paky.

Obec ta bývala přiškolena do Pecky; tu se stalo, že se měla v Pecce stavěti nová budova školní a břemenu takovému se každý rád vyhne.

Tu mysleli si Bělští, nač máme pomáhat stavět školu Pečskou, vždyť za to můžeme si postaviti školu vlastní a jmenovitě když dostaneme nějakou zemskou subvenci. Dobře tedy, hlásili se o školu českou; ale, pánové, tu se naskytly velké námitky. Řeklo se: Vy nemáte hodinu cesty do Pecky, máte sice dosti dětí, přes 56, ale nejste dosti daleko vzdáleni. Musím si při té příležitosti připomenouti slova pana referenta zemského výboru, který, když bylo vyčítáno zemskému výboru, že si nepočínal dosti objektivně při těch věcech, že schvaloval zřizování škol německých, kde býti neměly, pravil, že poměry orografické, hydrografické a topografické v tom rozhodují.

Co se stalo s Bělskými? Školy české dosáhnouti nemohli a tu jim moudrý člověk napověděl, když budou chtíti německou školu, dosáhnou účelu svého a nejen to, že dostanou ještě i subvenci.

Ti dobří lidé dali si říci, požádali za subvenci, zažádali za školu německou a dostali subvenci a škola německá byla jim povolena. Tehdy nerozhodovaly žádné orografické, hydrografické a topografické ohledy a škola byla povolená; a ty orografické, hydrografické a topografické ohledy a jak se to jmenuje, byly vlastně choutky germanisatorské. Jest to tím podivnější, že ta škola, na kterou dostali 3000 zl., stála jenom 3500 zl. Taková subvence se dala na německou školu! Tedy orografie se to nazývá, ale my Čechové tomu primitivně, ale případně říkáme dvojí loket a na druhé straně germanisace, kterou se neslo celé zřízení.

(Výborně!)

Nejsem však ještě hotov se svými případy.

Uvedu Vám Terezín na mysl. V Terezíně bylo napočteno českého obyvatelstva skoro tolik jako německého a tu německou převahu tvořili pensisté vojenští a t. d., tak že skutečně občanského živlu českého jest tam většina. Tamnější Němci jsou tak shovívaví a snášenliví, že sami uznali potřebu, aby v Terezíně, byla škola česká.

Stalo se, že dne 28. dubna roku letošního byla podepsána žádost od rodičů. Mezi nimi byli také skutečně Němci někteří a bylo od podepsaných vypočteno 56 školou povinných českých dětí.

Mohli sebrati pár set podpisů. Ale aby do nového školního roku škola mohla býti zřízena^ vykázali 56 českých dětí a tu žádost podali obecnímu zastupitelstvu.

V obecním zastupitelstvo jednalo se dne 1. června o té záležitosti a bylo usnešeno jednohlasně a sice i hlasy všech německých členů, aby škola česká byla zřízena a praveno, že obec mileráda školu českou ve svých místnostech pohostí a čeho třeba poskytne.

Ale co se stalo?

Žádost se dostala k c. k. okr. školní radě v Litoměřicích. Blíží se nový školní rok; avšak škola česká není povolena. V obyvatelstvu nastává divení a poptávky, kde vězí česká škola. Purkmistr tamnější Dr. Burda chtěl učiniti v září návštěvu J. E. nynějšímu p. správci místodržitelství a za tou příčinou vyžádal si audienci, která mu i telegraficky oznámena byla, ale pro všecko chtěl se přesvědčiti dříve, jestli škola neuvízla v Litoměřicích. Zašel tam a shledal, že žádost ležela v Litoměřicích, nešla nahoru. V čem ale záleží klička a chytrost; v Litoměřicích totiž nechali žádost za českou školu ležeti a zatím pracováno na těch rodičích, kteří děti přihlásili, až docíleno tolik, že několik jich odvolalo své podpisy a že dětí nebylo 40 a pak řeklo se od okresní rady: "Škola se otevříti nemůže, nemáte. 40 dětí. " To jest duch ne tamnější správy okresní, ten duch se pěstoval ode shora; neboť kdyby duch ten nešel se shora, nemohly by si nižší instance něco takového dovoliti. Toho ducha a tu praxi jsme zdědili a činím za ni zodpovědným system předešlý!

Mohu uvésti ještě některé případy a zkušenosti, jakých nabyla "ústřední matice školská. "

Pánové, "matice školská, " která nucena jest zakládati soukromé školy, poněvadž zákon a právo nezjednaly nám v té věci dostatečných prostředků vzdělávacích, matice školská nabyla v tom ohledu trapných zkušeností. Ukázalo se totiž, že na žádosti, které byly podány již v měsíci dubnu, květnu a ještě snad dříve, že na ty žádosti dostalo se matici odpovědi až v posledních dnech.

Jakým spůsobem? Přiblížil se 15. září a ještě déle a nezbývalo výboru nic jiného, než že musel věc urgirovati. Místopředseda odebral se k sl. zemské školní radě a tam ho posýlali od Herodesa k Pilátovi, (Veselost!) nevěděli, kde se věc nalezala. Takový šlendrián se tam zahnízdil v době minulé, že si tam podřízený úřadník mohl dovoliti zastrčiti takovou žádosť, a když nebylo zbytí, že našel ji ve skříni, kam se dávají zaprášené šaty !

(Hlasy: Neslýcháno!)

A tu pak, pánové, žádost byla vyřízena a sice až v poslední chvíli, jestli se nemýlím dne 16. září.

Pánové! Jiný případ jest, že vyřízena žádost, která zde v čas podána byla, až telegraficky zakročeno s místa rozhodujícího u okresní školní rady!

Ale přece jedna stránka chvalitebná se vyvinula; jest to úzkostlivá starost o zdraví našich dítek. Jest vám totiž, pánové, známo, že je ustanovena zákonem jistá výška, jaké mají míti světnice.

V Nýřanech chtěla zříditi matice školská školu v místnosti, která byla o 2 cm. nižší.

To zdravotní referent okresní školní rady učinil proti této místnosti námitky, proto že prý ze zdravotních ohledů nedostačí.

(Veselost).

Teprv, když se učinilo představení osobní, zde nahoře, tu zemská školní rada nám těch pár centimetrů slevila.

(Veselost. )

Pánové! Myslím, že případy, které jsem Vám předložil, dostačí úplně, abychom seznali toho ducha, aby se dokázalo z praxe, kterak se zákony proti nám prováděly. Nuž, musím se ještě k slavné zemské školní radě vrátiti, k jiným stránkám činnosti její ukázati. A tu se nám staví na oči, jak ta c. k. zemská školní rada podporovala na př. paedagogickou literaturu českou a jakými zásadami konečně inspektoři její se řídili.

Prohlédl jsem si věstník, který vydává zemská rada školní, a tu našel jsem v ročníku 1879 a 1880, že povoleno bylo německých paedagogických pomůcek 175, českých však pouze 50.

Pánové! Podotýkám, že mezi těmi českými nacházely se všecky čítanky vydané c. k. skladem normálních školních kněh a zpěvníky.

Mohlo by se, pánové, říci: "Tím snad jsou vinni učitelové, paedagogové, proč nepodávají spisy, aby byly schváleny a aby literatura se rozvinovala?" To jest pravda, ale musím podati důkaz, že jest to nemožné, aby český učitel každý dobrý spis udal, aby nebyla žádná závada. Jest známo, že se zkoumání děje tím způsobem, že se volí k tomu 3 znalci.

Ale praxe se za minulých dob vyvinula v ten spůsob, v tom směru, pánové, že byla kniha schválena, jestli si toho nahoře přáli; jestli si toho nepřáli, schválení se nedocílilo. Bylo podáno jedno dílo o kreslení. Jeden takový znalec, který dílo prozkoumal, podal zdání takové, že dílo jest výtečné a že může je s nejlepším svědomím odporučiti.

Ale co se stalo ? Najednou přijde se k němu , k tomu znalci, a žádá se od něho, aby úsudek svůj a dobrozdání odvolal a změnil.

A ten znalec odpověděl: "Toho na mně nežádejte, to by byl podvod!" Tedy na znalci se požadovalo, co on za podvod považoval! (Pohnutí. )

Pánové, tak působilo se k tomu, aby rozkvétala česká literatura !

Jiný případ, který snad je vám všem znám, pánové !

Pamatujete se na to, jak mapa království Českého, poněvadž bylo království České pohromadě s ostatními zeměmi koruny české, musela býti ze škol odstraněna, a ačkoliv stála tisíce peněz, musela na půdu při hejtmanstvích. (Slyšte!) Ale, pánové! není dosti na tom, nejen že takováto mapa byla vyhozena. Objevila se jiná mapa, na které byly pouze Čechy a dole v růžku byl český lev, a tento znak, pánové, musel se odstraniti, znak království českého, kterého císař pán sám užívá. (Pravda!)

Pánové ! Přihledněme dále k paedagogické stránce ! Když se na př. vyučuje zeměpisu českému, není a nemůže to býti jináče, nežli aby se uvedly též země sousední. A tu (Hlasy: Slyšte !) museli učitelé čeští učiti, že nesousedí Čechy na východě s Moravou, nýbrž s Rakousy. (Veselost. )

Pánové, mohu vám ještě jiný drastický případ uvésti, který není tak malicherný.

Čl. 44. školního a vyučovacího řádu ustanovuje, že děti podle svých vědomostí mají se rozděliti do jednotlivých tříd a že se má při tom také přihlížeti k věku. Poslyšte, co se stalo !

Poněvadž se vidělo, že českých dětí jest mnoho a že jsou přeplněny školy, vyšlo pokynutí, aby české děti bez ohledu, jestli něco uměly nebo ne, postoupily do vyšší třídy. (Hlasy: Ano!)

Ale příčina byla ta, aby nejnižší třídy, poněvadž byly přeplněny, nemusely míti paralelky. Jeden ochotný okresní inspektor český vyhověl svědomitě tomu rozkazu a přihlížel velmi kategoricky k tomu, aby děti každý rok. postoupily do třídy vyšší bez ohledu co umí, tak že pak ten inspektor byl nucen v 3. a 4. třídě pro čtení ustanoviti zvláštní hodiny, aby děti dohonily, co zanedbaly, poněvadž neuměly číst! (Slyšte!)

To jsou, pánové, zajisté doklady paedagogické. Ale já vám povím ještě jiný příklad, jak jednalo se v příčině paralelek, jak se v tomto ohledu před se šlo. Pan posl. Dr. Čelakovský sice se dotkl věci té, ale já mám případů jiných, jichžto uvedením chci věc také objasniti. Byla praxe taková, že když byla třída přeplněna třeba před 3 lety a když měla býti zřízena druhá třída, že k tomu došlo až po letech. Malejovice v školním okresu Kutnohorském měly již před třemi roky dětí na 3 třídy, ale teprvé od nového roku 1882 má tam býti zřízena třída druhá.

Radovesnice v okresu Bydžovském měly roku 1878 211 dětí na jednu třídu; měla tam tedy již tehdáž býti nejméně škola 2 třídní, ale druhá třída bude zřízena příštího roku. Zrovna tak se stalo v Padrti u Plzně; tam bylo r. 1878 215 dětí, měla by tam býti škola 3 třídní, ale od nového roku 1882 bude pouze třída druhá. (Toť skandál!)

Velmi smutné máme zkušenosti z blízka, ze Smíchová, Žižkova; tam měly se zříditi paralelky. Také se to stalo, pánové, avšak po počátku školního roku, poněvadž se o to pečovalo, aby rodiče čeští byli nuceni dítky posýlat do německých škol. To se stalo zúmyslně! (Volání: Ano!)

Musím říci, pánové, že zúmyslně, poněvadž dotýčné položky, týkající se škol německých, dávaly se do rozpočtu již napřed a sice pro případ, kdyby té paralelky bylo třeba. (Veselost. )

A jaké námitky se činily a z jakých důvodů proti paralelkám na Smíchově a Žižkově? Jeden člen zemské školní rady učinil námitku, že paralelky tam není potřebí, poněvadž je obyvatelstvo příliš pohyblivé! (Veselost. )

Pánové, případy tyto zajisté dostačí, aby Vám přišlo na paměť, jakým směrem paedagogickým řídilo se vyučování naší české mládeže !

Ale musím, pánové, ještě k jedné otázce obrátit poněkud zřetel Váš, totiž, jaký poměr byl mezi inspektory a učitelstvem. Pánové, ten poměr není tak malicherný, není tak nezávazný, jak by se někdo mohl domnívati.

Pánové, musím uvésti případ, že, jak již pan Dr. Kalousek dokázal, nesměli býti Čechy, museli národnosť, svou zapírati. Jsou případy, že inspektor k orgánům podřízeným pravil výslovně: "Já chci, abyste byli ústavověrní", tedy inspektor chtěl, aby se stali učitelé odrodilci, ústaváky, Němci. (Volání: To je liberální!) Od orgánů podřízených se požadovalo podlé toho ducha, jaký byl zaveden a jaký vanul se shora, otrocká úslužnost, na kterou se bral větší ohled, nežli: na schopnosti a výsledky paedagogické. I utvořily se takto v jednotlivých školních okresích koterie, které nepracovaly ve prospěch školy, jejichž členové nepostupovali pro zásluhu, nýbrž toliko pro svou úslužnost k nadřízeným orgánům. Takovýmto způsobem se stalo, že kdykoliv se stal oprávněný útok a výtka v listech paedagogických, honem bylo učitelstvo po ruce, projeviti důvěru svému zasloužilému a váženému inspektorovi.

Takový duch se pěstoval a vštěpoval orgánům podřízeným, jenž ale myslím, korunován byl událostí následující.

Událost ta se přihodila roku 1880; když učitelstvo české sešlo se o valné hromadě, k poradění se o otázkách školních. Je Vám, pánové, známo, že mluvilo se tehdáž o věcech znaleckých, že vystoupili výtečníci, jejichžto zkušeností mohlo se dosíci výsledků takových, že skutečně naše školství mohlo návrhy jich býti zvelebeno. Co se ale stalo, pánové ? Přišel ferman, který byl doručen správcům škol českých. Nejvyšší maršálek dovolí mi, abych jej četl:

"Jeho Exc. p. ministr vyučování dal oběžníkem ze dne 21. srpna t. r. č. 586 rozhodnou svou nelibost znáti, že všickni řečníci na sjezdu, odbývaném dne 4., 5., 6. května v Praze o potřebách obecného školství skoro výhradně se stanoviska národního pojednali.

Vzhledem k tomuto výnosu ukládáme veškerému učitelstvu, by co nejbedlivěji zachovávalo §. 26. řádu školního a vyučovacího, abychom nebyli nuceni upotřebiti nejpřísnějších trestů disciplinárních. "

Tedy, pánové, praví se, že pojednáno bylo se stanoviska národního; mluvilo se tehdáž také o ručních pracích, o zeměpisu atd. se stanoviska národního. (Veselost. ) Domníval jsem se dosud, že předměty ty jsou mezinárodní, kosmopolitické!

Oběžníkem tímto poukazuje se učitel k tomu, že nesmí býti Čechem, že se nesmí hlásiti k národu svému. (Pravda!) Pánové ! dospěli jsme tak daleko, že učitel má pozbýti charakteru !

Kdyby ty poměry byly trvaly dále, museli by se učitelé státi otroky, (Výborně!) služebníky našich inspektorů zemských. (Výborně !) Pánové, cituji vám našeho velkého básníka, jenž soudí takové jednání: "Kdo do pout jímá otroky, (povýšeným hlasem) sám je otrok. (Pohnutí. )

Myslím, že tím mohu skončiti, a že jsem tím dostatečně charakterisoval návrh většiny, aby zemská školní rada, poněvadž jest dědicem jejího systému a jejího ducha, byla ponechána v soustavě dosavadní, aby nebyla zreorganisována, a aby se nám nedostalo spravedlivého zastoupení. Hlasovati budu pro návrh menšiny. (Výborně ! všeobecný souhlas a potlesk ve středu. Tleskání rukami na galerii. Mnozí poslanci řečníkovi gratulují. )

Oberstlandmarschall: Wenn sich die Gallerte in die Verhandlung einmischt, werde ich sie räumen lassen.

(Bravo! Bravo !)

Der Herr Abg. Dr. Schlesinger hat das Wort.

Dr. Schlesinger: Hoher Landtag!

Ich werde mich gegen den Bericht der Minorität hauptsächlich deßwegen wenden, weil ich dem Motive, welchem der Minoritätsbericht entsprüngen ist, keineswegs jene innere Berechtigung anerkenne, welche von beiden H. Borrednern demselben zuerkannt wird. Ich will vorläufig nicht untersuchen, ob das innere Motiv des Minoritätsberichtes, welcher, vom Jahre 1878 stammt, für dieses Jahr zutreffend war, aber daß er (und es liegt im Jahre 1881 derselbe Minoritätabericht uns vor), daß er für das Jahr 1881 nicht motivirt ist, das glaube ich durch Anführung von nur ganz wenigen Ziffern beweisen zu können. Seit Hm Jahre 1879 bis zum heutigen Tage sind in ganz Böhmen 19 deutsche Schulen und 35 bähmische Schulen errichtet worden, das ist nun ein Verhältniß welches Beinahe wie 1: 2 lantet, und in dem Präliminare des Jahres 1881 wird von Seiten des Landesausschußes ausgewiesen, daß für den Schulaufwand eine Mehr-Summe von 263. 555 fl. präliminirt wird, wovon auf die deutschen Schulen 72. 503 fl. entfallen, auf die böbmidchen Schulen aber 191. 052 fl., das ist nicht mehr das Verhältnis von 1: 2 sondern ein viel größeres Verhättniß.

Daher meine ich, daß das Motiv, welches an der Spitze des Minoritätsberichtes steht und das lautet: "Es werde eine Abänderung des Landesschulrathes deswegen angestrebt, weil der notorisch ungleichmäßige Vorgang bei Errichtung und Vermehrung der Volksschulen in böhmischen Gegenden im Vergleich mit den diesfälligen Verhältnissen in deutschen Gegenden die böhmischen Abgeordneten zu diesem Antrage gebracht hat" - wie die Zahlen, Welche ich angeführt habe, beweisen, nicht besteht, und ich Wundere mich umsomehr, daß dieser Minoritätsbericht des Jahres 1878 uns vorgelegt worden ist, weil inzwischen ein Schulreferent für die böhmischen Schulen nach dem Herren der Minorität seinen Sitz im Landesschutrathe hat und inzwischen auch eine Regierung nach dem Sinne der Minorität ans Ruder gekommen ist.

Es scheint nun aber zur nicht ausrottbaren Gewohnheit geworden zu sein, gegen die oberste Unterrichtsbehörde mit leichtem und Schwerem Geschütz vorzurücken und schwere Anklagen über die Thätigkeit des Böhmischen Landesschulrathes zu erheben.                                

Unsere Sache ist es allerdings nicht, den Landesschulrath in Schutz zu nehmen, und es steht ja zu erwarten, daß endlich die Regierungsbank aus ihrem tiefen Schweigen hervortreten wird (Lebhafte Heiterkeit) und ihre so heftig angegriffenen Organe in Schutz nehmen wird.

Aber da im Sturmlaufe, welchen mau gegen den böhmischen Landesschulrath Beabsichtigt und in Szene seßt, auch immer ein gewisser, versteckter Angriff gegen uns involvirt ist, als ob wir diese angeblichen Vortheile, welche durch die Ungerechtigkeit des Landesschulraths in der Verwaltung des Schulwesens des Landes entstanden sind, mit Freuden oder wenigstens mir Gleichmuth eingeheimst hätten, sehe ich mich vetanlasst, von unserem Standpunkte aus eine allgemeine Betrachtung über das Volksschulwesen unseres Vaterlandes in Kürze anzustellen. Ich werde mich dasei auf die Basis des Zustandsberichtes für das Jahr 1881, wie er von dem Landesausschuße uns vorgelegt worden ist, stellen und bin deswegen von jedem einzelnen Mitgliede des hohen Hauses in den Ziffern, welche ich anführe, controltrbar.

(Bravo).

ES gibt in Böhmen 2025 deutsche Volksschulen und zwar 1965 allgemeine Volksschulen und 60 Bürgerschulen gegenüber von 2481 Böhmischen Volksschulen, wovon 2418 allgemeine Volksschulen und 63 Bürgerschulen sind.

Diese Schulen haben folgende Klaffenzahl, und zwar die deutschen mit den Bürgerschulen 4619, ohne Bügersehulen 4185, die böhmisehen 5911 Klassen mit Bürgerschulen und 5568 ohne Bürgerschulen.

Nun muß ich auf etwas zurückkommen, was von den Rednern der Minorität oftmals Betont worden ist und was beinahe der einzige Ausgangspunkt ihrer Betrachtungen über den Zustand des böhmtschen Volksschulwesens bildet.

Sie gehen nämlich von dem Grundsätze aus, daß die Anzahl der Schulen und die Anzahl der Schulktassen lediglich Bestimmt werden soll, nach der nackten Ziffer der Kopfzahl oder Steuerkraft der Beiden Volksstämme, und da stellen sie ein Verhältniß auf, Welches die Ziffer 2 zu 3 in sich fasst.

Wenn ich nun, obwohl ich diese Anficht nicht theile, aber vorläufig acceptire, wenn ich nach diesem Grundsätze eine Rechnung anstelle und mir die Frage vorlege, um wie viel wäre da nach diesem Grundsätze die böhmische Nation verkürzt, so würde die Ziffer von 600 Schulen herauskommen. Wenn ich aber die Frage stelle, um wie viel Schulkaffen wäre die Böhmische Bevölkerung angeblich verkürzt, so würde die Ziffer von 500 Klassen herauskommen. Ich Bitte diesen Widerspruch zu Bedenken. 600 Schulen und 500 Schulflassen sind zu wenig.

Das ist für mich an und für sich schon ein Beweis, daß diese Rechnung einen innern Widerspruch in sich hat und trägt, und wie ich nachweisen werde, auch wirklich hat. 

Es sind von den Herren Vorrednern so außerordentlich viel Zahlen im Detail angeführt worden, daß ich in der Schnelligkeit sie nicht faßen konnte, um sie entweder als richtig oder unrichtig anzuerkennen, aber ich habe mir auch eine Berechnung gemacht, u. zw. in Bezug auf die Frequenz allein, und da stellr sich heraus, daß durchschnittlich auf eine deutsche Volksschule die Kopfzahl von 73 Kindern kommt, während auf eine böhmische Schute ein Durchschnitt von 92 Kindern kommt.

Würde man, ausgehend von der Frequenz der einzelnen Schulen, sowohl der deutschen als der Böhmischen, eine Berechnung aufteilen, wie viel; diese fort und fort von der andern Seite monirte Verkürzung Beträgt, so wüde es sich herausstellen, daß man im Ganzen 1445 böhmische Klassen errichten müßte. Sie sehen, man kommt nach verschiedenen Kategorien und verschiedener Basis jedesmal zu einer anderen Ziffer.

Nun, meine Herren, glaube ich aber, daß man Bei einer so wichtigen Institution, wie das Volksschulwesen es ist, bei einem so großen Lande nicht Bloß auf die nackte Ziffer der Kopfzahl und Steuerkraft Rücksicht zu nehmen hat, sondern noch ganz andere Momente Berücksichtigt werden müßen, wenn eben in gerechter Weife die Schulen auf die Beiden Stämme vertheilt Werden sollen.

Man muß die geograstsche Lage, man muß das Communicationswesen, die climatischen Verhältnisse, man muß die Nahrungszweige und die Erwerbsverhältnisse der Bevölkerung, man muß aber auch die historische Entwicklung der ganzen Institution ins Auge fassen, wenn man über die Fortentwicklung dieser Institution sich ein gerechtes und klares Bild verschaffen will.

Endlich, meine Herren! muß man auch noch einen großen Factor Bei der Beurtheilung dieser So hochwichtigen Institution in Berücksichtigung Ziehen.

Man muß sich nämlich fragen, inwiefern auch die Bevölkerung selbst sich dieser Institution sympatisch oder antisympatisch gegenübergestellt hat, als sie ins Leben trat.

(Sehr gut!)

Der unmittelbare Herr Vorredner hat unter dem Beifall seiner Gesinnungsgenossen wiederholt auf die geringe Anzahl von Kindern an manchen Schulen hingewiesen. Nun existiren ja gesetzliche Bestimmungen, welche die Zahl vorschretben, wenn eine Schule errichtet werden kann und muß, Aber, daß thatsächlich in vielen deutschen Schulen weniger Kinder sitzen, das werde ich ihnen gerne zugeben; ich werde aber bei dieser Gelegenheit, wenn auch keine Anklage, doch wenigstens eine Klage erheben über einen Uebelstand, welchen wir Deutschen empsinden in Bezug auf eine gewisse Categorie von deutschen Schulen. In den Gebirgsund unfruchtbaren Gegenden der Grenzen des Landes, welche Bekanntlich von der deutschen Nation Bewohnt werden, ist eine Unzahl von einklassigen Schulen. Diese sind aber nicht erst in neuester Zeit gegründet, sondern haben sich zum großen Theil aus älterer Zeit heute erhalten.

(Sehr wohl!)

Nun haben wir Deutsche überhaupt weit mehr einklaffige Schulen, als die Herren der Minorität. Es beziffert sich nämlich der Procentsatz der einklassigen deutschen Schulen auf 45 und der einklassigen Schulen in Böhmischen Gegenden nur auf 36.

(Beifall. Oho!)

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Hrn. Redner nicht zu unterbrechen.

Abg. Schlesinger: Da kommt es allerdings vor, daß in Solchen Schulen, welche mehrere Gebirgsdörfer als Schulsprengel besitzen, nicht so außerordentlich viele Schüler in der einklassigen Schule sitzen; ich gebe dies gerne zu; aber, meine Herren! Diese einklassigen Schulen, welche arößtentheils in deutschen Gegenden sich befinden, veranlassen mich zu einer Klage, die gewiß ihre Berechtigung findet. Es wird nämlich die größte Anzahl dieser einklassigen Schulen nicht von geprüften Lehrern, sondern von Sogenannten Aushtlfslehrern geleitet. Nun ist es eine in pädagogischen Kreisen anerkannte Thatsache, daß zur guten Leitung und zum erfolgreichen Unterricht einer einklassigen Schule geradezu ein vorzüglicher Pädagog gehört, (Sehr richtig !) nicht aber eine ungeprüfte Kraft, eine Aushilfskraft.

Nun, meine Herren, wissen Sie, wie da das Verhältniß steht?

In den deutschen Schulen wirken 20 pCt. Aushilfskräfte und in den böhmischen wirken bloß 6 pCt. Aushilfskräfte.

(Heiterkeit. Hoho!)

Ja das, meine Herren, ist nicht Ihr Verdienst. (Zwischenrufe aus dem Centrum. Präsident läutet. )

Oberstlandmarschall (läutet): Bitte nur kein Zwiegespräch daraus zu machen.

Dr. Schlesinger: Es stellt sich dieses Verhältnis in manchen deutschen Schulbezirken wirklich als ein sehr trauriges heraus. So erinnere ich nur, daß im deutschen Schulbezirke Polna 44 pCt. Aushilfskräfte Beschäftigt Sind und in diesem Schulbezirke Polna sind beinahe lauter einklassige Schulen. Ebenso traurig Sieht es im Schulbezirke Tachau aus, wo 42 pCt. Aushilfskräfte und im Schulbezirke Kralowitz, wo gleichfalls 42 pCt. Aushilfskräfte sind. Es sollte die Schulverwaltung hier sanirend einwirken, weil die Gegner der achtjährigen Schulpflicht und insbesondere die Anhänger des bekannten Lienbacherschen Antrags Capital aus den einklagen Schulen insofern schlagen, als sie sagen, daß in diesen einklassigen Schulen nichts geleistet wird. Das ist dann richtig, wenn eine ungeprüfte Kraft dort ist; dann kann allerdings nicht viel geleistet werden.

Wie mir aber scheint, ist es Bei der Beurtheilung einer jeden Culturerscheinung und insbesondere bei einer so wichtigen Culturinstitution, wie es die Schule ist, nothwendig, auch die historische Entwicklung anzusehen, um über die Fortentwicklung selbst urtheilen zu können.

Ich werde Sie nicht ermüden durch längere historische Auseinandersetzungen, aber Eins muß ich dennoch bemerken. Wir haben in Böhmen 4 Zeitperioden, wo eine höhere Entwickelung des Schulwesens stattgefunden hat. Zum erstenmale unter Karl IV. (ich sehe jetzt ab von den früheren Klosterschulen). Anschließend an die Universität entwickelte sich ein Schulwesen, das nicht in Vergleich zu Bringen ist mit unserem Volksschulwesen, das internationalen Charakters war und einen vollständig gelehrten Anstrich hatte. Das zweitemal wurde zu Zeiten der Reformation (ich sehe jetzt ab von dem gut entwickelten Schulsystem der Böhmisch-mährischen Brüder) ein blühendes Schulwesen im Lande eingeführt, aber hauptsächlich nur in dem deutschen Theile des Landes, weil dieser den Protestantismus angenommen hatte, und es heißt in einem gleichzeitigen Berichte, daß in jedem Städtchen und jedem Marktflecken eine gute deutsche Schule gewesen ist.

Man fand es ja auch für nothwendig, als dieser Zustand der Blüthe des Volksschulwesens durch die Gegenreformation unterbrochen wurde, in den Akten zu sagen, daß man die Schulen der Protestanten in den Städten und Märkten von Böhmen hauptsächlich deswegen ausrotte oder daß Sie ihren Untergang finden müssen, weil durch die deutschen Schulmeister der Ketzerei die Thür geöffnet wurde. Sowie das Schulwesen der karolinischen Zeit eine Unterbrechung durch die Husitenkriege gefunden hat, so wurde das protestantische Schulwesen, welches, wie ich meine, hauptsächlich einen deutschen Charakter besaß, durch die Gegenreformation und den dreißigjährigen Krieg vernichtet. Es trat eine Zeit des Schlafes der Geister bei beiden Volksstämmen ein und das Schulwesen wurde erst wieder durch die Maria Theresianische Reform und durch die Einrichtungen Kaise Josefs zum neuen Aufschwung gebracht. (Bravo!) Nun, da brauche ich wohl Ihnen nicht zu sagen, meine Herren, daß das Maria Theresianische und Josefinische Schulwesen einen wesentlich deutschen Charakter besessen hat. (Bravo! Bewegung und Unruhe im Centrum). Aber welchen außerordentlichen Aufschwung das Volksschulwesen unter diesen beiden Herrschern gewonnen hat, das will ich Ihnen in Ziffern nachweisen.

Maria Theresia fand ungefähr 1000 Schulen in Böhmen vor, welche, wie die Berichte lauten, nicht einmal von 30. 000 Kindern besucht wurden, und im Jahre 1787, aus welcher Zeit ein Ausweis stammt, haben wir schon in Böhmen 2219 deutsche Knabenschulen und 33 deutsche Mädchenschulen. Von böhmischen Schulen war keine Rede.

(Rufe im Centrum: Leider ! Heiterkeit im Centrum).

Meine Herren! (Präsident lautet. )

Das ist eine Thatsache, welche ich für meine Argumentation benützen werde.