jsou povinny, vydržovati školy obecné. (Výborně !)                           

V tomto duchu zcela také zdělány jsou naše osnovy učební a i řád školní. Původcům tohoto řádu školního tuším ani nenapadlo, že by o tom někdo mohl pochybovati, že školy pro ty děti jsou zřízeny, které jsou mocny aspoň jazyka vyučovacího a mohou v takové škole řádně prospívati.

Proto tento řád školní v § 51. vyučovací jazyk a mateřský jazyk za jedno se považuje, neboť výslovně praví, že "úkolem vyučování jazyků jest, aby žáci tomu, co jim jiní v řeči mateřské povědí, dobře rozuměli. " Opět zde tedy přichází výraz "řeči mateřské" a také v jiných paragrafech, jmenovitě v §§ 44. a 46. tohoto řádu se stále mluví o vědomostech, podlé kterých mají býti děti rozdělovány do jednotlivých škol, z čehož nutně následuje, že dítky, které nemají ani tolik vědomostí, aby rozuměly vyučovacímu jazyku, do školy vůbec přijímány býti nemají. (Pravda!) To jest platné nynější zákonodárství, tak ustanovují dnes platné zákony a nařízení školní.

A aby se tato nařízení, tyto předpisy zachovávaly, za to jsou nejprve zodpovědní řídící učitelové, a kdyby řídící učitel k tomu nepřihlížel a zákon neplnil, pak jsou podlé zákona našeho k tomu povoláni školní úřadové a dozorcové školní, a zvláště také místní školní rady, o nichž zákon o dohlídce ke školám v §. 11. nařizuje, "že mají pečovati o to, aby zákony školní se prováděly a zachovávány byly. "

Když tedy uvážíme chladně tento skutečný stav nynějšího zákonodárství, nemůžeme jinak nežli vysloviti své podivení a politování nad tím, že nalézají se v nařízení tom dokonce následující slova:

"Sollte daher in einem Solchen Sprachlich ge mischten Schulsprengel Seitens eines Ortsschulrathes; oder Gemeindevorstandes der Versuch gemacht werden bei der Schulaufnahme in dem angedeuteten Sinne Zu interveniren, so ist ein Solcher gesetzwidriger Eingriff in die Amtswirksamkeit des Schulleiters sofort zurückzuweisen.

Ueberhaupt Werden der Herr Vorsitzende auf gefordert, in Solchen Sprachlich gemischten Schulgemeinden rechtzeitig die entsprechenden Maßregeln zu treffen, damit bei der Schuleraufnahme zu Beginn des kommenden Schuljahres die Eltern in der freien Wahl der Schule für ihre schulpflichtigen Kinder von keiner Seite gehindert und alle gegentheiligen Agitationen und Umtriebe wirksam hintangehalten Werden. " (Rufe: Richtig! Oho!)

Zákon, panové, jak jsem řekl a dokázal, o přirozeném právu rodičů dávati děti do škol, kde se ničemu nenaučí, ničeho neví, a také prostý rozum rozhodně takovéto právo popírá.

Rodičové, kteří práv svých k dětem zneužívají nebo nátlakem jiného jsou nuceni práva svého zneužívati, nezasluhují a také nežádají ochrany se strany státu, neboť stát chránil by pouze křivdu, která se na jejich dětech děje. Naopak, stát maje na tom důležitý zájem, aby nikdo z občanův jeho neostal bez náležitého vyučování a vzdělání, zavedl nucenou návštěvu školní, a kdo nechce rodičům přiznati ani toho práva, a praví, že jest to veliké reakcionářství něco takového žádati, aby oni mohli dítě své v 7. a 8. roce návštěvy školní posýlati do školy pokračovací neb opakovacína místě školy denní, kdo zásadně na tom stojí, by z osmi let nucené návštěvy školní dítěti se ani jeden rok neztratil; ten dopouští se křiklavé nedůslednosti, když přiznává rodičům právo, aby mohli libovolně už v prvních rocích návštěvy školní, které, jak známo, jsou nejdůležitější pro vyučování, dávat děti své do školy kam chtějí, a třeba do škol takových, kde se ničemu nemohou naučiti. (Tak jest!) Pánové, ráčíte-li tento moment náležitě uvážiti, musíte přiznati, že uznati právo rodičův k takovémuto nakládání s dětmi by bylo rovněž tak z pátečnické, jako kdyby se přirozené právo rodičů tak chtělo vykládati, že nepotřebují dětí svých do škol vůbec posýlat. (Výborně!)

Povinnosť navštěvovati školu nedá se odsedět, nýbrž musí se vykonat. Avšak v pravidelných poměrech, slav. sněme, zajisté toto nařízení zems. školní rady nemělo by takový význam, nebylo by takového dosahu, jako právě v poměrech dnešních.

My bychom se ani neozývali tak, a nedojímalo by nás to tak bolestně, že se takovéto nařízení vydává právě nyní, kdyby opravdu byla ponechána rodičům úplná svoboda, aby mohli děti své posýlati do českých nebo německých škol.

Ale pánové, jak pak vypadá v praxi toto přirozené právo rodičů!

Nechci unavovati slavnou sněmovnu dlouhým líčením, jaké agitace se v našich obcích provádějí, aby se přece něco českých dětí do německých škol sehnalo. Děti osvobozují se šmahem od školného, obdržují zdarma potřebné prostředky, pomocí spolků podporují se všemožně; kdežto na druhé straně našim orgánům obecním ani se nedovoluje, aby dali nějaké-napomenutí rodičům, by si rozvážili, není-li lépe posýlati děti do školy, kde se vyučuje mateřským jich jazykem. Já dovolávám se svědectví přítomného p. purkmistra m. Karlina, kde jak známo, bylo takovéto veřejné vyzvání trestáno.

A dále ani našim učitelům na sjezdech nedovoluje se o otázce té rokovati; ano našim novinám, pánové, nedovoluje se už ani, aby otiskovaly články o záhubnosti posýlání českých dětí do škol německých, které byly tištěny v době Kollerově. Takový článek v posledních dnech byl konfiskován a nalezli se soudcové, kteří konfiskaci tu potvrdili, ačkoliv se jim dokázalo, že byl vytištěn již v době Kollerově. (Veselosť. )

Ale pánové, kterak teprvé vypadá toto přirozené právo rodičů v těch obcích, kde se nalezají ku př. továrny, jejichž majiteli jsou urputní naši odpůrcové národní.

Pánové, přinesl jsem vám sebou jeden příklad a doklad.

V českém Dubě, kdež žije velmi mnoho dělnického lidu a obec jest ohromnou většinou česká, jest čtyřtřídní česká škola a 8třídní německá občanská škola.

Tam pánové, továrník František Schmidt vydal následující rozkaz všem svým dělníkům:

"Da es die hier bestehenden Einrichtungen gestatten, daß jeder normal begabte Knabe, wenn er vom Beginnder Schulzeitdiedeutsche Volksschule besucht, mit dem 11. Jahre in die Bürgerschule aufgenommen werden kann, so ist es jedem Schüler möglich, bis zum vollendeten 14. Lebensjahre alle drei Classen der Bürgerschule ohne besondere Auslagen zu absolviren, umsomehr als von Seiten des Ortsschulrathes und des Schulkreuzervereines Alles geschehen ist, um dem unbemittelten Schüler die Schulreqmsiten unent= geltlich zu verabfolgen.

Sonach habe ich die Bestimmung getroffen, daß mir in Zukunft von jedem Schüler, der Bei nur Aufnahme sinden will, das Zeugniß vorgelegt werde, und gilt als Richtschnur, daß nur solche Schüler aufgenommen werden, welche die Bürgerschule mit gutem Erfolg absolvirt haben. "

Nejv. marš.: Pane! Musím uznati, že k věci nemluvíte.

Dr. Čelakovský: Již se vracím.

Nejv. marš.: Ke školám ano, ale ne k dnešní věci.

Dr. Čelakovský:

Nemohu jináče odůvodniti svůj návrh, než když některé případy uvádím. Ostatně už se blížím ke konci své řeči, tak že nebudu pozornost sl. sněmovny dlouho obtěžovati.

Takovéto poměry, jak jsem k nim právě poukázal, trvají i v jiných místech, takže musíme se právem tázati: Žijeme-li ještě v právním státě, kde národnost naše požívá právní ochrany; nemá-li zemská školní rada, neboť po napomenutí p. maršálka musím hlavně o zemské školní radě mluviti, příčiny, aby v takovýchto případnostech, jak jsem je ukázal, zakročila, aneboli jest úplně do vůle již puštěno několika továrníkům, aby oni s našim dělnickým lidem českým dělali, co chtějí, aby jej takovýmito brutálními prostředky nutili a doháněli k chození do německých škol?

Pánové! Vy nemůžete uznati takové jednání za spravedlivé, vy musíte takovéto stížnosti naše uznati za oprávněné; neboť kdyby ani takovéto stížnosti nenalezly ozvěny u Vás, pak, pánové, není dorozumění mezi námi nikdy možno, neboť se rozcházíme v základních názorech o právech každého člověka. Nuže, pánové, a za takovýchto poměrů, jak jsem si dovolil je vylíčiti, ujímá se zemská školní rada přirozeného práva rodičů, aby mohli posýlati děti do školy, nikoliv do které chtějí, nýbrž do které musí.

Uvažuje všechna tato fakta, přicházím k té závěrce, že můj návrh, aby složení zemské školní rady se změnilo po právu a spravedlnosti, jest úplně ospravedlněn a že nemohl bych to se svým přesvědčením a se svou povinností srovnati, abych v tomto okamžiku návrh, který jsem si dovolil učiniti před třemi roky, odvolal.

Jest mi tedy prositi sl. sněm, aby ráčil laskavě jej vzíti v úvahu a co mi jiného ještě zbývá říci, ponechám si na konec této porady. (Výborně! Výborně!)

Nejv. marš.: Pan posl. Kořán má slovo. Posl. Kořán:

Slavný sněme!

Nedá se zajisté upříti, že obecné školství v Čechách, jaké jest, má mnohé vady a mnohé nedostatky, zejmena co se týče poměru školství k národnosti české. Národ Český nemá tolik a takových škol, jak toho zasluhuje 1) podle své učelivosti a snaživosti, podle své, ode dávna známé a slavené chuti po vzdělání a osvícení, 2) podle těch břemen, jaká velkým poměrem či nepoměrem nésti musí.

Tážemeli se, pánové, kdo je tím vinen, jaká je toho příčina, snad by poprvé mohlo se namítnouti, že učitelstvo naše jest takové, že nevyhovuje svému povolání, že nemůže dostáti svému úkolu.

Musím co nejrozhodněji našeho učitelstva v tom ohledu se zastati, neboť jestli naše učitelstvo za předešlého systému kolísalo se sem tam, jestli v mnohých případech nedostálo svému úkolu, naše učitelstvo přece zachovalo si svoje zdravé jádro, neslo s národem břímě dne a horka i za takových poměrů, kde bylo na ně naléháno, když bylo terrorisovano a kde persekuce je stíhaly. Velká většina tohoto učitelstva, navzdor nedostatečným zřízením a vadám zákonů školních, dostála svému úkolu a zasluhuje našeho velkého uznání.

Mohly by to tedy býti překážky jiné, které by se zakládaly na zákonech v mnohém ohledu vadných a nedostatečných. Že zákony tyto nejsou dnes na denním pořádku, musím úvahy o  nich zanechati. Co se týče třetí hlavní příčiny, jest na denním pořádku dnešním, a tou jest právě školské zřízení vůbec a zemská školní rada zvláště.

Pohlednemeli, pánové, na zemskou školní radu a sledujemeli činnost její od počátku, kdy školství naše na nejnovějším systémě se počalo zřizovati a vyvinovati, musíme říci, že ani co se týče úkolu jejího, k jakému byla povolána, ani co se týče personálií, z jakých jest složena, nemohla mu dostáti, nemohla býti nepředpojatou, spravedlivou a také jí nebyla. Dovolím si to skutky a nezvratnými fakty dokázati.

Pánové! Ptám se, v jakém poměru se nalezala tato zemská školní rada k školství našemu, českému, když se školy zřizovaly neb se rozšiřovati měly a musely.

Tu, pánové, dovolíte a nejvyšší p. maršálek zajisté připustí, abych dáty určitými na tuto otázku odpověděl, jak se v tom ohledu měřilo prvotně nám a naší národnosti české a národnosti německé. A tu přicházíme k poměru a srovnávání velmi křiklavému a pro nás velmi smutnému. Podle posledního úřadního výkazu, který, pánové, zakládá se na zprávách od okresních školních rad, bylo v Čechách jednotřídních škol německých 7, které měly přes 162 dítek školních, kde by měly býti zřízeny ne dvoutřídní školy, nýbrž dokonce třítřídní školy, takových bylo německých 7, ale českých škol bylo 21, a shledávám dokonce 3 školy, kde bylo přes 300 dětí; v takových místech měly tedy býti nejméně 3 třídy.

Podobně se to jeví při ostatních třídách. Tak na př. dvoutřídních škol německých bylo přeplněno 18, českých 81, třítřídních škol českých přeplněno jest 71, německých 22. Na některých českých školách trojtřídních jest až 595 dětí, tak že by tam měly býti třídy ne 3, nýbrž 8. To, pánové, zemská školní rada trpí, k tomu nečinně přihlíží. Čtyrtřídních škol německých přeplněných bylo 11, českých škol však 21, a tu senám objevují školy České dokonce až s 622 dětmi; českých pětitřídních škol jest 8 přeplněno, německých však pouze 5 atd.

I  vícetřídní školy české byly přeplněny. I jest poměr mezi školami obou národností takový, že přeplněných škol německých bylo 65, českých však 216. (Slyšte!)

To jest nepoměr zajisté tak křiklavý, tak hrozný, že jest viděti nedbalost, že jest zde viděti zúmyslnost. (Bravo!)

Pánové! Mohla by nastati otázka, že snad o tom nemohla zemská školní rada se dozvěděti, že snad car daleko, pán bůh vysoko, že snad tyto poměry nemohla přehlížeti.

Já odpovídám, že u samé Prahy, v školním okresu Karlínském, školy přeplněny jsou, a děje se to před očima slavné zemské školní rady.

Dovolte, abych vás znovu dáty obtěžoval, jinak nedá se dokázati křivdění, musím sáhnouti k cifrám.

Zde se vyskytují na konci školního roku 1880 přeplněné školy:

Pánové, mohlo by se snad říci, pod svícnem bývý tma. (Veselost. ) Ale takováto nedbalost a nestarostlivost o školství nalezá se také v jiných okresích; na příklad jděte do okresu Benešovského, tam najdete rovněž křiklavý nepoměr; podobně v okresu Benešovském, Sedlčanském, Jičínském, Hořovickém shledáte ještě horší poměry, a kamkoliv padne zrak, všude školy přeplněny v poměru, že až hrozno z toho.

Avšak, pánové, nejenom v tomto ohledu ukazuje se křiklavý nepoměr mezi školami českými a německými, nýbrž i v jiném směru nacházíme třídy německé takřka prázdné, kdežto naopak na českých jen jeden případ se vyskytnul; dal jsem si velikou práci a našel jsem bedlivou prohlídkou jen jeden případ. Jsou to Pchery v okresu Slanském; tu byla podle posledního úředního výkazu třítřídní škola česká se 118 dítkami.

Ale, pánové, takových německých škol jest v Čechách celá halda; na příklad v okresu Dubském Chcebuz škola třítřídní má jen 147, v okresu Kadaňském Klášterec škola šestitřídní 376, tak že by měla míti 4 nejvýš 5 tříd; v Bastiansbergu pětitřídní škola má dětí jen 263, v tomtéž okresu Chomutovském Rvenice škola třítřídní se 154, v okresu Tachovském Bor třítřídní 152, v okresu Děčínském v Benešově šestitřídní dětí 320.

Abych vás, pánové, dále nenudil, v té věci chci uvésti 2 příklady, které skutečně tento poměr velmi drasticky illustrují.

V Kukusu, v okresu Králodvorském, jest třítřídní škola měšťanská a třítřídní škola obecná, a na těchto 6 tříd vypadá celkem 251 dětí; zde by dostačily vlastně 3 třídy. Podobný nepoměr jest v Stodě v okresu Tachovském; tam jest 9 tříd: 3 třídy měšťanské, 3 třídy obecní školy chlapecké a 3 třídy dívčí a dětí pouze 312. Tam by měly býti nejvýše 4 třídy a máte 9 tříd. (Slyšte!)

Vidíte, pánové, že vyjma jednu školu, takových prázdných škol českých není, kdežto v německých okresích školních jest celá řada škol prázdných.

Nejsem ale, pánové, ještě hotov s tímto vypočítáním. V ohledu tomto má německá národnost prázdné školy bez ohledu na to, pánové, kolik jest tam dětí. Já vám, pánové, uvedu doklady. Seznáme německé školy jednotřídní se 30 do 40 dětí, které jsou proti zákonu, neboť podle ustanovení zákona má býti zřízena škola tam, kde dle 5letého průměru jest nejméně 40 dětí. V německých školních okresích ale nacházíme německých škol s 30 až 40 dětmi 58.

Pánové, dále nacházíme německé školy, které nemají více než 20 až 30 dětí; takových jest 53. (Slyšte! Pěkná spravedlnost!) Toto, pánové, ještě není dost! Jakoby nebylo přikázáno, že mají průměrně míti školy nejméně 30 dětí, nacházíme dokonce ještě 13 škol, kde není ani 20 dětí.

Při jedné škole německé v Čejkovicích konečně jest jen 10 dětí. (Veselost. ) To jest, prosím, samostatná německá škola s 10 dětmi!

Mohlo by se, pánové, říci snad, že snad tyto obce vynikají velikou poplatností, že nesou velká břemena a že ke školním potřebám velkým poměrem přispívají. Dovolím si Vám ukázati, jaké břemeno nesou.

Např. v obci Babinské v Teplském okresu jest 15 dětí a přímé daně obnášejí tam 735 zl,, 15% přirážka z toho tedy obnáší 73 zl.; tedy obec přispívá 73 zlatými (kromě školního platu) k příjmům okresním. Podobný nepoměr, pánové, jest v Innichen v okresu Tachovském; tam je 19 dětí německých. Tato obec platí 578 zl. daně přímé, tedy 10 % přirážka okresní obnáší 57 zl. Ještě to přijde hůře: Obec Teschwitz okresu Falkenovského má 13 dětí, platí 496 zl. přímých daní, tedy školní přirážku 49 zl. V okresu Plánském Klíčov má 12 dětí, školní přirážka vynáší 41 zl. a konečně Holleastein v okresů Plánském odvádí pouze 6 zl. (Veselosť a pohnutí. )

Pánové, při zřizování německých škol děly se ještě jiné věci, které naší úvahy zasluhují.

Vždyť jest Vám známo, pánové, že kdekoli se vyskytl nějaký třebas sebe menší počet německé národnosti v obci české, že tam byla zřízena škola německá. Ukazuji na Prahu, kde Němci mají počet škol nepoměrně veliký; ukazuji na Smíchov, Karlín, Vinohrady, Žižkov. Zde, pánové, alespoň byly děti více méně německé; zde se obyvatelstva německého napočítalo přes sta, ano tisíce, ale pohleďme do obcí jiných, jaký jest poměr tam, pánové!

V Roudnici na př. nacházelo se při posledním sčítání pouze 391 Němců a tam jest dvoutřídní škola německá; dále v Třebenicích 383 Němců a je tam dvoutřídní škola německá. Ve Vranově 151 Němců a je tam škola německá. V Polné 161 a je tam dvoutřídní německá škola. To, pánové, je skutečnost nezvratná !

K jakému účeli se zřídily školy německé ve všech těch obcích ?  Aby dětem němčina se vnucovala, aby byly poněmčovány. (Tak jest !)

Ale, pánové, věci se mají ještě hůře v Kladně, o kterém se již zmínil pan dr. Čelakovský; tam jest jen 145 Němců a 4třídní škola německá! Příbram s 92 Němci podle sčítání má 2třídní školu německou, v Hoře Kosové pro 81 Němců jest škola německá 2třídní, v Čachrově jest: 68 Němců a škola německá 1 třídní, v Městci Heřmanově 41 Němců a jest tam škola německá dvoutřídní. V Stupně jest 32 Němců a je tam také škola německá. V Malých Svatonovicích jest jen 28 Němců a je tam l třídní škola německá. Radnice s 10 Němci mají školu německou, Liteň 8 Němců a Strážov 3 Němci a mají také školy německé. Kdyby se německé školy v takovýchto místech měly naplniti, museli by do. nich nejméně všichni rodiče s dětmi choditi. (Bouřlivá veselosť. )

Pánové, jmenuji Strážov. Právě na tom Strážově se nejkřiklavěji jeví, jaká láska, jaká péče se věnuje školám českým a jaká školám německým. V tomto Strážově shledáváme jednotřídní školu německou 65 dětmi naplněnou; ale prosím, že to děti německé nejsou, je jistá věc. Naproti tomu 564 děti českých má 4třídní školu českou, tak že na jednu třídu připadá 179 žáků. (Hanba! Slyšte!) To jest spravedlivost slavné školní rady zemské, která takové školy trpí! (Výborně!)

Pánové! Pohledem na tento nepoměr docházíme k poznání, že máme zajisté právo a to přirozené a positivní právo požadovati, aby v podobných případech byly také školy české zařizovány a rozšiřovány.

Pan Dr. Čelakovský poukázal již, jak se děje nám po právu; ale já nebudu ukazovati na osady, abych vyhledával, kde jsou jen tři Čechové, nýbrž poukáži k osadám takovým, kde je obyvatelstva českého na sta ba, na tisíce, kteří škol nemají. Počnu s Děčínem.

Děčín má 372 obyvatelstva českého, Lovosice 522, Stoky 586, Žatec 668, Teplice 812, Most 1026, Terezín 1136, Trutnov 1399, Krumlov 1408, Litoměřice 1417, Liberec 2370, Nýřany 2601, Budějovice 11. 736. Pánové, v Nýřanech je většina obyvatelstva českého, jak bylo sčítáním zjištěno, a tam školy české dosuď není.

(Volání: To je nespravedlnost !)

Nejkřiklavější jest to v Budějovicích. Zajisté je Vám známo, pánové, jak sčítání v německých městech se dělo, avšak přes zuřivý nátlak se napočtlo v Budějovicích 11. 736 Čechů a 11. 320 Němců, a přes to, pánové, nemohli Češi tamnější domoci se u naší slavné školní rady zemské školy české, žádost za povolení té školy musela jíti k ministerstvu a za ministra Stremayera, Stremayera, jenž nám zajisté nepřál, muselo se státi po právu, musela zřízena býti česká škola v Budějovicích.

Pánové ! ještě nejsem s vypočítáváním hříchů naší slavné zemské školní rady hotov. (Veselost. ) Já Vám, pánové, mohu jmenovat celou řadu osad českých, které jsou přiškoleny k osadám německým. Jděte po hranicích českých a najdete takových osad mnoho, a tažte se pak, jak se to stalo, osadníci Vám odpojí: "Oni nás tam jednoduše dali. " Jsou osady, že se domáhaly toho, aby byly vyškoleny, nestalo se tak.

Pravil jsem, že jsou takové osady; jest jich na sta, uvedu jenom 2 příklady, to snad postačí.

Jak se to provádělo ale, pánové ?

Nomina sunt odiosa a nechci býti osobním, vždyť nám běží o věc tak důležitou; ale to musím říci, že jeden člen sl. školní rady zemské objížděl po hranicích národností pátraje, jak by se daly v pašovati osady české do školních okresů německých. To učinil jeden člen školní rady zemské a skutečně po jeho zakročení celá řada českých obcí byla k německým školám přiškolena. (Volání: Kdo to byl?)

Pánové! Uvedu, jak jsem pravil, jenom 2 případy: V Prachaticích bylo napočítáno přes 1000 obyvatelstva českého při sčítání lidu, tam jest škola německá, ale k této škole jsou přiškoleny 3 ryze české osady: Staré Prachatice, Ostrov a Městská Lhota; a tyto obce, ačkoliv se všemožně vzpíraly, byly vraženy do školního okresu německého. (Volání: To je liberální!)

Mohu uvést jiný případ se školou Dobrovodskou a poznáte, jakým raffinementem, jakými úskoky se všecko dělo.

Pánové! Když se jednalo roku 1872 o zřízení škol českých a německých, napočetlo se v Dobré Vodě 75 dětí německých, ale 145 dětí českých. V Dobré Vodě byla farní škola, do níž posýlalo 7 osad své dítky, poněvadž Dobrá Voda byla tak příznivě položena uprostřed těch obcí, že bylo všem možno do ní podstoupiti cestu. I byla takto krásná příležitost ke zřízení školy vícetřídní a k blahodárnému na ní vyučování pro více obcí. Ale co udělala sl. zemská školní rada?

Tam se tehdá, jak praveno, napočetlo 75 dítek německých a 145 českých; podle zákonných pravidel, jaké byly vydány, měla býti zřízena v Dobré Vodě 2třídní škola česká a jednotřídní škola německá, po zákoně.

Jak oni to ale chytře navlekli? Pro dvě ryze české osady zřízena nová česká škola v Třebotovtcích a pro 75 dítek z ostatních obcí zřízena dvoutřídní německá škola v Dobré Vodě. (Slyšte!) Že dvěma osadám škola ta dána byla proti jejich vůli, toho je důkaz nejlepší ten, že do dnešního dne nalezá se ta škola česká v Třebotovicích v náramně chatrné, najaté chalupě a tamnější občané školu stavěti nechtějí. Jděte tam a tažte se, co by si přáli, zajisté řeknou Vám: My chceme zpátky do Dobré Vody, do školy české!

Ale na tom ještě není dosti; historie o té škole vleče se ještě dále, když se ty dvě české osady odtamtud vylouply, objevilo se, že je tam českých dětí ještě většina a v nejnovější době se vyšetřilo, že se tam nalezá podle 9letého průměru dokonce 92 Němců a 95 Čechů.

Tedy i za nynější doby je poměr takový, že je českých dětí více než německých. Tedy čeští rodiče, jejichž děti byly přiškoleny do této německé školy Dobrovodské, která je dvojtřídní, podali žádosť zemské školní radě, aby tam byla zřízena v Dobré Vodě dvojtřídní škola. Co ale napadlo chytrým pánům v okresní školní radě v Budějovicích. Oni pravili: Jedna osada mezi nimi je česká, Srubce, tu vezmeme z Dobré Vody a hodíme ji do školy, která již byla zřízena. Ale prosím, jaké paedagogické následky by to mělo? Mládež školní měla by choditi přes tak zvané Švýcarsko; to jest strž hluboká, kudy děti v zimě by choditi nemohly! A takový duch, taková snaha panuje v těch kruzích, které mají přispívat ku zdokonalení školství českého! (Výborně!)

Pánové, musím pokračovati ještě v těch věcech.

Jest Vám známo, a již na sněme bylo o tom promlouváno, že se dostávalo poměrné větších a vyšších subvencí školám německým. Tato okoluosť také byla velice na pomoc tomu, že mohly německé školy se zřizovati a rozkvétati, naše ale nikoliv!

Pánové, nejedná se o zemském výboru, ale v té věci slavný zemský výbor, jako býval, je i posaváde v jednom zpřežení se zemskou radou, jak stojí psáno, jednu brázdu spolu táhnouce, jeden se neodcizoval druhému a co jeden činil, o to zásluhu má i druhý ! (Veselosť. Tak jest!) Ale o zemském výboru, jak praveno, není nyni řeči, nýbrž o slavné zemské radě a tu ukáži k jednomu případu, co se dělo. Jestli se dobře pamatuji, a já myslím, že se dobře pamatuji, před několika lety žádala obec Vrchbělá u Bělé za subvenci zemskou a subvence byla jí dána. Zdá se mi, že chtěli míti určitou sumu 2000 zl., ale nedostali 2000 zl., nýbrž 2500 zl. (Slyšte, slyšte!), s tím doložením, aby si vystavěli školu dvojtřídnou. (Hlasy: Doložte německou) Ale dětí tam nebylo, aby škola byla dvoj třídní.

Pánové, ještě jedna okolnosť v té věci musí se připamatovat a sice ta okolnosť, že české školy hrozným nepoměrem vřaděny byly do nižších tříd platu služného.

Pánové, ten nepoměr je tak křiklavý, že každý musí nad tím strnouti. I, zde mohl bych provésti celou defilaci těch škol, ale musím se omeziti, abych slavnou sněmovnu nenudil, uvedu tedy jeden příklad, který to drasticky charakterisuje.

Jest to pánové v Českém Dubě. V českém Dubě jest německá škola vřaděna do II. třídy služného platu učitelského. Ono se řekne, tam je škola vícetřídnější než je sousední česká v Malém Dubě a je tam více obyvatelstva; to jest pravda. Ale kdo zná poměry, jaké panují mezi českým a Malým Dubem, kdež je škola česká, ten přisvědčí, že cizinec přijda tam, považuje je za jednu osadu! Malý Dub souvisí s Českým Dubem tou měrou, že jest to osada jedna. V Malém Dubě jsou továrny a poměry takové, že je tam dráže než v Českém Dubě. A co se stalo? Ta sousední škola česká byla vřaděna do 3. třídy, kdežto německá je ve vyšší třídě! (Slyšte!)

Pánové, aby se Vám ty věci mohly představiti dobře před oči, dovolím si to přednest Vám a představiti věci v jakési billanci a souhrnu, abyste měli jasný obraz. Jest to věc velmi zajímavá.

Pravil jsem, že německé školy byly vřaděny poměrně do vyšších tříd a skutečně to na první pohled uvidíte. Víte, že jest obyvatelstva české národnosti asi dvě třetiny. Já to určiti a officielně konstatovati nemohu, ale to jest jisto, že nám do těch dvou třetin neschází mnoho, a kdyby se bylo spravedlivě sčítalo, bylo by nás daleko přes 2/3.

V  první třídě platů učitelských jest 38 německých osad, českých jen 46.

Pánové, to zajisté není přirozený poměr! A tato data vyňal jsem ze zprávy zemského výboru, která nám byla podána, jest to tedy authentické.

V  II. třídě nalezá se škol německých 85, českých však jen 99 tedy jen o 14 více!

V  III. třídě nalézá se německých škol 661, českých 667, tedy jen o 6 více.

Za to ale vypadá ta čtvrtá třída, tam nám toho naštědřili! (Veselosť !) Ve IV. třídě máme 1514 škol, Němci však pouze 1067. (Veselosť; slyšte!)

Pánové, nejenom tedy, že se takto jeví bezpráví, přehledneme-li školství v celku, jak jsem pravil, jsou i zbytečné školy německé a české přeplněny!

To jest nejlépe viděti právě ze zprávy zemského výboru, která nám vykazuje českých škol 2481 a německých 2025 a tříd českých 5911 a německých 4619 tedy o 1000 méně, kdežto naše národnosť je dvěma třetinama zastoupena. Ale s tím porovnáním, pánové, ještě nejsem hotov.

Nejlépe se ukáže nespravedlivosť a křiklavá nesrovnalosť tím, když ukážu k tomu, kolik připadá průměrně na 1 třídu dětí a tu se nám jeví průměrně na třídu německou dětí 69, na českou 89, tedy v každé české třídě z těch 5911 máme o 20 dětí více. (Slyšte!)

Pánové, jak jsem pravil, kdyby okresy německé si samy výlohy zapravovaly, neměl bych proti tomu ničeho, ať si zřídí škol, co chtějí. (Tak jest! Výborně!) Ale pánové, pak-li že přichází se k nám, abychom my Čechové na školy německé nepoměrně mnoho platili, musíme požadovati, aby nám bylo poměrně škol dáno. (Výborně!)

A tu, pánové, ukáže se, jak nám jest měřeno. Já jsem si totiž vzal tu práci a vypočetl jsem, co země platí na jedno dítě německé a na jedno dítě české: Dotace zemského fondu na německé děti obnáší 1, 523. 319 zl, na české pouze 1, 393. 777 zl., průměrné tedy na české dítě 2 zl. 63 kr. a na německé 4 zl. 73 kr., tedy, pánové, dvakrát tolik. (Slyšte, slyšte!) A pak se nám řekne: Vám se měří stejným loktem, Vám se děje po právu a spravedlnosti. (Výborně!)

Pánové, jestli se takové věci staly, mohli bychom se právem tázati, zda-li se snad během času nevyhledá jakési remedium, aby se ty křivdy napravily?

Ale tu právě zase musím podati důkaz, že ani nejmenší snahy nebylo v zemské školní