Avšak také zkušenosti s těmito nabyté známé nejsou a pochybuji také velice, že by zemský výbor český byl s to podat zprávu o tom, jaké následky vybírání poplatků v DoIním Rakousku mělo.

Nahlížím taktéž, že policie v takovém městě jako Plzeň vyžaduje velkého nákladu.

Avšak poukazuji ještě k jedné vadě, o které jsem se ve zprávě své ani nezmínil, že totiž ani přibližně udáno není, jaké agendy nastávají tomu stavebnímu úřadu městskému s cizími stavbami.

Jest tedy zajisté možno a snad i pravdě podobno, že stavební úřad městský byl zajisté v první řadě zřízen v zájmu obce samé, a že snad jedině cizé záležitosti a stavební komise pro jednotlivce odbývá mimo.

Avšak o této záležitosti se vysloviti nechci, ale poukazuji k tomu, že ve spisech samých žádného dokladu po tom nebylo, poukazuji dále k tomu, že myslím, že ty stavební komise, které se v posledních letech, totiž 1877-1879, odbývaly, ovšem byly četné, avšak právě, že snad město Plzeň v těchto samých poměrech pokračovati bude v stavbách, jako ve jmenovaných letech a nelze také upírati, že ukládání takovýchto poplatků stavebníkům jest na každý pád s obtížemi spojeno a že opravdu stavbu zdražuje.

Avšak i kdyby nebylo této námitky, zůstala by námitka nejhlavnější, kterou činí zemský výbor a v souhlasu s ním komise pro obecní a okresní záležitosti, totiž, že sazby, které byly městským zastupitelstvem Plzeňským ustanoveny a které tedy při spisech leží, obsahují 19 položek, mimo to 17 poznámek, že však jsou nejenom komplikovány nýbrž i nejasný.

Nejhlavnější vada jest dle náhledu zemského výboru v tom, že to úplně nesouhlasí se zákony stávajícími, aby město Plzeň, které jest v tomto ohledu jaksi strana při rozhodnutí otázky, jeli stavba veliká nebo malá rozhodovalo samo. Konečně také jest ta věc na uváženou, že zemský výbor mohl jedině usnesení okresního zastupitelstva přijmout a sl. sněmu odporučit, anebo musel učiniti totéž co právě se nyní stalo, navrhnout aby se o žádosti té přešlo k dennímu pořádku.

Já myslím, že město Plzeň na každý pád by mnohem rychleji k cíli přišlo, kdyby jednoduše sazby ustanovené zemskému výboru předložilo a zemský výbor pak tu záležitost se svou zprávou předložil, a poněvadž, jak zemský výbor, tak komise pro ob. a okr. zál. výslovně uznaly, že proti takovému poplatku principielních překážek nestává, jest jedině ta rozšířenost a rozsáhlost sazby překážkou pro zemský výbor a komisi, přijmutí takového poplatku navrhovati.

Co se toho tkne, že p. Dr. Krofta žádá, aby se ta záležitost odkázala zemskému výboru, to myslím, že by mohl učiniti jedině to, že by žádost vrátil k ustanovení jednodušších sazeb, které by ovšem potom spíše přijmuty býti mohly, než ta komplikovaná sazba.

Já odporučuji tedy návrh komise.

Oberstlandmarschall: Ich Schreite nun zur Abstimmung. In der Abstimmung geht der Antrag des h. Antragstellers Dr. Krofta als Abänderungsantrag voraus; wenn er fällt, kommt der Antrag der Commission zur Abstimmung.

Nám. nejv. marš.: Nejprve se bude hlasovat o návrhu p. Dra. Krofty, poněvadž změňuje jeho návrh návrh komise, teprv když padne návrh p. Dra. Krofty, bude se hlasovati, jak jednacím řádem předepsáno, o návrhu komise.

Sněm. akt. Haubner:

Návrh p. Dra. Krofty zní:

Sl. sněme račiž se usnésti: petice městské obce Plzeňské za povolení k vybírání poplatku za výkony obecní vrací se zemsk. výboru za tím účelem, aby v zasedání nejblíže příštím předložil ji k ústavnímu vyřízení.

Der Antrag des Hrn. Abg, Dr. Krofta geht dahin:

Der h. Landtag wolle beschließen, das Gesuch der Stadtgemeinde Pilsen um Bewilligung zur Einhebung einer Gebühr für einzelne Amtshandlungen in Bauangelegenheitcn wird dem Landesausschusse zurückgestellt, damit derselbe dieses Gesuch in der nächsten Session zur neuerlichen, verfassungsmäßigen Behandlung vorlege.

Oberstlandmarschall: Diejenigen, Welche dem Antrage zustimmen, Wollen die Hand erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Ich muß bitten, daß Diejenigen, welche demAutrage zustimmen, sich erheben.

Prosím, aby oni, kteří jsou pro ten návrh, povstali.

Ich Bitte um die Gegenprobe. Der Antrag ist gefallen. Nun kommt der Antrag der Commission zur Abstimmung.

Dr. Žák: Návrh komise zní:

O žádosti obce Plzně, aby jí bylo povoleno vybírati poplatky za úřadní výkony v záležitostech stavebních, přechází se k pořádku dennímu.

Ueber das Gesuch der Stadtgemeinde Pilsen um Bewilligung zur Einhebung einer Gebühr für einzelne Amtshandlungen in Bauangelegenhetten wird zur Tagesordnung geschritten.

Oberstlandmarschall: Welche dem An trage zustimmen, wollen die Hand erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.

(Stane se. )

Der Antrag ist angenommen.

Dr. Žák:

§ 1.

Za vypuštění stoky domovní do vystaveného již kanálu obecního v obci Plzni povinen jest majitel domu, jehož se týče, obecní pokladně jednou pro vždy zapraviti poplatek.

§ 1.

Für die Einmündung des Hauskanals in einen bereits ausgebauten Gemeindekanal in der Gemeinde Pilsen hat der Hausbesitzer ein für allemal eine Gebühr an die Gemeindekassa zu entrichten.

Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?

Wünscht Jemand das Wort?

Kteří jsou pro ten článek nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, Welche dem § zustimmen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. ) Er ist angenommen.

Dr. Žák:

§ 2.

Poplatek ten vyměřen budiž desíti krejcary za každý čtverečný metr zastavené plochy domu a to z každého patra o sobě jakož i z místností přízemních, jež počítány buďtež za patro.

§ 2.

Diese Gebühr ist mit dem Betrage von zehn Kreuzern für je einen Obrt. Met. Verbauter Hausfläche und zwar von jedem Stockwerke, sowie von den ebenerdigen Lokalitäten, welche gleich einem Stockwerke zu zählen sind, insbesondere zu bemessen.

Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche dem § zustimmen, wollendie Hand erheben.

Kteří jsou pro ten článek, nechť pozdvihnou ruku.

(Stane se. )

Der § ist angenommen.

Dr. Žák:

§ 3. Polopatra počítají se za celá patra.

§ 3.

Die Halbgeschosse werden als ganze Geschosse gerechnet.

Nejv marš.: Kteří jsou pro ten článek, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche für den § sind, mögen die Hand erheben, (Geschieht, ) Er ist angenommen.

Dr. Žák: Nápis a úvod zní takto: Zákon daný dne ...... ,kterýmž se obci města Plzně uděluje povolení, aby vybírala poplatek za vpouštění domovních stok do vystaveného již kanálu obecního.

K návrhu sněmu mého království Českého vidí se mi naříditi, co následuje.

Titel und Aufschrift:

Gesetz vom........womit der Stadtgemeinde Pilsen die Bewilligung ertheilt wird, für die Ausmündung Der Hauskanäle in einen bereits ausgebauten Gemeinde-kanal eine Gebühr einzugeben. Ueber Antrag des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde Ich anzuordnen, wie folgt:

Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche dem Gesetzestitel zustimmen, mögen die Hand erheben.

Kteří jsou pro ten nápis zákona, nechť pozdvihnou ruku.  (Stane se. )

Der Antrag ist angenommen.

Zpravodaj Dr. Žák:

Dovoluji si učiniti návrh, aby zákon tento hned v třetím čtení byl přijat.

Ich stelle den Antrag, es möge das Gesetz Sofort in 3. Lesung angenommen werden.

Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.

(Geslieht. )

Ich bitte nun Diejenigen, welche das Gesetz in 3. Lesung annehmen, sich zu erheben.

Kteří jsou pro ten zákon, nechť vstanou. (Stane se. )

Das Gesetz ist in dritter Lesung angenommen, Oberstlandmarschall: Ich bitte das h. Haus zur Kenntniß zu nehmen, das die Mitglieder der Commission zur Regelung des Schubund Vagabundenwesens Dienstag den 18. nach der Landtagssitzung eine Sitzung abhalten werden.

Nám. nejv. marš.: Komise, která se má raditi o zákonu stran tuláctví a hnanství, odbývati bude v úterý po sezení slavného sněmu sezení.

Ich habe dem hohen Hause die Mittheilung zu machen, daß in Vertretung der hohen Regierung Herr Statthaltereirath German sich im Hause Befindet.

Nám. nejv. marš.: Sděluje se slavnému sněmu, že k zastupování slavné vlády v domě nachází se c. k. místodrž. rada German.

Oberstlandmarschall: Ehe wir in die Verhandlung eintreten, häbe ich dem hohen Hause Mittheilung zu machen, daß sich als Redner haben eintragen lassen gegen- das Majoritätsvotum die Herren Abgeordneten Koran und Adamek und für den Antrag Herr Dr. Schlefinger.

Nám. nejv. marš.: K tomu předmětu, který nyní následuje, dali se zapsati co řečníci proti návrhu většiny poslanec p. Kořán a poslanec p. Adámek, pro návrh většiny pan Dr. Schlesinger.

Oberstlandmarschall: Wir gehen nun zum Berichte der Schulcommission über den Antrag des Abg. Dr. Čelakovský über, welcher im vorigen Jahre eingebracht worden ist, auf Abänderung der §§ 40 und 41 des Gesetzes vom 24. Feber 1873 Nr. 17, betreffend die Aufsicht über die Volks. schulen.

Nám. nejv. marš.: Následuje nyní zpráva školní komise o návrhu p. Dra. Čelakovského a soudruhů na změnu čl. 40. a 41. zákona zemského.

Oberstlandmarsschall: Berichterstatter der Majorität ist Prof. Dr. Gintl, Berichterstatter der Minorität ist Dr. Čelakovský.

Berichterstatter Dr. Gintl: Hoher Landtag!

Nachdem sich der Bericht der Majorität der Schulcommission, welchen zu vertreten ich die Ehre haben werde, seit mehreren Tagen im Drucke in den Handen der geehrten Herren Abgeordneten befindet, halte ich es zuvörderst nicht weiter für erforderlich, auf die eingebende Motivirung des von der Majorität der Schulcommission aufgestellten Antrages auf Uebergang zur Tagesordnung einzugehen und behalte mir eventuell weitere Bemerkungen und eine weitere Motivirung für mein Schlußwort vor.

Nejv. marš.: Pan zpravodaj menšiny má slovo.

Poslanec Dr. Čelakovský:

Slavný sněme!

I já mohl bych uspokojiti se vědomím, že zpráva menšiny se nalezá v rukou členů slavné sněmovny; avšak mínímli přece uchopiti se slova na obhájení svého návrhu, nad kterýmž asi dávno už většinou slavné sněmovny byl vynešen ortel smrti, tedy tak činím, abych užil práva minority a abych prostě vykonal povinnost.

Netajím se tím, když jsem si dovolil před třemi lety učiniti v této slavné sněmovně návrh na změnu § 40. a 41. zákona o dohlídce ke školám v ten smysl, aby v zemském úřadě školním počet Čechů a Němců byl stejný, aby národnosť česká měla tam stejné zastoupení jako národnosť německá, a následkem toho nemohlo se více díti majorisování jedné národnosti druhou v tak důležitém úřadě, že jsem se oddával aspoň dvojí naději. Třeba můj návrh nestal se zákonem, mohl jsem očekávati, že i vláda i rozho dující činitelové, při nejbližší příležitosti, která se naskytne, při nejbližším obnovení zemského úřadu přičíní se o to, aby myšlenka parity obou národností, myšlenka tak nepopiratelně spravedlivá, tak po mém přesvědčení veskrze korrektní, proti které se žádné strany podstatné námitky pronešeno nebylo a proneššeno býti nemůže, aby myšlenka tato byla aspoň v mezích nynějších zákonův cestou administrativní ve skutek uvedena. A rovněž mohl jsem očekávati a doufati, že nově zvolená zemská školní rada majíc na paměti přemnohé stížnosti, které jmenovitě v tomto slavném sněmu byly pronešeny na úřadování předešlé zemské školní rady, přičiní se o to, aby konečně zakončena byla truchlivá ta doba poněmčování a odstrkování mládeže české od společného zřídla vzdělanosti. (Výborně !)

Avšak, pánové, v jednom i v druhém směru dočkali jsme velmi truchlivého sklamání; takže, kdybych se odhodlal dnes vzíti návrh svůj zpět, nemohl bych krok takový žádným spůsobem ospravedlniti.

V únoru předešlého roku byla obnovena zemská školní rada a nespravedlivý nepoměr počtu členů české národnosti k počtu členů německé národnosti ostal až na tři výminky tentýž. Kdežto dříve před obnovením zemské školní rady mezi 22 členy čítalo se k národnosti naší sotva pět členů, po obnovení může národnost naše počítati nejvýš na osm hlasů, tak že tatáž většina, proti které s naší strany a v této sl. sněmovně tak mnoho stížností bylo proneseno, rozhoduje napořád o všech otázkách, jež se týkají zřizování a rozšiřování škol, kdykoliv se jedná o jmenování okresních inspektorů a učitelů aneb o kteroukoliv jen otázku správy školní.

A když se tážeme, kdo z rozhodujících činitelů měl možnost dopomoci národu našemu k spravedlivému zastoupení v tak důležitém úřadu a nedopomohl; a když se tážeme, kdo to spůsobil, že od té doby počet členů národnosti naší aspoň o několik hlasů byl rozmnožen; tu přicházíme, pánové, k odpovědi, kteráž jest rovněž významnou pro naše poslance české, kteří jsme s mnohým sebezapřením podporovali posavádní vládu a posud ji podporujeme a rovněž jest významnou pro vládu, kteráž 8. října 1879 napsala do trůnní řeči slova plná naděje, že "Rakousko věrno svému dějinnému povolání stane se útulkem práv svých zemí a všech národů, že stane se útočištěm jejich práv a pravé svobody, " a jejímž jmenem s ministerské stolice ozval se mužný hlas práva a spravedlnosti, že i my Slované nemáme více býti tlačeni ke zdi.

Byla to slova krásná, vrytá do srdce každého českého patrioty; avšak právě předmět, o kterém dnes jednáme, jest toho důkazem, že bohužel posud ostala pouhým slovem.

Mezi třemi nově jmenovanými členy zemské školní rady nalezají se dva čeští členové zemského výboru, jichž jmenováním německá většina nejvyššího zemského samosprávného úřadu fakticky uznala oprávněnost zásady paritetuího zastoupení obou národností v zemské školní radě, kdežto na druhé straně příkladu jejího nebylo následováno od ostatních rozhodujících činitelů; ano, musíme na to žalovati, že ani tak důležité úřady, jako jsou zemské inspektoráty nad obecnými školami českými, že ani takové důležité úřady, od té doby ještě nebyly svěřeny rukoum mužů, kteří by byli úplně mocni jazyka českého slovem a písmem, kteří by byli mocni toho jazyka, kterým se vyučuje ve školách, nad nimiž mají dozírati, kterým se zkouší při zkouškách kandidátů učitelství, toho jazyka, v němž se má jednati a rokovati v zemských konferencích, kterým mají předsedati, a toho jazyka konečně, v němž se sepisují učební knihy, nad nimiž zemští inspektoři ti mají dozor vésti a censum provozovati.

Znovu a opětně musíme si stěžovati, že vyučovací správa ve Vídni nenalezla za dlouhá tři léta příležitosti, aby tak důležité úřady vyrvala z rukou mužů, kteří, jak právem zde bylo v poslední schůzi sl. sněmovny pověděno, osvědčili se mnoholetým svým působením jako rozhodní odpůrcové české národnosti a českého jazyka.

(Zajisté!) (Slyšte!)

Když tedy takovýmto spůsobem naděje naše v příčině spravedlivého složení zemské školní rady byla sklamána, kterakž pak nemá druhá naděje naše klesati, že nově zvolená zemská školní rada bude sobě při rozhodování o otázkách školských, pokud jsou zároveň národnostními, počínati vesměs spravedlivě a nestranně.

Nejedno již rozhodnutí zemské školní rady z novější doby ukázalo a připomenulo nám, že v zemském tomto úřadu zasedají většinou napořád titíž členové, kteří po celé desítiletí používali nejasných a elastických namnoze ustanovení našeho zákonodárství školského, aby německé školství v naší zemi bylo co možná zvelebováno a šířeno, naproti tomu ale aby naší české národnosti všechny možné překážky byly kladeny v cestu při zakládání škol českých.

Nepotřebuji zajisté daleko choditi pro důkazy na toto tvrzení. Notorické bylo a jest, že kdykoliv se jedná o zřízení a rozšíření nějaké německé obecné školy, jest zemská rada školní ta největší ochota a horlivosť; avšak kdykoliv se jedná o zřízení české školy, ano i jenom o rozšíření aneb povolení nějakých paralelek českých, tu již se v tom úřadu strkají hlavy dohromady a aspoň nepanuje taková ochota, jako při školách německých; při čemž arci plnou měrou uznávám, že snaha mnohých členů zemské školní rady jest ta nejlepší a také doklady jsou na to, že snaha některých členů jest ta nejlepší, aby se rozhodovalo v zemské školní radě vždy po zákonu; avšak i ta nejlepší snaha, ježto bohužel posud jest oděna více méně pouze do roucha prosby, než do roucha práva, rozkotává se mnohdy na neústupnosti německé většiny.

(Pravda! Výborně!)

Na důkaz toho, co zde pravím, dovoluji sobě z mnohých případů z nejnovější doby uvésti pouze dva případy, vyslovuje jména Kladno a Liberec.

Na Kladně, pánové, dle posledního sčítání lidu nalézá se 14188 obyvatelův, z nichžto pouze 145 přihlásilo se k německé národnosti, ostatní všichni se přihlásili k národnosti české, tak že německá národnosť v tomto městě čítá pouze 1 %.

V Liberci, pánové, ale napočítalo se 27. 300 obyvatelů a mezi nimi skoro 6000 přihlásilo se k národnosti české, tak že více jak 20% obyvatelstva jest národnosti české.

Pánové, na Kladně podařilo se mezi úřadnictvem a dělnictvem horním sehnati podpisy 90 osob na žádosť k zemské školské radě, aby tam byla zřízena německá škola veřejná, od 90 osob !

Když se o této žádosti jednalo v okresní školské radě Smíchovské, tehdy většina, majíc zprávu o tom, jakým způsobem podpisy na tuto žádosť byly sehnány, uzavřela, že se má zavésti předběžné vyšetřování a pak teprva že se má žádosť předložiti zemské školní radě.

Přítomný německý okresní inspektor, jehož jméno nepotřebuji vysloviti, - poněvadž vůbec nechci osobnosti do rokování tahati - onen německý inspektor usmál se pouze tomu usnešení a za několik málo neděl obdržela obec Kladenská přísné nařízení, aby vhodné místnosti pro 4třídní německou školu vyhledala. (Slyšte!)

Obec proti tomu se všemi možnými prostředky právními bránila; avšak nebylo nic naplat, konečně musila přece opatřiti takové místnosti nákladem skoro      10. 000 zl..

A, pánové, kdo z nás, kteří sedíme zde na těchto lavicích, neměl by v paměti, jaký hluboký dojem to učinilo v celé naší společnosti české, když se roznesla zpráva, že okresní hejtman Smíchovský navštívil tuto německou školu na Kladně, když se roznesla zpráva, že když on oslovoval tamnější děti po německu, že žádné z těchto dětí jemu nerozumělo.

(Hlasy: To je pravda!)

A teprve když konečně česky promluvil, tu se děti hlásily a on shledal, že mezi 42 dětmi bylo 38 českých a 4 německých rodičů, kteréžto čtyry děti ale zapomněly skoro už německy mluvit, poněvadž následkem obcování s českými dětmi se počešťují.

A když by někdo se tázal: Pro boha, jaké to může býti vyučování tedy, v takové škole? tu dozví se, že tam jest jakýs výrostek, který předmět, jejž německý učitel německy vykládá, dětem po svém dětském rozumu do češtiny překládá. (Smích. Hlasy: Slyšte !)

A tamnější německý učitel jest muž svědomitý a v každém ohledu počestný, neboť on žádal okresního hejtmana úpěnlivě, aby přičinil se o to, by byl přesazen někam do německé krajiny, kde by nemusel provozovati řemeslo takovéhoto duševního vraždění české mládeže. (Hlasy: Slyšte! Hanba!)

Pánové! To jest faktum, jak se skutečně událo. Tak založena byla a vydržuje se německá škola v čistě českém městě.

Naproti tomu, ptejme se, jak se děje, když v německých městech má se zříditi česká škola?

Vyslovil jsem jméno Liberec a řekl jsem, že je tam pětina neb šestina Čechů.

V Liberci, bez sháňky a nátlaku, naopak pod dojmem možných nemilých následkův, podepsalo 193 českých rodičů jmenem 328 dítek ke škole povinných žádost k zemské školní radě, aby pro ně byla zřízena dvoutřídní česká škola.

A netrvalo dlouho a věc přišla do zasedání zemské školní rady a většinou zemské školní rady netoliko že byl zamítnut návrh referenta, aby se žádosti té vyhovělo, nýbrž byl i zamítnut sprostředkující návrh referenta pro německé školy, aby se dříve ještě zavedlo předběžné vyšetřování v této záležitosti.

To jsou, pánové, dva velmi významné doklady, které staví do pravého světla ono smělé tvrzení, které jsme v předešlém i v tomto zasedání sl. sněmu slyšeli, že prý zemská školní rada vždycky drží se zákonů a že prý nikdy jí ani nenapadlo, aby germanisovala.

A pánové, takových příkladu germanisace mohli bychom zde i ze starších a bohužel i z novějších dob uváděti celé legie.

Kdyby se o tom pochybovalo, kdyby zejména z vládní stolice pochybnost vyslovena byla; nuže snadně dá se věc vyšetřiti, když se prohlédnou všechna ta akta, která se týkají oněch 27 německýcn škol a 159 německých tříd, které byly zřízeny v posledních letech v českých krajinách; tu se nejlépe uvidí, kterak obce naše proti tomu se bránily a jak vypadá vlastně ta vyhlašovaná potřeba, k vůli které školy ty se zřídily. A nechať zároveň vyslechne se vypravování o tom, kterak se stalo, že na sta obcí českých po celém rozhrání jazyka českého přiškoleno bylo ke školám a okresům německým a tu obdrží se náležitá odpověď k otázce, jestli v Cechách se germanisovalo a jestli se germanisuje čili nic.

Avšak což mluvím, pánové, o jednotlivých případech, když máme před rukama nařízení zemské školní rady z nejnovější doby o přijímání českých dětí do německých škol, kterýmžto nařízením zemský školní úřad beře poněmčování mládeže české slovy tak rozhodnými v ochranu, že nikdy posud takovýmto spůsobem v našich nařízeních a zákonech myšlénka germanisace vyslovena nebyla. (Výborně!)

Věc jest přílišně vážná a dosahu, tak velikého, že ráčí mi sl. sněmovna dovoliti, abych při otázce té poněkud déle se zdržel. Slibuji zároveň, že jednaje o záležitosti, která tak velice se citu našeho dotýká, chci ostati co možná chladným.

Nařízení, o němž mluvím, vychází z dvou předpokládání a tvrzení, z nichž podlé mého přesvědčení jedno nesrovnává se s pravdou a druhé odporuje netoliko duchu, nýbrž i znění platných zákonů a nařízení školních. Za prvé započíná toto nařízení následujícími slovy:

"Es ist in den Sprachlich gemischten Schulgemeinden in Böhmen bereits wiederholt der Beschluß gefaßt worden, die Aufnahme der schulpflichtigen Kinder in die öffentlichen Volksschulen von der Muttersprache oder Nationalität derselben abhängig zu machen. "

Tvrzení to je, pánové, nesprávné. Prohlašuji, že není jediného českého vlastence, kterýž by sobě nepřál, aby rodičové čeští posýlali dětí svých do škol českých. Nepotřebuji široce důvody toho vykládati.                        

Jelikož zde byla jmenována jména vynikajících, učitelů všech národů, jako Pestalozziho a Komenského, nebylo by mi těžko dokázati ze spisův těchto mužův, kterak jim, pedagogům na slovo vzatým, nikdy ani na mysl nepřišlo, že by. mohla někdy nastati doba, kde by se mohlo hájiti a k tomu působiti, by mládež se učila na základě jiného jazyka nežli mateřského.

Avšak, pánové, třebas bychom s velikými pedagogy těmi byli jednoho mínění, přece nikdy z naší strany nebyl vysloven požadavek, aby při přijímání dětí do škol hledělo se k jich národnosti a mateřskému jazyku; nýbrž obce naše bránily se pouze proti tomu, aby do obecných škol byly přijímány děti neznající jazyka, kterým se vyučuje na těchto školách, ježto ony nemohou se súčastniti náležitě školního vyučování, jsouce mimo to na překážku řádnému vyučování dětí německých. Tvrdí-li tedy nařízení opak toho, nesrovnává se to s pravdou.

Nařízení to ale odporuje dále po mém přesvědčení zákonům a nařízením školským, když uznává a míní hájiti jakési přirozené právo rodičů, podlé kterého oni mohou sobě dělati s dětmi co chtějí, a třeba tedy posýlati je do škol, kde se ničemu naučiti nemohou pro neznalost jazyka vyučovacího. I tu pravím, že toto předpokládání je mylné a nesrovnává se s platnými zákony a nařízeními.

Takového přirozeného práva rodičů zákony naše nikde neznají, naopak už náš osvícený občanský zákonník z roku 1811 v § 139. znal pouze povinnost rodičů (ne právo), povinnost rodičů, aby nenechali dětí svých bez náležitého vyučování, aby-jak zákonník praví položili základ k budoucímu štěstí dětí svých vyučováním v potřebných vědomostech, a kdyby pánové, bylo opravdu jakési takové přirozené právo rodičů k dětem, pak by tu bylo též právo dětí opatřiti sobě potřebných vědomostí elementárních spůsobem nejrozumnějším, nejpřirozenějším a nejsnadnějším a toto právo by bylo mnohem silnější onoho práva rodičů. (Výborně! Výborně!)

Zákony však naše upravují pouze povinnost rodičů posýlati děti do školy a dáti jím řádné vyučování, nařizujíce nejprvé, že povinnost ta osm let má trvati a majíce dále ustanovení o tom, že tato povinná návštěva školy má býti vykonána v určité škole v mezích zákonův a nařízení školních, neboť, pánové, takové školy, do které by měli rodičové z celého Rakouska přirozené právo posýlati své děti, takové školy v Rakousku není a také nikdy býti nemůže. (Výborně!) Musí tedy právo to, pak-li takového skutečně stává, býti upraveno zákony.

Které jsou nyní tyto zákony?

Jest základní zákon státní, který v § 19. ustanovuje, že "v zemích, ve kterých bydlí několik národů, mají školy býti zřízeny tím spůsobem, aby se každému národu - tedy pro národy zřizují se školy - dostalo náležitých prostředků k vyučování ve své řeči, aniž by byl kdo nucen učiti se druhému jazyku zemskému", a jest druhý zákon ze dne 18. ledna 1866, ve kterém se v § 2. nařizuje, že vyučovacím jazykem na veřejných školách v Čechách má býti jen jeden z obou jazyků zemských. "

Táži se, pánové, jak může učitel německý, maje před sebou děti, které neznají německého jazyka, vyučovati a při tom vyhověti těmto zákonům? Zákony ty vylučují české dítě z německé školy a německé z české; neboť učitel má užívati jen jednoho jazyka zemského; nemůže a nesmí se tedy naprosto dorozuměti s těmito dětmi a zákon mu zakazuje, aby nutil děti k učení se druhému jazyku, na tož všem předmětům prostředkem druhého jazyka.

V  tomto smyslu také novější zákonodárství zemské věc pojímalo a zákon o dohlídce ke školám v § 7. mluví výslovně, že se do místní školní rady mají voliti zástupcové obce tací, kteří rovněž jak místní dozorcové školní zvoliti se mají z příslušné národnosti, pro kterou škola zřízena byla.

V  zákonech říšských i zemských tedy výslovně se praví, že se školy zřizují pro určitou národnost, pánové, tvrzení a požadavek to, který ani my nečiníme; my žádáme pouze, aby se uznávalo, že školy jsou zřízeny pro ty děti, které znají jazyk vyučovací na těch školách. To je požadavek tak rozumný a oprávněný, že s ním každý pedagog souhlasiti musí. S tím souhlasí též říšský zákon školní ze dne 14. května 1869, který v § 1. jasně vytknul účel obecních škol, a sice praví, že školy obecné zřízeny jsou k tomu, "aby dítky k mravnosti a nábožnosti se vychovávaly, duch jejich vyvíjel, známosti a sběhlosti, jichž mají k dalšímu vzdělání k životu zapotřebí, se jim poskytovaly, a byly základem, by se z nich takto staly hodní lidé a občané. "

Účel obecných škol není tedy, aby poskytovaly vyučování v druhém jazyku, nýbrž účel jejich jest, aby poskytly dětem elementární vědomosti. A jestliže jsou rodičové, kteří posýlají do škol obecných své děti pouze za tím účelem, aby se ony tam přiučily druhému zemskému jazyku, kdežto by přirozeně tomuto druhému jazyku mnohem lépe mohly se naučiti na našich obecných školách, kdyby vyučování jazyku tomu bylo náležitě upraveno; jestliže pravím - jsou tací rodičové, tedy zapomínají, že mají posýlati své děti do škol obecných a nikoliv do škol pro učení se cizému jazyku, jak se praví německy: in eine Volksschule und nicht in eine Sprachschule, neboť ani země ani obec nejsou povinny, aby nějaké školy pro vyučování jazykům vydržovaly, ale