Co se týká toho, že je to neslušné, tak mluviti zde, jak se zde mluvilo, tedy jest to věcí pana maršálka říci řečníkovi, co se sluší a nemá právo žádný z poslanců druhého v té věci kárati a napomínati. (Výborně!)

Co pak se týče zemské školní rady vůbec, doufám pánové, že to nebude dlouho trvati, že nejen o jednotlivých členech zemské školní rady, ale vůbec o celé zemské školní radě si zde šíře promluvíme.

Oberstlandmarschall: Wünscht noch Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo? Rokování jest ukončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Pan zpravodaj menšiny má slovo.

Prof. Kvíčala:

Slavný sněme!

Pravil jsem v úvodní řeči své, že hlavní pohnutkou vládní předlohy je snaha po šetření ve výdajích školských a dovolím si nyní v závěrečné své řeči blíže to vyložiti a odůvodniti, při čemž musím se ohraditi proti výrokům, jež ctěný poslanec pan Dr. Volkelt vyslovil, jakoby snad jen administrativní nesnáze ("administrative Bedenken") měly se touto vládní předlohou odstraniti. Myslím, že v skutku nepatrná úspora by z toho resultovala a že pak také z jiné příčiny, o které se pan Dr. Volkelt nezmínil, zasluhuje vládní předloha podpory. Pravil jsem, že snaha po šetření sama o sobě zasluhuje uznání a chvály, arci, je-li slušná a rozumná, není-li věci samé na újmu. I bude tedy mým úkolem nyní dokázati, že to, co se vládní předlohou navrhuje, v skutku je slušno a rozumno a že je to pro nynější poměry dosti dobré.

Nechtějme, pánové, něco snad absolutně dokonalého vyhledávati, čeho dosíci není možno, když můžeme něčeho dosíci, co slušné a dobré jest       ,, Das Bessere ist oft der Feind des Guten. "

Pánové, to pořekadlo platí zajisté také zde. Já myslím, že kdekoliv se ve školních výdajích jeví rozumná a slušná snaha po šetření, musíme ji vítati s upřímnou radostí, poněvadž, jak jsem již dříve pravil, výdaje školské s úžasnou rychlostí vzrůstají a stoupají.

Chtěl jsem si již dříve dovoliti uvésti na doklad toho faktum velmi instruktivní; opomenul jsem to však i dovoluji si to tedy nyní dodatečně uvésti, totiž jaký je výdaj na školství v Čechách, a tu podle výtečné zprávy o stavu národních škol, kterou nám zemský výbor předložil, dovídáme se, že v Čechách služné učitelů roku 1871 asi 2, 000. 000 zl. obnášelo a ua rok 1881 praeliminováno jest služné na 4, 911. 000 zl. Suma všech řádných výdajů roku 1871 byla 3, 000. 000 zl. a roku nynějšího již 6, 576. 000 zl. A k tomu roku 1871 na školní potřeby bylo praeliminováno 381. 961 zl. a roku nynějšího jen 89. 974 zl., čímž onen rozdíl ještě důrazněji vystupuje. I vypočítáno jest arci jen approximativně, že za nedlouho vzroste tato suma v Čechách asi na 10, 000. 000 zl.

Na tom základě tvrdím tedy, že kdykoliv se jeví rozumná - opakuji to ještě jednou důrazně, rozumná snaha po šetření ve výdajích školských, musíme ji vítati s radostí. A to troufám si dokázati také o vládní předloze.

Vládní předloha nejprvé ustanovuje, aby jenom, káže-li to zřejmá potřeba, zvláštní náměstkové okresních inspektorů, kteří z učitelského stavu vzati jsou, byli ustanoveni. Vládní předloha vychází tedy od té supposice, že možný jest ten případ, že bez ustanovení zvláštního náměstka může škola se obejíti. A tohoto přídavku dříve v zákoně nebylo. Úsudek o tom, kdy to možno jest, přísluší ovšem ředitelstvu, sborům učitelským, školním úřadům.

Druhá změna, kterou vládní předloha navrhuje, jest, že ředitelům a vrchním učitelům může se řízení ústavu ponechati. Vládní předloha tedy vychází od toho mínění, že spojení funkce inspektorské a ředitelské někdy je možno. Pan zpravodaj většiny polemisuje velmi energicky proti tomuto sloučení těch dvou funkcí. Ale on sám částečně aspoň připouští možnosť tohoto spojení a polemisuje tedy vlastně sám proti sobě. On praví totiž ve své zprávě: "Ponecháme-li řízení školy okresn. školn. inspektoru, vzejde tím z pravidla škoda buď škole buď službě inspektora neb oběma těmto službám; v německém textu užívá výrazu "gewöhnlich, " který přeložen jest "z pravidla, " a tím tedy přiznal pan zpravodaj sám, že aspoň výminkou takovéto spojení úřadu inspektorského a úřadu učitelského jest možno, poněvadž slovo "gewöhnlich" přece jen tento smysl míti může, že výminky se připouštějí.

A což pak vládní předloha tvrdí: vrchním učitelům a ředitelům ponechává se řízení jejich ústavů, aneb "musí se", "má se" ponechati ?

Vládní předloha jen praví: ředitelům a vrchním učitelům může seřízení ústavu ponechati. To "může" znamená zajisté jen tolik, jako ono "gewöhnlich", ono "zpravidla", kterého p. zpravodaj užil. Neboť o tom pochybovati nemůžeme, že vláda mínila, že jen tehdaž, když spojení takové není závadné a škodné, když není na újmu buďto úřadu ředitelskému aneb službě inspekční, může takové spojení nastati.

Nepochopuji tedy, jak mohl p. zpravodaj proti vládní předloze v této příčině polemisovati, když vlastně, jak míním, že jsem dokázal, úplná shoda jest mezi jeho motivováním a mezi vládní předlohou.

Školní úřadové budou o to míti péči, aby spojení těchto dvou funkcí nastalo jen v takových případech, ve kterých by právě nebylo na újmu, buďto službě inspekční aneb úřadu ředitelskému. To není naší starostí, to je starostí školních úřadů.

Takovéto spojení úřadu inspektorského a ředitelského dle mého mínění bylo by ještě častě ji možno, než vskutku nyní se naskytuje, kdyby zmizela jedna veliká vada, na kterou zde dnes bylo již poukázáno, totiž ta neblahá, nazval bych to "polygrafie" (veselosť), t. j. kdyby se to množství byrokratických a technických výkonů, které se nalézají, jak u inspektorů okresních, tak u ředitelů, rozumně nějak redukovalo; a myslím, že by neutrpělo tím školství nikterak, nýbrž naopak dle mého upřímného přesvědčení velice by získalo.

Dovolím si při té příležitosti vysloviti také ještě mínění, kteréž jenom vydávám za své soukromé mínění, ale o kterémž jsem přece přesvědčen, že mnozí ctění členové této sněmovny je snad se mnou sdílejí.

Já totiž neváhám vysloviti, a dříve jsem to již částečně naznačil, že nejen nepokládám takové spojení služby inspektorské a úřadu ředitelského neb učitelského za nebezpečné, nýbrž naopak, já bych si přál, aby takovéto spojení co nejvíce se vyskytovalo, a to jest arci ta veliká difference mezi mým stanoviskem a stanoviskem, na kterém pan zpravodaj většiny stojí.

Já myslím, že ten kdo stále ještě prakticky zaměstnán jest řízením nějakého ústavu aneb také učitelským úřadem svým, že ten jest zvláště spůsobilým také k tomu, aby jiné sám poučoval.

Kdo však na př. 10 let ničím jiným nebyl než jenom a pouze okr. školním inspektorem, kdo mezitím praktické činnosti učitelské neb ředitelské odvykl, ten jest, abych tak řekl, chudší o jednu neocenitelnou výhodu, kterou má druhý, jenž spolu také prakticky zaměstnán jest.

U takového inspektora, který po 10 let aneb déle ničím jiným nebyl než pouze okresním inspektorem, snadno může se státi, i když jinak jest řádný a ctihodný, že propadne byrokratismu, že nabývá u něho převahy jakýsi byrokratický směr a duch. Jest to vada, za kterou konečně okresní inspektor sám nemůže, ale jest to věc přirozená, že se tak stává. Takový inspektor, který školskou praxi sám již nepěstuje, zdá se mi býti jako nějaký medicinální rada (veselosť), který by 10 let lékařskou praxi neprovozoval a přece chtěl od jednoho lékaře k druhému jezditi a dávati jim radu a napomenutí, jak si mají naproti pacientům počínati. (Výborně!)

Naproti tomu tvrdím: Inspektor okresní, který vedle toho ještě ředitelem neb učitelem praktickým jest, ten jako onen báječný Antaeus dotýkaje se matky země stále nové síly bral, tak takovýto inspektor za stálého a živého pramene hojných svých zkušeností pořádek čerpá, kdežto onen inspektor, který tomu odvykl, snad může zvrhnouti se v byrokrata. (Výborně!)

To jest, pánové, jak pravím, mé privátní mínění, ale s velikým potěšením poznávám, že nejeden ctěný člen této sněmovny se mnou souhlasí.

(Výborně!)

Přicházím nyní k další změně, která se ve vládní předloze naskytuje, to jest, že okresním školním inspektorům zvoleným z učitelstva neb úřadnictva státního má se přenechati nejen služné, nýbrž i bezplatný byt, jejž snad mají, neb náhrada peněžitá za bezplatný byt. Posavádní ustanovení zákona mluví jen o ponechání služného. Praví se tam, že takoví inspektoři zůstávají "bei ihren Gehaltsbezügen. "

Dle toho tedy museli by ti, kteří takový bezplatný byt mají, se rozhodnouti, buďto resignovati na tento bezplatný byt, a tím utrpěti citelnou hmotnou ztrátu, aneb zříci se hodnosti, která se jim nabízí. Rozumí se samo sebou, že by museli voliti obyčejně, kdyby se nebyla stala korektura, o které se hned zmíním, druhou část této alternativy.

Týká se to na příklad ředitelů měšťanských škol - a já bych si velice přál, aby při ustanovování okresních školních inspektorů hlavně se přihlíželo, a nejenom výminkou, k ředitelům měšťanských škol, a méně, mnohem méně, a to jen v některých řídkých výminkách snad k professorům středních škol.

Zemské školní radě a ministerstvu bylo povědomo, že by nezískali mnoho takových mužů pro úřad inspektorský, kdyby z velikého namáhání, které okresní školní inspektoři musí podstoupiti, ještě materielní ztrátu trpěli. Užilo se tedy jakési opravy této věci, kteroužto opravu musím nazvati poněkud zvláštní a divnou.

Jest to jakási fraus, ovšem pia fraus, a sice zakládá se to na tom, že diaety a paušály na cesty těmto okr. inspektorům, kteří o svůj naturální byt přišly, se zvyšují.

A to arci je nesprávné; neboť diaety a paušály na cesty jsou k tomu ustanoveny, aby se v skutku spotřebovaly; to je přiměřená náhrada za výdaje, které okresní školní inspektor má, poněvadž, jako každý jiný smrtelný musí také on jísti a nemůže do obcí vzdálených pěšky choditi. To jest, jak se říká, požitek jakýsi onerosní.

Dají-li se několika okresním školním inspektorům vyšší diaety a ustanoví-li se jim vyšší paušály cestovní než jiným z té příčiny, aby tím se dala náhrada za bezplatný byt, o který přišli, jest to obcházení zákonních předpisů, jest to něco, co přísným zásadám etnickým nevyhovuje.

A pánové! když vládá podává předlohu, kterouž by se tato vada nynějších ustanovení odstranila, myslím že bychom ji měli vděčně a radostně přijmouti; neboť taková vada neměla by zůstati ani měsíc, neřku-li rok.

Pan zpravodaj většiny arci vykládá ve své zprávě, že bezplatný byt anebo náhrada za tento bezplatný byt náleží jen tomu, kdo školu skutečně řídí a spravuje, tedy také náměstkovi ředitele. I rozumí se samo sebou, že se stanoviska theoretického musím panu zpravodaji dáti za pravdu. Ale poněkud jinak snad má se věc se stanoviska praktického a také se stanoviska positivních zákonů.

A tu dovoluji si poukázati k jednomu ustanovení, které tuším ještě zákonnitou platnosť má mýlím-li se však, příjmu také v této věci rád poučení od pana zpravodaje - míním totiž ustanovení čl. 9. všeobecného substitučního normálu.

,, Allgemeines Substitutionsnormale bei Supplirung von Lehrkraften. "

Čl. 9., který se mně hodí pro mou argumentaci, zní takto:

,, Auf die freie Wohnung, welche mit dem supplirten Dienste bei Lehranstalten etwa verbunden ist, hat der Substitut nur dann Anspruch, wenn dieselbe wirklich zur Verfügung steht; auf das Quartiergeld und auf die mit dem Lehramte nebst Gehalt und freier Wohnung etwa verbundenen Targen und anderen Emolumente hat der Supplent niemals Anspruch. "

Já tedy, uvažuje toto ustanovení, které, jak míním, ještě zákonnitou platnost má, - neshledávám v předloze vládní nesprávnost takovou, jako pan zpravodaj. A když pan zpravodaj dále praví, že vládní předlohou byla by školní obec nucena, aby to, co na ni vloženo jest podstatně v zájmu školy její, vybývala k účelu zcela rozdílnému, totiž k placení státního okresního inspektora školního, musím na to odpověděti toto:

Předně inspektoři ti jsou provisorně ustanoveni a to musíme za základ uvážení vzíti; inspektoři mohou se tedy zase vrátiti na své místo, které se jim reservuje.

S toho stanoviska není tedy nesprávnost tak veliká, jak se panu zpravodaji zdá.

To jest jeden důvod, a druhý jest ten, že tato námitka, která se proti vládní předloze Činí, také platí proti posavádnímu zákonu. § 33 totiž ustanovuje, že inspektoři zvolení z učitelstva zůstávají při svém služném. Toto služné však pochází z okres. školního fondu a také zde tedy lze říci, že okres školní a obce okresu školního nuceny jsou, aby to, co na ně vloženo jest v zájmu školního okresu, dávaly na účel zcela rozdílný.

Ale dejme tomu, že v skutku v tomto návrhu vládní předlohy je něco závadného; což musíme proto vládní předlohu celou šmahem zavrhnouti? Není možná vzíti ji za základ rokování podrobného a podati pak při podrobném rokování opravovací návrhy, jako na př. zde myslím si opravovací návrh co možný, aby se přidalo "se svolením obce. " V takovém ustanovení nelze nalézti ani nejmenší vadu.

Já myslím, že by obce v mnohých snad přemnohých případech takovému učiteli a řediteli měšťanské školy, kterého si váží, kteréhožto zásluhy uznávají, ochotně ponechaly bezplatný byt. Ale p. zpravodaj většiny má jiný názor o věci té; místo toho, aby volil cestu opravovací ho návrhu, navrhuje, aby se o celé vládní předloze, která snad má také dobré stránky, přešlo k dennímu pořádku, aby se šmahem zavrhla.

Ještě o jedné změně, kterou vládní předloha navrhuje, zbývá mi se zmíniti, t. j. že vládní předloha obsahuje výslovné ustanovení, které se týká všech okresních školních inspektorů, míním ustanovení, které zní:

"Zatímní okresní inspektorové školní obdrží na stravné a cestovné přiměřenou náhradu z prostředků státních, kterou ustanoví ministr duchovních záležitostí a vyučování po návrhu zemské školní rady. "

V § 33 zák. posud platného takového ustanovení není; zákonodárce zapomněl tehdáž na ty inspektory, kteří nejsou zvoleni z učitelstva aneb z úřednictva státního; o těch v zákoně na prosto žádné zmínky není, a jsou přece někteří knězi okresními inspektory. Těm podlé zákona dosud platného nepřísluší žádné diaety a žádný paušál cestovní. Arci diaety se jim vyplácejí, náhrada za cesty se jim také dává, ale zase, abych tak řekl, per nefas, neboť práva na to podlé nynějšího zákona nemají. A tu vláda také chce odstraniti tuto patrnou a citlivou vadu.

Já myslím tedy, pánové, že jsem alespoň snad Částečně dokázal, že vládní předloha není tak chatrná, aby se mělo o ní přejíti k dennímu pořádku, jako p. zpravodaj většiny navrhuje. A není-li předloha dokonalá, opakují co jsem dříve dovolil si podotknouti:

Das Bessere ist der

Feind des Guten. "

Pan zpravodaj argumentuje: Poněvadž by se tím uznal nynější stav,, kdybychom vládní předlohu přijali, a poněvadž prý žádoucné jest definitivní upravení inspekčního úřadu, proto máme šmahem předlohu zavrhnouti.

Nuže, já o té věci mám jiné mínění a dovolil jsem si připomenouti, že by definitivní upravení úřadu inspektorů okresních nebylo na čase, nýbrž předčasné, poněvadž ty zkušenosti, kterých jsme nabyli za 10 a něco více let, nejsou tak hojné a všestranné, abychom mohli definitivní upravení si přáti.

Pak finanční stránka, kterou jsem vytkl, zasluhuje uvážení, a nemyslím, že námitka, kterou ct. p. poslanec Dr. Volkelt proti mému approximativnímu výpočtu podal, byla podstatná.

Jeden důvod, který jsem dříve uvedl, odpadl tím, že ct. p. poslanec Dr. Schlesinger jednu velikou a mohl bych říci nesmírnou vadu, která v návrhu školské komise se nalezala, svým návrhem odstranil, ale ostatní dva důvody, které jsem uvedl, zůstávají ve své platnosti.

Odporúčuji tedy slavnému sněmu, abych ku konci přišel, aby vládní předlohu za základ podrobného rokování vzíti ráčil, a aby návrh na přechod k dennímu pořádku ráčil zavrhnouti. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Se. Exc. der Hr. Statthaltereileiter hat das Wort.

Statth. -L. Kraus:

Hoher Landtag !

Die Regierung hat bei der Einbringung dieses Gesetzentwurfes bloß die Absicht gehabt, jene Hindernisse zu beseitigen, die nach dem dermaligen Inhalte des schulaussichtsgesetzes und beziehungsweise des § 33 der Berufung tüchtiger, vollkommen geschulter Leiter zu BezirksschuIinspektoren im Wege stehen.

Die Regierung glaubt, durch die Vorlage, wie sie dem h. Landtage übergeben wurde, diese Absicht ohne Mehrbelastung weder des Landes noch der Gemeinde erreichen zu können, und aus diesem Grunde glaube ich auch, daß die Vorlage eine wohlwollendere Behandlung verdienen würde, als die Majorität der Commission beantragt hat. In der Sache sebst kann ich mich nur den umständlichen und gediegenen Ausführungen des Berichterstatters der Minorität Namens der Regierung anschließen. Ich empfehle daher dem h. Hause die Genehmigung des Antrages des Berichterstatters der Minorität und im Zusammenhange damit der Regierungsvorlage Selbst.

Já odporoučím sl. sněmu návrh váženého p. zpravodaje menšiny, a prosím sl. sněme račiž přijmouti vládní předlohu. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Der Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Berichtest. Ezyhlarz: Es hat die Debatte über die vorliegende Regierungsvorlage, beziehungsweise über den Cominissionsbericht, Dimensionen angenommen, welche nicht bloß den betreffenden Gegenstand, sondern eigentlich die ganze Landesschulverwaltung in den Kreis der Behandlung gezogen haben.

Ich will mich zunächst nicht auf dieses Gebiet einlassen, Sondern ich will vor Allem den Standpunkt der Commission, (und um den Stand. punkt der Commission, nicht um den Standpunkt des Berichterstatters handelt es sich hier, um dem Herrn Berichterstatter der Minorität zu erwidern) in dieser Beziehung klarer darlegen, als dies vielleicht im Berichte geschehen ist.

Es sind vor Allem 4 Punkte, die auch der Berichterstatter der Minorität hervorgehoben hat, welche die Regierungsvorlage als Aenderung, beziehungsweise als Zusatz hervorhebt. Der eine dieser Punkte geht dahin, daß eine neue Bestimmung, ein Zusatz, getroffen werden soll, daß eine Supplirung und im Falle besonderer Nothwendigkeit durch besondere Supplenten zu statuiren sei. Nun, meine Herren, glaube ich, daß wir dazu eine Gesetzesänderung nicht brauchen.

Denn auch ohne eine gesetzliche Bestimmung versteht es sich von selbst, daß im Falle der Nothwendigkeit supplirt wird (Ganz richtig !); es versteht sich, daß überhaupt supplirt wird und daß im Falle, wo die Nothwendigkeit, durch besondere Supplenten zu suppliren, vorliegt, dies auch geschieht.

Am allerwenigsten glaube ich, daß dazu eine gesetzliche Bestimmung, respektive eine Aenderung des Gesetzes nothwendig ist. Das wäre der eine Punkt.

Der 2. Punkt, den ich mir hervorzuheben erlaube,. ist eben der, der sich auf die Reisediäten, beziehungsweise auf die Entschadigung der provisorischen Bezirksschulinspektoren überhaupt bezieht.

In dieser Richtung wird namentlich hervorgehoben, daß bisher eine derartige Bestimmung nicht existirte, daß die Auszahlung der Reisediäten, wenn sie. erfolgte, was ja der Fall ist, bisher per nefas geschah.

Ich glaube nicht, daß dem so ist; ich. kann dieses nefas in diesem Falle nicht anerkennen, Es ist ja der Sachverhalt einfach folgender:

In dem § 33 des Schulaussichtsgesetzes, den wir eben nach dem Ansinnen der Negiernngsvorlage andern sollen, wird folgende Bestimmung getroffen:

"Sie bleiben bei ihren Gehaltsbezügen und erhalten noch aus Staatsmitteln entsprechende, über Antrag des Landesschulrathes vom Minister für Cultus und Unterricht zu bestimmende Diäten und Reisekostenvergütung. " Dort ist allerdings wörtlich nur die Rede von Denjenigen, welche Staatsbeamte und Lehrer sind. Es wird also wörtlich in diesem Gesetze nicht gesprochen von jenen, welche keine derartige Stellung haben, aber mir scheint, wenn eine derartige Entschädigung denjenigen zugesprochen wird, welche eine staatliche Stellung haben, so muß es doch umsomehr denjenigen zugesprochen werden, die keine staatliche Stellung haben. Und thatsächlich geschieht dies auch. (Rufe: Sehr richtig!)

Ich bitte, meine Herren, erlauben Sie mir noch Folgendes hinzuzufügen:

Ich halte es auch nicht für richtig, daß gar keine derartige gesetzliche Bestimmung vorliegt, und erlaube mir in dieser Richtung auf das Gesetz zu verweisen, welches der Herr Berichterstatter der Minorität gegen mich selbst anzuführen so gütig war, nämlich das Gesetz vom 26. März 1869 und zwar auf den § 5 des betreffenden Gesetzes. Dort wird ja davon gesprochen, daß der Minister für Kultus und Unterricht den Bezirksschulinspektoren die Diäten und die Neisekostenpanschalbeträge zuweist. Eine weitere Unterscheidung wird dort in keiner Beziehung gemacht. Es wird nicht gesagt, man weist sie nur denjenigen zu, die in einer staatlichen Stellung sich befinden, sondern überhaupt den Bezirksschulinspektoren; also glaube ich den Beweis erbracht zu haben, daß eben auch diese in der Regierungsvorlage proponirte Aenderung, respective dieser Zusatz, nicht nothwendig ist (Sehr richtig!), und daß somit dadurch, daß wir darauf nicht eingehen, ein wesentlicher Nachtheil, wie ich glaube, nicht hervorgerufen wird.

Das wäre der 2. Punkt.

Was sodann den 3. Punkt der Regierungsvorlage anbelangt, so geht dieser dahin, daß den Direktoren und Oberlehrern die Leitung ihrer Anstalt belassen werden könne. Nun ist allerdings die derzeitige gesetzliche Bestimmung eine andere. Heute gilt der Satz, daß active Lehrpersonen, welche zu Bezirksschulinspektoren ernannt werden, für die Dauer ihrer Funktion vom Lehramte zu entheben und in ihrer Anstalt zu suppliren sind. Es ist also eine derartige Cumulirung der Leitung und der Bezirksschulinspektion nach dem dermaligen besetze allerdings ausgeschlossen.

Aber meine Herren! Ich muß es doch als erwägenswerth hinstellen, ob überhaupt eine derartige Cumulirung sich als vortheilhaft darstellt. (Rufe: Sehr richtig!)

Jede Sache hat ihre 2 Seiten und auch diese Sache hat ihre 2 Seiten. Es mag sein, daß in dem einen oder dem anderen Falle sich ein Vortheil herausstellt, aber ich kann durchaus nicht zugeben, daß ein Vortheil für den größeren Durchschnitt der Falle herauskommt. - Und für den Durchschnitt und nicht für einen einzigen Fall machen wir Gesetze. (Lebhafter Beifall).

Daß nun eben im Durchschnitt der Fälle eine derartige Cumulirung meines Dafürhaltens, resp. des Dafürhaltens der Commission nicht zweckmäßig sein wird, das ergibt sich aus Folgendem: Wir müssen allerdings anerkennen, daß wir ausgezeichnete Bezirksschulinspektoren haben, und ich bin nicht in der Lage, denjenigen Tadel auch nur entfernt zu theilen, der in dieser Richtung ausgesprochen ist. (Bravo!) Also wir erkennen an, daß es ausgezeichnete Schulinspektoren gibt, die nicht dem Lehrstande entnommen sind, die andere Geschäfte besorgen u. s. w. Man könnte nun sagen: "das Geschäft, der Wirkungskreis derselben, leidet ja auch nicht !"

Ja, meine Herren, das wissen wir nicht, ob der betreffende Wirkungskreis leidet, und selbst wenn wir es wissen wurden, so haben wir uns nicht darum zu kümmern, denn das ist ihre Privatsache, oder aber die Angelegenheit derjenigen, die ihnen die Zustimmung dazu gegeben haben als BezirksSchulinspektoren zu fungiren.

Ganz anders aber stellt sich die Sache im vorliegenden Falle von unserem Standpunkte aus, von dem Standpunkte, den wir zu wahren haben; denn es ist doch etwas ganz anderes, wenn man eine Institution, eine Schulinstitution schaffen soll, die daraus hinansgeht, daß sie nach Ansicht der Commission,, gewöhnlid" eine andere Schulinstitution schädigen wird, Dafür, meine Herren, haben wir zu sorgen und insofern glaube ich allerdings, daß eben, weil hier Gefahr Vorhanden ist, es sich nicht empfiehlt, eine derartige, von dem dermaligen Stande des Gesetzes abweichende Regelung vorzunehmen.

Man wird aber sagen, eine derartige Cumulirung wird vielleicht in Ausnahmsfällen eintreten, aber nicht die Regel sein. Ich erlaube mir anderer Anschauung zu sein; ich kann mir den Vorgang, wenn überhaupt die Vorlage genehmigt wird, doch nicht anders denken als folgendermaßen: Wen wird man zu einem derartigen Bezirksschulinspektor machen? Doch gewiß nur einen ausgezeichneten Director und Leiter.

Wenn man nun diesen zum BezirksschulInspector gemacht hat, wen wird man mit der Leitung der Anstalt betrauen, doch gewiß wieder nur einen ausgezeichneten Director und Leiter. Daher wird meines Erachtens das Resultat sein, daß der ausgezeichnete Director Schulinspector ist und weil er eben ausgezeichnet ist, so wird man ihm auch noch die Leitung überlassen. Da wird sich doch wohl in der Regel herausstellen, daß gewöhnlich eine Cumulirung eintreten würde. Und sie wird eintreten - schon aus finanziellen Gründen, die gewiß sehr ins Gewicht fallen, die aber hier für die Frage wenigstens in einem solchen Belange doch nicht so maßgebend sind, als dies hervorgehoben worden ist.

Also das erlaubte ich mir bezüglich des 3. Punktes hervorzuheben.

Es erübrigt daher nur noch der 4. Punkt der Regierungsvorlage, nämlich Derjenige, der dahin geht, es seien die betreffenden Bezirksschulinspectoren im Besitze ihres Naturalquartieres oder ihrer Naturalquartierentschädigung zu lassen, die Substituten derselben hätten weder auf das NaturalQuartier, noch auf die Naturalquartierentschädigung Anspruch.

Das ist nun, wie ich glaube, eine Neuerung, eine Aenderung. Denn, wenn wir uns auf den gegenwärtigen Stand der Gesetzgebung stellen, so ist dafür maßgebend zunächst der §. 28 des Gesetzes über die Rechtsverhältnisse der Lehrer, nämlich des Gesetzes vom December 1875. In diesem Paragraph 28 heißt es. Jeder weiter einer Schule hat das Recht auf eine Naturalwohnung (die dort näher characterisirt wird), wenn eine solche nicht vorhanden ist, auf die Quartierentschädigung.

Was nun ein weiter der Schule ist, das entnehmen wir dem §. 12 des Reichsvolksschulgesetzes. Es ist dieser weiter derjenige, der dort als verantwortlicher Leiter characterisirt wird. Nun, meine Herren, scheint es mir doch angemessen und der Natur der Sache entsprechend, in derselben begründet zu sein, daß eben dieser Leiter, der verantwortliche Leiter, ein Naturalquartier hat.

Wenn wir aber jetzt die Regierungsvorlage acceptiren, so kämen wir zu dem Resultate, daß der wirklich verantworliche Leiter die Naturalwohnung, die ihm das Gesetz im §. 28 zuspricht, nicht hat, sondern daß diese Jemandem zugewiesen würde, der nicht verantwortlicher Leiter ist. (Sehr richtig !) Man kann doch nicht blos von einer interimistischen Unterbrechung sprechen, sondern diese Unterbrechung durch die provisorische Bezirksschulinspection ist ja doch regelmäßig eine dauernde Unterbrechung, wenigstens eine langdauernde und von dem Standpunkte aus kommt man zu dem Resultate, daß Jemand wirklich das Beneficium der Naturalwohnung hat, bei dem der innere Grund der Verantwortlichkeit der Leitung eben nicht vorhanden ist, und daß ein anderer, bei dem dies zutrifft, den Genuß des Naturalquartieres nicht hat, Hier ist nun eben gerade der Punkt, wo thatsächlich durch die Regierungsvorlage der bisherige Character der Leistung geändert wird. Denn der Sachverhalt ist doch der, daß der innere Grund, weshalb man dem Leiter die Wohnung zuweist, doch gewiß ein öconomischpädagogischer ist. Es ist nicht meine Aufgabe, dies näher auszuführen, es ergibt sich dies ja aus der Natur der Verhältnisse.

Dieser innere Grund geht aber nicht weiter, als soweit es sich um den verantwortlichen Leiter handelt. Was wird nun an die Stelle gesetzt ?

An die Stelle wird gesetzt die Bestimmung, daß die Bezirksschulinspectoren, obwohl sie nicht mehr weiter sind, doch die für die weiter berechnete Wohnung haben sollen und daß also eigentlich diejenige Last, welche der Gemeinde mit Rücksicht auf die eigene Schule aufgelegt ist, den Gemeinden weiterhin aufgelegt wird im Interesse der Staatsschulaufsicht. (Bravo !) Nicht mehr habe ich als Berichterstatter behauptet, und ich glaube, daß ich auf dieser Behauptung stehen bleiben kann und halte diese Behauptung für richtig und zutreffend. Also von diesem Gesichtspunkte aus, daß auf diese Weise der Character der Leistung geändert würde, von diesem Standpunkte aus hat sich eben die Commission auch gegen diese Bestimmung erklärt. Damit habe ich diejenigen Punkte characterisirt, durch welche die Regierungsvorlage das bisherige Gesetz zu ändern beabsichtigt. Es war die Commission nicht in der Lage, einem der betreffenden Punkte zuzustimmen, die Folge war, daß die Commission, und wie ich meine, mit Recht, an den h. Landtag den Antrag gestellt hat: es möge der h. Landtag über diese Regierungsvorlage zur Tagesordnung übergehen. So viel über den ersten Punkt im Bezug auf die Frage der Tagesordnung.

Was den zweiten Punkt, nämlich die Resolution anbelangt, so erkläre ich im Vorhinein, daß ich mich, natürlich nur für meine Person, demjenigen Antrag accomodire, den der Abg. Hr. Dr. Schlesinger gestellt hat. (Bravo !)

Der Sache nach bleibt es sich gleich, es handelt sich um die definitive Regelung des Institutes der Bezirksschulinspectoren. Daß nun eine Solche definitive Regelung seitens der Schulaufsichtsgesetze in Aussicht genommen ist, ist im §. 23 dieses Gesetzes selbst ausgesprochen und insofern bewegt sich der Antrag, der von der Commission aufgestellt wird, innerhalb des Rahmens der bestehenden Schulgesetze. Was nun den Gegenstand Selbst anbelangt, so muß ich mir erlauben, hervorzuheben, daß mir ein solches Provisorium, wie es jetzt nach Maßgabe der Gesetze besteht, doch immer als etwas Bedenkliches und nach Möglichkeit zu Vermeidendes anzusehen ist, Gewiß ist unter allen Umständen für das Gedeihen einer bestimmten Institution ein Definitivum vorzuziehn. Man konnte allerdings nicht gleich den definitiven Zustand schaffen; ich meine aber, daß man jetzt wohl in der Lage wäre, nach 11jährigen Erfahrungen in eine Regelung u. z. in eine definitive Regelung dieser Angelegenheit einzugehen. (Sehr richtig! )

Freilich ist der Herr Berichterstatter der Minorität in dieser Beziehung anderer Ansicht, aber von meinem Standpunkte aus halte ich es nicht für nothwendig, daß jedes Provisorium 20-25 Jahre dauert, (Sehr richtig!) - Ich halte überhaupt für entsprechend, ein Provisorium Sobald wie möglich zu beseitigen, sobald die Verhältnisse so liegen, daß man eine derartige Unternehmung mit Erfolg in Szene setzen kann. Nun aber glaube ich doch wohl, daß die Erfahrungen, die man seit dem 11jährigen Bestande dieses Gesetzes gemacht hat,