Tolik nového přináší s sebou inspektorství, zvláště podle přání většiny komise, že by ke staré vojenské armádě a k armádě politických úředníků přibyla ještě nová armáda byrokratických školských dozorců. Co se týče drahoty toho aparátu, to vysvětlil náležitě pan zpravodaj menšiny, o tom mohu teda pomlčeti.

Nechci však pouze kritizovati dosavadní stav, chci také říci, jak já si představuji, že věc by měla býti. Mluvil jsem a radil jsem se o těchto věcech s učitelem ne jedním a mohu říci, že tlumoč m také mínění jejich, alespoň velkého množství. Jest to také následek nynějšího systému školského, že se učitelé dostali do takového postavení naproti obecenstva, že ani jediný, aspoň na naší straně, není zvolen do sněmu. Tedy se zde hájiti nemohou. Dovoluji si tedy já jejich náhled, s kterým úplně souhlasím, přednésti.

První podmínka, aby se zřídil dobrý dozor ke školám, zdá se mi býti ta, aby školní inspektoři vzati byli z učitelstva obecných škol, nikoli z profesorstva středních škol, aneb dokonce z profesorstva vysokých škol. To by mělo býti, tuším, pravidlem, z něhož by ovšem mohlo stávati výminek. Vyučování mládeže, zvláště menších dítek, jest, pánové, zároveň uměním; k tomu nepostačí pouhé vědění, pouhé vědomosti nebo věda, jest k tomu potřeba umění, a umění to nelze jinak nabýti nežli praxí. Inspektor ale spoň má tolik býti zkušeným ve školství, má býti vlastně zkušenější, - jako učitelé, ku kterým má dozírati. Rozumí se tedy, že i on má býti zkušeným, praktickým učitelem. Řekl jsem, že vyučování mládeže, obzvláště malé, jest umění, zrovna tak jako každé jiné umění. Dívá-li se někdo na to, kterak se hraje na varhany, tím jedině se tomu ještě nenaučí, i kdyby se díval mnoho let. Podobně se má věc s uměním učitelským. Tu se musí člověk skutečně vrhnout do proudu, jako ten, kdo se má státi plavcem; praxí musí nabývati toho umění. Tuto praxi mohou míti toliko učitelé obecných aneb nanejvýš měšťanských škol; mnohem snáze je vychovávat mládež na středních školách, a obtíže ty docela odpadají na vysokých školách. Jest-li ustanoven za inspektora někdo z jiných stavů, nemaje tohoto umění učitelského, stane se obyčejně z něho nedobrý inspektor. Takový člověk především prohledává dobře zákony a nařízení, naučí se jim zpaměti, aby je znal důkladně, aby mohl vyžadovati řádné plnění jich od svých podřízených; umění učitelského však nemá.

Jak se tyto zákony mají vtělovati, tomu on nerozumí. Rady opravdové učiteli dáti nemůže, ano sám od něho musí se učiti, a přiučí se díváním velmi málo, asi tolik, jako onen, jenž se díval na toho, který hrál na varhany (veselosť).

Také jenom zkušený učitel může posouditi, jak dalece je kde možno provésti stávající školní zákony a nařízení. Jenom takový zkušený učitel prohlédne, co jest v nich praktického a nepraktického - a nepraktického je v nich velmi mnoho, poněvadž učitelové při sdělávání jich buďto nic anebo velmi málo byli tázáni o radu.

Pánové, v Belgii a Holandsku za posledních let je podobný ruch, co se týče školství, jako u nás, a zvláště v Belgii byly předělány šmahem školy v podobném duchu, jako u nás. Máme tady značné podobnosti. V těchto dvou zemích byli ustanoveni také inspektoři prvotně na takový spůsob, jako jsou zde, prozatímně, a byli z počátku bráni skoro výhradně z professorstva středních škol. Tak to bylo ustanoveno r. 1879. Od té doby uplynula dvě léta, a těmto 2 zemím - ovšem ne mnoho rozsáhlým, které tudíž tím více se mohou vnitřním svým záležitostem věnovati, - tato dvě léta postačila, aby se ten systém předělal tak, že nyní v Belgii toliko jediný školní inspektor je z profesorstva, ostatní všichni jsou z učitelstva obecných škol. (Slyšte!) Kdybychom my opravdu přihlíželi k věci, k prospěchu škol, a nehleděli při tom k žádnému politickému programu, k žádným libůstkám strannickým atd., nepochybuji, že bychom velmi rychle dospěli k témuž resultátu. (Výborně!)

U okr. škol. inspektora jest však, pánové, potřebí ještě něčeho jiného, než vědění a umění. On má býti představeným a vzorem učitelům, kteří jsou mu podřízeni, a k tomu jest potřeba, aby on především byl dobrým charakterem. Jenom pod dobrým charakterem mohou učitelé sami vyvinouti se v dobré charaktery a nekaziti se ve špatné charaktery, a jenom pod dobrými charaktery učitelů může mládež prospívati a vyvinouti se v dobré charaktery. (Výborně! Výborně!) Co se této stránky dotýče, jest vládě velmi nesnadno trefiti vždy do pravého. Ale novověký princip repraesentace dovede tady snadno pomoci. Dejme také učitelům nějaký vliv na jmenování inspektorů (Bravo!): na př. kdyby se učitelstvu dopustilo, aby v tom okresu, do kterého má býti jmenován inspektor, volilo terno tří kandidátů, a z tohoto terna nechť sobě vláda jednoho jmenuje, tak aby jedna i druhá strana, dolejšek i hořejšek, měla vliv na dosazování; tu by výsledek byl zajisté mnohem jinačí.

Pravda jest, mnozí učitelé nynější, zvláště také následkem nynější soustavy školní a následkem nynějšího dozoru, jsou charakterů pochybných; ale není žádného strachu, že by takový pochybný charakter byl navržen do terna od učitelstva. Takovíto pochybní charakterové sami o sobě vědí, že jsou pochybnými charakterý, a jeden k druhému nemá úcty takové, aby jeden druhého navrhoval. Kromě toho, přes to vše, co se stalo v posledních letech, v učitelstvu se přece jenom menšina vyvinula v takové špatné charaktery, tak že v takovém právu navrhování do terna by se našel prostředek, aby řádní mužové, pořádní charakterové dostávali se k dozoru ve školních okresích. Učitelstvo sice nyní není ve velké oblibě, jak jsem se již zmínil, také jsem již podotkl, že toho hlavní příčinou jest nynější systém školní. Pravda jest, že učitelstvo na charakterech velmi mnoho ztratilo poručníkováním, jakého se mu dostává od dozorců okresních a hejtmanů okresních; ale ačkoliv učitelstvo jest takto podřízeno okresnímu hejtmanství a okresním školním inspektorům, kteří nejvíce libůstku okresních hejtmanů konají, přece ještě to učitelstvo podřízené byrokracii se skládá z lidí, a tito lidé také zasluhují, aby se s nimi po lidsku nakládalo a aby se jim lidská práva přiznala. Míním, že by to nebylo nic hrozného, aby naznačený vliv při dosazování okresních dozorců se jim povolil.

Jáť si představuji věc tak, že by ku př. ředitel nebo starší učitel obecné školy měl dozor nad několika, na př. 10, 20, nebo 30 školami v okolí. Své povinnosti při své škole by konal, a za dozor ten mohl by dostávati nějakou nevelkou renuneraci. Úřad taký, pánové, by se stal úřadem čestným, a nebylo by potřebí k němu velkých nákladů; dokonce jinou povahu by měl takový úřad, než nyní má. Bylo by to vyznamenání, kdo by k tomuto úřadu byl zvolen a jmenován.

Naproti tomuto stavu, jakého bych si přál a jakého by si přáli mnozí učitelé obecných škol, nynější stav jest ovšem na mnoze jinačí, jest opak jeho. Většina nynějších okr. inspektorů je totiž jmenována z professorů středních škol; mezi 66 okr. šk. inspektory v Čechách napočítal jsem 32 Českých, a mezi těmi 32 jest 12 jmenováno z professorstva středních škol, a kromě toho šest z professorstva paedagogií, kteráž se také mohou počítati k středním školám; máme tedy dohromady 18; z učitelstva obecných a měšťanských škol je jich 12, a kromě toho jsou 2 faráři. Toto jmenování většiny okres, inspektorů z professorstva středních škol přineslo velkou nehodu. Professoři středních škol již ve svém povolání na středních školách mívají tu vadu, že chtívají, jmenovitě výteční ve svém odboru znalci, aby se žáci příliš jejich odboru, jejich vědě věnovali, tak že mnozí to pokládají za svou pýchu, když absorbují všechnu pozornosť žáků jen na svůj předmět a přinutí je, aby ostatní předměty zanedbávali, jako by na nich nic nezáleželo.

Tato vada našich středních škol přenáší se dotčeným spůsobem na obecné školy a spůsobuje tam ještě horší zlořády. Je-li přírodopisec okresním inspektorem, tu hledí, aby především žáci znali věci přírodopisné, živočichopis, mineralogii a rostlinopis, a učitelstvo je nuceno, aby jen přírodopisu věnovalo všechnu pozornosť, a zanedbává při tom jiné discipliny, jmenovitě v obecných školách nejpotřebnější discipliny: čtení, psaní a počítání. Je-li historikem, chce míti zase, aby žáci znali historii a tak každý svůj obor staví do popředí. Pánové, v té příčině došlo tak daleko, že mezi učitelstvem dělí se školní okresy dle inspektorů: jsouť okresy v prvním případu přírodopisecké (Veselosť), jsou okresy mathematické, jsou okresy filologické. (Veselosť).

Vyslovil jsem několikrát, aby inspektoři okresní byli hlavně bráni z učitelů obecných škol, a vynechával jsem při tom název měšťanské školy. Příčina toho jest ta, že na školách měšťanských, na hořejším oddělení, nalezají se též samostatné odbory jako na školách středních, tak že učitelové na nich jenom z několika předmětů jsou zkoušeni a jen několika předmětům vyučují; tedy zase mají zálibu v těchto svých předmětech a přenášejí tedy, jsou-li školními inspektory, také tuto odbornosť do inspekce, ač ne tou měrou jako inspektoři středních škol. Podle mého mínění hodí se k inspektorství nejlépe učitelové neb ředitelové obecných škol; méně se k tomu hodí učitelové a ředitelové měšťanských škol, ještě méně professoři středních škol, nejméně pak professoři vysokých škol, buď university aneb techniky: poněvadž čím výše stoupáme, tím více jest učitel neb profesšor obmezován na užší kruh vědecký. Ostatně mimochodem řečeno, a na počesť českých professorů jak jedné tak druhé vysoké školy buď to řečeno: ani jeden z českých professorů vysokých škol nepropůjčil se k tomu, aby byl okresním školním inspektorem.

Přihlédneme-li k tomu, jak úřadové si vybírali při dosazování inspektorů z učitelstva neb professorstva středních škol, tu přicházíme k novým vadám. Pánové, já znám případy, (není to jeden případ), že profesor střední školy byl nespůsbilý k svému předmětu, a jenom proto, že dělal na své střední škole ostudu, byl ze své školy odstraňen a jmenován okresním školním inspektorem nad obecnými školami!

(Slyšte! Veselosť).

Jiným případ znám: Člověk zcela hodný, ale slabý na prsou, - nemyslím nahoře, nýbrž zde - z té příčiny, aby prý se mu ulehčilo, že nemůže dlouho mluviti, byl z měšťanské školy odstraněn a učiněn okresním školním inspektorem. Hodný člověk, ale - jak se říká po česku - špatný muzikant.

Ještě hůře jest, přihlédneme-li k jiným pohnůtkám, které, jak se zdá, také rozhodovaly při osazování míst okresních inspektorů. Bývaly to, pánové, bohužel služby politické a policejní (Tak jest! Výborně!), které konal ten učitel neb onen professor, aneb které se mohly očekávati od onoho učitele neb professora, že je konati bude systému, který panoval. Odtud pošlo, že školní okresní inspektoři jsou postrachem a hrůzou učitelům; ovšem musí člověk mluviti soukromě mezi čtyrma očima s učitelem, aby mu to pověděl, - veřejně nesmí, sice běda mu! Okresní školní inspektoři, jak nyní jsou většinou, - o výminkách nemluvím, - jsou hrůzou a postrachem učitelům. Přijde-li volba do sněmu aneb do říšské rady, tu bývá okresní školní inspektor předním nádhončím strany té v českém okresu, kteráž jest proti obyvatelstvu těchto okresů; konávají služby udavačské, ano někdy se propůjčí k tomu, že jako z moci svého úřadu požádají od každého učitele, aby jim odevzdal volicí lístek, aby se podívali, koho volí. V jednom městě došlo tak daleko, že i političtí úřadníci museli - ovšem vydařenému - okresnímu školnímu inspektorovi tento lístek odevzdávati. Co se toho týče, tu ovšem květ této působnosti inspektorské již trochu vadne, a hlavně rozkvétal v minulých letech za předešlé vlády.

(Výborně!)

Jsou také v Cechách okresní školní inspektorové, kteří se mohou nazvati nepřáteli českých škol, nepřáteli proto, že dělají překážky zřízení nových potřebných českých škol v českých okresech. (Výborně!) To se ukazuje zvláště při hranicích jazykových, při rozhraní jazykovém v Čechách, kde zvláště nyní Matice školská, kteráž má za účel zařizovati školy české pro mládež českou - Matice školská nyní doznala velkých překážek právě od českých okresních školních inspektorů ve zřizování nových potřebných českých škol.

(Pravda! Slyšte!).

Našly se bohužel mezi okresními inspektory i takové osobnosti, které si hleděly diskrece, ne sice diskrece milionové - ta jest zanechána větším pánům - (Veselost), ale přece diskrece, diskrece špinavé. Jeden za příčinou takovéto záliby v diskrecích a ve vyhledávání všelikých provisí byl sesazen, a několik jiných dostalo z té příčiny důtku.

Tak to vypadá mezi okresními inspektory školními v českých okresích! Kladu na to váhu, že v českých okresích, a nemíním tím nikterak nějaký úsudek vynášeti o inspekci v okresích německých. Ta mně povědomá není a možná dosti, že tam jsou místa lepšími osobnostmi osazena; nemám, příčiny o tom pochybovati. Zde co pravím, týká se toliko českých okresů.

Tato inspekce však skutečně tak smutně dopadá: jest předně drahá, jest neúčinná, skoro nic neplatná, vychovává špatné karaktéry jednak mezi inspektory, jednak také mezi učitelstvem. Že všechny tyto vady se jeví, to jest ovšem v situaci, v jaké se nacházíme v posledních 8 lotech v Čechách, věc velmi pochopitelná a přirozená. Nechci, pánové, pouštěti se do politiky; nechci kritisovat, kterak strana, která naše zákony dělala, a která v tomto shromáždění dosud má většinu, kterak ta dělala zákony; také nechci kritisovat předešlou vládu, od níž pocházejí nynější orgány a osoby zaměstnané ve správě školské a v dozoru ke školám; jenom tolik musím konstatovati, že předešlá vláda nad české školy dosadila do zemské školní rady člověka, sice rozeného Čecha, ale zarytého, zřejmého a rozhodného protivníka národnosti české a jazyka českého. - (Výborně!) Jazyk, kterého se používá při učení, také něco jest, a sice něco veledůležitého, neboť jest to první a hlavní prostředek vyučovací: na něm také něco záleží; a bez lásky k tomuto prostředku jest těžko, aby učitel anebo dozorce vedli školy řádně.

Tu právě máte příklad, kde ne snad toliko lhostejnému člověku, ale nepříteli jazyka českého, jest svěřen dozor nad školami českými. Není to slovo nesprávné, když pravím, že dosazením tohoto člověka za zemského školního dozorce nad českými školami stalo se to, jako kdyby člověk, jenž má zahradu, udělal v ní kozla zahradníkem. (Veselost. ) Musím říci, že učinila to předešlá vláda; nynější vláda bohužel ještě tuto věc nenapravila, a toliko naděje nám zbývá, - jakož člověk vůbec nadějí jest živ, že se to budoucně státi může. Když v takových rukou jest vrchní dozor nad školami českými, když taková osobnost má hlavní vliv na školní, inspekci, tu pánové, není divu, že školní inspektoři tak dopadli, jak jsem právě líčil.

Opakuji, že jsou výminky, že jsou počestné, pořádné karaktéry mezi školními inspektory; ale většina, pánové, jest taková, jak jsem líčil, - většina! Zdá se, jako by z učitelstva a z professorstva nebyl se konal výběr při jmenování okresních školních inspektorů, nýbrž jako by se byl vyhledával brak.

(Veselost).

Pánové, kdyby se přijal návrh většiny, a kdyby vláda opravdu provedla, čehož většina si přeje, totiž, aby okresní školní inspektoři stali se doživotními úředníky: tento brak by se nám stal břemenem na desítiletí, kterého bychom se nezbavili.

Z té příčiny musím hlasovati proti návrhu většiny. A poněvadž návrh menšiny souhlasí s předlohou vládní, tato pak vládní předloha sice mnoho nenapraví, ale vždy nechává dveře otevřené, aby nynější stav mohl se budoucně zlepšiti, proto budu hlasovati s návrhem menšiny. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Herr LandtagsAbgeordnete Dr. Schlesinger hat das Wort.

Abg. Dr. Schlesinger:

Hoher Landtag!

Ich habe, als der unmittelbare Herr Vorredner soviel Beschwerden gegen das gegenwärtig bestehende Bezirksschulinspectorenwesen vorgebracht hat, wahrend Seiner Auseinandersetzungen die Vermuthung gehabt, daß er zu einer ganz anderen Concluston gelangen wird, als die seinige gewesen ist. (Nufe: Sehr richtig!)

Denn, wenn er, wie es der Fall zu sein scheint, eine gründliche Reform des Bezirksschulinspectionswesens anstrebt, so hätte er logischer Weise für die Tagesordnung stimmen müssen. (Rufe: Sehr richtig, so ist es!)

Denn, wenn man denjenigen kleinlichen BerBesserungen, Sogenannten Berbessernngen des Gesetzes, welche die Regierungsvorlage anstrebt, zustimmt, so sanctionirt man damit den gegenwärtigen Bestand und aus diesem Grunde habe ich mich sehr verwundert, daß der Herr Vorredner sich nicht für die Tagesordnung, Sondern für den Minoritätsantrag ausgesprochen hat.

Ich habe mir aber das Wort aus einem ganz anderen Grunde erbeten und zwar lediglich aus dem Grunde, um die vom Herrn Berichterstatter der Majorität bereits geäußerten Competenzbedenken zur Gänze aufzunehmen. Solche Competenzhindernisse, welche es uns unmöglich erscheinen lassen, die Regierungsvorlage anzunehmen, bestehen thatsachlich, weil das Reichsgesetz vom 26. März 1869 in Wirksamkeit ist, welches in seinem §. 5 nachstehende Bestimmung trifft: "Die Ausmaß der Functionsgebuhren der Mitglieder der Landesschulräthe aus dem Lehrstande, sowie der Diäten und nach Erforderniß der Reisekosten, Pauschalbeträge für BezirksschulInspectoren bestimmt mit Rücksicht auf den Umfang der Geschäfte dieser Functionare der Minister für Cultus und Untericht. " Weil Somit in diesem Gesetze die gegenwärtige Frage wesentlich tangirt wird, weil nun solche Competenzbedenken bestehen, so ist es aber auch andererseits nothwendig, die Resolution 2, welche von Seite der Majorität der Commission vorgeschlagen wird, einer Abänderung Zu unterziehen und ich erlaube mir aus diesem Grunde den Antrag zu stellen, der hohe Landtag wolle beschließen: Die Resolution 2 habe zu Rauten:

Die hohe Regierung wird ersucht, zu dem Zwecke der im Schulaussichtsgesetze vom 24. Feber 1873, Z. 17, vorgesehenen definitiven Regelung des Dienstzweiges der Bezirksschulinspectoren eine Gesetzesvorlage der verfassungsmäßigen Behandlung baldmöglichst zuzuführen, welche von dem Grundsatze auszugehen hatte, daß dieser Dienstzweig aus staatlichen Mitteln zu dotiren sei. (Beifall).

P. Pfannerer (meldet sich zum Wort).

Oberstlandmarschall (lautet): Ich bitte, nachdem die übrigen Redner gesprochen baben. Wir sind mit der Rednerliste noch nicht zu Ende. Die eingetragenen Redner gehen voraus. Es sind noch eingetragen Dr. Duchek und Dr. Bolkelt; wollen Sie eingetragen sein, so werde ich Sie vormerken.

Pan poslanec Duchek má slovo.

Poslanec prof. Duchek: Vzdávám se slova, poněvadž bych musel toliko rekapitulovat důvody jež ct. pan poslanec Kalousek byl uvedl.

Oberstlandmarschall: Dann hat Herr Dr. Bolkelt das Wort.

Dr. Volkelt:

Hoher Landtag !

Ich muß vor allem meiner hohen Befriedigung Ausdruck geben darüber, daß von einem gewiegten Schulmann jener Seite die Schulgesetze, wie sie gegenwärtig bestehen, in ihrer vorzüglichen Wirksamkeit anerkannt worden sind (Bravo !); ist dieß aber der Fall, so Scheint es mir, daß man Sehr dentlich prüfen und die Gründe erwägen muß, wenn au eine Aenderung derselben gegangen werden soll. Die Grundsätze, welche mit dem Reichsgesetze vom 25, Mai 1878 über die Organisation des Bolksschulwesens erlassen worden sind, haben die Aufsicht über das Schulwesen dem Staate vorbehalten und nachdem in diesem Gesetze diejenigen Organe gekennzeichnet worden sind, durch welche der Staat diese seine Aufsicht ausüben will, ist in einem weiteren Paragraf bestimmt worden, daß der Wirkungskreis dieser Organe durch Landesgesetze festgestellt werden kann. Dieß ist der Grund, warum der §. 33 in das gegenwärtig bestehende Schulgesetz gekommen ist, und insoferne ist die Vorlage, welche von Seite der Regierung auf die Aenderung der Schulgesetze vorlag, vollkommen begründet, Es ist nun zu erwägen. WaS sind die Grunde, die zu einer derartigen Vorlage geführt habend Sind es so tief einschneidende, daß man das Gesetz zu ändern hat, oder sind es Grunde anderer Natur? Wenn man die Aenderungen, welche von Seite der h. Regierung in dieser Gesetzesvorlageproponirt werden, naher prüft, so findet man, daß es sich darum handelt, administrative Schwierigleiten bei Handhabung dieses Gesetzes bei Seite zu schaffen und es scheint mir denn doch, daß bei alledem, was vorgebracht wurde, sehr zu erwägen ist, ob man wegen derartiger administrativer Bedenken gleich in Aenderungen des Gesetzes eingehen soll. Und es scheint mir aber auch aus dem Grunde bedenklich zu sein, weil, wenn man das gegenwärtige Gesetz derartig amendirt oder ändert, das Gesetz für eine längere Reihe von Jahren wieder als practisch betrachtet werden wird und nachdem von unserer Seite gerade in dieser Richtung gefordert wird, daß das Provisorium endlich aufhöre und definitive Gesetze erlassen werden, scheint es mir nicht zweckmäßig, daß eine mittlerweilige Aenderung dieses Gesetzes Zur längeren Aufrechterhaltung dieses Zustandes eintritt. Ich wende mich nun zum zweiten Absatze des Majoritätsberichtes. Auch mir ist es nicht entgangen, daß Competenzbedenken vorhanden waren; diesen Competenzbedenken ist insoferne begegnet, als von Seite des Herrn Abg. Dr. Schlesinger ein Antrag vorgebracht worden ist, dem ich mich vollkommen anschließe, Dessen ungeachtet wird von gegnerischer Seite besonders betont das finanzielle Moment.

Nun glaube ich den h. Landtag darauf aufmerksam machen zu sollen, daß die Schulinspektoren ja theilweise genommen werden aus Schulmännern, welche an öffentlichen, vom Staate erhaltenen Lehranstalten fungiren und theilweise aus solchen Lehranstalten, welche von anderen Factoren, namentlich von den Gemeinden und von Seite des Landes erhalten werden. Alle die von dem Minoritätsberichterstatter aufgezählten Ziffern find daher insoferne nicht durchwegs maßgebend, weil die Persönlichkeiten, welche im Staatsdienst stehen, von vornherein auszuschließen sind und jene Vermehrung der Kosten, welche bei der Schulaufsicht eintritt, sich nur aus die Persönlichkeiten bezieht, welche aus dem Stande der Volksschullehrer genommen werden. Nun scheint es mir doch eigenthümlich zu sein, wenn die Staatsverwaltung sich das Aufsichtsrecht über die Schule vorbehält, im Großen und Ganzen aber das Land dieses Aufsichtsrecht aus eigenen Mitteln bezahlen muß. (Richtig!) Die Verhältnisse stehen derart:

Diejenigen Persönlichkeiten, welche gegenwärtig aus dem Stande der Volksschullehrer genommen werden, behalten sämmitliche Bezüge und die werden von Bezirk und Land. bestritten. Dafür ist beim Uebergang des Normalschulfondes in die Verwaltung des Landes genehmigt worden, daß allfällige Substituten für derartige Inspectoren aus dem Normalschulfonde dotirt werden können. Es scheint mir nun nicht in der Ordnung, kein Aequivalent für das Land und die Gemeinde darin zu liegen, wenn statt ihrer gewiegten Lehrer ihnen sogenannte Aushilfslehrer oder sonst geringer qualisizirte Personen als Substituten gegeben werden.

Das finanzielle Moment scheint mir aber bei einer so hochwichtigen Angelegenheit nicht ausschließlich in Frage zu kommen und ich glaube in der Richtung mich vollkommen den Anträgen der Commission, aber so, wie sie durch den Antrag des H. Dr. Schlesinger modificirt worden sind, anschließen zu können. Ich werde daher für den Commissionsantrag auf Übergang zur Tagesordnung und für den Antrag des Dr. Schlesinger stimmen und ich empfehle auch dem h. Hause so zu thun.

(Bravo, Bravo !)

Oberstlandmarschall (läutet): H. Albg. P. Pfannerer hat das Wort.

Abg. P. Pfannerer:

Hoher Landtag !

Wenn ich das Wort ergreife, um einige Bemerkungen vorzubringen, so geschieht es nur in Folge von Angrissen, welche füglich in diesem h. Hanse zurückgewiesen werden müssen. Es wurde von dem H. Vorredner, den ich näher zu kennen nicht die Ehre habe, geradewegs behauptet, daß die Bezirksschulinspektoren in die Schule zu gehen pflegen, dort Rubriken revidiren und sich weiter um gar nichts kümmern, daß sie sich namentlich der Lehrer nicht annehmen, ihnen keine Weisungen geben und auf diese Weise für das Schulwesen sehr mangelhaft sorgen. Ich weiß nicht, Woher der H. Redner diese Erfahrungen geschöpft hat. Ich zweifle nicht, daß er mitunter so etwas gefunden hat; wenn er aber das im Allgemeinen behauptet, so sage ich: Die Behauptung ist nicht richtig. Der größte Theil der Bezirksschulinspektoren, und ich kenne deren viele, sind Männer welche ihren Pflichten gewissenhaft nachkommen. Solche Beschuldigungen dürfen im h. Hause durchaus nicht geduldet werden.

Derselbe Herr Abgeordnete hat ferner die Behauptung aufgestellt, daß nur gewisse Volksschullehrer dazu taugen, Bezirksschulinspektoren zu werden, Besonders wurde auf die Mittelschule hingewiesen, indem behauptet wurde, solche Inspektoren, welche aus diesem Gebiete genommen werden, seien untauglich, ja es wurden sogar auch die Bürgerschullehrer, allerdings nur nebenbei, in derselben Weise. behandelt.

Ich muß nun aber doch erinnern: Von wem ging denn eigentlich unsere neue Pädagogik aus und wer ist es, der sie am meisten handhabt? Die größten Männer stammten von der Akademie und der Universität. Ich erinnere an Komensky, Pestalozzi, das find die Männer, von denen wir unsere Pädagogik haben, die den Grund zur neueren Pädagogik gelegt haben. (Bravo !) Männer wie diese find doch geeignet, das Volksschulwesen zu verstehen, da ja solche Männer das Bolksschulwesen eigentlich gegründet haben. (Bravo 1) Ich habe noch eine Bemerkung zu machen. Es wurde eine Anspielung auf ein Mitglied des Landesschulrathea gemacht (Rufe: Hört ! ) und das wurde in einer Weise gethan, daß es sich wahrhaft im h. Hause so zu sprechen nicht geziemt. Dieser Mann, den zu kennen ich die Ehre habe, ist ein ehrenvoller Characler, (Bravo !) der Mann ist einer, der für das Bolksschulwesen, für das böhmische Volksschulwesen mit dem größten Eifer (Rufe: Bravo ! Bravo ! Widerspruch im Centrum. )

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Redner nicht zu unterbrechen.

P. Pfannerer:... wenn auch vielleicht nicht in jenem Sinne, wie es von mancher Seite gewünscht wird, gewirkt hat. (Rufe links: Sehr richtig !)

Ich erachte es für nothwendig, diefe Erklärung aus persönlicher Überzeugung abzugeben. Übrigens stimme ich, wie ich mir schon erlaubt habe durch meine Unterschrift kundzugeben, für das Minoritätsvotum, weil ich glaube, daß es desser ist, man hilft wenigstens in sinanzieller Beziehnug etwas ab als daß man den Staat noch mehr belastet. Ich glaube, da der Herr Minoritätsberichterstatter zur Genüge hierüber gesprochen hat, kein Weiteres Wort hierüber verlieren zu müssen.

(Bravo ! Bravo ! links. )

Oberstlandmarschall (läutet): Ich bitte gefälligst die Plätze einzunehmen. Ich bringe nunmehr den Antrag des h. Landtagsabg. Dr. Schlesinger zur Unterftützungsfrage.

Jeho Jasnost nejvyšší pan maršálek žádá, aby ti páni, kteří podporují návrh p. Dra. Schlesingra, se hlásili.

Der Antrag lautet:

Der h. Landtag wolle beschließen (nämlich ad 2) die h. Regierung werde ersucht, zu dem Zwecke der im Schulaufsichtsgesetze vom 24. Febr. 1873, Zahl 17, vorgesehenen definitiven Regelung des Dienstzweiges der Bezirksschulinspektoren eine Gesetzesvorlage der verfassungsmäßigen Behaudlung baldmöglichst zuzuführen, welche von dem Grundsatze auszugehen hätte, daß dieser Dienstzweig ans staatlichen Mitteln zu dotiren sei.

Sněm. akt. Baretta: Pan posl. Schlesinger činí návrh:

2. Slavný sněme račiž se usnésti takto: Slavná vláda žádá se, aby v příčině definitivního upravení služebního odvětví okresních školních dozorců, k němuž zákon o dohlídce ke školám ze dne 24. února 1873, č. 27 ř. z. poukazuje, co možná brzy osnovu zákona k ústavnímu pojednání předložila, kterýž by zásadou veden byl, že toto služební odvětví z prostředků státních vydržováno býti má.

Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche den Antrag unterstützen, wollen die Hand erheben.

Kteří tento návrh podporují, nechť pozdvihnou ruku.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt und steht in Verhandlung.

Poslanec pan Dr. Grégr má slovo.

Dr. Grégr: Já jen několika slovy bych si dovolil odvětiti řečníkovi, který mluvil přede mnou. Pan řečník přede mnou podotkl, že nemá česť znáti řečníka, který před ním mluvil. My poslancové české národnosti máme však česť pana řečníka, který přede mnou mluvil, co člena zemské školní rady a jeho působnosť velmi dobře znáti. (Výborně!) Že se pan řečník přede mnou ujal inspektorů, jest věcí docela přirozenou, vždyť on právě jest členem té korporace, která nám ty pěkné inspektory v zemi dosazovala (Výborně! Výborně!) a on tedy co otec musí se ujímati svých dítek. Ale jaké ty dítky jsou a jak působí na náš lid, na naše školství; to kompetentními posuzovati jsme my a národ český, který právě cítí ty jeho kreatury. Že pan řečník přede mnou nezná působnosť inspektorů v naší zemi, tomu se nedivím, vždyť tomu není ani dvě leta, co pan řečník přede mnou a člen zemské školní rady ani nevěděl, že na našich školách ve středu a v sobotu odpoledne není žádná škola a hádal se o tom. (Veselosť. ) Pánové, když nezná zemský školní rada takovou věc, co každé dítě ví, to se nedivím, že nezná to široké a blahodárné působení naší školní inspekce.

Když se pan řečník přede mnou odvolával na Pestalozziho a jiné znamenité pedagogy všechen respekt před těmi pány, ale to jest přec velký rozdíl mezi těmi pedagogy a mezi našimi školními inspektory. (Výborně!)

Pánové, když nám dáte takové muže za školní inspektory, budeme Vám za to povděčni a zajisté proti tomu ani jeden se neozve hlas. Co se zde týká horlivého zastání toho jednoho člena zemské školní rady na kterého zde bylo poukázáno a kterého se ujal v tom smyslu jako kdyby on byl velkým dobrodincem našeho národního českého školství, o tom, pánové, také my jsme zajisté kompetentními souditi a budeme mít příležitosť právě tohoto pána co nejdříve postaviti v pravé světlo a působnosť jeho vylíčiti tak, jak v skutku se má, na základě ne pouhých frásí, nýbrž skutečných fakt. (Výborně!)