2. Poměrům země nebylo by přiměřeno, kdyby nynější zastupitelstva okresní byla zřízena v ten spůsob, aby obvody zastupitelstev okresních srovnávaly se s politickými okresy, jaké teď jsou, i aby okresní hejtman postaven byl v čelo celému zastupitelstvu okresnímu nebo výboru okresnímu a tak převzal řízení záležitostí okresních.

Oberstlandmarschall: Ich bitte die Herren gefälligst ihre Platze einzunehmen, sonst würde der Redner weder von der Versammlung noch Vom Präsidium gehört Werden.

Pan posl. Dr. Ed. Grégr má slovo. Posl. Dr. Grégr: Slavný sněme!

Abych předešel každému možnému nedorozumění, které by povstati mohlo, mám za svou povinnost již napřed prohlásiti, že to co mluviti hodlám, nemá býti nějaká politická enunciace některého klubu, strany neb jistého skupení poslanců; že chci pouze vysloviti své subjektivní mínění a osobní svůj náhled, ačkoliv přesvědčen jsem, že mluviti budu v souhlasu s velkým množstvím obyvatelstva tohoto království, myslím jak české ták německé národnosti.

Po tomto nutném ohražení přistoupím k věci samé.

Zajisté že v tomto sl. shromáždění nalezá se mnoho pánů, kteří se ještě dobře pamatují na onu strašnou dobu Bachovského režimu v Rakousku, kde naše okresy a obce postaveny byly pod poručnictví politických úřadův, vlastně pod poručnictví žendarmerie, kde naši obecní představení nebyli vlastně ničeho jiného, než ponížení služebníci pana četníka, bez jehožto dovolení nesměli ani stáda vyhnat za humna.

Nuže, pánové, to byla taková doba, kde v čele našich obcí a okresů stál pan okresní hejtman. Byla to doba velikého ponížení našeho lidu, byla to doba velikého politického otroctví. (Výborně!)

A přece tenkrát stála v čele řádu obecního krásná věta: "Svobodná obec jest základem svobodného státu. "

Z. toho questionáře, který nám předložen byl od nynější vlády, vysvítá ale jasně a beze vší pochybnosti intence nynější vlády postaviti naše okresní a obecní korporace opět pod kuratelu takovýchto politických úřadů, pod kuratelu okresních hejtmanů. To jest jádro celého toho questionáře.

Odpoví se mi snad, že poměry od té doby se byly změnily, tenkráte že byla doba krutého absolutismu, nyní že žijeme ve státu konstitučním, že máme ústavu, že máme liberální základní zákony státní, a že političtí úřadové mají povinnost býti záštitou a ochranou těchto ústavních zákonů, že mají povinnost býti obhájci těch svobod občanských, které nám ústavou jsou garantovány.

Pánové! Ovšem máme ústavu, máme zákony základní velmi liberální, avšak jak to s tou svobodou a zachováváním těchto svobodomyslných zákonů u nás vypadá, o tom by bylo mnoho co mluviti.

Liberální naše zákony jsou na papíře, ale v praxi se neprovádějí.

Je pravda, že naši političtí úřadové mají povinnost chrániti a hájiti tyto liberální zákony; avšak jak to činí ve skutečnosti o tom bych si dovolil trochu šíře promluviti a podati malou karakteristiku těch našich okresních hejtmanů a ukázal, jak zachovávají státní zákony, což myslím nejlepším bude důvodem toho, proč vlastně se tak vzpouzíme té vládní intenci, proč nejenom my tak svorně, nýbrž celý národ náš brániti se bude tomu, aby opět přišla naše autonomie obecní a okresní pod poručnictví těch orgánů úředních.

Jest to velmi potěšitelný úkaz, že zde ve sněmu taková shoda a svornost se objevila. Já bych si přál z plna srdce, aby i v jiných věcech, které se týkají společných interessů obou národností, takové shody bylo možno docíliti. ("Výborně! Výborně!)

Mohl bych začíti vlastně s událostí nejnovějšího dátum, mohl bych ukázati, jak naši okr. hejtmanové šetří ku příkladu svobodu slova a svobodu shromáždění, mohl bych uvésti událost, kde okr. hejtman nechal žandarmerií řečníka strhnouti 3 tribuny proto, poněvadž citoval doslovně před shromážděným lidem úryvky z historie Palackého. Poněvadž se ale tato česť mé osobě stala - a pokládám to skutečně za česť - chci o tom pomlčeti a podotýkám to jenom za tou příčinou, aby J. Exc. pan místodržitel, který pro krátkosť času zajisté neměl dosud příležitosti poznat osobnosti podřízených svých úřadníků, věděl, jak šikovné a taktuplné orgány jemu stojí po boku. (Výborně!)

Článek 14. základních zákonů státních poskytuje svobodu svědomí a vyznání všem občanům rakouským a tuším také nám Čechům; když ale před nějakou dobou Čechové chtěli slaviti památku mistra Jana Husa, jenž v národě našem požívá velké úcty tu taková oslava byla politickými úřady zapovězena.

Tomu se nedivím a to bych vlastně ani neuváděl, kdyby velmi charakterický nebyl důvod, kterým se zákaz ten motivoval. Cirkulářem tenkrát od okr. hejtmanství Rakovnického vydaným, zakazují se tyto oslavy na základě pa~ tentu císařského ze dne 20. dubna 1854.

Já tedy, pánové, se ptám: Co platí u nás, patent z roku doby absolutismu, aneb platí základní zákony státní?

Pánové! u našich politických úřadů neplatí vlastně ani jedno, ani druhé; platí vlastně instrukce. (Veselosť. ) Instrukce shora, to jest jejich zákon.

Pánové, ale nic nepodá garancii, jestli instrukce se shoduje i skutečně se základním zákonem státním. Také evangelíci chtěli oslaviti tuto památku v uzavřené místnosti. Avšak i ta oslava byla zakázána s pěkným důvodem, poněvadž se prý předpokládá, že by přednáška mohla býti taková, že by zabíhala na pole národní.

Nuže, jaká to podivná vševědoucnost politických úřadů, kteří již napřed vědí, kam zabíhati bude přednáška, která se za 14 dní bude odbývati.

Jak naši političtí úřadové vykládají svobodu spolčovací, o tom také chci podat jeden příklad, avšak dosti charakteristický.

Spolek "Říp" chtěl slaviti odhalení památní desky našemu populárnímu spisovateli Hálkovi. Bylo mu to zakázáno, spolek byl rozpuštěn. Když na to jednatel se poděkoval za soustrast přátel v novinách, vstrčil ho okr. hejtman Lounský za to jednoduše do šatlavy na tři dni.

Právo shromažďovací, pánové, jest nám za ručeno zákony státními. Avšak ať to někdo zkusí svolati nějaké shromáždění lidu, které by rokovati mělo o nějaké otázce politické. Svou hlavu vsadím, že mu to nebude povoleno a že se mu stane tak, jako se stalo aranžérům v Praze, kteří chtěli svolati schůzi lidu za tím účelem, aby tam konána byla porada stran zrušení školného platu. Bylo to zakázáno. Ale klassický jest důvod, který byl uveden.

Politický úřad řekl totiž: Jelikož o této věci ve veřejných listech dostatečně pojednáno bylo (veselost), nelze nahlédnouti potřebu takové schůze lidu. Prosím, pánové, má to č. praes. 3770 ze dne 20. června 1878.

Čl. 13. zákl. zák. našich praví, že každý občan má právo mínění své vyjadřovati slovem, písmem aneb tiskem.

Jak se toho práva šetří ze strany úřadů, co se volného slova týče, o tom, pánové, jsem již učinil zmínku hned na začátku své řeči- Připomínám jen to, že není u nás dovoleno míti veřejnou přednášku aneb veřejnou řeč o předmětech a thematech sebe nepatrnějších a lhostejnějších, dokud tato řeč nebyla předložena, úřední censuře.

(Bravorufe. )

Pánové! Censura úřední jest v tom ohledu přísnější a větší než snad panovala kdy za doby nejkrutějšího absolutismu. Jak, pánové, ta censura úřední při takových věcech vypadá, o tom dovolte mně jen několik vět na ukázku pronésti. Mám zde v ruce takovou censurovanou řeč, která není vlastně z větší části nic než přetažení řádek od censury policejní červenou tužkou.

Jak vidíte (ukazuje spis), tak vypadá dílo naší censury, je zde více červeného než černého !

(Veselost. )

A jaké věty, pánové, jsou vyškrtnuty! Přednáška se týkala ne věcí politických a jednala o našich poměrech uměleckých. (Hlas: Slyšte!)

Tedy ku příkladu chtěl řečník, vlastně to byla řečnice, dáma, ani proti dámě nebyl úřad censurní galantnější než k pánům (Veselost) říci: "Uváží-li se, že našemu lidu scházejí celé třídy společenské, které národní umění jinde podporují, totiž aristokracie rodu a aristokracie majetku.

To slovo "aristokracie rodu" a slovo "aristo-. kracie majetku" nesmělo so mluviti, jest od censury vyškrtnuto.

Jiné věty jsou: "Velmožové čeští, kteří na svých zámcích miliony prostavěli... " To slovo velmožové nesmělo se pověděti a je škrtnuto.

"Tak jako umění milovnost bohaté bourgeoisie vypadá. " To byla také chyba, to se také nesmělo mluviti. Ona směla sice mluviti o tom, jak se naše stavy chovají k národnímu umění, ale nesmělá jmenovati ani jediný stav.

Jiná řeč měla býti politická, a v té řeči byl citát:

"Na hrobě demokracie vzrůstal napotom feudalismus čím dále, tím neodplatelněji, " doslovně z Palackého, to se však nesmělo pověděti.

"Jest to myšlenka národností, která právě za naší doby otřásá lidskou společností" to také bylo zakázáno! atd.

Já bych musel unaviti slavnou sněmovnu, kdybych chtěl všecky takové případy uváděti a myslím, že to postačí k důkazu, že vlastně volné slovo u nás neplatí, nýbrž že stojíme pod krutou censurou politických úřadů.

Jak to ale vypadá, pánové, s tou volností psaného slova a tištěného slova, nu, pánové, to všichni zajisté znáte tak dobře, jako já. Jděte do kterékoliv kavárny a v kterýkoliv den a žádejte novin. Já jsem přesvědčen, že Vám sklepník řekne: "Dnes byly skonfiskovány ty a ty noviuy. " Nebyly-li skonfiskovány, pánové, pak Vám přinese noviny, na kterých je alespoň 1. stránka bílá, a na níž nic jiného nestojí, než jediné slovo: "Zabaveno. "

Krátké to slovo, pánové, avšak plné hlubokého významu, - krátké to slovo, avšak obsahující celý svět nejbolestnějších pocitu - zabaveno - zničeno. -

Co bylo zabaveno a zničeno? To nejsvětější, co člověk má, práce jeho ducha, to bylo zabaveno a zničeno? To, co člověka povznáší nad tvora tohoto světa, lidská myšlenka!

Na čem spočívá civilisace novější, než na volnosti myšlenky? Co charakterisuje dobu temnoty a barbarství ? Ubíjení lidské myšlenky! (Výborně, výborně! Bravo!)

Kdo byli největšími dobrodinci člověčenstva, bojovali za volnost myšlenky - a kdo byli největšími škůdci a katany lidstva? Ubíječi volné myšlenky (Výborně! Výborně!) a to slovíčko "zabaveno" znamená, že ti ubíječi lidské myšlenky po dnes ještě nevyhynuli.

(Bravo, bravo! Výborně!)

"Nulla dies sine linea", to zdá se býti zásadou také našich politických úřadů a státních zastupitelstev, a kdyby to byla jen jedna linea denně, ale 4-5 žurnálů, pánové, bývá často zapovězeno, zkonfiskováno, dle toho, jak se některý žurnál některému státnímu zastupitelstvu aneb hejtmanství líbí; dle toho, jak se pan státní zástupce vyspal a v jakém je rozmaru můžete očekávati, že bude toho dne více nebo méně konfiskováno.

Kde je zde nějaký základ zákona, kde je zde právo, na které by se mohlo spoléhati ? Nic než libovůle, nic než čirá tyrannie!

(Bravo! Výborně!)

A pánové, kdo může dnes říci, proč vlastně se tyto zábavy a konfiskace dějí? Ze soudních výměrů to nepoznáte.

Ty mají stereotypní formuli, tak že by mohli toho svého šimla dáti si litografovat.

Tam nestojí nic jiného, než že v žurnálu tom a tom, článku tom a tom, od věty A až do Z spáchán zločin pobuřování, - laciněji než za zločin obyčejně to naši úřadové nečiní - a proto se potvrzuje konfiskace.

Mám za to, že z těch malých obrázků již poznáte dostatečně, jak to s tou naší svobodou tisku v Praze dopadá.

Našim okresním hejtmanům však nepostačuje již ani pouhá konfiskace na základě objektivního řízení.

Ti pošlou do redakce přípis následujícího obsahu:

"Nebude-li odůvodněné této žádosti mé vyhověno, nezbude než abych k ubránění dalších neblahých následků proti rozšíření listu hned zabavením jeho zakročil.

V Roudnici, dne 13. června 1881.

C. k. okresní hejtman J. Hájek. "

Pánové, tedy ne objektivní řízení, nýbrž hrozba, že list potlačí, praeventivní opatření, o němž naše zákony ničeho nevědí, suspendování listu, zrovna jako v Rusku!

A co jsou všecky ty konfiskace, co jsou tyhle zábavy? Výteční právníci se vyjádřili, že to není nic jiného, než vlastně krádež privátního majetku. -

Z málo těchto ukázek poznáte dostatečně povahu těch našich okresních hejtmanů a pochopíte, proč se lid náš tomu tak vzpírá, dáti jim opět vlivu v našich obcích a okresích.

Mnoho ještě vody uplyne, než poznají missi, která jim vlastně přináleží v státu ústavním, v státu konstitučním, tu missi, která z nich činí býti záštitou a ochranou zákonných svobod občanů.

Jaké by asi z toho nastaly poměry, kdyby dle intence vlády političtí úřadové postaveni byli opět v čelo našich obcí a okresů, to náš lid dobře již může předvídati, a sice na základě zkušeností v okresních školních radách.

Okresní školní rady jsou také autonomní orgány, avšak poněvadž v čele jich stojí okresní hejtman, staly se z nich pouhé loutky v rukou politických úřadů!

(Výborně!)

A tak by to bylo také s našimi občany.

Pánové, což ta vláda, když ten questionář nám dala, neměla ani na mysli všecky ty konsequence, které by z toho nutně povstati musely pro politické úřadníky? nepomyslela na ty kolise, povinnosti, do kterých by okresní hejtmani přijíti museli.

Dejme tomu, že by zastupitelstvo okresní se usneslo podati petici k císaři - a právo petiční jest přece každému vyhraženo a tedy také okresním zastupitelstvům - která by směřovala proti vládě, která by obsahovala nedůvěru k ministerstvu?

Jak by si počínal okresní hejtman, jsa předsedou korporace, která by o takové petici se chtěla usnášeti. Do jaké by to přišel situace okresní hejtman, který by si dovolil nezákonně rozpustiti spolek aneb vůbec proviniti se proti základním zákonům státním a proti kterému by okresní zastupitelstvo si chtělo vésti stížnost?

Co by nutně následovalo ? buď suspendování p. předsedy aneb rozpuštění sboru, jemuž předsedá!

Avšak, řekne se nám, že snad maluji příliš černě a že máme nyní vládu, kde není se co obávati již takovýchto přechmatů našich politických úřadníků jako snad za doby dřívější.

Já podotýkám, část uvedených fakt padá již do doby nynější vlády. Řekne se mi snad, že máme vládu, která nám slíbila zachovávání ústavních zákonů a šetření jich, která slíbila

býti stejně spravedlivou ke všem národnostem v státu.

Ovšem, pánové, slíbila, slíbila, i ještě více slíbila!

Vůbec nebylo v Rakousku vlády, která by na sliby byla tak štědrou, jako nynější vláda, avšak skutek posud vždycky utek.

Slíbila nám universitu. Rozkazem císaře ze dne 20. dubna tohoto roku bylo nařízeno zaříditi universitu českou. Dnes máme 13. října, ale po universitě české není ještě stopy.

Já nechci rozbírati příčiny, proč se to nestalo, ale tolik jen podotýkám, že tím neplněním rozkazu císařova důstojnosť a vážnosť Majestátu věru nezískala.

(Výborně! Výborně!)

Vláda slíbila nám opravu volebního řádu, dala nám ale takovou předlohu a v době tak neoportunní, že již z předu věděti musela, že oprava volebního řádu v nivec se rozplynouti musí a že nemůže býti na sněmu přijata.

Slíbila nám rovnoprávnosť jazykovou ve školách i úřadech, ale jak to s tou rovnoprávností národní v skutku v zemi vypadá, o tom si ponechám mluviti šíře při jiné příležitosti.

Slíbila nám, avšak co nám vše slíbila! Já nevím, zdali znám jest nynějšímu ministrupresidentovi výrok velkého patriota amerického Washingtona, který pravil: "Poctivosť jest nejlepší politika; " mám však za to, že nám známo jest, že mezi atributy poctivosti patří též plnění daného slova.

Divím se upřímně, pánové, a podotýkám opět, že mluvím jen své subjektivní mínění a ne jménem nějaké strany - divím se upřímně, jak poslanci čeští ještě na svých bedrách mohou nositi tato vládu, jak mohou mít k ní nevyčerpatelnou tu důvěru. Náš lid tu důvěru již dávno ztratil.

A tato vláda přichází nyní před nás a žádá zástupce národa českého, aby jí byli nápomocni k tomu, aby opět lid náš svou šíji strčil do jařma její politických úřadníků.

Pánové, v té věci dostalo se jí svorného odmítnutí od poslanců obou národností, a že vláda netušila, že se jí tak stane, že takovou odmítavou odpověď dostati musí, jest důkazem, že není v kontaktu s rozhodujícími živly své strany, aniž že zná poměry a smýšlení lidu.

(Rufe: Sehr gut!)

Pánové, že vláda předstoupila před nás s takovýmito požadavky, jest skutečně více než naivní od této vlády.

Já hlasuji pro návrh komise.

(Bravo ! Bravo!)

Nejv. marš.: Pan poslanec Karel Adámek má slovo.

Pan poslanec K. Adámek: Poněvadž se nikdo neprohlásil proti předloze a proti návrhu komise, pokládám skutečně za zbytečné návrhů těch zde hájiti a vzdávám se slova.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo? (Nikdo se nehlásí. ) Rokování jest ukončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Der Herr Berichterstatter hat das Wort.

Abg. Dr. Herbst:

Die Debatte, welche soeben einen überraschend kurzen Verlauf genommen hat, laßt mich erneuertes Gewicht darauf legen, daß sowie in dem Schoße der Commission, ebenso wie diesem h. Hause die von der Regierung aufgestellten Ansichten nicht einen Vertheidiger zu finden vermochten.

(Bravo ! Bravo !)

Und es ist das eine Thatsache, deren politische Bedeutung mich nöthigt denn doch einige Worte zu sprechen, obschon dies zur Vertheidigung eines von Niemand angegriffenen Berichtes und von Anträgen, welche sich allseitiger Zustimmung erfreuen, au sich nicht nothwendig wäre.

Der geehrte Herr Redner hat seine Ausführungen wesentlich gegen die Organe der politischen Verwaltung und rücksichtlich auch gegen die Regierung, deren Willen sie zu vertreten haben, gerichtet.

Sie werden von mir gewiß nicht erwarten, daß ich dieser Regierung irgendwie, das Wort führe.

(Heiterkeit. )                       

Und ich kann nur konstatiren, daß die dazu berufenen, nämlich die zur Regierungspartei gehörigen Mitglieder dieses h. Hauses sich ebenfalls nicht dazu berufen fühlen.

(Rufe: Sehr gut! - Heiterkeit. )

Ich kann daher darüber wohl hinaus gehen, indem wir uns wenigstens im Resultate vollständig begegnen, Allein ich muß es umsomehr bewundern, wie die Regierung in einem Momente, in welchem mit den Organen der politischen Verwaltung eine so allgemeine Unzufriedenheit sich äußert, daß Selbst ein Anhänger der Regierungspartei derselben Ausdruck zu geben für nothwendig findet, (Heiterkeit) wie die Regierung so sehr über die öffentliche Stimmung sich zu täuschen vermochte, daß sie in diesem Momente mit einer Vorlage hervortritt, wonach eben diesen Organen die Autonomie der Gemeinden und Bezirke zum Opfer gebracht werden soll.

(Hört! Hört!)

Ich habe auch in die Bertretung der Bezirkshauptleute nicht einzugehen, aber wohl darf ich einiges zur Erklärung von Thatsachen anführen.

Wo eine feste, consequente, kraftige Regierung besteht, da weiß auch das Organ der Regierung, was es zu vertreten und was es zu thun hat.

(Stürmischer Beifall. )

Wenn aber die Ansichten der Regierung Selbst ihren intimsten Parteigenossen mehr oder weniger vollkommen unbekannt sind, (Bravo! Bravo! ) wie Soll dann der Bezirkshauptmann immer das Richtige treffen (Beifall, Rufe: Sehr gut! und Heiterkeit) und er den Ansichten der Regierung entsprechen ?

(Sehr gut! Sehr richtig !)

Das hat nun aber eine sehr traurige Folge nicht für die Regierung, an der Würde uns ja wahrhaftig nicht so viel liegen (Bravo !); aber für den Staat. Der Staat bedarf kräftiger Organe und namentlich bedarf es ein Staat wie Oesterreich, ein polyglotter Staat, ein Staat, wo die centrifugalen Elemente so überreich vorhan den sind.

(Sehr gut. )

In einem Solchen Staate die Autorität der politischen Behörde nach und nach nicht bloß untergraben, Sondern vernichten, das ist eine große Sünde, welche an diesem Staate begangen wird.

(Bravo !)

Und wie kann es denn anders sein. Muß nicht natürlich, wenn man nicht weiß, indem man diese Richtung einschlägt, oder jene, ob man damit den jeweiligen wechselnden Wüschen der Negierung entspricht, muß nicht natürlich des Organes der politischen Verwaltung die Scheu vor der Verantwortung sich immer lebhafter bemächtigen ?

Wird nicht das Streben eintreten, jede Entscheidung möglichst von sich abzuwälzen und auf andere hin zu übertragen, (Rufe: Sehr richtig !) Weil, wenn man so oder so kräftig und entschieden eintritt, man nie weiß, ob man den Wünschen der Regierung entsprochen hat? Das ist eine hochbedenkliche Erscheinung, und wenn der hochgeehrte Herr Abg. auf einige Vorfälle hingewiesen hat, die ihm am Herren liegen und bezüglich deren die Organe der Regierung zu vertreten natürlich Sache der Regierungsvertreter und nicht die meinige ist, so darf ich wohl sagen: Gerade das Streben, die Verantwortlichkeit von sich abzuwälzen und auf Andere zu überwalzen, oder sich derselben ganz zu entschlagen, hat zu Begebenheiten vor kurzem geführt, wo selbst die erste und wichtigste Pflicht der exekutiven Organe des Staates vernachlässigt wurde, nämlich in Anwesenheit der bewaffneten Macht (Hört!) die Sicherheit der Person zu Schützen. (Bravo! Bravo!)

Das sind Thatschen, die wir nicht vergessen werden, (Bravo! Bravo!) und die wir, insofern als das Streben, die Verantwortung von sich abzuwälzen, die natürliche Konsequenz einer solchen Regierungthätigkeit ist, auf´s Kerbholz des gegenwartigen Ministeriums zu schreiben, allerdings berechtigt sind. (Bravo! Bravo! Sehr richtig!)

Umsomehr muß ich bewundern den Munth der Regierung, in solcher Zeit die Organe der politischen Verwaltung auch auf dem Lande mit mehr oder Weniger Omnipotenz ausstatten zu wollen und schon aus diesem Gesichtspunkte ist das einstimmige ablehnende Votum, welches die Regierungsvorlage gefunden hat, nur allzu natürlich.

Indem ich dies betone, habe ich nur noch 2 Thatsachen zu constatiren, wovon die eine eine hocherfreuliche genannt werden muß, das ist die Thatsache, daß bei aller politischen Meinungsverschiedenheit, welche die beiden Stämme dieses Landes mitunter Sondert und daß es bei der nationalen Erregung, deren Quelle ich, nach dem, was ich vorausgeschickt habe, nicht ausschließend in den natürlichen Verhältnissen sinden möchte, daß es trotz alledem ein großes und wichtiges, ja vielleicht das wichtigste Gebiet des öffentlichen Lebens gibt, in welchem die Ansichten beider dieses Land bewohnenden Stamme vollständig mit einander übereinstimmen.

(Bravo! Bravo!)

Es ist eine erfreuliche Thatsache, daß im Schoße der Commission, Welche Männer in sich Schloß, denen eine reiche Erfahrung auf dem Gebiete des Gemeindelebens zu Gebote stand, das große Princip der Selbstverwaltung allseitig so entschiedene und treue Anhänger gefunden hat (Bravo!), daß sich keine Stimme erhob gegen dieses Princip und für die Pläne zur Untergrabung desselben.

(Výborně! Bravo !)

Es ist dies eine Thatsache, die nicht zu unterschätzen ist und welche die, wenn auch durch die Ereignisse der letzten Zeit sehr herabgedrückte Hoffnung nicht völlig ersterben läßt, daß denn doch durch gemeinsame Arbeit, gemeinsame, gleichartige Interessen und gemeinschaftliche, freiheitliche Anschauung, eine Verständigung zwischen den Bewohnern auch dieses Landes möglich Sein wird.

(Bravo! Výborně!)

Ich muß aber auch eine zweite Thatsache konstatiren, die für manche in diesem h. Hause nicht so erfreulich sein mag, wie die erste. Es wird mir erlaubt sein, auf die politische Thätigkeit, welche von Seiten unseres gegenwärtigen Ministeriums während der letzten zwei Jahre entwickelt wurde, einen kur zen Rückblick zu werfen.

Wenn wir fragen, was hat denn das Ministerium Während dieser zwei Jahre gethan, so muß ich sagen, es hat einzelne kleine Concessionen an Fractionen des Abgeordnetenhauses gemacht, an die einzelnen Fractionen, durch deren Vereinigung die kleine Majorität dieses Ministeriums gebildet wird, dadurch von Fall zu Fall eine kleine Ma jorität bei den Abstimmungen sich gesichert und damit Sein Dasein gefristet. Man müßte ungerecht sein, wenn man auch zu den Anhängern des Ministeriums gehört, wenn man sagen wollte, mehr als das hat das Ministerium bisher gethan.

In einer Beziehung vielleicht mehr, wie auch der geehrte Herr Abgeordnete gesagt hat.

Sowie es mit kleinen, aber beinahe täglich sich erneuernden und durch die Noth des Augenblickes abgerungenen Concessionen nicht sparsam war, so war es noch weniger Sparsam mit Versprechungen und Erwartungen, (Rufe: Sehr gut !) die es bei den Parteien erregt hat, die freilich auf einen Tag oder einige Zeit zu befriedigen vermochten, die aber in ihrer Wirkung nicht lange nachhielten, sondern das ungestüme Drängen um weitere Concessionen nothwendig zur Folge haben mußten (Rufe: Sehr richtig !) in der Erwartung, der sich wahrscheinlich das Ministerium hingab, daß, wenn es über den Augenblick hinausgekommen ist, Gott Schon weiter helfen werde. (Heiterkeit).

Aber eines wurde wahrend der ganzen Thätigkeit des Ministeriums immer an die Wand gemalt, das war nämlich: durch die Erweiterung der Autonomie werden die Kosten der Verwaltung so vermindert werden, daß dadurch - ursprünglich hat man gemeint, ohne neue Belastung des Steuerträgers; darüber ist das Ministerium Schon hinausgekommen (Heiterkeit) - werde das Defizit beseitigt werden können.

Nun, bis zum heutigen Tage ist das Defizit in dieser Erwartung immer größer geworden, und wir werden beim Wiederzusammentritt des Abgeordnetenhauses - ungeachtet seit der Zeit des Bestehens des gegenwärtigen Ministeriums wesentliche Steuererhöhungen und Einführung neuer Steuern stattgefunden haben (Hört, hört) - durch weitere Erhöhung des Defizits in gewiß nicht angenehmer Weife überrascht werden.

Aber endlich mußte das Ministerium doch sein Wort einlösen und nachdem es bisher immer in Aussicht gestellt hatte, durch Vereinfachung der Verwaltung werde eine Verminderung der Kosten herbeigeführt werden, mußte es mit bestimmten Planen hervortreten, und zwar umsomehr, weil die jetzige Majorität des Abgeordnetenhauses durch den Berichterstatter bei den jeweiligen Budgetberichten immer erklärte, ja, bis jetzt war die Zeit noch zu kurz (Heiterkeit), aber im nächsten Jahr, da wird durch die Verminderung der Kosten der Verwaltung eine wesentliche Besserung der finanziellen Verhältnisse eintreten. Freilich war der Hr. Berichterstatter in seinem letzten Berichte so vorsichtig, zu sagen. Die Initiative dazu muß von der Regierung ausgehen (Heiterkeit). Nun war die Regierung in der That in einer Zwangslage und mußte die Initiative zu dieser durch die Vereinfachung der Verwaltung herbeizuführenden wesentlichen Kostenverminderung ergreifen.

Und was hat das Ministerium mit dieser Vorlage gewollt ? (Heiterkeit).

Mit dieder Vorlage, in welcher es sogar ausdrücklich wiederholt, daß die Verminderung der Kosten einer der Zwecke dieser Vorlage Sei, mit dieser Vorlage, in welcher allerdings - vielleicht ist das höhere Politik und dem Laien nicht verständlich (Heiterkeit) - die wunderbare Anficht aufgestellt wird, daß, obschon die Agenden einer Behörde und zwar wesentlich vermehrt werden sollen, dennoch und ebendadurch die Kosten für diese Behörden vermindert werden sollen. (Heiterkeit. Bravo, bravo !). Das ist also die That, welche das Ministerium seit Jahren in Aussicht gestellt hat, und darum liegt eine überaus bezeichnende Thatsache in der Aufnahme, welche diese Vorlage des Ministeriums gefunden hat.

Man mag das beschönigen, wie man will, man mag in offiziösen Blattern sagen, eine als Regierungsvorlage bezeichnete Vorlage sei gar keine Regierungsvorlage. (Heiterkeit). Man mag sagen: Wenn man frägt, so ist man ja eben deshalb auch darauf gefaßt, daß die Frage verneint wird und man mag endlich auch sagen, nach einem wirklich in der letzten Zeit üblich gewordenen Aushilfsmittel.,, Ja wenn´s die Herren nicht wollen, uns liegt nichts daran. " (Heiterkeit). Das ist das Wort einer Regierung, welche bei ihrer ersten größeren Action, eine solche, ich kann es offen sagen, vernichtende Niederlage erlitten hat, (Bravo, bravo !) Vernichtend ist eine Niederlage, wenn 17 oder 16 Landtagen die Vorlage gemacht wird, worunter Landtagen, in welchen die entschiedensten Anhänger des Ministeriums die Majorität haben, und wenn alle diese Landtage sofort über die Verwerfung der Vorlage einig Sind und Wenn die Freunde der Regierung dort, wo sie die Majorität haben, sich nicht einen Augenblick damit beschäftigen, ob die Vorlage anzunehmen oder zu verwerfen ist, sondern nur wie man dies in das für das Ministerium wenigst unangenehme Kleid bringen kann. Wenn das der ganze Erfolg des Ministeriums ist, daß z. B. der ihm so sehr befreundete Landtag eines großen Landes die Anerkennung ausspricht, daß das Ministerium eine Anregung durch diese Vorlage gegeben habe; eine Anregung, welche zum Erfolg hat, daß diese Vorlage einstimmig verworfen wird (lebhafte Heiterkeit), Wenn das schon eine Anerkennung zu finden verdient, so muß derjenige, welcher mit einer Solchen Anerkennung zufrieden ist, wahrhaftig sehr bescheiden sein. (Heiterkeit).

Das ist die zweite Thatfache, welche ich mir zu konstatiren erlaube.

So einmüthig der böhm. Landtag ist, und so erfreulich es ist, daß die Bewohner dieses Landes