dr. Šolc, dr. Mattuš. dr. Gabler, p. Kořán, p. černý Jan, dr. Čelakovský, dr. Julius Grégr, dr. Škarda a dr. Trojan.

Oberstlandmarschall: Es meldet sich Soeben Dr. Marhold noch gegen den Kommissionsbericht als Redner.

Nám. nejv. marš.: Proti návrhu většiny právě se přihlašuje ještě p. dr. Marhold.

Oberstlandmarschall: Der Hr. Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Berichterstatter Abg. Jahnel: Hoher Landtag !

Nachdem Sich der Bericht der Ausschußmajorität bereits längere Zeit in den Händen der Landtagsmitglieder befindet, so darf ich wohl die Bitte stellen, von der Verlesung desselben Umgang nehmen zu dürfen.

Ich habe jedoch bekannt zu geben, daß seit der Beendigung der Kommissionsberathungen eine neuerliche Reihe von Petitionen aus deutschen Bezirken und Gemeinden in der Sprachenangelegenheit eingelangt ist, welche, da alle diese Petitionen dem Ausschuße zugewiesen worden sind, in den gestellten Schlußantrag der Kommissions-Majorität einbezogen wurden, so daß also der von der Kommissionsmajorität gestellte Antrag zu lauten hat:

Ein hoher Landtag wolle beschließen:

,, Angesichts der außerordentlichen Beunruhigung und Aufregung, welche durch die MinisterialVerordnung vom 19. April 1880 in der Bevölkerung der deutschen Bezirke Böhmens hervorgerufen wurde und in den Kundgebungen der deutschen Gemeinde- und Bezirksvertretungen ihren unzweideutigsten Ausdruck findet, werden die Petitionen der Bezirksausschüsse:

Auscha, Aussig, Bensen, Dauba, Friedland, Gabel, Haida, Hartmanitz, Hohenelbe, B. -Kamnitz, Komotau mit Sebastiansberg, Kratzau, Leitmeritz, Marschendorf mit Schatzlar, Niemes, Podersam, Reichenberg, Rumburg, Schluckenau, Groß-Weseritz und Böhm. -Zwickau,

dann die Petitionen der Gemeindevertretungen:

Auscha, Aussig, Bensen, Braunau, Blottendorf, Dauba, Alt- und Nieder - Ehrenberg, Falkenau, Gossengrün, Graslitz, Haida, Hainspach, Hohenelbe, Hohenfurth, Kaaden, Böhmisch - Kamnitz, Karlsbad, Königsberg, Deutsch-Kralupp, Kriesdorf, B. -Leipa, Leitmeritz, Lobositz, Maschau, Mosern, Niemes, Plan, Podersam, Podletitz, Pömmerle, Plauschwitz, Roßbach, Rosenberg mit B. -Jilowitz und Ober-Kallitsch, Rudig, Rumburg, Schluckenau, Steinschönau, Tachau, Trautenau, Türmitz, Warnsdorf, Wegstädtl, Wernstadt und Böhm. -Zwickau an die k. k. Regierung mit der Aufforderung geleitet, dieser Angelegenheit die ernsteste Aufmerksamkeit zuzuwenden und Abhilfe zu schaffen. Hiemit findet auch die von der Bezirksvertretung Libochowitz eingebrachte Petition ihre Erledigung und ist dieselbe mit den übrigen Petitionen an die h. Regierung zu leiten. "

Das Schlußwort behalte ich mir vor.

Nejv. maršálek zem.: Pan zpravodaj menšiny má slovo.

Dr. Melchers: Zůstavuji si slovo taktéž až po ukončení debaty.

Oberstlandmarschall: Ich eröffne die Debatte.

Pan dr. Edvard Grégr má slovo.

Posl. p. dr. Edv. Grégr: Postupuji své slovo p. Fáčkovi.

Nejv. marš. zem.: Poslanec pan Fáček má slovo.

Poslanec p. Fáček: Slavný sněme!

Ministerské nařízení, které zavdalo příčinu (Nahlas) k návrhům, o kterých máme dnes jednati, přestalo na tom jediném, aby ustanovilo, kterak mají úřadové političtí, soudní a zastupitelstva státní v království českém užívati obou jazyků zemských, kdykoliv jim bude jednati s osobami soukromými neb s úřady samosprávnými.

Jest pak jádrem toho nařízení, že má míti každý, ať Cech neb Němec rovné právo, podat svou věc příslušnému soudu aneb úřadu po celé zemi ve své řeči a že mají všecky soudy a úřady býti povinny věc jeho přijímati a vyřizovati v témže jazyku. Dále se ustanovuje, že mají všecky spisy, které v řízení trestním náleží dodávati obviněnému, dodati se jemu v tom jazyku, kterého byl užíval, a že se má i hlavní přelíčení díti v témže jazyku.

Konečně pak ustanovuje se, že se mají zápisy do knih veřejných díti v tom jazyku, v kterém byl sepsán soudní výměr, jímž byl onen vklad povolen. Podle toho, pánové, co nařízení ministerské takto ustanovuje, poznáváte, že ono neobsahuje všechny obory, v kterých má míti rovné právo našeho jazyka svůj průchod a svou platnost. Ono nevztahuje se ke všem odvětvím státní správy, ono nevztahuje se k tomu, v kterém jazyku zemském by měly soudy a úřadové sami jednati o věcech, kteréž jim byly podány, v kterém jazyku zemském by měly o těch věcech dopisovati jedni druhým a podávati zprávy úřadům vyšším.

A přece jest toho především potřeba, aby soudce aneb úředník, maje některou věc rozhodnouti, poznal ji v té řeči, v které ji byla strana sama přednesla a líčila, aby přednášky konaly se v témže jazyku, aby soudcové uvažovali tu věc a radili se o ní v témže jazyku a aby v témže jazyku činili a vynášeli své nálezy. (Výborně. ) Ale, pánové, tak se neděje. Referent činí si z českých spisův výtahy německé, německé výtahy předkládá soudcům a ti pak podle přednášky jeho nalézají, co za právo jest. Ale, pánové, ti soudcové nepoznali věc v té řeči, v které ji byla strana sama přednesla a vylíčila. Oni poznali ji jen podle překladu referentova a byl-li překlad ten chybný, nemohlo býti rozhodnutí správné. (Výborně. )

Pánové, není to věcí snadnou překládati právní spisy, jest k tomu potřebí zvláštní znalosti; ale nikde se od referenta nežádá, aby měl takovéto zvláštní znalosti tlumočnické.

Česká strana nemá tedy ani té formální jistoty, že překlad referentův bude správný. (Výborně, pravda. )

Bývají pak skutečně překlady ty někdy chybné, a pocházejí z toho zmatky, které jsou na újmu samému právu.

Dovolte, pánové, abych Vám přednesl některé takové případy ze své vlastní praxe soudní.

Kdosi nazval ženštinu v prudké hádce a rozhorlení "dryáčnicí". Vrchní soud odsoudil jej,

,, weil Angeklagter die Klägerin einen Drachen nannte, und ihr durch dieses Schinähwort den Vorwurf der höchsten Bosheit machte.

(Veselost. )

Měšťan Přibislavský, pohádav se se sedlákem, prohodil potupně k němu slovo: "hřbete. " Okresní soud odsoudil jej pro urážku na cti, ale vrchní soud jej osvobodil,

"weil die Bauern nach gewissen Besitzverhältnissen Rückenbesitzer waren (Veselost), und die Bezeichnung des Landmanns mit dem Worte "hřbet" ist weit entfernt, eine Verletzung desselben an dessen Ehre zu bewirken, als sie sich vielmehr als bloßer Ausdruck einer rechtshistorischen Erinnerung darstellt.

(Veselost. )

Pánové, mohl bych Vám i vážnější případy

 přednésti, v nichž se staly zmatky nepravým

překládáním formulí přísežních a které vzaly

smutný konec v síních trestních soudů (Pravda),

ale odvedlo by mě to daleko od úkolu mého.

Pánové, co v onom ministeriálním nařízení ustanoveno, to všecko bylo již ustanoveno v zákonech a nařízeních starších.

Prosím, slavné presidium, aby mně dovolilo přečísti ty zákony a nařízení do slova. Přestanu jen na těch nejdůležitějších.

Pánové! Rovné právo jazyka německého v Čechách prohlášeno, bylo nejprve obnoveným zřízením zemským z r. 1627.

V tomto zákonu ustanovuje se takto: "und nachdem wir die deutsche und bohmische Sprache Zugleich in unserem Erbkönigreiche Böheim gehalten und fortgepflanzt haben wollen, also sollen die Schrifien entweder in der deutschen oder böhmischen Sprache eingebracht werden, jedoch also, daß wenn kundbar, daß der Beklagte der deutschen Sprache nicht kundig, die Klage in böheimscher und, wenn er der boheimschen Sprache nicht kundig, in der deutschen, und wenn Geklagter nicht ein eingeborener Deutscher oder Böheim wäre, in einer unter den beiden Sprachen eingebracht und nachmals der Prozeß bis zu Ende geführt werde und in solchem Prozesse sowohl bei dem Landrechte, als bei der Landtafel in keiner anderen Sprache etwas behandelt oder traktirt werden solle.

Poznáváte, pánové, že se v tomto zákoně nečiní žádného rozdílu mezi řečí vyřizovací a řečí jednací, mezí řečí úřední a řečí stran, mezi řečí uvnitř úřadu a řečí vně jeho. Ustanovuje se naopak, že se v témž jazyku má provésti celá věc, od začátku až ke konci, neboť praví se,

"daß in derselben Sprache nachmals der Prozeß bis zu Ende geführt und in keiner andern Sprache behandelt oder traktirt werden folle. "

Vidíte, pánové, že jazyku německému dostalo se od samého počátku svého práva plnou měrou.

Prvé, než bylo vydáno obnovené zřízení, zemské, měl český jazyk sám jediný průchodu ve všech soudech a úřadech v zemi. Obnoveným zřízením zemským přestalo právo to býti výhradním právem českého jazyka, ano bylo pak rovným právem obou jazyků, českého a německého. Právo tedy českého jazyka, které se zakládá ve zřízení zemském, trvá až posud. Obnovené zřízení zemské jest v tomto kuse, jenž týče se onoho práva obou jazyků, ještě posud platným zákonem a podstatným pramenem práva našeho jazyka.

Jest to, pánové, pravidlem obecným, že každý zákon platí dotud, dokud není jiným zákonem buďto zrušen anebo změněn.

Kdybyste, pánové, kdo jste v té věci nyní odpůrci, předložili některý takový zákon zrušovací anebo změňovací, podal bych se Vám se stanoviska positivního práva. Ale, pánové, Vy mně takového zákona nepředložíte, protože ho není. (Výborně. ) Pánové, německý jazyk, nabyv rovného práva s jazykem českým, šířil se tou měrou ve všech úřadech a v celé státní opravě, že se samému zákonodárci vidělo toho potřebí, aby český jazyk vzal pod svou ochranu a právo jeho hájil.

Císařovna Marie Teresie vydala nařízení dne 9. července 1763 zemskému guberniu v Praze a to odevzdalo je král. apelační komoře a nachází se toto nařízení v archivu vrchního soudu zemského,

in dem appellatorischen Reskriptenbuche 1759 bis 1764 aus Seite 450 bis 452.

Císařovna Marie Teresie nařídila takto:

,, Nachdem bishero wahrzunehmen gewesen, wie Sowohl in dem Königreiche Böhmen als im Markgrafthum Mähren die böhmische Sprache dermaßen in Abgang gerathe, daß die meisten Vorsteher und Beamten derselben ganz unkundig, ja selbst bei denen Landes- und oberen Justizstellen, ingleichen bei den städtischen Magistraten sich an dieser Sprachen fähigen Subjektis ein großer Mangel äußert, mithin zur Beförderung Ihrer Majestät Allerhöchsten Dienstes, dann Aufrechthaltung der Ordnung und Justiz ohnumgänglich nöthig sein will, diese so weit verfallene Sprache wiederum emporzubringen. Solchennach wäre. Ihrer kaiserlichen Majestät Allerhöchster Befehl und Allergnädigster Wille, daß fürohin die Ältern ihre Söhne fleißig in der böhmischen Sprache unterrichten lassen, die Studienkommission aber durch die directores gymnasiorum besonders darauf invigiliren solle, damit die Jugend in denen Schulen zur Uibersetzung böhmischer Argumente angewiesen und verhalten, folgesam die böhmische Sprache wiederum in aufrechten Gang gebracht und erhalten, andurch zur Besetzung deren Rathstühle, Ämter, Kanzleien und höheren Stellen immerdar tüchtige in deutscher und böhmischer Sprache wohlgeübte Subjekte nachgezügelt werden mögen, worauf von hier auch feste Hand gehalten und zu deinen erledigten Dienststellen ohne besondere Ursachen keine anderen, als solche subjecti, welche böhmisch reden und Schreiben, in Vorschlag gebracht werden sollen. "

(Slyšte! střed, krajní levice. )

Císař Josef nejv. rozhodnutím zo dne 22. června 1789 nařídil:

"Die landesüblichen Sprachen, in welchen die Eintragungen in die Landtafel in Böhmen und Mahren Stattfinden sollen, sind die deutsche und die böhmische. "

(Slyšte!)

Nejvyšší právní úřad vydal r. 1803 výklad §. 13. obec. ř. soudního a prohlásil:

,, Daß jedem Kläger freistehe, feine Klage in der gleich landesüblichen deutschen oder böhmischen Sprache anzubringend. "

(Slyšte!),

Císařským nařízením ze dne 13. února 1818 bylo ustanoveno,

"daß von allen jenen, welche sich um Zulassung zur Konzepts-Praxis melden werden, als unerläßliche Bedingung der Nachweis zu fordern sei, daß sie die vollständige Kenntniß der böhmischen Sprache besitzen"

(Hört! Slyšte!)

Mit dem Hoskanzlei-Prasidialschreiben vom 15. Dezember 1834, Provinzialgesetzessammlung vom Jahre 1835 wird bestimmt:

"Se. Majestät haben aus Anlaß eines vorgekommenen Falles neuerlich streng den Allerhöchsten Willen auszusprechen geruht, daß die kreisämtlichen Beamten die volle und genaue Kenntnißder Landessprachen besitzen müssen und daß in dieser Beziehung bei Personalvorschlägen sich durchaus nicht auf die bloße Angabe zu verlassen sei; sondern, daß von dem unmittelbaren Vorgesetzten die bestimmte Versicherung vorliegen müsse, daß die Behauptung wegen der vollkommenen Kenntniß der Landessprachen auch richtig ist.

Dieser oft wiederholte allerhöchste Befehl wird der k. k. Landesstelle zur genauesten Darnachachtung bekannt gemacht".

Dvorní komise studijní ustanovila nařízením ze dne 23. srpna 1816 pod č. 1921 takto:

"ist bei dem Aufange eines jeden Schuljahres in den philosofischen und juridischen Hörfälen bekannt zu machen, daß bei der Aufnahme zu den politischen Stellen der böhmischen Länder den der böhmischen Sprache kundigen Studirenden bei gleichen anderen Fähigkeiten der Vorzug werde gegeben werden".

Kabinetním listem císaře Ferdinanda ze dne 8. dubna 1848 ustanovilo se v článku 1.: "česká národnost budiž položena za základ tak, že má býti jazyk český ve všech odvětvích státní správy a veřejného vyučování na roven postaven s jazykem německým"; v čl. 9 "od nynějška mají v Čechách všichni úřadové veřejní a všechny soudy obsazeny býti jedině osobami obojí řeči zemské znalými. "

(Slyšte! Slyšte!)

Téhož roku vydal zdejší apelační soud z nařízení ministra práv následující list oběžní ku všem soudům dne 30. května 1848, č. 9535,

"Gemäß der allerhöchsten Erledigungen, welche über die Petitionen der Bewohner der Hauptstadt Prag erfloßen sind, hat das k. k. Justiz-Ministerium dein k. k. Appellationsgerichte bedeutet, soweit dieser Gegenstand zum Wirkungskreise der Justiz gehört, u. z. in Betreff der Gleichstellung der böhmischen mit der deutschen Landessprache vor Gericht an die untergeordneten Instanzen geeignete Weisungen zu erlassen. In Folge dieses hohen Auftrages und der weiteren Ministerialge-nehmigung vom 22. Mai 1848, Z. 721, wird demnach verordnet: So wie es einerseits Jedermann freisteht, alle gerichtlichen Eingaben entweder in deutscher oder in böhmischer Sprache zu überreichen, so sind andererseits sämmtliche. Gerichtsbehörden verpflichtet, die Protokolle über gerichtliche Akte oder mündliche Verhandlungen jeder Art in jener Landessprache aufzunehmen eben so alle Erledigungen schriftlicher Eingaben oder gerichtlichen Protokolle wie auch alle richterlichen Erkenntnisse in jener Landessprache hinausgeben, welcher die Partei mächtig ist, von welcher die schriftliche Eingabe überreicht oder mit welchem das gerichtliche Protokoll aufgenommen wurde und für welche die beschlossene Erledigung oder das geschöpfte Erkenntniß bestimnit ist, daher der böhmischen Partei böhmisch und der deutschen Partei deutsch.

Alle bisherigen dieser Weisung etwa entgegenstehenden Vorschriften oder Uibungen werden hiemit in Folge hoher Ermächtigung für aufgehoben erklärt.

Diese Weisung haben weiter auch die Wirthschastsämter zu befolgen, insofern ihnen ausnahmsweise die Besorgung von Justizgeschäften übertragen ist".

Konečně bylo ministerským vynešením ze dne 15. srpna 1849 nařízeno,

,, daß sich jeder Beamte die Kenntniß der landesüblichen Sprachen zu verschaffen habe".

Panové! ze všech téchto zákonů a nařízení vychází, že byly od věkův jazyk český a jazyk německý považovány za jazyky zemské (výborně), že mely "oba jazyky u všech soudů a úřadů volný průchod a že vlády přikazovaly a nalehaly na to, aby byli úředníci znalí obou zemských jazyků.

Pánové! ministerské nařízení nezavírá v sobě nic jiného, ono jest jen sebráním těch starých zákonův vydaným k tomu, aby byly ty zákony zachovávány. A pánové! dle čl. 11. základních zákonů státních přísluší ministru práv vydati takové nařízení a my projevujem tuto svou žádost, aby také toto nařízení bylo plnou měrou a se vším důrazem prováděno.

(Výborně! Výborně!)

Pánové! je také skutečná toho potřeba, aby i v krajinách německých byli úředníci znalí jazyka Českého. Jsa někdy úředníkem soudním, byl jsem ustanoven k okresnímu soudu Tachovskému. Přijda tam nalezl jsem vězně, který od 14 dnů byl ve vazbě vyšetřovací a nebyl vyslýchán. (Slyšte! Slyšte!)

Vězeň ten byl pouhý Čech a nebylo úředníků toho jazyka znalých (slyšte), i čekali na mne až bych přišel a jej vyslechl.

Té doby pravil ke mně president krajsk. soudu Chebského p. Arleth, že jest tomu soudu o  českých věcech se stranami českými tolik činiti, že byl přinucen žádati, aby mu byli přikázáni úředníci znalí českého, jazyka, aby mohl zříditi a sestaviti český senát.

Dnes pánové dostalo se mi do rukou dvou spisů žaloby a exekuční žádosti obou podaných od krajsk. soudu v Chebu r. 1868, čís. 3977 a 3226. (Pausa).

Pánové! oba tyto spisy sepsány jsou v jazyka českém a vyřízení jejich stalo se v témž jazyku a pánové, jest vzorně sepsáno, tak že by skutečně mnohým úřadům a soudům nižším i  vyšším i v českých krajinách mohlo sloužiti za příklad. (Výborně! Tak jest!)

Pánové, prvé než bylo minist. nařízení vydáno, o kterém nám jest zde dnes jednati, podali předsedové krajských soudův Chebského, Českolipského a Libereckého ministerstvu zprávu o tom, kterak se v obvodech těch soudů zachovávají úředníci užívajíce obou zemských jazyků v soudní zprávě, a ta zpráva jejich byla taková, "že jedná se s každou stranou v řeči její buď v německé nebo české, že se rozsudky trestní vynášejí v řeči obžalovaného, rozsudky pak civilní v té řeči, v které byly strany samy podání učinily.

Pánové, z té zprávy vychází, že skutečně vyhledávali Cechové svého práva v obvodech těchto krajských soudů ve své řeči a že jest tedy toho potřeba, aby i v německých krajinách byli úředníci znalí jazyka českého.

Pánové, kdekoli jest obec, ve které bydlí obyvatelstvo německé vedle obyvatelstva českého, uznáte to zajisté za slušné, spravedlivé ba za nevyhnutelné, aby úředníky který má býti v té obci ustanoven, znal obojí jazyk.

(To se rozumí. )

A pánové, což pak je království České jiného než velká obec. (Výborně!).

My, pánové, otvíráme Vám v českých krajinách všecky soudy a úřady, abyste vně vešli a ve svém jazyku svá práva vyhledávali.

(Tak jest! Výborně!)

Vy pánové chtěli byste soudy a úřady ve vašich krajinách německých uzavírati jazyku českému. (Liberalnost!)

Vy, pánové, chtěli byste dopustiti a schvalovati, aby byl jazyk český, jak se to stala v petici Liberecké, v této zemi vyhlášen za jazyk cizí?

(Tak jest! Bravo! Výborně!)

Pánové, (povýšeným hlasem) národčeský založil tuto velkou obec, která slove království České. (Tak jest!)

Národ náš krví svou ji obhájil a zastával až po dnes, a toho bohdá nebude, aby byl kdy český národ v Čechách cizincem. (Tak jest! Výborně! Výborně! Dlouhý potlesk. )

Nejv. marš. zems.: Nepotřebujete pomáhati řečníkovi.

(Výborně! Výborně!)

Posl. Fáček (pokračuje): Pánové! v peticích těch uvádí se, a bylo také přijato do zprávy většiny, že německé obyvatelstvo vyloučeno jest tím minist. nařízením od úřadů veřejných, poněvadž neumí česky, a že jest tudiž odstrkováno. Pánové, kdo chce dojíti nějakého úřadu, musí opatřiti si způsobilost k tomu úřadu, (Tak jest), musí vyplniti výminky k tomu potřebné (Zákon), a pánové, to pravidlo platí Čechu rovněž tak jako Němci.

I obyvatelstvo české neznající němčiny, nemůže i v českých krajinách docházeti úřadů, a jaký pak jest to "Zurücksetzung", pánové, když se od Němců ani za mák více nežádá, než-li od Čechů ! Pánové, ve zprávě většiny komise touží se také na tu věc, že prý podle toho ministerského nařízení nebude moci ani německý obhájce hájiti Čecha před soudem německým. (To se rozumí. )

Pánové, snad od nás nežádáte, aby se Čech učil německy k vůli tomu, že by ho mohl německý advokát hájiti? (Tak jest! Výborně! Veselost), a tak vychází to z Vaší zprávy.

Pánové, ve zprávě většiny ukazuje se na to, že bude hypoteční úvěr zviklán, budou-li so zápisy do knih veřejných v krajinách německých díti v jazyku českém.

Pánové, zákon knihovní nařizuje v článku 102, že se nemá do knih pozemkových nic vkládati, leč po nařízení soudním a že se to má díti zrovna tak, jak to bylo od soudu nařízeno. Z toho vychází, byl-li soudní výměr český, musí býti také vklad knihovní český.

Povolí-li soud výměrem českým, aby se právo do knih vložilo, a požádal-li soud v krajině německé, aby ten vklad vykonal, což v praxi velmi často se stává, nemůže podle tohoto zákona soud v krajině německé jinak činiti, než vklad zapsati v řeči české (Tak jest) a pánové nechcete-li toho dopustiti, musili byste se především o to postarati, aby byl tento zákon knihovní zrušen nebo změněn.

(Tak jest. )

Ministerské nařízení, které ustanovilo, že se mají zápisy díti v té řeči, ve které byl sepsán soudní výměr, ministerské to nařízení srovnává se úplně s tímto zákonem, ba nemohlo ani zníti jinak, aby se nepříčilo skutečnému zákonu. (Výborně! Velmi dobře!)

Zápisem českým v knize gruntovní nezmenší se cena hypotheky, aniž pozbude kapitál své jistoty, ovšem ale škoditi by mohlo úvěru, kdyby mohl knihovní zapsati vklady do knih tak, jak by jim sám rozuměl.

(Výborně!)

Pánové! přicházím z okresu, který je skoro od polou německý. Z toho okresu, i z obcí německých v něm se nacházejících není tu žádné petice, ačkoliv došla tam vyzvání; (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) mám o tom zprávy bezpečné. Pánové! ta vyzvání zůstala bez účinku a to proto, poněvadž německé obyvatelstvo u nás vidí to na své oči, kterak od dávných let úřaduje se u soudů a u všech úřadů tak, jak to v tomto nařízení je ustanoveno a nepoznalo posud, že by mu byla z toho vzešla škoda nejmenší.

Pánové! kdyby kdokoliv octnul se mezi tímto obyvatelstvem německým a jemu vykládati chtěl všecka ta nebezpečí, ty škody a ty hrůzy, (Veselost ve středu), které vycházejí německému obyvatelstvu z ministerského nařízení, ujišťuji Vás, pánové, že by nenalezl ani jediného věřicího, (Hlasy: Oho!), že by tím bubnem nevyplašil ani jediného vrabce.

Pánové! potřebujete ovšem takových petic a výkřiků hlubokého nepokoje, žalosti a rozhořčení, potřebujete jich, abyste měli za sebou chorus k útoku proti vládě, která má ovšem do sebe tu vadu, že není z Vás, z Vaší strany ústavověrné, (Hlasy: tak jest!) a že nevyhovuje Vašim snahám panovačným. (Výborně. )

Z této druhé strany (řečník se obrací ku pravici) bylo k nám nedávno promluveno, že ta strana nemá žádného záští proti národnosti české, a že by byla ráda prostředníkem mezi národnostmi oběma.

Pánové, všichni těšili jsme se z těchto slov šlechetných a slova ta byla skutečně jako první ratolest míru po dlouholeté potopě!

Pánové! očekáváme, že za šlechetným slo vem Vaším bude následovati i skutek šlechetný.

(Bravo!)

Poskytuje se Vám, pánové, nyní k tomu příležitost; běží o to, aby se provedlo rovné právo našeho jazyka aspoň z části. Věc naše je spravedliva, jest zákonní a od věků bylo to cností rytířskou (Výborně!), zastávati se ve spravedlivých věcech slabého proti silnějšímu.

(Výborně! Výborně!)

Pánové, hlasováním svým můžete si zasloužiti skutečně vděk ten, že jste přispěli k spůsobení míru v naší zemi.

Petice, které byly podány, jsou bezdůvodná a byl-li v které obci spůsoben nepokoj nepravým snad vylíčením věci, ten nepokoj bude nejjistěji uklizen, prohlásí-li slavný sněm sám, že jsou ty petice bezdůvodné.

Vyslovuje se to v návrhu menšiny komise a proto budu hlasovati pro návrh menšiny.

(Výborně! Výborně! Dlouho trvající tleskot. Řečníkovi se gratuluje. )

Oberstlandmarschall (lautet): Der Hr. Landtagsabgeordnete Dr. Funke hat das Wort.

Abg. Dr. Funke:

Hoher Landtag!

Es gieng eine tiese Bewegung durch´s deutsche Volk in Böhmen, als die Ministerial-Berordnung vom 19. April d. J. zur allgemeinen Kenntniß gelangte; die deutschen Städte, Gemeinden und Bezirksvertretungen gaben der Besorgniß über diese Verordnung einen eben so offenen, als entschiedenen Ausdruck.

Wer das deutsche Volk in Böhmen kennt, dem mußte diese allgemeine Bewegung als eine hochbeachtenswerte Erscheinung sich darstellen, denn die Deutschen Böhmens sind ernst, sie sind nicht heißblütig und auswallend, (Heiterkeit im Centrum) Sie prüfen und wägen und folgen nicht der Erregung des Moments, sie sind aber auch gesetzestreu und patriotisch (Bravo, bravo links) und es müssen ganz außerordentliche Motive Sein, wenn ein ganzer Volksstamm in eine solche Bewegung geräth. (Bravo links. )

Man hat von gegnerischer und hochofficioser Seite diese Bewegung entweder einfach in Abrede gestellt, oder hat sie als eine künstliche darzustellen gesucht. Run, meine Herren, wer zu diesem Ur theil gelangt, der kennt die Deutschen in Böhmen nicht, der lebt und webt nicht mit dem deutschen Volke. Die Deutschen Böhmens, hervorragend durch Streben, Fleiß, Besitz, Gewerbe, Industrie, Handel und Intelligenz, sind selbstbewußt, aber sie sind auch selbstdenkend, sie haben die deutsche Eigenart des Selbstdenkens und Selbsthandelns sich bewahrt, sie kommen niemals, auch in politischen Dingen nicht unter Unmündigkeit, mit einem Worte, die Deutschen Böhmens lassen sich nicht konimaudiren. (Bravo, bravo links. )

Ich stehe hier als Vertreter zweier bedeutender deutscher Städte und mein Beruf führt mich unter´s Landvolk, führt mich in Weitere Kreise, und ich erkläre hier ganz offen, daß die Bewegung, welche unter dem deutschen Volke in Folge der Verordnung entstanden ist, durch keinen wie immer gearteten Einfluß weder von Wien, noch sonst woher, weder direkt, noch indirekt, entstanden ist, diese Bewegung ist aus dem Volke ureigenst hervorgegangen (Bravo links, Heiterkeit im Centrum) und das kann ich bestätigen und alle die Abgeordneten, welche als deutsche Abgeordnete hier sitzen, werden die Wahrheit dieser meiner Worte gleichfalls bestätigen. (Rufe: "So ist es" links. )

Meine Herren, der Realpolitiker, ob er der Regierung angehört, oder im Parlamente sitzt, muß mit den gegebenen Faktoren rechnen und er muß die feststehenden Thatsachen als solche anerkennen; denn sonst gelangt er zu falschen Schlüssen, die sich sodann auf staatsrechtlichem Gebiete nicht so leicht saniren lassen. Man hat geglaubt, mit der beleidigenden, wegwerfenden Ansicht, daß diese Bewegung nur eine künstliche und gemachte sei diese ganze Frage abthun zu können, und man hat geglaubt, daß in Folge der deutschen Gemüthlichkeit diese ganze Bewegung im Sande verladen wird. Nun, meine Herren, diese Bewegung ist eine tief gehende, sie ist aber auch eine tief begründete.

Das bentsche Volk in Böhmen hat nicht und sucht nicht das Bedürfniß nach Beunruhigung, wie der Minoritätsbericht so höhnend sagt; die Bewegung unter uns Deutschen ist auch nicht eine epidemische, wienialiciös der Minoritätsbericht besagt, Sondern sie ist eben eine allgemeine, sie hat sich nicht epidemisch fortgepflanzt (Bravo), Sondern sie ist im gegebenen, in Einem Momente eine allgemeine, allseitige geworden. (Bravo! bravo! )

Nun frage ich, haben die Deutschen wirklich gar keinen Grund zur Besorgniß und zur Unruhe? (Rufe: Ja!)

Nun, nieine Herren, dann frage ich, der Schlichte Bürger, der einsache Landmann als er diese Verordnung zur Hand bekam, mußte er sich doch fragen, wo ist der Grund, wo die Ursache zu dieser Verordnung? Sind Klagen laut geworden, haben sich Mißstände ergeben ? (Rufe im Centrum: Sehr wohl! - Nein, nein links. ) Er mußte sich wohl denken mit Rücksicht aus den gegenwärtigen politischen Zustand, (Rufe: Aha! im Centrum) daß es nicht eine Regelung, sondern daß eine Maßregelung der Deutschen ist, (Bravo! links) daß es sich im vorliegenden Fall nicht so sehr um ein Bedürfniß handle, denn dein ist ja immer Rechnung getragen worden, sondern daß es sich vielmehr um ein zum Extrem führendes prinzipielles Recht der böhmischen Nation handelt; nicht das Bedürfniß entscheidet, aber die böhmische Sprache muß als Landes- und Amtssprache auch dort einführt werden, wo sie es bisher nicht war, wo sie nicht landesüblich War. (Rufe Oho! Oho! im Centrum. ) Dadurch ergibt sich von Selbst die Nothwendigkeit, daß die Beamten alle der böhmischen Sprache mächtig sein müssen. (Rufe: Natürlich! im Centrum. ) Nun besagt das Minoritätsvotum allerdings, daß es sich nicht um die Rechte einzelner Beamten, sondern um die Rechte zweier Volksstämme handelt.

Meine Herren! wir Deutschen gehen von der Ansicht aus, daß der Beamtenstand nicht ein aus dein Volke losgerissener Stamm, daß der Stand der Beamten nicht eine eigene Kaste ist. Wir leben und weben mit den Beamten; ihr Interesse ist das unfere; wir theilen ihre Leiden und Freuden und wir verineinen, daß die deutschen Beamten im geschlossenen deutschen Sprachgebiete Böhmens noch immer das Anrecht auf Anstellung und Beförderung haben (Rufe: So ist es! links, Gesetz! im Centrum) und daß das Recht, in den Staatsdienst zu treten, den Angehörigen eines Volksstammes welcher hervorragend durch Intelligenz, Steuerkraft und patriotisches Wirken ist, daß den Angehörigen dieses Volksstammes die ehrenvolle Laufbahn eines Beamten durch eine Ministerialverordnung auch ohne Kenntniß der böhmischen Sprache in geschlossenen deutschen Sprachgebieten niemals versagt werden könne. (Bravo, bravo! links, Rufe: Gesetz! im Centrum. )

Das Minoritätsvotum sagt in dieser Richtung euphemistisch allerdings: der Zweck wird erfüllt, wenn bei jeder Behörde auch nur ein beider Landessprachen mächtiger Beamte bestellt werde.

Nun, es ist das allerdings - und ich nehme nur Vorübergehend an von diesem Ausspruch es ist auch das eine Neuerung, daß die einsamen Bezirksrichter von Sebastiansberg und Katharinaberg, die der böhmischen Spraye wahrscheinlich nicht mächtig sind, nun herabsteigen müssen von ihrer Höhe, weil eben nur ein Beamter dort ist. (Sehr gut, Bravo! links, Heiterkeit im Centrum. ) Aber, meine Herren, die Anschauung ist sehr euphemistisch, sie ist aber nicht richtig.

Unter dein einen Beamten, welcher nach dem Minoritätsvotum der böhmischen Sprache mächtig sein soll, ist offenbar ein Konzeptsbeamte gemeint. Nun werden die Herren doch zugeben, daß Ein Konzeptsbeamte nicht genügt. Dort, wo ein Konzeptsbeamte der bohmischen Sprache mächtig fein muß, muß es auch der Manipulationsbeamte, es muß es auch der Diurnist sein - und das ist der Fall bei politischen Eingaben, bei gerichtlichen Eingaben in und außer Streitsachen; es gestaltet sich aber ganz anders, wenn es sich um ein Tabulargesuch handelt; dann müssen auch die Grundbuchsführer und auch die Hilfsbeamten der Grundbuchsführer gleichfalls der böhmiischen Sprache mächtig Sein. (Bravo! links, Rufe: Richtig! Gesetz im Centrum. )

Meine Herren, dadurch wird der ganze Beamtenstatus, das ganze Manipulations und Dienstpersonale vollständig verändert und nachdem das, was ich gesagt habe, wohl schwer einer Widerle-