Vertreter einer Stadt, oder Vertreter einer Landgemeinde ist.

(Bravo !)

Die Consequenzen, meine Herren, der Lösung dieser Frage reichen viel weiter und wenn auch Scheinbar - ich sage nur scheinbar - heute durch die Regierungsvorlage eine Entlastung der ländlichen Grundbesitzer eintritt, so wird die Zeit, glaube ich, kommen, und nicht gar sehr lange auf sich warten lassen, wo sie gewahr werden, daß sich thatsächlich ihre Interessen von jenen städtischen Interessen nicht so trennen lassen, (richtig! ) und ich möchte darum bitten, daß wir bei der Gepflo genheit, in welcher wir bis jetzt berathen haben, bleiben und uns alle als Vertreter des Lande ansehen.

(Bravo ! Richtig !)

Wenn ich mir nun die Frage so stelle, dam. ist es, glaube ich, doch nothwendig, daß man ein wenig zurückblickt auf den Entwicklungsgang und den Werdegang der Bürgerschulen. Ich werde dies nicht in dem Sinne thun, in welchem es mein geehrter Hr. Vorredner Dr. Čelakovský gethan hat, Schon darum nicht, weil er es gethan hat und mir die Frage erledigt erscheint, Sondern ich werde, was in diesem Saale zulässig ist, mir die Frage wiederum so stellen: Welche Tendenzen und welche Absichten hatte man mit der Bürgerschule und hat das praktische Leben diese Tendenz dann zur That werden lassen oder nicht?

Nun, wenn ich mir die Frage so stelle, so glaube ich, läßt es sich nicht läugnen und wurde auch hier des öfteren schon betont, daß man die Bürgerschule sich als eine Gemeindeschule nicht gedacht hat, sondern, daß man die Bürgerschule gewissermaßen als eine Ergänzungsschule sich gedacht hat, als eine Ergänzungsschule, die einerseits fortfuhren soll dasjenige, was an allen Schulen, an den öffentlichen Volksschulen angebahnt worden ist, daß durch sie dasjenige entwickelt werden soll, wozu dort der Grund gelegt worden ist, aber auch als Ergänzungsschule in der Richtung, daß das und dort, wenigstens für einzelne Fälle dasjenige gebessert werden soll, was die Thätigkeit der Volksschule nicht ganz gut gemacht hat.

Es läßt sich nicht läugnen, und wurde darüber schon oft gesprochen und dasselbe wiederholt betont, daß das Ziel, welches heute durch die Volksschule angestrebt und erreicht wird, mit Sicherheit und Vollständigkeit nur dann erreicht wird und erreicht werden kann - dies sage ich von dem Standpunkte meiner bescheidenen Kenntnisse aus - wenn der Lehrstoff vertheilt werden kann auf mehrere Klassen, daß dagegen das Resultat des Volksschulunterrichtes dort, wo der Lehrstoff die Lehrthätigkeit der Lehrpersonen nicht auf eine genügende Anzahl von Klassen vertheilt werden kann - ich möchte mir so beiläusig 4 oder 5 denken - schließlich die Resultate manchmal manches zu wünschen übrig lassen.

Jedenfalls glaube ich, hat man von diesem Gesichtspunkte aus angenommen, daß diejenigen, deren Mittel das erlauben, ihre Fortbildung, ihre weitere Ausbildung sei es aus dem Grunde eines Wünschenswerthen plus, sei es aus dem der Ergänzung des noch fehlenden, an Bürgerschulen suchen werden. Man war auch wahrscheinlich der Meinung, daß man auf diesem Wege der Überproduktion der Mittelschulen, welche eine Zeit lang Platz gegriffen hat, wird begegnen und die Bürgerschulen speciell zu einer Anstalt wird schaffen können, die wesentlich den Zwecken jener Bevölkerungskreise dient, die den höheren Unterricht weiter nicht anstreben, dagegen einen mehreren Unterricht, als welchen die frühere Schule und heute die unvollständige, einklassige Schule zu geben vermag, für ihre Zwecke der Landwirthschaft, des Gewerbes brauchen.

Man hat darum auch in einem gewissen Sinne die Bürgerschule nicht als eine Pflichtschule angesehen, Ich glaube der Beweis dafür liegt darin, daß das Ziel derselben ein anderes ist als dasjenige, welches die Schulgesetze vor Augen haben, wenn sie bestimmen, daß die Schulpflicht bis zur Erreichung des Schulzieles dauert.

Daß man die Bürgerschule auch nicht vom Standpunkte der Nothwendigkeit ihrer Errichtung und Erhaltung als eine Pflichtschule ansah, läßt sich meiner bescheidenen Meinung nach nicht blos aus §§ 61 und 62, welche bereits von Seite des Herrn Dr. Čelakowský wie mir Scheint ganz und gar zutreffend angeführt worden sind, Sondern auch aus § 18 des Reichsschulgesetzes ableiten. Denn wenn wir eine Bestimmung im Gesetze haben, und wir haben im § 18 eine solche wirklich, daß den Gemeinden freigestellt wird, ihren Anstalten eine Einrichtung zu geben, wie sie die Bürgerschule hat, wenn also nicht ein Zwang in diesem Gesetze ausgesprochen wurde, sondern dem guten Willen der Gemeinden die Erweiterung der Volksschule anheimgestellt wurden da glaube ich kann man allerdings sagen: ja, der Gesetzgeber hat gar nicht daran gedacht, daß jenen kleinen Concurrenzbezirken, welchen er zunächst die Volksschule überwiesen hat, auch die weitere Pflicht und Last der Bürgerschule erwachsen soll.

Es hat dies, ich vill nur eine Reminiscenz zur Geltung bringen, bei der Berathung des Gesetzes vom 19. Feber 1870 hier in diesem Saale wortdeutlichen Ausdruck gefunden, Es sind wohl noch viele der Herrn anwesend, welche an der Berathung und Beschlußfassung der 1870er Schulgesetze teilgenommen und die möchte ich daran erinnern, daß damals als der § 5 des 1870er Gesetzes, welcher über Errichtung der Bürgerschulen spricht, zur Berathung kam, der h. Landtag über die ihm gewordene Anregung sich dafür entschied, daß über diesen § zunächst nicht abgestimmt und gesprochen werden soll, sondern daß derselbe erst in jenem Zeitpunkte in Betracht gezogen werden möchte, bis außer Zweifel steht, daß die Gemeinden nicht zur Concurrenz für diese Schulen verpflichtet Sein werden.

Das war also glaube ich die Intention der Gesetzgeber bei Schaffung der Bürgerschule, und ich käme nun zu dem zweiten Theile mich zu fragen, ob diese Intention auch erreicht worden ist?

Und da muß ich gestehen, daß diese Intention der Gesetzgebung nicht erreicht worden ist. Wir selben in der weitaus überwiegenden Zahl der Fälle, daß der Besuch der Bürgerschule ein sehr Schwacher ist, und daß er sich in der Mehrzahl der Falle auf die Schulpflichtigen Kinder des Standortes beschränkt (Oho! Oho! Rufe: Ja!). Es gibt gewiß auch Falle, wo dies nicht der Fall ist, und wo die Bürgerschule von Schulpflichtigen Kindern anderer Gemeinden besucht wird. Allein wir können nicht jedes Detail in Betracht ziehen.

Soweit meine Erfahrung und die mir gewordenen Aufklärungen reichen, steht bei der Mehrzahl der Bürgerschulen die Sache so, daß sie zumeist von schulpflichtigen Kindern ihres Standortes besugt werden, (Sehr richtig !) Und meine Herrn, was hatte das zur Consequenz.

Weil sich dies faktisch so entwickelt hat, so haben nunmehr jene Concurrenzfactoren, welche früher herangezogen worden sind und nunmehr nicht herangezogen werden sollen, das Argument hervorgekehrt: Ja sollen wir verpflichtet Sein, einen Beitrag zu leisten zu einer Schule, welche unseren Interessen nicht dient.

Und wenn man dieses Argument, welches Sehr häusig gebraucht wurde, und welches großen Eindruck machte, des Näheren prüft, so muß man sagen, daß Angesichts der faktischen Entwickelung der Bürgerschule dieser Standpunkt nicht absolut unberechtigt Sei, und man muß sagen, es sei begreiflich, wenn von einer gewissen Seite nunmehr gegen die Concurrenzpflicht eine gewisse Abneigung, ein gewisser Widerstand sich geltend macht, Das meine Herrn verstehe ich ganz wohl und ich glaube, daß darin die Schwierigkeiten liegen für die Lösung der Frage, die uns heute beschäftigt.

Allein dem gegenüber ist es doch fraglich, ob man dieses Argument als ein so weittragendes, so ausschlaggebendes ansehen kann, daß seinetwegen die anderen Gemeinden, die an dem Resultate, an dem praktischen Erfolge des von ihnen nicht geschaffenen Gesetzes doch wahrhaftig nicht Schuld tragen, nunmehr für jetzt und für alle weitere Zukunft allein die gestraften sein und bleiben sollen?

Für uns, die wir heute diese Frage zu lösen haben, muß noch Etwas ins Gewicht fallen und ich glaube, daß dies auch jene Herren zugestehen werden, mit welchen ich mich formell in Opposition befinde, die aber, wie ich hoffe zugeben werden, daß ich objektiv vorgehe.

Es muß in Betracht gezogen werden, daß die Gemeinden, welche zur Concurrenzpflicht für Bürgerschulen herangezogen worden sind und herangezogen werden, nach meinem Dafürhalten in drei Kategorien zerfallen.

Es gibt Gemeinden, wo die Bürgerschule kraft Diktates der Schulbehörde errichtet worden ist.

Der Zahl nach wird diese Klasse eine kleine Sein, aber sie ist, Es gibt weiter Gemeinden, wo die Errichtung von Bürgerschulen darum erfolgt ist, weil sich dieselben für diesen Fall zu bestimmten Mehrleistungen bereit und geneigt gezeigt haben. Die Zahl dieser Gemeinden wird eine weit größere fein.

Es gibt endlich Gemeinden und die Zahl derselben ist auch Sehr gering, welche ohne Rücksicht auf die Bestimmungen der Gesetze, über Bürgerschulen selbständig bei der Errichtung derselben vorgegangen sind und den Aufwand freiwillig und aus Eigenem bestritten haben.

Es ist unzweifelhaft, daß das Unrecht, von welchem bereits Hr. Dr. Čelakovský gesprechen hat, und welches eventuell gewisse Gemeinden dann erleiden, Wenn diese Vorlage angenommen wird, sich gewissermaßen einschränkt und verschieden drückt. ES drückt entschieden am meisten und am schwersten dort, wo der erste Fall Platz gegriffen hat, nehmlich dort wo der Errichtung der Bürgerschule erfolgte ohne Zustimmung, häusig auch gegen den Willen der Gemeinde.

Nicht mehr in diesem Maße, aber doch werden die Consequenzen der Vorlage als hart dort empfunden werden, wo die Gemeinden allerdings gewisse Mehrleistungen ans sich genommen haben, freilich unter der Voraussetzung, daß der übrige Aufwand, ihnen nicht mehr zur Last fallen werde.

Bon einem Unrecht endlich kann man gar nicht Sprechen dort, wo die Errichtung der Bürgerschule von Seite der Gemeinde selbstständig in Angriff genommen und durchgeführt wurde. Daraus ersehen Sie erst, meine. Herren, daß die Frage, die uns heute beschäftiget, wenn ste gerecht und nützlich gelöst werden soll, nicht einfach sondern recht complicirt ist und daß es nicht ganz leicht ist, hier das Richtige und auch Praktische zu treffen.

Ich, glaube, daß das allermindeste was aus diesen Auseinandersetzungen hervorgeht, doch das wäre, daß wenn der hohe Landtag die Regierungsvorlage beziehungsweise den Antrag des Ausschusses acceptiren will, er zu mindesten sich wieder gegenwärtig halten müßte und halten sollte das ursprüngliche Princip, welches bezüglich der Bürgerschulen gegolten hat und sich darum die Frage vorzulegen hätte, ob es zulässig sei, daß man in demselben Augenblick, wo man einen Schon oft und sehr belastenden Faktor - die Gemeinde -- zum alleinigen Concurrenten für so große, häufig nicht Vorhergesehene Auslagen macht, wie es die sachlichen Erfordernisse für Bürgerschulen sind, daß in diesem selben Augenblicke man fest bleibt und fest steht auf dem Principe, es müsse überall in jedem Schulbezirke eine Bürgerschule Sein.

Kann man vom Standpunkte der Regierungsvorlage noch konsequenter Weise an dieser gesetzlichen Vorschrift festhalten, kann man weiter noch zugeben, daß kraft dieser gesetzlichen Vorschrift - und, meine Herren, wir wenigstens als Gesetzgeber werden die von uns beschlossenen Gesetze doch respektiren wollen und daher anerkennen müssen, daß der § 5 des 1870er Gesetzes noch bindend und wirksam ist.

Kann man, so frage ich, in demselben Augenblicke, wo die Gesetzgebung die Wege der Vorlage wandelt, kraft dieser Bestimmung des § 5 nun die Gemeinden zur Weitererrichtung und Forterhaltung der Bürgerschulen unbedingt verpflichtet halten? Soll man nicht wenigstens gleichzeitig den Weg einschlagen, es in den Willen der Gemeinde zu stellen, diese Last auf sich zu nehmen und dauernd zu tragen !

Ich glaube wohl; denn in dem Augenblicke, wo die Gesetzgebung den Weg gewandelt ist, daß die Erhaltung der Bürgerschulen den Gemeinden allein auferlegt wird, beseitigt man das darin liegende Unrecht nur dann, wenn man von der eigenen Schlußfassung der zur Errichtung und Erhaltung verpflichteten Gemeinde die Uebernahme und Tragung der Last abhängig macht.

Nun glaube ich, folgt aus dem von mir Ausgeführten, daß man bei dieser Regierungsvorlage unmöglich stehen bleiben kann,. Sondern daß gerade diese Regierungsvorlage und ihre Annahme mit geradezu unabweislicher Notwendigkeit uns eine Mahnung ist, daß eine Aenderung des Gesetzes in der Richtung erfolge, daß die weitere Errichtung der Bürgerschulen und auch ihre dauernde Erhaltung durch eine einzige Gemeinde, nicht weiter, das Erste vom Ermessen der Behörde, das Letzte von dem absoluten Dictat des Gesetzes, abhängig bleiben soll; sondern, daß hinzutreten muß der Wille derjenigen die belastet werden.

(Bravo !)

Davon aber, meine Herrn, was anzuregen ich mir erlaubt habe, von allen diesen Gesichtspunkten steht in der Regierungsvorlage nichts, auch nicht im Motivenberichte, woraus allerdings, wie ich glaube, der Schluß gezogen werden muß, daß wenn von unserer Seite nicht eine Besserung der Zustande angebahnt wird, es dann bei jenen Zustanden bleibt, Welche durch diese Regierungsvorlage geschaffen werden und welche von allen und auch von dem Herrn Redner, welcher für die Regierungsvorlage eingetreten ist, doch nicht als vortrefflich geschildert wurden. Ich beschränke mich auf diese Andeutungen und bin vollständig überzeugt, daß dieselben genügen um mich mit den verehrten Herren zu verständigen.

Ich glaube, daß man die Conclusion, die ich daraus ziehe, für eine berechtigte halten wird, nämlich, daß der hohe Landtag die gesetzliche Regelung, die ausreichende gesetzliche Regelung der Frage, die, ich möchte sagen, provisorisch durch diese Regierungsvorlage in Ordnung gebracht werden könnte, begehrt und anstrebt.

Aus diesem Grunde erlaube mir den Antrag zu stellen, es möge der hohe Landtag beschließen, der Landesausschuß werde aufgefordert einen Gesetzentwurf zur Feststellung dessen, wo und mit welchen Mitteln die Bürgerschulen zu errichten sind (§. 61 des Reichsschulgesetzes) in der nächsten Session dem Landtage vorzulegen.

Návrh, který činím, zní: Zemský výbor vybízí se, aby v nejbližším zasedání podal osnovu zákona jímž se ustanovuje kde a jakými prostředky se zřizovati mají školy měšťanské.

Ich erlaube mir nur einige Bemerkungen anzuführen, um dem Unterschied zu markiren, der zwischen diesem Antrage besteht und jenem, welchen Herr Dr. Čelakovský gemacht hat.

Was die Hauptsache anbelangt fallen die beiden Resolutionen zusammen, die Resolution oder der Antrag des Dr. Čelakovský ist aber in einer Richtung weitergehender als der Meinige und in einer anderen Richtung wieder etwas enger.

Ich meine, er sei weitergehender, weil die von ihm angeregten, gewiß aber beherzigungwerthen Reformprojecte doch etwas schwer in Einklang zu bringen sind mit demjenigen Punkte der Tagesordnung,. der uns beschäftigt. Die Frage, die uns heute beschäftigt, ist nicht so sehr die Reform der geistigen Grundlage der Bürgerschule, als der materiellen, und ich glaube, daß es in der Richtung correkter erscheint, wenn man, ohne die Fragen zu präjudiciren, sich an den Gegenstand hält, wie er durch die Tagesordnung uns bekannt gegeben ist, Ich sagte aber auch, daß in dem Antrage des Dr. Čelakovský wiederum etwas mehr sei, weil durch den Antrag des Hrn. Dr. Čelakovský für die künftige, ich möchte sagen, reorganisirte Bürgerschule schon eine ganz bestimmte Richtung sowohl bezüglich der Konkurrenz, als auch bezüglich ihrer geistigen Veranlagung vorgeschrieben wird und, m. Herren, ich glaube, die Erfahrungen, die wir mit diesem Gesetze gemacht haben, sollten uns eine Lehre dafür sein, daß es nicht gut fei, sofort ohne eingehende Beratung so weittragende Prinzipien als Grundsätze für die künftige Gesetzgebung aufzustellen (Bravo! Bravo!); und darum scheint mir die Resolution, die ich mir zu beantragen erlaube, mehr der Situation anpassend zu sein, ohne daß sie im mindesten die Zwecke und Ziele gefährden würde, welche der H. Abg. Dr. Čelakovský so beredt und mit so viel Eifer hier vertreten hat.

Aus diesem Grunde allein, nicht um mich in Opposition zu setzeu gegen die Resolution des H. Abg. Dr. Čelakovský, erlaube ich mir zum Schluße dem h. Hause die Annahme der von mir proponirten Resolution zu empfehlen.

(Bravo !)

Oberstlandmarschall: Der Antrag des H. Abg. Dr. Alter lautet:

Der Landesausschuß werde aufgefordert, einen Gesetzentwurf zur Feststellung dessen, wo und mit welchen Mitteln Bürger Schulen zu errichten Seien, (§ 3 des Reichsvolksschulgesetzes) in der nächsten Session vorzulegen.

Sněm. akt. Dr. Storch: Zemský výbor se vybizí, aby v nejblíže příštím zasedání sněmovním podal osnovu zákona, jímž se stanoví, kde a jakými prostředky mají se zříditi školy měšťanské (dle § 3 říšského zákona).

Nejv. marš.: Kteří podporují tento návrh, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche diesen Antrag unterstützen, wollen die Hand erheben. (Geschieht. ) Es ist unterstützt und steht in Verhandlung.

Pan poslanec Dr. Eduard Grégr má slovo.

Posl. Dr. Ed. Grégr: Ohled na nedostatečnost vládní předlohy není právě podle toho, aby člověka nedohnal k dlouhé řeči. Dovolím si objasniti v největší krátkosti stanovisko, které v této otázce já a někteří političtí přátelé zaujímáme.

Pan posl. Čelakovský přede mnou pravil mezi jinými ve své řeči, že hyneme, že národ český klesá následkem nedostatku průmyslného a obchodního vzdělání. Pánové, je-li to pravda, a nechci tomu se stavěti na odpor, myslím, že by z toho nemělo následovati, že, poněvadž hyneme následkem nedostatku průmyslného vzdělání, že máme činiti obtíže a překážky k rozšiřování a zvelebování takových škol, které právě mají za účel šířiti a zvelebovati vzdělanost průmyslovou a obchodní, a to jsou, myslím, podle celého znění zákona, školy měšťanské.

Já tedy ne se stanoviska, abych tak řekl obmezenějšího toho kterého poslance, který zastupuje tu neb onu skupinu, chci se dívati na celý tento zákon.

Já myslím, věc jest tak příliš důležitá, že by bylo pochybeno stanovisko, kdybych řekl: Já zastupuji okres venkovský a nesmím připustiti, aby na okresy venkovské připadlo něco, co by jim mohlo přitížiti k placení daní; a kdyby se uvalilo břemeno vydržování měšťanských škol na okresy, museli by voličové venkovští a tedy také moji připláceti.

Jest-li že se postavíme na stanovisko poslance městského, který se chce zbaviti právě měšťanských škol, proto aby obec jeho měšťanská, z které jest zvolen, se nějakého malého břemena zbavila, to je pánové stanovisko poněkud obmezené a poněvadž se jedná o zájmu celé země, celého národa, nesmí se postaviti pod zájem jednotlivých skupin, nýbrž na vyšší stanovisko zájmu veškerého národa našeho, poněvadž myslím, že leží v zájmu národa, aby školy, které mají šířiti právě v těch třídách a vrstvách obyvatelstva vzdělání, kde jest tato vzdělanost, abych tak řekl, vzdělaností produktivní, také se mají podporovati všemi možnými prostředky.

Jest, abych tak řekl, dvojí vzdělání, vzdělání neproduktivní a vzdělání produktivní. To neproduktivní jest vzdělání, které vychází z gymnasií a z technik, ale vzdělanosť produktivní jest ta v jistém smyslu, co se materielního povznešení a blahobytu národa týče, ne duševního, která vychází z průmyslových a obchodních škol. Neboť to, pánové, přiznáte, že blahobyt v národu se vydobývá cestou obchodu a průmyslu a nikoli tou vyšší vzdělaností universitní a také podle toho stupně na kterém stojí nějaký národ ve své průmyslové vzdělanosti, ve vzdělanosti vrstev průmyslových a řemeslných a středních, podle toho se má posuzovati osvícenosť národa vůbec a ne podle té vzdělanosti a osvícenosti, kterou mají ty vrstvy, které vzdělanosť čerpají z universit neb z technik. Pánové, ta vzdělanost universitní a všech těch tříd, ta jest takřka ve všech civilisovaných zemích stejná. Pánové, lékař, který své vzdělanosti si vydobude na universitě Pražské, jako lékař na universitě Berlínské, nebo Pařížské, jest celkem stejně vzdělán, a právníci naši, co do vzdělanosti, stojí na rovni s právníky ostatních zemí.

Měřítko to jest tedy všeobecné.

Ale docela jinak je to, když řeknu, ten národ jest vzdělanější, než národ onen, vyrozumívám pod tím to, že nižší vrstvy stojí na vyšším stupni vzdělanosti, než u národu jiného. Tato vzdělanosť nenajde se v gymnasiích a reálkách, nýbrž má se hleděti vypěstovati na školách měšťanských.

Náš lid tomu ještě posud nerozumí, on nezná ty měšťanské školy. Jest mu to novum a on neumí se do toho dosud vpraviti - a přiznávám se, že posud měšťanské školy naše nejsou tak zařízeny, jak by měly býti, aby odpovídaly svému účelu, že mají mnoho vad.

Náš lid byl zvyklý, když chtěl dáti syna svého vzdělati, poslati jej do reálky nebo do gymnasia a když z hocha nic nebylo, řekl mu: "Kluku, když se nechceš učiti, dám tě na řemeslo!" a on musel býti řemeslníkem, když přišel z reálky nebo gymnasia. To jest veliké neštěstí v našem lidu. Já bych si přál, pánové, aby se říkalo: Když ty kluku nechceš se učiti řemeslu, nebo obchodu, dám tě do gymnasia a musí býti z tebe úředník. To by bylo prospěšnější našemu lidu.

Naše gymnasiální a universitní vzdělanosť zjednala nám velikou intelligenci, kterou importujeme do všech říší a zemí, ne vždy ku cti našeho národa. Ty naše gymnasiální ústavy a university se staly zásobárnou pro bohatou bureaukracii, která slouží všem vládám a všem systémům stejně a také ne vždy ku cti národa českého.

Já bych zrovna řekl, mně ty naše ústavy gymnasiální a reální nepřirostly tak k srdci.

Pánové, kdyby se o to jednalo, mají-li se vůbec nějaké ústavy vzdělávací zrušiti, já bych hlasoval proto, zrušiti zbytečný počet gymnasií a reálek a zařizovati praktické školy průmyslové a obchodní. Tedy z toho stanoviska se bojím všeho co jen poněkud může se státi překážkou rozšiřování a zvelebení škol měšťanských. A to by se stalo kdyby se návrh přijmul. Neboť pánové, jakmile by se návrh komise přijmul a stalo se zákonem, že městské obce by musily vydržovati veškerá břemena měšťanských škol, pak ovšem se ty městské obce budou co možná tomu bránit, aby taková škola byla u nich zřízena, a které je mají, budou pracovati k tomu aby se jí zbavili. Tedy nějakého podnětu k zřizování měšťanských škol, zajisté tu nebude, naopak bude sama překážkou měšťanským školám. Pánové, my máme těch měšťanských škol, zvláště v českých okresích zapotřebí, neboť pánové, praktičtí sousedé a krajané naši němečtí, kteří jsou průmyslníci a obchodníci na vyšším stupni než my, dobře poznali význam a důležitost měšťanských škol a zařídili si je v počtu velkém, mají jich 55, českých je jen 60, to je nepoměr, českých je poměrně málo. Tedy ti dobře pochopili důležitost měšťanských škol a zařídili jich co možná v hojném počtu. Pánové, podívejte se do sousedních krajin, do Saska a Pruska. Tam jsou měšťanské školy již dávno v rozkvětu, a zajisté přiznáte že co do vzdělanosti průmyslové a obchodní nižších vrstev stojí právě ti národové nad námi.

Já tedy se obávám toho, aby se neškodilo vývoji měšťanských škol našich a proto bych byl proti návrhu komise. Je to také nespravedlivé, když se uvaluje na obce městské břemeno, které ji bylo oktrojováno. To je něco jiného, kdyby obce si to chtěly zaříditi, jako střední školy, kdyby si vystavěly budovy. Ale pánové, dle zákona má okresní školní rada právo říci:

V  městě x, y toho okresu musí býti měšťanská škola a konečně ta obce musí tu školu vystavěti a vydržovati. Ale ta měšťanská škola není jen pro děti toho města a té obce městské. To si dovoluji pánové řečníku přede mnou, jakkoliv velice si ho vážím, dvornímu radovi Alterovi odpovědíti, že nemá pravdu, když praví, že měšťanské školy nebývají navštěvovány od dětí z okresu. Naopak bývají velmi hojně ba i více než z domácích navštěvovány. Uvedu jen některé příklady. V Poličce je v měšťanské škole 279 domácích a 257 přespolních dětí, v Jilemnici je na měšťanské škole 332 dětí domácích a 271 přespolních, v Poděbradech 48 domácích a 61 cizích, v Lounech 270 domácích a 596 cizích, v Broumově 233 dom. a 443 cizích, v Mělníku 156 dom. a 155 cizích, v Karlině 1480 domácích a 827 cizích, v Hradci Králové je pouze na měšťanské škole 264 dom. a 130 cizích, v Roudnici 276 dom. a 192 cizích, v Novém Bydžově 303 dom. a 158 cizích, v Táboře 570 domácích a 226 cizích, v Domažlicích 775 domách a 401 cizích, v Hořovicích 220 dom. a 203 cizích, dále v Plzni 447 dom. a 133 cicích a t. d.

Právě mi povídá pan purkmistr Smíchovský, že na Smíchově jest na školách více 3000 dětí; z těch je 600 domácích a 2400 cizích.

V  tomtéž poměru jsou také ty děti domácí a cizí na školách měšťanských.

Tedy to není, pánové, pravda, říká-li se, že školy měšťanské jsou pouze pro městské děti; naopak, jsou i pro děti okresní a právě pro ty. Poukázali někteří páni k tomu, že měšťanské školy se mají reformovati v tom smyslu, že se mají zříditi zvláštní odbory průmyslové dle poměrů okresův; s tím souhlasím úplně, mám to za nevyhnutelně potřebné. Ti pánové, kteří to tvrdí, musí býti i pro to, aby to byla také okresní škola; nebo to mi nebude chtít nikdo dokazovati, že když ta měšťanská škola má míti odbory hospodářské, že jest pouze pro děti městské určena. Musí býti také pro děti rolníků, a tak jest to i s ostatními odbory.

Já myslím, že by to byln, pánové, velká nespravedlnost, kdyby se to uvalilo právě jen na obce městské. To celé, pánové, z čeho ten návrh vychází, že se to má uvaliti na obce městské, zdá se zakládá se na tom hrozném zmatku, který v terminologii našich školních zákonů a vůbec v zákonech školských panuje.

Pánové, to jest tak úžasný zmatek, že v skutku nikdo neví, co pod jistým pojmem se má mysliti. - Říšský zákon mluvě (mám zde český překlad, a ten jest pro mne authentickým) o veřejných školách obecních rozděluje tyto veřejné školy obecné na dvě třídy, a sice na obyčejné školy obecné a na školy měšťanské. Dále v zákonu nedodržuje se přesně této terminologie, neříká se obyčejné školy obecné, nýbrž jen školy obecné. A poněvadž se právě pouze řeklo: "školy obecné", odvoláváno se bylo k tomu, že v pojmu tom zahrnuty jsou i školy měšťanské. Já to rozebírati nebudu, poněvadž páni přede mnou již, kteří jsou právníci, velmi dobře již to rozebrali. Ale jsem přesvědčen, že to povstalo následkem zmatku; ale že by byl zákonodárce jak na říšské radě tak zde na sněmu byl na mysli měl, že školy obecné jsou měšťanské i obecné a že je to totéž, to, pánové, myslím, že plyne z celého ducha našeho zákona, že tomu tak není, a mohl bych ukázati mnohými místy zákona s výklady, že zemská školní rada uznává, že jest to dvojí věc: měšťanská a obecní škola. Tak si to vykládala i vláda, pánové, a tak to vykládá konečně i správní dvůr zcela korrektně. Důkazem toho, že si zemská školní rada to vykládala v tom smyslu, ačkoliv snad dnes bude hlasovati jinak, jest nařízení, které jest tuším komentářem k § 5, kde stojí, že městská obce může se státi samostatným okresem školním tenkráte, když se zaváže, že z vlastních prostředků vydržovati bude školu měšťanskou, jinými slovy, když na sebe vezme povinnosť, která padá vlastně na okres školní; pak i ta obec může se státi okresem školním; a tak i v jiných případech je jasno ze zákona, že zemská školní rada zajisté měla na mysli školu měšťanskou co školu okresní, a kdyby se na to bylo pomýšlelo tenkráte, když se dělaly ty zákony, bylo by se řeklo: škola obecní jest ta, kterou vydržuje obec a bylo by se řeklo místo školy občanské školy okresní, a tak by byla bývala každá pochybnost zvrácena; ale že se tak myslilo, že se mělo za to, že měšťanská škola je školou okresní, to jest viděti z celého ducha zákona. V Německu říká se takovým školám "Bezirksschule".

Z těch důvodů, které jsem právě uvedl, mám za to, že by nebylo prospěšno pro vzdělanost našeho lidu, kdybychom přijali návrh komise. Budu hlasovati proti tomu, ačkoli vím, že snad to bude marné; neboť přijdou tu menší interesy na váhu. Ten, který se bojí, že by snad byla přirážka větší na té neb oné straně, bude hlasovati zajisté proti tomu; ale ten, kterému o to jde, aby v skutku vzdělanosť našich středních vrstev získala - a získá, budou-li školy měšťanské reformovány podle účelu, který mají zastupovati, - nebude se ohlížeti na malicherný důvod, který se zakládá na oběti několika 70 neb 80. 000 zl., a proto budu hlasovati proti návrhu komise a přidávám se k návrhu pana dvorního rady Dra. Altera, který chce věc odročiti, a sice proto, poněvadž se mi zdá, že otázka dnes není ještě zralá, že návrh komise jest návrhem pouhé náhody, protože náhodou v komisi školní byla velká většina zástupců velkostatkářů a venkovských obcí, kteří se brání každé přirážce zemské a okresní, a že tam byli vmenšině zástupcové měst.

Kdyby se to bylo stalo obráceně, byl by snad výsledek také jiný, byl by návrh komise také opačný. Tedy protože jest to pouhá náhoda a konečně i proto, poněvadž obce městské to nezabije, budou-li musiti ještě rok platiti na školy ty, když budou míti naději, že aspoň za rok bude zákon poněkud spravedlivěji upraven, z těchto důvodů jsem proto, abychom se nepřekvapili ve věci tak nepopiratelně důležité a mám za to, že na tom nic nezáleží, když ještě rok počkáme.

Prosím abyste hlasovali pro návrh rady Dra. Altera.

Nejv. marš. zem.: P. posl. Dr. Kalousek má slovo.

Posl. Dr. Kalousek: Nebudu, pánové, dlouho nadužívati trpělivosti slavného sněmu. Chci pouze v krátkosti konstatovati:

P. posl. Grégr si stěžoval na zmatek, který je v zákonech a dovozoval to některými terminy. Řeč téhož p. poslance a cifry, které udával, také jsou důkazem toho zmatku, který trvá v našem zákoně. Neboť cifry, které pan poslanec citoval, vztahují se k celým školám občanským, k takovým totiž, které obsahují předně 5 tříd obecné školy, a pak 3 třídy školy měšťanské vlastně tak řečené.

V tomto smyslu měšťanské školy mají uvedené počty dětí domácích a přespolních, k. př. v Karlině jedna asi 1000 dětí, a druhá 800, tedy dohromady asi 1800 dětí; tolik dětí asi navštěvuje školy obecné a měšťanské v Karlině: Ale v opravdových školách měšťanských, ve třech vrchních třídách jest v Karlině 90 a 80, dohromady tedy 170 dětí, tedy 10 krát méně,