jest to ták známá pravda, že to sotva kdo rozumným spůsobem bude moci popírati.

Pánové, na čem vlastně se zakládá peerie anglická? Jediné na tom, že jsou tu mužové, kteří svým zděděným a neodtržitelným majetkem neodvislí jsou úplně od vlády, nepodléhají žádnému vlivu a nemusí očekávati od ní žádných milostí.

V tom, pánové, v tom se zakládá konservativní moment a missí celé instituce peerie a panských domů. Sestavte si panské sněmovny z takových lidí, kteří nemohou se udržeti, kteří jsou odkázáni sloužiti tu i tam, kde pak bude jejich samostatnost?  (Výborně. )

Jestliže jsem to položil za pravdu vůbec, jest to pravda vůbec uznávaná ode všech politiků a nikde nepopiratelná.

Pánové, já nechci a nerad se toho dotýkám, poněvadž bych nerad kapku trpkosti vložil do dnešní debaty i z naší strany, aby se mi nevyčítalo, že přispívám k pobouření myslí proti oběma národnostem; ale když už takovým provokujícím spůsobem bylo k tomu ukázáno, že jest to křivda, chce-li vláda aneb může-li mezi malými velkostatkáři působiti, pánové, připomínám vám události té doby, když se vedl ten tuhý boj, ten tuhý zápas o většinu v našem sněmu a jakým způsobem užívala tenkráte vláda svého vlivu?

(Hlasy: Vláda liberální!). Pánové, toho máme důkazy a příklady; připomínám na dopis krajského statkáři Papstmannovi, připomínám na onu dámu vdovu s 6 dětmi, které jiný pan krajský velmi do duše mluvil, aby to dobře uvážila a nehlasovala proti nynější vládě, že má 6 dětí a ty děti že budou žádati fundace a stipendia a že jich nedostanou.

Pánové, toho je důkaz daný do protokolu tam, kde ta paní byla vyslýchána.

(Nepokoj. )

Oberstlandmarschall: Ich bitte nicht zu unterbrechen.

Poslanec Dr. Rieger: Pánové, takových věcí pan místodržitel neví, neboť zde tenkrát nebyl; jest známo, že se to stalo.

Nám. nejv. marš.: Žádám, aby se obrátil pan řečník k nejv. maršálku.

Poslanec Dr. Rieger: Prosím, já se obracím v onu stranu, poněvadž se mi zde dává znamení.

Nejv. marš.: Nemáte to pozorovati!

Poslanec Dr. Rieger: Já, pánové, připomínám, že se lidem tenkráte slibovalo povýšení.

Pánové, jeden cizinec, který zde sobě koupil statek, byl připuštěn k hlasování jako cizinec, ačkoliv neměl rakouského občanství. Ale nehledě na to, slibovalo se mu, že dostane šlechtictví a predikát a ten muž si věru také jaksi na posměch té události vzal predikát "von Wahlendorf".

Pánové, pan Scharschmidt se mne ptá, může-li vláda konati vliv na malé velkostatkáře.

Pánové, když se tehdáž šlo tak daleko, že i odsouzenci pro podvod byli amnestováni, aby mohli hlasovati.

(Výborně! Hlas: To je liberální!)

To se všecko dalo v liberální době, a vy víte z těchto jenom několika ukázek, - mohl bych citovati celou řadu - že ovšem vláda může na malé velkostatkáře působiti. Ale pochybuji, že by mohli přijíti ku knížeti Lobkovicovi anebo ku knížeti Schwarzenberkovi a jemu hroziti podobným spůsobem nebo slibovati mu stipendium.

(Velká veselosť. )

Pánové, z toho můžete usouditi, že je ovšem nějaký rozdíl mezi malými a velkými velkostatkáři.

Pánové! to může zároveň sloužiti za důkaz, co jsem také připomenul, že ovšem vládě časem na tom záleží, jak velkostatkáři hlasují. Onen pan poslanec totiž vyslovil se velmi naivním spůsobem, že nemůže pochopiti, kterak se vláda může o to starati, kdo má ve sboru velkostatkářů majoritu.

(Veselosť. )

Pánové, nepřipomínám ani, že byly tu ještě jiné cesty, kterými se může velkostatkářům prospěti; jsou tu i jiné cesty: může se státi že člověk koupí statek vlastně jen k vůli tomu, aby dělal politickou kariéru, aby se dostal do sněmu a pak do říšské rady a po této stupnici konečně i do ministerstva.

(Výborně. )

Když pak se mu i to nepovede, přece aspoň nějakého úřadu dosáhne, kde pak si může směle vystoupiti proti vládě, jsa jist, že se mu nemůže nic státi.

Pánové, mohl bych ještě ledacos pověděti, ale nechci se příliš daleko pouštěti v této polemice, jednoduše Vám pravím, oč se nám jedná. Nám se jedná o právo, nám se jedná o mír v zemi.

Pánové, Vy znáte přirozený stav v zemi; znáte že bez mála dvě třetiny země náleží národnosti české, že národnosť česká co do schopností, co do inteligence a vzdělanosti, i co do poplatků nestojí nikterak za národností německou. Já myslím že mně to. přiznáte; a co se týče zejména kurie velkostatkářů, jest i tu dokázaná věc, že právě ta strana, která je dnes úplně vyloučena ze sněmu, více poplatků platí, než ta, která je zde representována. Aspoň není mi známo, že by byla musila své kandidáty hledati na gymnasiích a jiných takových ústavech. (Veselosť. )

Pánové, když tomu tak, pak musíme my žádati, aby tento přirozený stav věcí našel výrazu také v zastoupení zemském.

Pánové! my musíme žádati plné právo své, neboť podle rovného práva, nám patří většina na sněmě; my jsme statistiku této země neudělali, tu stvořil Bůh sám, a vývoj politických události, které na této krásné zemi po 1000 let se sběhly, ať již k našemu prospěchu neb k naší škodě. My béřeme stav věcí tak, jak jest, a pánové, Vy sami byste nám nemohli toho hlášení se ke sněmu upírati, ano Vy sami byste nás nemohli ctíti, kdybychom se nedovolávali plného práva, které nám patří.

(Výborně. )

Vy byste musili nám přisouditi mysl otrockou a bídnou, která vzdává se dobrovolně toho, co jí po právu patří. 

(Výborně. )

Pánové! Říkají Vám: nespouštějte se toho, co máte, co držíte, to držte, to je politický moment. To znamená jinými slovy, že od Vás v té věci moment práva a mravnosti na váhu klásti se nesmí, že ten, kdo má moc, musí ji držeti a musí ji brániti, ať dělá tím komukoli křivdu nebo nedělá.

Pánové! Je to snad zásada německého práva že kdo má moc, má dělati křivdu? anebo je to zásada mravnosti: čiň jinému křivdu, aby se tobě činiti nemohla?

Pánové! Což pak je pravdivé to osudné slovo, které bohužel již tolik bylo opakováno v novinách, že musí býti vždy jedna národnosť buď kladivem bud kovadlinou?

Pánové! Já to popírám. Musejíť i v politickém životě zásady práva a mravnosti přijíti k platnosti a věru krásnější by byl ten obraz, který básník Váš a přítel můj Meissner vyslovil, že by bylo možno, aby německý dub vedle lípy České v pokoji vedle sebe růsti mohl i zkvétati a dařiti se.

(Výborně. )

Pánové! My si to přejeme a my přejeme si upřímně s Vámi se dohodnouti. My se držíme slova víry, kteráž praví: Nečiň jinému, co nechceš, aby tobě bylo činěno; nečiň jinému křivdy, nechceš-li, aby on tobě činil křivdu odvetou.

Pánové! Jest-li i Vy takové zásady uznáte, pak věru nepotřebujete pochybovati, že se shodneme.

Pánové! Já myslím, že tak nelze věc odkládati, jak to činil dnes poslanec Schmeykal, na budoucnosť, na budoucí pokolení; to by, pánové, byla pro nás smutná vyhlídka.

(Hlasy: Ba smutná!)

To již konečně to, co p. zpravodaj většiny navrhoval, abychom čekali až do budoucí sčítání lidu, bylo by ještě utěšenější.

(Veselosť. )

Ale pánové těšilo mně, že p. posl. Schmeykal, dal v tom pravdě svědectví, že jsme my opět a opět k německým krajanům svým a jejich vůdcům, učinili žádosť a pozvání, aby vyvolili ze svého středu několik plnomocníků, a my abychom podobně učinili a aby tito dva sborové vstoupili ve vyjednávání soukromé mezi sebou, zdaliž by ty spory národní, které mezi námi jsou, nemohly býti odklízeny dobrou a poctivou shodou.

Pánové! on se přiznal, že toto pozvání naše nepřijal. Pravil sice, že obsah toho pozvání, respektive punkty, které jsme předložili a o kterých jsme přáli si, aby bylo o nich jednáno, že ty punkty již ukázaly jemu napřed, že bychom nepřišli ke shodě.

Pánové! já lituji, že těch punktů nemám po ruce a prosil bych p. poslance Schmeykala, má-li jich při ruce, aby je slavnému sněmu oznámil a já jsem jist, že nám ku cti sloužiti budou a nikoliv k necti a že se bude viděti, že jsme upřímně a poctivě chtěli se dohodnouti.

Pánové! konečně musíte uvážiti, že to tak dále a na věky nepůjde. My od svého požadavku spravedlivého ustoupiti nemůžeme, my na něm státi musíme až do smrti a za námi přijdou jiní, kteří rovnou horlivostí a oddaností a odhodlaností budou zastávati to, co je naše poctivé právo.

(Tak jest! Výborně! Výborně!)

Pánové! Pravda, učinili jsme si snad tu a tam křivdu, snad v prudkosti debaty bylo pověděno některé slovo, které urazilo tu a tam, ale pánové! odpusťme si, podejme si konečně ruku a držme se podle toho slova, které jsme tuhle slyšeli při pohřbu našeho kolegy: Si iniquitates observaveris Domine, Domine, quis sustinebit!

Pánové, musíme si na vzájem odpustiti, chceme-li opravdu přijíti k nějakému cili. Národnost německá v zemi není nějaký odtržený zlomek, daleko zanešený a ustanovený k zapomenutí.

Pánové! Národnost německá v zemi české souvisí s celým velkým tělesem velikého a mocného kulturního národa.

Chtíti takovou národnost jakýmkoli způsobem utlačovati, ji zmenšovati a jí křivditi z naší strany, bylo by svrchovanou pošetilostí.

(Hlasy: Zajisté!)

Pánové! My dobře víme, že cesta z Vídně do Berlína vede přes Prahu, že jsme my, Čechové, tu postavem na západ tak daleko, že musíme v míru žíti s národem německým, nechceme-li proti sobě vyvolati bouři, kterou překonati by naše síly byly daleko slaby.

Ale pánové! ani my nejsme isolováni na světě, i my jsme štěp velikého Slovanstva, my jsme tu jako předhoří toho velikého a mocného živlu, kteréž souvisí s ostatním kontinentem a jakkoli vlny německého moře ohlodávají je již od kolika set, ba od tisíce let, přec tu ještě stojí pevně ta skála a odhodlána vzdorovati ještě na věky.

(Výborně! Výborně!)

Pánové! Národ náš jen v zemích koruny české 6 milionů čítající, vzdělaný, činný, průmyslný, produktivní v každém ohledu, ten za našich dob se takovými lehkými prostředky, jež jsou nyní možný, umořiti ani udolati nedá.

Pánové, těch prostředků, kterých užívali věkové minulí, prostředků barbarských za našich časů užívati nelze, a nyní v době svobody jest i nám slovo dáno, abychom hájili mužně jako sluší mužům, právo své.

(Výborně!)

Pánové, když tedy tak věci jsou, není pomýšlení, abychom jeden druhého udolali, čili sobě podrobili, nýbrž pokud nenajde se mezi námi shoda, bude mezi námi trvati boj dále.

Pánové, mé přesvědčení, a já to pravím z plna srdce, v té věci jest, že v této záležitosti neplatí žádná majorita.

Pánové, majorisování zde není na místě, my tu nestojíme jako politické strany proti sobě, my tu stojíme jako dvě národnosti, jako dva tábory národní.

Pánové, ve věcech politických může člověk udělati koncesse, neboť politika jest, abych tak řekl, věda kompromissů, politický názor může udělati kompromiss, ale ve věcech národních musí každý dbáti o to, aby svou národnost měl celou, nezkrácenou a ne poloviční národnost.

(Výborně!)

A pánové, to my sobě žádáme. Totéž Vám z té duše přejeme. (Výborně)!

Pánové, chcete-li na tom základě se shodnouti mezi námi s námi, třeba i mimoparlamentárně, vždy k tomu budeme ochotni, a jsem přesvědčen:

Slované činí většinu této říše a kdyby se v ní mělo práva Slovanů nešetřiti, pak pánové věru říše by sotva nabyla klidu a tudíž té síly, které bude potřebí v budoucích bouřích, které jí snad nastanou.

Pánové, kdo to upřímně smýšlí s Rakouskem, ten nesmí odkládati se smířením mezi národností českou a německou na dlouhá leta, na nekonečnou a nedovidnou budoucnost, (Výborně) on musí hleděti k tomu, aby Rakousko užilo té doby, dokud u nás jest mír, aby způsobilo také mír mezi svými národy, aby jakákoli nepřátelská ruka nemohla přiložiti zbraň tam, kde se nalezají slabé stránky naše.

Pánové, budete-li tak jednati, pak zajisté budete jednati též v duchu nejmilostivějšího našeho mocnáře, který chce smíření mezi národy, a který chce, aby všichni národové jeho stejně šťastnými se cítili býti Rakušany.

(Bravo !)

Pánové, k tomu i my celou sílou chceme působiti, i musíme odmítati všeliká podezření, která se v tom ohledu proti nám opět a opět vyslovila.

Pánové, vláda nynější přijala tento úkol smíření mezi národy a myslím, že v tom ohledu a hledě k trůnní řeči J. Veličenstva jest věrným tlumočníkem Jeho vůle.

Pánové, vy pravíte, že nemáte k této vládě důvěry; když tomu tak, pánové, k čemu pak Vy potřebujete vládu vůbec k tomu, abyste druhému kmenu země učinili spravedlnost.

Pánové, vždyť jste mohli sami se uvoliti v tu práci, a podniknouti samostatnou předlohu. Prostředků k tomu máte s dostatek.

Pánové, já nevím, můžeme-li doufati, že konečně poznání to mezi Vámi pronikne.

My si toho upřímně přejeme a přejeme si, abyste neodkládali to do doby neurčité.

Pánové, uvažte, že nevíte, přijde-li Vám doba ještě tak příznivá, abyste mohli s tou mocí, kterou nyní držíte - a Vy jste nyní pány situace, vy máte majoritu v rukou abyste mohli předsevzíti tu reformu, která konečně státi se musí, i která se zajisté stane konečně i přes hlavy vaše.

Stane-li se to ale pánové konečně na Vaši škodu a bude-li to snad i na škodu svobody, pak pamatujte na tu chvíli, kde jste smířlivé slovo naše oslyšeli, kde jste ruku naši ke smíření podanou odmítli.

Pak, pánové, my povíme Vám:

My odmítáme odpovědnosť veškerou od sebe a svalíme jí na Vaše bedra. Pamatujte, že Vás to bude snad někdy těžko tížiti, když Vám budeme moci říci: My jsme dosáhli toho, co jsme chtěli dosíci, ale bez Vaší pomoci, ano proti Vám, neboť do poslední chvíle bránili jste se a nechtěli dopřáti nám práva našeho.

Pánové, každý národ musí dbáti na spravedlnosť, neb spravedlnosť jest také jeho vlastní ctí a důstojností: "la justice élève une nation, 1'injustice ľabaisse. Une nation veut être grande: qu'elle commence par être juste. "

Pánové, chcete-li tedy Vy učiniti něco ke cti své národnosti v Čechách, tedy učiňte podlé přání našeho, podle srdečného vyzvání našeho.

Tím končím a žádám, aby návrh vlády byl položen za předmět denního pořádku.

(Hlučný potlesk v sněmovně a na gallerii a volání: Výborně!)

Nejv. marš.: (zvoní a mluví ke gallerii: ) Nenechte si to říci ještě jednou!

Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Abg, Dr. Herbst: Es ist mir die Aufgabe geworden, als Berichterstatter der Commissiton für deren Antrag zu Sprechen. Ich fasse diese Aufgabe als eine ganz bestimmte auf, und es ist nicht meine Sache, von dem Gegenstande, den ich zu vertreten habe, auf davon ganz verschiedene Gegenstände überzugehen, wie ich überhaupt eine eigentümliche Meinung über das Wesen des Parlamentarismus und der parlamentarischen Debatte habe.

Der Gegenstand nun, um den es sich handelt, ist die Regierungsvorlage.

Ueber diese ist zu berathen, und die Antrage, welche vorliegen, sind: der Antrag der Majorität der Commission, nämlich über die Regierungsvorlage zur Tagesordnung überzugehen, und jener der Minorität, welcher dahin geht, daß in die Specialberathung über die Regierungsvorlage eingegangen werde.

Das Eingehen in die Specialberathung über einen gewissen Gegenstand hat im parlamentarischen Sinne eine bestimmte Bedeutung; einen Gegenstand für geeignet halten, zur Grundlage der Specialberathung zu werden, heißt: mit den Principien der Vorlage, welche zur Grundlage der Specialberathung genommen werden soll, einverstanden sein.

(Sehr richtig! Sehr gut!)

Und es geht nicht an, wie es mitunter vorkommt, zu sagen: Man ist auf demokratischem Standpunkte, man verwirft die Institution des Großgrundbesitzes als feudal, aristokratisch, durch die Geschichte verurtheilt; man kann nicht sagen, daß diese Seite des Hauses längst die Abschaffung des Großgrundbesitzes hätte in Angriff nehmen sollen (Bravo! Bravo!), und dann dafür stimmen, daß in die Specialberathung über eine Vorlage eingegangen werden solle, welche dasjenige noch verschärfen soll, was man als Schlecht, als verwerflich betrachtet. Man kann eben nicht Demokrat und zugleich ein Anhänger des Ministeriums Taaffe Sein (Heiterkeit), und wenn man Beides sein will, so bewegt man sich in einem unlösbaren Widerspruche, in einem Widerspruche, der denselben Redner am Schluße zu der merkwürdigen Bemerkung veranlaßte, daß er allerdings in Verlegenheit wäre, wenn er die Wahl hatte zwischen der einfachen Annahme der Regierungsvorlage und Ablehnung derselben, daß er aber, wenn er in diese Lage versetzt würde, höchst wahrscheinlich für die unveränderte Annahme der Regierungsvorlage stimmen würde, höchst wahrscheinlich vom rein demokratischen Standpunkte.

(Große Heiterkeit. )

Aber merkwürdiger Weise haben sich eigentlich mehr oder weniger alle Redner, welche für die Regierungsvorlage als Grundlage der Specialberathung gesprochen haben, im ähnlichen Sinne ausgesprochen. Zufrieden mit der Regierungsvorlage hat sich nahezu gar keiner erklärt.

(Richtig!)

Wie kann man nun nach dem parlamentarischen Gebrauche für diese Vorlage, durch die man nicht befriedigt ist, als Grundlage für die Specialberathung stimmen?

Ja, wenn die Herren nur angedeutet hätten, was sie eigentlich für eine Amendirung in der Specialberathung vorzunehmen gedenken!

Ein einziger Redner hat diesfalls Etwas angedeutet. Ich weiß aber nicht, wie sich das vom demokratischen Standpunkte ausnehmen wird, nämlich daß ein Unterschied zwischen Herrschaften und Gütern gemacht werden soll, und daß die Wähler im Großgrundbesitze in Fideicommißbesitzer, in Besitzer von Herrschaften und Gütern eingetheilt werden.

Wenn man nun die Landtafel einigermaßen kennt und weiß wie das ein Unterschied ist, der ursprünglich aus ganz anderen und ganz zufälligen Verhältnissen entstanden ist und der einer längst verflossenen Vergangenheit angehört, dann muß man staunen, wenn das die wesentliche Verbesserung Sein soll, welche der Specialberathung vorbehalten Werden soll, und welche eigentlich einzig in Aussteht gestellt ist. Denn das kann ich doch nicht voraussetzen, daß die Herren eine Vorlage, welche bloß vom Großgrundbesitze handelt, als Grundlage für die Specialberathung nehmen, und ohne irgend einen commissionellen oder irgendwie gestellten Antrag auf einmal einen ganz anderen an die Stelle desselben Setzen wollen. Das ist ja dann nicht eine Specialberathung über diesen Gegenstand, Sondern etwas ganz anderes und im Wege der Spezialberathung auf einen ganz andern Gegenstand zu kommen, das ist gegen alle parlamentarische Praxis.

Mir Scheint also zweierlei, es ist einerseits nicht so richtig, daß die Herren mit der Regierungsvorlage nicht zufrieden sind, sie sind vielmehr mit derselben vollkommen zufrieden. (Sehr richtig! Heiterkeit. ) und zweitens, sie wissen, diesem Entwurfe wird, wenn wir, ich will keinen trivialen Ausdruck gebrauchen, uns verführen ließen, demselben zu folgen, ein zweiter und drit ter nachfolgen.

Wenn wir daher wahrnehmen, daß man sich von Seite derjenigen, die wir einmal als unsere Gegner ansehen müssen, mit diesem, ihren Anschauungen gewiß nicht entsprechenden Entwurfe einverstanden erklärt, weil sie erwarten, daß ein zweiter und dritter nachfolgen wird, und dadurch das Gelingen dieses zweiten und dritten Entwurfes erleichtert werden Soll, so ist es nach der Natur der Sache geboten, daß man gleich auf der ersten Etappe "Nein^ sagt (Sehr richtig !) und sich nicht mutwillig in eine Position setzt, von welcher aus es viel schwieriger sein wird die folgenden Etappen zu bekämpfen.

(Sehr richtig. )

Nun nachdem ich nicht glaube, daß es ernst gemeint ist, daß in die Specialdebatte eingegangen werden soll, weil man dann einen anderen Antrag hätte stellen müssen, nehmlich den Antrag daß die Vorlage an den Ausschuß zurückzuweisen mit dem Auftrage, in die Berathung derselben einzugehen und einen neuen Entwurf vorzulegen, nachdem die Herren dies nicht gethan haben, sondern beantragen, es solle gleich hier in die Specialberathung eingegangen werden, will ich mich darauf beschränken die Gründe zu widerlegen welche gegen den Antrag der Commission vorgebracht worden sind.

Ich muß gestehen, nach dem was ich voraus zuschicken die Ehre hatte, wird sich das auf nicht viel reduciren, denn ich beschränke mich ans dasjenige, was mit dem Gegenstande im Zusammenhange steht. Ich will nicht reden von allem möglichen, weil ich dies nicht für die Aufgabe einer parlamentarischen Debatte ansehe. Ich werde nur von demjenigen sprechen, was mit dem Gegenstande in unmittelbarem Zusammenhange steht.

Daß aber bei einer so hochwichtigen und politischen Frage auch die politische Seite gestreift Werden müsse ist natürlich. Ich werde daher das Material nur entnehmen können aus denjenigen Einwendungen, welche von Seite Sr. Excell. des Herrn Statthalters gegen den Bericht der Majorität erhoben wurden, und aus demjenigen, was im Minoritätsberichte steht. Das sind eigentlich die zwei einzigen Argumente, welche gegen den Commissionsantrag erhoben wurden. Denn bloße Reden sind. noch keine Argumentationen und nur mit Argumentationen darf ich mich befassen.

Nun sind die gedachten Argumente von ganz Verschiedener Art.

Se. Excellenz der Herr Statthalter hat sich auf eine ruhige, sachgemäße Darstellung beschränkt.

Ich bin nun allerdings in der Lage, meine bescheidene Ueberzeugung auszusprechen, daß mich keines seiner Argumente belehrt hat. Ich anerkenne aber die Objektivität derselben. Ich werde noch später darauf zu sprechen kommen.

Ganz anderer Art sind die Gründe des Minoritätsberichtes. Das sind keine sachlichen Argument sondern das sind Argumente, welche eigentlich bloß die angebliche Tendenz der Commission betreffen und ihr vorwerfen, daß sie auf dem Standpunkte der absoluten Negation stehe, daß sie gar keine sachlichen Grunde habe. Wir werden noch darauf zu sprechen kommen; - aber ich bin Sr. Exc. dem Herrn Statthalter Sehr dankbar; denn in seiner Auseinandersetzung hat er sich bestrebt, die sachlichen Argumente, welche der Bericht enthält, zu widerlegen. Das ist aber die eigentlichste Widerlegung des Minoritätsberichtes. Denn der Minoritätsbericht sagt, wir stehen bloß auf dem Standpunkte des "Nein", des fortissimo Nein", der absoluten Negation, des immerwährenden "Nein" ohne sachliche Gründe - und Se. Exc. der Herr Statthalter hat sich in längerer Auseinandersetzung mit der Widerlegung dieser sachlichen Gründe beschäftigt, und damit hat er, wenn auch nicht die sachlichen Gründe, so doch das Minoritätsvotum widerlegt, welches von der gegentheiligen Voraussetzung, der des Mangels aller sachlichen Argumente, ausgeht.

Was nun die Grunde Sr. Excellenz betrifft, so werde ich nicht von demjenigen sprechen, was mit dem Motivenberichte der Regierungsvorlage Zusammenfallt, sondern nur von demjenigen, was sich polemisch gegen den Bericht der Commission ergeht.

Se. Excellenz führt zunächst an: Dem Vorwurfe, daß die Regierung die Zahl der Abgeordneten des 1. Wahlkörpers von 16 auf 32 verdoppelt, liege offenbar eine unrichtige Auffassung der Darstellung des Motivenberichtes zu Grunde, wenn der Bericht der Commission erklärt, es sei doch ein Widerspruch, in der großen Zahl der in einem Wahlakte durch absolute Majorität zu Wählenden ein Uebel zu finden und dieses Uebel zu verdoppeln.

Nun sagt die Regierung, das habe sie nicht gemeint, daß dieses Uebel verdoppelt Werde, das habe sie nur bezüglich der 54 gemeint.

Cs wäre wirklich eine Kunst, dies aus dem Motivenberichte herauszusinden; denn auf Seite 17 heißt es:

"Nach der dermalig bestehenden Wahlordnung sind nämlich in der Gruppe der fideicommissarischen Großgrundbesitzer 16 und der nichtfideicommissarischen Großgrundbestizer 54 Vertreter auf einmal mit absoluter Majorität zu wählen, und ist dadurch die jedesmal in die Minorität gedrängte Partei vollkommen außer Stande gesetzt, auch nur einen einzigen Candidaten bei der Wahl durchzusetzen, "

Wie man nun sagen kann, das beziehe sich nur auf die 54 und nicht auf die 16 in einem einzigen Wahlgange mit absoluter Majorität zu Wählenden, Wo doch auch die in die Minorität gedrängte Partei nicht in der Lage ist, auch nur einen einzigen ihrer Candidaten durchzusetzen, das ist meinem beschränkten Unterthanenverstande nicht klar, Aber, meine Herren, die Regierung sagt: "32 ist weniger als 54 und 16 ist nur der dritte Theil von 54. "

Aber 32 ist doch jedenfalls doppelt so viel als 16 (Heiterkeit), und es ist doch für die in die Minorität gedrängte Partei unangenehm, Wenn sie von den 32 Abgeordneten auch nicht einen einzigen durchzubringen im Stande ist, und man wird diesen Uebelstand bei den 32 umso greller finden, wenn diese 32 vielleicht von 60 gewählt werden, wo dann 31 Stimmen über die Wahl von 32 Abgeordneten entscheiden.

Vielleicht aber könnte man sagen: Ja, Bauer, das ist was Anderes; die 32 Stimmen, bezüglich dieser möchte die Regierung, daß sie in einem einigen Wahlgange durch absolute Majorität der in den 1, Wahlkörper Einzureihenden gewählt werden; da verhält es sich anders, da ist es der Regierung ganz angenehm (Heiterkeit); und das ist der eigentliche Zweck der Vorlage.

Und wenn daher Se. Exc. der Herr Statthalter bemerkt, bezüglich der 54 verhalte es sich anders, als bezüglich der 16, resp. 32 und die Regierung habe, wie er in seiner Auseinandersetzung gesagt hat, das Hauptgewicht darauf gelegt, daß die Einen zerlegt, die Andern aber vermehrt werden, so hat sie ihrestheils wohl vollkommen Recht, Aber daraus folgt für mich und meine Gesinnungsgenossen nur um so mehr, daß wir der Vorlage, welche dies bezweckt, mit besonderer Vorsicht entgegentreten und sie ablehnen müssen; aber daß wir noch hilfreiche Hand leisten, daß es unseren Gegnern gelinge, in einem so kleinen Wahlkörper durch einen einzigen Wahlakt die Majorität zu erlangen und dadurch über die Majorität im Landtage zu entscheiden, dazu werden wir nimmer die Hand bieten.

Das Zweite, was Se. Excellenz erwähnt hat, ist: Es sei unrichtig bezüglich des sideicommissarischen Besitzes, daß die Steuer desselben jetzt 1, 800. 000 fl. ausmacht, d. h, die Steuer der Besitzer der Fideicommisse. Ja, zahlen sie diese Steuer jetzt nicht, oder kommen jetzt Wirklich diese 400. 000 fl. neu hinzu? Die 56 Fideicommisse und resp. die Besitzer derselben zahlen jetzt auch die Steuer von ihren Allodialgütern pr. 400. 000 fl. Was kommt also zum ersten Wahlkörper hinzu?

Die 960. 000 fl. der 44 Allodialbesitzer. Die

400. 000 fl. haben die zu zahlen, welche jetzt als Fideicommißbesitzer in den 1, Wahlkörper wählen, und daß man diesen 1. Wahlkörper künftig anders nennt, nicht auch mit Allodialbesitzern wählen könnten, dann würden durch diese Allodialsteuer alle Besitzer vertreten Sein und würden dem ersten Wahlkörper zugewiesen.

Das ist eben nichts, es ist nur vertreten die Wählerklasse der Fideicommißbesitzer und es wachst daher den Fideicommißbesitzern, weil in ihm künftig auch Allodialbesitzer wählen Sollen, ändert Nichts an der Sache.

Es wächst daher zu der jetzt im ersten Wahlkörper vertretenen Steuer von 1, 800. 000 fl. nur eine solche von 900. 000 fl. zu und diese rechtfertigt keine Verdoppelung der Zahl der zu wählenden Abgeordneten. Die Steuer, welche der erste Wahlkorper und die Mitglieder derfelben zahlen würden, wächst nur nun jene Steuer, welche die neu einzureihenden 44 Allodialbesitzer zahlen.

Richtig wäre jene Ansicht für jenen Fall, wenn die jetzigen Fideicommißbesitzer gegenwärtig für ihren Allodialbesitz auch mit den Allodialbesitzern Wahlen dürften. Dann würde nach der Vorlage auch die von ihnen für ihren AllodialBesitz gezahlte Steuer dem ersten Wahlkörper zuwachsen.

Da jenes aber nicht der Fall ist, so steht die Behauptung vollkommen aufrecht, daß eine Vermehrung der im ersten Wahlkörper reprasentirten Steuern nach der Regierungsvorlage nur um 52% und bezüglich der Personen um 80% erfolgen soll.

Ich muß dieß aufrecht halten, es ist so natürlich, daß man nicht sagen kann, bisher waren bloß Fideicommißbesitzer, daher hat die Allodialsteuer als eine von ihnen gezahlte Steuer nicht zu gelten. Jetzt sollen auch die von Fideicommißbesitzern nach wie vor gezahlten Steuern eine andere Natur haben als früher.

Se. Excellenz hat ferner anerkannt, daß zwar die im Motivenberichte angenommene Anzahl von 100 Wahlberechtigten in der Wirklichkeit zurückbleiben wird; dieß stimmt also infofern überein mit dem was der Bericht der Commission sagt, nur meint er, und das steht allerdings in der Vorlage, wegen persönlichen Eigenschaften dürften einzelne berechtigte Besitzer nicht außer Rechnung bleiben, sondern nur diejenigen, welche absolut das Wahlrecht haben.

Ich erlaube mir, in beiden Beziehungen eine etwas abweichende Meinung vorzubringen.

Wen faßt die Regierung als absolut wahlberechtigt auf, diejenigen welche 250 oder 300 fl. zahlen; so erklärt ausdrücklich die Regierungsvorlage auf Seite 24: "Nach Abschlag der Steuerleistung von dem in dieser Wahlerklasse zur Wahl absolut nicht berechtigten Besitze, nämlich jener, bei Annahme eines Minimalcensus von 300 fl. gesammter Realsteuern nicht wahlberechtigt sind. Die sollen absolut nicht wahlberechtigt sein.

Das ist indessen nicht richtig, die sind eben so gut wahlberechtigt wie andere, sobald sich