zde tuto zem spravovali a ne jeden sám bez druhého.

Můžete Vy, páni poslanci lidu německého, očekávati vděk svých voličů? Já myslím, že ne. Volitelé němečtí si přejou též, aby byl mír zjednán.

Můžete snad očekávati vděk našeho panovníka? Nikoliv, poněvadž panovník se dosti jasně vyslovil, že si přeje mír. Takový mír se jen může provésti, když se odstraní vady volebního řádu a jenom tímto způsobem.

Jedna z těchto vad volebního řádu jest ta, že k. př. velkostatkář, který skoro 100. 000 zl. daní platí, má totéž právo jako statkáři, kteří platí méně často než rolník, který ve venkovské obci postrádá hlasu voličského.

(Hlasy: Výborně! Výborně!)

Nechci se pánové pouštěti do podrobností v tom ohledu, poněvadž to patří k speciální debatě, jen to jediné přání bych vyslovil, že bych chtěl, aby svěřenským statkům bylo zachováno právo míti pro sebe sbor voličský.

Svěřenské statky až dosud pozůstávají, ony pozůstávají, ony jsou výminkou zákona, mají historické právo a mimo to vše také, že ony nemohou vládnouti svým jměním jako jiní statkáři. Z té příčiny bych se přimlouval proto, aby fideikomisním statkářům byl zachován zvláštní sbor volební.

Ostatní velkostatkářstvo bych rozdělil na dva oddíly, první by bylo těch 16 velkostatkářů ve vládní předloze, kteří platí více než 10. 000 zlatých a pak ostatní, kteří nejméně tři nebo čtyry nebo pět tisíc gruntovní daně platí.

Třetí sbor velkostatkářský by tvořily ostatní statky, které nejméně 250 zl. gruntovních daní platí, to se mi zdá býti náhled spravedlivý na historických základech a tento náhled bych odporučoval Vám, kdybyste přešli k specielní debatě. Tato skupina poslední by volila jak vládní předloha to naznačuje.

Rozdíl mezi větším a menším velkostatkářem jest historický a v dějinách oprávněný, poněvadž dříve byly jedny jmenovány panství a ty druhé byly jmenovány statky, Güter, Herrschaften und Güter.

Byl vždy rozdíl, proč tedy ten rozdíl by neměl platiti i nyní; já myslím, že takový náhled by poskytl nám možnosť nějakého sblížení, že by nám postavil most k smíření, poněvadž málo odchyluje se od nynější ústavy a též vláda by snad neodepřela souhlas svůj. Z důvodu tedy, že změna volebního řádu jest nutnou k smíření národností v Čechách a v uvážení, že vládní předloha nám poskytuje možnosť k tomu, tedy vyslovuji se proti návrhu většiny komise a budu hlasovati proti tomu návrhu.

Chtěl jsem činiti vlastně návrh zvláštní, poněvadž ale vím, že by to bylo zbytečné, poněvadž vím, že již dávno jest usnešeno, že se přejde přes všechny ty návrhy směřující k opravě volebního řádu, vychází-li z vládní strany neb z naší strany, k dennímu pořádku, nečiním žádného návrhu a ku konci jen to bych ještě uvedl, že na Vás pánové padne vina, když tento boj národní v Čechách dále trvati bude.

(Tak jest! Hlučný potlesk a volání: Výborně! Výborně! Tak jest!)

Oberstlandmarschall: Hr. Dr. Schmeykal hat das Wort.

Abg. Dr. Schmeykal: Zwei Punkte des Minoritätsvotums find es, welche ich in den Kreis einer gedrängten Besprechung zu ziehen mir er lauben will.

Der 1. Punkt - und damit hält auch das zusammen, was gestern von meinem verehrten Collegen dem Abg. Zeithammer dem L. -A. vorgeworfen wurde - betrifft jene Censur, welche dem L. -A. dafür erheilt wurde, daß er den beschlußmäßigen Auftrag des h. Landtags vom Oktober 1878 bezüglich einer Revision der Wahlordnung nicht beachtet hat.

Ich möchte nun zunächst vorausschicken, daß zwischen einer pflichtvergessenen Nichtbeachtung und einer erklärbaren Nichterfüllung eines Solchen Auftrages doch ein wesentlicher Unterschied besteht und ich glaube, darthun zu können, daß in der That im vorliegenden Falle ein solcher Unterschied zu Gunsten des L. -A. gemacht werden kann und gemacht werden Soll.

Daß auf das Vorgehen des L. -A. die Ueberzeugung einen bestimmenden Einfluß nahm, daß von Seiten der Regierung eine diesbezügliche Vorlage Werde eingebracht werden, ist allerdings richtig. Allein diese Ueberzeugung fußte ja nicht auf oberflächlicher Erfahrung, auf einer vagen Annahme oder Bermuthung, Sondern auf positiven und officiellen Quellen und ich darf wohl sagen, daß auch außerhalb des L. A. kein politischer Beobachter darüber im Zweifel sein konnte, daß eine Solche Regierungsvorlage erfolgen werde, zumal ja das ganze statistische Material, welches über Requisition des L. -A. eingeholt wurde und an denselben im November 1879 gelangte, zugleich auch der Regierung u. z. gewiß früher zugänglich wurde, Zudem auch gestern von Sr. Exz. den Hrn. Statthalter, was offen mitgetheilt worden ist, daß dieses Materiale Gegenstand ernster und eifriger Studien der Regierung war. - Nun ist diese Reformvorläge ja wirklich u, z. gleich in den ersten Tagen des eröffneten Landtags zur lebendigen Thatsache geworden, und wenn sie auch nur eine theilweise ist, so ist sie doch gewiß so beschaffen, daß wir beide - allerdings im entgegengesetzten Sinn auch daran genug haben können.

(Bravo! Heiterkeit).

Daß der nun vorliegende Entwurf der Reform erst in der letzten Zeit zu Stande kam, ist uns allerdings nicht bekannt, wohl aber ist uns bekannt, daß der Inhalt dieser Vorlage in feinen wesentlichen Zügen schon Monate vorher in officiöser Weise angegeben wurde.

Aber es gibt auch noch andere Momente, welche in dieser Richtung in Betracht kommen. Es sind Seit dem Erlasse des bezüglichen Landtagsanftrages 1 1/2 Jahre verflossen und so Sonderbar es auch klingen mag, so kann ich mich gerade darauf zur Rechtfertigung des Landes-Ausschußes berufen, denn in diese Zeit fallen sehr wesentliche ausschlaggebende politische Veränderungen und Wenn ich dieselben auch nicht im einzelnen zergliedern will, so darf ich mich doch darauf berufen, um zu dem bestimmte Schluße zu gelangen, daß, wenn diese Aenderungen damals vorgesehen worden waren, der bezügliche Auftrag gewiß unterlassen worden wäre. (Richtig! Bravo!)

Ich glaube weiter darauf hinweisen zu dürfen, daß die Initiative zu diesem Antrage ja gerade von dieser Seite des Hauses ausging und das andererseits die Curie des Großgrundbesitzes demselben gegenüber sich ziemlich abwägend benommen hat. (Richtig).

Mit dem Landesausschuß -Mandat, mit der Uebernahme desselben zieht man doch nicht den politischen und nationalen Menschen aus, man stellt sich weder in der einen noch in der andern Richtung auf einen Isolirschämel und deßhalb glaube ich liegt es sehr nahe, daß der LandesAusschuß sich nicht dazu entschließen konnte dem hohen Landtage eine Revision der Landtagswahlordnung und damit zugleich ein Verlassen einer mächtigen Defensivstellung mitten im Kampfe an. zuempfehlen. (Bravo!)

Ich darf mich dabei gewiß auf jene klare und verständliche Weise berufen, in welcher der Hr. Berichterstatter der Minorität darauf hingewiesen hat, daß die Revision der Wahlordnung eine Action von großer Tragweite in nationaler Beziehung sei und darf mich gewiß bei der Ueberzengung beruhigen, daß der Herr Berichterstatter der Minorität und seine Gesinnungsgenossen an unserer Stelle gewiß ebenso und nicht anders gehandelt hätten. Dafür liegt ja auch ein Beispiel vor.

Oft schon wurde die Revision und Aenderung des Statuts für die Hauptstadt Prag urgirt und von den Stadtverordneten beschlossen und diese Reviston ist doch niemals zu Stande gekommen, Die Dinge mögen verschieden, das Princip und die Tendenz ist immer dieselbe. Wenn von Seite meines Collegen Zeithammer bemerkt worden ist, daß der Landesausschuß sich diesem Auftrage umsoweniger hätte entschlagen sollen, als die Regierung sich zu dieser Vorlage nur deshalb ent schlossen hat, weil sie einer Solchen Vorlage nicht von Seite des Landesausschußes entgegensehen konnte, so möchte ich dieses doch nicht für wahr scheinlich halten u. z. leitet mich dabei der Hinblick auf den Inhalt der Reformvorlage und deren Motivirung, welche mich zu dem Schluße fuhren, daß es der Regierung nicht um eine Wahlreform in genere - sondern um diese Wahlreform in specie zu thun war und daß der Landesausschuß dieses Species zur Vorlage gebracht hatte, das konnte die Regierung wahrlich nicht erwarten. Uebrigens war ja auch der diesbezügliche Auftrag an den Landesausschuß auch nicht ohne Bedingung erlassen, er war daran gewiesen, daß der LandesAusschuß diese Revision vornehme auf Grund eines zusammenhängenden, umfassenden, verläßlichen, statistischen Materials. Nun ist Seither so viel Zeit verflossen, daß uns nur wenige Monate von der Volkszählung und Aktivirung der neuen Grundsteuer trennen.

Gegenüber diesen, neue und unbekannte, gar nicht absehbare Daten producirenden Institutionen lassen sich die vorliegenden statistischen Daten als umfassend bezeichnen, können aber gewiß nicht als verläßlich und als eine gerechte und zulässige Grundlage des Revisionswerkes angesehen und behandelt werden.

Ich glaube hiemit doch wohl dargethan zu haben, daß der Landesausschuß ein pflichtvergessenes Nichtbeachten des landtäglichen Auftrages nicht auf seinem Gewissen hat, und will nur beifügen, daß, wenn ich bisher vom Landesausschuße sprach, ich selbstverständlich nur die Majorität im Auge haben konnte, ausschließlich der Herren Landesausschußbeisitzer Zeithammer und Dr. Škarda.

Der zweite Punkt des Minoritätsvotums, den ich nicht unbesprochen lassen möchte, ist der dort erhobene Vorwurf, daß von unserer Seite auf die uns angetragene außerparlamentarische Verständigungs Konferenz nicht eingegangen worden sei.

Diese Thatsache müssen wir zugeben, aber was wir nicht zugeben können, das ist die daran geknüpfte Folgerung eines bösen Willens oder einer unversöhnlichen Gesinnung.

Nach den uns für diese Konferenz kundgegebenen Programmspunkten und namentlich nach jenem Punkte, welcher die staatsrechtliche Individualität des Königreiches Böhmen betonte, konnten wir uns eine Aussicht auf einen Erfolg dieser Conferenz nicht versprechen, (Bravo!) Wir mußten vielmehr die tiefe Besorgniß empfinden, daß durch das Mißlingen dieser Conferenz unsere gegenseitigen Verhältnisse nur zum Schlimmeren, zum Schrofferen steh wenden könnten, abgesehen davon, daß ja schließlich diese Konferenz zu dem bestimmten, ausgesprochenen Zwecke stattfinden sollte, den verehrten Herren aus dem Centrum den Weg Zum Abgeordnetenhaus zu ebnen.

Vollständig gerechtfertigt und vollständig begreiflich ist die aus der besten patriotischen Gefinnung fließende Ungeduld, die offenen Punkte unserer öffentlichen Lage baldigst geordnet zu sehen.

Allein vergessen wir dabei nicht, daß die großen grundsätzlichen Fragen, welche durch die Geschichte gehen und die Menschheit bewegen, sich der individuellen Leitung - dem coercitiven Einfluße Einzelner nicht unterwerfen lassen - und daß auch die Nationalitätsfrage, welche diesem Jahrhundert ihre Marke anfdrückt, ebenso den unwandelbaren Gesetzen der natürlichen Entwickelung folgt. Die Zeit, in der wir selber leben und wirken, ist nur ein kurzes Glied in der langen Kette dieser Entwickelung, und wenn wir auch durch die Handhabung der guten Seiten des Menschen, durch das gegenseitige Wohlwollen, durch das Aufstecken und Verfolgen gemeinsamer Ziele, durch wetteifernde Arbeit zu dieser Reifung beitragen können und beitragen sollen, so müssen mir doch darauf verzichten, in der Codification, in der Transaction, in der Coalition mehr zu finden, als eine bloße Form der geschichtlich schon vollzogenen oder nahezu vollzogenen Austragung der Frage.

(Bravo !)

Wie lange Zeit hat nicht die Religionsfrage bedurft, um zu ihrer Entwickelung und Austragung zu gelangen, und können wir uns sagen, daß trotz Transaction und Codification und Coalition diese Frage heute schon einen definitiven Abschluß gesunden hat? Wie oft, meine Herren, überraschen wir uns selbst nicht in unbewachten Augenblicken aus Vorurtheilen alter Zeit in confessioneller Richtung, vor denen man erröthen möchte?

In dem geschichtlichen Zuge so großer und gewaltiger Fragen kann die von einer Partei oder die von einem einzelnen Manne eingenommene Haltung und Stellung niemals zum Gegenstande gerechten Vorwurfes gemacht werden, sobald sie durch den Schild gewissenhafter, achtungswerther Ueberzeugung gedeckt sind, und darum glaube ich, hatte auch dieser Vorwurf in dem Minoritätsvotum keine Stelle finden sollen.

(Bravo !)

Die besten Mittel schlagen fehl und Verkehren ihre Wirkung zum Gegentheile, wenn sie in nicht geprüfter Stunde zur Verwendung kommen, und dieser Satz, meine Herren ! gilt gewiß auch von den Verständigungsversuchen im politischen und nationalen Leben.

Das Gelingen solcher Versuche fordert eine dazu gestimmte und gereifte Phase, wenn man nicht Gefahr laufen will, die natürliche Lösung zu stören und zu hemmen, wovon die gegenwärtige Action der Regierung ein sehr lehrreiches Beispiel liefert.

(Bravo !)

Nur sehr wenig, was von dem Regierungstische kam, hat unsere Herren Collegen aus dem Zentrum befriedigt, aber alles, was von dort kam, hat die deutsche Bevölkerung des Landes mit gerechter Besorgniß erfüllt, hat sie dahin gedrängt, ernster an ihre Nationalität zu denken und sich in das Bewußtsein derselben zu vertiefen.

(Bravo !)

Solche Stimmungen sind nicht der Boden, auf welchem die Früchte der Verständigung Sprießen und reifen.

(Bravo !)

Die Erregung in den deutschen Landestheilen zieht immer weitere Kreise und wenn die Regierung diese Erregung für eine gemachte, für eine künstliche halt, wenn sie glaubt, diese Erregung zu bemeistern durch eine perzentuirliche Majorisirung des deutschen Stammes, wie dies eine unausbleibliche Folge der Regierungsvorlage wäre, dann, meine Herren, zieht sie ein Calcul in ihre Rechnung, welches Täuschung heißt und zu einem falschen Produkt führt, dessen Gefährlichkeit darin liegt, daß eventuell eine Umrechnung nicht mehr möglich ist.

(Lebhafter Beifall, )

Ich muß wohl besorgen, daß meine Anschauungen, welche ich rücksichtlich der Verständigung darlegte, auf die Kritik stoßen, daß sie etwas zu idealistisch oder andererseits zu fatalistisch gehalten sind. Allein auch auf diese vorausgesehene Gefahr hin habe ich sie nicht unterdrücken zu sollen geglaubt, weil sie meine innerste Ueberzeugung darstellen, welche ich in dem Wunsch ausklingen lassen will, daß, wenn es uns auch selbst nicht beschieden sein sollte, das gelobte Land des Endes vom Streite zu sehen, doch im Wege der stufenweisen und natürlichen Ablösung im Laufe des Kampfes baldigst nach uns die Generation kommen möge, welcher das Verständniß für den Inhalt und die Leidenschaft unserer Controversen fehlt.

(Lebhafter Beifall und Händeklatschen. )

Oberstlandmarschall (läutet): Abg. Freiherr v. Scharschmidt hat das Wort zu einer persönlichen Bemerkung.

Nám. nejv. marš.: Poslanec svob. pan ze Scharschmidtů má slovo k osobní poznámce.

Abg. Frh. von Scharschmidt: Der Abg. Herr Graf Harrach hat in seinen Ausführungen folgendes zu sagen beliebt und hat auch die Freund-

lichkeit gehabt, mir die Uebersetzung derselben zu übermitteln:

"Mit wahrem Entsetzen haben wir gestern vernommen, wie ein hochgestellter Staatsbeamte gegen die Regierung sich ausgesprochen hat. Ich finde mich nicht berufen diesem Herrn darauf zu antworten, dies dürfte Sache des Regierungsvertreters sein. Ich frage bloß: Was hätte die frühere Regierung gethan, wenn sich ein Staatsbeamter herausgenommen hätte, in dieser Art von der Regierung zu sprechen !"

Der geehrte Hr. Abgeordnete hat mit dieser Aeußerung nur eine Methode befolgt, welche auch an anderen Orten von dieser Seite und, wie ich glaube, zuerst im parlamentarischen Leben vorgeführt worden ist, nämlich die Methode, die persönlichen Verhältnisse, in welchen die Abgeordneten außerhalb des Hauses stehen, in die Debatte hineinzuziehen.

Um dieser Bemerkung in sachlicher Beziehung und noch einigen Wünschen ähnlicher Art, welche auch an einem anderen. Orte mir gegenüber ausgesprochen worden sind und bei welchen das geflügelte Wort vom "blauen Bogen" gebraucht worden ist, (Heiterkeit) ein für allemal zu erwidern, möchte ist zunächst constatiren, daß die Stellung, welche ich im Staatsdienste einzunehmen die Ehre habe, eine richterliche ist, daß in Folge dessen alle derartige Bemerkungen durch das Staatsgrundgesetz über die Unabhängigkeit und die Unabsetzbarkeit der Richter alle praktische Bedeutung verliert. Dann möchte ich weiter constatiren, daß ich hier an diesem Platze ganz abgesehen von irgend einer persönlichen Stellung außer diesem h. Hause nur als Mitglied dieses Hauses, nur als Abgeordneter gesprochen habe.

(Bravo !)

Oberstlandmarschall: Die Debatte ist geschlossen.

Rokování jest ukončeno. Pan zpravodaj menšiny Dr. Rieger má slovo.

Zpravodaj menšiny Dr. Rieger: Slavný sněme!

Otázka, o kterou se zde jedná, otázka, o které se zde dnes hlasovati má, není, zda-li je předloha vládní dokonalá, zda-li je úplná, otázka jest, zda-li vůbec máme vstoupiti v podrobné rokování o předmětu tomto, i zda-li vůbec máme opraviti volební řád náš!

Pánové, v tom ohledu máme usnešení minulého sněmu. Jest totiž uznáno od majority této slavné sněmovny, že náš volební řád má podstatné vady a nedostatky. Že potřebuje opravy, jest též uznáno, a nikdo o tom nepochybuje, že sněm je k tomu oprávněn, ten volební řád opraviti, a že k tomu má možnosť.

A pánové, kdo vidí někde vadu a křivdu, kdo má možnost její opravy, ten má také povinnosť (tak jest).

Pánové 1 prostředky k tomu jsou na snadě. My máme bohatý material; jak zemský výbor jej má, tak i vláda jest ochotna nám jej podati; my máme mezi sebou muže, kteří při debatách o tomto předmětu po mnoha let se súčastňovali a předměty dokonale znají, my máme i několik již docela hotových předloh, o kterých se pan zpravodaj většiny vyslovil v minulém zasedání komise, že jsou to předlohy mnohem lepší, než předloha, kterou nám vláda podává.

Nuže pánové, proč tedy nevstoupíme v debatu?

Pánové, oč se jedná? My pravíme, a nikdo to nepopírá, že nespravedlivosti volebního řádu hlavně se obracejí proti národnosti české a že tedy hlavně národnost česká má potřebu a také povinnosť starati se o opravu této křivdy.

Pánové, věc jest, abych podobenství užil, jako v rodině dvou bratří, kdyby z dědictví otcovského jeden uchvátil z přízně doby velkou většinu dědictví otcovského a odkázal bratra svého na pouhé drobty, na to co by mu dopřál z milosti.

Nyní bratr druhý hlásí se ku svému právu a praví: "Odstup ty mně polovic otcovského dědictví, tak jako mně po právu náleží, " pánové !

Někdo přijde a nabídne mu povoz, aby se mohl dostaviti k soudu a dáti pravdě svědectví, a uznati právo svého bratra.

A pánové, on řekne: "ten povoz se mně nelíbí" a začně tupiti sedláře, který ten povoz zhotovil, anebo řekne: "mně se okresní úředník nelíbí. " Jiný konečně řekne: "Já chci bratrovi svému ustrojiti velkou hostinu na naše smíření, a podám mu všeho druhu lahůdky; " ale bratr povídá: "Podej mně aspoň chleba!"

To jest ten chléb, ta malá oprava, ta malinká oprava, která se v tomto volebním návrhu naskytuje.

Ale pánové, naproti tomu odpoví bratr: "Já mu hostinu teď dáti nemohu a chleba mu nedám! Ať ještě nějaký čas hlad trpí. "

(Výborně!)

Pánové, na tomto příkladu vidíte, že jsou to skutečně jen liché vytáčky, kterými se chtějí hájiti proti tomu, aby nemusili učiniti po právu. "

(Výborně!)

Pánové, ptám se vás, je-li takové jednání upřímné, je-li mužné, je-li důstojné zastoupení celé země?

Pánové, téměř na 20 roků ozývají se stížnosti národa našeho v této věci, více než 17 let uplynulo od té doby, co ten muž, který ve všem hleděl nestrannosti a pravdy, který sobě zvolil za heslo: "Svoji k svému, a vždy dle pravdy, " na tomto místě zde vás napomínal, abyste přistoupili k opravě - a ten muž od té doby hnije v hrobě, předevčírem pochovali jsme jiného muže, který též na těchto lavicích tehdaž se ozýval za právo naše, a tak jedna hlava za druhou klesá do hrobu, a tam vaše řady se již také valně vysvětlily a též na našich řadách mnozí museli nastoupiti na toto místo, ale opravy se nám posud nedostalo.

Pánové, vždy najde se nějaká záminka, aby se mohlo naše právo nám odepříti.

Pánové, když před 17 lety o tom bylo zde jednáno, tenkráte pravil pan zpravodaj většiny: "ústava je příliš mladá, musíme velmi šetrně s ní zacházeti, nesmíme se jí dotýkat. "

Pánové, dnes nám bezpochyby poví, že je ústava už příliš stará (Veselosť) a že je ustálena, a že se na ní nesmí viklati.

(Výborně! Výborně!)

Pánové, jiný důvod, který byl tenkráte proti tomu uveden, byl ten, že musí se počkati na sčítání lidu; pánové, vždyť je Vám známo, že od té chvíle bylo přesdsevzato sčítání lidu, ale ten muž z Vaší většiny, který by byl ten slib vyplnil a opravu předložil, ten se nenalezl.

Pánové, z toho je vidět, že se točíte neustále v tichých vytáčkách.

Pánové, nerad se pouštím do polemiky s těmi pány, kteří včera dotýkali se minoritního votum mého, ale konečně jest to i povinnost moje a ještě povinnost sebeobrany.

Pan poslanec J. Excellenci hrabě Mannsfeld pravil, že nelze roztříštiti sbor velkostatkářů na tolik dílů. Pánové, nevím v čem zakládá se podstata této námitky.

Pánové, vždyť je již rozdělen v nynějším řádu, vždyť máme 2 sbory, sbor fideikomisních a sbor allodiálních velkostatkářů.

A pánové, vždyť víme, že v jiných zemích, zejmena v Haliči toto rozdělení trvá, aniž by z toho země, aniž by z toho stát měl jakou škodu.

Pánové, včera někdo pravil: Proč pak má býti rozdělení v Čechách a v Haliči a proč ne v jiných zemích.

Pánové, musím se přiznati, že námitka tato je naivní, neboť mohl bych se tím samým právem ptáti, proč pak se nemá také Vorarlberg a Gorice rozděliti na 120 okresů, jako Čechy.

(Veselost. )

Právě proto, pánové, že jsou to velké země s velkým obyvatelstvem, počítáme na 5 1/2 až 6 milionů, je takové rozdělení přiměřené, kde jsou sborové volební, resp. voličové daleko od sebe vzdáleni, tak že i z důvodů pohodlí je to přiměřené.

Ale, pánové, vy všickni dobře víte, že při nás a jmenovitě v Čechách je ještě jiný důležitý moment, že jsou tu dvě národnosti a že tedy musí býti též ohled na tuto různost, aby ani jedna ani druhá národnost nebyla úplně odstrčena, že ten ohled žádá, aby se okresy rozdělily.

Pánové, prosím, pan zpravodaj většiny a jiní členové nynější většiny velmi rozhodně a horlivě se o to zasazovali, aby okresové byly rozděleni podle národností, aby nikde německá menšina nebyla přehlasována od obyvatelstva českého.

A, pánové, co je tam zásadou, co se tam uznává za správné, aby žádná národnost nebyla druhou potlačována - a já se také přiznávám k té zásadě - co je tam zásadou a právem, to by zde nemělo býti právem? Má velkostatkář český býti naprosto bez národnosti?

(Výborně! Výborně!)

To p. Dr. Schmeykal dobře pověděl, že se tomu právě naše doba, která nese známku národnosti, opříti nemůže.

(Výborně!)

Pánové, tentýž p. posl. pravil, že vláda, kdyby věděla, co je věrnost v přesvědčení, že by takový návrh ani neučinila.

Ale prosím, pánové, to se dělá vládě velká křivda, neboť vláda věděla o tom usnešení minulého sněmu, ve kterém se nařídila oprava volebního řádu, ona tedy musela předpokládati, že si ti pánové, kteří tvořili tu menšinu, přejí opravu volebního řádu, tedy mohla a musila učiniti návrh opravy, aby jim vyhověla.

(Výborně!)

Pánové, kterak se jí to může nyní vyčítati a klásti za vinu?

Jestli, pánové, kteří tenkráte usnešení na opravu volebního řádu učinili, nechtěli hráti, abych tak řekl, komedii, jestli nás nechtěli jen odbýti jak říkáme po česku "Těšínskými jablky, " jestli to jejich usnešení lonské bylo upřímné, tedy vláda jednala docela v jejich smyslu a musila předpokládati, že oni jsouce věrni svému přesvědčení od lonského roku, budou nyní hlasovati pro předlohu.

(Výborně! Výborně!)

Pánové, je jiná ještě věc, která zde byla přednešena a je to ta, že členové té strany mezi velkostatkáři, kteří s námi obyčejně hlasují, jsou feudálové.

Pánové, musím se přiznati, že z úst hraběcího a knížecího řečníka, ta výčitka proti mně, muži z lidu pronešena, že držím s feudály, skutečně mě překvapila.

(Veselost. )

Ale, pánové, prosím, abyste mi to vyložili, kterak to je možné? Což pak není celé toto zastoupení velkostatkářská a zejmena to zastoupení jedině těch statků, které jsou v deskách zemských, což pak to není historickým právem, což pak to není ještě jakýsi zbytek feudalismu ?

(Výborně!)

A kterak tedy tentýž řečník vyslovuje se najednou na jedné straně proti feudalismu, ale zároveň chce tento sbor velkostatkářů udržeti netknutým ?

(Výborně! Výborně!)

Pánové, p. Dr. Schmeykal dnes přednesl své důvody, pro které zemský výbor neučinil tu předlohu svou.

On praví, že již dávno o tom věděli, že vláda předloží sama opravu zákona.

Pánové, musím se přiznati, že já, ačkoli snad někteří se o mně domnívají, že jsem přívržencem vlády, o tom jsem nevěděl, a že tedy patrně p. výbor zemský, Dr. Schmeykal, byl ve věci té mnohem lépe zpraven, než já.

Já musím podotknouti, že mně teprv před samým koncem říšské rady bylo učiněno sdělení, že takový, jak se nyní předkládá, návrh opravy zákona, je uchystán.

Tedy na žádný spůsob a pokud moje vědomost sahá, nesahala tato příprava do daleké doby a byl by mohl pan zemský výbor předlohu učiniti bez ohledu k tomu.

Ale, pánové, on pověděl jiný důvod a ten myslím je platnější.

On praví, že politický člověk nemůže tu svou politickou vlastnost svléknouti, když vstoupí do zemského výboru.

A tu je, pánové, příčina podstatná.

Jinými slovy:

"Já věděl, pánové, že moje strana je s tím srozuměna, abych nic nedělal, to jest zřejmo.

(Výborně! Tak jest!)

Pánové, já se nebudu pouštěti do vyvracení toho, co pan Dr. Schmeykal ve všeobecných frásích - již nemohu se vyhnouti tomu slovu - pověděl o tom, kterak lidé nemohou dělati vlastně co chtějí, a musí se podrobiti proudům doby a historického vývoje.

Já, pánové, myslím vždy, že konečně každý muž má právo a povinnost jednati podle svého přesvědčení a konečně i tomu proudu, kdyby takový byl, opříti se podle svých sil a byť by i měl podlehnouti.

(Tak jest! To jest mužnosť! Výborně!)

Avšak pánové, když se ovšem ani nejmenší pokus při tom neučinil a když se naopak, a jsou toho důkazy po ruce, když se to rozčilení mezi lidem německým nejenom nehledí umírniti ale spíše povzbuditi - pánové jsou toho důkazy (volání: Oho!) - - pak ovšem je to lichá výmluva, my nemůžeme nic proti tomu proudu, který jsme si sami udělali.

Pánové, bylo zde mnoho řečeno o jednotě říše, o tom, že se nesmí dopustiti, aby ústava bylo rozbita a těm podobné věci.

Pánové, musím se Vám přiznati, že jsem tu viděl jakýsi ohlas těch dlouhých debat, které jsme slyšeli v říšské radě, tytéž věci nám již dávno známé a mnoho otřepané se zde opakovaly, (Výborně!) tak že mně to připadá, odpusťte mi pánové to porovnání - praví se, že časem se trubačům stává, že jim při velké zimě tóny zamrznou v troubě a že když přijdou do tepla, že ten zvuk najednou z trouby vyrazí.

(Hlučná veselosť. )

Pánové, ten dojem to na mne učinilo, když jsem tytéž věci musel zde opět slyšeti, zejména pan baron Scharschmidt velmi ostrým a přímo vyzývavým spůsobem (výborně, výborně) osopil se na mne.

Pánové, to není ten tón, kterým bychom mohli jakýmkoliv spůsobem co zdárného provésti a musím říci, že jakkoliv slova pana poslance Plenera dnes zde pronesená vzbudila tu i tam nevoli, předce celý spůsob jeho byl mnohem důstojnější.

(Volání: Tak jest!)

Pánové, zejména dotkl se me pan poslanec Scharschmidt, vyčítaje minoritnímu votu jakýsi nezřízený a nemírný spůsob vyslovení. Já, pánové, se Vás všech tážu, které jste minoritní votum moje četli, je-li v něm jakýkoliv výraz, urážející kteroukoliv osobu neb národnosť.

(Hlasy: Není!)

Pánové, já myslím a nedávám sobě jato svědectví, ale bylo mi dáno i od politických nepřátel, i v listech vídeňských ústavověrných, že moje minoritní votum je psáno spůsobem vážným, důstojným a smířlivým (Hlasy: Tak jest!) a pánové, Je-li v tom smysl, pan poslanec myslí "Le style c'est l'homme!" Jest to pravda, ale "l´homme est lá pour défendre son honneur et sa conviction".

Pan posl. Scharschmidt mně vyčítá, jakobych byl jakýmkoliv urážlivým spůsobem se dotkl sboru menších velkostatkářů. Pánové, já sám náležím k tomuto sboru - s vaším dovolením (Veselosť) - ale nelze sobě mysliti, že bych byl ten celý sbor chtěl urážeti, ale pánové, jest-li vyslovil jsem se, že vládě každé, ať náleží kterékoliv straně, jest vždy snáze možno, mezi tímto sborem a mezi malými velkostatkáři užívati svého vlivu nežli mezi velkými,