Takových vodících myšlenek bylo komisi uloženo velmi mnoho, ona se také dle toho zachovala a také volební řád vypracovala a podepsán jest na návrhu tohoto volebního řádu, který končí slovy:

"Slavný sněme račiž předloženou osnovu této opravy zákona v příčině volení poslanců do sněmu království českého schváliti v znění od komise navrženém. Herbst předseda (Slyšte!) a Scharschmidt zpravodaj; tedy ti pánové, kteří jsou dnes proti veškeré opravě volebního řádu, ti podepsali návrh s těmi opravami v roku 1876.

Myslí-li tedy, já nevím, jest-li od té doby ti pánové změnili své přesvědčení, že se od roku 1876 náš volební řád valně zlepšil; já mám za to, že jest tak špatný jako v roku 1876 a když ho chtěli opraviti v roku 1876, proč ho nechtějí aspoň opraviti v tom smyslu dnes?

Tedy, pánové, mluvíme-li o opravě volebního řádu navržené roku 1876 samým panem zpravodajem dnešní majority, tedy musím na to poukázati, že pan zpravodaj při mnohých příležitostech ve svém životě vždy na to ukazoval, že strana politická která se nezakládá na právu a spravedlnosti (Bravo!), že nemá pražádné budoucnosti, že nemá žádného žití.

A ještě posledníkráte pan předseda řekl na říšské radě: "Eine Partei, welche kein Rechtsgefühl hat, die bloß díe Gewalt kennt, ist gerichtet (Hört! Slyšte!) und unser schönes Oesterreich kann einer sochen Partei nicht preisgegeben werden. "

(Výborně!)

A tato slova jeho excellence byla přijata velkým aplausem a jeho excellence měla pravdu.

Pánové, jeho excellence, nevím jakou stranu měla zde na zřeteli, avšak já myslím, že ona strana, která vyrůstá a stojí na volebním řádu a na spravedlnosti skrz na skrz nepatří k té straně, která má takový "Rechtsgefühl" a která stojí na pevné basi pravdy a spravedlnosti.

(Výborně!)

A pánové, má pravdu jeho excellence, že strana, která nestojí na právu a spravedlnosti, jest souzená, že nemůže se jí dáti v šanc naše Rakousko. Proto chceme, aby se utvořila strana na základě spravedlivého volebního řádu.

(Výborně!)

Jeho excellence, který takový důraz na to klade, měl by býti první, který by měl hleděti, aby volební řád na spravedlivé basi byl upraven. Avšak, pánové, vy mi řeknete: ,, oprava volebního řádu ve vašem smyslu znamená naši politickou smrť, znamená, abychom my byli odsouzeni k věčné minoritě a vy k majoritě. To znamená samovraždu politickou.

Pánové, já nejsem takový idealista, abych já mohl od některé politické strany očekávati, aby sama na sobě spáchala samovraždu. To byl by skutečně nesmyslný podnik. Avšak, pánové, uvážíme: v čem záleží právě u nás ta hořkost tohoto chleba minoritního, proč pak se tak bráníme těm minoritám zde na sněmu? proč nechce jedna národnost ani druhá vstoupiti do minority? Pánové, proč jest to? To jest proto, poněvadž jedna i druhá strana se obává o své národní zájmy.

Tedy strany se udržují a domáhají se u nás majority ve sněmu proto, aby nebyly jejich interesy národní poškozeny.

Bohužel, pánové, že jest tomu tak a my máme zajisté více důkazů a příčiny si stěžovati na to, že majoritou mohou poškozeny býti národní interesy.

Pánové, potřeba, myslím, toho není, kdyby se nám podařilo, pánové, ukliditi i naše národní spory, kdyby se nám poštěstilo najíti vyrovnání mezi oběma národnostmi takové, že by jedna národnost nemusela báti se národnosti druhé, v národním ohledu, myslím, že situace byla by zcela jiná, nebo pak by věru na tom nezáleželo, jest-li je několik Němců více ve sněmu nebo Čechů.

Pak, pánové, by na tom záleželo, aby byly politické směry zde zastoupeny. Pak budeme pracovati jako vy, také my k tomu, aby liberální strana, liberální směr zde dostal převahu a ne konservativní, nebo ten neb onen národní. Tedy podle mého přesvědčení jest to otázka životní, aby se stalo vyrovnání a smír mezi oběma národnostmi. Pánové, můj náhled jest, že jest to věc velmi snadná, jen dobrá vůle na vaší straně.

Vzdejte se té nešťastné myšlénky, nás germanisovati. To vám řeknu z plna přesvědčení, to je marná práce.

(Výborně!)

Vy nás nesgermanisujete, kdybyste činili co činili.

Ale, pánové, proti té Vaší germanisaci máme ještě jiných prostředků, které nás zachrání. Ale, pánové, vzdejte se také té neblahé myšlénky, aneb toho strachu, bych tak řekl, že vás snad chceme čechisovati, že vám chceme ubližovati ve vaší německé národnosti. To jest myšlenka v skutku směšná a vy sami žádný jí hrubě nevěříte; ani jeden takový strach, pánové, nemá, a jest-li dnes děláte rámus, že vás chceme čechisovati, svůj krk na to vsadím, že tomu nevěří ani jeden člověk, leda někdo na vsi, který něco podepsal a neví co.

(Veselost. )

My vás chceme čechisovati, národ 40 milionů, který má 2 miliony zündnadlí za sebou, který má takovou kulturu! To jsou strašáky.

To jsou důvody, kterým se rozumný člověk musí ze srdce smáti.

Tedy, pánové, když tyhle věci odpadnou, co zbývá ještě, abyste nám v našich národních požadavcích nejnutnějších udělati po vůli a těch, pánové, není dnes tak mnoho.

Co my žádáme? Jazykovou rovnoprávnost v úřadech, jazykovou rovnoprávnost ve školách, avšak ne ve školách jen nižších a středních, my žádáme své národní právo až do nejvyšší špice našeho vyučování, až do university (Výborně!) a jest-li chcete smír a jste-li smířliví a mužové spravedliví, jak pak můžete nám upírati, je-li tento požadavek požadavek vzdělanosti a vývoje duševního?

A vy nám to upíráte, pánové, vy se stavíte proti našim požadavkům k universitě a proč? snad k vůli interesu některých importovaných profesorů, pánové! kteří nemají srdce pro náš národ, kteří nemají srdce pro potřeby této země, kteří zde dělají více v národních štvanicích, nežli ve vědách, pánové! (Výborně! Výborně!) a k vůli těm, pánové, nám popíráte požadavek, náš životní požadavek university, požadavek, který musí každý národ mít, který chce se vyšinouti na výši vzdělaného národa.

Tedy vidíte, jací jste proti nám, pánové, a kdybyste nám povolili v takových věcech, pak, pánové, jsem přesvědčen, že bude smír mezi národnostmi; dejte nám universitu, pánové a my vám přejeme třeba dvě university v království Českém, ale vy nám ji také musíte povoliti.

Tedy, co se týče toho, mám za to, že to záleží jenom na vás a že by to byla malá práce, kdyby se stal smír a vyrovnání mezi národy v Čechách, a až by sme byli vyrovnáni, pak by jsme si vzali opravu volebního řádu konečně do rukou a ta by vypadla trochu jinak, pánové, nežli ten návrh vlády, který nám je tady předložen, nežli všechny ty návrhy na opravu volebního řádu, které posud byly předloženy.

Já lituji, pánové, že se majorita komise nebyla s to vyšinouti, abychom tak řekli na to šlechetnější, vyšší, na to vznešenější stanovisko pravé humanity, pravé spravedlnosti (Bravo!) a že stojí na tom stanovisku - abych tak řekl - osobního justamentu, jakési malice, pánové, snad jakési osobní nepřízně a že just nechce žádnou rozpravu připustiti, snad ne k vůli tomu, že by se bála o zkázu národnosti, ale že se jim ta nynější vláda nelíbí, pánové, a vždyť to praví zřejmě, pánové!

Je to důvod, nechati břemeno nespravedlnosti na celém národu? My jsme tu nynější vládu neudělali, my se pro ni, pánové, také zrovna do ohně nevrhneme, pánové 1 ale co pak my za to můžeme, že ta nynější vláda je a máme my za to pykati a máme my to odnášeti, pánové, a proto nám nechcete dáti opravu volebního řádu, to je důvod malicherný a malý, když se jedná o interes celého národu, říci just ne, poněvadž je tam ministr, který se nám nelíbí?

Ale jsem přesvědčen, vy jste měli ministrů svých, kteří se Vám líbili a neučinili jste nic, je to pouhá výmluva.

Já tedy z těchto důvodů, pánové, musím hlasovati proti návrhu majority a budu hlasovati pro návrh minority ne proto, pánové, že hlasuji pro vládní předlohu.

Pánové! Kdyby byla otázka položena: hlasuj pro přijmutí vládní předlohy jak nyní jest, já nevím, jest-li bych se k tomu odhodlal, ale minorita - copak žádá?

Minorita žádá, aby se vešlo do speciální debaty, aby se ta věc probrala, aby se přece přišlo o krok dále, aby se myšlenky a mínění vytříbily.

To, pánové, je předce požadavek tak spravedlivý, který v každé slušné společnosti se přijímá, kdykoliv řeknu: "Buď tak laskav, diskutuj o téhle věci, " pánové! a když mně řekne: "já nebudu diskutovati, já nemluvím s tebou, " pánové! tedy je to urážka, která v obyčejném životě ani nepřichází.

Já tedy proto, poněvadž vidím, že je to požadavek slušný a spravedlivý, abychom alespoň diskutovali, aby se o tom volebním řádu aspoň vešlo do speciální debaty, proto budu hlasovati pro návrh minority.

(Výborně! Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Ehe ich in der Debatte weiter gehe, muß ich die verehrten Redner erinnern an eine Bestimmung der Geschäftsordnung, daß die Redner von ihren Plätzen aus an den O. -L. -M. das Wort zu richten haben.

Es hat dies eine tiefere Bedeutung, es handelt sich nicht darum ein Gespräch für Abgeordnete zu halten, sondern eine Rede für die Versammlung; ich unterbreche nur ungern, müßte aber, wenn diese Bestimmung nicht beobachtet würde, dieses weiterhin thun.

Der Herr Abgeordnete Fürst Schönburg hat das Wort.

Abg. Fürst Schönburg: Hoher Landtag !

Ich bin gegen den vorliegenden Gesetzentwurf, weil die Vorschläge, welche dieser Gesetzentwurf enthält, keine Verbesserungen in sich schließen, welche der Curie des Großgrundbesitzes als solche gestatten könnten, das ihr speciell angewiesene Princip der Stabilität in Bezug auf ihr Wahlrecht zu Gunsten des vorliegenden Gesetzentwurfes aufzugegen.

Gegen den vorliegenden Gesetzentwurf stimme ich aber auch deßhalb, weil meiner Ueberzeugung nach dem Wahlkörper des Großgrundbesitzes und insbesondere der eminent aristokratische Wahlkörper des Majorats alle Ursache hat, die hervorragende Stellung dankbarst anzuerkennen und sorgfältigst zu wahren, welche die Verfassung ihm anweist. Wie kann ich da, selbst von dem Wahlkörper des Majorats als Landtagsabgeordneter gewählt für eine Wahlreform stimmen, welche dem Majorat dieses specielle Vorrecht, dieses abgesonderte Wahlrecht nehmen will. Ich bin von der Ueberzeugung durchdrungen und von dem Bewußtsein erfüllt, daß ich hiemit die Interessen aller Majoratsbesitzer in Böhmen, sowohl diejenigen meiner Partei, als auch diejenigen der entgegenstehenden Partei hiemit richtig und gewissenhaft vertrete. Dieses Bewußtsein, nicht nur Parteiinteressen, sondern die Interessen der Gesammtheit zu vertreten, dieses Bewußtsein ist übrigens nichts Neues, weder für mich, noch für die Abgeordneten, welche mit mir vor 8 Jahren in den hohen Landtag eintraten. Seit dem ersten Tage unseres Eintrittes hier bis heute sind wir vielmehr von dem Bewußtsein erfüllt, daß eine gewissenhafte und consequeute Erledigung der Landtagsgeschäfte auf Grund der Verfassung nur zum Nutzen und zum Heile Böhmens und nur zum Wohlergehen der gesammten Monarchie dienen könne.

In dem Berichte der Minorität wird uns der Vorwurf gemacht, daß Sie, meine Herren, (zum Centrum gewendet) die Hand der Versöhnung uns vergeblich reichen. Meine Herren der Gegenpartei, die Hand der Versöhnung, welche Sie in Landtagsangelegenheiten uns bieten und darreichen, wurden wir mit herzlichster Freude ergreifen, wenn wir nur ganz gewiß wüßten, daß Sie, sei es unbewußt, sei es offen und loyal bewußt, in der andern Hand den eisernen Hammer nicht immer noch fest halten, mit welchem Sie fort und fort auf das Radwerk der Konstitution klopfen und pochen und hämmern, um dieselbe zu lockern zu Gunsten der Decentralisation (Bravo! Bravo !)

Meine. Herren, Sie wirken in Ihrem Interesse, sowie in dem unserigen, wenn Sie ablassen von dem Rütteln an der Verfassung.

Die Zeiten, in welchen wir leben, sind abnormal schwere Zeiten und für staatsrechtliche Experimente ganz und gar ungeeignet.

Ich weise nur darauf hin, auf den bewaffneten Frieden, der auf uns lastet, uns drückt und uns fast erdrückt, ich weife hin auf die Höhe der Staatsschuld, auf die Höhe der Steuern, ich Weife hin auf die socialistischen, nihilistischen Doktrinen, welche sich allerdings, Gottlob, außerhalb der Grenzen unserer Gesammtnionarchie, aber dennoch ganz nahe an denselben geltend machen und daher auch unsere Aufmerksamkeit erheischen,

Unter so ernsten und schwierigen Verhältnissen, meine Herren, acceptiren Sie doch die durch die Verfassung gebotene Ordnung (Ruf im Zentrum: ungern !)!

Sie ist keine Vollkommenheit - die ist hienieden überhaupt nicht zu finden - aber sie ist eine annehmbare Ordnung, eine gute Ordnung. Beweis dessen die großen Fortschritte, welche Böhmen in den letzten Jahren gemacht hat,

Auf allen Gebieten, auf dem Gebiete der Ackerbaukunde, auf dem Gebiete des Communicationswesens, auf dem Gebiete der Kunst, der Industrie, der Wissenschaften, - überall sehen wir unläugbar große Fortschritte, überraschende Fortschritte, (Bravo, Bravo).

Und diese großen Fortschritte sind gemacht worden trotz der Calamität von 1873 (Ruf: "trotz der Verfassung") und trotz der leider startgefundenen 2 Feldzüge, welche unglücklich für uns ausgefallen sind.

Meine Herren! Böhmen hat trotz dieser Kalamitäten große Fortschritte gemacht, die nicht zu läugnen sind; wir haben uns die Ordnung der Verfassung zu Nutzen gemacht, sie ist daher eine gute, die angeführten Fortschritte beweisen es.

Meine Herren. Nehmen Sie uns den Argwohn, den ich offen bezeugt habe, und Sie werden sehen, daß wir bald selbst freudig die Hand zur Verständigung Ihnen bieten.

Ich habe das Bewußtsein, daß ich versöhnlich gesprochen, ich wollte versöhnlich sprechen, um zu beweisen, daß es nicht an uns liegt, wenn die Verständigung jetzt nicht stattfinden kann. (Bravo, Bravo).

Ich habe gesprochen klar und deutlich als Centralist, als Aristokrat, als pflichtbewußtter und pflichtgetreuer Landtagsabgeordneter.

(Anhaltendes Bravo!)

Nejv. marš. (zvoní): Pan poslanec Dr. Fr. Jeřábek má slovo.

Posl. Dr. Fr. Jeřábek: Slavný sněme! Především musím prositi slavné shromáždění, aby neočekávalo ode mne dlouhou řeč na ochranu vládní předlohy; neboť my menšina stojíme zde beztoho na ztracené vartě, a kromě toho jaký

interes má poslanec lidu, jakou možnost, aby se rozohňoval pro návrh volební reformy, který se týká toliko sboru velkostatkářského či kurie velkostatkářské.

Jestliže tedy zpráva většiny sněmovní komise praví na stránce první a vytýká to vládě, že přestala toliko na opravě kurie velkostatkářské a že reforma v jiných kuriích městských a venkovských nezdála se jí býti ani tak důležitou, toť mohli bychom konečně na tom přestati a připojiti se k tomuto návrhu většiny sněmovní komise.

Než, nastává otázka, proč tato většina nevyvodila konsekvence z tohoto svého náhledu a sama nepředložila tyto nutné a důležité reformy v oboru kurií venkovských a městských.

(Hlasy: Výborně!)

Proč to neučinila, to právě náleží mezi tajemství státní této většiny sněmovní komise.

Avšak mimo toto opomenutí jsou ještě jiná opomenutí ve zprávě sněmovní většiny, která to činí pravému zástupci lidu nemožným, aby se jakýmkoli spůsobem mohl s ní stotožniti, a vůbec jest celá tato zpráva většiny zajímavá mnohem více, ne tím co praví, ale co uznala, že musí zamlčeti.

(Veselost. Výborně!)

Tato snaha zamlčování jest tak výmluvná a tak charakteristická v této zprávě, že mám za to, že nemůže býti člověka na tom světě, ať náleží k táboru jakémukoli, aby mohl k návrhu této většiny sněmovní komise přistoupiti, a povím hned proč.

Že většina sněmovní komise takový důraz klade na to, že není žádoucí shody a důvěry při ní k nynější vládě a že nedůvěra tato přítomným návrhem reformy se i také zvyšuje, do toho nám vlastně nic není, to jest věc, kterou nechťsi většina sněmovní komise vyjedná s vládou samou.

Jest ovšem pravda, že čím méně nám tato sněmovní většina dává důkazů, abychom my jí mohli důvěřovati, že tím více je těch mezi námi, kteří při nynější vládě shledávají obojetnost a váhavost, a jsou takoví lidé v našem táboře, že jsou tímto odmítavým chováním sněmovní většiny právě násilně vehnáni do vládního tábora, a jestli v tom jest tak příliš moudrosti, to nechť si většina sněmovní komise rozhodne sama mezi sebou.

Avšak jest ještě jiné stanovisko, pánové, nejen stanovisko vlády ministerské; jest tu nepoměrně důležitější a vážnější hlediště národního smíru v Čechách k uklízení dávných našich kmenových sporů.

A kterak se k tomuto vážnému stanovisku zachovala zpráva většiny komise? Jeho Excellence pan hrabě Mannsfeld pravil: že kdyby

byla vláda hledala přesvědčení u nynější sněmovní většiny, že by jí ani nebyla takovýto návrh předložila, poněvadž jest to naivní očekávati, že sněmovní většina svou většinu právě zadá v šanc komukoliv.

Kdyby se zpráva komise byla na toto stanovisko pouhé nedůvěry k vládě postavila, bylo by to aspoň formálně korrektní; neboť jest skutečně pravda, že není možná tak lehce dobrovolně očekávati od sněmovní většiny, aby ignorovala samu sebe a přenesla svou většinu na kohokoliv jiného.

Avšak zpráva většiny sněmovní komise šla o krok dále, ona totiž pustila se do kritiky vládní předlohy, a kdo uznává za potřebu kritisovati, kdo uznává za potřebu se ospravedlňovati, ten přece dokazuje, že tu musí býti nějaký háček.

"Qui s'excuse, s'accuse" - praví francouzské přísloví.

Kromě toho jest to ještě důležitější tenkrát, když většina sněmovní komise dokazuje, že její kritika jest nedostatečná, polovičatá, že není, abych krátce řekl, dosti spravedlivá. A taková právě jest tato zpráva sněmovní většiny. Zpráva komise většiny obmezuje se na kritiku pouze prvního sboru velkostatkářské kurie, tak nazvaného sboru fideikomisního, a co tedy na dvou dlouhých stranách tady praví, s tím bychom konečně mohli souhlasiti; neboť jest v tom skutečně mnoho pravdy, že vláda může prostředkem dvaatřiceti poslanců ovládati obě dvě národní strany v Čechách.

Avšak vládní předloha obsahuje ještě něco jiného, totiž ona také mluví a činí návrh v druhém sboru velkostatkářském, totiž statků allodialních, a tu skutečně vláda předkládá velmi rozumný i relativně liberální princip decentralisace těchto voleb allodialních, aby byly nejen v Praze, nýbrž aby volby těch 54 poslanců odbývaly se ve více volebních okresích, tedy zde podle vládní předlohy pěti. Z toho by ovšem plynulo, že by nemohla, tak jak dosud se to dělo, jedna z dvou známých stran velkostatkářských bezohledně majorisovati druhou, a že by obě dvě spravedlivější měrou podle toho, jak ve kterém volebním okresu mají své statky, mohly se přivésti k platnosti, a že by tedy v kurii velkostatkářské nastala jakási rovnost obou dvou stran.

Avšak o tomto důležitém principu neuznala většina komise za dobré říci ve své zprávě ani jediného slova. Proč? Poněvadž by ovšem více méně byla musila uznati jeho rozumnost a Jeho Excellenci pan zpravodaj většiny osvědčil i v tomto ohledu svůj dávno známý ostrovtip a dokázal, že zná také výrok jednoho ze znamenitých německých velikánů ducha, který praví:

"Denn was er weise verschweigt, zeigt mir den Meister des Stils. "

O tom důležitém principu decentralizace voleb, o tom, jestli by nebylo lépe na více sborů rozděliti kurii allodialní, není v celé zprávě většiny sněmovní komise ani jediného slova a přece zrovna v tom jest podstata, zrovna v tom jest těžiště celého vládního návrhu; proč tedy sněmovní komise nedošla k dalším konsekvencím své kritiky, proč na p. neřekla, že ve sboru fideikomisním má se zůstati při dosavadních 16. poslancích a že těch 44, kteří tam nyní přijíti mají, mají zůstati v kurii allodialní, že mají však právě decentralisaci voleb býti rozděleni na více volebních okresů.

Takovýmto způsobem by byla většina sněmovní komise nepoměrně praktičtěji provedla kritiku vládní předlohy.

Jest-li v předloženém návrhu zdálo se jí snad rozdělení udání pěti takových volebních míst v kurii allodialní býti příliš libovolné proč neučinila návrh jiný dle jiného principu k. p. na 13 volebních okresů, aby volby v allodialní kurii mohly se odbýti v 13 bývalých krajských městech v Čechách a toto číslo a volba těch měst jest zajisté taková, že německá strana nemůže si naříkati, že by byla zkrácena.

A sotva by bylo člověka na světě, který by mohl předpovídati, že by na základě takového návrhu mohla a musila sněmovní většina vypadnouti z cela jistě bud pro jednu z dosavadních stran neb pro druhou.

Tu by tedy byla nějaká zásada a nebyla by tu taková nutnost k majorisování a na takové zdravé zásadě zakládá se princip aniž by z toho musila plynouti ta neb ona většina, na takovém základě se dělají reformy parlamentů říší evropských, když vyjdou z initiativy a moudrosti panujících stran.

Mám za to, že tato zásada decentralizace allodialních voleb patří k takovým, jejíž oprávněnost jest uznána i při straně našich národních odpůrců; neboť jestli která myšlenka v tomto návrhu není původní myšlenka vlády jest to tato myšlenka decentralizace allodialních voleb.

Ona náleží na jedné straně původem svým do Haliče a na druhé straně myslím, že se jí vláda vypůjčila od nynější sněmovní většiny. Neboť jest to veřejné tajemství, že když národní strana v r. 1878 vstoupila do tohoto slavného shromáždění, byla jí od nejznamenitějších mužů, od výtečníků sněmovní většiny slíbena reforma velkostatkářského sboru v takovém asi smyslu decentralizace voleb allodialních jak to nyní vláda navrhuje.

Z toho se mi zdá patrným, že kritika této předlohy od většiny sněmovní komise podaná jest necelá, že důležitý kus uvázl, abych tak řekl, v záhybu politického svědomí našich odpůrců a že tedy není konsekvenci z toho plynoucí návrh, aby předloha tato byla jednoduše a prostě bez všech ceremonií zamítnuta, nýbrž že nepoměrně oprávněnější jest návrh menšiny, abychom přešli o ní k speciální debatě.

A jestli i dnes, pánové, tento návrh menšiny zamítnete, jestli vy jej dostanete z dnešního denního pořádku, z denního pořádku sněmu tohoto království nezmizí více. On zůstane stále buditelem vašich svědomí politických a proto budu já hlasovati pro návrh menšiny.

(Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Ritter von Limbeck hat das Wort.

Abg. Ritter Karl v. Limbeck: Wenn man über einen Gesetzentwurf zu beschließen hat, so ist meines Erachtens die erste Frage welche man sich stellen muß, die, welchen Zweck das Gesetz haben soll, was damit erreicht oder erzielt werden Soll.

Im vorliegenden Falle ist es gewiß, daß wenn man diese Frage lösen will, man darauf zu sehen hat, was in den Motiven der Regierung gesagt wird, weil eben die Regierung die Vorlage eingebracht hat. Ich finde nun auf Seite 17 des Motivenberichtes hervorgehoben, daß die beiden Parteien des Großgrundbesitzes numerisch sich nahezu gleich sind, und daß es thatsächlich nur von unberechenbaren Umständen abhängig ist, welche Partei im Großgrundbesitze und hiemit auch im Landtage das Ubergewicht erlangt. Weiter heißt es dort: "Aber auch vom Standpunkte der Regierung kann ein Zustand nicht gutgeheißen werden, der es ermöglicht, eine so bedeutende Minorität von der Vertretung in einer ganzen Wählerklasse völlig auszuschließen und den Charakter der Vertretung eines ganzen Königreiches von reinen Zufälligkeiten abhängig zu machen, " ein Zustand, der auch mit den anerkannten Grundsätzen des repräsentativen Systems nicht im Einklange steht.

Es kann also ganz natürlich der Zweck dieses Gesetzes nur Sein, diese Zustande wie Sie in dem Motivenbericht der Regierung geschildert werden zu ändern, beziehungsweise das Gegentheil von dem herzustellen, was als Uebelstand dort geschildert wird, oder mit anderen Worten gesagt: Es soll erzielt werden, daß jene Partei, welche dermal die Majorität im Großgrundbesitze nicht hat, diese Majorität erlange, ob theilweise oder ganz, will ich dahingestellt sein lassen, - die Hauptsache ist, wie erwähnt, die Erlangung der Majorität für die andere Partei im Großgrundbesitze.

Ich glaube nun, daß ein Solches Streben und ein Solcher Eifer, durch ein neues Gesetz einer Partei helfen zu wollen, sich nicht vereinbaren lässt, mit der Behauptung, einen Standpunkt über den Parteien einzunehmen.

Ich glaube aber, daß ein Solches Streben um so minder entspricht, als sich die beiden Parteien, um welche es sich handelt, sich nicht in Beziehung auf das Interesse unterscheiden, welches sie zu vertreten berufen sind, Die beiden Parteien im Großgrundbesitze unterscheiden sich, soviel sich nach den Vorgängen im Landtage sagen läßt, durch etwas ganz anderes.

Die Verfassungspartei strebt die ruhige Entwicklung der Verfassungsgesetze und die Aufrechthaltung des Staatsgedankens an. Ich glaube, sie verdient mit Recht und ausschließlich den Beinamen einer conservativen Partei.

Die andere Partei hat sich zwar auch eine conservative genannt und nennt sich auch jetzt noch conservativ, und ihre Thätigkeit im Landtage hat auch gezeigt, daß sie wirklich eine conservative Richtung genommen hat.

Um aber den Konservatismus in ihren Vorgängen zu entdecken, müßte man meines Erachtens sich nicht sowohl die gegenwärtige, auch nicht die halbvergangene, sondern die längst entschwundene Zeit zu Hilfe nehmen.

Mir ist es auch ganz unbegreiflich, wie die Regierung ein Interesse daran haben kann, die Parteien im Lande corrigiren zu wollen oder Antheil zu nehmen an der Konstellation der Parteien im Landtage.

Die Aufgaben des Landtages sind ja solche, welche eben die Landesverwaltung angehen, während die eigentlichen politischen Parteien ihre Stätte im Reichsrathe finden, wo ihnen dann wieder die Regierung als Solche gegenübersteht.

Ja, wenn einmal in Zukunft eine Regierung kommen sollte, welche sich mit Gedanken tragen würde, Verfassungsänderungen, wenn auch auf lange hin, zu planen, bei einer solchen Regierung würde ich das Interesse begreiflich finden, die Parteien im Landtage zu formen, ein Interesse daran, welche Parteien es da überhaupt gibt.

Was nun die Vorlage weiter betrifft, glaube ich, daß sie noch bedenklicher wird, wenn man den Vorgang betrachtet, der hiebei eingeschlagen wird. Es wird vorgeschlagen, den Allodgroßgrundbesitz zu theilen, einen Theil desselben dem bisherigen fideicommissarischen Wahlkörper zuzuweisen, den übrigen Theil des Allodgroßgrundbesitzes hingegen in 5 Wahlkörper zu vertheilen, in 5 Wahlbezirke mit 5 Wahlorten zu dislociren.

Der erste Wahlkörper wird formirt aus dem gegenwärtigen Fideicommißwahlkörper mit dem zuzuweisenden Allodgroßgrundbesitze, das Land Böhmen als Wahlbezirk und die Hauptstadt Prag als Wahlort.

Der übrige Theil wird, wie erwähnt, in 5 Wahlbezirke dislocirt. Wenn man nun den ersten Weg betrachtet, nämlich die Vereinigung des Theiles des Großgrundbesitzes, welcher mindestens 10. 000 fl. Steuer zahlt, mit dem Fideicommißwahlkörper, so sollte man denken, daß dies unmöglich etwas so Bedenkliches sein könne, nachdem ja für den Reichsrath Fideicommiß und Allod vereinigt wählen.

Es ist aber dabei doch ein gewaltiger Unterschied, für den Reichsrath ist allerdings auch der Großgrundbesitz eine Interessengruppe, aber es bedarf für denselben nicht einer besonderen Fideicommißgruppe, indem im Reichsrathe das Fideicommiß, seine eigentliche Vertretung im hohen Herrenhause findet, wo auch die Regierung die Vorlagen wegen Errichtung neuer Fideicommisse stets eingebracht hat.

Ganz anders im Landtage.

Im Landtage muß das Fideicommiß für sich eine separate Gruppe erhalten, bezw. die bestehende Fideicommißwahlgruppe muß auch weiter erhalten werden.

Wegen vorgerückten Zeit erlaube ich mir diesfalls, mich bloß auf dasjenige, was in dem Majoritätsberichte diesbezüglich in ausgezeichneter Weife erwähnt ist, zu beziehen, indem es mir Scheint, daß ich es besser nicht sagen könnte.

ES drängt sich jetzt die Frage auf, was wird die Folge sein von dem neuen Wahlkörper, der entstehen soll aus dem Fideicommißwahlkörper mit Hinzufügung jenes Theiles des Allodbesitzes, der 10. 000 fl. Steuer zahlt.

Die erste Folge wird sein, daß der bisherige Fideicommißwahlkörper aufhört, denn - die Herren werden mir gleich Recht geben - der Großgrundbesitz bildet für sich eine Interessengruppe. Ein Theil dieser Interessengruppe ist das Fideicommiß. Wenn nun dem Fideicommiß ein Theil des übrigen Großgrundbesitzes zugewiesen würde, so würde ein ganz neuer Körper daraus entstehen, nämlich, wie ihn auch die Regierung nennt, der erste Wahlkörper des Großgrundbesitzes; aber von dem Fideicommisse als einer besonderen Interessengruppe wird nicht mehr die Rede sein, diese wird verschwinden.

Es ist wahr, daß man da vorschlagt, es sollen nur jene Allodgroßgrundbesitzer mit dem Fideicommisse vereinigt werden, welche wenigstens 10. 000 fl. Steuer zahlen; aber die Höhe der Steuerzahlung ist ja kein Ersatz für dasjenige, was dem Fideicommisse als selbständigem Körper an Vertretung entgeht.

Die Höhe der Steuerzahlung ist ja überdieß gar keine Bürgschaft für die Stätigkeit des Besitzes, abgesehen davon, daß eben jetzt die Steuerregulirung im Zuge ist. Es ist auch nicht die Höhe der Steuer dasjenige Moment, von welchem aus der Großgrundbesitz als Interessengruppe anzusehen kommt.