Meine Herren ! Das Zentrum wünscht die Verstärkung des čechischen Elementes im Landtage welche ihnen gerecht erscheint, dadurch an, indem sie die Landtagswahlordnung betreffs des Großgrundbesitzes in diesem Sinne einrichten will, indem sie die jetzige Majorität von ihren Plätzen verdrängen und durch andere Männer ersetzen will, die auch nicht ihrem Stamme angehören, welche aber bereit sind sie in ihren decentralistischen Bestrebungen zu unterstützen. (Bravo links. )

Das soll die Gerechtigkeit in der neuen Wahlordnung sein?

Ich wiederhole es, meine Herren, wir sind eine politische und keine nationale Partei, wir bleiben am liebsten den Differenzen der nationalen Partei, die übrigens lange nicht so tiefgehend sind, wie sie hingestellt werden, ferne. (Bravo, Bravo. )

Wir Wissen aber auch, welcher bedeutende Faktor dies Nationalitätsgefühl im Staate ist, und weil wir es wissen, werden wir nie aggressiv gegen nationale Bestrebungen vorgehen. Wir sind versöhnlich in dieser Beziehung, das kann ich mit Ueberzeugung und gutem Gewissen sagen. (Bravo, Bravo. ) Ich glaube auch, daß ste durch keinen Beschluß dieses hohen Landtages durch keine Action von unserer Seite das Gegentheil beweisen können, Wir können aber eine Grenze der nationalen Bestrebung, und das ist das Interesse der Zusammengehörigkeit und das einer strammen und einheitlichen Verwaltung des Staates, (Bravo, Bravo. )

Nationale Bestrebungen welche über diese Grenze hinausgehen, werden wir stets aus politischen Gründen zurückweisen. Wir wollen daher auch nicht angeklagt Werden, die Unversöhnlichkeit und Störenfriede im Lande zu sein, wenn wir aus politischen Gründen gegen diese Wahlreformvorlage stimmen werden, die sie aus nationalen Gründen vielleicht wünschen. Meine Herren, ich gebe Ihnen noch einige Erwägungen anheim bevor ich schließe, meine Herren, Vertreter des čechischen Stammes, bedenken ste, was sie thun, wenn sie ein Element im Lande zerstören, welches versöhnlich ist (Heiterkeit), weil es den nationalen Leidenschaften und Strömungen am Fernsten steht, welches geeignet ist, falls es dazu kommen sollte, wie kein anderes als Vermittler nationaler Differenzen aufzutreten. Bedenken ste, ob ste staatsmännisch handeln, indem sie der Regierung folgen und eine österreichische Partei zertrümmern, um aus ihren Trümmern die nationalen Parteien im Lande zu verstärken. (Bravo. )

Meine Herren, wenn sie alles dies thun wollen, bitte ich nur um eines, sagen sie nicht, daß ste es aus purer Versöhnlichkeit thun.

(Bravo rechts. Applaus links. Bravo. )

Nejv. marš. (zvoní).

Pan Dr. Eduard Grégr má slovo.

Dr. Eduard Grégr: Slavný sněme!

Když p. řečník přede mnou právě na to ukázal, že jest snahou naší rozbořiti onu skupinu našeho sněmu, která má missi vystupovati co element smířlivý v tomto sněmu, co element smířlivý mezi oběma národnostmi, tedy lituji, že právě ona strana, která tu missi smířlivosti převzala, v této otázce opravy volebního řádu na to stanovisko se postavila, na kterém dnes stojí, nebo jestli by nějaký základ, na kterém by se mohlo smíření obou národností v království Českém státi, byl, jest to zajisté jen spravedlivá oprava volebního řádu. A nejen, že zamítáte spravedlivou opravu volebního řádu, nýbrž i, pánové s druhé strany, zamítáte vůbec každou opravu volebního řádu.

(Hlasy: Tak jest! Výborně!)

Pánové! já ovšem uznávám, že by to bylo povolání velké a vznešené, že by to byla vznešená misse zejména oné skupiny, jejížto mluvčí právě nyní dokončil, státi se elementem smiřujícím mezi stranama národníma v Čechách, ale, pánové, litujeme toho všickni, že právě ona strana tuto vznešenou a šlechetnou missi svou nepochopila, (hlasy: Výborně!), že jí nezůstala věrnou.

Kdybyste, pánové, tu missi velkou a vznešenou byli pochopili, již dávno by byly národní spory v království českém vymizely.

(Hlasy: Výborně!)

Ale, pánové, když pravíte, že jste se postavili na stanovisko smiřující a na stanovisko rakouské, pak byste nesměli se státi přívrženci věrnými a neodvratitelnými strany, která právě jest stranou exklusivně národní a kterouž jste vždy podporovali (Hlasy: Tak jest!) a při které stojíte pánové ještě dnes.

Kdo chce zde vykonávati v království Českém úkol smířitele mezi oběma národnostmi, ten nesmí, pánové, býti ani rozhodným Němcem, ani rozhodným Čechem, a to bylo vaše, pánové, postavení, vaše, kteří máte velké své pozemky rozloženy po celém království Českém, jak v krajích českého obyvatelstva, tak v krajích německého obyvatelstva, kteří žijete z práce tohoto obyvatelstva obou národností, (Hlasy: Výborně! Výborně!), vy ovšem neměli jste se postaviti co podpora jedné národnosti.

(Výborně! Výborně!)

A to, co povídal řečník přede mnou, že stojíte na tom stanovisku, to zkušenost minulých 20 let vyvrací.

(Výborně!)

Nyní již myslím, že jsem odpověděl na to, co pan řečník přede mnou pronesl, i vracím se k vlastnímu předmětu a sice k opravě volebního řádu.

Pánové, já budu hlasovati proti návrhu majority a sice proto, poněvadž majorita nechce vlastně nic jiného, než aby nynější volební řád zůstal tak, jakým jest, nezměněn, to jest jinými slovy, náš volební řád se velectěné majoritě velmi líbí a nevidí na něm žádné vady, nevidí žádné potřeby, aby se vady ty opravily, aby se volební řád změnil.

Nynější majorita považuje volební řád za dílo dokonalé, za dílo, nevím jaké státnické moudrosti, za dílo, které má býti nedotknutelné na věčné časy upevněné v tomto království. Já, pánové, přece myslím naopak, že není špatnějšího a nesmyslnějšího volebního řádu, než jest právě tento náš. Pánové, když to tvrdím takovým výrazem, tedy se odvolávám na autoritu politickou, která aspoň u větších majorit má velkou váhu, jest to největší státník německý, snad největší státník nynějšího věku, jest to kníže Bismark. Když v roce 1867 se jednalo v Prusku o změnu volebního řádu pro tak zv. severní německý bund, tu pravil kníže Bismark mezi jiným:

"Ein elenderes und ein widersinnigeres -- ipsissima verba -- Wahlgesetz, als das preußische ist noch in keinem Staate der Welt erdacht worden. "

Já z toho soudím, pánové, že kníže Bismark náš volební řád nezná (veselosť), jinak by byl řekl: ,, mit Ausnahme des österr. Wahlgesetzes. "

(Veselosť. )

A pánové, co pak bylo tak strašného a nesmyslného v tom volebním řádu pruském? Nebylo nic, nežli že veškeří voličové pruští rozděleni byli na 3 třídy, tak zv. Dreiklassensystem podle censu; co platili nejvíce, volili v první třídě, kdo méně, v druhé, kdo ještě méně, v třetí. Kdo platil daně, každý volil. A již toto rozdělení do tří tříd nazval kníže Bismark nesmyslným a nejmizernějším zákonem světa; nuže, pánové, census my také máme.

Ale" my bychom si mohli gratulovat, kdybychom měli census takový, jako byl v Prusku tak zvaný: "Dreiklassensystem"

Náš census jest teprv komplikovaná mašinérie.

Podívejte se na §§ volebního řádu, kde máte hned ve skupení velkých statků census 150 zl. daně, kde máte ve skupení měst ještě větší kombinace. V Praze volí první a druhý sbor a ty sbory jsou zase podle daně rozděleny, ve venkovských obcích volí též podle volebních sborů obecních, avšak takovým spůsobem, že kde jsou tři volební sbory, vezme se třetina veškerých daní a když je suma plná, udělá se čára a co jest pod tou čárou, to už neplatí; takový člověk už nemá volebního práva atd.

Pánové, v Praze kdo platí 20 zl. může voliti, na venku již kdo platí 10 zl. může voliti v Praze ale ne.

Takových nesrovnalostí, co se týká censu, jest tak mnoho, že nad tím užasnete a že to není žádné porovnání s tím pruským: "Dreiklassensystem. "

Ale, pánové! krom toho censu máme ve svém volebním řádu ještě jiné ustanovení, které v skutku není v žádném jiném volebním řádu celého světa, to jest právě článek o zastoupení dle zájmu, princip to, který jest mnohem horší dle mého přesvědčení, než-li sám census.

O zájmech, pánové, nebudu zde mluviti, pamatuji se, že jeden z nejváženějších řečníků naší sněmovny před několika lety řekl: zájem jest všecko, co stát zajímá. Takových zájmů, pánové, jest velmi mnoho.

Náš volební řád však zná pouze šest zájmů a sice zájem velkostatků, zájem katolické církve, university, tedy vědy, zájem měst, on zná zájmy venkovských obcí a konečně zájem obchodu a průmyslu. Jiných zájmů, pánové, náš volební řád nezná a přece nelze popírati, že kromě těch zájmů ještě velmi mnoho jiných zájmů jest.

Ukážu jenom na některé věci, kde se ukáže nesrovnalost právě i mezi těmito šesti zájmy. Katolická církev, pánové, jest zajisté zájem velmi vážný a důležitý, poněvadž velká většina obyvatelstva království Českého se k této církvi přiznává.

Zájem katolické církve jest zastoupen na sněmu českém velmi důkladně čtyřmi virilními hlasy biskupů a arcibiskupa.

Prosím ale, pánové, když se staví takto moment náboženství co zvláštní zájem ve státu, a stát, jakým jest Rakousko, si zakládá na rovném právu veškerých vyznání, tu se ptám, zdaž nemají vyznávači jiných církvi tentýž zájem, zdaž nemají protestanté zájem, aby jejich církev byla zde zastoupená, zda-li nemají židé zájem ten, aby jich církev byla ve sněmu též hájena?

Proč, pánové, jest právě zastoupen zájem katolické církve, proč sedí zde virilní hlasy biskupů a proč ne také superintendent protestantů a vrchní rabín ? (Veselosť) když se mluví o zájmech náboženských.

Tedy vy, pánové, vidíte jak ty zájmy zastoupeny jsou.

Jiný zájem, pánové, jest zájem vědy. Já kladu zájem vědy co nejvyšší zájem v státu a v člověčenstvu vůbec a kdyby na mně záleželo, měla by věda nejvíce virilních hlasů v každém zastupitelstvu. Věda jest zde však zastoupena jedním virilním hlasem rektora magnifika naší university.

Pánové! já proti tomu ničeho nenamítám, avšak když zde sedí pan rektor university, zdaž nemají tentýž zájem naše vysoké technické školy?

Vždyť tyto stojí co do vědecké důležitosti a důkladnosti na roveň s universitou a když zde sedí rektor university, měl by zde také tím samým právem býti rektor techniky Pražské, kdyby se spravedlivě měl hájiti zájem vědy. To jest tedy zase zájem, který jest jen kuse zastoupen, kde tedy není důsledně provedeno zastoupení dle zájmu, na kterém se zakládá volební řád.

Jiný zájem jest zájem obchodu a průmyslu. Já nikterak nechci popírati, že obchod a průmysl jest velmi důležitý zájem státu; avšak pánové, obchod a průmysl, hlavně velký průmysl, který jest zde tak četně zastoupen, vlastně se zakládá na dvou faktorech, to jest na kapitále a na práci, na těch, kteří pracují, kteří ten kapitál tvoří, to jest na dělnictvu. Ti dva faktoři dohromady tvoří zájem průmyslu a přece jest zde zastoupen jen jeden faktor průmyslu to jest faktor kapitálu, neboť že by ti páni poslanci obchodních komor a páni fabrikanti se chtěli gerirovati co representanti dělníků, o tom pochybuji. Mám i za to, že by ti dělníci sami proti tomu protestovali.

Tedy, pánové, to jest zase takový zájem, který jest pouze z polovičky zastoupen.

Nechci mluviti ani o zájmech, které vůbec zastoupení nedosáhly ve volebním řádu, ku př. zájem řemeslnictva, a to jest přece důležitý zájem, dále stav úřednictví, vojenský, umění, to jsou samé zájmy důležité, a tu by se mohlo napočítati ještě velmi mnoho zájmů, které mají tutéž důležitost a váhu jako zájmy, které zde jsou zastoupeny. Tedy tím myslím, že jsem ukázal, co se týče provedení principu zastoupení dle zájmů, že náš volební řád jest na nejvýš nesrovnalý, nedůsledný a nespravedlivý.

Ale i v rámci těchto zájmů, které zde jsou zastoupeny nalézáme velmi mnoho neshod, nespravedlností a nedůsledností. Podívejte se, pánové, na zájem velkostatků. Nechci popírati, že velké latifundie mají samy pro sebe svůj specielní zájem, že jich zájmy liší se poněkud od zájmů, které má řemeslník, obchodník, gruntovník, obyvatel města, ale pánové, co jest vlastně takový velkostatek, který jest zde zvláště zastoupen? Velkostatek jest jistý komplex pozemků, které jsou v držení jednoho majitele, v jedné správě.

To karakterisuje pojem velkostatku, a takový velkostatek má ovšem tedy jakýsi zájem pro sebe, který se liší od zájmů jiných. Ale, pánové, podle toho pojmu není velkostatek na sněmu zastoupen v našem volebním řádu.

Náš volební řád vychází docela z jiného pojmu velkostatku. Vychází totiž s toho stanoviska, že ten statek musí býti zanešen v zemských deskách, pánové! Je-li ten statek velký, nebo malý, na tom pranic podle volebního řádu našeho nezáleží. Jestli ten statek platí veliké daně nebo menší daně, na to se také nebéře ohled, není-li v zemských deskách zanešen. Tedy není to interes velkostatku sám o sobě, nýbrž jest to interes, abych tak řekl, zemských desk, nebo těch statků, které jsou v zemských deskách zanešeny.

Pánové! Co pak jsou to ty zemské desky? Vždyť to není nic jiného než zastaralá, antiquovaná, historická instituce, pánové, která dnes nemá vlastně v moderním světě žádného významu, a kterou byste sami, pánové, již dávno zkasírovali, kdyby právě to nebylo spojeno s volebním našim řádem.

(Veselost. Výborně!)

Já se dobře pamatuji na návrh, který tenkráte zastával, tuším p. Dr. Wiener, na sněmu při opravě gruntovních kněh a kde vycházel od návrhu komise sněmovní v tom smyslu, že desky zemské mají býti pomalu pominuty aneb jaksi zrušeny. Avšak vláda nepřistoupila tenkráte na návrh zemského sněmu, nýbrž dala jiný zákon, a podle nynějšího zákona ovšem se může dáti vymazati nějaký statek ze zemských desk, ale jen tenkráte, když k tomu svolí místodržitelství a zemský výbor a to proto, aby snad voličové kurie velkostatkářské ze zemských desk nezmizeli.

Ale v možnosti podle nynějšího zákona gruntovních kněh jest to, a každý, kdo chce, může statek svůj dáti vymazati z desk zemských a může jej dáti zapsati do obyčejných kněh pozemkových, pouze když k tomu svolí místodržitelství a zemský výbor; a kdyby se stalo, že by vláda anebo zemský výbor anebo místodržitelství to nalézalo ve svém interesu, aby ta skupina deskových velkostatkářů zmizela, tu tomu zajisté povolí mileráda, kdežto, je-li to v interesu vlády, nedá k tomu ani jednomu povolení, aby se dostal ze zemských desk.

Pánové, instituce zemsk. desk měla smysl v dřívějších dobách feudálních, když ještě na tom statku, který jest v zemských deskách zanešen, spočívala jurisdikce; v dobách patrimoniálních, tenkrát ovšem to mělo význam, ale dnes, pánové, to nemá žádného jiného významu než čistě historický a musí každého upamatovati právě na ty neblahé doby patrimoniálních poměrů a jurisdikčných oněch statků v zemských deskách zanešených, které teď již zmizely.

To, že jen majitelé v zemských deskách zanešených statků mají právo voliti do sněmu, není vlastně nic jiného, než jakési pokračování starého stavovského státu, onoho sněmu stavovského, před kterým máte takový strašlivý horreur.

Neboť, pánové, vždyť ten bývalý stavovský sněm se zakládal na téže bási, jako kurie velkostatkářská, právě na deskách zemských.

(Výborně. )

Tedy pánové, vy, kteří jste tak liberálními, vy byste měli býti proti tomu a přáti si, aby takový moment byl vymýtěn z našeho volebního řádu, a abyste sami v Čechách nebyli, abych tak řekl, účastníky toho, že jest náš zemský sněm jaksi pokračováním a jinou formou stavovského sněmu? nebo podle toho, jak dopadne volba v kurii velkostatkářské, jest fiysiognomie celého sněmu utvářena. Mám tedy pravdu, když to považuji za modifikaci starého stavovského sněmu.

Já, pánové, dále co se týká těch zemských desk a zájmů velkostatkářů, ovšem nepochopuji, jaký je rozdíl mezi takovým statkem, který je zanešen v zemských deskách a sousedním statkem, který ještě jednou tolik daní platí a patří sedlákovi, který ale není zanešen v zemských deskách. Dívejte se na ty pole, na pastviště a ten rozdíl z nich nevykoukáte, (Veselosť) a já jaktěživ neslyšel, aby byla řípa na statku v zemských deskách zanešeném více cukru dávala a brambory více škrobu, než na polích statku, který není do zemských desk zapsán.

(Výborně! Výborně!)

To jest, pánové, co se týká zemských desk.

Avšak volební řád náš, pánové, má dvojí základ. On se zakládá na množství obyvatelstva a na množství daní ve všech skupinách.

Vycházíme-li z tohoto dvojího základu obyvatelstva a množství daní, a probíráme-li ustanovení našeho volebního řádu, pánové, nenajdeme ani té nejmenší srovnalosti, tu potkáme se s těmi největšími a nejkřiklavějšími odpory a největšími nespravedlnostmi.

Porovnejme jenom některé skupení s toho stanoviska; ku př. porovnejme skupinu velkostatkářů se skupinou měst, co do obyvatelstva a co do daní.

Pánové, skupina velkých statků, jak víte, je rozvržena na dva díly; v jednom volí fideikomis 16 poslanců a v druhém nefideikomisní velkostatkáři 54 poslanců.

Pánové, poněvadž o posledních volbách se zúčastnilo 44 voličů a bylo 16 volených poslanců, přijde na jednoho poslance z kurie velkostatkářů 2 a půl voliče.

Ve skupině měst, pánové, je voličů jeden milion, a ten milion obyvatelů volí 72 poslanců. Jeden tedy poslanec městský zastupuje 14. 000 obyvatelů, 14. 000 duší.

Má tedy, pánové, poslanec volený ve skupině fideikomisní 4000krát - abych tak řekl - více práva volebního než jeden poslanec ze skupiny městské. No, to jest podle zásady, že všichni obyvatelé státu mají míti stejná práva, přece poněkud divná věc!

Ve skupině nefideikomisních velkostatků je ten poměr poněkud lepší, ale přece také nesmírně křiklavý - tu přijde na 443 voličů 54 poslanců, tedy jeden poslanec na 8 voličů.

V městech, jak jsem pravil, na 14. 000, tedy takový poslanec velkostatkářský váží tolik na vážkách našeho volebního řádu jako 500 měšťanů.

A podle daní je to též tak, pánové! Města platí 6 milionů daní, přijde tedy na jednoho poslance 83 tisíc, kdežto všecky velkostatky nefideikomisní platí dohromady 2 miliony a asi 700. 000, přijde tedy na jednoho poslance 50 tisíc, tedy o 33 tisíc méně, t. j. jinými slovy, ta zlatka velkostatkáře platí tolik jako 2 zlatky obyčejného měšťana. Já bych jim to, pánové, z plného srdce přál, ale v praxi za zlatku nedostane víc jako ten měšťan.

To jsou takové nesrovnalosti našeho volebního řádu.

Porovnáme-li, pánové, města s venkovskými okresy, přijdeme zas na takové nesrovnalosti. Ve venkovských okresích volí 4 miliony obyvatelů 70 poslanců, přijde na jednoho poslance 51 tisíc voličů, kdežto, jak jsom pravil, na jednoho poslance zvoleného v kurii měst přijde jen 14 tisíc. Tedy takový městský poslanec vážil mnohem méně na vážkách našeho volebního řádu než poslanec velkostatků; ale proto váží přece mnohem více zase než poslanec kurií venkovských - on váží, pánové, 4krát tolik než my, kteří jsme zvoleni v kurii venkovských obcí. (Veselost. )

A dle daní je to totéž. Venkovské obce platí 12 milionů daní. Zastupuje tedy jeden poslanec venkovských obcí asi 158 tisíc zlatých, kdežto poslanec v městech zastupuje jen 83 tisíc.

Tedy je zase rozdíl, co se týče ceny té zlatky toho voliče venkovského a voliče městského.

Já Vás nechci, pánové, dále nuditi takovými ciframi, a mohl bych to rozepřísti ještě velmi daleko; ale na něco ještě musím upozornit.

Porovnáme-li, pánové, města sama a skupení měst mezi sebou, tu zase nenalezneme nežli největší nesrovnalosti, největší nedůslednosti.

Ptám se Vás, pánové, jak to přijde, že některé město, které má 1700 obyvatelů, volí ve skupině měst, kdežto jiná města, která mají 2-3000 obyvatelů, volí ve skupině venkovských obcí. Tedy města, která mají ku př. 1700 obyvatelů, mají již zájem městský, ale město, které má 3000 obyvatelů, má zájem venkovský.

Kladno ku př. by se mělo přece počítati mezi města, která mají býti vřaděna do skupiny měst, a Kladno má voliti dle volebního řádu našeho svého vlastního poslance; neboť jak pak to přijde, že některá města volí svého vlastního poslance, která mají 8000, a město, které má 18-20. 000, nemá žádného.

Abych dal jeden příklad. Hradčany mají 5000 obyvatelů a volí 2 poslance, Kladno ale s 18. 000 obyv. nevolí žádného poslance. (Hlasy: Žižkov !)

Žižkov, to je novější.

Ještě některá dáta. Kaplice ku př. se 2000 obyvately a Německý a Vysoký Brod se 1700 obyvately beze všeho průmyslu volí mezi městy, kdežto Lipá s 3400, Choceň s 3300, Kladno, jak jsem pravil, s 18. 000 obyvately volí s venkovskými obcemi.

Já, pánové, mám jen některá dáta, která jsem v rychlosti sebral, ale myslím, že postačí, aby v tomto ohledu bylo viděti velké nesrovnalosti v našem volebním řádu.

Co se pak týče censu ve skupině měst, tu je, jak jsem podotkl, nesrovnalost na nejvýš křiklavá a do očí bijící. Všude je census jiný - v Praze jiný, ve venkovských městech jiný, v městech, která volí s venkovskými obcemi, jiný atd. Kdo platí v Praze 20 zlatých, má volební právo; kdo platí jen o krejcar méně, nemá ho již, v Čáslavi ale volí takový.

Já pravím, pánové, to je tak libovolné ustanovení, o němž Bismark - já jsem zvláště do Bismarka zamilován - odpusťte, že jej opětně cituju - při jedné příležitosti pravil, že každý census do sebe má velkou tvrdost a nespravedlnost a zvláště tam, kde přestává, kde je přetržen. Jak k tomu přijde ten, kdo platí 9 zl. 90 kr., že nemá práva volebního, kdežto ten, kdo platí 10 zl., má právo voliti. Pánové, tím spůsobem člověk volební právo za šesták u nás může koupiti, neboť nepotřebuje než jíti na berní úřad a říci: Tu máte ten šesták, a napište místo 9 zl. 90 kr. - 10 zlatých, a on získal tím šestákem nejdůležitější právo občana, právo voličské.

Jiná, pánové, je nesrovnalost v tom rozdělení těch tříd podle volebního řádu obcí. Tu, pánové, může se státi, že dva bratří, kteří byli dvojčaty, každý platí tutéž daň na krejcar, a jeden se jmenuje Pavel a má právo volební, ale bratr jeho, který se jmenuje Petr, již nemá práva volebního.

Pánové, představený obce to zajisté pozná, v čem to leží. Dle volebního řádu kde jsou tři volební sbory v obci, spočítají se právě 2/3 daní, a jak je suma plna, udělá se čára, a co je pod ní, už nemá práva volebního. Poněvadž jsou ale platící dle abecedy sestaveni a jeden bratr se jmenuje Svoboda a druhý také Svoboda, ale jeden z nich je Pavel a druhý Petr, je Pavel v abecedě před ním, a Petr, poněvadž se jmenuje Petr, je v abecedě za ním a nemá již práva volebního.

To jsou illustrace k našemu volebnímu řádu, a vezměte to, pánové, § za §, a všude, v každém § najdete nesrovnalosti a nespravedlnosti.

Avšak nechci Vás dále nuditi. Je to pravý chaos ten náš volební řád. Nenaleznete v něm, pánové, jediné vodící myšlenky, jediné vodící idey nebo principu. Avšak, pánové, jeden princip je přece v tom našem volebním řádě, a to je princip majorisování české národnosti stůj co stůj, jakýmkoli a každým i nejnesmyslnějším spůsobem.

(Výborně! Výborně! Tak jest!)

To, pánové, nepotřebuji dokazovati. Podívejme se do této sněmovny a máte pánové, důkaz na dlani. Vždyť sněm království Českého nemá býti ničím jiným nežli obrazem království Českého, nemá býtí ničím jiným, nežli fotografií, miniaturou tohoto království a jeho obyvatelstva. Poněvadž jest obyvatelstvo z 3/5 české a z 2/5 německé, tedy by musilo, kdyby byl sněm království Českého věrným obrazem tohoto království, zde seděti 3/5 českých a 2/5 německých zástupců, kdežto jest to teď naopak.

Tedy to byla ta vodící myšlénka, to byla ta nadšená idea, která šla a která jde skrz celý náš volební řád, majorisování a tout prix české národnosti v Čechách a třebas z toho vyšlo takové monstrum a ve své monstrositě takové unikum, jako náš volební řád, kterého se majorita liberální tak pevně drží, že žádnou změnu nechce připustiti.

Pánové, dosáhlo se, a vlastně dosáhli Vy jste, pánové na oné straně, onen účel, který měl býti dosažen tím naším volebním řádem, že se zjednala hegemonie národnosti německé v království Českém ? Já tvrdím, pánové, že jste toho nedosáhli a kdybyste byli hrdi nevím jak na svou převahu a hegemonii zde v tomto sněmu,

vy ji přece nemáte. Hegemonii zde v tomto sněmu mají pánové na oné pravé straně. Volební řád nezjednal hegemonii německému živlu, nýbrž zjednal hegemonii živlu velkostatkářskému, podle toho se řídí hegemonie a majorita na sněmu. Vy hegemonii nemáte, vy ji můžete míti jen pomocí a podporou velkostatkářů. Pánové, vy jste pouhý appendix té kurie velkostatkářské, co se týče rozhodování; a volební řád vám nezjednal hegemonii. Připadá mi vždycky, když je o té věci řeč, jedna pohádka, kterou jsem ve svých mladších letech slyšel a která jest velmi trefná na tyto poměry.

Na cestách svých zabloudil jakýsi člověk na ostrov; bloudil po ostrově, bál se tuzemců tohoto ostrova. Tu nalezl na cestě starého muže věkem sešlého, který nemohl na svých vlastních nohou státi a se udržeti. I prosil ho starý muž, vezmi mne na záda svá, já choditi nemohu, budu ti pomáhati v boji proti tuzemcům tohoto ostrova. Smiloval se cizinec a vzal ho na bedra svá. Sotva že tak byl učinil dostal starý muž takovou sílu do svých údů, že sepjal jej nohama svýma a ten cizinec nemohl se ho zbaviti; musel ho vléci s sebou pořád, on ho ovšem bránil proti tuzemcům, avšak cizinec se stal otrokem jeho a otroctví bylo horší nežli kdyby se byl s těmi tuzemci spojil. (Výborně. ) Kdybyste se mne, pánové, zeptali: když uznáváš volební řád za nespravedlivý a nesmyslný, jaký bys ty navrhoval volební řád. Pánové, já se svého stanoviska co liberální člověk bych věru nešel daleko, já bych si zašel za hranice nejbližší na právo neb na levo, kam chcete v Evropě, pro volební řád, všude máte volební řád již mnoholetou praxi osvědčený je to všeobecné hlasování. To jest ovšem, pánové, u nás v Čechách úžasná myšlénka. Panové, když se toho v Němcích nezděsili, když Bismark sám, který není příliš liberální, nebál se zavésti všeobecné hlasování aniž by byla vtrhla do říšské rady Berlinské komuna, a když všude v Evropě mají všeobecné hlasování zavedeno, tu, pánové, ze svého liberálního stanoviska považuji za jedině možný a správný volební řád takový, ve kterém jsou zastoupeny skutečně všechny zájmy státu, ve kterém se neděje křivda a ve kterém jest hájena ona základní zásada každého moderního státu "stejné právo všem občanům. "

(Výborně. )

Toť se rozumí, to jsou pia desideria, a v tom složení ve kterém nyní v Rakouku jsme, máme ještě daleko k uskutečnění této myšlénky, dokud záviseti chceme neb musíme jedna neb druhá strana od kurie velkostatkářů. Řeknete mi, pánové, snad, my ten volební řád nedělali, my umýváme své ruce v nevinnosti, my jsme ten volební řád dostali jaký jest, byl oktroyován,

on jest nám prospěšným, my získali tím silnou politickou moc, a my ho tedy nemůžeme pustiti; "není to naší vinou že existuje. " Pánové! to ovšem není vaší vinou že existuje, on byl oktroyován, ale vaší vinou jest, že nebyl dávno změněn; vždyť máte moc ho zde změniti. Ve sněmu již od roku 1861 věčně věkův se říká; "změňme ten volební řád; " dokud nebude změna provedena, nebude pokoj a mír v zemi. Vy, pánové, jste to posud neudělali.

Ano, několikkráte jste již i sami, abych tak řekl, učinili slabý krok k tomu, změniti volební řád a já se pamatuji, že byl od komise sněmovní v roce 1866 vypracován celý návrh volebního řádu, který je hotov; a mám jej zde v ruce.

Tam se staly některé opravy, které bychom my všichni zde dnes s radostí přijali. Sněm sám ustanovil této komisi, která měla vypracovati ten volební řád - a já měl čest býti členem této komise - jistá stanoviska, jistá hlediště, z kterých měla vycházeti při upravení volebního řádu, k. př. aby vzala na uváženou, která města vzhledem ku počtu obyvatelstva, vzhledem k části placené daně, k vývinu průmyslu přijata býti mají do řady kurií městských. To by byla velmi dobrá oprava,

Dále za druhé, aby se řídila zásadou, že právo voliti do sněmu je neodvislé od práva voliti do zastupitelstva obecního; to jest zajisté také velmi dobrá zásada, poněvadž by tím právě ty nejhlavnější nesrovnalosti v censu byly odstraněny.

Třetí zásada, která uložena byla vaší většinou, pánové, vaší vlastní komisi, byla ta, že se má říditi zásadou, aby okresy voličské byly podle národností rozděleny, aby jedna národnost nemajorisovala druhou.

To jest zase jedna velmi spravedlivá zásada, poněvadž v mnohých okresích smíšených jest utopena menšina česká dnes tak jako v jiných zase jest utopena menšina německá. Jiná zásada byla ta, aby se volicí okresy obcí venkovských složily podle okresů soudních, aby volby v každém okresu soudním byly vykonány o sobě, aby byli ušetřeni daleké cesty volitelů do města volebního.

Konečně uložena zásada komisi od vás, aby ve skupení voličských tříd, měst a průmyslových míst, které jsou složeny ze dvou nebo více měst, připadl co možná stejný počet obecenstva, aby ta nesmírně křiklavá diference mezi obyvatelstvem jednotlivých měst odpadla, konečně zásada, aby veškerá města, která podle dodatku řádu volebního do říšské rady mezi okresy venkovské byla vřaděna podle řádu volebního městského náležela k městům a t. d.