Příloha k stenografickému protokolu ze dne 19. června 1880.

Beilage zum stenograflschen Protokoll vom 19. Juni 1880.

Čís. 163 sněm.

1880.

Nr. 12374.

Nr. 163 Ldtg.

1880.

Slavný sněme!

Již dne 29. ledna 1845 žádalo více pražských měšťanů a majitelů domů na bývalém stavovském výboru zemském za přenechání jednoho z obou pánům stavům náležejících práv divadelních k zřízení českého divadla prosíce zároveň, aby jim k vystavení divadla přenechána byla stavební místa na nábřeží se nalezající mezi ulicí převozní a příjezdem k řetězovému mostu.

Stavovský výbor zemský nepustil se sice do jednání stran přenechání řečeného místa stavebního, ale vydal v základě snešení pánů stavů ze dne 10. února 1845 žadatelům následující vyřízení ze dne 27. května 1845 čís. 2416.

"Veleslavní páni stavové jsou ochotni postoupiti a propůjčiti jednu z náležejících jim výsad divadelních společností, která by se vykázala Nejvyšším svolením k svému se ustavení a k převzetí výsady té, jakož i potřebnými prostředky peněžními ku zařízení a dalšímu vedení zamyšleného podniku divadelního, a sice za následujících podmínek:

1.    Výsada ta postoupí a propůjčí se na dobu padesáti let ode dne skutečného postoupení počítajíc dotyčné společnosti, a pokud trvati bude ve spůsobě Nejvyšším svolením jí stanovené, jen osobně, tedy nescizitelně a s výslovnou podmínkou, aby nebyla knihovně vložena na stavení, v němž bude provozována.

2.    Výsady té používati lze výhradně jen k provozování truchlo-, čino- a veseloher, pak oper a frašek v české řeči, jakož i k provozování baletu.

Hoher Landtag!

Bereits am 29. Jänner 1845 haben mehrere Prager Bürger und Hausbesitzer beim gewesenen ständischen Landesausschuße das Gesuch um Ueberlassung eines der zwei den Herren Standen zustehenden Theaterrechte zum Behufe der Errichtung eines böhmischen Theaters überreicht und zugleich gebeten, daß ihnen die am Quai zwischen der Ueberfuhrsgasse und der Kettenbrücke-Zufahrt liegenden Baustellen zum Aufbaue eines Theaters überlassen werden.

Der ständische Landesausschuß hat sich zwar in eine Verhandlung wegen Überlassung dieser Baustellen nicht eingelassen, aber den Einschreitern in Folge Beschlusses der Herren Stände vom 9. April 1845 unter dem 27. Mai 1845 Z. 2416 nachstehende Erledigung gegeben:

"Die hochlöblichen Herren Stände sind bereit, Eines der ihnen gehörigen Theaterprivilegien an eine solche Gesellschaft abzutreten und zu verleihen, welche sich mit der a. h. Genehmigung zu ihrer Constituirung und zur Uebernahme dieses Privilegiums, sowie auch über die nöthigen Geldmittel zur Errichtung und Erhaltung des beabsichtigten Theaterunternehmens ausgewiesen haben wird, und zwar unter nachstehenden Bedingungen:

1. Das Privilegium wird nur persönlich für die betreffende Gesellschaft, in so lange sie in der Art, wie sie die a. h. Genehmigung erhalten hat, fortbesteht, daher unveräußerlich und mit der ausdrücklichen Bedingung, daß es nicht auf dem Gebäude, in welchem es ausgeübt wird, radicirt sei - auf einen Zeitraum von fünfzig Jahren vom Tage der erfolgten Abtretung an gerechnet - abgetreten und verliehen.

2. Das Privilegium darf ausschließend nur zur Aufführung von Trauer, Schau- und Lustspielen, dann Opern und Possen in čechischer Sprache und zur Aufführung von Balleten benützt werden.

3.    S postoupením a propůjčením této výsady jest zároveň spojeno osvobození od povinnosti placení poplatku hudebního a percentů, k jichž vybírání podnik stavovského divadla jest oprávněn, ovšem jen stran produkcí uvedených v předcházejícím odstavci.

4.     Veleslavní páni stavové vyhrazují si právo, privilej ten bez dalšího jednání právního společnosti zase odejmouti,

a) kdyby jím podmíněný podnik divadelní v době pěti roků ode dne skutečného postoupení privileje počítajíc činnost svou nebyl započal a

b) kdyby po dobu delší jednoho roku trvalo stálé přerušení v provozování a dotyčná společnost nebyla by s to důvodně prokázati, že v případech pod a i pod b uvedených odstranění nastalých překážek bylo mimo obor její působnosti. " -

Prvé nežli ustavila se společnost k řízení a provozování českého divadla, stal se následkem událostí roku 1848 úplný obrat v poměrech pražského obyvatelstva, který pohnul tehdejšího ředitele stavovského divadla Jana Hoffmanna k tomu, že žádal za povolení k provozování českých představení v divadle stavovském.

Za příčinou tohoto podání učinili přísedící stavovského výboru zemského Albert hrabě Nostic a Al. Pr. Trojan návrh na zřízení filialního divadla pro Česká představení, načež jim usneseními ze dne 26. května 1849 čís. 2445 a ze dne 7. července 1849 čís. 3215 uloženo bylo, aby místnost k účelu tornu příhodnou vypátrali a o tom návrhy podali.

Bylotě také k tomu cíli vyhlídnuto stavení v Kotcích a jednáno se zastupitelstvem města Prahy o jeho přenechání; když však při panujících poměrech právních nepřekonatelné překážky se vyskytly a jinou příhodnou místnost vypátrati nebylo lze, upustil stavovský výbor zemský od svého úmyslu, zříditi zatímní divadlo pro česká představení a vydal u vyřízení žádosti ředitelem divadla Janem Hoffmannem podané zatímní nařízení, aby mimo odpolední hry v neděli a ve svátek také jednoho všedního dne u večer dávána byla česká představení v stavovském divadle.

Při tom však nebylo zřízení zvláštního divadla pro česká představení puštěno se zřetele, naopak byli intendanti obou divadel, totiž Albert hrabě Nostic a Al. Pr. Trojan zmocněni, aby pokračovali v jednání k opatření vhodného stavebního místa nebo k obstarání potřebné slušné místnosti, jakož dále bylo uzavřeno, aby pro případ, že by do konce března 1850 český sněm nebyl svolán, neprodleně bylo započato se stavbou slušného českého divadla zatímního, nehledíc sice k zevnějšímu lesku, za to ale k pohodlné vnitřní úpravě, a aby stavba ta provedena byla tak, že by vnitřní zařízení po případě býti mohlo do jiného, svého času zřízeného stálého divadla, při tom ale aby i toto provisorium po delší dobu důstojně mohlo obstáti.

Když pak sněm zemský do konce března 1850 svolán nebyl, podali oba intendanti dne 25. dubna 1850 v základě tohoto zmocnění městské radě pražské žádost za přenechání příhodného místa k vystavení zatímního divadla na dobu 20 roků, načež rada městská přípisem ze dne 10. června 1850 č. 21031 oznámila, že nepřihlížeje k protestu podanému 30 majiteli domů na Václavském náměstí proti zastavení tohoto náměstí sbor obecních starších dne 10. června 1850 většinou hlasů na tom se usnesl, že k vystavení zatímního českého národního divadla bezplatně přenechá potřebné staveniště na Sv. Václavském náměstí hned blíže můstku, a sice na dobu 20 roků pod výslovnou výminkou, že obě nové ulice podél divadla jdoucí musejí míti šířky přes 6 sáhů.

Menšina ve sboru obecních starších hlasovala pro přenechání Josefského náměstí k tomu účelu; proti podniknutí samému neozval se žádný hlas, spíše bralo obyvatelstvo vždy vřelejší podíl v zamýšleném podniku, čehož byl následek, že počalo se opravdově pomýšleti na zřízení společnosti vyřízením ze dne 27. května 1845 č. 2416 vytknuté a na podniknutí potřebných kroků k vystavení stálého divadla, a to tím více, že proti přenechání staveniště na Sv. Václavském nebo na Josefském náměstí později se strany úřadů i obyvatelstva činěny byly nepředvídané nátisky.

Když tato společnost pode jménem "sbor k zřízení českého národního divadla v Praze" skutečně se ustavila a stavovskému výboru zemskému dne 16. řijna 1850 č. 5030 to oznámila, upustil tento od úmyslu, zříditi zatímní divadlo pro česká představení a vyřídil podání sboru v základě snešení ze dne 25. října 1850 v ten smysl, že ve své vlastnosti jako uznaný orgán, jemuž náleží až do svolání ústavního sněmu zemskou representaci představovati, usnesl se na zřízení českého divadla a tím ústav ten, ovšem s vyhražením dodatečného schválení sněmu, za ústav zemský prohlásil, že tedy potud, pokud ústavy divadelní snešením sněmu z řady ústavů zemských vyloučeny nebudou, vyhražuje sobě právo, rozhodovati též o českém divadle beze všeho obmezení a v každém směru.

Brzy na to a sice dne 4. listopadu 1850 pod čís. 5292 podal zmíněný sbor opětnou žádost k stavovskému výboru zemskému, která tuto v plném znění jest uvedena proto, že sloužila za základ všemu dalšímu jednání; zníť pak takto:

"Z tamního ohražení a v mnohých poznámkách ctěného vynešení ze dne 25/30. října 1850 čís. 5030 shledává sbor dole podepsaný částečné neporozumění podání svému. K ospravedlnění svému musí sbor přede vším oznámiti, že jsa sobě vědom svého loyalního zámyslu dal stanovy tehdáž v authentickém přepisu předložené mezi tím do tisku, poněvadž po delší dobu po podání ze dne 16. př. m. ničehož k jeho známosti nepřišlo, z čehož by byl překážky, nyní se vyskytlé jen z daleka tušit mohl. Avšak ani tyto překážky nikterak nejsou s to zviklati jeho důvěru, že jen některých vysvětlivek veleslavnému výboru zemskému třeba jest podati, aby poměr sboru k němu i k vlasteneckému tomu podniknutí samému náležitě byl objasněn, zvláště když zmíněné stanovy spolkové vlastně jen pro spolek jsou závazné a vodítkem pro ty, kdož dobrovolně k němu přistoupí prostředně neb bezprostředně jako přispívatelé či skuteční členové.

S úctou podepsaný sbor spěchá tudíž, aby blíže se vyslovil o svém stanovisku a svých úmyslech.

"Jak známo udělili páni stavové čeští roku 1845 dne 9. dubna a 27. května pod č. 2416 některým vlastencům povolení k vystavení, zařízení, vydržování a řízení samostatného českého divadla v Praze; uskutečnění toto zdrželo se však až dosud beze vší jich viny úředním jednáním s vládou stran zřízení akciové společnosti, již zamýšleli podnikatelé zříditi k opatření potřebného fondu.

"Ačkoliv sbor čítá ve svém středu vůdce onoho podniku a tudíž jaksi s ním rostl, uvítali předce členové jeho o sobě i ve svém nynějším sjednocení s vděčným uznáním vysoké rozhodnutí více přiměřené nynějším poměrům, že totiž veleslavný výbor nehledě více k soukromému onomu podniku sám hodlá zříditi české divadlo jako ústav zemský, řídě se zásadou národní rovnoprávnosti, jakáž nyní zaručena jest ústavou. Oni tudíž také ochotni jsou zříci se dotyčného práva svého za jistých podmínek, jež dále budou naznačeny.

"Jest také známo a vysokým přípisem potvrzeno, že má býti dotyčný náklad uhražen jen nepatrnou částí z fondu domestikálního, z větší části ale prostředky soukromnými, zejména sbírkou dobrovolných příspěvků; nicméně ale známo jest, že tyto až dosud tak po skrovnu se scházely, že nebylo by ani lze pomýšleti na konečné provedení, kdyby pro ně nebylo možno získati vřelejšího účastenství; toto pak vzbuzovati lze jen při rovněž rozsáhlém jak vytrvalém osobním působení, které veleslavný výbor zemský v úředním svém postavení sotva by mohl tak vydatně rozvinovat, jak soukromý spolek.

"Z té příčiny sestoupil se právě sbor ve své nynější spůsobě, který kojí se nadějí, že dotyčným svým oznámením rezavdal podnět k pochybnostem o tom, že - dalek jsa toho, aby zásluhy veleslavného výboru zemského zneuznával anebo jakkoliv je chtěl podceňovati, ctí v něm naopak skutečného, zakladatele, onoho obecně prospěšného ústavu a míní při vydatném působení k dosažení toho šlechetného účele jemu se přidružiti, ovšem jen jako podporovatel.

"Sbor ostatně předpokládá v plné důvěře, že veleslavný výbor zemský nejen brzkého, ale také účelu vyhovujícího, na všecky požadavky všemožně zřetel beroucího uskutečnění a nejlepšího zajištění řečeného ústavu tím spíše sobě přeje, poněvadž jest to první a snad i jediný ústav, který národním zájmům českého lidu věnován povždy bude čestným pomníkem péče odstupujících českých pánů stavů i pro původní kmen království a zároveň náhradou bude většině obyvatelstva země za veliké oběti a dlouholeté postrádání všech podobných ústavů vzdělávacích.

"Že pak s druhé strany my všichni a každý z nás věc béřeme do opravdy, vysvítá s dosavadního působení našeho a jmenovitě z okolnosti, že úmysl ten určili jsme za jediný cíl zvláštního spolku, který převzíti hodlá úkol právě nyní dosti nesnadný, aby největší čásť potřebného fondu shromáždil, naproti čemuž nežádá nic jiného než aby veleslavný výbor zemský o staveništi a plánu stavebním teprvé po dorozumění-se se sborem rozhodl, potom aby s prostředky tímto samým opatřenými nakládáno bylo s jeho svolením a sboru zejména přiřknuto bylo právo, aby svým časem určoval, které části mělo by se z toho užíti k stavbě, k vnitřnímu zařízení a po případě i k jinému nadání českého divadla.

"Každý dar, ať již podán bude v kterémkoliv z uvedených tří spůsobův, zřejmě jest určen i způsobilý, aby účel materielně podporoval: chce-li veleslavný zemský výbor tohoto dosáhnouti, pak i prostředky k tomu mohou jemu býti v každém ohledu jen vítány; sbor pak nikdy nepustí se zřetele, jak dalece jedno od druhého závisí nebo což nutnějšího jest.

"Při tom ostatně nelze neuznati, že české divadlo ze začátku v každém případě bude míti těžší postavení a proto také k vyrovnání poměrů vyžadovati bude vytrvalejší a vydatnější podpory nežli německé, aby s tímto - ku prospěchu obou divadel - slušně mohlo závoditi. Jest totiž poslednější jíž pro své dlouholeté trvání v postavení mnohem výhodnějším; ono nad to rozličnými okolnostmi jest od zdejších i z ciziny vytrvale vyznamenáváno: v prvním ohledu zejména zvyklostí vlastním svým přičiněním nastalou a dosavadním spůsobem vychování hlavně u zámožnějších tříd obyvatelstva obvyklým; na druhé straně konkurence tak mnoha jevišť německých podmíněným stálým množením se všelikých pomůcek, jako jsou: hojný výběr vycvičených herců a pěvců, dobrých kusů repertorních a t. p.

"Že pak spolek náš nemíní zachovati sobě vliv na další vedení divadla, pokud se týče na jeho správu a řízení pro případ, že je po svém postavení zastupitelstvo zemské převezme, vysvítá zřejmě z §§. 1. a 2., pak 22. a 23. stanov. Toto předpokládajíce nenamítáme ničeho proti tomu, aby na příště zemský sněm s ústavem tím disponoval, ovšem ale vždy jen ve smyslu a v mezích původního jeho nadání.

"Avšak veleslavný výbor zemský sám činí celou příští bytnost toho ústavu pochybnou výslovným ustanovením, že závisí převzetí a další podporování jeho na snešení příštího sněmu zemského. Což když tento k tomu nesvolí měla by pak všechna snaha a všechen náklad zcela marným býti, a dílo mezitím započaté neb snad již i provedené dáno býti v úpadek? Či kdo by měl potom vésti další péči o ně? - V tom případě zajisté vyžaduje toho povaha i zájem věci samé a jest také zcela přiměřeno, oné výhradně sněmu, že převzetí a řízení ústavu onoho může odmítnouti, když sbor - ovšem ale jedině pro ten případ vyhražuje sobě právo, aby směl v každém sněmu dále pečovati o zdar ústavu humanního, v jehož zařízení se súčastnil. Ano, jest přímo i vážnou povinností naší, zejména oproti dotyčným přispívatelům, abychom od prvního svého kroku v té příčině nad tím bděli, by každý dárek nám svěřený obrácen byl k účelu určenému.

"Již z této příčiny a pro zdar celého tohoto podniku nemůže v úctě podepsaný sbor nikterak upustiti od podmínky shora zmíněné stran určování spůsobu naložení s příspěvky sebranými. Vždyť veleslavný výbor zemský ani se dosud veřejně neprohlásil o spůsobu provedení svého předsevzetí, rovněž nevydá všeobecné provolání k skládání dobrovolných příspěvků veleslavný zemský výbor, nýbrž podepsaný sbor; proto také na sboru jest, by naproti přispívatelům přiměřená ujištění podal a převzal odpovědnost za jich provedení: on proto také musí býti v stavu, aby napřed již a bezprostředně mohl dáti přiměřenou záruku za dodržení slibů svých; to i ono nelze sobě však ani mysliti jinak, než že vyhražen jemu bude přiměřený vliv na vládnutí s dárky obětovanými.

"Podepsaný sbor beze všeho osobování při svém složení má za to, že zná ze života potřebu i přání českého lidu; račiž tedy veleslavný výbor zemský uznati ho za přirozeného prostředníka veřejného mínění, přede vším ale za skutečného zástupce všech těch, kdož súčastní se podniku toho nějakým příspěvkem; vždyť předce milejší bude veleslavnému zemskému výboru vyjednávati jen se sborem, než aby mu činiti bylo s tisíci na mnoze zcela neznámými lidmi nejrozdílnějších náhledů a sám stejně veliké množství rozličných přání či dokonce i podmínek činěných.

"Nárok sboru tím skromnějším býti se jeví, když porovnáme jej s původem a ustálenými

3.    Mit der Abtretung und Verleihung dieses Privilegiums wird zugleich, jedoch nur rücksichtlich der in dem vorgehenden Absatze aufgezählten Aufführungen die Befreiung Von der Abgabe der Musikalienimpost und der Zahlung der Procente, welche die ständische Theaterunternehmung zu beziehen das Recht hat - verbunden.

4.    Die hochlöbl. HH. Stande behalten sich das Recht vor, dieses Privilegium ohne alle weitere Rechtsprocedur wieder einzuziehen,

a) wenn die darauf zu gründende Theaterunternehmung binnen einem Zeitraume von fünf Jahren Von dem Tage der erfolgten Abtretung an gerechnet, noch nicht in das Leben getreten fein Sollte, und

h) wenn durch längere Zeit als Ein Jahr eine fortwährende Unterbrechung der Vorstellungen stattfinden und die betheilte Gesellschaft nicht begründet nachzuweisen im Stande fein Sollte, daß Sowohl in dem sub a) als in dem sub h) vorgesehenen Falle die Hinwegräumung der eingetretenen Anstände außer ihrem Wirkungskreise lag. "

Bevor sich eine Gesellschaft zur Errichtung und Erhaltung des böhmischen Theaters constituirt hatte, fand in Folge der Ereignisse des Jahres 1848  ein völliger Umschwung in den Verhältnissen der Präger Bevölkerung statt, welcher den damaligen Direktor des ständischen Theaters, Joh. Hoffmann, zu dem Ansuchen veranlaßte, ihm die Abhaltung von böhmischen Vorstellungen im ständischen Theater zu bewilligen.

Aus Anlaß dieser Eingabe stellten die Beisitzer des ständischen Landesausschusses Albert Graf Nostitz und AI. Pr. Trojan den Antrag auf Errichtung eines Filialtheaters für böhmische Vorstellungen, worauf denselben gemäß der Beschlüsse vom 26. Mai 1849 Z. 2445 und vom 7. Juli 1849  Z. 3215 auferlegt wurde, hiezu eine passende Lokalität aufzufinden und geeignete Anträge zu stellen.

Es wurde auch hiezu das Kotzengebäude in Aussicht genommen und wegen dessen Ueberlassung mit der Prager Stadtvertretung verhandelt; als Sich jedoch wegen der obwaltenden Rechtsverhältnisse unüberwindliche Schwierigkeiten entgegenstellten und sonst eine passende Lokalität nicht ausfindig gemacht werden konnte, ist der ständische Landesausschuß von der Absicht, provisorisch ein Theater für böhmische Vorstellungen herzurichten,. abgegangen und hat derselbe in Erledigung des vom Theaterdirektor Joh. Hoffmann überreichten Gesuches die provisorische Verfügung getroffen, daß außer den Nachmittags - Vorstellungen an Sonnund Feiertagen auch an einem Wochentage abends in dem stand. Theater böhmische Vorstellungen gegeben werden.

Es wurde jedoch die Errichtung eines Theaters für böhmische Vorstellung nicht aus den Augen gelassen, vielmehr den Intendanten beider Theater, nämlich Albert Grafen Nostitz und AI. Pr. Trojan, die Ermächtigung ertheilt, die Verhandlungen wegen Sicherstellung eines zusagenden Bauplatzes oder eines sonst anständig brauchbaren Lokals fortzusetzen, sowie weiter beschlossen, für den Fall, daß bis Ende März 1850 die Einberufung des böhmischen Landtages nicht erfolgen Sollte, die unverzögerte Bauführung eines anständigen böhmischen Interimstheaters - zwar ohne äußere Pracht, aber doch mit aller inneren Bequemlichkeit - zu übernehmen und dergestalt zu besorgen, daß die innere Einrichtung allenfalls auch in ein anderes, dereinst definitiv zu gewärtigendes Theatergebäude übertragen werden, das diesfällige Provisorium aber im Ganzen schon längere Zeit würdig bestehen könnte.

Im Grunde dieser Vollmacht haben beide Intendanten, nachdem der Landtag bis Ende März 1850 nicht einberufen worden war, am 25. April 1850 bei dem Prager Stadtrate das Gesuch überreicht, behufs Ausbaues eines provisorischen Theaters einen angemessenen Platz auf die Dauer von 20 Jahren zu überlassen, worauf der Stadtrath mit Note vom 10. Juni 1850 Z. 21031 die Anzeige machte, daß das Stadtverordneten-Collegium am 10. Juni 1850 ungeachtet des von 30 Hausbesitzern aus dem St. Wenzelsplatze eingebrachten Protestes gegen die Verstellung des fraglichen Platzes durch Stimmenmehrheit beschlossen habe, Zur Erbauung eines provisorischen böhmischen Nationaltheaters den nöthigen Bauplatz auf dem St. Wenzelsplatze und zwar gleich am Anfange des Brücken unentgeltlich auf 20 Jahre unter der ausdrücklichen Bedingung zu überlassen, daß die beiden neben dem Theater laufenden neuen Gassen eine Breite über 6 Klaster haben müssen.

Die Minorität des Stadtverordneten - Collegiums stimmte für die Ueberlassung des Josefsplatzes zu dem erwähnten Zwecke; gegen das Unternehmen selbst erhob sich keine Stimme, vielmehr zeigte sich in der Bevölkerung ein stets regeres Interesse für das beabsichtigte Unternehmen, was zur Folge hatte, daß man nun ernst daran dachte, die in der Erledigung vom 27. Mai 1845 Z. 2416 erwähnte Gesellschaft zu gründen und gleich wegen Errichtung eines definitiven Theaters geeignete Schritte zu thun, dies um so mehr, als später die Ueberlassung des Baugrundes auf dem St. Wenzelsplatze oder auf dem Josefsplatze auf Seite der Behörden und der Bevölkerung auf unerwartete Bedenken stieß.

Als sich daher diese Gesellschaft unter dem Namen "Comite zur Errichtung eines böhmischen Nationaltheaters in Prag" wirklich constituirt und dies dem ständischen Landesausschusse unter dem 16. Oktober 1850, Z. 5030 angezeigt hat, ließ dieser sein Vorhaben, ein provisorisches Theater für böhmische Vorstellungen zu errichten, fallen und erledigte die Eingabe des Comités in Folge Beschlusses von 25. Oktober 1850 dahin, daß er in seiner Eigenschaft als das anerkannte Organ, welches die Landesreprasentation bis zur Versammlung des verfassungsmäßigen Landtages zu vertreten hat, die Errichtung eines čechischen Theaters beschlossen und hiedurch dieses Institut, natürlich mit Vorbehalt der nachträglichen Genehmigung des Landtages, zu einer Landesanstalt erklärt hat,. daß er sich daher in so lange, als die Theateranstalten nicht etwa durch einen Beschluß des Landtags aus der Reihe der Landesinstitute gestrichen werden, auch rücksichtlich des čechischen Theaters das unbeschrankte Verfügungsrecht in allen Richtungen vorbehalten müsse.

Bald darauf und zwar am 4. November 1850 Z. 5292 überreichte das genannte Comité eine neuerliche Eingabe beim ständischen Landesausschusse, welche hier im vollen Inhalte angeführt wird, weil sie den nachfolgenden Verhandlungen zur Basis diente. Sie lautete nämlich:

,, Aus der hochortigen Verwahrung und mehreren der geehrten Eröffnung ddto. 25/30. Oktober 1850 Z. 5030 beigefügten Bemerkungen glaubt das unterzeichnete Comité eine theilweise Mißdeutung Seiner Vorlage zu entnehmen. Zu seiner Rechtfertigung muß das Comité nun die Anzeige vorausschicken, daß es im Bewußtsein Seiner loyalen Absicht Seither die Drucklegung der vorläusig in authentischer Abschrift mitgetheilten Statuten veranlaßte, da ihm durch längere Zeit nach Seiner Eingabe vom 16. v. Monats nichts bekannt wurde, wornach man die jetzt erhobenen Anstände im Entferntesten hätte vermuthen können. Doch vermögen auch diese noch keineswegs das Vertrauen des Comités zu erschüttern, daß es blos einiger Erläuterungen gegenüber dem hohen Landesausschusse bedarf, um das Berhältniß des Comités zu Hochdemselben und zu dem patriotischen Unternehmen selbst richtig zu stellen, zumal die berührten Vereinsstatuten eigentlich nur für den Verein bindend und für diejenigen maßgebend sind, welche demselben mittel- oder unmittelbar als Beitragsleister oder wirkliche Mitglieder freiwillig beitreten,

,, Das ehrerbietig gefertigte Comité eilt daher, sich feine Stellung und Absichten näher zu erklären.

Bekanntlich haben die HH. Stände Böhmens im Jahre 1845 den 9. April und 27. Mai sub Nr. E. 2416 einigen Patrioten die Concession zur Erbauung, Einrichtung, Erhaltung und Leitung eines Selbständigen böhmischen Theaters in Prag ertheilt; die Realisirung wurde jedoch durch amtliche Unterhandlungen mit der Regierung wegen der zur Fondsbeischaffung von den Unternehmern mitbeabsichtigten Aktiengesellschaft ohne ihr Verschulden bis jetzt aufgehalten. Obgleich das Comité nun den Leiter des Unternehmens in feiner Mitte zählt und mit diesem also gewissermaßen verschmolz haben dennoch die Glieder desselben, Sowohl einzeln als in ihrer gegenwärtigen Bereinigung den zeitgemäßeren hohen Entschluß, gleich vie er bekannt geworden, nur mit dankbarer Anerkennung begrüßt,. daß nämlich der hochlöbliche Landesausschuß von jener Privatunternehmung absah und das böhmische Theater nach dem inzwischen verfassungsmäßig ausgesprochenen Grundgesetze na tionaler Gleichberechtigung als eine Landesanstalt selbst in´s Werk zu setzen beschloß. Sie sind dem nach gerne bereit, auf ihr diesfälliges Recht unter gewissen, weiterhin angedeuteten Voraussetzungen zu verzichten.

"Es ist ferner bekannt und die hochortige Zuschrift bestätigt, daß die Kosten hiefür nur in einem sehr beschränkten Betrage aus dem Dome stikalfonde, und größeren Theils aus Privatmitteln namentlich durch Sammlung freiwilliger Beitrage zu decken feien; es ist aber auch nicht minder bekannt, letztere Seien bisher so spärlich eingeflossen, daß kaum auf die Ausführung gedacht werden könnte, wenn dafür nicht eine größere Theilnahme gewonnen wird: und diese anzuregen, erheischt eine ebenso ausgebreitete als anhaltende persönliche Einwirkung, welche der hohe Landesausschuß mit seiner amtlichen Stellung weniger vereinbarlich finden dürfte, als sich hiezu ein Privatverein eignet.

,, Deßhalb trat das Comité in feiner dermaligen Gestalt zusammen, und es hofft, in seiner belegten Anzeige keinem Zweifel Raum gegeben zu haben, daß es - weit entfernt das Verdienst des hochlöblichen Landesausschußes zu verkennen oder irgendwie schmälern zu wollen - diesen vielmehr ausdrücklich als,, Gründer" des gemeinnützigen Institutes verehrt und hochdemselben in thatkraftiger Förderung eben dieses edlen Zweckes allerdings nur,, unterstützend" zu Seiten zu stehen gedenkt.

,, Das Comité geht dabei übrigeus von der vertrauensvollen Voraussetzung aus, daß der hohe Landesausschuß eine baldige,. aber auch zweckmäßige, allen Rücksichten, wie nur immer thunlich, zusagende Verwirklichung und bestmögliche Sicherstellung der gedachten Anstalt um so mehr wünsche, als es die erste ist und wohl auch die einzige bleiben wird, welche den national geistigen Jnteressen des böhmischen Bolkes geweiht, ein. ehrenvolles Denkmal der Fürsorge der abtretenden böhmischen Herren Stände auch für den Urstamm des Königreiches sein, und die Majorität der Landesbevölkerung zugleich für große Opfer und langjährige Entbehrungen aller solcher Bildungsmittel entschädigen soll. Daß es andererseits uns allen und jedem damit Ernst ist, dafür bürgt unser bisheriges Zuthun und vorzüglich der Umstand, daß wir es für wichtig genug erachten, jenes Vorhaben zum alleinigen Ziele eines besonderen Vereins zu machen, welcher gutwillig die gerade jetzt nicht unbedeutende Mühe übernehmen will, den bei weitem größeren Theil der erforderlichen Fonds aufzubringen und dagegen nichts anderes anspricht, als: daß der hochlöbliche Landesausschuß über den Bauplatz und den Plan erst nach Einvernehmung des Comités definitiv beschließe, dann daß über die von diesem selbst bewirkten Hilfsmittel nicht ohne dessen Zustimmung verfügt, und dem Comité insbesondere das Recht zugestanden werde, seiner Zeit bestimmen zu können, was davon zum Baue, zur inneren Einrichtung oder nach Umstanden zur anderweitigen Dotirung des böhmischen Theaters zu verwenden wäre.

,, Jede Gabe, sie sei dargereicht in dieser oder jener der drei angeführten Richtungen, ist offenbar bestimmt und geeignet, den Zweck materiell zu fördern: Will der hohe Landesausschuß diesen, so können Hochdemselben auch die Mittel in jeder Hinsicht wohl nur willkommen sein; und das Comité wird niemals übersehen, inwiefern eines das andere bedinge oder was nothwendiger sei. Es kann hiebei übrigens kaum verkannt werden, daß das böhmische Theater im Anbeginne jedenfalls einen Schweren Stand und daher zur Ausgleichung der Verhältnisse auch eine nachhaltigere, ausgiebigere Unterstützung nöthig haben werde, als das deutsche, um mit diesem, zum Frommen beider, anständig rivalisiren zu können. Denn letzteres hat schon durch seine eigene lange Dauer einen bedeutenden Vorsprung; es wird überdies durch mannigfache Umstände einheimisch und von Außen noch her noch anhaltend begünstigt, - in erster Beziehung namentlich durch die zum Theile eben mit Seiner Beihilfe, eingeführte Gewohnheit und durch das bisherige Erziehungsystem vorzugsweise bei den vermöglicheren Bevölkerungsklassen, in der anderen Hinsicht - bei der Concurrenz so vieler deutscher Bühnen - durch stete Zuflüße von Hilfs mitteln, besonders durch größere Auswahl ausgebildeter Schauspieler und Sänger, guter Repertoirstücke u. dgl. m.

"Daß der Verein aber auf die Fortführung des Theaters, wenn dasselbe einmal in`s Leben gerufen fein wird, beziehungsweise auf dessen Verwaltung und Leitung keinen Einfluß mehr zu üben wünscht, wofern es die Landesvertretung übernimmt, geht aus den §§. 1, 2, dann 22 und 23 der Statuten klar hervor. Unter dieser Voraussetzung möge in Hinkunft immerhin der Landtag und der jeweilige Landesausschuß über das Institut verfügen, jedoch natürlich stets nur im Sinne und innerhalb dessen eigentlicher, stiftungsmäßiger Widmung.

"Allein der hochlöbliche Landesausschuß setzt die ganze künftige Stellung dieses Institutes selbst in Frage, indem die Uebernahme und fernere Unterstützung desselben ausdrücklich noch vom Beschlusse des künftigen Landtags abhängig gemacht wird. Wie nun, wenn dieser darauf nicht eingeht, soll alle Mühe und Aufwand völlig fruchtlos gewesen, das inzwischen begonnene oder vollendete Werk wieder dem Verfalle preisgegeben sein? Oder wessen Obsorge soll es dann anheim fallen? Da ist es wohl in der Natur wie im Interesse der Sache selbst gelegen und jenem Vorbehalte für den Landtag, die Anstalt allenfalls auch von sich zu weisen, ganz entsprechend, daß auf diese, aber auch nur auf diese Eventualität hin das Comité sich das Recht wahrt, für eine Himanitätsanstalt, an deren Bau es mitgeholfen, in allen Beziehung gen weiter zu sorgen, ja es ist dies geradezu eine ernste, mit unserem ersten Schritte, besonders gegenüber den Beitragsleistern verbundene Pflicht, darob zu sein, auf daß keine der uns anvertrauten Gaben den bezeichneten Zweck je verfehle.

"Schon darum wie überhaupt um des Gelingens der ganzen Unternehmung willen kann sich das achtungsvoll unterzeichnete Comité auch seines obigen Vorbehaltes in Betreff der nachträglichen Bestimmung über die Zuwendung der eingehenden Sammlungsbeträge keineswegs entschlagen, Denn der hohe Landesausschuß hat sich über die Modalitäten seines Vorhabens noch nicht öffentlich erklärt, ebenso wird der allgemeine Aufruf zu den freiwilligen Beitragen nicht vom hohen Landesausschusse, sondern von dem Comité allein ausgehen; darum kann auch nur das Comité entsprechende Gegenzusicherungen machen und die Verantwortlichkeit dafür übernehmen: es muß folgerecht aber auch in der Lage sein, von vornher unmittelbar selbst geeignete Garantie für deren Einhaltung zu bieten; eines und das andere ist jedoch ohne Wahrung eines angemessenen Einflusses auf die Gebahrung mit den dargebrachten Opfern durchaus nicht denkbar.

,, Das Comité darf sich in seiner Zusammensetzung ohne Anmaßung gestehen, daß es die Bedürfnisse und Wünsche des böhmischen Volkes aus dem Leben kennt; möge es darum der hochlöbliche Landesausschuß als einen natürlichen Vermittler der öffentlichen Meinung und zunächst als den wirklichen Mandatar aller derjenigen hinnehmen, welche sich an dem diesfälligen Unternehmen durch irgend einen Beitrag betheiligen werden; und der hohe Landesausschuß dürfte es doch wohl vorziehen, mit dem Comité allein in Verhandlungen zu treten, als es mit Tausenden, mitunter völlig unbekannten Menschen der verschiedenartigsten Ansichten zu thun zu haben und vielleicht eben so vielerlei heterogene Wünsche, wo nicht direkte Bedingungen selbst erledigen zu müssen.

,, Der Anspruch des Comités dürfte im Ganzen um so bescheidener erscheinen, Wenn man in