Aus diesen Gründen hielt die Commission es nicht für zweckmäßig, hielt es aber auch nicht für nothwendig, dem h. Landtage anzurathen, auf eine derartige Bestimmung durch die Gesetzgebung einzugehen.

Speciell dasjenige, was der Herr Antragsteller beabsichtigt, erschien der Commission aber nebstdem auch noch für bedenklich, bedenklich zunächst vom Standpunkte des Strafrechtes, Es leibet nämlich der Antrag, wie solcher im ersten Absatze gestellt wird, nämlich, daß "jeglicher Vorgang Bei Gewährung eines Credites als strafbare Handlung zu erklären wäre, bei welchem der Gläubiger wissentlich solche Bedingungen aufstellt, welche durch die verhältnißmäßige Höhe des dem Creditgeber eingeräumten Gewinnes den Schuldner in's Verderben stürzen können, " Dieser, sage ich, leidet an einer wesentlichen Unbestimmtheit, an dem Mengel einer genügend richtigen, greifbaren Definition für den Begriff "Wucher". Es wird auf die persönlichen Verhältnisse des Schuldners das Hauptgewicht gelegt, welche die Möglichkeit bieten, denselben in's Verderben zu stürzen. Es wird auf die persönlichen Verhältnisse des Geldgebers Gewicht gelegt, weil von unverhältnißmäßigem Gewinne gesprochen wird. Es wird endlich die Wucherfrage nicht auf Darlehensgeschäfte beschränkt, sondern auf jeden Vorgang bei Gewährung eines Credites ausgedehnt. Das dehnt das Wucherunwesen in einer Weise auf sämmtliche Credit- und Handelsgeschäfte aus, daß dadurch eine Rechtsunsicherheit unzweifelhaft entstehen müßte.

Wenn nun durch solche strafrechtliche Bestimmungen Jeder in Gefahr kommt, strafgerichtlich verfolgt zu werden, der irgend ein Creditgeschäft abschließt, wenn Jemand, der heute ein Creditgeschäft abschließt, noch nicht wissen kann, ob die Handlung strafbar ist oder nicht, und dieses erst der Zukunft und Fachkenntniß vorbehalten werben soll, so ist die nothwendige Folge davon die, daß der solide Geldgeber sich von diesem Geschäfte zurückzieht, und das ganze Geldgeschäft in die Hände unsolider Mäkler gedrängt wird. Dieser Grund schien auch im hohen Grabe für die Mitglieder der Majorität der Commission bestimmend, gegen derartige strafrechtliche Bestimmungen zu sprechen.

Der 2. Absatz des Antrages des Hr. Abg. Dr. Mattuš bedarf einer weitern Beleuchtung deshalb, weil der Hr. Antragsteller, Berichterstatter der Minorität von diesem Antrag zurückgetreten ist und den Minoritätsantrag darauf beschränkt, daß lediglich die strafrechtlichen Bestimmungen aufrecht erhalten werden. Ich bemerke nur so viel, daß betreffs der zivilrechtlichen Folgen eine Schwierigkeit in der Festsetzung eines Zinsfußes liegt, welcher für alle Verhältnisse passend ist, sowie in der Gefahr, durch Festsetzung eines zu hohen Zins fußes den regelmäßigen Zinsfuß überhaupt zu steigern, und ich glaube, daß in dieser Schwierigkeit allein schon und in den Gründen, welche ich bisher entwickelt habe, ein genügender Anlaß liegt, daß die Commission in der Majorität zu dem Antrage sich einigte, und denselben dem h. Landtage Befürwortete:

Der h. Landtag geruhe über den Antrag des Hr. Abgeordneten Dr. Mattuš zur Tagesordnung überzugehen.

Nejv. marš. zem.: Pan zpravodaj menšiny p. Dr. Mattuš má slovo.

Dr. Mattuš:

Slavný sněme !

Obmezím se v krátkosti, abych odůvodnil návrh menšiny v tom znění, v jakém nyní předložen jest slavnému shromáždění s návrhem, aby jej přijal. Nebudu šířiti se o momentu, který obsahuje druhá část návrhu, poněvadž menšina komise jedině z té příčiny ustoupila od něho, jolikož nechtěla, aby návrh nyní předložen byl v odporu s těmi usnešeními, jež ve stejném smyslu v jiném směru tohoto mocnářství se staly.

Pan zpravodaj většiny a zpráva komise pochybuje o tom, že by lichva nabyla takových rozměrů, aby bylo zapotřebí zákonním opatřením vystoupiti proti nim. Bylo by mi obtížno, abych snad statistickým výkazem provedl důkaz o tom, že lichva tak záhubnou se stala, že volání na opatření proti ní jest skutečně všeobecné a oprávněné. Každý, kdožkoli mezi lidem žije, zejména každý, kdož má co činit s úvěrnými ústavy, má toho důkladů dosti, že lichva nabyla již takových rozměrů, že hrozí celým třídám našeho lidu. Odvolávám se jedině na mnohé petice, které došly slavného sněmu během tohoto krátkého zasedání.

Odvolávám se na časopisectvo, které téměř každodenně hojných dokladů přivádí. Pakli se uvádí ve zprávě většiny, že takovým opatřením dala by se jen zbraň do rukou dlužníků proti solidním věřitelům, tedy dovoluji si na to připomenouti, že nikoliv proti solidním věřitelům, nýbrž proti nesolidním chceme se dovolati opatření, nýbrž že chceme jen chránit takové dlužníky, kteří buď nevědomostí, bud okamžitou nouzí byly přivedeni do nesnází.

I ten důvod, že by se to nesrovnávalo s právem, aby zletilí svéprávní občané byli obmezováni v nákladu s jměním svým, nemůže býti dostatečný, poněvadž můžeme uvésti dosti zákonných ustanovení, kde zletilý a svéprávný občan obmezen jest s nakládáním svého jmění. Zákonodárství zajisté považuje jmění jednotlivce za část jmění národního a v tom ohledu je také chráněn.

Jsou příklady, kde jednotlivé osoby, když vidí, že někdo špatně nakládá s jměním svým, mohou se chránit dovolením soudu, aby byl člověk dán pod opatrovníka a když není žádné jiné osoby, má právo to obec, když se obává, že by připadl veřejné dobročinnosti za obtíž.

Zde jest jen příklad, kde obmezuje zákon volné nakládání s jměním a tím právě je podán důkaz, že nemůže každý beze všeho obmezování rozhazovat jmění své, zde jest důkaz, že můžeme se dovolávati, aby jmění jednotlivce bylo chráněno. Právě ta okolnost, že se ukazuje na to množství ústavů, spořitelen a záložen, které jdou na sta, právě ta okolnost ukazuje nám v tím černějším světle lichvu a její následky.

Věc ta tím hrůznější se jeví, že nyní ústavy úvěrní, spořitelny a záložny podávají za mírný úrok kapitály své těm, kdož se jich dovolávají. Ale právě vidíme vtom, že zde jest třída lidí, která se vtírá, která se nabízí, která klame lidi a která nevědomému a tomu, kdo v okamžitou nehodu přišel takové podmínky předpisuje, při nichž patrno jest, že ten kdo jich užívá v zkázu přijíti musí.

Praví se ovšem, každé zákonní takovéto ustanovení bude se obcházeti tím, že se bude přijímati ke kapitálu, aneb že se valuta úplně nevyplatí.

Ale, pánové, to jest právě hlavní věc, proti které chceme bojovati, co chceme zameziti. Neboť bude to někdo považovati za čin dovolený, když někdo, jenž se vypůjčí 400 zl. musí vydati dlužní úpis nebo směnku na 600 zl., neb nepovažuje se to dle citu za trestné, když někdo musí na 600 zl. dáti úpis a jenom 400 zl. dostane. Pánové! Taková věc dle mého pojmu již se blíží podvodu, jen že nemá všecky znaky jeho a musí tedy projíti bez trestu, ačkoliv zajisté trestu zasluhuje. Vyčítá se návrhu tomu, že vůbec lichva nedá se dobře definovati.

Pánové, na přesnou definici zajisté nepřijde. Vždyť máme mnohé zákony, máme ustanovení trestního zákona, kde trestní skutek nedá se přesně vytknouti, kde se jenom všeobecná kriteria uvádí a jest to pak věc soudce, aby jednotlivý případ subsumoval pod všeobecné pravidlo. Já jen jeden případ uvádím na důkaz toho, že jest zajisté dobře vědomo veřejnému mínění, co lichva jest. Pánové, zajisté každému jest známý případ, který úžasem naplnil takřka celý svět a ten člověk by byl prošel všeho trestu prost, kdyby při jediném případě nebylo se. našlo takových podmínek, že se věc mohla považovati za podvod a jen proto byl trestán.

V těchto právě dnech bylo čísti v listech, že někdo, kdož 30 zl. se vypůjčil, za dvě léta stál proti věřiteli, jenž na něm 10. 000 zl. vyžadoval. A kdyby poslední tento případ neměl charakteristiku vydírání, byl by tento lichvář vyšel trestu prost.

Pak-li se praví, že návrh jest v odporu se všemi zásadami -trestního práva a zejména, že se chce něco trestati, co závisí teprve od budoucích událostí, tedy musím věc tuto naprosto popříti. Není to tady teprve ta budoucí zkáza, která najisto nastati musí, a nemusí soudce čekati až nastane, nýbrž on má souditi, jsou-li tu podmínky a okolnosti takové, aby zkáza nastati mohla. A pánové, v takové všeobecnosti náš trestní zákonník uvádí, že trestní jest i jednání, které by nastalo neb nastati mohlo.

Ale při každém trestním skutku jest hlavní věcí zlý úmysl a zajisté krádež se stává proto trestnou, poněvadž jest tady zlý úmysl, aby se někomu odejmulo bez jeho svolení jeho jmění. Ale pánové, nemusí zrovna ten zlý úmysl býti hlavním podnětem činu. Vždyť může někdo, kdo druhému věc ukradne, (učinil to bohatému), z toho úmyslu to učiniti, aby sobě pomohl, a zde by se mohlo říci, že není zlého úmyslu. On chtěl si pomoci, chtěl něco obdržeti. Užijeme toho při lichvě. Přední úmysl lichváře jest ten, aby se obohatil. Ale v tom již leží ten zlý úmysl, že to činí způsobem takovým, který druhého ve zkázu uvésti může, po případě v zkázu přivésti musí. Jestliže se na to hledí, že stylisace proto jest neurčitá, že v původním návrhu stálo, aby ty podmínky, které v zkázu uvésti mohou, byly kriteriem trestnosti, tož dovoluji si uvésti naproti tomuto, že stylisace jiná, kdyby se bylo řeklo, že podmínky ty y zkázu uvésti musí, by byla tytéž námitky proti sobě vyvolala a protož dovolili jsme si opraviti návrh v ten způsob, že jsou to podmínky takové, kteréž dle obyčejného běhu věcí ve zkázu uvésti mohou. Pánové, nezáleží ostatně na stylisaci ničeho, vždyť sl. sněm zemský nemá vydati žádný § zákona. Sněm zemský má vydati od sebe jen to, že v Čechách nastaly poměry takové, v kterých jest nutno, aby se něco učinilo, v kterých jest nutno, aby se lichva ne-li úplně zamezila, aby se aspoň ustanoveními zákoními obmezila.

K tomu směřuje náš návrh a v tom smyslu žádám aby byl slavným sněmem přijat.

Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?

Pan poslanec Hevera má slovo:

Pan posl. Čeněk Hevera: Slavný sněme!

Podporuje návrh menšiny a souhlase s ctěným poslancem pro město Mladou Boleslav s p. Frant. Mattušem, nemohu sobě toho zapříti, že návrh menšiny nemůže se toho nadíti, aby v tomto sl. domě prošel již proto, poněvadž návrh většiny jest, téměř již pojištěn.

Poněvadž tedy pánové, nedůvěřují tomu, že by mínění toto, které proneseno menšinou, že

by mělo naději a prošlo, vynáším aspoň k ctěnému zástupci sl. vlády jménem utiskovaných, jménem lichvou velmi trpících prosbu, aby působností svou laskavě působil k tomu, by pokud administrativní, pokud platné zákony naše to dovolují, bylo jich práva hájeno, bylo ochraňováno utiskovaných.

Dále pánové, vzhledem k programu dnešnímu nesmím a nemohu o věci dlouho mluviti, řeknu jen věc hlavní, řeknu jen jakým spůsobem lichvářové dovedou pod rukou, abych tak řekl v stínu, v zátiší neb jakkoliv to nazýváme, takovým spůsobem utiskovati, že kdyby slavná vláda, které zajisté pracný aparát jest k ruce, že kdyby hledala data, tak zajisté je najde způsobem křiklavým a hrozným.

Řeknu jen jedno. Lichváři, kteří, ať penězi ať řepou domáhají se hrozného výtěžku, vydělají 20, 25 a více tisíc ročně a pánové, člověk takový, který má 20. 000 zl. a více tisíc ročně, ten ani nemá práva volebního v obci, poněvadž žádnou daň neplatí; může býti pánové příkladnější poměr ve státu právním, kdy člověk lichvou bohatne, kdy přijímá 20, 30. 000 zl. ročně a kdy neplatí ani krejcaru daní? To jest pánové zajisté křiklavá illustrace poměrů. Opakuji tedy, že nemám naději, aby návrh menšiny prošel, ač se v něm zrcadlí naše poměry. Prosím jen p. zástupce vlády, aby kdykoliv bude možno, přihlížel, by se těmto věcem dostalo zákonního odpomožení.

Nejv. marš.: Dr. Stöhr má slovo, vlastně pan Dr. Grünwald má slovo.

Posl. p. Dr. Grünwald: Já bych si dovolil jen několik poznámek. Já nemohu souhlasiti s návrhem p. Dr. Mattuše, aby lichvářství bylo prohlášeno za podvod, poněvadž jemu schází hlavní známka, že ten, kdo se dlužil, byl uveden v omyl, aneb že se jeho omylu užilo; on vyjednává dobře a rozváživě, a jestliže jde do takového nebezpečenství, které lichvář úmluvou na něho svalí, tak to učinil dobrovolně. Tedy s tím bych nesouhlasil, aby se lichva prohlásila za skutek trestní. To bych přece dal na uváženou. Ačkoliv z dnešní výpovědi na interpelaci jsme slyšeli, že nemá býti lichva obmezována civilními zákony, proto se mi přece zdá, že by byla příčina, aby byla nějakým způsobem, zamezena.

My slyšeli, že zákon proti lichvě jest zaveden v Haliči a že ministerstvo praví, že očekává hlas sněmu českého, má-li býti také takový zákon zaveden v Čechách, tedy jak vidět, očekává ministr, že snad také ze sněmu českého vyjde nějaký hlas, aby se něco učinilo proti lichvě. Ve zprávě většiny praví se, kapitál musí býti svoboden.

Tisk jest také svoboden a přece jest pronásledován trestní cestou a proč?

Poněvadž se ho zneužívá a proč nemá býti zneužívání svobody kapitálu, když ne trestním, aspoň civilním způsobem pronásledováno ?

Ono se praví: Máte mnoho ústavů, z kterých můžete dostati peníze, ale pánové, kdož je dostane?

Ten, kdo má hypotéku, kdo má úvěr.

Pánové, prosím, rozvažte jen toto, jaké jsou naše hospodářské poměry.

Já mám tu čest býti členem Budějovické záložny již 20 let, ba více snad než 20 let a já každého lituju, který přijde pro peníze na 6 a na 5 %, poněvadž očekávám, že přijde za několik let zas a sice musí se svědectví dáti spořitelně Budějovické, že jest jedna z nejshovívavějších a nejsprávnějších.

A proč se to děje? Pánové. Poněvadž naše hospodářství nenesou 6 pct. Obchod to ještě může snésti. V obchodním ohledu, když by se dlužil na 6 pct. aneb 1/27 pct., by se to dalo snésti.

Tedy pánové vezměte ohled na to, že naše hospodářské poměry toho nesnáší, aby se žádalo více procent.

Pánové, uděláte tu zkušenosť, že nejvíce lichva začne působit tehda, když jest vlastník na sklonku svého kreditu, když už jest hnedle na tom, že má přijít jeho nemovitost do licitace. Tu najdou se a ne snad jen židovští ale i křesťanští lichváři; u křesťanských jest to tak dobře jako u židovských a ti půjčují hrozné sumy, že nad tím člověk může strnout. Oni ale již mají rozpočítáno, že přece přijdou ke svým penězům.

A jak přijdou ku svým penězům?

Ne jen tím, že dostanou z hypotheky zaplacení, ale oni mezitím odkládají exekuci a za každý odklad dostanou ještě zaplaceno, a to ještě dostane tehdáž, dokud si může dlužník vydlužit od jiného a jemu to zaplatit. Pánové, praví se, že nemáme nikoho obmezovat v jeho svobodě, vždyť máme i právo vlastnické obmezeno, vždyť sám zákon občanský praví: já mohu užit svého práva vlastnického jen tak daleko, dokud jinému to neškodí, vždyť můžeme i vykoupit někomu vlastnictví, to jest přece obmezování, vždyť máme zákon, že nemůže dělat muž se ženou smlouvu, než před notářem, i darování, když se věc hned neodevzdá, nemůže se státi jinak než-li spisem notářským; proč pak by nemohlo býti nějakých předpisů, které by obmezovaly svobodu kapitálu? k tomu nás také nutí to, že pak sám soud, stát musí dát pomoc, k vymáhání nespravedlivých peněz, v tom ohledu také leží pohnutka vlády, aby tomu se opřela, aby se nevyžadovalo takové zkázy lichvou. Tak bych tedy, poněvadž nelze udělat nějaký návrh, přece prosil, aby se pro tyto stesky lidu venkovského aspoň něco učinilo, a aby se nechodilo k dennímu pořádku, neboť musíme uznati, kdyby takový člověk nenabyl lichváře, tedy by se jeho usedlosť mohla v čas za takovou cenu prodati, že by mu něco zbylo, poněvadž tu ale najde lichváře, a ten vidí, že na něm je co vzít, tedy je z něho naposledy žebrák.

Prosím tedy aby sl. sněm nepřecházel k dennímu pořádku, ale aby uložil slavnému zemskému výboru, aby tento nějakou enquetu svolal, která by se uradila o prostředku proti lichvě a to myslím že všichni můžete souhlasit, my nečiníme nic protizákonného, poněvadž vidíme, že to v Haliči povoleno, a zachováme se podle toho, co nám pan místodržitel zdělil, že ministerstvo práv není proti tomu, abychom se ozvali.

Já jsem tedy dovolil si učiniti návrh, aby slavný sněm přikázal tu věc zemskému výboru, aby nějakou enquetu učinil, která by se o tom radila a prosím slavný sněm, aby se přidal k tomuto návrhu.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Stöhr hat das Wort,

Abg, Stöhr: Ich beantragte Schluß der Debatte.

Oberstlandmarschall: Es wird Schluß der Debatte beantragt. Ich bitte Jene, welche dafür sind, die Hand zu erheben.

(Geschieht. )

Der Antrag ist angenommen.

Es haben sich noch vor Schluß der Debatte vormerken lassen der H. Abg, Faček, er Spricht wahrscheinlich für die Minorität,

(Rufe: Ja, )

Der Herr Abg. Forchheimer, der spricht für die Majorität. Ich ertheile dem Hr. Abg, Fáček das Wort.

Posl. pan Fáček:

Slavný sněme !

Měl jsem čest zasedati v komisi, která uvažovala návrh p. posl. Dra. Mattuše stran zákona proti lichvě a přidal jsem se k návrhu minority. Pánové, návrh minority směřuje k tomu, aby vláda vyzvána byla učiniti opatření k vydání zákona pro království České, dle něhož by za skutek trestní považováno býti mělo propůjčení úvěru, když věřitel stanoví si takové podmínky o nichž ví, že by pro nemírnost užitku úvěrujícímu povoleného dlužníka dle obecného běhu věci v zkázu uvedly.

Pánové, kdyby se takové záhubné jednání věřitelovo objevilo dlužníkovi ihned v plné své hrůze, varoval by se a nebylo by třeba žádného zákona k ochraně jeho; ale věřitel neobjeví se dlužníkovi hned se svým ostnem, on smluví se s ním nejprve o výminky snesitelné ale obyčejně ustanoví se na začátku, že dlužník uváže se platit v té době, kde podle jeho předvídání nebude mít dlužník peněz na zaplacení; když pak dluh dospěl k placení a dlužník nezaplatí, tu věřitel hrozí mu žalobou a exekucí a dlužník aby to od sebe odvrátil a nemoha jinak, podvoluje se mu v tužší výminky a tak ukládá věřitel dlužníkovi závazky těžší a těžší, až dlužník pod tíží jejich konečně klesnout musí.

Takový bývá průběh jednání, kterým bývá dlužník v záhubu uveden.

Bude-li takové jednání prohlášeno za trestní, vyhoví se tím obecnému svědomí lidu, který uznává takové jednání za trestné a je odsuzuje. Pánové, v trestním zákoně našem uvádí se, že zločiny sáhají na společnou bezpečnosť přímo ve svazku státním, ve veřejných opatřeních, neb ve veřejné důvěře, neb porušením bezpečnosti lidí jednotlivých, co se týče osoby, jmění, svobody neb jiných práv.

Jednání jaké vytknuto jest, v návrhu minority, porušuje zajisté bezpečnosť jmění a žádáme-li, aby prohlášeno bylo za trestní, nechceme nic jiného než aby vláda dále prováděla zásadu, kterou sama postavila v čelo zákonníka trestního. Praví se pánové, že zákonem o lichvě obmezilo by se svobodné nakládání s kapitálem a že liderálnosť tomu nemůže dopustiti aby se tak stalo, ale pánové, nebojte se o svou liderálnosť, nepozbudete jí, když se budete starati o to, aby lid nebyl zlomyslně vydírán. (Výborně. )

Pánové, praví se, že zákonem o lichvě nezamezí se lichvě.

Pánové, máme zákony proti krádeži a podvodu a přece se dějí krádeže a podvody a zajisté nikdo nebude mezi Vámi, který bude žádat, aby ty zákony byly jako nepotřebné zrušeny. Praví se, dále pánové, že ono jednání, které má býti prohlášeno za trestní, nelze přesně vyznačit známkami charakteristickými, tak aby nebylo žádné pochybnosti o tom, co má býti za trestní považováno.

Mám za to, že námitka tato je předčasná; některé známky charakteristické byly již uvedeny v návrhu samém a nebyly-li všechny, jest to právě úkolem vlády, aby vytkla ještě jiné a teprv až bude sborům zákonodárným předložen návrh zákona, možná uvážiti, budou-li v něm všechny známky charakteristické aneb scházejí-li některé a může-li se vůbec říci, že není možno pojmouti všecky tyto známky v určitý zákon. Ovšem pánové, bude se asi muset něco zůstaviti na uznání soudcovské, ale pánové, není se co obávat, že by to vedlo k zlému, vždyť nejedná se o žádný trestní čin politický, i v jiných zákonech našich ponechává se mnohá věc na uznání - soudcovo a soudcové naši zachovali v tom pověst bezúhonnou.

Pánové, mám za to že námitky, které byly učiněny proti návrhu na zákon o lichvě, nejsou podstatný, že se zákonem takovým vyhovuje skutečné potřebě lidu a budu hlasovat pro návrh.

Nejv. zem. maršálek: Rokování jest skončeno.

Die Debatte ist geschlossen, nach dem der Herr Abg. Forchheimer auf das Wort verzichtet hat.

Nám. nejv. marš.: Přeje si p. zpravodaj menšiny ještě slovo?

Dr. Mattuš: Prosím, až na konec debaty.

Nám. nejvyš. marš.: Již je konec debaty.

Dr. Mattuš: Slavný sněme! Bylo zde vysloveno mínění z jedné strany, že by se neměla pronásledovati lichva cestou trestní, nýbrž že by bylo příhodnější opatření v právu civilním. Já tento návrh deru jen za důvod, že i z té strany se cítí, jak je důležité a nutné opatření nějaké a že něco se vůbec činit musí proti lichvě. Avšak k návrhu tomu se proto přidat nemohu, poněvadž právě z interpelace dnes přednešené Jeho Excellenci p. místodržitelem slyšeli jsme, že ministerstvo spravedlnosti nemíní cestou civilní zakročiti proti lichvě a zdálo by se mi tudíž zbytečné, abychom v tom ohledu nějakého přání podali.

Kdybychom tedy věc odkázali zemskému výboru, tedy se mi zdá, že by zajisté shledal, že zapotřebí je, aby se nějaké opatření učinilo, a jelikož cestou civilní dráha k tomu je nám zamezena, nezbývala by nám než cesta ta, kterou menšina navrhuje, totiž, aby se ustanovilo jisté opatření trestní.

Pánové! Já si dovoluji připomenouti na to, že stesky, které my zde vyslovujeme jmenem lidu našeho, ozývají se i v jiných zemích, že i v Moravě, Dolních Rakousích, Solnohradsku, ano i v Štývsku stejná usnešení se stala a všude se volá, že zapotřebí je, aby se konečně proti tomu zlu nějaké hráze stavěly.

V interpelaci, o které jsem mluvil, bylo i dotčeno to, že ministerstvo nemá ještě žádných zpráv, jak asi zákon, jenž byl pro Halič vydán, působnosť svou jeví.

Však pánové, já těchto dnů četl, že v dolnorakouském sněmu, minulý čtvrtek, když se jednalo o týž návrh, bylo výslovně řečeno, že dle zprávy zemského výboru haličského zákon proti lichvě v Haliči, ač zákon ten teprvé několik měsíců trvá, nejblahodárnější účinky jeví. My pánové tedy, kdyby se měl přijmout návrh většiny, budeme zde v království Českém jediní bez zbraně proti lichvě, an vůkol nás všecky země, které hraničí s královstvím Českým, budou pronásledovati ji trestními ustanoveními jako v Haliči. Vymalujeme si, pánové, ty následky takového počínání. Zajisté pak se stane království České eldorádem lichvářů a kteří nebudou řemeslo své smět provozovat jinde, potáhnou sem k nám.

Pánové, kapitál je zajisté, přijde-li z ciziny, někdy věcí blahodějnou, ale pánové, takový kapitál může býti také jeden, který i mravně i hmotně otráví lid a proti tomu se musíme také opatřit.

Slavný sněm teprv nedávno uzavřel, podati zdání slavné vládě, aby z jistých ohledů uzavřely se hranice rakouské proti Rusku, Rumunsku a Srbsku. Pánové, mně se zdá, jestli přijmeme návrh většiny, budou se ozývat hlasy z našeho lidu, abychom také uzavřeli hranice proti sousedním zemím rakouským, aby se nedostala jiná invase k nám.

Protož odporučuji návrh menšiny k přijetí. (Výborně!)

Oberstlandmarschall (läutet): Ich bringe nunmehr den Antrag, den der Herr Abg. Dr. Grünwald gestellt hat, zur Unterstützung. Derselbe lautet: Der h. Landtag wolle beschließen, es fei der Landesausschuß zu beauftragen, eine Enquete-Commission zu berufen, welche die Mittel gegen Wücher in Berathung zu ziehen hätte.

Nám. nejv. marš.: Poslanec p. dr. Grünwald činí návrh: Slav. sněm račiž se usnésti, aby zemskému výboru se uložilo, svolati enketní komisi, která by se radila o prostředcích proti lichvě.

Nejv. zem. marš.: Kteří tento návrh podporují, nechť pozdvihnou ruku.

Diejenigen, welche den Antrag unterstützen, wollen die Hand erheben.

(Geschieht. )

Der Antrag ist unterstützt und steht in Werhandlung.

Der Hr. Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Berichterst. Dr. Golitschek: Hoher Landtag!

Es ist immer hochbedenklich, wenn ein Rückschritt in der Gesetzgebung gemacht werben soll und es muß in einem folchen Falle die Nothwenbigkeit auf das genaueste geprüft und erhoben werben. Daß es Fälle gibt, in welchen der Wucher in erschreckender Form auftritt, kann nicht geleugnet werden; es fragt sich nur, ob die Sehr zu bezweifelnde Möglichkeit, durch strafgesetzliche Bestimmungen diesem Unfug zu steuern, ob diese Möglichkeit durch die Erschütterung des ganzen Rechtssystems, durch eine Erschütterung des gangen Geldwesens, durch einen derartigen Rückschritt in der Gesetzgebung erkauft werben soll.

(Rufe "Sehr richtig!")

Hoher Landtag! Die Majorität und die Minorität sind eigentlich nur in den Mitteln nicht einig, welche gegen den auftretenden Unfug des Wuchers ergriffen werben sollen.

Während die Majorität sich auf den Stundpunkt stellt, daß dieses der Selbstentwicklung des Geldverkehres im Angebot und in der Nachfrage nach Kapital, mit einem Worte, der Volkswirthschaft überlassen werden solle, versucht die Minorität, durch direkte strafrechtliche Bestimmungen diesen Zweck zu erreichen.

Eine solche Frage wäre discutirbar, wenn das Mittel möglicherweise den Zweck erreichen konnte. aber ich glaube in meiner ersten Auseinandersetzung angedeutet zu haben und habe es auch im Majoritätsberichte ausdrücklich dargelegt, daß dieses Mittel nicht genügt, daß die strafrechtlichen Bestimmungen die Umgebung nicht hindern, daß die strafrechtlichen Bestimmungen die Rechtssicherheit gefährden, daß sie nur den Erfolg haben können, das Geldgeschäft aus dem offenen Verkehr in das Scheingeschäft, aus soliden Händen in unsolide zu drängen. Und wenn wir es einmal dahin gebracht haben, daß jeder, der ein Geldgeschäft macht, sich zweifelnb fragen muß, ob er die unbestimmten und unbestimmbaren Grenzen der Strafbarkeit überschritten habe oder nicht, wenn jeder, der mit einem anderen ein Geldgeschäft überhaupt abschließt, möglicherweise die Schranken des Strafrechtes überschreitet, dann ist ein Riß in unser Geldwesen gemacht, der gar nicht mehr heilbar ist. Ich glaube, aus allen diesen Gründen behaupten zu dürfen, daß die Mittel, welche von Seite der Minorität befürwortet werben, nicht zweckentsprechend sind; ich glaube Behaupten zu können, daß die Nothwendigkeit einer solchen gesetzlichen Bestimmung nicht vorliegt, nachdem wir in Böhmen, Gott sei gedankt, nicht in eine Parallele mit Galizien und Bukowina zu stellen sind und ich glaube endlich, daß auch wenn wir ein solches Opfer brächten und uns unter den Strafrichter Beugten, daß man mindestens die feste Begriffsbestimmung hätte, daß nicht die materielle Prüfung der Strafbarkeit ebenso wie die formelle in die Hand des Strafrichters gegeben werden. Aus allen diesen Gründen halte ich den Antrag der Majorität aufrecht, der dahin geht, der hohe Landtag wolle über den Antrag des Herrn Abg. Dr. Mattuš und Genossen zur Tagesordnung über gehen. Was den Antrag des Abg. Dr. Grünwald Betrifft, so erlaube ich mir zu Bemerken, daß derselbe nicht zweckentsprechend ist, nachdem der Landtag sich durch eine Commission bereits mit der Berathung der Mittel befasst hat und nachdem wir heute über die Mittel sprechen, indem wir zu dem Antrag des Landesausschußes zurückgreifen, welcher wieder eine Enquête-Commission zusammenberuft. Ich glaube durch die Besprechung und Verweisung an die Commission ist Gelegenheit genug gegeben worden, die Mittel zu berathen, sie hat das gethan. Ich glaube daher, daß der Antrag nicht zweckentsprechend ist und spreche mich gegen denselben aus. (Bravo!)

Oberstlandmarschall: Ich schreite nun zur Abstimmung; in der Abstimmung kommt der Antrag auf Uebergang zur Tagesordnung voraus; wenn dieser Antrag in der Minorität bleibt, kommt der Antrag des Abg. Dr. Grünwald zur Abstimmung, weil er eben auch versagend ist, und wenn dieser nicht angenommen wird, gelangt der Antrag der Minorität zur Abstimmung.

Der Antrag, welchen die Commission stellt, lautet: (liest)

"Der hohe Landtag wolle über den Antrag des Abg. Dr. Mattusch und Genossen zur Tagesordnung übergehen. "

Nám. nejv. marš.: Většina komise navrhuje, aby o návrhu poslance p. Dr. Mattuše a soudruhů přešlo se k dennímu pořádku.

Nejv. marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť vstanou!

Diejenigen, welche für den Antrag sind, wollen sich erheben. - (Geschieht).

Das Resultat der Abstimmung ist unklar. Ich bitte um die Gegenprobe.

(Geschieht. )

Der Antrag ist gefallen, er ist in der Minorität

Oberstlandmarschall (läutet): Es kommt der Antrag des Hrn. Dr. Grünwald zur Abstimmung. Der Antrag lautet (liest):.

"Der hohe Landtag wolle beschließen, der Landesausschuß sei zu Beauftragen, eine EnquêteKommission zu berufen, welche die Mittel gegen den Wucher in Berathung zu ziehen hätte. "

Nám. nejv. marš.: Slavný sněme račiž se usnésti, aby zemskému výboru se uložilo, svolati, komisi, která by se radila o prostředkách proti lichvě.

Nám. nejv. marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť vstanou.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, Wollen sich erheben.

(Geschieht).

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand ist der Antrag des Dr. Trojan, betreffend die Errichtung und Erhaltung der Volksschulen.

Nám. nejv. marš.: Následuje první čtení návrhu p. Dr. Trojana na doplnění a častečnou změnu zemského zákona ohledně zařízení a vydržování národních škol.

Nejv. marš.: Poslanec p. Dr. Trojan má slovo.