by majorita rozhodovat neměla, kam po právu nepatří.

Pánové, uvažte ale, vždyť my oba kmenové bojíme se majority! My; pánové, se bojíme majority pro křivdy mnohé, které jsme utrpěli a které posud snášíme a Vy, pánové, se bojíte majority pro křivdy, kterých se obáváte, kdybychom my měli majoritu.

Pánové, když tomu tak je, a když obě strany se bojíme majority, tak, pánové, ptám se Vás, což pak není možno najíti nějaký prostředek, abychom se tomu strachu vyhnuli, abychom se ho zbavili ? A pánové, já pravím, že jest a že se s dobrou vůlí najde. Takový prostředek pak jest, pánové, dle mého přesvědčení zákon o národnosti.

Zákonem o národnostech dá se to opatřiti, aby nikdy jedna národnost nerozhodovala nad druhou, aby nikdy jedna národnost nemohla dělati druhé křivdu. Tím se dá opatřit, aby každá národnost o věcech svých vlastních národních rozhodovala co kurie samostatná, aby prostředky, které chce věnovati k svému národnímu vzdělání, sama disponovala a ve všech případech, kde by jí nějaké nebezpečí hrozilo, mohla to zastaviti svým vetem.

Pánové, zákon takový byl již jednou navržen, a jestli se Vám nelíbí a pakli myslíte, že je v něm něco křivého, můžete jej opraviti; ale, pánové, já jsem toho přesvědčení, že jen touto cestou dojdeme k cíli, kdyby jednou takový zákon byl a ten strach mezi námi před majoritou přestal a my ani jeden ani druhý majorisování báti se nemuseli, pak všecky ostrosti mezi námi přestanou, pak budeme na všecky věci hleděti ze stanoviště výhradně národního, jako se děje, pak nebudeme se tak tuze zasazovati o majoritu, poněvadž nebude míti již tu ohromnou cenu, kterou má nyní; pak můžeme i přehlédnouti několik těch hlasů více na té nebo oné straně, poněvadž nám nehrozí nebezpečí ani na tu ani na onu stranu. Pak bude také smíření mezi námi možné a snadné.

Já tedy, pánové, dovoluji si to připomenouti Vám a přál bych si, kdyby tak mohlo usneseno býti dnes, na mne to není, bych návrh učinil, poněvadž dle mého přesvědčení a stojím na tom, cesta adresy vede nás nejlépe k cíli, ale slušelo by, aby zemskému výboru se dal již dnes poukaz, aby zároveň s volebním řádem vypracoval a navrhl Vám zákon o národnosti. Pak uhlídáme, jestli na té cestě se sejdeme.

Pánové, abych se vrátil k návrhu majority, já v krátkosti jen podotýkám, co jsme i při zprávě menšiny pověděli, že 181etá zkušenost nám dokázala, že cestou zemského výboru a cestou pouhé majority se k uspokojujícímu resultatu a k takovému návrhu, který by obě národnosti uspokojil, dojíti se nedá, že pouhá ochota jakkoliv se vyslovuje, k tomu nestačí, poněvadž

majorita mohla po celý ten čas 18 let opravit volební řád, kdyby byla rozhodně chtěla a že toho neučinila.

Pan řečník přede mnou zde pravil, že kdyby prý naši poslanci po ten celý čas byli seděli na sněmě a říšské radě, že by se bylo mohlo mnohému zlu zabrániti, ale, pánové, já Vám připomínám, že náš ctihodný otec Palacký již v prvním zasedání sněmu učinil návrh na opravu volebního řádu a již dopadá nyní 18 let a pánové, volání naše bylo posud při Vás marné a posud jste neodhodlali se, nám dáti spravedlivé zastoupení, které by nám náleželo.

Kdyby se nám bylo dalo hned prvně, pak zajisté bychom byli přišli na jinou cestu a zajisté, že by byly mnohé události vzaly jiný obrat, šťastnější než bohužel měly. I zde platilo slovo básníkovo: Das ist der Fluch der bösen Thaf, daß die sortzeugend Böses muß gebären.

Pánové, jak jsem pravil, těžko bude českému lidu očekávat nápravu od zemského výboru v jeho nynějším složení, ba i od samého sněmu v jeho nynějším složení a byť by úmysly jeho byly sebe spravedlivější a smířlivější, o čem já nyní pochybovati nechci; ale přece přirozenost lidská těžko toho dopustí, aby se skutečně přiznala druhému národu úplná rovnoprávnost a aby se jí dal průchod úplný v praktickém životě. Pánové, posud aspoň všecky takové pokusy zůstaly beze všeho výsledku. Připomínám Vám, pánové, také ještě, že bylo v posledních dnech řečeno mnoho o tom, že konečně vyrovnání mezi námi se stane a že prý se má státi na škodu a útraty velkostatkářů. Pánové, z naší strany toho nikdo nevyslovil. Jsem sám velkostatkář, pánové, ale netajím se tím, moje přesvědčení jest, že ta přednost a to privilegium, které sboru velkostatkářů bylo dáno řádem volebním, jest přílišné a že jest jmenovitě v poměru k selskému stavu velmi přílišné.

Já, pánové, nechci o této věci zde se šířiti, ale to musím připomenouti, že v tom jest absolutní křivda, že nyní při tomto nynějším řádu volebním, kde celý sbor deputaci svou volí jediným votem, že jest možno vyloučiti celou polovici sboru velkostatkářského ze sněmu a to snad právě tu, která více daní platí. Pánové, že to není spravedlivý stav věcí, to mně musíte přiznati. Ale, pánové, byla též o tom řeč, že kdyby i zemský výbor skutečně přivedl do sněmu svůj návrh, a kdyby většina chtěla jej přijmouti, resp. kdyby z tamnější strany (ukazuje na levici) a od nás byl přijat, že jest to v moci velkostatkářů pouhým odejitím ze sněmovny zmařiti to, a tak nedopustiti přijetí jeho. Pánové, tu vidíte, že zase stojíme před jednou překážkou, která nám praví, že na pouhém sněmu, ba i při dobré vůli Vaší toto vyrovnání a spravedlivé rozdělení hlasů se docíliti nedá.

Pánové, dejme konečně i tomu, že by byl a skutečně se stane, že usnešením většiny německé opraven bude volební řád, pánové, kterak dáte Vy českému lidu k tomu ještě víru, že jest ta oprava skutečně také jemu spravedlivá? Nebude v něm vrtati vždycky ještě ten červ nedůvěry, že se snad jemu přece jen stala křivda ?

Pánové, považte i ten moment, že důstojnost národní toho nedopustí, aby národ český, který jest přece většinou v této zemi, to, co může žádati za právo, aby to dostal od Vás jen za dar nějaký a jako z milosti Vaší. Pánové, národ český chce se s Vámi o tom lojalně a poctivě smluviti a dorozuměti, ale milosti až dosud přijímati nehodlá. (Výborně. )

Pánové, ukázal jsem na všecky ty obtíže, které jsou při vyřízení žádoucí opravy cestou pouhé majority sněmovní.

Všecky ty obtíže by odpadly, kdyby sám mocnář náš, Jeho Veličenstvo, se ujal díla tak velkého a důležitého, kdyby sám ráčil mezi námi činiti prostředníka.

Pánové, jest to známá věc, že v obyčejném životě málo smluv, málo koupí by se stalo, kdyby nebylo prostředníka, prostředník vždy býti musí a jakž by neměl býti užitečným a prospěšným v takové věci, tak obtížné, tak spletených zájmů, jako jest právě naše záležitost volebního řádu a sporu národního, která již po 18 let jest takřka neustále na denním pořádku a posud míru a rozřešení dojíti nemůže. Pánové, já myslím, že k úřadu tak šlechetnému, tak vznešenému, jako jest mír mezi dvěma národy říše, k tak důležitému úřadu, který by měl tak blahodějné následky pro naši zem a pro celé mocnářství, jest skutečně Jeho Veličenstvo povolán.

Pánové, několikrát zde a zejména také od pana zpravodaje většiny bylo připomenuto s jakousi hrůzou, že bychom mohli snad žádati oktrojirku, ano připomíná se s jakousi pochvalou pro nás, že již odstupujeme a že nechceme holou oktrojírku, ale že prý přece něco podobného v tom vězí. Ale, pánové, což pak jest ten náš volební řád, což jest jiného než oktrojírka a jest mi to divno, vy rádi dopouštíte, aby se nám křivda oktrojovati směla, ale aby se nám křivda směla oktrojírkou napraviti, to nedopustíte. (Výborně. )

To by se zdálo nechvalné, nepravé. Pánové, již vidíte, že v této věci s pouhými formalitami bojovati nesluší, kde se jedná o tak důležité zájmy celých národů, chtíti odbýti takovou věc pouze slovem, že to tak stojí psáno, teda pouhou formalitou, pouhým paragrafem, to nejde; tím k cíli nepřijdete. Však já vím, pánové, a Vy také dobře víte, že nebyli jste vždycky tak příliš svědomití v držení té ústavy. Já Vám připomínám, že jste se z počátku vzpouzeli velice direktním volbám do říšské rady a konečně, že jste je přece přijali a tak, pánové, myslím, že ta svědomitosť v zachování ústavy není tak hrozná a že také i od ústavy ustoupíte, když Vám to vynáší prospěch. (Výborně. )

Jeho Veličenstvo císař pán, ovšem oktrojoval tento volební řád; dle mého přesvědčení jest v tom volebním řádě obsazena křivda, netoliko v tom, že dle mého přesvědčení nepříslušelo volební řád oktrojovati, poněvadž v říjnovém diplomu se toho Jeho Veličenstvo byl zřekl, ale v obsahu samém jest jisté, jsem přesvědčen, že úmysl Jeho Veličenstva nebyl nikterak nám udělati křivdu, neboť při prohlášení říjnového diplomu vyslovil Jeho Veličenstvo, císař pán, že chce, aby voličské právo bylo rozděleno mezi občany podle počtu obyvatelstva a podle daně, a kdyby se tak bylo ministerstvo zachovalo, byl by volební řád spravedlivý, pak by arci takových sporů dnes mezi námi nebylo, ani takových dlouhých vyjednávání. Pánové, dovolte mi, abych Vám připomenul historickou upomínku. Ovšem nemůže se na císaři Pánužádati, aby veškerý statistický material sám prohlédl a se přesvědčil, zdali té neb oné národnosti nebylo více hlasů dáno, on musí v té věci věřiti svému ministerstvu. On teda podepsal zákon volební zajisté s poctivým úmyslem, o tom nepochybuji, ovšem ten volební řád, jak mu ho ministr jeho Schmerling předložil a snad ani ten nebyl úplně zpraven o tom, jak nám v tom ukřivděno. Ale, pánové, připomeňme si, v jakých poměrech byl ten volební řád sdělán. Tenkráte měla cís. vláda na mysli plán uvésti Rakousko opět do Německa a zasaditi se tu pro rod Habsburgský o primát v Německém spolku. Tenkrát na tom záleželo, aby rakouské země měly co možná zjev co nejvíce německý, a aby Rakousko se všemi těmi zeměmi ať slovanskými ať německými mohlo tam vstoupiti, aby dosáhlo tím způsobem větší váhy a většího počtu hlasů ve spolku států německých.

Pánové, to byla politika tehdejší, Vy víte všickni, s jakým nezdarem se potkala politika ta ve Frankfurtě a Vy víte, že nezdar ten byl, abych tak řekl zpečetěn u Sedanu. Od té chvíle o této politice nemůže býti více řeči. Ale následky její neseme posud. Pánové, já myslím, že mi přiznáte, že v té politice nemůže býti v Rakousku více pokračováno, nemá-li býti láska národů slovanských od této říše na dobro odvrácena; Vy mně snad také přiznáte, že ty křivdy, které byly učiněny tenkráte, že se musí odčiniti, že v samém interesu říše se musí napraviti. Vy mně snad také přiznáte, že to nejde na dlouhý čas už, aby v této velké říši vládnuli jednou Němci, pak Maďaři, a že nelze, aby živel slovanský, který je skutečnou většinou říše, na němž se zakládají hlavně finanční i válečné jeho síly, aby ten byl takřka ignorován, aby neměl nikde hlasu a vlivu na politiku říše.

Živel slovanský musí tu konečně býti přiveden k příslušné platnosti, a doufám, že to dlouho již odkládáno býti nemůže.

Až se tak všem národnostem přizná stejné právo, pak nastane doba, kde všickni skutečně ať Němci, ať Maďaři, ať Slované budeme se cítiti v této říši jako doma.

Jest-li že jeden poslanec přede mnou pravil, že on jest především Rakušanem a pak Němcem, litoval jsem, že při té příležitosti zapomenul na svou vlast českou. My, pánové, jsme Rakušany, ale také Slovany, především pak jsme Čechové, a my také na svou vlast českou nikdá nezapomeneme. (Výborně!)

Pánové! Já tedy opakuji, já jsem toho přesvědčení, že mocnář náš jest rovněž tak oprávněn jako povolán, aby v té věci činil mezi námi prostředníka.

Pánové, já nerozumím tak konstitucionalismu, aby mocnář byl považován tak jako ten muž v měsíci, o kterého se nikdo nestará.

Já myslím, že povolání mocnáře a zejmena v Rakousku, v této říši různých národů, jest velmi důležité, že mocnáři zde skutečně náleží veliká váha a důležitá iniciativa, které se nesmí zajisté zříci, jest-li při tom nemá utrpěti sama říše skutečnou škodu.

Pánové, já jsem toho přesvědčení, že intervence Jeho jest nutnou potřebou, poněvadž jest spolu povstáním míru v zemi, neb jest zjevno, že těmi spory národními říše naše slábne a hyne a že by tedy mocnář byl povolán především, aby se osobně o to přičinil, aby ty spory přestaly a byly uklízeny.

Pánové, intervence jest panovnickým povoláním Jeho, v interesu vlastní dynastie, v interesu sebezachovám a v interesu státu. Tu platí konečně salus reipublicae suprema lex esto a ohled ten platí více, než-li všecky ty oktrojované formy a paragrafy, ku kterým se strany odvolávají. (Výborně!)

Pánové, já nemohu pochopiti, aby krajané naši němečtí se zdráhali přijmout to prostřednictví Jeho Veličenství, ku kterému my se odvoláváme.

Již prvé jsem pravil, že osvědčil císař pán při každé příležitosti lásku a milost svou k německému kmenu a že zajisté nenechá na naše německé krajany dopustiti, aby se jim dělala křivda; oni mohou teda rovněž tak dáti osud svůj směle do jeho rukou jako my, jsme zajisté všichni přesvědčeni, že nám konečně žádnému křivdu neudělá.

Ale, pánové, ještě to mi dovolte připomenouti, že kdyby i všecko to nebylo pravda, co jsem řekl, kdybychom my mohli doufati, že zemský výbor předloží nám zákon o volebním řádu zúplna spravedlivý, a že také poze naším přičiněním, jak zde bylo řečeno, pouze dohodnutí mezi námi, konečně také mír a spravedlnost by se docílila, ale, pánové, ptám se Vás, kdy ? Vy sami přiznáváte, že jsou tu veliké obtíže a že to snad bude trvat ještě mnoho let, a vůbec že to bude stát dlouhého jednání mezi námi, než dojdeme žádoucího cile, uspokojení obou národů.

Ale, pánové, pochybuje někdo mezi Vámi, že kdyby se císař pán té věci ujal, a ráčil dělati mezi námi prostředníka, že by ta věc mnohem dříve a jistěji byla dosažena?

Pánové, kdyby všech těch důvodů nebylo, které jsem uvedl pro naši adresu, tento jediný důvod dostačí, důvod, že takto co sami, jak pravíte, chcete, totiž mír a spravedlnost, že to bude mnohem dříve dosaženo pomocí Jeho Veličenství císaře a pána našeho. (Výborně!) Pánové, já jsem dokázal aspoň, a mám za to, že jsem dokázal, že na cestě pouhého majorisování shody mezi námi dosíci nelze, dokázal jsem, že pomocí císaře pána se narovnání a mír ovšem dosíci dá a sice rychle i jistě, a mám tedy upřímně za to, že každý, kdo si přeje opravdu, aby byl mír v zemi dosažen brzy a jistě, by měl hlasovat pro naši adresu.

Pánové, já ještě obracím se jen několikaslovy k Vám (k levici). Vy rádi se chlubíte tím, že jste svobodomyslní. Pánové, Vy zajisté nechcete, aby byla nerovnost občanů před zákonem, rovnost pak mezi národnostmi jest jíž postavena do samé ústavy, kterou Vy vždycky považujete za své palladium; ale že rovnost ta mezi národnostmi není posud provedena v praksi, to přece musíte uznat. Já Vás tedy žádám, abyste konečně také skutkem této rovnoprávnosti dali život, jako praví liberálové. Pánové, Vy staráte se horlivě o odstranění všech středověkých privilegií, ale privilegii jednoho národu nad druhým, to byste chtěli nechat trvat?

Pánové, odiosnějšího, trapnějšího privilegia zajisté na světě není.

A, pánové, Vy na této straně (obrací se k pravici) Vám by bylo především povinností vážiti a konati cnosti rytířské. Pánové, mezi ty počítám, abyste především nedopouštěli, aby se komu děla křivda, abyste se opravdu rytířsky ujali všech, kteří jsou potlačeni, a já mám za to, že kdybych nebyl Čechem, že bych se přece dnes postavil na českou stranu, poněvadž mám to přesvědčení, že se na této straně zasazujeme jen o nápravu křivdy, a kdyby mi síly k tomu nedostačovaly, tedy bych řekl, raději chci křivdu trpěti, než křivdu dělati, neb z ní těžiti. (Výborně!)

Ještě jednu věc připomínám. Ukázal jsem, kterak vlastně ten stav stálých bojů, jak mezi námi trvá již od 18 let, jest takřka přirozený, jaký bývá mezi národy divokými, že bojujeme vždy jen a staráme se kdo s koho, ten z toho, ale o to se nestaráme, abychom mír mezi sebou učinili.

Mezi námi platí skutečně právo silnějšího a právo pěstní. Připomínáme Vám, že všecka civilisace, blahobyt národů, pokrok vzdělanosti a mír v zemích nastal teprvé tehdáž, kdy po odbytém středověku zrušeno jest právo pěstní, kdy mocnáři a národové a občané shodou mezi sebou ustanovili sobě zákony a dle nich se počali říditi. To také žádáme my nyní v naší adrese. Žádáme, aby konečně přestalo mezi námi právo pěstní, abychom na místo jeho položili smlouvu, položili zákon, všem stejně spravedlivý a abychom prostřednictvím Jeho Veličenstva učinili mezi sebou mír. Pánové, kdykoli si zpomenu na ty spory dlouholeté, které se vedou u nás mezi kmenem českým a německým v Čechách, připomínám si vždycky nejstarší památku písemnictví Českého, náš "Libušin súd. " I tam dva bratři rodní bojují o dědictví po svém otci, jeden z nich táhne se k právu německému co prvorozenec a co takový chce vládnouti celým dědictvím.

Druhý pak táhne se k právu slovanskému a žádá, aby stejně s bratrem starším mohl užívati dědictví. Spor ten přišel před moudrou kněžnu Libuši a ona rozsoudila: Budete jim oba v jedno vlásti. Ihr Brüder sollft das Guťs gemetnsam walten! Pánové, to bylo rozhodnutí Libuše, a já myslím, že by tento moudrý výrok měl platiti mezi námi, aby nikdo z nás nechtěl rozkazovati druhému, nýbrž abychom dědictví naší vlasti užívali společně co praví rodní bratři (Výborně), a kdyby se to dohodnutí mezi námi nemohlo stát, abychom se utekli k trůnu a tu můžeme si jen přát, abychom dostali rovněž tak moudrý a spravedlivý výrok jako byl onen Libušin (Výborně), a aby takovým výrokem byl drahé vlasti navrácen mír! A proto Vás pánové prosím za podporu naší adresy (Výborně, výborně, potlesk).

Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstattet der Majorität hat das Wort.

Berichterstatter Dr. Ruß: Die vorgeschritteue Stunde und die Dauer der Rede, welche wir soeben gehört haben, legt mir wohl die Pflicht auf, möglichst kurz zu sein.

Ich werde nicht zurückkommen auf Einzelnheiten, welche eigentlich in den Rahmen der Adreßdebatte nicht sonderlich passen.

Ich will nichts davon Sagen, baß man, wenn die Stimmung im Laude üder die großen Kosten der Schule unwillig ist, "diese Stimmung klären und mildern, aber nicht erregen und vermehren solle" (Hört). Ich will nicht daran erinnern, baß wohl ein Irrthum vorwalten muß, wenn behauptet wird, baß das Ministerium Thun für das Volksschulwesen irgend etwas geleistet hat. (Bravo! ganz richtig!) Und ich will auch nicht daran erinnern, daß vor dieser Gesetzgebung, welche wir heute unser eigen nennen, für die Schulhygiene gar nichts gethan wurbe, und daß das sanitäre Moment des Schulwesens eben erst durch die neue Schulgesetzgebung in die Schulverwaltung eingeführt wurde. (Rufe Richtig!) aber das sind, wie gesagt, Einzelnheiten, die nicht weiter in den Rahmen der Debatte passen.

Nun ist es mir außerordentlich schwierig und peinlich, auf die große Rede eines bedeutenden Mannes zu erwiedern, die in einem Idiom gehalten Wurde, dessen ich nicht mächtig bin, so daß es mir nur durch kollegiales Wohlwollen möglich geworben ist, die Hauptzüge dessen kennen zulernen, was der Herr Abg. gesagt hat.

Ich werde daher endlich auch nicht zurückkommen auf die Einzelnheiten der Wahlordnung, welche er heute schon besprochen hat und welche ja noch oft auf der Tagesordnung stehen werben. aber die Uiderzeugung glaube ich aussprechen zu könneu, daß seine Theorie, die Majorität, welche die formale Grundlage jedes Repräsentativ Systems ist, abzuschaffen, kaum eine Zukunft haben dürste.

Der Auftrag, meint Hr. Dr. Rieger, wie wir ihn diesmal dem Landesausschuße ertheilt wissen wollen, sei schon oft an denselben gegeben worden.

Nun die, mindestens zwei Vertreter des böhm. Volkes, welche künftig dem Laudesausschuße angehören weden, werden gewiß die Wächter der korrekten richtigen Durchführung des landtäglichen Auftrages sein und ich vermeine, daß es nur an ihnen sein wird, sich dieser Ausgabe ganz und voll zu widmen. (Rufe: Sehr richtig!) Der Laudesausdchuß wird ja nicht endgiltig darüber zu entscheiden haben, er hat nur die Vorarbeiten zu leisten, welche der hohe Landtag seiner endgiltigen Entscheidung zu Grunde legen wirb.

Ich habe mich immer gefragt, und bis jetzt keine Antwort erhalten, wie denn eigentlich verfassungsmäßig der Modus konstruirt werden sollte, den die Adresse angewendet wissen will. Soll er sich vollständig auf dem Boden des formalen und gelteuden Rechtes halten, dann wird mir es selbst der verehrte Herr Berichterstatter der Minorität zugeben, daß der Weg weitaus länger ist, als der, den wir in unserem" 2. Antrage beschritten haben. Soll das Ziel aber auf jenem minder verfassungsmäßigen Wege erreicht werben, soll der Zweck der Adresse erreicht werden durch eine Oktroyirung, dann kan man nicht verlangen, daß wir, die Majorität der Kommission und die Majorität dieses Hauses, auf einem Solchen Wege folgen. (Rufe: Sehr richtig!)

aber wir glauben eben das Ziel auf anderem, verfassungsmäßigem Wege rascher zu erreichen und deshalb haben wir unseren zweiten Autrag an das hohe Haus gebracht.

Es mochte das harte Wort "Tagesorbnung"

vermieden worden sein, ist der Wunsch des Herrn Berichterstatters der Minorität. Auch wir haben diesen Wunsch gehabt. Richt über vier Millionen wollen wir zur Tagesordnung übergehen, sondern über das Mittel zu unserem gemeinschastlichen Zweck, das uns vorgeschlagen wurde, und das uns nicht das richtige, nicht das zweckentsprechende, nicht das anaemessene zu sein scheint. (Rufe: Richtige Ich glaube kein Geheimniß zu verrathen, wenn ich daran erinnere, "daß wir bereit waren, die Hand zu bieten, daß jenes harte Wort aus dem Antrage der Kommission entfalle". (Bravo! Bravo!) Richt an uns war es gelegen, wenn dieses Wort stehen blieb und ich glaube, Selbst nicht einmal an allen Stammesgenossen des Hrn. Dr. Rieger in diesem Landtage war es gelegen. (Beifall). Wenn die Herren von der Opposizion sagen, daß wir wohl selbst versöhnlich zu sein erklären, daß wir aber nicht im Stande sind im čechischen Volke den Glauben an unsere Friedfertigkeit und Versöhnlichkeit zu erwecken, so bitte ich die Herren von der Opposizion, erst selbst au unsere Versöhnlichkeit zu glauben. Sie sind die berechtigten, ja verpflichteten Vermittler unserer Versöhnlichkeit bei Ihrem, beim čechischen Volke. (Rufe: Sehr gut!).

Wenn uns daraus hingewiesen wird, daß eine Oktroyirung die Quelle unseres derzeitigen verfassungsmäßigen Rechtes sei, so mochte ich dann doch fragen, ob es nicht eine geschichtliche Thatsache ist, daß jedes verfassungsmäßige Recht seine erste Quelle in einer absoluten Macht hat, welche sich eben ihrer Ausfchließlichkeit begibt?

Wir haben aber von diesem Rechtsboden Besiß genommen und wollen diesen Rechtsboden nicht verlassen (Bravo!) und uns nicht in das Vage, in das Wolkige herausftoßen lassen. Weil denn schon heute betont werden will, diese erste Oktroyirung sei keine rechtmäßige, so frage ich, aus welchem Grunde soll eine neue Oktoyirung rechtmäßiger sein? Und für das, wofür wir seit 16 Jahren bereits wirkten, um es in das Leben des Volkes zu üdertragen, auf solchem Wege etwas Neues zu schassen, wie kann uns das zugemuthet werden?

Allein all das hat mit der Revision der Wahlordnung, wie wir sie uns denken, nichts zu schaffen.

"Wie haben die Bereitwilligkeit zur Versöhnung", wie sie der Hr. Berichterstatter der Minorität gewünscht hat, "zur Thatsache werden lassen, " indem wir den Auftrag an den Landesausschuß in unsern Antrag aufgenommen haben.

Ich bitte den h. Landtag um seine Zustimmung zum Majoritätsvotum. "Dann werden späte Enkel nicht uns anklagen, wenn diesmal der Friede nicht zu Stande gekommen ist. " (Lebhafter, andauernder Beifall. )

Oderstlandmarschall (läutet): Wir schreiten nunmehr zur Abstimmung.

Der Antrag der Majorität lautet:

Der h. Landtag wolle beschließen: In Erwägung, daß die Revifionsbedürftigkeit der Landtagswahlordnung allein nicht ausreichend erscheint, um in der feierlichen Form einer Adresse die Anrufung der Krone zu rechtfertigen,

in weiterer Erwägung, daß die verfassungsmäßige Uenderung der Laudtagswahlordnung fei es durch Iniziative des Landtages, fei es durch einen Austrag an den Landesausschuß oder eine Aufforderung an die Regierung erreicht werden kann, und in endlicher Erwägung, daß der Landtag ununterbrochen feine Bereitwilligkeit zur Berichtigung und Verbesserung der Landtagswahlordnung durch wiederholte Aufträge an den Landesausschuß und gewählte Kommissionen bekundet hat, welche zur Vorlage von Entwürfen führten:

geht der Landtag über den Adreßantrag der Abg. Dr. Rieger und Genossen zur Tagesordnung über.

Nám. nej. marš.: Návrh většiny komise zní takto:

SI. sněme račiž se usnesti, jak následuje: V uvážení, že potřeba revise řádu volení do sněmu sama o sobě není dostatečným důvodem, aby dovolávání se ku koruně slavnostním spůsobem adresy za ospravedlněné uznati se mohlo; v dalším uvážení, že ústavní změny řádu volení zemského dosíci lze buď iniciativou sněmu, buď rozkazem výboru zemskému daným aneb vybídnutím vlády, a v uvážení konečně, že sněm ochotu svou, řád volení zemského opraviti a zlepšiti, nepřetrženě na jevo dával opětovanými rozkazy, výboru zemskému danými, jakož i zvolením komisí, čímž docíleny již předlohy osnov rozličných, přechází sněm přes návrh adresy, podaný drem. Riegrem a soudruhy, k pořádku dennímu.

Nejv. marš. zemský: Kteří jsou pro ten návrh, nechť vstanou.

Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen sich erheben. (Es erheben sich die Linke und Rechte. )

Der Antrag ist angenommen.

Der 2. Antrag lautet:

Der Landesausschuß wird beauftragt, dem Landtage mit thunlicher Beschleunigung neuerliche Vorschläge zu einer" umsassenden Revision der Landtagswahlordnuna, vorzulegen, wobei die bereits srüher vom Landtage in dieser Richtung erlassenen Aufträge zu befolgen und sowohl die schon vorliegenden Kommissionsauträge als auch die seither im Schoße des Landtages angeregten Fragen an der Hand und unter Vorlage eines erschöpfenden statistischen Materials in Erwägung zu ziehen sind.

Nám. nejv. marš.: Zemskému výboru se nařizuje, aby sněmu co možná nejrychleji podal obnovené návrhy v příčině rozsáhlé revise řádu volení do sněmu, i aby při tom rozkazy v směru tomto sněmem již dříve vydanými seřídil, a v základě zevrubného materiálu statistického, jejž také sněmu předložiti má, v úvahu vzal netoliko návrhy, které od komisí ve věci té již učiněny byly, nýbrž i otázky, jež od té doby v sněmu byly vzešly.

Dr. Brauner: Stante concluso budeme hlasovat proto.

Oberstladmarschall: Diejenigen, welche dafür sind, wollen sich erheben.

Kteří jsou pro ten návrh, nechť vstanou.

(Es ergeben sich die Linke und das (Centrum. ) Der Antrag ist angenommen. (Pause. ) (Läutet) Ich werde die Sitzung nunmehr unterbecheit und lade die Herren ein, um 6 Uhr zur Fortsetzung der Landtagssitzung zu erscheinen,

(Die Sitzung wirf unterbrochen um 4 Uhr 10 Minuten. )

(Sezení přerušeno o 4. hodině 10 minut. )

Ed. Ritter v. Daubek Verifikator. Dr. Schneider, Verifikator. Dr. Melchers, Verifikator.