Der Herr Berichterstatter der Majorität selbst sagt, daß ein Lehrer, der eine Lehrerstelle sucht, dritthalb Tausend leer findet. Das allem ist ein ausreichender Beweis, daß man die Sache überftürzt hat. Ich erwähne hier nur nach eitlen Umstand daß in unseren Schulen das sanitäre Moment gänzlich übersehen worden ist.

Und es ist Thatsache, daß durch die Einrichtung unseres Schulunterrichtes gegenwärtig die Schulkinder wesentlich an der Gesundheit leiden (Oho!) und selbst die Lehrkräfte. Das ist eine Beschwerde, die von vielen Seiten vorgebracht wurde und auch anerkannt wird.              

Das Alles, meine Herren, habe ich nur zu dem Zwecke gesagt, um zu beweisen, daß die Vorwürfe, die ich dem. gegenwärtigen Schulsystem gemacht habe und die keineswegs unbegründet sind. Ich glaube vielmehr, daß meine Anschauungen darüber so ziemlich von der Majorität unserer Bevölkerung und namentlich vom ganzen- Landvolke getheilt wird.

Meine Herren! Uebrigens haben Sie einen Beweis dafür auch darin, daß: hier selbst von mehreren Seiten Vorschläge vorgebracht worden find, in der Richtung, daß der Schulunterricht in der Zeit reduzirt und die Schulpflicht nicht mehr bis zu beut 14. Jahre hinaus erstreckt werde.

Meine Herren! Wer in der Lage ist, die Verhältnisse am Lande zu kernten, zumal die Verhältnisse der armen Arbeiter, welche gezwungen Sind, ihre Kinder zu einer Zeit noch in die Schule zu schicken, wo sie dieselben bereits nothwendig zum Lebensunterhalte brauchen, und wenn die Eltern nicht im Stande sind, ihre Kinder in einem solchen Alter noch weiter zu ernähren, da werden Sie mir Zugeben, fraß das für die Betroffenen ein sehr schlimmer Umstand ist. Es ist für die Kinder des armen Taglöhuers und Arbeiters die Zeit bis zum vollendeten 12. Jahre, wenn überhaupt in der Schule gehörig vorgegangen, dem Unterrichte die gehörige Zeit gewidmet wirb und die Methode eine richtige ist, die Zeit vollkommen hinreichend, damit sie bis: zu dieser Zeit lesen, schreiben und rechnen können.

Meine Herren, es sind Leute genug in unserem Lande und darunter selbst tüchtige. Ortsvorsteher uns Bezirksobmänner, die unter dem früheren Systeme erzogen worden sind und die mit allen Ehren ihren Platz ausfüllen; um so mehr ist dies denkbar und recht wohl zu erreichen bei Kindern armer Taglöhner. Wer seinen Kindern eine höhere Erziehung geben will, wird sie ohnehin in die Bürgersthule oder in's Gymnasium schicken, wenn er üderhaupt in der Lage ist, hiefür die Kosten zu tragen. Aber arme Taglöhner; damit belasten, daß die Kinder einerseits selbst nichts erwerben können, obschon sie dazu bereits fähig sind und die Eltern auch noch die Nahrung für sie aufbringen, sogar Schulgelb zahlen müssen, das ist jedenfalls kein Borzug unseres gegenwärtigen Gesetzes. Das meine Herren, habe ich nur zur Erwiderung sagen wollen; was die heute vorliegende Sache selbst betrifft, so behalte ich mir darüber für später das Wort vor.

Oberstlandmarschall: Ich eröffne die Debatte und ertheile Herrn Dr. Schmeykal das Wort.                      

L. -A. -B. Dr. Schmeykal: Meine Herren! Die Gegenüderstellung und Vergleidhung der beiden Commissionsauträge, des Majoritäts- und Minoritätsautrages, führt doch wohl unwillkührlich zu der Frage, wie es denn gekommen sei und worin der Grund liege, warum die Kommission, wiewohl über den Kern der Angelegenheit selbst - und darunter begreife ich die Einleitung zur Revision der Landtagswahlordnung - eine Divergenz der Meinungen nicht bestand (Rufe: Sehr richtig!), doch nicht zu einem ungeteilten Vorschlage gelangte und über den Weg sich nicht einigen konnte, welcher zunächst zu destreiten war, um diese Revision in wirksamen Zug zu setzen. So nahe diese Frage liegt, so nahe - scheint es mir - liegt auch die Antwort auf dieselbe. Diese Antwort lautet dahin: weil wir es in unserem Heimatlande eben nicht mit politischen, sondern mit nationalen Parteien zu thun haben, mit Parteien also, deren Programm wenigstens in den Elementarsätzen nicht gemacht, sondern gegeben, nicht ein Produkt menschlicher Erfindung und Gedankenarbeit, sondern von der Natur selbst in's Herz des Menscheit geschrieben sind; mit Parteien, denen man sich nicht zugesellt aus dem Titel überzeugter Meinung, denen man sich vielmehr zugesellt kraft eines übermächtigen und ursprünglichen Zuges, welchen die Gemeinsamkeit der Sprache, die Stammessitten und Stammeserinnerungen auf jeden von uns üben muß. In diesen natürlichen Grundlagen unserer Parteienbildung wurzelt nun auch die feste Geschlossenheit und Zähigkeit, wie man sie bei politischen Parteien in dem Maße nicht wieder sindet, aber auch die überreizte Empfindlichkeit und das abstoßeude Mißtrauen nach außen, weil über die Parteihaltung und Parteirichtung nicht ausschließlich der kalte Gedanke Maß und Richtschnur gibt, sondern auch das Herz bei der Entscheidung einen vorwaltenden Antheil sich sucht und nimmt. (Bravo!) Nun, meine Herren, ich gelange von dieser Auffassung zu einer nächsten Folge derselben und zwar zu einer ernsten und ich möchte sagen, zu einer schmerzlichen Betrachtung, zu der Betrachtung nämlich, daß dort, wo solche Parteigegensätze die öffentliche Lage beherrschen, die Vermittlung und Auflösung derselben mit den vielfachsten und größten Hindernissen zu kämpfen und jedenfalls eine längere Zeitperiode zu durchlaufen hat. (Bravo!) Ich nenne diese Betrachtung eine schmerzliche und ich darf mir wohl herausnehmen, dabei von allen Seiten dieses hohen Hauses zu sprechen, denn es gibt gewiß keinen von uns, die wir hier in diesem Saale tagen, - welchem nicht der wahrhafte und heiße Wunsch im Herzen lebte, den obwaltenden Zwiespalt im Lande endlich beseitigt zu sehen (Bravo!) und die Schaffung des Friedens unter uns selbst noch begrüßen zu können. (Bravo!) Schwierig, meine Herren, und langwierig mag diese Friedensarbeit sein, allein ich würde es für pflichtvergessen halten, an dem endlichen Gelingen und Vollbringen zu verzweifeln.

Ich glaube, wir müssen festhalten an dem Gedauken, daß die Verschiedenheit der Stammesart nicht zum Fluch, foudern zum Segen der Menschheit und ihrer Sendung geschaffen fei (Bravo!) und baß, wenn das Geschick uns in diesem Schonen Lande zusammengeführt hat, es gewiß nicht geschehen ist zum ewig dauernden Streite, sondern zum edlen Wetteifer friedlich schassender und veredelnder Arbeit. (Bravo!) Der Gedanke, meine Herren, an die naturgesetzlichen Unterlagen unserer Parteistellung wird uns gewiß zu ruhiger, wohlwollender und nach sichiriger Auffassung unserer Verhältnisse führen und durch gemeinsame Haudhabung und Ausnutzung unserer freiheitlichen Einrichtungen, sowie durch den Verkehr gemeinsamer öffentlicher Arbeit werden wir von kleinen Anfängen zum großen schönen Ganzen der endlichen Verständigung gelangen. (Bravo !) Dem absoluten Systeme, meine Herren, ist es wohl gelungen, die nationalen Gegensätze schweigen zu machen, nicht aber sie zu vermitteln, nicht sie auszusöhnen. Warum sollte es denn uns, unserem eigenen mündigen Bemühen nicht gelingen, dieses Ziel zu erlangen, welches unsere Vormundschaft entweder nicht erreichen konnte oder nicht erreichen wollte? Sprechen wir es dabei ganz offen aus, daß wir ja doch auf diesem autonomen Wege bisher in der That wichtige Erfolge erzielt haben. Denken wir baran, daß es so manche Angelegenheit, so manche Frage gab, welche, wenn sie vor Jahren zuerst zur Sprache zwischen uns kam, die heftigste Aufregung und Erbitterung hervorrief und welche heute in der That den Inhalt einer ruhigen und friedlichen Besprechung und Auseinandersetzung zwischen uns bilbet. (Bravo!) Und wenn wir diese Rückblicke thun, dann darf wohl auch die Frage aufgeworfen werben, welche gewichtige und große Erfolge wir auf einem Solchen Wege schon erreicht hätten und wie weit die Verständigung zwischen uns Schon vorgeschritten wäre, wenn eben die verfassungsrechtlichen Gesetze und parlamentarischen Organe allseitig anerkannt, allseitig gestützt und allseitig geübt, die ihnen innewohnende volksthümliche Wirksamkeit und ihre einigende Kraft hätten in vollstem Maße und in vollstem Umfange äußern und entfalten können. (Bravo!) Es ist mir ferngelegen, dabei irgend welchen Vorwurf zu erheben, denn, meine Herren, ich weiß es gar wohl, daß auf dem Gebiete der praktischen Politik die Fragen nicht so glatt und rund liegen, wie die mathematischen Positionen und. daß es uns ziemt, Achtung zu haben vor unserer gegenseitigen Meinung und Uiderzeugung. (Bravo, Bravo!) Es ist uns jüngst das Bild entfaltet worden, meine Herren, wie ganz anders und wie weit günstiger unsere Lage wäre, wenn wir mit Mähren zu einer gemeinsamen Aktion vereint, die Bedentung einer Bevölkerung von 8 Millionen in die Wagschafe der Entscheidung der österreichischen Verhältnisse legen könnten. Nun, meine Herren, warum schweifen wir in's Weite, das Gute liegt ja so nahe, oder glauben Sie nicht, daß die Vereinigung der Gesammtbevolkerung Böhmens auf verfassungsmäßigem Gebiete an sich von durchschlagendem und durchgreifendem Erfolge wäre, (Freilich, Bravo) und wäre, wenn wir eine solche gemeinsame Aktion seit dem Jahre 1861 schon Platz hätten greifen lassen, unsere öffentliche Sage im Lande unb im Reiche nicht viel auders und nicht viel günstiger. (Bravo, Bravo. ) Es war dem gewiß so, meine Herren, und msbesondere wäre Manches, was von Uibel ist, vermieden worden. Es wäre vor Allem vermieden worden, daß staatsrechtliche Ausgleich (Bravo, Bravo) mit Ungarn jene Form gesunden und sich zu jenen Konsequenzen verlaufen hätte, die wir nun beide aufrichtig und tief beklagen (Bravo) - ahn nur bann zu vermeiden waren, wenn mit voller, ungeteilter und rechtzeitig eingesetzter Kraft eingetreten worden wäre zur gemeinsamen Abwehr. (Sehr wahr, sehr richtig, Bravo !)

Und endlich, meine Herren, welch mächtigen Einfluß, welch mächtigen Eindruck auf das Aneinauderschließen und das Anziehen unserer beiden Volkstämme im Laube hätte eine solche gemeinsame Aktion, der gemeinsam erzielte, vitale, staatliche Erfolg und endlich die durch die That zum Bewußtsein gekommene Bedeutung und Wichtigkeit unseres Zusammengehens und unserer Eintracht üben müssen. (Bravo). Es könnte mir allerdings die Einwendung gemacht werden, daß zu einem solchen gemeinsamen Vorgehen ja auch jenes Gebiet offen gestanden wäre, welches uns durch die Fundamentalartikel geboten war und daß es daher nicht nöthig sei von Ihnen, meine Herren, den Eintritt auf das verfassungsmäßige Gebiet zu begehren.

Allein dabei wird denn zweierlei vergessen, einmal der Umstand, daß der staatsrechtliche Ausgleich mit Ungarn zur Zeit der Fundamentalartikel schon eine unwiderrufliche Thatsache geworden war und ein zweites, daß die Fundamentalartikel ein nationales Programm darstellen, während iu den Verfassungsgesetzen der österreichische Staatsgedanke und die öfterreichtische Richtung es ist, welche zur Aeußerung und zur Geltung kommt. (Bravo, Bravo!)

Darin, meine Herren, und in dem weiteren Umstande, welchen schon der Berichterstatter der Majorität hervorgehoben hat, liegt der Grund, warum die deutsche Bevölkerung Böhmens vom Beginne au die Fundamentalartikel abgelehnt hat und ablehrten wird, und daß daran auch die Thatsache nichts ändern wird, daß in jüngster Zeit eine Druckschrift unter die deutsche Bevölkerung in über schüßiger Zahl vertheilt wurde, (Hört!) Wenn diese Zahl auch mit 1000 multiplizirt würde. (Bravo!)

Wo 2 Stämme verschiedener Zunge im gleichen Staatlichen Verbande leben, meine Herren, da scheint mir das friedliche Nebeneinanderleben und Zusammenwirken an eine Grundbedingung gewiesen zu Sein und diese Grundbedingung, meine Herren, heißt Resignation von beiden Seiten, (Bravo, Bravo!)

Und ich glaube, meine Herren, wir sind in der erfreulichen Lage, daß wir beide diese Grundbedingung auch erfüllen können, und darum erfüllen können, weil der Preis und das Ziel einer solchen beiderseitigen Resignation wahrlich nichts anderes ist und nichts anderes sein kann, als der Bestand, die Macht und die Wohlfahrt unseres gemeinsamen Vaterlandes Oesterreich. (Bravo!)

Dieser Gedanke gehört ebensogut der Politik an, als er dem Patriotismus und als er unserer eigenen Selbsterhaltungspflicht angehört (Bravo) und ich bin dessen überzeugt, daß in diesem Gedanken schließlich unser nationaler Gegensatz sich vermitteln und lösen wird.

Die Deutschen in Böhmen halten daran fest, Oesterreicher, aber auch Deutsche zu sein und Oesterreicher, aber auch Deutsche zu bleiben, und da uns beiden, meine Herren, der Zug nach Freiheit, Fortschritt und Aufklärung gemeinsam ist, so denke ich, find dies Grundanschauungen, mit denen sich ein ehrlicher Friede doch wird Schließen lassen, zumal dann, wenn sie es über sich gewinnen, nicht ausschließlich den Ton auf die mathematische Form des nummerischen Uidergewichts zu legen, sondern, wenn Sie der wirtschaftlichen, politischen und nationalen Bedeutung Ihrer Landesgenossen deutscher Zunge jene Rücksichten zuwenden, welche dieselben in Anspruch nehmen, aber auch in Anspruch nehmen müssen; nicht aus dem Titel irgend welcher eitler Selbstüberhebung, sondern aus der thatsächlichen und geschichtlichen Entwicklung der Dinge. (Bravo. ) In diesem Sinne geschieht es, daß ich stimmen werde für den Majoritatsantrag. (Bravo, Bravo! Händeklatschen. )

Nejv. marš. zem.: Žáda ještě někdo za slovo ?

Wünscht noch Jemand das Wort? (Niemand meldet sich. )

Da dies nicht der Fall ist, so erkläre ich die Debatte als geschlossen.

Rokovaní jest ukončeno.

Der Berichterstatter der Minorität hat das Wort.

Pan zpravodaj menšiny má slovo.

Dr. Rieger: Sl. sněme!

Počítám to mezi povznášející momenty ve veřejném životě, když velké shromáždění sněmovní vedeno svornou vůlí a neseno společným nadšením se pozvedne pojednou co jeden muž, aby zlomilo okovy lidu, aby odstranilo zastaralé křivdy, aby zbořilo hradby, které bránily pokroku.

Takový slavnostní, takový velebný moment zažil jsem v roku 1848, když jsme se jednomyslně povznesli v říšském sněmu, abychom vyslovili svobodu lidu a zrušení roboty. Pánové, v tom okamžení povznášela se srdce naše a oči naše zrosily se slzou radosti. Pánové, tento velebný moment připomenul jsem si minule, když jste všichni jednomyslně se povznesli za mou adresou.

Pánové, mimovolně vzbudilo to ve mně ten dojem, že jest tím vysloveno smíření mezi námi a ten, pánové, ten dojem byl zajisté všeobecný; v tom smyslu bylo vystoupení Vaše vykládáno v tomto domě a veškerém obyvatelstvu, v tomto smyslu o tom bylo mluveno i v novinách zahraničných a všude se o tom mluvilo co o události velké a důležité. Pánové, my sami kojili jsme se tou nádějí, že aspoň v principu adressa bude přijata a že snad jen některé změny podle Vašeho smyslu v ní předsevezmete. Pánové, bylo by to velmi krásné, kdybychom byli se tak svornou myslí o to snesli a kdybychom byli uchopili se jednomyslně té cesty, která dle našeho přesvědčení zajisté a nejrychleji by k cíli nás vedla, to jest k tomu cíli, o kterém všichni pravíte, že jest náš společný - totiž smír v zemi.

Ale, pánové, za tímto pěkným momentem přišel brzy kulhavý posel v usnešení většiny komise Tasí, kulhavý posel, kterýž jako studenou vodou polil naděje naše a rozčaroval nadšení naše. Pánové, většina komise navrhuje sl. sněmu, aby přešel k dennímu pořádku nad adressou od nás navrženou, k dennímu pořádku, to jest přímému zavržení.

Pánové, nechci se šířiti o tom, že by dobrá vůle snad byla nalezla pro věc jinou formu a že nebylo právě nevyhnutelno užíti toho zajisté urážlivého výrazu "přejíti k dennímu pořádku. "

Pánové, tolik jest jisto, že bude to neslýchaná věc v dějinách vůbec, aby se v zemi některé přešlo k dennímu pořádku přes žádosti 4, 000. 000 obyvatelů, kteří tvoří velkou většinu celé země. (Výborně. )

Ale, pánové, Vy mně přiznáte, že dojem toho bude v zemi naší trapný a že bude trapný zvláště u lidu českého. Vy ovšem pravíte, to jest jen forma, ale v podstatě vyhovujeme žádosti Vaší, my odkazujeme věc samu k zemskému výboru. Ale, pánové, ptám se Vás, kde jest ten důvod, který může přiměti lid český, aby pokládal toto usnesení Vaší komise za něco více než za pouhé ut aliquid fecisse videatur; kde jest ten důvod, proč by měl očekávati plod od toho, co se jakživo ukázalo jalovým. Pánové, já toho důvodu neznám. Zajisté již podobné rozkazy několikrát se daly zemskému výboru a vždycky zůstaly bez resultátu. Pánové, já předpokládám všemožnou smířlivost, všemožnou spravedlnost u pánů členů zemského výboru, avšak i ti pánové jsou lidé, a mi všichni lidé, my všichni jsme již jednou tak stvořeni, že každý z nás sám sobě nejvíce přeje a aspoň vždy více, než svému bližnímu. Tak daleko, pánové, naše křesťanství nedospělo, abychom milovali bližního svého jako sebe samého. Jest to vždy jen krásný ideál a, pánové, náš lid nebude tomu věřiti, že ten ideal v našem výboru zemském jest dosažen. Náš lid ví, že v zemském výboru budou zasedati mezi 9 členy snad- 2 Čechové a bude-li Vaše spravedlivost veliká, snad 3 proti šesti.

Pánové, bude těžko českému lidu uvěřiti, že by zemský výbor tak sestavený, byl z úplna spravedlivý stejnou měrou k českému živlu jako k německému.                  

Pánové, jak pravím, tomu jest těžko uvěřiti po zkušenostech, které jsme posud zažili. Pánové, povězme si upřímně, kdybych se Vás ptal, jsteli přesvědčeni, že tento zemský výbor ve svém nynějším sestavení z úplna provede zásadu rovnoprávnosti mezi oběma národy, že jí dá úplný průchod v životě, a že česká národnost v budoucím volebním řádu, který od něho bude navržen, dostane ten počet hlasů, který jí podle přirozeného poměru země náleží.

Pánové! Když chcete sáhnout do svého svědomí, pak mně zajisté všickni přisvědčíte, že to doufat nemůžeme!

A když tomu jest, pánové, tak, že nemůžeme doufat od zemského výboru, nově sestaveného, úplné provedení rovnoprávnosti, co se týče řádu volebního, tak, pánové, nemůžeme jinak, než Vaše odkázání k zemskému výboru považovat za Těšínská jablka, jak my říkáme, aneb jak Vy. říkáte, odkládání na dlouhou lavici.

Pánové, takový zjev, takové usnesení, utvrdí zajisté mínění těch, kteří nepustili od svého přesvědčení, že na tomto sněmu a při dosavadním jeho, složení pro český národ spravedlnosti doufati nelze. (Hlasy z levice: Oho!)

Pánové, takové přesvědčení u mnohých v našem národě dosud trvá, a i naše vstoupení bude u nich vykládáno, jako marný pokus o smíření, jako beznadějné odvolávání se k Vaší spravedlnosti.

Pánové, že to bude trapný dojem v našem národě činiti, toho se tajiti nesmíme.

Pánové, já Vám připomínám, že v tomto návrhu našem nejsou nikterak obsaženy všecky naše stížnosti a návrhy; my jsme je vyslovili při vstoupení do sněmu v našem ohražení p našem státoprávním stanovisku a od toho jsme nikterak neupustili. Jest tedy mnoho nadějí ještě, které bychom skládali do zastupitelstva země ale když hned; při prvním pokusu se setkáváme s takovým nezdarem, pak věru naděje naše. na budoucnost jest velmi malá.

Panové, říkalo se nám, že bychom měli upustiti od adresy; naše" přesvědčení, pánové,

však bylo, že tak učiniti nemůžeme, a sice z té příčiny, poněvadž dvojí věc, kterou v adrese žádáme, a vše to, co jí dosáhnouti chceme, žádným jiným způsobem dosaženo býti nemůže.                                            

Pánové, my jsme již v tištěné zprávě vyložili, že se rozcházíme podstatně co d. o samé zásady a stanoviště, jak na věc hledíme. My, pánové, radíme k smíření my radíme k dorozumění a shodě, Vy pak žádáte rozhodnutí majority, to jest majorisování !

My, pánové, jsme se vyslovili, že žádný z těch dvou kmenů, kteří obývají toto naše království, nemá druhému býti ani pánem, ani soudcem; ale to právě jest to, co komise většiny žádá. Ona navrhuje a žádá, abychom se uspokojili tím, co většina zemského výboru a potom většina tohoto sněmu rozhodne o našícti žádostech, naších právech národních. Pánové, většině takto snadno mluviti, ona ví, že sama sobě neublíží.                    

Pánové, mně se. zdá, že tato žádost, toto mínění, většinou vyslovené, není vlastně nic jiného, kdybychom to z parlamentárního jazyka přeložili clo obyčejné prosté mluvy, než asi tolik: německá většina praví českému kmenu: "Vy Čechové stěžujete sobě, že se Vám děje křivda, nůže pojďte sem, my jsme. ochotni, my většina, vyslyšeti Vaše žaloby a stížnosti, a my svým časem, podle svého uznání jim zadost učiníme, my svým časem o nich rozhodneme.

Pánové, což pak Vám není patrno, že to vlastně není nic jiného než že chcete býti judex in propria causa. Vy chcete rozhodnout o tom, co sobě za právo pokládáte.

Pánové, když byla v roku 1871 většina česká, tu jste vy neuznali usnesení té většiny. Pánové, pravilo se nám, a dnes od pana zpravodaje většiny se vykládalo, že prý jste to učinili z formálních důvodů a ústavních pochybností, poněvadž se ono usnesení zakládalo na císařském reskriptu. Ale, pánové, reskript sem, reskript tam. Hlavní věc je to, že to skutečně tenkrát rozhodla většina dvou třetin našeho sněmu, a že tato většina skutečně "representovala velkou většinu země, a teda mnohem více, nežli by se mohlo o pozdější menšině říci.

Pánové, to jsou tedy jen formální, výmluvy, jaké bývají vždy na snadě. Já myslím, že by jste měli hledět spíše na podstatu věcí á spíše ptáti se, zdali ten sněm, který tak uzavírá, byl skutečně spravedlivým zastoupením země.

To bylo věru důležitější, pánové, a druhá otázka, kterpu jste si mohli postaviti, jest-li to usnešení, které jsme tehdá učinili, dělalo Vám jakou křivdu.

Ale, pánové, my můžeme s dobrým svědomím říci, že volební řád, který tenkrát byl navržen, neučinil národnosti německé nejmenší křivdy.                                                          

Německé obce venkovské a městské dostaly tehda úplně zrovna ten samý, ba něco i větší počet zástupců, jak jim náleželo, podle počtu lidu a daní, a ve velkostatkářském sboru stalo se, ne zmenšení, nýbrž jen pouhé rozdělení, a sice takovým způsobem, aby se budoucně jediným votem již nerozhodovalo nad celou třetinou sněmu a aby menšina tohoto sboru nebyla naprosto vyloučena ze sněmu.

K tomu cíli byl tenkrát učiněn návrh, který této veliké neshodě chtěl vyhovět.

Pánové, tedy zde takové formální odklady nebo výmluvy nerozhodují. Já myslím, že při zastupitelstvu země třeba především hledět na podstatu věci a snažit se především o to, aby skutečně spravedlnosti učinilo, zadost (Výborně. )

Pánové, vy jste tehda usnesení většiny neuznali a dejme tomu, aby se dnes věc obrátila, dejme tomu, aby dnes bylo povoláno k veslu ministerstvo federalistické, my všickni, kteří stav věcí známe, víme, ve by nepotřebovalo velkého nátlaku a že by většina ve sboru velkostatkářském byla při naší straně, ba že by pak na naší straně byly dvě třetiny hlasů. Táži se Vás, pánové, co by jste pak říkali? Obávám se, že v takovém případě bychom slyšeli brzo Schmerzensschrei a že by jste si stěžovali před velikým Německem, že česká většina Vám učinila násilí, že Vám učinila křivdu.

Pánové! V těchto okolnostech jest důkaz, že ani jedna strana, ani druhá strana nechce se podrobit majoritě a že vždycky jedna strana protestuje, když se nalezá majorita v rukou druhé strany.

Pánové! My stojíme zde proti sobě co dvě osoby právní, my spolu procesujeme o výměru representačního práva vědouce, že oč jeden dostane víc, o to druhý bude míti méně.

Pánové, ptám se Vás, může to býti a jak se to může státi, aby v takové situaci jedna strana pověděla, žádám, aby to rozhodla majorita, neboť majorita jest moje. Pánové, co to znamená jiného, než slova v oné bajce o lvu, jenž řekl: tento vetší díl jest můj, poněvadž jsem lev. Což jest to jiného než jako. bychom řekli: To právo jest moje, poněvadž já jsem silnější. Pánové, když z onoho požadavku většiny šat slova sejmete, nejsou to nic jiného, než zásady práva pěstního, jest to holé, nahé "Faustrecht. " - Pánové, nechcete-li, aby právo pěsti opět mezi námi zavládlo, aby jen to mezi námi zůstalo v platnosti, chcete-li opravdu mír a vyrovnání, pak musíte hledati jinou cestu, pak nezbývá Nám nic jiného, než hledati třetí autoritu postavenou mezi nás a nad námi, která by mezi námi zprostředkovala smír a která by rozhodla konečně, kdybychom se mezi sebou smířiti nemohli.

Pánové, to jest nová zásada, kterou Vám

v adrese naší navrhujeme; zásada ta jest ve sporech našich "novum", jest. to zásada humánní a spravedlivá, která v této síni ještě přednášena nebyla, a která jest zajisté vážná dost, abyste o ní seriosně přemýšleli. My tedy, pánové, opakujeme, že stojíme na tom, že v záležitostech národních mezi námi žádná strana nemá sobě osobovati právo rozhodovati nad druhou, my nechceme, aby rozhodoval jeden národ nad druhým, my žádáme tudíž, aby ve věcech povahy národní mezi námi neplatila pouhá majorita. To jest zásada, ku které se přiznáváme a pánové, když uznáte, že jsme skutečně velkou většinou obyvatelstva této země téměř dvou třetin, a když my se již napřed lojálně vyslovujeme, že jakkoli se volební řád opraví, nechceme majority, jež by nám připadla, nikterak proti Vám užívati, a že si přejeme, aby věci národní byly vyloučeny od majorisování, pak myslím, že o lojálnosti a upřímnosti našich úmyslů pochybovati nesmíte. (Výborně. )

Pánové, až posud byl mezi námi dlouholetý zápas a neustálý boj o majoritu. Vy jste majoritu svou hájili co beati possidentes, my jsme se o ni zasazovali v tom přesvědčení, že dle přirozených poměrů země vlastně nám náleží. Ale nečinili jsme to nikdy v tom úmyslu, abychom uchvátili moc nějakou a chtěli rozkazovati nad Vámi. - Pánové v té věci máme tolik praktického rozumu a tolik opatrnosti, že k tomu cíli bez vlastního nebezpečí snažiti se nesmíme. My velmi dobře víme, že naši němečtí krajané jsou členy velkého německého národu, který by nikdy nedopustil, aby se jim křivdilo. - My víme též, že náš mocnář sám se tolikrát ve slavnostních aktech prohlásil, že jest Němec, že jest německým knížetem a víme dobře, že by Vám co takový jakoukoli křivdu učiniti nedopustil. Ale, pánové, přes to všecko, jakkoliv my Vás ubezpečujeme, jakkoliv to leží patrně v našem interessu, abychom Vám nečinili křivdu, Vy předce tomu důvěřovati nechcete.

Já slyšel na své vlastní uši slova mezi Vámi, asi takového znění: Ja, wenn wir den Czechen Concessionen machen, so bekommen Sie am Ende die Majorität und dann werden Sie uns čechisiren: wenn die Czechen die Majorität bekommen, so werden Sie einsach den Spieß umkehren. Pánové, opakuji, to jsou slova, která jsem slyšel na vlastní uši. - Pánové, nemějte mi za zlé, když Vám řeknu: ze samých takových výrazů jest patrno, že Vy sami mezi sebou cítíte, že se s námi posud nenakládalo spravedlivě, že se s námi nenakládalo šlechetně a bratrsky. (Oho).

Pánové, pan dr. Čelakovský v těchto dnech předvedl Vám celou řadu faktických důvodů, z kterých jest viděti, jak veliká křivda byla činěna po všechna ta leta národnosti české.

Pánové, dá se to všecko všelijak vymlouvati, dají se uváděti na obranu toho všeliké zdánlivé důvody a sofismata, řekne se, že tu byla potřeba, a tu že nebyla potřeba - ale pánové, kdo pak měl judikaturu o té potřebě. Ale faktum konečně jest, a faktum to bylo také zde přiznáno s Vaší strany, že národnosti české a kmeni Českému z prostředků zemských poslední léta bylo méně věnováno než národnosti německé, ani nevím o tom, že bez porovnání méně, než jí dle poměru obyvatelstva a daně náleželo. Pánové, dle čísel, která pan dr. Čelakovský uvedl, obnáší to asi deset milionů, oč byl zkrácen český kmen naproti německému.

Pánové, ptám se Vás, zdali se pak při takových nepopiratelných a úžasných cifrách nehnulo ve Vás svědomí a neuznáváte konečně, že se nám opravdu děje křivda?

Pánové, Vy často říkáte, a právě dnes řečník přede mnou na to narážel opět, že prý se musí při volebním řádu také na všeliké faktory intelligence a průmyslu a na jich důležitosť a t. d. bráti přiměřený ohled.

Pánové, to jsou ty samé důvody, které jsme při jiné příležitosti slyšeli.

Řeklo se nám, že prý německý živel vyniká industrií, že je bohatší, že platí větší daně a nevím co podobného ! Pánové, jestliže jest tomu tak a jest-li skutečně německý živel vyniká u nás v zemi bohatstvím a průmyslem, kterak se to stalo, že právě tomu německému živlu mnohem více příspěvků bylo dáno než českému. (Výborně. )

Pánové, my říkáme, je to české přísloví, že jest to hanba "žebrákovi bráti mošnu" a pánové, neděje se tu co podobného? Pánové, Vy jste hrdi, že jste členové velkého národa německého, velkého kulturního národu, Vy máte řeč vzdělanou, o které dnes jeden pán zde pravil, že je to řeč světová, pánové, Vy máte k pomoci takovou bohatou literaturu, jaké snad není na světě rovno, Vy máte všecky možné prostředky k vzdělání.

My, pánové, jsme chudý málo četný národ, my těžce musíme sháněti ty prostředky k našemu vzdělání, po kterém tolik toužíme, o které s obtížemi veřejnými těžce zápasiti musíme a konečně přicházíte ještě Vy boháči a derete z našeho podílu?

(Výborně! Výborně!)

Pánové, kterak to dopouští hrdosť Vaše německá (Výborně), abyste se šatili a živili tím, co jest naše? (Výborně!).

Pánové, pan referent sám nám zde povídal, že dříve se to ovšem stávalo, že se dávalo na německé školy více, ale nyní že prý se to rozděluje stejným dílem, podle rovnoprávnosti!

Pánové, kterak tomu mám rozuměti? Mně to tak připadá, jako by někdo řekl: Já jsem jako otec své dědictví rozdělil stejným dílem

mezi své děti, jednomu synu jsem dal polovici a druhým dvěma také polovici. (Veselosť).

Pánové, já se musím opravdu divit a ptám se, což pak jest již zatemněn ten můj intellekt, že tohle nemohu pochopit, aby tohle byla rovnoprávnosť, nemohu pochopiti, ač že jsou lidé vážní, kteří se domýšlejí, že tohle bude také od nás přijato a uznáno za rovnoprávnost? Pánové, dám Vám příklad. Dejme tomu, že jsem byl k. př. ustanoven za poručníka dětí po mém bratru a spravuju jejich hospodářství jako i hospodářství svých vlastních dětí, jako poručník ustanovený a ujec. Pánové, ale dejme tomu, že bych si zaváděl takovou šikovnou praxi, že bych všecky lepší cennější věci z hospodářství těch mně svěřených dětí mého bratra dával přenášeti na své hospodářství neb na hospodářství svých dětí a že bych toto neustále zlepšoval a tam to neustále mařil a ochuzoval!

Pánové, co. byste takovému hospodářství řekli a uznávali to za poctivé.

Mně se zdá, že byste to nazvali sprostým slovem zpronevěření.

A, pánové, což ve veřejných věcech platí jiné zásady spravedlnosti a práva ?

Pánové, já jsem přesvědčen, že i členové zemského výboru i členové té zemské školní rady -- je jich jak slyším 22 a a z těch jsou 3 Češi a 19 Němců (také pro rovnoprávnosť), že tedy ti všickni páni jsou velmi poctiví lidé a že v privátním životě velmi dobře vědí rozeznat, co je moje a co je tvoje a že by se jejich cit a hrdost velmi zbouřila, kdybyste o nich se domýšleli, že sáhli na cizí majetek!

A pánové, zde konečně se to přece v skutku děje! Pánové, z toho vidíte, že ve věcech veřejných často se zachovává jiná praxis než ve věcech privátních.

A pánové ti, kteří tu křivdu dělali, odvolávají se v té věci jednoduše k tomu, že jest jednání jich legální, že je to usnesení majority a že k tomu od majority plnou moc dosáhli a že vše to majorita schválila.

A předce, pánové, Váš vlastní cit spravedlnosti Vám praví, že jest to velká křivda, a že jest to zjevná nespravedlnost! Křivda pak povstala tím, že zde mohla rozhodnout majorita. Pánové, jak pravím, žádný z nás a také nikdo z těch pánů v zemském výboru nezbaví se svých přirozených lidských vlastností, vždy konečně bude přáti sobě více než jiným, a často se stává, že i u nejpoctivějších lidí s nejsmířlivějšími a nejspravedlivějšími úmysly, s jasným zrakem a dobrým úsudkem o tom, co by bylo spravedlivé, vládne cit národní a náruživost národní á v nich zatemňuje rozum a cit právní. A pánové, v čem jest tedy bezpráví toho příčina, než v tom, že právě o takových národních věcech se rozhoduje majoritou, kde