Sl. sněme račiž zprávu tu k vědomosti vzíti, ji schváliti a přikázati k dalšímu řízení komisi 15 členů kuriemi po pěti členech z celého sněmu zvolených.
Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo? Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche für den Antrag sind, wollen die Hand erheben.
(Geschieht. )
Der Antrag ist angenommen.
Der nächste Gegenstand ist der Landesausschußbericht über die Verwendung der für das Jahr 1876 vom hohen Landtage zu Landeskulturzwecken bewilligten Summe pr. 5000 fl.
Nám. nejv. marš.: Zprava zemského výboru, jakým způsobem vynaložena byla summa 5000 zl. od sl. sněmu na r. 1876 k účelům zeměvzdělání povolená.
Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist derselbe.
Landesausschußbeisitzer Dr. Theumer: Hoher Landtag!
In Befolgung des Bei Erledigung des Landesvoranschlages für das Jahr 1874 erlassenen Auftrages gibt sich der Landesausschuß die Ehre, die Verwendung der für das Jahr 1876 vom hohen Landtag zu Landeskulturzwecken Bewilligten Summe pr. 5000 fl. nachstehend auszuweisen.
Für die Hufbeschlagschule in Karolinenthal wurde ein Betrag pr. 403 fl. 41 ½ kr. auf die monatliche Instandhaltung und Reparatur der Werkzeuge, Anschaffung der nöthigen Kohle und Remunerirung der Lehrer verwendet; dem Landeskulturrathe für das Königreich Böhmen wurde zu Aufforstungszwecken u. z. für die Erhaltung von 17 Baumschulen im Böhmerwalde und Anlage einer neuen in Krumau ein Betrag von 1583 fl. 58 kr., dann zur Subventionirung der Stadtgemeinde Bergreichenstein und des Bezirkes Pürglitz, anläßlich der von diesen beiden durchgeführten Aufforstungen ein Betrag von 1350 fl., zusammen daher 2933 fl. 58 kr. flüssig gemacht.
Für die Drucklegung eines Kataloges für die Bibliothek der best. patr. -ökon. Gesellschaft wurde dem Landeskulturrathe eine Subvention von 600 fl. ertheilt und für die von demselben unterhaltene agrikulturchemische Untersuchungs - Versuchstation wurde ein Erbenmayer'scher Verbrennungsofen um den Betrag von 80 fl. 42 kr. angeschafft; endlich wurde dem Landeskulturrathe des Königreiches Böhmen zur Vermehrung von Sprungstationen ein Betrag von 980 fl., zum Ankaufe von 5 Zuchtstieren für die Bezirke: Unterkralowitz, Libochowic, Chotěboř, Horažďowic und Votic Bewilligt,
Hiedurch erscheint die von dem hohen Landtage für das Jahr 1876 zu Kulturzwecken überhaupt bewilligte Summe pr. 5000 fl. bis auf den unbedeutenden Betrag von 2 fl. 58 ½ kr. verwendet.
Der Landesausschuß erlaubt sich daher den Antrag zu stellen: der hohe Landtag geruhe diesen Bericht zur genehmigenden Kenntniß zu nehmen. In formaler Hinsicht erlaube ich mir den Antrag zu stellen, diesen Bericht der heute zu wählenden Commission für Landeskulturangelegenheiten zuzuweisen.
Sněm. akt. Haubner: Zemský výbor navrhuje: Sl. sněme račiž zprávu tuto u vědomí vzíti, ji schváliti a odevzdati ji, co se týče formálního pojednání komisi 15 členů kuriemi po 5 z celého sněmu zvolených.
Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo? Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche für den Antrag sind, wollen die Hand erheben.
(Geschieht. )
Der Antrag ist angenommen.
Der nächste Gegenstand ist: Antrag des Landesausschußes auf Einsetzung einer Schulkommission.
Nám. nejv. marš.: Nejbližší předmět rokování jest návrh na ustavení se školní komise.
Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Landesausschußbeisitzer Dr. Volkelt. Ich ersuche ihn, den Bericht vorzutragen,
Landesausschußbeisitzer Dr. Volkelt: Hoher Landtag!
Wie alljährlich, so wird auch während der heurigen Session des hohen Landtages eine Reihe von Petitionen, Berichten und Fragen in Schulangelegenheiten dem hohen Landtage vorgelegt werden, welche vor ihrer meritorischen Erledigung einer Commission zur Vorberathung und Antragstellung zu überweisen sein werden.
Mit Rücksicht hierauf und auf den weiteren Umstand, daß der Landesausschuß in den nächsten Tagen in der Sage sein wird, dem hohen Landtage den Schulzustandsbericht für das Jahr 1878 vorzulegen, stellt der Landesausschuß den Antrag:
Der hohe Landtag wolle aus seiner Mitte eine Commission bestehend aus 21 Mitgliedern wählen, wovon durch die Kurien je 7 aus dem ganzen Landtag zu wählen sind, deren Thätigkeit sich auf alle die Volksschulen betreffenden Fragen zu erstrecken hätte.
Sl. sněme račiž zvoliti ze středu svého komisi sestávající z 21 členů, kteří po kuriích z celého sněmu vyvoliti se mají, a jejichž čin-
nosť by na veškeré záležitosti obecního školství se týkající se vztahovala.
Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?
Wünscht Jemand das Wort? Welche für den Antrag sind, wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
(Stane se. )
Der Antrag ist angenommen.
Der nächste Gegenstand ist der Landesausschußbericht mit der Eingabe der Stadtgemeinde Karolinenthal um Subvention zur Erhaltung der Realschule.
Nám. nejv. marš.: Nejblíže příští předmět rokování jest zpráva zemského výboru o žádosti městské obce Karlina za udělení subvence na vydržování tamní reálky.
Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist derselbe.
Berichterst. Dr. Bolkelt: Hoher Landtag!
Der Landesausschuß beehrt sich in der Nebenlage das instruirte Gesuch der Stadtgemeinde Karolinenthal um Bewilligung einer jährlichen Subvention aus Landesmitteln zur Erhaltung der von dieser Gemeinde errichteten vollständigen Realschule zur Verfassungsmäßigen Behandlung vorzulegen und erlaubt sich hiebei zur Begründung der angeführten Bitte folgende aus den Akten geschöpfte Daten anzuführen.
Was die Errichtung der Communal-Realschule in Karolinenthal selbst betrifft, so wurde die diesbezügliche Urkunde auf Grund eines Erlasses des k. k. Ministeriums für Kultus und Unterricht vom 19. Mai 1874 vom kaiserlichen Landesschulrathe mit Erlaß vom 8. Juli 1874 genehmigt und enthält diese Urkunde alle jene Verpflichtungen, die Reciprorität inbegriffen, welche an die Gemeinden Bei Errichtung von Mittelschulen im allgemeinen gestellt werden.
Auf Grund dieser genehmigten ErrichtungsUrkunde eröffnete die Stadtgemeinde mit Beginn des Schuljahres 1874-75, die drei ersten Klassen und mit Hinblick auf die nicht unbedeutende Anzahl der sich meldenden Schüler mit Beginn des Schuljahres 1875-76 auch die vierte Klasse. Hiedurch ermuthigt und in der Ueberzeugung, daß die Unterabtheilung für den so bevölkerten Bezirk Karolinenthal auf die Dauer nicht genügen werde, stredte die Stadtgemeinde Karolinenthal auch die Bewilligung zur Eröffnung der Oberabtheilung an, Welche ihr auch zu Folge Erlasses des k. k. Ministeriums für Kultus und Unterricht de dato 18. April 1876 mit dem Beifügen zu Theil wurde, daß die bisherige Unterrealschule vom Schuljahre 1876-77 angefangen successive zu einer vollständigen Realschule erweitert werben dürfe. Zugleich
wurde das der Unterrealschule mittelst MinisterialErlasses vom 2. April 1875 ertheilte Oeffentlichkeitsrecht auch auf die Oberklassen ausgedehnt.
Mit Beginn des Schuljahres 1876-1877 wurbe die fünfte Klasse, mit Beginn des Schuljahres 1877-78 die sechste Klasse eröffnet und mit dem Schuljahre 1878-79 wird die Anstalt zu einer vollständigen Realschule umgebildet.
Nach dem vorgelegten Jahresberichte für das Schuljahr 1876-77 wurden in die Anstalt 273 Schüler aufgenommen und es ergab sich die Nothwendigkeit in den beiden untersten Klassen Parallelen zu errichten. Darauf waren die Schüler folgendermaßen vertheilt:
In der I. Klasse Abtheilung a 35 Schüler
I. b 35 II. a 32
II. b 36
III. Klasse 58
IV. 39
neueröffneten V. Klasse 38
Mit Schluß des Schuljahres verblieben in ber Anstalt 259 Schüler. Nach ihrer Heimatszuständigkeit waren 72 Schüler aus Karolinenthal selbst, 77 aus dem Bezirke gleichen Namens und 110 aus Böhmen überhaupt. Der Nationalität nach waren sämmtliche Schüler Čechen.
Der Unterrichtserfolg ergab im genannten Schuljahre nachstehend Resultate.
Ein Zeugniß ber I. Klasse mit Vorzug erhielten 54 Schüler;
ber I. Klasse erhielten 151 Schüler
,, II.,, ,, 20,,
,, III.,, ,, 7 "
Reparaturen aus einem Lehrgegenstande wurben Bewilligt 26 und wegen Krankheit wurbe nicht geprüft ein Schüler.
Die Professorenbibliothek enthielt mit Schluß des Jahres 1876-77 979 und die Schülerbibliothek 404 Werke; das physikalische Kabinet zählte 249 Inventarnummern und das Naturalienkabinet 11091 Nummern.
Behufs würdiger Unterbringung dieser Anstatt führte die Stadtgemeinde Karolinenthal im J. 1876 mit einem Kostenaufwande von 131. 000 st. das Realschulgebäude auf und stattete dasselbe mit einem Aufwande von 18000 st. mit dem nöthigen Schulgeräthe, bann einer Gas- und Wasserleitung aus.
Was nun die Erhaltungskosten ber Realschule Betrifft, so Betrugen dieselben im Schuljahre 1876 bis 1877, wo erst nur die V. Klasse eröffnet wurbe, Schon 17188 st. 58 kr. wovon allein auf die Bezüge des Lehrerpersonals 15488 fl. entsielen. Mit der successiven Eröffnung ber beiden letzten Oberklassen werben sich die Erhaltungskosten steigern und waren für das Schuljahr 1877-78 mit 20. 615 fl. präliminirt, wozu im Schuljahre 1878-79 bei Eröffnung der letzten Klasse ein weiterer Aufwand nothwendig wird.
Betreffend die Bedeckung dieses bedeutenden Aufwandes, so wird an der Anstalt ein jährliches Schulgeld von 20 fl. eingehohen; allein wegen Mittellosigkeit oder gänzlicher Armuth der Eltern wird immer eine Bedeutende Anzahl von Schülern von der Zahlung des Schulgeldes ganz oder zum Theile befreit.
So waren im Schuljahre 1874-75 von 122 Schülern 22 Schüler, mithin 18 pSt, 1875 bis 1876 von 200 Schülern 62 Schüler, mithin 31 pSt., 1876-1877 von 274 Schülern 83 Schüler, mithin 30. 3 pSt. vom Schulgelde befreit.
Hiernach betrug das Schulgeld im Schuljahre 1874-75 1770 fl., im Schuljahre 1875-76 2620 st, und für das Jahr 1876-77 war das Schulgeld mit 3500 fl. präliminirt..
Nebst dem Schulgelde bezog die Anstalt von Seite der Karolinenthaler Bezirksvertretung im Jahre 1875 und 1876 je eine Subvention von 2000 fl. und für das Jahr 1876 wurde dieser Betrag auf 3000 fl. erhöht; allein diese Subvention ist der Gemeinde weder garantirt, noch auch nur für die Zukunft zugesagt.
Schulgeld und Subvention ergeben somit eine Einnahme von 6500 fl.; und nachdem die Anstalt Sonst kein anderes Einkommen hat, so resultirte im J. 1877 ein unbedecktes Destzit von 10. 688 fl., welches sich bei successiver Eröffnung der Oderklasse steigern und bei vollständiger Activirung der Anstalt bis circa 18000 fl. Betragen dürfte.
Dieses Defizit muß von der Stadtgemeinde Karolinenthal aufgebracht werden.
Da aber die Stadtgemeinde Karolinenthal kein Gemeindevermögen besitzt, so kann der obangeführte Abgang nur mittelst Zuschlägen zur bis rekten Steuerschuldigkeit, welche sich auf 94. 886 fl, beläuft, hereingebracht werden.
Die bestehenden Gemeindeumlagen Betrugen nach den Rechnungsabschlüssen des Jahres 1874 Bei einem Defizit von 18. 246 fl. 97 kr. 25 pSt; des Jahres 1875 bei einem Defizit von 24 501 fl. 93 fr. 37 pSt.; und des Jahres 1876 Bei einem Defizit von 21. 344 st. 73 kr. 34 pSt..
Nebstdem zahlten die katholischen Glaubensgenossen zur Erhaltung eines Katecheten an der Volkschule 3. 6 pSt. Umlage.
Hiezu kam die 10 pSt. Bezirksumlage, dann die Bezirks- und -Landesumlage, so daß die gesammten Zuschläge im Jahre 1874 66 1/2 pCt., im Jahre 1875 78 1/2 pCt., im Jahre 1876 75 1/2 pCt. + 3. 6 pCt. betrugen.
Für das Jahr 1877 waren die Einnahmen mit 42, 629 fl. 94 kr., Aufgaben mit 59. 348 st. 40 kr. präliminirt, so daß ein Abgang von 16. 718 fl. 46 kr. resultirt, wozu noch die Ausgaben für die Böhmische Volkschule mit 4569 fl. 7 kr., für die deutsche Volksschule pr. 12. 835 fl. 62 kr. hinzuzurechnen sind, so daß sich ein Gesammtabgang von 34. 122 fl. 15 kr. als Desizit ergab, welches eine 36perct. Gemeindeumlage erheischt. Mit dem Erlasse des Landesausschußes vom 10. November 1876 Z. 31. 569 wurde der Stadtgemeinde Karolinenthal der Bierkreuzer auf die Dauer von 10 Jahren mit der Bestimmung Bewilligt, daß das Ergebniß desselben zur pflasterung und Kanalisation zu verwenden sei, weshalb die Kommunaloderrealschule an dieser Einnahme nicht partizipiren kann.
Endlich weist die Stadtgemeinde Karolinenthal auf die der errichteten deutschen Unterrealschule in Karolinenthal zugewendete Landessubvention von jährlichen 5000 fl. hin und schließt mit dem Ausrufe "Gleiches Recht für Alle" mit der Bitte um Zuwendung auch einer Landessubvention.
Nachdem nun die Kommunaloderrealschule in Karolinenthal eine vollständige, mit dem Oeffentlichkeitsrechte versehene Realschule ist, an welcher ein gleiches Schulgeld wie an Staatsrealschulen eingehoben wird, und nachdem erwiesener Maßen die Einkünfte der Anstalt, die sich durch ihre Frequenz und die günstigen Ünterrichtserfolge als eine nothwendige und lebensfähige darstellt, nicht hinreichen, um die Kosten der Erhaltung Derselben zu decken, so sind alle im § 11 des Realschulgesetzes vom 13. September 1874 geforderten Momente vorhanden, bei deren Vorhandensein die eine Kommunalrealschule erhaltende Gemeinde aus Landesmitteln subventionirt werden kann, und es beschloß der Landesausschuß in seiner am 20. September 1878 abgehaltenen Sitzung das Gesuch der Stadtgemeinde Karolinenthal befürwortend dem hohen Landtage mit dem in merito gestellten Antrag zu unterbreiten: Der hohe Landtag wolle beschließen, es sei der Stadtgemeinde Karolinenthal zur Erhaltung der von derselben errichteten vollständigen Realschule eine Subvention aus Landesmitteln von jährlichen 5000 st. auf die Dauer dreier Jahre, das ist für die Jahre 1879, 80, 81 zu Bewilligen. In formali wird der Antrag gestellt, dieses Gesuch der Unterrichtskommission Zuzuweisen.
Slavný sněme, račiž se usnésti takto: městské obci Karlínu povoluje se na vydržování úplné reálky od ní zřízené subvence ročních 5000 zl. z prostředků zemských na dobu tří let, totiž na léta 1879, 80, 81.
V ohledu formálním navrhuje se, aby zpráva tato odevzdána byla komisi budžetní.
Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?
Wünscht Jemand das Wort?
Kteří jsou pro ten návrh nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche für den Antrag sind, wollen die Hand erheben.
(Geschieht).
Der Antrag ist angenommen.
Der Obmann der Budgetkommission ladet die Budgetkommission ein, für heute Abend um 6 Uhr eine Sitzung abzuhalten.
Nám. nejv. marš.: Předseda budžetní komise žádá pány členy této komise, aby se sešli k sezení dnes večer o G. hod.
Oderstlandmarschall: Wir kommen nun zur ersten Lesung des Antrages des Herrn Dr. Rieger und Genossen.
Nám. nejv. marš.: Následuje první čtení návrhu pána Dr. Riegra, aby byla podána adresa Jeho Veličenství císaři pánu.
Oderstlandmarschall: Wenn die Vorlesung des Antrages nicht Begehrt wird, werde ich davon Umgang nehmen. - (Zuftimmung).
Poslanec pan Dr. Rieger má slovo.
Dr. Rieger:
Slavný sněme!
V životě národů jakož i v životě jednotlivců vyskytují se doby, kde usnešení, kde čin jediného momentu rozhoduje o jich osudu a dává směr a obsah celé jich budoucnosti; vyskytují se chvíle takové, kde třeba nám, národům i lidem, rozpomenouti se, nekráčíme-li na cestách bludných a zda-li to, v čem jsme posud hledali výhodu a čest svou, neslouží spíše ke škodě naší a není-li prospěchem a povinností naší obrátiti.
Vážná doba nastala zajisté nyní celé říši i nám. Tam dole na jihu odehrávají se události krvavé, jichžto dosah a konec dnes ještě nikdo z nás vyměřiti nemůže.
Avšak možnosť jest dána, že události ty stanou se příčinou nových útvarů politických jak v říši naší tak i mimo ni.
Za poměrů takových bude mi snad dovoleno, předložiti slavnému sněmu otázku, zda-li i nám obyvatelům tohoto království, zda-li i nám oběma kmenům této země nenastal takový moment rozpomenutí se o obratu a potřeba uvážiti, zda-li činnosť politická, kterou jsme posud provozovali, byla skutečně pro nás oba blahodějná, zda-li instituce, ve kterých jsme posud žili, byly pro nás všecky podporou pokroku jak duchovního tak i hmotného.
Pánové i Ohlídněme se na chvíli chladně, objektivně, bez předsudků na resultáty naší dosavadní konstituční činnosti. Je tomu již na 18. rok, co u nás nastal život ústavní, co osud této země byl více méně vložen do rukou našich, do rukou zastupitelstva zemského.
Ptám se Vás, pánové, mužeme-li se sebevědomím a uspokojením poukázati na resultáty naší činnosti? Můžeme-li říci: hle, to jsme dovedli, to by byl absolutismus, to by byli staří stavové nedokázali, to mohli jsme dokázati jen my, to dokázala svoboda a samospráva v rukou našich.
Pánové! Myslím, že tak hrdou řeč nikdo z nás nebude moci vésti. Zástupcové země požádali sice od lidu našeho velké oběti, požádali na něm mnoho millionů, avšak, pánové, zeptáme-li se: jakých památek, jakých tak řka monumentů naší ústavní činnosti zůstavili, na kteréž bychom mohli býti hrdi, pro něž by na, nás pamatovati musela ještě budoucí pokolení?
Pánové! Co tuto pravím, nemá sloužiti někomu za výčitku. Neb ten není úmysl můj, abych jakýmkoli způsobem roztrpčoval. Avšak chci Vám předložiti jednou takovou přehlídku, objektivně, tak jak se věci přede zrakem mým ukazují.
Ptám se tedy: co jsme za těch 18 let dokázali velkého, abych tak řekl, na věky památného? Postavili jsme velkou monumentální porodnici, velký monumentální blázinec. Pánové, to jsou věci, kerými ovšem musilo se vyhověti potřebě času, a musíme toliko litovat, že potřeba času byla tak veliká. Avšak snad ne bez práva předložil kdosi otázku, zda-li právě ústavy takové, které jsou sice pro choroby společenské nezbytné, jsou také k tomu ustanoveny a hodí-li se k tomu, aby právě na nich jevila se okázalost, aby právě při nich jaksi přinášely se větší oběti než vyžaduje praktičnost, potřeba zdravotnictví a humanita, proč právě při takových ústavech mají se přinášeti zvláštní oběti tomu momentu a zájmu, kterýž jmenujeme monumentálním a uměleckým? Jeden z mých bohužel již zemřelých kollegů svým zdravým smyslem rolníka pravil, že pro ženy a rodičky poctivé ani stotina těch obětí se nepřináší, co se přineslo při nynější porodnici.
Jest ještě jiná věc, na kterou by se mohlo ukázati. Jest to rozšíření a částečné postavení naší techniky, při které vzat tenkráte slušný ohled na druhou národnost zemskou. Že se tento ústav odevzdal opět vládě, nemůžeme haněti, z té příčiny, poněvadž stát i jiné polytechniky v jiných zemích také udržuje.
Důležitější, ač ne velmi nákladný ústav, který zastupitelstvo naše zřídilo, je hypoteční banka. Velký zdar tohoto ústavu je nám důkazem toho, jak velká byla jeho potřeba. Avšak tento velký zdar ukazuje nám spolu, jak každým dnem více a více zadlužuje se náš rolnický stav, naše rolnictvo malé i velké, a kterak přílišným břemenům podlehá, a tu, pánové, myslím, že bychom z toho měli vzíti poučení, že nedosti na tom zříditi hypoteční banky, ale že by zákonodárství naše zemské mělo se především také o to starat, aby hospodářům a rolníkům tak příliš nebylo potřeba takových ústavů.
Pánové! Myslím, že jsem takto ty nejpodstatnější zásluhy naší sněmovní činnosti vykonal. Darmo ohlížel bych se po jiných, abych tak řekl monumentálních závodech a budovách, kteréž by děkovali za povstání své štědrosti a iniciativě zastupitelstva zemského!
Staví se právě dům umělecký; ten však staví spořitelna; museum pro průmysl umělecký bude stavěti stát, jiné průmyslové museum zakládá privátník. Staří stavové regulovali někdy řeku Uprostřed hlavního města a zřídili nábřeží; nyní pak nábřeží musí stavěti pražská obec sama, zastupitelstvo zemské k tomu ničeho nepřispívá. Obec pražská musí se starati o komunikace zemské ve svém obvodu a staví právě veliký krásný a monumentální most; obec pražská restaurovala s ohromným nákladem všecky téměř veřejné budovy církevní i světské a všeliké budovy architektonického umění našeho.
Také náš dóm staví spolek; a tak, pánové, všecko u nás, co jinde zastupitelstva zemská podnikají a staví, zůstaveno u nás činnosti soukromé. My s hrdostí Často ukazujeme na ty hrdé paláce, na, ty hrady, krásné kostely a jiné památné budovy, které zdobí vlasť naši a které zvláště z našeho hlavního města činí dle úsudku cizinců jedno z nejkrásnějších měst na světě.
Ale, pánové, ohlédneme-li se po těch památkách po vlastech našich, vidíme, že všude hynou a rozpadávají se v sutiny, ač neujme-li se jich buď některý spolek chudých umělců, jako se stalo při kapli sv. Kříže neb některá obec nebo sám stát.
Mluvilo se, pánové, o umělecké restauraci Karlštejna, ale zůstalo to při řeči; stalo se usnešení sněmovní, že se má postaviti nové důstojné museum zemské, ale od té chvíle o tom řeči nebylo.
Tak, pánové, musíme si vyznati, že ani jediný ústav věnovaný čisté vědě, pokroku vědy, pokroku umění, za celou tu dobu nebyl založen zastupitelstvem zemským.
Ani jediný pomník umění stavitelského, ani jediné dílo plastiky, ani jediný obraz nebyl nákladem zemským postaven, ani jediný umělec vzdělán nákladem zemským.
Pánové, myslím, když se ohlédneme po jiných zemích, ba i po jiných krajích mocnářství rakouského, musíme vyznati, že v tom ohledu v jiných zemích od sněmův více se učinilo. Pravil jsem, že žádný z těchto ústavů, jakož by slušelo a náleželo, nebyl postaven za celých těchto 18 let naší činnosti, přímo zastupitelstvem zemským, avšak takřka ani jeden ústav takový nebyl udržován přímo a výhradně zastupitelstvem zemským.
Tak, pánové! Naše učená společnost, naše akademie věd, naše museum, naše konservatorium, naše akademie výtvarných umění, ba i naše hospodářské i průmyslové školy: všecky tyto vesměs téměř udržují spolkové a činnost privátní, a podpora, která se jen některým z nich dostává od země, jest skutečně tak nepatrná, že se musí nazvati přímo almužnou nedůstojnou království tak bohatého, království které tolika milliony svých příjmů kryje deficity tolika jiných zemí. (Výborně!)
Musím ovšem také připomenouti, že zastupitelstvo zemské věnovalo mnoho tisíc na podporu staveb silničních, avšak jen jedinou silnici, silnici to z nouze postavilo zastupitelstvo země samo svojím nákladem.
Chceme-li však, pánové, tyto příspěvky položiti svědomitě na váhu, musíme říci, že v této době naší ústavní činnosti nestalo se v oboru tom více, než ve mnohých dobách zařízení absolutního.
Tedy i v tomto ohledu nevyniklo naše zastupitelstvo zásluhami svými a co se týče železnic, ty, pánové, jsme již dokonce zůstavili soukromé spekulaci, která se o to postarala, aby náklad na ně vypočítala na alterum tantum a břemena toho a následky toho nese nyní obecenstvo naše a průmysl náš.
Ptám se tedy, pánové, co vyvedlo zastupitelstvo naše velkého, na vždy památného za celou tu dobu 18leté činnost?
Někdo mi odpoví: Přinesli jsme velké oběti na reformu školství.
Pánové, ano, oběti velké! Ale zdali jsme tím provedli také reformu, to jest posud otázkou. Pánové, nechci vypisovati, kterak se dopustilo, aby autonomie, samou ústavou zaručená, byla zúžena; nechci také mluviti o jiných věcech, ale ptám se Vás, pánové, povězte mi na své dobré svědomí, jste-li přesvědčení že novým zařízením školství pokročilo vzdělání naší mládeže skutečně touž měrou, jakouž vzrostlo obtížení daní za příčinou té tak řečené reformy. (Výborně!)
Pánové! Odvolávám se tu na soud obecný, jest o tom jeden hlas, že mládež naše nepřináší ze škol našich nyní tolik vědomostí ve psaní, čtení a počítání, jakých jest nutně potřebí.
Ba, pánové, slyšel jsem úsudky od znalců odborných a slyšel jsem podobné z úst prostého lidu a z úst nádenníků, že: skutečně děti naše při nynější soustavě v těchto nutných podkladech vší vzdělanosti méně získávají než za předešlé mnoho tupené, ale velmi laciné soustavy. Pánové, soustava naše školní má velké chyby: předně tu, že jest náramně nákladná, druhé, že rozhodování o věcech školských vyrváno z rukou obcí a zastupitelstev okresních a že dáno do rukou nové byrokracie, která nám ukládá břemena bez kontroly; která bez zákonů zemských uvaluje daně na celou zem (Výborně!) a takřka libovolně, a která zároveň učitelstvo uvádí ve pravou služebnost. (Výborně !)
Pánové, jest to podivné ale jest to předce pravda, že jsou lidé, a to lidé, kteří se domnívají býti velmi svobodomyslnými, kteří snad opravdově mají za to že v tomto stavu věci spočívá jakási liberální vymoženosť ústavního života! Pánové, já jsem se vždycky domníval, že rozdíl mezi institucemi svobodnými a institucemi absolutickými záleží hlavně v tom, že při institucích svobodných občané považují se za lidi dospělé, kteří nejlépe rozumějí svým vlastním prospěchům a kterým se následovně řízení těch prospěchů svěřuje, kdežto ve státě absolutním pokládají se občané za děti nedospělé a nerozumné které se musí takřka na vodítkách byrokratického apparátu voditi, aby sobě z nerozumu sami neuškodili! (Veselost. ) Pánové, u nás někteří svobodomyslníci soudí o tom naopak. Oni myslí, jak praveno, že jest to velmi liberální, když se řízení škol odejme obcím a okresům, když se dává clo rukou okresním hejtmanům, kteří na mnoze školství v ničem nerozumí, (Výborně!) kteří v něm obyčejně nemají žádného interessu a kteří na ně také nic neplatí, (Výborně!) a pánové, ke všemu tomu ten smutný úkaz, že se tím učitelstvo mravně degraduje, že se z něho dělá služebnictvo policejní, kteréž musí hlasovati na komando (Výborně! Hlasy: To jest pravda!) a dávati "Stimmungsderichty. " (Výborně!)
Pánové! Takový stav věcí může snad jednomu neb druhému stranníkovi býti v tu chvíli vhod; ale nesmíme při tom zapomenouti starého pravidla "hodie mihi, cras tibi. "
Pánové! Jsou jak jsem pravil, takoví můžové svobodomyslní, kteří mají za to, že by lid sám nedovedl školství říditi rozumně, a kteří mají větší důvěru v pány okresní hejtmany. Já, pánové, nemohu pochopiti, kterak může někdo takovým způsobem urazit lid, z něhož vyšel a voliče, kteří ho poctili svou důvěrou; já jsem naopak toho přesvědčení, že obyvatelstvo v Čechách, německé jako české bez rozdílu, jest dosti vzdělané a dosti dospělé, aby se mohlo samo starati o tyto jemu tak blízké ústavy. Pánové, popírati to, co já tvrdím, bylo by pravou urážkou našeho vzdělaného obyvatelstva, bylo by urážkou hozenou mu do tváře, že není posud dospělým pro svobodu a samosprávu, že potřebuje ještě byrokratického vodítka; avšak, pánové, já si připomínám dobu, kdy obce naše, nejvolněji vládli ve věcech školských a v té, pánové, v té době právě největších obětí přinášely; víme to, že některé obce takřka se až zakrvácely samou horlivostí pro školství a že tehdá přijaly na sebe břemena, kterým nyní už stačiti nemohou. (Ano. Hlasy: Pravda !) Pánové, nemůžeme teda obcím našim, ani českým ani německým učiniti výčitky, že by se ke školám byly chovaly macešsky, a věru mohli jsme s dobrou důvěrou zůstaviti je v jejich rukou. My pak dali jsme jich do rukou takových, do rukou takového organismu, který ukládá na lid náš břemena takřka již nesnesitelná.
Pánové! Jest o tom jeden hlas po vší zemi, mezi obyvatelstvem českým i německým stejný, že to tak dále jíti nemůže, že se tu musí státi obrat nemá-li lid náš tímto zřízením školství našeho býti uveden takřka v záhubu. Sama vláda začíná se již znepokojovat a ministerstvo financí ptá se: "Co pak mně zůstane, když mi to školní výborové všechno seberou?" (Veselost Výborně!)
Na všech stranách při volbách a v peticích ke sněmu a ve sněmích ozývá se již hlas, že v těch věcech jest potřeba obratu a ubohý lid sténá a praví, že když to tak dále půjde, budou z nás samí učení žebráci.
Pánové! Žebráci snad, ale učení ne, neboť i v soustavě vyučovací jsou chyby podstatné, jsou chyby takové, že mládež při tom ohromném nákladu velmi málo se naučí! Jest tedy třeba i tu opravy, aby s menším nákladem naučila se mládež více.
Hlavní tedy vina a chyba v nynějším našem školství jest ta, že s velkými prostředky dokázány resultáty velmi nepatrné a chatrné a že se zapomnělo na hlavní zásadu, že škola národní patří národu. (Výborně!)
Pánové, nemějte mi za zlé, jestli jsem si dovolil postaviti Vám před oči tuto přehlídku naší dosavadní ústavní činnosti; neučinil jsem to k tomu cíli, abych někoho urazil neb tím komu výčitek učinil; činím to, Bůh ví, jen v tom přesvědčení, že jest toho potřeba, abychom se ohlédli na to, co jsme učinili, co jsme dokázali, a abychom se rozpomenuli, zdali jsme skutečně naší samosprávy užili v té míře a s takovými resultáty, jak bychom si toho měli přáti.
Pánové! Já myslím, že také Váš úsudek v té věci není dalek od mého. Ale, pánové, je-li tomu tak, musíme se nyní tázati, v čem jest toho příčina, že naše ústavní činnosť posud byla tak málo plodná. - Pánové, přemýšlel jsem o tom na všecky strany a přisel jsem k tomu přesvědčení, že hlavně nesvornost mezi námi, že dlouhý svár mezi oběma kmeny této země jest hlavní příčinou této neplodnosti. (Výborně!)
Pánové! Nechci jak pravím nikomu dělat výčitku, ale Vy mně přiznáte sami, že stav věcí jest v skutku takový, že takové rozdráždění