historickou událostí: Zřeknutím se císaře Ferdinanda Dobrotivého trůnu a nastoupením na trůn Františka Josefa I., poražením povstání v Italii zbraněmi Rakouskými a poražením odboje v Uhrách zbraněmi Ruskými.

Nastala doba nová pod ministrem Bachem. Tento muž držel sice ještě po dvě následující leta korouhev ústavních oprav zjevně vzhůru: vydal ústavu pro veškerou říši. vydal zemské řády pro veškeré království a země, vydal obecní řád na základě samosprávy a svobodných voleb, a provedl konečně vykoupení robot a závazků z někdejšího poddanství. Jen ty dva poslední předměty ale staly se skutkem a patenty v historii Rakouska věčně památnými, z dne 31. prosince 1851, zřeknuto se všeho dalšího pokračování na dráze ústavní. Nastal pouhý absolutismus. Mistr tohoto absolutismu dovedl si přede vším opatřiti nejhojnějších prostředků k tomu. Utvořil si velkou armádu úředníků, jemu na slovo poslušných a pro svou existenci se třesoucích, byla tu velká armáda vojenská nad revolucí právě zvítězivší, a co se peněz týkalo, tu zvláště dovedlo si ministerstvo Bachovo pomoci k ním netoliko vynucením tak zvané dobrovolné národní půjčky, ale i půjčkami státními, rozprodáním železnic, sloučením všech kapitálů sirotčenských a depositních, kteréž se někdy nalézaly v jednotlivých kasách do pokladny státní, zvýšením všech daní starých i vypsáním daní nových - k tomu všemu přibyla velká armáda policejní, tajná i zjevná, jako žandarmerie, a tak prováděn absolutismus těmito prostředkami po celých 12 roků.

Tato libovláda však nezůstala jen při absolutismu vnitřním, ona prováděla i na kolbišti politiky zevnější staré rejdy ze školy Metternichovy a vymyslila celou řadu nových, ona zahrozila Francii, ona chtěla opět sobě získati takový vliv, jaký byl před dávným časem za Metternicha v Itálii, ona pokoušela se o hegemonii a nadvládu v Německu, ba ona se opovážila učiniti front v Krimské válce proti Rusku, vzdor tomu, že před nedávném ještě zbraně ruské zachovaly Rakousku korunu Uherskou.

Aby k vážným těmto úkazům dostalo se i stránky komické, tedy sluší připomenouti, že do též doby rakouské politiky náleží na jedné straně neuznávání říše francouzské a na druhé straně známý "Schutz- und Trutz-Bündniss" s vévodstvím modenským.

Vrchol dosáhla tato politika trvavší po 12 let - vyzváním Itálie a Francie v nový boj, který se ovšem neštastně skončil na polích Solferinských. Tu teprv, a po takovýchto pohromách napadlo rádcům koruny, že takovým spůsobem i takovými prostředky prospěch říše provésti se nedá, že třeba obrátiti se k národům, že třeba vyhověti jejich potřebám, právům a přáním. -

Mohu mlčením opomenouti pokus, který v tomto směru se stal svoláním rozmnožené říšské rady v měsíci máji 1860 a kladu za počátek této nové a třetí doby prohlášení diplomu ze dne 20. října 1860.

Jak z jedné strany diplom tento potřebám národů a zemí v hlavních rysech odpovídal, jak ale později patenty únorovými zle byl vykládán, a dobrý jeho účinek utlumen, o tom nechci šířiti slov; bylo to vícekráte a určitě proneseno i na sněmu zemském i v říšské radě, pokud jsme v ní měli účanstenství.

Pronesl jsem se - a vztahuji se dnes k tomu v předešlém zasedání sněmu zemského, že vláda spůsobem nepochopitelným a na každý pád neomluvitelným -zanedbala toho, aby říjnovým diplomem v království uherském připravila zcela jiného přijetí, než se stalo tím, že odtud náhle jsou vyhnáni všickni úřadníci císařští a zmocněno se jest staré samosprávy i na úkor národům též uherským, kteří učinivše se před nedávným časem o zachování říše veledůležitými, přece jen bohužel za času absolutismu Bachového poněkud volněji oddychovat směli před nadvládou maďarskou. Pochybení, které se stalo u prohlášení diplomu v Uhrách, mělo za následek hned chybu druhou pro veškerou říši. Chtěl ovšem tuto chybu napraviti ministr Schmerling tím, že vyvinul z diplomu říjnového soustavu únorovou pro veškerou říši, v níž účastenství měly míti i země vlašské a uherské; avšak stalo se to způsobem tak nepřirozeným, tak neopatrným, že napřed již lze bylo předpovídati, že toto ústrojí politiky Schmerlingové není s to, vejíti v celé říši v život. - Jen jediná strana chytila se této povstalé chyby; byla to strana, která toužila po hegemonii nad národy jinými, která bažila po nadvládě; a této straně posloužily patenty únorové ovšem tím, že nadvládě té, která dříve byla považována od absolutismu již předbřeznového a pak od r. 1849 od absolutismu Bachovského, dostalo se jaksi konštituční formy, jakéhosi oprávnění; konsekvence toho až do dnešního dne spatřujeme v. onom roztržení našeho sněmu ve strany dvě.

Dokázalo tím ovšem ministerstvo, že od r. 1848 ničemu se nepřiučilo, ano že velmi mnoho zapomělo, drahých zkušeností již r. 1848 ve prospěch veškeré říše nabytých zapomělo.

Po takovýchto jalových a prázdných zkouškách nezbylo ovšem následujícímu ministerstvu, totiž ministerstvu Belcrediho, nic jiného, nežli zastavení patentů únorových, kteréž se stalo manifestem z 20. září 1865; bylo to však jen zastavení, byl to prozatím jen prostředek negativní; provedení toho, co v diplomu říjnovém leželo a nač se vrátil manifest zářijový, mělo teprv následovati. Tu, pánové, nastala však překážka veledůležitá, ještě před krátkým časem od nás sotva očekávaná. Byla to neblahá válka pruská. Že říše již předešlými událostmi a válkami předešlou politikou sesláblá, takřka na poslední groš vydřená, opět byla zapletena do svízele takového zevnějšího, to pánové, přičítati jest oné staré politice, která hleděla piklů a rejdů mimo Rakousko a zanedbávala Rakousko způsobem nezodpovídatelným, (výborně ve středu) a stala se dědičnou: ministerstvu z roku 1861.

Nepochybně, že chtělo ministerstvo za to, co ztratilo na polích Solferinských, nabyti náhradu v severním Německu v Šlesvigholštýně, z čehož pak pošla nešťastná válka s Pruskem, která porážku Solferinskou ještě u větší míře opakovala na rovinách Králohradeckých (hlasy: tak jest!). Tato politika plna nepravosti proti národům vlastním, plna ješitnosti, neopatrnosti, ba plna nevděku proti přátelům zevnějším, ta politika, pánové, se opětovala i v době, kde již Rakousko samo se poznalo a nastoupilo diplomem říjnovým cestu pravou. Pakliže jest jen poněkud pravdivé to, že neštěstí vede k poznání sebe samého a na cestu dobrou, tu by věru Rakousko mělo a muselo býti již na cestě dobré; avšak, bohužel není to posud, ano shledávám toho pravý opak. - Že ministr Belcredi nemoha provésti to, co sice obmýšlel, čemu ale na každý pád liknavostí svou a neodhodlanosti sám překážky spůsobil, to se zapřít nedá. Že odstoupil, učinil sice dobře, udělal to co muž poctivý, né-li v té míře státnicky moudrý a odhodlaný, jakž jsme do něho byli očekávali. - Avšak učinil to pozdě a učiniv tak, zanedbal aneb nepoznal povinnost svou, aby předce jednou byl rádce koruny, nejjasnějšímu vládci a zeměpánu oči otevřel a na to poukázal, jakým pohromám Rakousko, sotva z nich vyšedší, jde poznovu vstříc. - Ministerstvo Belcredi-ho má na svědomí to, že zanedbalo připraviti půdu pro vyrovnání s Uhry zcela jiným spůsobem, než jak se stalo tím, že z uherského sněmu přijata jest práce pouhé komise, která již má býti netoliko základem porad, ale již i základem jaksi hotového vyrovnání s Uhry. Povinností toho ministerstva bylo, aby naproti sněmu uherskému bylo uznalo a použilo celou váhu ostatních sněmů zemských. Měloť především učiniti jim po právu tím, aby sněmové zemští v posledním roce minulého šestiletí byli mohli přikročit k opravám řádu volebního a mělo být zvláště šetřeno sněmu charvatsko-slavonského. Na základě opraveného volebního řádu mohli sněmové ovšem pak býti rozpuštěny; ale mělo a mohlo se to stát i se sněmem království uherského a pak by byl býval pevný základ ku srozumění se stejně závažnými hlasy všech království a zemí (výborně. ) Co však učinilo ministerstvo Belcrediho před odstoupením na místě toho? svolalo na starých základech nově zvolené zemské sněmy k mlhavé nové říšské radě mimořádné a tím ministerstvo Belcrediho si vykopalo samo svůj hrob. Tím ukončila se doba třetí, kterou bych nazval dobou nejoprávněnějších avšak způsobem neočekávaným sklamaných nadějí národů rakouských. - Jest to osudné, že právě na nešťastném bojišti Králové-Hradeckém nalezlo Rakousko muže, jemuž, ačkoliv jen málo měsícův dýše vzduch Rakouska, najednou jsou svěřeny takřka samostatně všecky osudy říše i vnitřní i zevnější. Kdyby se člověk historie neb zdravého rozumu tázal, jaké příčiny mohly k takovému desperatnímu prostředku vésti, tož by sotva člověk nalezl odpověd jinou než asi tu: "poněvadž to nešlo s lidmi domácími a poněkud alespoň poměrů rakouských znalými, tedy to snad půjde s takovými, kteří o těch poměrech ani zdání nemají (výborně). Jiné příčiny pánové, může snad nalézti ten, komu přístupny jsou kruhy vyšší a užší, ale my a národ nás je sotva najdem.

Kterak to nové ministerstvo si počíná, to leží před námi; zdá se mi to as tak, jako by člověk, který pobyl několik neděl v českých láznich, několik neděl ve Vídni a několik dní v Pešti a přitom pilně byl čítal žurnály vídeňské, chtěl říci, že poznal dostatečně poměry Rakouska. Pánové! že můj úsudek není nepravý, toho svědectví jest nejlepší několik konsequencí, které se vyvést dají z ministerského reskriptu dne 4. února tohoto roku. Stojí v něm z předu hned uznání, že císař pán měl úmysl, pojistit všem zemím a královstvím svým při vyrovnání záležitostí pospolitých stejně závažných hlasů a že chtěl poskytnouti k tomu zároveň pevného základu. (Výborně). Lituje hned na to ministerstvo, že se to potkalo s těžkostmi, že se to stalo nemožným; a proč? Předně, poněvadž prý nedošel tento úmysl císařský všady nadějného uznání, ano že se mnohonásobně vykládal tak, - jako kdy by se tím chtěla vzít všecka naděje na upravení ústavy zaručené diplomem říjnovým i manifestem zářijovým. - Avšak pánové, odkud pak přišlo ministerstvo k tomu přesvědčení? Vyslovili se o tom sněmové? (výborně). Od 4. února jsme žádného sněmu neměli! Tedy kdo se v tom vyslovil mnohonásobně a tak hrozivě, že se musilo říci: císařské slovo, které je dáno národům, nemůže býti splněno proto, že se nepotkalo se žádoucím uznáním ano s pochybnostmi z mnohých stran? (výborně). Odkud, ptám se, pánové! taková pochybnost'? Od sněmu zajisté ne; pakli od někuď jinuď, na tom nic nezáleží (výborně). Praví sice ministerstvo samo, že ani takový výklad nemá skutečného důvodu a předce je dostatečným, aby nám dvakráte císařským slovem zaručené slíbení udělalo ničím! Druhá příčina, pro kterou se císařské slovo nemá stát skutkem, jest jakýsi nenadálý příběh! Jaký to příběh ? O tom nás poučuje odstavec další. Ten příběh znamenitý a neočekávaný, který takový převrat v celé politice najednou uspůsobil, jest jednoduše ten, že na královský reskript k sněmu uherskému, sněm uherský posud neodpověděl. Avšak odpověděl snad později? Ještě posud neodpověděl.

Ministerstvo samo praví dále, že jest jen naděje, že příznivě odpoví (výborně). Za jakou cenu jest koupena tato naděje? Pánové, za cenu tutéž, jako ji lehkovážně poskytnula slabá vláda roku 1848 Uhrům; za uherské ministerstvo, i snad za ministerstvo války, které tenkráte uděleno bylo Uhrům též, a které potom osvědčilo se tím, že i pluky neuherské učinilo služnými odboji uherskému. - Zde, pánové, se poněkud události od roku 1848 opakují.

A jest to právě jaksi osudné, že právě nyní v měsíci únoru zemřel onen muž, jehož činnosti i v Čechách rádi sobě připomínáme, který ale tyto neblahé zkušenosti v Uhrách prožil, jest to slavné paměti nebožtík arcikníže Štěpán, bývalý přednosta království českého a později palatin Uherský.

Tedy za pouhou naději, že sněm Uherský něco přislíbil, co snad někdy vykoná, dáno Uhrům zvláštní ministerstvo! Ještě také další příčina toho se uvádí, aby prý někdo byl, kdoby žádosti vlády hájil před sněmem Uherským. Což pak, pánové, vláda a císař pán neměl dosud žádných jiných orgánů, kteří by byly tendenci vlády před sněmem hájily, než právě ministerstvo uherské? Tady stojí dále, že pro tyto události rozhodla se vláda, totiž ministerstvo, učiniti žádostem Uhrův hned z předu za pouhé přislíbení úplně za dost! Teď ale následují dále ještě dvě příčiny, které prý zvláště ministerstvo k tomu pohnuly. Jedna příčina jest, že Rakousko již dlouho postonává na konstituční organisaci, a že zapotřebí v souhlas přivésti staré právo uherské s novými institucemi svobodnými. Tedy základ vší ústavnosti rakouské říše spočívá s jedné strany ve starém právu uherském; s druhé strany v ničem jiném, než v novomódních svobodných institucích, jimiž obmýšlí ministerstvo Beustovo také nás. (Veselost, výborně!)

Pánové, vyřklo něco takového to samé ministerstvo, které svolává nás na ústavní radu říšskou; tedy nemohlo býti tajno ministerstva, co stojí v článku VI. ústavy únorové, že rakouský konstitucionalismus, totiž základní zákonové celé říše záležejí ještě v něčem jiném, než v starém právu uherském, a v novomódních institucích. (Výborně!) Finis coronat opus! To učinilo ministerstvo v reskriptu, kde praví, že nebude dále zapotřebí žádného vyrovnávání s Uhry, že postačí, když nově svolané zastoupení cisleithanské uslyší zprávu o tom od ministerstva, a jeho ospravedlnění. To jest, pánové, vyčerpání článku 13. ústavy únorové tak ohromným způsobem, že sotva sám Bach by se byl toho dopustil! (Výborně!) A nyní, pánové, následuje velké potěšení; totiž to, že až se všecko to tak provede, pak že dostaneme opravu paragrafu 13. a že dostanem zákon o zodpovědnosti ministerstva. Nepochybně proto, aby budoucně žádné ministerstvo nesmělo se opovážit, na to sáhnouti, co ministerstvo Beustovo samovolně a samolibě sosnovalo. (Bravo, Výborně).

Chce-li pan ministr Beust na útraty říše prováděti takové experimenty, tož ovšem jest už šťasten tím, že se stal právě ministrem velké říše rakouské, byv dosud ministrem maličké země německé, utonuvši takřka v Prusku. Štěstí, to však bude jen tenkráte velikým, když bude co možná nejkratším, neboť takové experimenty a zkoušky na útraty říše a národů rakouských na delší čas provésti se nedají; ony mohou jen v krátké době míti za následek bud novou pohromu, jako byla na polích Králové Hradeckých, aneb odstoupení ministerstva Beustova.

Jestliže pak toto nebezpečí se stane skutečně pohromou, tož ovšem bude ministerstvu, které to zavinilo, as tak lehko, jako bylo ministerstvu Bachovu po katastrofě Solferinské; ale jak při tom bude říši rakouské a národům? To, pánové, jest věc velmi povážlivá a takovou otázku sobě klásti má především sněm zemský přísnou povinnost.

Nedaji se, pánové, takové experimenty více zaplatiti odstoupením zemí organicky s Rakouskem nesouvislých.

Takových zemí už nemáme, jaké byly 2 království vlašské; sněm království českého, který k této důležité otázce přikročiti má, učinil v posledním šestiletí znamenitý pokrok a díky buďtež jednomu každému, kdo se k tomu přičinil. Pokrok veliký to byl, že na vzdor nespravedlivému řádu volebnímu stojí sněm v majoritě takové, jaká téměř odpovídá skutečnému složení země české.

Tento příklad osvědčivší se posledními volbami, následovala i družná Morava; tento příklad i následovali jiné země bud celkem aneb aspoň z větší části slovanské, ba i některé německé a na těchto zemích záleží, a nepochybně že i tyto všechny země ozvou se hlasem závažným, aby Jeho Veličenství nejjasnějšímu císaři a králi našemu zřejmě a určitě se povědělo, že v říši rakouské ani ústavní centralismus, ani dualismus provésti se nedá; poněvadž potřebám a právům i budoucnosti národů rakouských odporuje. (Výborné v pravo. )

Říše rakouská, pánové, - již kolikráte o tom byla řeč - nově upravena co stát právní nemá míti žádného výstředního rázu národního, ona má býti říší všem národům stejně ochrannou.

V takové říši ovšem nebude lze prováděti snad takových anexí, jakých provedla Italie a jako je provedlo Prusko.

Avšak, pánové, Rakousko v celém svém sestavení, v celé své minulosti a budoucnosti takového povolání žádného nemá; Rakousko má povolání zcela jiného; bude-li mu věrno, nemá věru se co obávati, že na něj sáhne ten neb onen soused, aby si z něho kousek uzmul. Spokojenost národů rakouských bude nejlepší záštitou a nejlepší garancií proti budoucím pletichám, a bude spolu příležitostí, aby Rakousko tak upravené sobě získalo beze zbraní a krveprolití netoliko přátel na východě a na jihu, ale snad při se nahodilé příležitosti i náhradu mnohonásobnou.

za to, co pozbylo odstoupením organicky nesouvislých zemí italských. (Výborně. )

Úloha státu evropského moderního není dobývati mečem to, co k čemu nechce; to činívali někdy sveřepí Turci a o to se pokoušel Napoleon I.; avšak moc Turků přišla v nivec a Napoleon Velký těchto zkoušek pykal, ukován jsa k horským skalinám Svato-Hellenským. (Výborně. )

Garancii, aby jediný ješitný, povinností svých nevědomý zlý rádce koruny mohl říši libovolně zaplétati a v šanc dávati pohromám takovým., jichž bolesti nelze zhojiti než v několika generacích, garancii proti, tomu neshledávám snad v nějakém psaném paragrafu o odpovědnosti ministerstva, shledávám ji, pánové, jen v tom, když říše se upraví po právu a k spokojenosti národů, a ti národové budou vykonávat mocí neodvolatelnou takovou garancii sami. (Výborně. )

Pánové! to měl, to musel, ve slovech ovšem jiných než já jsem pověděl, vyřknouti před Jeho Vel. nejm. císařem a králem sněm český; doufám, že i jiní sněmové též v tomto způsobu se vysloví a poněvadž tyto pravdy, které jsem zde pronesl, shledávám vyslovené v adrese, pro tuto příčinu z celého srdce hlasuji pro adresu. (Trvající výborně ve středu. )

Oberstlandmarschall-Stellvertreter Dr. Bělský: Der Herr Abgeordnete Wolfrum hat das Wort.

Wolfrum: So'"nahe es auch liegt, über die Vorschläge der Majorität der Kommission sich in langen staatsrechtlichen Excursionen auszulassen, So werde ich doch den Anlaß dazu nicht ergreifen. Bei der Beantwortung der von dem hohen Hause der Kommission gestellten Frage, war es für mich feinen Augenblick zweifelhaft, wie ich stimmen werde. Wenn das Gesetz so klar und deutlich spricht, wie der §. 16 der erst unlängst von mir neuerdings angelobten Landesordnung, dann konnte sich in meinem Gemüthe nicht einen Augenblick ein Bedenken hegen. Und in Erfüllung dieser von mir erkannten Pflicht habe ich dem Antrage der Minorität Zugestimmt. Ich würde auch sehr wenig Veranlassung gefunden haben, in dieser Debatte mir das Wort zu erbitten, wäre nicht in dem Adreßentwurfe der Majorität ein Ausdruck enthalten, der mich zwingt, mein Wort laut und offen zu erheben, damit es nicht scheinen könne, als wenn für die ganze Bevölkerung Böhmens dieser Ausdruck gebraucht werden konnte.

Int Adreßentwurfe heißt es: Er - nähmlich der hohe Landtag - würde kein treuer. Dollmetsch der Gefühle und Rechtsanschauungen des Volkes fein, wenn er es nicht ausspräche, daß das Königreich Böhmen, welches feinen Stolz dareiu setzt, ein vollberechtigtes, unabtrennbares Glied des ganzen Österreichs zu sein usw. Nur insofern mit diesem Ausdrucke die ganze Bevölkerung Böhmens gemeint werden wollte und insofern darin der Sinn liegen würde, daß alle Rechtsanschaunungen, die in der Adresse der Majorität entwickelt Werden, auch die Rechtsanschaunngen der gesammten Bevölkerung von Böhmen wären, so muß ich im Namen des Theiles, welchen ich zu vertreten die Ehre habe, jedenfalls eine Teilnahme daran auf das Lanteste und Entschiedenste ablehnen (Bravo! links). Wohl wünscht unsere Bevölkerung geregelte und gesetzliche Zustände, aber ein neues Staatengebilde, ein neues Staatsrech im Kaiserstaate, das erwartet sie nicht aus den Beratungen ihrer Vertreter hervor-gehen zu sehen. Unsere Bevölkerung hält die Grundgesetze des Kaiserstaates und die Grundgesetze der Königreiche und Länder und darin sind auch inbegriffen die Grundgesetze des Königreiches Böhmen, durch die von Sr. Maj. freiwillig gegebenen und Wiederholt bekräftigten Grundgesetze für festgestellt.

Allerdings leidet der Stadt- und Landbewohner tief an. den Schwankungen dieser wichtigsten Gesetze, aber unsere Bevölkerung sie richtet das ge-. sunkene Vertrauen daran, daß von nun an das von Sr. Maj. Freiwillig gegebene Grundgesetz der alleinige. Boden fei, auf welchem die Veränderungen in der Verfassung des Reiches vorgenommen werden. (Bravo! links).

Unsere Bevölkerung hofft, daß von nun an,. treu dem Grundgesetze, Reichsgesetze mir erlassen Werden können unter der Mitwirkung der Vertreter des Volkes; unsere Bevölkerung erwartet aus den Beratungen der Volksvertreter hervorgehen zu sehen. die Ordnung des Staatshaushaltes, die Ordnung des Geldwesens; sie erwartet, daß die Justizgesetze den Anforderungen der Zeit angepaßt werden, sie erwartet dringend, daß wir eine raschere Justizpftege erhalten und eine feste, geordnete, rafche Verwaltung. (Bravo!)

Aber unsere Bevölkerung erkennt auch, daß alle diese Gegenstände nur danu fegensreich wirken und ins Leben eingeführt werden können, wenn sie gemeinsam am Sitze des Reiches von der Regierung in Verbindung mit den Volksvertretern berathen werden. Sie. fürchtet die Majorisirung dort, an dem Sitze des Reiches nicht. Weil sie weiß, daß ihre Vertreter an der Abfassung ihrer Gesetze mitwirken, weil sie weiß, daß die Weisheit der Krone eine Ungerechtigkeit niemals zulassen werde. (Bravo !)

Aber, was vor allem unsere Bevölkerung erwartet, das ist, daß der Rechtsstaat Wahrheit werde, daß dasjenige, was Gesetz ist, auch Gesetz bleibe und unverbrüchlich gehalten werde, so lange es nicht auf dem gesetzlichen Verfassungswege abgeändert worden ist! (Bravo!) In dieser Erwartung unserer Bevölkerung, in dieser Anschauung haben sie ihre Vertreter gewählt und erwarten von deren Pflichttrene und Eiser die Erfüllung dessen. Nun Was Werden wir dann unseren Wählern mitbringen, wenn die Wünsche, die die Majorität der Kommission im Adreßentwurfe niedergelegt hat, gewährt werden? Die von allen so sehnlich erwartete, in allen anderen Staaten mit Begeisterung ergriffene befchließende Volksvertretung am Sitze der Reichsregierung, die ist zuruckgewiesen und damit das einzige Mittel zurückgewiesen, um den Wohlstand des Volkes auf festen und dauernden Grundlagen wieder herzustellen. (Bravo! links). Entgegen allen Lehren der Geschichte, werden wir unseren Wählern den Schwerpunkt des Reiches in einzelne Theile gelegt, bringen und nicht dorthin, wo die Macht ist. Wir werden unseren Wählern zurückbringen, daß diejenige Hand, die uns von dort gereicht worden ist, von den Vertretern des Volkes zurückgewiesen wurde, daß von nun an diejenigen Gesetze, welche die Wohlfahrt des Reiches bedingen, welche auf die Wohlsahrt der Bevölkerung einen wesentlichen und unermeßlichen Einfluß ausüben, nicht mehr mit den Vertretern des Volkes berathen werden können, man will nicht diese gesetzliche Bahn; die von Oben uns geboten wird, man will eine freie Bahn, eine Bahn so frei, daß die Vertreter, die an den Sitz des Reiches geschickt werden, nicht einmal etwas beschließen dürfen, so lange nicht Dasjenige, was sie berathen haben in den einzelnen Theilen, - in jedem besonders - wird genehmigt sein. Unsere Bevölkerung erkennt wohl, daß auf diese Weise die. Ordnung der staatswirthschastlichen und volkswirthschaftlichen Zustände Desterreichs in unabsehbare Ferne gerückt sein wird, sie erkennt, daß dann während dieser endlosen Verhandlung für die Bedürfnisse des Staates, ohne die Mitwirkung der Volksvertreter, müßte Vorsorge getroffen werden. Sie erkennt, daß, da das Gesetz ost eingreifend in die Wohlfahrt des Volkes einwirkt, oft ein tief einschneidendes Gesetz ohne die Vertreter des Volkes müßte erlassen werden. Unsere Bevölkerung sieht wohl ein, daß auf diese Weise, wenn dieser Weg betreten wird, während dieser endlosen Verhandlungen die Staatsnotendruckerei ihre verhängnißvolle Thätigkeit wird fortentwickeln, (Bravo! links, Hört! Centrum, ) und Gesetze, wie das Heeresergänzungsgesetz, sie werden unverändert in die Wirklichkeit treten (bravo, bravo sehr gut, links). Mau tausche sich nicht, man täusche sich ja nicht über Dasjenige, was man vornehmen will. Man gebe sich keiner Täuschung hin für diejenige traurige Wirklichkeit, welche uns die letzten verhäugnißvollen 18 Monate schon vorgeführt haben. Wer dieses nicht sehen will, für den war die ganze von uns durchlebte Zeit vergebens durchlebt; sie war ihm vergebens vorgeführt. Wer dieses nicht glauben will, für den sind die Lehren der Geschichte vergebens und für den werden auch die Ereignisse nicht derart belehrend sein, daß dieselben stärker sind als der Wille des Menschen. Wo dieser Weg hinführt, meine Herren, das ist leicht vorauszusehen. Ich folge auf diesen Weg nicht; ich folge nicht auf. diesen Wege aus meiner innersten, eigenen Ueberzeugung, ich solge nicht auf diesen Weg im Interesse der Bevölkerung, die ich zu vertreten die Ehre habe. (Bravo! links. ) Ich werde daher im Gefühle meiner erkannten Pflicht für das Gesetz stimmen, und mich dem Antrage der Minorität anschließen. (Stürmisches Bravo! links).

Náměstek nejvyššího maršálka dr. Bělský:

Pan Zeithammer má slovo.

Otakar Zeithammer: Slavný sněme! Poněvadž z opačné strany dvakráte již zaslechli jsme ujištění, že strana ta jedná v úplném souhlasu s obyvatelstvem německým, s voliči svými, chtělbych si i já hned z počátku slov svých taktéž vyhraditi totéž stanovisko, že i my stojíme úplně na základě srozumění s voliči našimi, (výborně!) neb co se právě na příklad osoby mé týče, mohl bych poukázati k tomu, že zvolen jsem byl ve smíšeném okresu, v okresu smíšené národnosti, že jednosvorně jsem byl volen od Čechů i od Němců.

Pánové! Dobrozdání menšiny hlavně opírá se o dva punkty: Předně dotýká se formální stránky, a za druhé stránky materielní, neboť praví se, že má menšina za to, že sdělení vlády nevymáhá toho nevyhnutelně, aby se podala nejpokornější adresa, za druhé pak jsou uvedeny i materielní důvody, proč strana tato nechce přistoupit na stanovisko většiny.

Chci se obrátit k jedné, pak k druhé stránce tohoto dobrozdání.

Pánové! Byly doby, kdy sněmové království. Českého svolávali se zvláštními reskripty královskými, byly doby, kdy král Český obracel se v důležitějších okamžicích k sněmu království Českého přímo; a i nyní nevyskytuje se příležitost důležitější, kdyby král nepromluvil přímo a bezprostředné k sněmu uherskému a chorvatskému. Taktéž i my zástupcové na sněmu českém očekávali jsme, že v době, kde skutečně stát rakouský otřásá se v základech svých a kde národ český povolán jest, aby mocí a plnou silou svou stát zachránil a ho podporoval, že i my oblaženi budeme bezprostředním promluvením nejjasnějšího panovníka, krále našeho.

Lítost vyslovuje návrh adresy nad tím, že se tak nestalo.

Avšak, pánové, musíme uvésti pravou příčinu, proč tak se nestalo.

Po dlouhé doby již staví se rádcové koruny mezi nejjasnější trůn a mezi národ, rádcové koruny, neznající ni tužby, ni nároky, ni city, ni upomínky národu našeho. (Výborně!) I nyní v tomto okamžiku, kde jasný panovník povolal nás všecky k zbudování Rakouska, i nyní staví rádcové koruny mezi národ a mezi slavný trůn kus papíru, (Výborně!) v němžto vyslovují ne zásady, nýbrž osobní náhledy, téměř bych řekl o tom, jakým spůsobem upraveny býti mají státoprávní poměry.

K tomu druží se, že před krátkým časem bohužel stalo se nám z úst zástupce cís. vlády opakování toho, co jsme už několikrát slyšeli, že v tom tak důležitém úkolu, pospíšiti si má sněm království českého, že jemu nemůže býti popřáno více než 10 dní a konec tohoto měsíce že má skutečně také býti koncem zasedání.