které ještě za našeho věku císař a král náš Ferdinand u prostřed nás žijící přísahal a následovník jeho nemohl nabýti jiného práva, než to, které předchůdce jemu postoupiti mohl.

Pánové! připomínám ještě jeden důležitý skutek v životě státním. Jest to pragmatická sankce. Tato pragmatická sankce vydána byla ovšem z vlastní moci císařské, avšak odevzdána všem sněmům aspoň čelnějším k přijetí a zejmena stalo se tak, že předložena byla ku přijetí a schválení sněmu českému, 12. října 1720. Sněm český vzal pragmatickou sankci v úvahu a přijal ji dne 16. října 1720 a vydal o tom zvláštní akceptační akta, kteráž byla vložena do desk zemských, podobně jak tento skutek byl vložen do závěrku sněmu téhož roku 1720. Následkem toho osvědčil císař sněmu českému své poděkování zvláštním reskriptem ode dne 3. března 1721. Pánové, tehdáž ještě stavové a sněmové čeští rozmlouvali s králem svým přímo, s panem Beustem ale nemluví. (Výborně v centrum. ) Všecky tyto akta vzhledem přijetí pragmatické sankce vloženy jsou do protokolu od 27. března 1721 a vloženy do desk zemských. Pánové, při této příležitosti dovolím si připomenouti věc, která snad ne každému v tomto sněmu bude známa, že pragmatická sankce byla přijata též 21. července 1721 od stavů krajiny Chebské, tedy o rok později a sice zvláštním způsobem, v kterém tato krajina si vyhradila, že jakožto krajina k říši německé přináležející a toliko pro zástavu koruně české postoupená přijímá tuto aktu toliko s takovým způsobem, aby tím poměr její k říši německé žádné změny neutrpěl. To sloužiž na poučenou pánům těm, kteří mají za to, že koruna česká byla v podobném stejném svazku k říši německé. (Výborně v centrum. ) Však o tom později i sám Velký Fridrich, když dobýval Slezska, zvláštním způsobem dosti zřetelně se vyslovil a když vzal possessí knížetství slezského, výslovně řekl, že uvazuje se v držení této země ne co země říše německé, nýbrž co samostatné země, někdy ku koruně české patřící. Teda král Friedrich dobře věděl o poměru koruny české k říši německé. Avšak, pánové, to jenom exkurse, kterou jsem si dovolil; ale připomenul jsem pragmatickou sankci z té příčiny, poněvadž vidno, že i přijetí pragmatické sankce jest způsobem dvoustranným, a že stavové též pragmatickou sankci přijali v úplném znění jejím a že úplnou dědičnost přiznali, že k tomu vyslovili jakési ohražení, kteréž má nesmírnou důležitost svou. Praví sé tam: "zavazujeme se, že i my i potomci naši již často jmenovaný řáď o posloupnosti od Jeho Veličenstva vydaný ve všech jeho kusech nejen držeti a zachovávati ale i statkem a hrdlem jako naše věrnost a povinnost žádá, každého času hájiti chceme, poněvadž se nejponíženěji důvěřujeme a naději toho máme, že naše nejponíženější stavy a obyvatelé tohoto království nejen při zmíněné zlaté bulle a majestatu, které za základní zákony země platí, ale i při všech privilegijích od nejmilostivějšího císaře Ferdinanda a potomků jeho stvrzených, jakož i při našich starodávných řádech a zvycích zachovati ráčí. "

Pánové, z toho vidíte, že při vší zdvořilosti a poslušnosti formy; v které stavové čeští pragmatickou sankci přijali, k tomu i výminky svoje přivěsili.

Ovšem, pánové, tato osobnost království českého a koruny české byla vždy i od cizích stavů uznávána.

Nemohu na to mnoho dokladů přivésti, ale o  jedné věci chci se předce zmíniti, poněvadž jest velmi zajímavá.

Když se jednalo u assemblée nationale ve francouzském sněmu o vypovězení války říši rakouské, která ještě tehda tak se nejmenovala, učinil zpravodatel Pastorel následující návrh:

"L'assemblée nationale decréte, qua il y alieu a déclarer la guerre au roi de Bohéme et de Hongrie. "

Tato věc byla přednesena králi Ludvíkovi a později uzavřela l'assemblée nationale konečně takto: L'assemblée nationale decréte sur la proposition formelle du roi et apres a voir decréte l'urgence la guerre cortre le roi de Hongrie et de Bohéme.

Pánové! z toho jediného příkladu vidíte, že. ovšem i Francouzi a jiní národové o stejném právu království Českého a koruny české věděli, a že i  tehdáž korunu Českou pokládali jako za zvláštní stát ve spolku říše Rakouské, zvláštní stát, spojený jenom dynastií.

V těchto poměrech se nezměnilo nic podstatného, neboť císař František, když prohlásil říši Rakouskou za císařství roku 1804, učinil to s tím zvláštním dokladem, že tím se ničeho nemění v právech jednotlivých našich státův; pravím státův, "der einzelnen Staaten", mluví o tom tedy v počtu množném. Pánové! v tomto stavu věcí a státního práva země naší došli jsme roku osmačtyřicátého; tu nastala doba velkých převratů a změn neustálých: nejprve císař a král náš vydal nám patent od 8. dubna roku 1848, v kterém netoliko státní právo této země a koruny České bylo přiznáno, ale království Českému také odpovědná vláda přislíbena, (hlasy: tak jest!) zvláštní ministerstvo odpovědné a, panové, toto nejvyšší rozhodnutí J. Vel. císaře Ferdinanda ze svobodné vůle vyšlé posud nikdy nebylo zrušeno a má posud moc práva. (Výborně. ) - Dne 25. dubna vydána jest oktroyovaná ústava pro říši rakouskou, avšak tato, jak známo, neměla dlouhého trvání. 16. máje již byla zrušena a proklamací od 1. června. svolán byl ústavodárný sněm do Vídně. Dne 2. prosince 1848 nastoupil císař František Josef trůn svůj a vyzval ústavodárný sněm, tehdáž v Kroměříži rokující, aby práci svou a dílo své v krátce dokončil. Avšak nedlouho na to byl tento ústavodárný sněm, když byl právě práce své dokonal, rozpuštěn a byla vydána oktroyovaná ústava pro celou říši od 4. března 1849. Avšak i ta ubohá neměla dlouhého trvání a ústava zemská, kteráž na to krátce vyšla rovněž i jak tato ústava oktroyovaná byla zrušena a vydány jsou tak řečené "vedoucí články neb zásady"; avšak i ty neměly dlouhého trvání: po válce vlašské uznáno zapotřebí svolati tak řečenou rozmnoženou říšskou radu a následkem toho vydán nejvyšší diplom; po diplomu následovaly známé statuty Goluchowského, avšak i ty ve velmi krátké době vzaly za své, ale i diplom za nezměnitelný prohlášený bohužel musil utrpěti změn patenty vydanými v únoru, avšak i tyto neměly dlouhého trvání, byly sistirovány v září a uzavřeno, že se má státi vyjednávání s Uhry a resultát tohoto vyjednávání byl, že má být předložen sněmům ostatním k podání hlasů rovně vážných.

Konečně ani sněmům se toto právo nezachovalo, nýbrž zase se věci změnily a vydán patent, kterým uzavřeno a ustanoveno, že resultát vyjednávání s Uhry a tedy upravení celé této státoprávní otázky má být předloženo mimořádné radě říšské. K této mimořádné radě říšské byli jsme svoláni, pánové! byli jsme svoláni k tomu konci, abychom do takovéto mimořádné rady říšské volili poslance; avšak když jsme se sešli, opět oznámeno nám, že to nebude tak zvaná mimořádná rada říšská, ale že to bude tak řečená ústavní rada říšská, ale ústavní, o kteréž žádná zdravá logika tvrditi nemůže, že by se v ústavě únorové zakládala.

Pánové! jest to skutečně žalostná situace, když pohlédneme, abych tak řekl, na toto bojiště, na kterém leží tolik mrtvol všelikých ústav zkoušených a na kterém pohřbeno tolik nadějí a práv našeho národu (výborně). Jako v nějakém kaleidoskopu obrací se právo v pravo i v levo (výborně); táží se vás, pánové, kam takovým způsobem a po takových cestách konečně dojdem? Jest to skutečně žalostné a nám v takovém stavu věcí nezbývá nic jiného, než držeti se toho, co nám po otcích zbylo a co jsme po nich zdědili (výborně), totiž státního práva českého (výborně), a jestliže toho se spustíme, spustíme se do onoho vlnobytí, do moře bezedného, do moře bez vesel a - utoneme. My pak, pánové, utonouti nechceme, (silný hlas z české strany na levici: nechceme, nepokoj), my máme právo, abychom se drželi, pevně toho, co jsme zdědili po otcích svých. Pánové! státní právo koruny české jest skutek a resultát mnohavěké ba tisícileté činnosti našeho národu.

To je resultát velikých bojů, často slavných a vítězných, často i nešťastných ale vždy čestných, které podnikal národ náš k uhájení své individuality a své osobnosti politické. Tuto osobnost politickou, tuto individualitu zachovali jsme až do této doby a bylo by to zradou na našich otcích, kdybychom od ní z dobré vůle pustiti chtěli (výborně v pravo a v středu); a vydat se chtěli v něco docela nejistého (výborně v pravo a v centrum). Pánové, věc ta a toto státní právo a tato osobnost království českého jsou nám nade všecko drahé. Pánové, my chceme upřimně a v každém ohledu bez všech úskoků, by plná rovnoprávnost v naší vlasti byla provedena; rovnoprávnost obou národností; ale toho, pánové, si zapřít nemůžeme, že to, co po tolik věků v historii české bylo vykonáno, hlavně zásluhou českého národu jest a že sláva této země jest naše sláva! (výborně, v pravo a centrum). Pánové, když tak věci stojí, nemějte nám za zlé, že s celým srdcem visíme na těch nemnohých ostatcích, které jsme zdědili po otcích svých.

Pánové, v životě jak jednotlivců tak i celých národů neposledním činitelem jest cit a srdce lidské. Jen ze srdce lidského vycházejí velicí skutkové a hrdinské činy. Jsou věci, které se žádným počtem, žádnou váhou meřit nedají, aniž rozumem chladným vyměřit; neb i srdce má své právo a jest velkým faktorem v životě národů i států. Byl by to chatrný státník, který by to uznati nechtěl a který by se se srdcem celého národa lehkovážně do boje pustiti chtěl! (výborně, brávo v pravo: ) My. pánové, zajisté nechceme žádným způsobem majorisovat ani německé krajany ani koho jiného, ale také. my nechceme se dát majorisovat; my chceme svobodné úmluvy, kteráž neprejudikuje ani jednomu ani druhému, ale která právo každého jednotlivce zachovává a chrání. Pánové, na sněm takový, jaký se navrhuje, přistoupiti my nikdy nemůžeme. Takový sněm mohl by rozhodovat o právech našich, mohl by smazat, co nám po otcích našich bylo odkázáno a co zachovávat máme právo i povinnost. Takový sněm byl by veliké a vždy rostoucí nebezpečenství netoliko pro politickou individualnost naši, ale i pro národnost naši. My milerádi chceme postoupiti zastoupení celé říše, cokoli je potřebná k jednotě a moci; ale co k tomu po-třebí není, toho žádáme pro sebe, neboť víme a rozumíme tomu, že takový sněm, když by kompetenci svou neustále rozšiřoval, učinil by sněm český pouhým stínem, on konečně by zmizeti musel ze řady živoucích, a my, kterým na tom záleží, aby náš jazyk národní byl ochráněn, aby nebyl pouze jazykem sluhův, ale také jazykem pánův a zákonodárcův (výborně!), k takovému zřízení věcí s dobrou vůlí a s dobrým svědomím svoliti nemůžeme. -                 

My, pánové, také máme za to, že jenom ústavy, posvěcené dlouhými věky požívají dostatečné pevnosti a vážnosti národův. I mnohý frivolní člověk s jakousi pokorou a skroušeností vstoupí do starých zřícenin bezcenných, neboť uvažuje, že mnohé věky a mnohé události velké v nich se staly; takový jest člověk, že k tomu, co zasvěceno mnohými věky a památkou lidskou, vždy úctu chová.

I dobrý vládce i dobrý a moudrý panovník nesedí pevně na svém trůně, nebyl-li zasvěcen starými právy národa.

Pánové! Legitimita dynastií a legitimita národův mají kořeny společné, kořeny vespolek srostlé, - a chcete-1i vyrvat z půdy legitimitu národův, pak ani legitimita dynastií vám pevně státi nebude. (Výborně!)

Ty smlouvy jen potud platí a rozhodnou mají váhu, pokud jich obě strany stejně uznávají. Pánové! my jsme ochotni z celé duše učiniti všecko co jest možno, abychom zachovali jednotu a moc říše rakouské. Nejednou vyslovili jsme to, že zachování její i pro národ náš je potřebné; my chceme ji zachovat a i oběti pro ní přinésti; avšak musí se to státi způsobem takovým, abychom se nemuseli odříci svého práva, abychom existenci svou národní a politickou nemuseli vydat v šanc pro všecku budoucnost.

My milerádi přijdeme do nějaké rady poradné, která by neprejudikovala našemu právu, ale do takové rady, kterážby nás mohla odsoudili z našeho práva i království České samostatného, státního postavení jeho zbaviti, do takové rady říšské vstoupiti nemůžeme. (Výborně!)

Pánové! To jsou naše právní názory o této věci. My máme tu pevnou důvěru v legitimního krále našeho, že, vyslovíme-li toto přesvědčení své, že mu pozornosti a úvahy potřebné a zasloužené neodepře.

Pánové! Když osvědčení vlastenci, když synové předních rodin této země, jichž předkové po kolik století pro trvání této říše věnovali statky své i životy své, když takovým způsobem promluví ku svému dědičnému králi, pak doufáme všickni, že hlas ten míti bude větší váhu, nežli hlas služebníka najatého a z ciziny povolaného, (výborně!) a že nikdo nebude pochybovati, že upřímně smýšlíme i s dynastií i s monarchií.

To všecko, pánové, mělo býti vysloveno v adrese naší, a mám za to, že nevšecko vysloveno tam takovým způsobem, jak jsem to učinil já: Ale cit právní, kterýmž byla tato adresa diktována, srovnává se docela s mým právním náhledem a přesvědčením o této věci.

A protož hlasuju za tuto adresu, poněvadž jest skromný výraz toho, co každý Cech, kterémuž právo není jalovým slovem, vysloviti má právo i povinnost. (Dlouho trvající pochvala v centrum a na pravici. )

Oberstlandmarschall: Nachträglich haben sich vormerken lassen für das Minoritätsvotum der Abgeordnete von Plener und Wolfrum.

Ich werde daher jetzt einem der Redner für das Minoritätsvotum das Wort erteilen.

Ich bitte Seine Exellenz den Herrn Abgeordneten von Plener das Wort zu ergreifen.

Abgeordnete von Plener: Die bei der Eröffnung der Landtagssitzung verkündete kaiserl. Entschließung über die Aufhebung der Verfassungssistirung und über die Einberufung des verfassungsmäßigen Reichsrathes anstatt des mit dem Jänerpatent oktroyrten außerordentlichen Reichsrathes wurde als ein erster Schritt der Rückkehr in die Verfassungsbahn von uns als Anhängern der Verfassung mit Freude begrüßt, (Bravo links). Indem wir hievon die allmälige Behebung der unseligen Folgen der von uns tief beklagten Sistirungspolitik erwarten, und. indem wir Zu einer Betheiligung an jenem außerordentlichen Reichsrathe auf Grund unserer politischen Ueberzeugung uns hätten nie und nimmer herbeilassen können, (Bravo links) auf Grund einer Ueberzeugung, in der wir eine ausnamlose Uebereinstimmung mit allen unseren Wählern und mit der ganzen von uns vertretenen Bevölkerung in seltener Weise gefunden haben.

Wir können daher die Bedenken, Welche im Adreßentwurfe gegen die Vornahme der Wahlen in den verfassungsmäßigen Reichsrath erhoben werden, in keiner Weise als berechtiget anerkennen.

Als Haupt-Argument wird gegen die Wahl in den verfassungsmäßigen Reichsrath, die angeblich stattgefundene Beseitigung des Grundgesetzes über die Reichsvertretung hervorgehoben.

Wir müssen dieser Anschauung mit aller Entscheidung entgegentreten. (Bravo links).

Ein bestehendes, ein gegebenes Gesetz, kann mir wieder durch ein Gesetz, durch einen neuen legislatorischen Akt rechtskräftig ausgehoben werden.

Schon der Artikel 1. des Oktoberdiploms hat das Recht zur Umänderung und Aufhebung der Gesetze an die Mitwirkung der betreffenden hiezu berufenen Faktoren gebunden, und nach richtigen Rechtsbegriffen kann selbst eine theilweise mehr oder minder vollständige Anwendung eines Gesetzes den legalen Bestand desselben nicht beeinträchtigen.

Zweifellos ist es aber, daß das Grundgesetz über die Reichsvertretung einen in volle praktische Anwendung getretenen, Bestandtheil des österreichischen Staatsrechtes gebidet hat und daß derauf Grundlage dieses Gesetzes zusammengetretene Reichsrath in einer Reihe von mehreren Jahren in den wichtigsten Angelegenheiten seine legislative Competenz rechtsgiltig ausgeübt hat. Auch Pie im September 1865 stattgefundene Sistirung konnte wohl. faktisch und zeitweilig die Wirksamkeit des Grundgesetzes suspendiren, nicht aber den legalen Bestand desselben alteriren.

Aber selbst abgesehen von der mittlerweile erfolgten ausdrücklichen Behebung der Sistirung ist die im Art. 16. unserer Landtagsordnung begründete Berechtigung und Verpflichtung des Landtages zur. Beschickung des Reichsrathes aufrecht geblieben. (Sehr brav! Bravo! links). Diese Bestimmung begründet einen integrirenden Bestandtheil der in jeder Beziehung und in allen Theilen intact erhaltenen Landesordnung, auf deren Basis der Landtag rechtlich exestirt, in der Gegenwart tagt und vollgütige Beschlüsse faßt (Sehr wahr! großer Beifall links). Schon aus dem Gesagten dürfte hervorgehen, daß auch die weiteren Bedenken, welche in dem Adreßentwurfe gegen die Beschickung des Reichsrathes vorgebracht werden, einer Begründung entbehren. Es wird als ein weiteres Bedenken hervorgehoben, daß die Wirksamkeit des zu beschickeuden Reichsrathes jeder positiven Rechtsnorm entbehre, daß die Grenze seiner Akzion lediglich in dem Willen und der Macht der Versammlung gelegen sei; daraus erlaube ich mir zu erwiedern, daß die positive Rechtsnorm für die Zusammensetzung und Wirksamkeit des Reichsrathes in den betreffenden Bestimmungen der Landesordnung und in dem Grundge-setze über die Reichsvertretung liegt, und daß diese mehr ausreichende und bessere Garantien gegen jede Willführ und Unsicherheit bietet, als der von der Majorität in dem Adreßentwurfe für die Versassungssrage vorgeschlagene Vorgang (Sehr wahr, lebhafte Zustimmung links). Es wird von der Majorität eine Versammlung beantragt, wo die Abgeordneten des Königreiches Böhmen mit Abgeordneten der übrigen Königreiche und Länder jedoch nicht aus der Grundlage der Februarverfassung zusammentreten follen. Diese Versammlung wäre in der That etwas ganz neues; diese Versammlung würde doch am allermeisten einer jeden positiven Norm, einer jeden rechtlichen Basis für die Behandlung von Verfassungsänderungen entbehren. Es geht auch nicht sicher hervor, wie diese Versammlung beschaffen fein solle, soviel ist zu entnehmen, daß ihr nur ein konsulativer Charakter eingeräumt werden und daß die Beschlußfassung dem Landtage vorbehalten bleiben solle. (Sehr wahr! Bravo! links). Wird die Schtußfassung dem Landtage vorbehalten, so muß sie nicht bloß dem Landtage des Königreiches Böhmen, sondern allen Landtagen der österreichischen Monarchie vorbehalten werden. (Zustimmung links und im Centrum). Da frage ich aber: wo ist die positive Rechtsnorm für die Akzion der Landtage in Verfassungsänderungen ? In den Landesordnungen ist hierüber Nichts zu sinden, und es wurde in der That ein Zustand eintreten, über den ich mich der Ausdrucksweise des Majoritätsantrages bedienen dürfte, daß die Grenze der Akzion nur in den auseinandergehenden Willensrichtungen von 14 Landtagen gesucht werden müßte. - (Bravo! Sehr wahr! links). Was denkt nun der Adreßentwurf über die weitere Behandlung der Landtagsbeschlüsse ? Soll darüber abermalig eine gemeinsame Berathung stattfinden? das scheint nicht der Fall zu sein, vielmehr geht aus dem in dem Majoritätsantrage betonten ausgleichenden Walten der Krone bei Gegensätzen hervor, daß eigentlich zuletzt eine Oktroirung beabsichtigt wird (Bravo links). Abermals eine Verlassung des verfassungsmäßigen Vorganges; abermals eine Preisgebung des gesetzlichen Rechtsbodens, abermals eine Zusluchtnahme zur Oktroirung.

Ein solcher Vorgang, der im Gegensätze mit dem Festhalten am Rechtsboden der Verfassung in der That ein bodenloser genannt werden konnte, scheint mit konstitutionellen Prinzipien nicht in Einklang gebracht werden zu können; auch sagt es meinen Gefühlen für die Heiligkeit und Erhabenheit der Krone nicht zu, fortwährend Allerh. Machtsprüche zu provociren (Bravo links), wie ein solcher in dem vorliegenden Adreßentwurfe ebenfalls erbeten werden will. - Mir kommt es der schuldigen Ehrfurcht und der Würde der Krone mit zusagender vor, den vom Monarchen eröffneten verfassungsmäßigen Weg einzuhalten, dabei der gesetzlichen Wirksamkeit der berechtigten Faktoren Raum zu gewähren. (Bravo links. ) Die Adresse betont an einer Stelle, daß sie die Stimme des Landes, daß sie der treue Dolmetscher des im Landtag vertretetenen Volkes sei. Dieser Behauptung in Dieser Unumschränktheit mit Entschiedenheit entgegenzutreten, halten wir für unsere Pflicht, für eine Gewissenspflicht (Bravo links). Jeder von uns hat in feinem Kreise sich mit seinen Wählern und mit dem Theile der Bevölkerung, der uns durch die Mandate fein Vertrauen geschenkt hat, in engsten Verkehr gesetzt und hat sich in diesem Verkehre erhalten. Bei diesen Berührungen sind aber keinem von uns solche Wünsche und Rechtsauschauungen vorgebracht worden, welche im Majoritätsantrage ihren Ausdruck fanden. (Bravo links. )

Der Deutsche in Böhmen liebt sein engeres Vaterland, er ist stolz auf das Königreich Böhmen (Bravo), er ist stolz dem Königreiche anzugehören, welches vermöge des Patriotismus, der Intelligenz und des Fleißes seiner Bewohner, vermöge seines Bodenrechthumes und seiner fortgeschrittener Industrie einen kostbaren glänzenden Juwel der österreichischen Kaiserkrone bildet. (Bravo. )

Allein in den Wünschen des Deutschen kommt ein Verlangen nach einer besonderen staatsrechtlichen Stellung Böhmens, so wie sie im Adreßentwurfe gemeint ist, ein Verlangen nach solchen staatsrechtlichen Verhältnissen, welche von jenen der übrigen Königreiche und Länder abweichen, nicht vor, und zwar am allerwenigsten nach solchen staatsrechtlichen Einrichtungen, welche an alte historische, zwar denkund ehrwürdige Zustände anknüpfen, die aber nicht mehr die Eigenschaft besitzen, auf die neu und anders gewordene Zeit eine fruchtbare und lebenskräftige Anwendung zu vertragen (Oho! in Centrum und Bravo links). Die Zustände, die ein so geringes Maß - (Unruhe. )

Oberstlandmarschall- Stellvertreter Dr. Bělský (klingelt): Ich bitte, den Hrn. Redner nicht zu unterbrechen.

v. Plener (fortfahrend) - welche ein so geringes Maß von staatsbürgerlicher Freiheit und von konstitutioneller Berechtigung darbieten würden, daß der damit Bedachte gegenüber den machtvollen Entwicklungen des modernen Staatslebens eine traurige, wenig bemerkenswerthe Rolle spielen würde. Der Deutsche in Böhmen hegt ganz andere Wünsche, er wünscht geordnete Verfassungszustände er sehnt sich nach dem Aufhören der Verfassungskrisis, welche auf allen Gemüthern schwer lastet und welche in allen Zweigen des volkswirthschaftlichen Lebens ein wahres Siechthum herbeizuführen droht; er erblickt das einzige Mittel einer Wendung zum Bessern in der Rückkehr zur verfassungsmäßigen Bahn, welche der Oktroirung, die wir in trauriger Weife erlebt haben, endlich zum Abschluße bringt und die Wohlthat eines gesicherten und dauerhaften Bestandes uns bringen soll (Bravo! links. ) Wenn daher die Adresse in dieser Weise, wie sie beantragt ist, beschlossen wird, und wenn ihr Inhalt als Ausdruck des ganzen böhmischen Landes und Volles bezeichnet wird, so bringt sie in diesem Punkte gewiß nicht die Wahrheit zu den Stufen des Allerhöchsten Thrones (Bravo! links). Wir können mit vollständiger Beruhigung und Gewissenstreue betheuern, daß wir, indem wir die unbedingte Vornahme der Wahlen in den verfassungsmäßigen Reichsrath beantragten, in vollständiger Uebereinstimmung mit unseren Wählern vorgehen. Dagegen würden wir die Wahl in einen konsultativen Körper, die Wahl unter gewissen Voraussetzungen und Vorbehalten nie vornehmen; wir würden uns hiezu gegenüber unseren Wählern, und Angesichts des Gesetzes, wornach ein; solcher Vorgang verfassungswidrig wäre, nie und niemals herbeilassen. (Rufe: Nein! niemals, links. ) Eines war es, was in. allen Wirren, die über uns hinweggegangen sind, uns aufrecht erhielt, Eines, woran wir nie gezweifelt, Eines, auf was wir stets gebaut und auf was wir unerschütterlich vertraut haben, es war dieß die Weisheit und Gerechtigkeit unseres Allerhöchsten Herren und Kaisers. Seine Majestät geruhte gegenwärtig die Rückkehr in die verfassungsmäßige Bahn anzuordnen und darum erlauben wir uns mit doppelt erhebendem Bewußtsein ausdauernder Verfassungstreue und tiefster Loyalität, den Antrag der Minorität auf Vornahme der Wahlen in das Abgeordnetenhaus des Reichsrathes dem hohen Landtage zur Annahme zu empfehlen. (Bravo !)

N. n. m. z. Dr. B ě 1 s k ý: Pan poslanec Zeithammer má slovo.                    

Dr. Brauner: Ne prosím; já mám slovo, já jsem své slovo toliko postoupil panu dr. Riegrovi ale nevzdal jsem se ho.

Dr. Bělský: Já myslel, že jste se slova úplně vzdal; prosím tedy.

Dr. Brauner: Slavný sněme! Již téměř po. 20 roků zmítá říší rakouskou zvláštní osud, za tím směrem, aby tato říše ústavním způsobem znovu byla upravena a s tímto upravením v souhlas přivedena také práva jednotlivých království a zemí. Dějiny za tímto směrem dají se rozděliti na dobu čtverou, z nichž každá má svůj zvláštní ráz historický a politický. Chci zkrátka a všeobecně jen naznačiti povahu těchto čtyr dob. Doba první započala všeobecným hnutím, které vzniklo na začátku roku 1848 ve Francii, zdělilo se Italii a střední Evropě a přišlo i v zemích rakouských, jmenovitě v zemích českých již v březnu toho roku k plnému vědomí a výrazu. Hnuti toto mělo tendencí náhlých převratů dosavadního stavu právního, politického a sociálního; a poněvadž bylo na prosto oposiční s tehdejším systémem vládním, mělo charakter revoluční; a však i při tom šetřeno v zemích českých ohledů loyalních ve způsobu zajistě povážlivém. Především vyslovilo se veřejné mínění pro historické právo, a pro celitost koruny české a její sloučení s říší rakouskou. Pak zamítnuto jest velikou většinou obyvatelstva účastenství v parlamentu mimo říši rakouskou a konečně se objevila tendence loyalní v tom, že sněm zemský v zemích českých pozůstal s přivolením obyvatelstva v starém svém sloučení a sestavení stavovském a byl toliko rozmnožen poslanci těch tříd obyvatelstva, které doposud ve starých sněmích neměli žádného zastoupení, a to na základě svobodných voleb. Sněm takový řádně svolán jest královským reskriptem v markrabství moravském v měsíci dubnu a v máji toho roku v Brně skutečně rokoval.

K sněmu takovému provedeny byly legálním spůsobem volby i v království českém. Že sněm český takto sestavený se nesešel, toho příčina neležela ani v jeho sestavení, ani v Čechách vůbec ji hledati lze, tu vystopovati lze od jinud. Tenkráte již, ač ještě pod. pláštěm loyality započalo bouření a skutečný odboj v. Uhrách, který se i zemím německým říše rakouské poněkud zdělil. Těmto živlům máme co děkovati, že na místě českého sněmu, který svolán byl na. hrad Pražský, nastala nám obleženost.

Sněm moravský zůstal osamělý a pozornosť ústřední vlády byla obrácena toho času jinam, totiž k odboji v Italii a k zrůstajícímu odboji v Uhrách; i sama Vídeň rozechvěla se tím tak, že císař Ferdinand Dobrotivý z Vídně do Innsbruku ujel. - Pod. takovými auspiciemi byla svolána říšská rada do Vídně; shromáždění to na základě svobodných voleb čistě demokratické beze všeho účastenctví starých stavů zemských, avšak i bez účastenství zemí vlaských a uherských.

Sněm ústavodárný říšský ve Vídni nevyřídil než toliko jednu věc, pro opravu sociální ovšem velmi důležitou; totiž zákonnitým způsobem vyzdvižení poddanství správy "patrimoniální a vykoupení a zrušení robot a povinností bývalých poddaných k vrchnostem. Avšak nové hnutí, opět pocházející z Uher, způsobilo i ve Vídni vzpouru a učinilo nemožným další rokování, jakož i po druhé vypudilo císaře Ferdinanda ze sídla císařského. Výsledek nejbližší toho bylo opětné svolaní říšského sněmu do Kroměříže, kde tento sněm v pracích ústavodarných pilně sice pokračoval, avšak bez všeho prospěchu, a po bitvě u Kápolny byl rozpuštěn. Tím se skončila doba první.

Doba druhá započata jest trojí důležitou