Jelikož ale změny oné podle dosavadního ústavního práva jen o zástupitelstvu veškeré říše, tyto pak dle ústavního práva království českého spůsobem platným toliko v oprávněném zastoupení země a dle patentu od 26. února 1861 toliko dle výminek §. 38. předsevzaty býti mohou, a jelikož slavné praesidium tento, zřízení zemskému praejudikující návrh bez ohledu na to k hlasování připustilo, ježto bylo povinností jeho, tento i změnu ústavy říšské v sobě obsahující, a tudiž mimo okres činnosti sněmovní ležící předmět podle §. 35. Z. z a §. 36. J. ř. z moci úřadu od porady vyloučiti: spatřujeme v tomto jednání praesidia a ve schválení jeho skrze většinu tohoto slavného shromáždění rušení práva ústavního i jednacího řádu a protestujeme proti tomuto usnesení protiústavnímu.

Protest svůj dokládáme následujícími důvody:

Když J. Vel. nynější císař a král František Josef postoupením nejjasnějšího Pána strýce svého Ferdinanda I. co krále uherského a českého toho jména V. a zřeknutím se jasného otce svého arciknížete Františka Karla nabyl práva k trůnu, ráčil manifestem svým, daným z Olomúce ze dne 2. prosince 1848 slavně oznámiti veškerým národům svým, že klade koruny říše své na hlavu svou, a že ji hodlá omladiti na základě pravé svobody, rovného práva všech národů říše, rovnosti občanů před zákonem, účastenství občanstva při zákonodarství, a že chce veškerou říši zachovati celistvou a neztenčenou.

Přijav takto korunu českou od nejjasnějšího předchůdce svého korunovaného a přísahou svou na práva země národu našemu zavázaného krále našeho Ferdinanda V. Dobrotivého, nemohl se uvázati ve vládu tohoto království a celé koruny české jinak, než se všemi právy a závazky, kteréž tento nejjasnější předchůdce měl, jelikož tento Jemu jiných ovšem postoupiti nemohl.

On zajisté sám zdědil byl korunu českou od nejjasnějšího otce Svého krále Františka I., kterýž, když patentem svým od 1. srpna r. 1804 jméno a pojem císařství utvořil, oznámil slavně veškerým dědičným královstvím a státům svým, kterak z ohledu na to, že státové, kteréž souverainové rakouští drží v moci své, obsahují tak znamenitá království a neodvyslá knížetství, přijímá titul císaře rakouského, že však nicméně tito státové dosavadní titule, ústavy a práva svá beze změny předržeti mají, a že zejmena korunování panovníkův na krále uherského a českého i na příští zachováno býti má.

Tato starodávná práva království českého, k jichžto hájení císař František I. již při korunování svém na krále českého se byl zavával, měl zajisté vážný obsah a cenu jak pro krále tak i pro národ, ježto nelze zajisté tvrditi, že by tolik vznešených a nábožných panovníků našich, kteří v řadě takřka nepřetržené na práva ta přísahali, zavazovali se pouze na jalové slovo a brali jméno boží nadarmo. Toto historické právo naše nepodává nám ovšem práva ústavního na onom stupni vývinu, aniž takové záruky osobních svobod občanských, jakéž pokročilé názory nynější doby žádají, ač i těmto požadavkům poslední útvar historického práva našeho, patent od 8. dubna 1848 vyhověl; avšak hlavní cena práva toho spočívá v ustanoveních povahy veřejné, jakož jest právní poměr království a krále českého k zemím koruny české a integrita jeji državy; poměr království českého k okolním národům na starých smlouvách jich panovníky založené, jako ze jména po případě právo odúmrtí k Lužici; poměry státu českého k bývalé říši německé, kteréž byly od oněch jiných zemí rakouských podstatně rozdílné, a ač nyní zcela přetrženy, nepozbyly přece naprosto všeho významu; poměr k manstvím koruny české ku krajině Chebské; zvláštní poměr dinastie k národu českému, nad nímžto vládne na základě smlouvy obapolně závazné; vyhražené sněmu českému právo svobodné volby nového panovníka, v případě vymření rodu, kteréž neutrpělo změny nižádné ani pragmatickou sankcí, když lato usnešením sněmu ze dne 12. října 1720 přijata byla za fundamentálni a na vždy platný zákon království českého s odvoláním na stará práva země a majestáty i privilegia, při čemž doložil sněm, že důvěřuje, že jej Jeho Veličenstvo při všech těchto pracích zachovati ráčí.

Toto zvláštní státní právo království českého bylo od panovníků cizích rozličnými státními akty uznáno, jako zejména od pruského krále Fridricha II., kterýž dobře věda, že platné odstoupení Slezka od koruny české bez svolení stavů českých státi se nemůže, roku 1742 se neupokojil, pokuď mu takové řádně vydáno nebylo.

Úhrn všech svrchu dotčených práv a právních poměrů veřejných stanoví státoprávní a politickou osobnost království českého a koruny české, starého to státu českého, kterouž všickní králové naší přísahami svými uznali a stvrdili.

Všichni zajisté vyvodili právo své ku království českému jen ze svobodné úmluvy národu a sněmu českého s Ferdinandem I., když tento od onoho korunu českou co dar svobodné volby přijal a zároveň 5. prosince 1526 předložených jemu 21 artikulů sněmovních zachovati slíbil a pak za sebe i za všecky potomky své všecka tato práva opětnou přísahou 30. ledna 1527 a 24. února 1527 zachovali a zachrániti se zavával.

Nechceme tuto rozbírati, měl-li Ferdinand II. jaké právo, ona práva zemská přísahou stvrzená za příčinou povstání jednostranně zrušiti a tudíž i ty stavy trestati, kteří, jak sám v manifestě svém od 10. máje 1627 uznal, jemu věrnost zachovali. Bera sobě právo z povstání násilím potlačeného, odňal Ferdinand sněmu českému právo zákonodárství a zúžil znamenitě svobody občanské a náboženské.

Avšak státní a veřejné právo království českého a koruny české ani těmito skutky absolutní moci v podstatě své nebyly zrušeny. Však i sám Ferdinand II. dokládá se v obnoveném zřízení zemském od 10. máje 1627, zlaté bully císaře Karla IV. od 7. dubna 1348, majestátu krále Vladislava od 11. ledna 1510 a majestátu krále Ferdinanda I. od 2. září 1545, nazývaje je fundamentálními zákony království tohoto a uložil ve článku A. III. sobe a potomkům svým na místě někdejších reversů, stavům dávaných, přísahu korunovační, kterouž se zavazují zachovati práva a privilegie země.

Veškerá tato práva, majestáty a privilegia království českého a sněmu českého krom dvou majestátů krále Rudolfa II. obnovil a potvrdil Ferdinand II., také ještě výslovně a slavně reskriptem nazvaným confirmatio privilegiorum od 29. máje 1627.

Též některá z práv ústavních sněmu zemskému odňatých, navrátil mu král Ferdinand III. declaratoriemi a novellami svými od 1. února 1640, zejména také- právo s povolením vládního komisaře, v poradu bráti všeliké záležitosti zemské, ježto se netýkají práva majestátu a činiti o nich usnesení, kteráž ratifikací královskou stanou se zákony zemskými.

A práva toho užívali stavové skutečně v záležitostech správy veřejné, finančních, ba i ve mnohých důležitých záležitostech obchodních a policejních.

Ale byť by se i z některých stran ústavním těmto právům sněmu českého malá cena připisovala a k častému porušení práv sněmovních ukazovala, jednoho přece popírati nelze, že právo povolovati daně jak pro potřeby země, tak i pro vojsko císařské a jiné potřeby veškeré říše císařské náleželo vzhledem království českého výhradně sněmu zemskému, a že od něho skutečně bylo konáno a opětnými usneseními a adresami ku králi českému, zejména ještě ohražením stavů od 11. máje 1847, uhájeno až do doby revolučních převratův r. 1848.

Tohoto roku pak dne 8. dubna nařídil král Ferdinand Dobrotivý Nejvyšším zápisem od 8. dubna zlepšení a rozmnožení starodávního sněmu stavovského přidáním zástupcův měst a obcí venkovských, na kterémž sněmě mělo příští zřízení a zastoupení země upraveno býti. Tento pro království české předůležitý státní akt byl sice následujícím absolutismem umlčen, nikoliv však zrušen, ješto všecky ostatní ústavní akty této doby byly pozdějšími nařízeními výslovně odvolány.

Když pak Jeho Velič po 12. lete době absolutismu následkem zkušeností nabytých manifestem svým ze dne 20. října 1860 uznal veřejně a slavně za povinnosť svou, šetřiti napotom historických zpomínek, právních názorů a nároků všech zemí a národů- Svých, slíbil zároveň, že jim obnoví zděděné instituce nebo udělí, a že odevzdá vlastenecké horlivosti a vlastnímu uznání národů Svých, další sesílení a vyvinutí těchto institucí v souhlasu s potřebami veškeré říše.

Jediné obmezení tudíž, kteréž tehdáž J. V. vysloviti ráčilo pro historické právo království českého, byla jednota, nedílnost a mocnost celé říše. Zděděné ústavy, starodávná práva státní a historická jednotlivých království a zemí zůstal tudíž Nejvyšším diplomem nezměněnými a platnými, pokud nevadily těmto životním podmínkám celé říše, kteréž přiměřenými institucemi ohraditi prohlásil Jeho Veličenstvo za úkol Svůj a za povinnosť panovnickou.

Tímto Nejvyšším diplomem, kterýž Jeho Vel. prohlásil Sám neodvolatelným pro Sebe i následníky Své závazným zákonem celé říše, ráčil pak Jeho Vel, zároveň ihned vytknouti záležitosti, ježto měly na potom býti a zůstati společnými veškeré říši a vyřizovány býti ústavně, nedílným zastoupením jejím, totiž skrze říšskou radu od všech království a zemí poměrně obeslanou.

Zároveň pak ráčil J. Vel. českému sněmu na mnoze navrátiti zákonodárnou moc od císaře Ferdinanda II. násilně zúženou, vysloviv, všecko co by nebylo výslovně vyhraženo společnému vyřízení v radě říšské, má se vyřizovati na sněmích jednotlivých království a zemí podlé zřízení zemských, kteréž mají.

Nejvyšší diplom od 20. října uznal tudíž historické a státní právo král. českého; on uznal zároveň i ústavní formu pro konání moci zákonodárné v zemi.

Nejvyšší diplom rozšířil pak zároveň spo-lečně a neodvolatelně - a to je moment veliké váhy - kompetenci a zákonodárnou moc sněmu zemského na veškeré předměty, jež nejsou vyhrazeny výslovně zastupitelstvu říšskému.

Tento nový základní zákon říše přijal národ český se vděčným uznáním. Bylť si toho sice vědom, že se mu tím odjímá právo, kteréž míval od věků a po tu chvíli, kteréž jemu ani sám Ferdinand II., jakkoli nelítostně nakládal s ústavním právem země, odníti sobě netroufal, neocenitelné právo rozhodovati, pro sebe netoliko o berni zemské, ale též o tom, kolik by měl přispěti k potřebám veškeré říše. Poslední toto právo mělo napotom přeneseno býti na zastoupení veškeré říše. Národ český uznával však také, že záležitosti diplomem za společné pro celou říši vytknuté, má-li se pojistiti moc a jednota říše, musí ovšem potom společnými zůstati a na potom ústavně se vyřizovati; on doufal též, že rovněž i jiní národové, uznávajíce v zachování říše a moci její podmínku vlastní existence, k společnému ústavnímu vyřižování těchto věcí přivolí; on pak se své strany byl ihned ochoten, výhradné a samostatné právo své, povolovati příspěvky tohoto království k potřebám vší říše, jež byl posavad držel nepopiratelně, postoupiti zastupitelstvu celé říše, zastupitelstvu všerakouskému.

Aby pak neocenitelné právo toto odstoupil komu jinému, na př. sněmu, jakéhos libovolně sestaveného skupení zemí, toho od něho nikdy nebylo a nemohlo býti žádáno; neboť úmysl jeho byl, obětovati výhradné právo své sjednocení říše, nikoli jejímu rozdvojení. Že pak takových věcí, že též jiných obmezení historického práva země i institucí zděděných na něm nebude žádáno, toho záruku spatřoval národ a sněm český v císařském slově a ve fundamentálním zákoně nejvyššího diplomu neodvolatelném a závazném:

"Že právo, zákony dávati, měniti a rušiti, ani J. Velič, sám ani následníci Jeho na příští nemají a nebudou vykonávati jinak, než společně se sněmem zemským, a pokud se týče záležitostí veškeré říši společných, ve spolku s říšskou radou, od všech zemí říše odeslanou. "

Na základě tohoto císařského slibu, náleželo též opravení zřízení zemského potřebám jak doby naší, tak i celé říše přiměřené, "jakož i vypracování spravedlivého volebního řádu, kterýž náleží zajisté mezi nejdůležitější zákony zemské, legálnímu zastoupení zemskému ve spolku s králem.

Na žádný způsob nemohl na řečeném základě království českému vydán býti definitivní zákon volební, anobrž nanejvýš jen provisorní.

Avšak patent od 26. února 1861 nešetřil ani zemského zastupitelstva v té době legálně platného na základě zřízení zemského, ve spojení s kabinetním listem od 8. dubna 1848; on nešetřil též zákonodárné moci sněmu, již diplomem přiznané, anobrž oktroyoval království českému zřízení zemské a volební řád, kterýž směl býti upraven toliko do 6 let prostou většinou, v podstatných pak vadách svých toliko s přivolením zastupitelstva celé říše, ježto všecka ustanovení ústavní mohou býti změněna jen za přítomnosti 3/4 poslanců většinou 2/3.

Že se tímto patentem stalo patrné zkrácení jak historického a státního práva království českého, takéž autonomie jeho a kompetence sněmovní, Nejvyšším diplomem zaručené, nelze nikomu popírat. Zkrácení toto poranilo zvláště veškeré obyvatelstvo národnosti české, kteréž takové nešetření historických zpomínek, národu českému posvátných, nejbolestněji cítilo, a krom toho, ač v zemi této činí velikou většinu co do počtu obyvatelstva a daní nespravedlivým volebním řádem na sněmu uvedeno bylo v nepřirozenou menšinu. Ono urazilo historickou k zastupování země od starodávna oprávněnou šlechtu českou, jelikož se tímto patentem učinily podstatné změny ve zřízení zemském bez svolení starodávného zastupitelstva, ježto ochotu svou ke všem opravám, času přiměřeným, opětně bylo osvědčilo.

Za tou příčinou ohradili se již 6. dubna 1861 v prvním to posezení sněmu, svolaného na základě patentu únorového, poslanci národnosti české proti platnosti oktroyovaného volebního řádu, kterýž patrně není přiměřen ani počtu obyvatelstva, ani velikosti daní a rozsáhlosti, kteréž momenty Jeho Velič. 20. října 1860 vytknul za měřítko věrného zastoupení říše; a vyslovil se, že tento řád jen za prozatímní považovati mohou, a tudíž jen prozatím za půdu přijímají, aby dle možnosti prospěch země hájiti mohli: že však se ohrazují proti tomu, jako by přijetím voleb, na tomto základě konaných, též na budoucnost sestavení sněmu dle tohoto volebního řádu za pravé uznávali anebo tím jakkoli svobodu svou v dalším o tu věc jednání obmezovali.

Též podobně ohradili se při složení slibu dne 10. dubna 1861 členové bývalého sněmu stavovského, že vstoupivše do sněmu svolaného na základě patentu od 26. února 1861, jedině za tím úmyslem, aby dle přání Jeho Veličenstva v těžké době ochotně podporovali jednotu a šesílení státoprávné budovy říše, tímto skutkem svým v ničem nezadali aniž zadati mohli právům a svobodám království českého a nepřetržitosti jeho statoprávného bytí, zaručeného mnohými, pořád za sebou jdoucími státními akty.

Dne 18. dubna 1861 v témž zasedání sněmu Českého, prvé než přikročeno k prvním volbám do říšské rady, podali všickni poslanci národnosti české, počtem 81, nové ohrazení, ve kterém se vyslovili, že v patentech únorových spatřují zkrácení práv království českého a samosprávy, ježto mu byly zaručeny neodvolatelným diplomem od 20. října 1860, že volební řád, kterýmž českoslovanská většina obyvatelstva, ježto jest spolu rozhodnou většinou dle míry daně, postavena jest na sněmu uměle v menšinu, je nespravedliv národnosti české a že vůbec, jakož i celé zřízení zemské od 26. února 1861 ani neměl býti vydán bez spolupůsobení pravých důvěrníků celého národu a království Českého.

Zároveň vyjádřili se, že následkem toho sněm representuje jen menšinu, nikoli většinu obyvatelstva zemského, a když nespravedlivým tímto volebním řádem volba representantův království Českého, kteříž v říšské radě mají rozhodnouti o budoucím právním postavení jeho v mocnářství, dána jest do rukou pouhé strany, kteráž by mohla zadati práva a svobody jeho, že na základě takovém neuznávají pro sebe povinnosti účastniti se volby poslanců - že však nicméně nechtíce oslyšeti mužů, snažících se o vyrovnání, a nechtíce, aby snad jejich vinou znovuzřízení velikého Rakouska utrpělo, míní se účastniti těchto voleb.

Nevědouce však, bude-li chtíti strana, kteréž nespravedlivý volební řád dal většinu, užíti jí ke zřízení nespravedlivého zastoupení země též v radě říšské, ohradili se všickni tito zástupcové národnosti české proti vší újmě práva, jež by z toho mohla pojíti království čéskému popírajíce poslancům, zvoleným na základě zřízení zemského a volebního řádu ze dne 26. února 1861 všeliké právo, měniti aneb rušiti, cokoli v právních poměrech země této spočívajících, jak na starších smlouvách, výsadách i řádech zemských, tak i na slavném jich znovuzřízení nejvyšším diplomem od 20. října 1860.

Říšská rada svolaná tehda co zastoupení celé říše a v trůnní řeči Své, držené při otevření jejím dne 1. máje 1861 vyslovil také Jeho Veličenstvo pevnou důvěru Svou, že v krátce všickni národové budou zastoupeni v této radě říšské. Když pak naděje tato se nevyplnila a užší rada říšská také záležitosti celoříšské v poradu vzíti uzavřela, ohradili se poslanci čeští proti tomuto kroku co neoprávněnému ani mandátem obdrženým ani samým patentem únorovým, a když vláda na neúplnou užší radu vnesla prozatímně moc plné říšské rady, vystoupili z tohoto sboru, ohradivše se znova proti všem jeho usnesením.

Odtud zůstala národnost česká, v zemích koruny české 5 mil. lidí čítající, bez zastoupení v radě říšské, až konečně Jeho Veličenstvo poznav neúspěšnost této formy a nemoha neuznati důvodů, pro něž veliká část říše přes všecko vřelé vlastenectví své vzdalovala se rady říšské, uzavřel manifestem od 20. září 1865 zastaviti ústavu říšskou od 26. února 1861 a přejíti novou svobodnou dráhou od institucí oktroyovaných k institucím, přijatým dobrovolným srozuměním národů.

Výsledky vyjednávání se sněmy Uherským a Chorvatským slíbeno předložiti sněmu Českému. Avšak tato svobodná dráha zatarasena brzo opět - a konečně došlo to tam, že nyní sněm český vyzývá se, vzíti skrze poslance své jednoduše k vědomosti předůležité převraty v celém ústavním utvoření říše, ježto byly vykonány bez jeho svolení, ač se dotýkají podstatně netoliko nejvyšších zájmů celého mocnářství vůbec, ale našeho národa a státního ústavního práva tohoto království zvláště.

A poslance ty má vyslati sněm zvolený dle onoho nespravedlivého a oktroyovaného vol. řád. proti němuž celý národ český skrze poslance své již na 7. rok žaloby a protesty své pronáší. Opět a opět navrhovali tito poslanci opravu jeho podle daně a obyvatelstva, slovem dle požadavků spravedlnosti.

Návrh ten byl na sněme z počátku zavržen, konečně však opětně za oprávněný uznán. Když pak sněm český poznal, že opravu tuto jemu samému přímo provésti nelze, dílem pro překážky v ústavě samé položené, hlavně pak proto, že zastoupení celoříšské, jemuž povolení podstatných oprav přísluší, posud docíleno býti nemohlo, předložil sněm opravní návrhy své a přání svá J. Veličenstvu, aby ráčil moudrostí svou naznačiti cestu k opravě této křivdy a mnohonásobných vad, které komise sněmovní nesčíslnými důvody dosvědčila. Jeho Veličenstvo ráčil na to oznámiti sněmu českému, že ministerstvu svému nařídil vypracování návrhů oprav takových. Avšak šestiletá perioda prvního zasedání skončila se, nový sněm svolán a opět rozpuštěn, a opět svolán, ale k slíbené a právem žádané opravě volebního řádu neučiněno kroku.

Neoprávněnost zastoupení vyvoleného na základě tak nespravedlivém je očividná a zvláště nebezpečná v okamžení tomto, kde vláda vyzvala sněm český, aby vyslal poslance do nejmenované říšské rady zemí neuherských, aby tam upravili státoprávní a úpravní poměry těchto zemí, a tudíž podrobili naše státní a ústavní právo majoritě sněmu, representujícího ne celou říši, ale některé země, ježto nejsou o sobě říší; v sněmu, jenž rozhodování takovému není oprávněn žádným z dosavadních zákonů. Sněm český vyslovil se již proti obeslání takové rady a proti ústavoda rné a rozhodovací moci sněmu, nemajícího nižádného základu státoprávního. On poukázal k tomu, že po zrušení ústavní rady celoříšské záležitosti ústavní i státoprávní tohoto království dle práva, povahy věci a slibu císařského měli býti předloženy sněmu českému a žádal výslovně, aby věc tak velké váhy byla předložena sněmu, zvolenému již na základě voleb, řádu opraveného, jenž by měl k tomu v sobě samém zaručení právní i mravné kompetence.

Avšak nedbáno hlasů země; sněm byl rozpuštěn a při nových volbách zasadila se vláda všemožně o to, aby byli zvoleni poslanci, již by schválili politický směr nynějšího ministerstva. Konstatujeme, že veškeré samostatné okresy národnosti české, jak městské, tak venkovské, zvolením téměř na skrze jednohlasným předešlých poslanců odsoudili směr ten, národu českému patrně nepřátelský a záhubný.

Jakého morálního nátlaku, ba jakých nelegálních prostředků užila vláda k provedení voleb ve smyslu svém ve sboru velkostatkářů, toho důkazy nevyvratné podány hojně v protestu, proti této volbě předloženém a v referátu zemského výboru, kterýž navrhoval zamítnutí celé této volby 54 členů. Avšak byťby i vláda byla působení své při tom byla udržela přísně v mezích zákona, předce dokazuje již ta okolnost, že přičiněním jejím a jen několika málo hlasy mohli ze zastupitelstva zemského vyloučeni býti nejvýtečnější státníci ze řad historické šlechty české, největší, nejslavnější rodové tohoto království, zásluhami svými o celou říši a dynastii slovutní, nejrozsáhlejší statky držící a ve sboru velkostatkářů většinu daně platící, dokazuje vše nespravedlnost a nemožnost delší platnosti dosavadního řádu volebního, ač klade-li vláda jakou váhu na to, aby zastoupení země bylo pravé, skutečným poměrům přiměřené. Ministerstvo nynější doufá od povolnosti sněmu, takovým spůsobem zvoleného, že skrze poslance své schválí netoliko skutek jeho, roztržení říše, ale že i další jeho záměry k dokonalému provedení tohoto směru podporovati bude.

Spatřujíce v pokračovaní tom a takovém veliké nebezpečenství jak pro práva království a národu českého, taktéž pro nejvyšší dynastii a moc říše rakouské, cítíme se zavázáni povinností svou k nim, svým svědomím i rozumem ohraditi se proti volbám od sněmu žádaným za tou příčinou, že tento k nim nemá ani osobni ani ústavní kompetence.

Subjektivního oprávnění k nim nemá tento sněm:

a) poněvadž je zvolen na základě volebního řádu, jenž byl oktroyován zemi bez ohledu na historické ústavní právo země, jakož i bez svolení legálních zástupců země po nejvyšším diplomu ze dne 20. října, ke všem zákonům zemským nevyhnutelného; b) poněvadž vyšel z volebního řádu mnohonásobně vadného a zvláště národnosti české, rozhodné majoritě obyvatelstva zemského, dokázaně nespravedlivého; c) poněvadž, kdyby i platnost tohoto volebního řádu se uznala, zvláště na tomto sněmu uznáno jest spůsobem nesprávným za poslance 54 držitelů statků nesvěřenských, ač byli zvoleni na nesprávné volební listině způsobem nesprávným, čímž je podstatně alterováno oprávnění sněmu a povahy jeho usnešení.

Z těchto důvodů my zástupcové veškerých volebních okresů měst i obcí venkovských národnosti české, kteří ve spolek representujeme 3, 500. 000 tudíž rozhodnou většinu obyvatelstva, kteráž také většinu přímé daně této země platí, osvědčujeme se slavně před Jeho Veličenstvem našim císařem a králem, před všemi národy říše, před veškerým obyvatelstvem tohoto království a i před slavným tímto shromážděním, že tento sněm pokládáme za nepravé a neoprávněné zastoupení této země. Neoprávněný tento sněm vyzván jest skrze vládu a slavné presidium ke skutku nezákonnému a protiústavnímu.

Jeť povolán k nynějšímu zasedání za tím vysloveným účelem, aby volil poslance do nové rady říšské, jakéž posud nebylo ani ústavně ani skutečně, ani co do složení ani co do kompetence a úkolu.

Rada ta má totiž dle vyslovené žádosti ministerstvu přisvědčiti pouze k rozdělení říše na polovici uherskou a polovici neuherskou, kteréž jest jak vláda sama praví, věcí dokonanou a nezměnitelnou; v souhlasu s tímto skutkem má rada ta upraviti ústavní poměry zemí neuherských vespolek, a tudíž také ústavní a státoprávní poměry zemí koruny české k říšské radě neuherské a k říšskému sněmu říše uherské.

Nemá tudíž sněm tento voliti ani do říšské rady veškeré říše - neboť tato zrušena jest působením nynějšího ministerstva; nemá též voliti do užší rady říšské podlé patentu od 26. února - neboť tato jsouc jen částí rady celoříšské stala se zároveň s touto nemožnou. On má voliti do sněmu v ústavě dosavadní nezaloženého, nového, nejmenovaného. On nemá voliti do rady říše Rakouské, ale do rady říše n e u h e r s k é.

Aby volil poslance do takové rady říšské, k tornu nemá sněm ani práva ani povinnosti podle ústavního práva země, k tomu nemá ani právní ani mravní kompetence.

Kdo by volbu lakovou nazvati chtěl ú s ta v n í, užil by buď názvu chybného anebo vyslovil by očividnou nepravdu, když přičiněním nynějšího ministerstva i ta ústava říšská od 26. února 186l - kteráž se tu míní - byla zničena; když i zřízení zemské téhož dátum valně bylo porušeno a sám diplom od 20. října 1860, jenž měl zůstati neodvolatelným základem říše, v podstatě své jest vyvrácen.

Kdyby tyto zákony, kdyby tato ústava platila a se zachovávala, nemohlo by býti řeči o novém bezejmeném sněmu zemí neuherských, tím méně mohlo by se mu dávati právo měniti ústavní zákony, jak mocnářství tak i jednotlivých království a zemí; nemohla by se mu přiznávati moc ústavodárná, jejíž dosah a následky na ten čas nikdo nemůže změřiti.

Kdožkoli diplom od 20. října 1860 ve spojení s patentem od 26. února 1861 za platnou ústavu mocnářství uznává, musí důsledně zřízení nového ústavodárného sněmu neuherského uznati za porušení této ústavy a tudíž předsevzíti takové volby, kteráž moc, zřízení zemské i ústavu říše měniti, přenáší s plné rady říšské a ze sněmu zemského na novou radu neuherské říše, za rušení zřízení zemského a za porušení řádu sněmovního uznati.

On musí dále uznati, že také účastenství království českého v zákonodárství celoříšském a míra i spůsob konání práva toho jest dle článku I. a II. diplomu a dle §. 16, 19., 24. zřízení zemského podstatnou částkou této ústavy zemské, a že zvolení poslancův s tím právem, aby na říšské radě neuherské uznali říšské rady celoříšské a měnili ústavní poměry zemí neuherských k celé říši a dosavádní vliv země v záležitostech celoříšských, jest spolu podstatnou změnou i zřízení zemského a že tudíž dle §. 38. téhož nesmí se konati jinak leč za přítomnosti tří čtvrtin poslanců a nejméně dvěma třetinami přítomných.

Jsme přesvědčeni, že vykonáním voleb takových většina tohoto slavného shromáždění jedná zjevně proti státnímu právu království českého a koruny České, stvrzenému smlouvami s nejjasnějším domem panovnickým, mnohými státními akty a přísahami takřka všech králů českých a legitimním panovníkem nynějším znovu uznanému; že jedná proti "ústavnímu právu, jež mělo království české, když J. V. přijal korunu Českou z rukou krále Ferdinanda V., že jedná proti právu zákonodárnému, kteréž J. V. zastupitelstvu země pro příští již nejvyšším diplomem od 20. října udělil a proti právu, témuž zastupitelstvu manifestem od 20. září vyhrazeného stejnovážného hlasu; že jedná proti ohražení práv sněmu českého, jež tento sám již dvěma adresami k Jeho Vel. vyslovil.

Protož ohražujeme se proti všemu, co by říšská rada, z království českého tak neoprávněným spůsobem obeslána, učiniti mohla na újmu státnímu i ústavnímu právu království tohoto i koruny České, proti právům národa českého, aneb na zkrácení samosprávy zemské, jakož i proti všemu, co by učinila na újmu moci a jednoty říše, ve kteréž spatřujeme palladium národu svého, a nebo na újmu legitimní dynastie naší.

Všecka taková usnešení prohlašujeme již z předu za neplatná a pro obyvatelstvo zemí českých nezávazná - a budeme se proti nim hájili všemi prostředky práva a zákona.

Dr. Rieger: Mám číst také jména?

(V centrum: ano, ano!)

Dr. Rieger čte:

Dr. Frant. Lad. Rieger,

dr. Frant. Palacký,

dr. Bělský,

dr. Jos. Fritsch,

dr. Brauner,

Jos. Macháček,

Václ. Pauer,

Vojta Fingerhut,

Karel Potůček,

Josef Vilímek,

Jan Jílek,

Václav Seidl,

dr. J. Jeřábek,

Moravec,

Frant. Fáček,

dr. Julius Grégr,

Matěj Kubiček,

Anton Schmidt,

Hancke,

Tuschner,

Wenzig,

dr. Eduard Grégr,

Jan Kratochvile,

P. Ant. Husák,

dr. Reichert,

Eman. Tonner,

Platzer,

Haussmann,

Josef Götzl,

Ant. Honc,

Tomáš Šobr,

Slavík,

Fr. Fiala,

Kleisl,

dr. Karel Mattuš,

dr. Jan Štross,

dr. Kralert,

V. Křížek.

Jan Krejčí,

K. Štefany,

Vincenc Wávra,

Josef Brzorád,

dr. Jos. Prachenský,

Alois Oliva,

dr. Václav Bozděch,

V. Kratochvil,

dr. Trojan,

dr. J. Velflík,

JUDr. J. Škarda,

JUDr. Strakatý,

dr. Ant. Majer,

dr. Jos. Gabriel,

Fr. Šípek,

A. Kahles,

dr. Fr. Švestka,

JUDr. Karel Roth,

dr. Kodym,

Jos. Zikmund,

Ferd. Schulz,

Fr. Pokorný,

Karel Faber,

Bradáč,

Hyn. Zátka,

JUDr. Jan Žák,

Dr. Vendelín Grünwald,

Vácslav Zelený,

Dvořák,

Josef Klimeš,

Dr. Ant. Fink,

dr. Ant. Porák,

F. B. Kořínek,

Al. Šembera,

Jan Janouš,

Frant. Hartl,

dr. Em. Trmal,.

Frant. Pstross,

M. Havelka,

dr. Jos. Říha,

dr. Ant. Čížek,

dr. Karel Sladkovský,

dr. Schovánek,

O. Zeithammer,

Karel Baron Villani,

Štěpán Pollach,

Fr. Urbánek,

dr. Klaudy,

dr. K. Kořístka.

Oberstlandmarschall: Der Protest wird dem Protokoll beigelegt, obgleich ich ihn nicht für begründet erachten kann, weil nach meiner gewissenhaften Ueberzeuguug der Landtag geschäftsordnungsmäßig nach seinem gesetzlichen Recht und seiner Pflicht vorgegangen ist. (Bravo, bravo links und rechts. )