ných na sněmu sami učiniti, to chcete přenésti na několik poslanců svých, abych tak řekl hozených do velikého moře jiných poslanců z jiných zemí, kteří budou rozhodovati o ústavním právu království českého a ústavním právu země této; a k tomu, pánové, nemůžeme svoliti nikdy (Hlasy: výborně, nikdy, nemůžeme) aby rozhodovali cizí o našem právu, toho nikdy připustit nemůžeme. (Hlasy: nemůžeme, nesmíme. )

Pánové, my v té věci věrně budeme se držet těch zásad, kteréž sl. sněm český v minulém shromáždění svém vyslovil a kterou jsme J. Vel. ve své adrese od 25. února t. r. upřímně a svědomitě předložili. Pánové, J. Vel. odvolal se k národu českému. Pánové, národ český, aspoň obyvatelstvo české národnosti odpověděli v té věci zajisté zřetelně: kdekoliv český jazyk vládne a kterýkoli okres se přiznává k národnosti české, lam opět zvoleni byli titéž poslancové, kteří se vyslovili pro tuto adresu. Pánové, není teda ani nejmenší pochybnosti, že národ český (s povýšeným hlasem), že velká většina 3 1/2 milionů obyvatelstva této země stojí posud pevně na tom stanovisku které bylo vysloveno v adrese minulého zasedání. V té věci se nic nezměnilo. Pravím však dále, že tato většina Čech nepředstavuje nám pouze většinu lidí, ale také většinu daně, a k té dani, kterou platíme krví svou, ale zároveň i daně peněžité, nelze tuším v pochybnost uváděti, že tato většina, kterou my representujeme, platí i velikou většinu přímých daní zemských. Jak se věci mají vzhledem k velkým statkům, o tom nechci teď šířiti slov, ale myslím, že není pochybnost, ta strana, která se vyslovila pro neporušení státoprávní osobnosti Čech, která posud stojí za zásadami, kteréž vysloveny byly v adrese, zvláště vezmeme-li v počet jak fideikomisní tak i nesvěřenské držitele statků, že tato strana naše zastupuje většinu daní ze sboru velkostatkářů placených, a že (Hlasy: Ano!) i ta se v tomtéž smyslu vyslovila při volbách jako mi zde. Já myslím, že J. Vel. se nejednalo o nic jiného, nežli aby pravé mínění země seznal. Nuže nyní bude věděti, že většina obyvatelstva, zároveň velikou většinu daně zemské platící, stojí věrně při tom mínění, kteréž my zde zastáváme. (Výborně!) A poněvadž sám sl. sněm v minulém zasedání svém řádným a správným spůsobem v tom smyslu se vyslovil, my posud na svém přesvědčení trváme, od něhož ani na vlas odstoupiti nemůžeme a máme za to, že i slavnému sněmu nesluší se odstoupiti od něho. Protož dovolujeme si činiti sl. sněmu následující návrh:

Slavný sněme račiž uzavříti: Uváživ, že navržená volba poslanců do rady říšské zemí neuherských, kteráž by vyřizovala otázky státoprávní, obsahuje v sobě změnu zřízení zemského, kteréž právo jen od sněmu zemského samého a jenom dle §. 38. zem. zř. konáno býti může a kteréž právo na nikoho jiného přeneseno býti nemůže, a uváživ dále, že taková volba dle patentu ze dne 26. února 1861 nenáleží ke kompetenci sněmu a dle §. 35. zemsk. zříz. a §. 38. zemsk. zř. skrze sl. presidium od porady vyloučeno býti má, a uváživ konečně, že jakož již v adrese sněmovní k Jeho Veličenstvu od 25. února 1867 vysloveno bylo zjednání nového ústavodárného sněmu, kterýž má upraviti státní právo i ústavu říše, nezastupuje celou říši, nýbrž jen většinu poslanců některých zemí na mnoze mimočeských, povstati by mohla povážlivá nebezpečenství, jak pro státní právo, historicko-politickou osobnost a svobodné sebeurčení tohoto království, taktéž pro jednotu a moc říše i práva, přechází sněm o této vládou navržené volbě k dennímu pořádku.

Der Antrag der Minorität der Kommission lautet:

In Erwägung, daß die beantragte Wahl von Abgeordneten in den Reichsrath der nichtungarischen Länder zur Beratung und zum Abschluße staatsrechtlicher Fragen zugleich eine Abänderung der Landesordnung in sich begreift, welche nur auf dem Landtage und nur nach §. 38 L. O. beschlossen Werden kann und wozu das Recht von dem Landtage auch auf niemand Andern übertragen werden kann; in Erwägung, daß eine solche Wahl selbst nach dem Patente vom 26. Feber 1861 zur Kompetenz des Landtages nicht gehört und sogar gemäß §. 35 L. O. und §. 36 G. O. durch das h. Präsidium von der Debatte auszuschließen ist; in Erwägung endlich, daß wie bereits in der Adresse des Landtages vom 25. Feber. 1867 ausgesprochen ist, aus den Verhandlungen eines konstituirenden Reichstages, auf welchem die Feststellung von Staatsrechten und die Ordnung der VerfassungsVerhältnisse in die Hände nicht einer Vertretung des Gesammtreiches, sondern blos einer Majorität von Abgeordneten einzelner zum großen Theile außerböhmischer Länder gelegt ist, große Gefahren nicht blos für die Einheit und Machtstellung des Staates, sondern auch für die Rechte der allerh. Dynastie und staatsrechtliche historisch-politische Individualität des Königreiches Böhmen, für das freie Selbstbestimmungsrecht und Autonomie entstehen können übergeht der Landtag über die durch die h. Regierung beantragte Wahl in den Reichsrath zur Tagesordnung.

Oberstlandmarschall: Ich bitte mir den Antrag schriftlich zu übergeben.

Es sind eingeschrieben als Redner Se. Em. der Kardinal Fürst-Erzbischof, Tonner, Zeithammer, Dr. Brauner, Baron Villani, Schulz, Fáček, Sladkovský, Zelený, Seidl und Dr. Trojan.

Ich bitte Se. Eminenz, das Wort zu ergreifen.

Se. Em. der Kardinal: Die politischen Besorgnisse, welche mich bestimmt haben, jener Adresse beizustimmen, welche die Majorität des ausgelosten Landtages votirt hat, diese politischen Besorgnisse schweben mir noch bis zur Stunde vor, und ich kann mich derselben nicht entschlagen und deßhalb kann ich auch in das Abgeordnetenhaus des Reichsrathes dermalen nicht wählen. Ich müßte mit mir selbst in Widerspruch kommen und wenn ich mich auch über diesen Widerspruch hinaussetzen könnte und dürfte, so wäre ich doch nicht in der Lage zu wählen, denn wen soll ich wählen? Sollte ich etwa Diejenigen wählen, die meine politische Ansicht nicht theilen? Hiedurch würde ich abermals mit mir in Widerspruch gerathen. Oder sollte ich vielleicht eine Scheinwahl vornehmen? Daß, glaube ich, wäre nicht redlich gehandelt. Sollte ich etwa Denjenigen meine Stimme geben, die Sitz und Stimme im Herrenhaus haben, die also die Wahl nicht annehmen können; oder sollte ich Denjenigen die Stimme geben, von denen ich voraussehe, daß sie die Wahl nicht annehmen werden, oder sollte ich vielleicht jenen Männern meine Stimme geben, ohne denselben zu nahe zu treten, von denen ich voraussehen konnte, daß Niemand für sie stimmt, daß hieße soviel, als meine Stimme verwerfen. - Ich werde darum nicht wählen, da ich mir weder widersprechen kann, noch eine ScheinWahl vornehmen will.

Oberstlandmarschall: Hr. Tonner hat das Wort.

Prof. Emanuel Tonner: Slavný sněme!

Chci podotknouti nejprvé něčeho, co se týče formy. Mně se zdá, že sněm království českého jest sbor tak důstojný, že by byl hoden, jak se dříve stávalo a státi muselo, když král něco od něho chtěl, aby se obrátil přímo k sněmu a nepsal některému pánovi, jmenujž se A nebo B., aby jim toto vzkázání neb vyzvání do sněmu českého se dostalo.

Stojíme nyní právě tam, kde jsme stáli před 5 neb 6 neděli za sněmování v měsíci únoru a, pánové! pochopíte sami, že nyní nebudeme jinak rozhodovat, než jak jsme rozhodli dne 25. února t. r.

Slyšeli jsme a slyšíme hlasy Syren; jako Syreny krásným hlasem, tak nyní všelijakými sliby říšská rada nás vábí k sobě, avšak nám není třeba, abychom si, jako Odysseus a druhové jeho, uši voskem zacpali aneb se provazy přivázati dali; my se nedáme svésti beztoho a nepůjdem tam!

Podivná to náhoda, že zrovna před 6 lety také dne 6. dubna zahájen byl první sněm český a že letos zrovna v tytéž dni měsíce dubna jako tehdáž, mají se předsevzíti volby do říšské rady. Já tenkráte a se mnou valná četa naší strany měli jsme přirozené vnuknutí, aby na žádný způsob nešlo se do Vídně. Avšak skušenější pánové strany naší domlouvali, abychom toho zkusili pro prvníkráte, abychom volili do rady říšské, aby se nám nemohlo činiti výčitky, že tvrdošíjně nechtěli jsme podati ruky, abychom pomahali a podporovali při zbudování říše. I stalo se tak; naše strana se podala a, jak známo, vyslali jsme poslance do Vídně; tito zasednuvše v radě říšské, vydrželi tam nesmírně dlouho, osvědčili až převelkou trpělivost a vytrvalost a teprv když nabyli přesvědčení, že jest všecko ztraceno, že jest Hopfen und Malz verloren, jak se říká po německu, teprv, když se sápáno na všecko a posmíváno se i věcem, jež nám jsou nejposvátnějšími, (Výborně, výborně) teprv tenkráte poslancové naší z rady říšské odešli, když vláda začínala jednat proti ústavě samé, když užší říšskou radu prohlašujíc za širší. (Výborně, Bravo v centrum. )

Čeho jsme roku 1861 učinili pokus, toho nyní neučiníme více. Budeme se varovati tím pilněji podobného pokusu, neboť nyní není již té rady říšské, která byla tehdáž. Avšak já nebudu o tom mluviti, poněvadž výmluvnější slova, která o tom p. zpravodaj menšiny již pronesl, mne toho sprošťují. Myslím, že nyní nemůžeme jíti do Vídně, neboť víme, že bychom tím spáchali samovraždu, že bychom vraždili to, co nám ještě zůstalo, co jest nám nejposvátnějším, že bychom vraždili čest, samostatnost a politickou individualnost národnosti české. (Bouřlivé výborně. )

Jest mi velice líto, že v tomto sněmu mnoho jest pánů, kteří o jakémsi právu království českého, o koruně české nechtějí vědět a nejednou jsme museli být svědky úsměvu, když o právech království českého, když o koruně české činila se zmínka. Není zde školy, nebudu se tudíž pouštěti do širšího rozbírání o právech koruny české, však pánové, jen si zpomeňte, že nejznamenitější učitelé právničtí, kteří účinkovali na našich vysokých školách, a byli rozeni v Čechách avšak národnosti německé, že ti velmi dobře věděli co jest koruna česká, a že království české má jistá práva, mužové ti věděli velmi dobře do posledního času, že jest koruna česká, a že království české má jistá práva, a teprvé v nejnovějším čase, jak velmi krásně za předešlého sněmování poslanec kurie panské, jehož jako též všech jeho soudruhův, velmi bolestně v tomto sněmu pohřešuji, totiž hrabě Bedřich Thun pověděl, ukazuje se smutné znamení, že jistá čásť obyvatelstva království českého považuje to jakožto důkaz velikého patriotismu, když ignorovat chce práva vlasti naši společné a posmívat se jim. (Výborně. )

Přišlo to do mody ve sporech politických dovolávat se, jak v posledních volbách bylo viděti, vznešené osoby Jeho Veličenství; já se o to pokusím také, ale loyálním způsobem; já, co se týká práv koruny české, odkazuji Vás ke korunované hlavě, kteráž mezi námi od několika let žije, a od nás všech vroucně jest milována a ctěna, Jeho milosti císařské Ferdinandu V., který při korunovaci r. 1836 skládal korunovační přísahu a tedy věděl o právu království Českého a na ně složil slavnou přísahu a když vzdal se vlády, kteráž po zřečení se Nejjasnějšího bratra jeho přešla jest na nyní panujíc, císaře a krále, přešla i práva i povinnosti jeho na císaře a krále nynějšího.

Avšak nyní ani Vy pánové, kteříž patříte k většině, nemůžete od nás žádati, abychom volili do té nynější rady říšské.

Vy, kteříž se ráčíte zváti "Verfassungsfreundlich" ústavověrní, a nám na druhé straně někdy jiné jméno dávati ráčíte, my jako bychom byli alespoň při nejmenším "Verfassungsunfreundlich" (Veselost. ). Kam se poděla ta říšská rada, ku které vy se ráčíte táhnout? Nyní již není té rady, do které nás pan ministr Schmerling roku 1861 povolával. Říše jest nyní roztržena na dvě polovice a pro tu říšskou radu, která nyní se svolává, pánové, kdybyste prohledali milé Vám patenty únorové, nenajdete žádného paragrafu. Myslím tedy, že ani z Vaší strany nemůže se na to naléhati, aby se obeslala rada říšská, která se nesrovnává ani s patenty únorovými. Do takové rady říšské voliti a jíti byloby zajisté větším rušením ústavy, nežli se dopouštíme my, kteří nechceme volit. Výmluvný zpravodaj většiny pan prof. Herbst dojista uvede důvody rozmanité, aby se o to pokusil vyvrátiti naše myšlení a smýšlení - a však marně. Domnívám se, že mezi důvody těmito budou dva, kteří se již rozléhali dne 25. února při podobném rokování. Jeden z důvodů těch mezi jiným, pravil, že prý jsme povinni volit, ana prý jest to vůle císaře pána. Takovým spůsobem má se na nás vrhati světlo, jako kdybychom nedbajíce ničeho, přímo chtěli jednati proti žádosti a vůli a rozkazům císaře pána. Já vám, pánové, odvětím, že "mutato nomine fabula de te narratur".

Když 2. ledna vyšel manifest císaře pána, který svolával říšskou radu mimořádnou, do které každý mohl jít beze všeho přejudikování, beze všeho předsuzování, poněvadž taková říšská rada mimořádná nikomu by nebyla ublížila, přece, ačkoli to byl císařský manifest - a tentokráte jest to pouze přípiš p. Beustovi - z Vaší strany, pánové, proti tomu se brojilo.

Ačkoli tedy tehdáž byl to zřejmý manifest císaře pána, přece, jak se pamatuji, když byly volby do sněmu, kandidáti Vaši v řečích k voličům kladli to jako "coditio sine qua non", že se do té mimořádné rady říšské jíti nesmí. Ano velmi dobře si pamatuji, pánové, řeči toho smyslu, kterouž v Chebu měl velmi znamenitý pán, který býval v ministerstvu schmerlingovském a tam spravoval, ale nespravil finance říšské.

Za druhé předvídám, že se řekne, že nemáme žádného srdce pro říši a pro svou vlastní vlast, království české, že nyní toto mocnářství Rakouské se nalézá v takových nesnázích, v jakých nebylo ani roku 1809, když Napoleon I. byl ve Vídni; a že strana naše ničeho nechce učiniti, aby se ono z těch nesnází dostalo.

To jest pravda; jsou nesnáze ohromné, toho nikdo nemůže upírati. Ale pro Bůh Vás prosím, zavinili my jsme to?

Uďáli my jsme "to nejmenší k jeho zkáze? Zajisté ne; naopak!

V celém mocnářství Rakouském není národu, který, by pro zdar a rozkvět Rakouského mocnářství více byl dělal, nežli království České.

Nesnáze nynější zavinila jen Rakouská vláda sama, že až do dnešního dne převrácenou provádí politiku zahraničnou a možno-li ještě převrácenější politiku domácí. Pánové, od nejdávnějších Časů v historii mocnářství rakouského není jednoho momentu, kdežby si vláda byla počínala ve vnitř a za hranicemi dle zdravého rozumu.

Šápáno se do Itálie, sápáno se za Alpami po panství, kdežto přece historie starého císařství Německého dostatečné dávala výstrahy, že kdo od severu za Alpy vládychtivě sáhal, vždycky i doma toho pykal.

Rovněž nesmyslná byla politika Rakouska v Němcích, že ustavičně se snažíno, dosáhnouti tam nejvyšší moc, ačkoli patrno bylo, že se to mocnářům rakouským podařiti nemůže; neboť nástupcové cis. Františka I., kterýž starou říši německou zrušil, poněvadž z ní ničeho více nebylo zbylo, již proto nebyli a nejsou povoláni, aby sjednotili Německo, poněvadž ve vlastní říši jejich, rakouské, valná většina obyvatelstva není jazyka německého, nýbrž slovanského.

Konečně od roku 1848 ve vedení zahraničné politiky rakouské takové se jeví kolysání, takové chyby, že nejzhoubnější následky musely z toho pojíti.

Kdyby v kabinetě rakouském byli zasedali vesměs jen nepřátelé Rakouska, nebylo by se mohlo vésti hůře. Uvažme, co učinili cizinci ministři Buol-Schauenstein a Rechberg. Onen za krymské války zbavil Rakousko bezpečné a vydatné alliance ruské, za tuto oběť nezjednav žádné náhrady. A což pan hrabě Rechberg neblahé paměti! Onť v otázce německé nejinak se zachoval, než jako kdyby byl nejvěrnějším pomocníkem hraběte Bismarka-Schonhausena.

A jakž si nyní počíná ten pán, který nedávno dosedl na křeslo ministerské, ten pán, kterého jsme měli potěšení včerejšího dne viděti tváři v tvář, který udělal ten div, že vzkřísil ústavu únorovou (ovšem jen na oko - neboť co nemělo životní síly, nemůže býti vzkříšeno)?

Nevím, dovede-li pan baron Beust více, než hrabě Rechberg? Směr zahraniční politiky jeho je chybný a ačkoli ústava únorová (bylo-li to možno) opět obnovena, uvnitř vede se pořád hůře, tak n. př. ažio stojí dnes již na 33, hůře tedy než za Belcrediho.

Přecházím nyní k chybné rakouské politice vnitřní; kdyby vláda rakouská chtěla pochopit, že jí nezbude nic jiného, než aby se ke všem národnostem, které uvnitř žijí, spravedlivě chovala, všem stejného práva dala, nezkracujíc jednoho ve prospěch druhého; pak bychom viděli, jak by se Rakousko vnitřně vzchopilo, a že by pak zahraničné mocnosti snažily se státi přátely Rakouska a o alliancí tohoto mocného Rakouska se ucházely. Avšak ve skutečnosti nikdy dosud nezachovávalo se této rozumné zásady; neboť jednou všecko se děje ve prospěch jedné národnosti, totiž německé, a všecky ostatní národnosti trpí, a když se od té centralisace upustiti muselo, roztrženo říši na dvě polovice, jedné polovici dáno, co se líbilo chuti synův Arpádových, v té druhé polovici má se udržeti nadvláda synů Teutonových. Jest svrchovaný čas, pánové, aby se vláda pamatovala, aby sama uklidila hlavní příčiny nynějších smutných poměrův a nesnází. Od nás Čechův, kteříž jsme všeho toho zlého nijak nezavinili, nikdo nemůže žádati, abychom, obesílajíce nynější radu říšskou, to nejdražší, co máme, přinášeli v oběť sám pán Bůh ví, komu, ne ve prospěch, ale na zhoubu říše; nebo což myslíte, že nynější dualismus a nynější směr jinam povede, než., aby jedna polovice vždy více druhé se odcizovala, až někdys ouplně by rozpadly a poděly se Bůh ví kam, polovice východně bezpochyby ne tam, kam si přejí synové Arpádovi, polovice druhá aby se připravila vždy lačnému a hltavému orlu Bedřicha Velkého. Tímto orlem Bedřicha Velkého snad budete nás strašit, poněvadž my Čechové více se ho máme co báti než vy, jichžto národnosti nemůže tak uškoditi, jako národnosti naší. Avšak pánové, toho já se nebojím; mámť pevnou důvěru, že národ český, který se udržel v boji, déle než tisíciletí trvajícím, i dále se udrží a že národnost naše i v 19. století zachrání a že v nejhorší době nám se vyskytne ňáký vindec et ultor.

Národu německému dlouho se posmíváno a pohrdavě o něm mluveno, že není možno, aby se vzchopil a dospěl k sjednocenosti a platnosti politické. Fridrich Barbarossa dlouhé věky dřímal v Kiffhaeuseru, odkud Němcům v době nejhorší přijíti měl na pomoc Ejhle pánové, zdá se mi, že tam Barbarossa již nedříme, neboť ho není více zapotřebí, neboť národu německému se skutečně loňského roku dostalo jednoty dlouho zatoužené.

My nemáme Bedřicha Barbarossu, ale máme za to Blanické rytíře se statečným Zdeňkem Zásmuckým, kteří dosud dřímají, ale až bude potřeba, dojista ze sna procitnou a se objeví, jen že myslím, že někde dále na východě se nám objeví (výborně). Pánové, skončím; my nebudeme volit, neboť nemůžeme a nesmíme spáchati samovraždu, k tomu nedáme se svésti žádnými sliby.

Též roku 1861 říšská rada Schmerlingovská nastrojena a vylíčena byla co krásná panna, (veselost) ale ukázalo se později, že to byla neplodná matrona. (Výborně, Veselost. )

Pánové, ta nynější říšská rada Beustovská jest ještě něco horšího, jest to jako ona železná panna, kterážto lidi na smrt odsouzené obejmutím vraždila. Tu železnou pannu nám odvezli z hradu Pražského někam k Vídni; nyní nás tam zvou, abychom se tam s ní shledali. (Hlučné výborně. ) Když roku 1861 nepodrobili jsme se neplodné matroně, nedáme se nyní železné panně. (Výborně, Výborně, Výborně. )

Oberstlandmarschall: Herr Prof. Zeit hammer hat das Wort.

Prof. Zeithammer: Pánové! Chtěl jsem krátkými snad slovy jenom dovozovati, co to vlastně za ústavu jest, ku které většina tohoto sněmu se táhne, chtěl jsem poukázat k účelu, za kterým se chcete odebírat odsud do Vídně, abyste spečetili onen elaborát komise uherské, který přijat byl uherským sněmem, abych o punktech nejdůležitějších zprávy veřejně dovozoval, jaké nebezpečné dílo stvrditi máte na zkázu nejenom království Českého, které zastupovati vaší povinností jest, nýbrž i na zkázu veškeré říše rakouské.

Avšak pánové? Kde protivná strana tak okázalým spůsobem opouští tuto sněmovnu, tu myslím, že jest marné promluviti.

Jen tolik pánové! připomínám, že vy, kteří do Vídně odcházíte, dovedli jste již jednou učiniti z velké říšské rady malou, která se ustavičně sužovala. Pánové! Odcházíte do říšské rady, v níž nebude zastoupeno 6 milionů česko-slovanské národnosti. Veškerý tento sněm bude stát mimo říšskou radu. Mlčky nedá svolení k skutkům, na kterých se usnesete, mlčky bude věčně protestovat až do té doby, kdy český národ vystoupí na jeviště.

Pánové, nejenom to dokážete, že bude sestavena říšská rada, kde jeden z nejinteligentnějších národů stojí mimo, vy dokážete i to, že učiníte i sněm český kusým. Pánové! vzdávám se slova.

Oberstlandmarschall: Herr Dr. Brauner hat das Wort.

Dr. Brauner: Veliké bezpráví, které se děje v životě národů a států, nezůstává nikdy osamělé; o. no bývá zdrojem veliké řady nepravostí, která se vždy končívá buď náhlým obratem na cestu spravedlnosti a práva, anebo velikým neštěstím - časem i úpadkem a roztržením i sebe větších států a říší. Co leží mezi takovým začátkem a koncem utrpení člověčenstva, v tom záleží dějiny utrpení národů, které spravedlivá Nemesis zapisuje na vrub takových státníků, ježto buď pro neschopnost totiž pro neznalost, potřeb států a národů, kterým slouží, nebo pro ješitné přeceňování samých sebe, aneb přímo ze zlé vůle zaplítají osudy národů, které říditi mají, a vedou jich cestou, která potřebám a právům jejich nikterak neodpovídá.

Mohla by se veliká řada takových utrpení a obětí vypočísti, jež snášeti bylo v říši Rakouské právě větší části národů, rakouských to Slovanů, avšak nechci se dnes dotýkati těchto stránek bolestných, a chci jen spomenouti svízelů těch, jimiž utrpěl národ česko-slovanský jen od času posledních sedmi roků.

Když Bachova politika neblahé paměti vzala za své porážkou pod Solferinem, nastoupena dráha spravedlnosti k národům diplomem říjnovým, a z diplomu říjnového vyvinuta jest ústava únorová. I ústava únorová zůstala spravedlnosti potud aspoň věrna, pokud v ní provedena byla idea zastoupení veškeré říše, vytknuté záležitosti pospolité a odkázáno vše druhé sněmům zemským. Avšak i tu zase položeno jádro nespravedlnosti, aby pučelo a rozsévalo jedovaté semeno dále; ono položeno jest v ústav užší říšské rady, v nespravedlivé řády o volení na sněm zemský, a v zkrácení autonomie zemských sněmů.

Sněmové zemští, z nichž vycházeti mělo zastoupení veškeré říše, byli složeni na interesích; byli to interesy průmyslu a obchodu v kurii měst, interes rolnictva v kurii venkovských obcí a interes majitelů velkých statků.

Zdálo by se, že jiného interesu tady nebylo, avšak, kdekoliv se týkalo zastoupení zemí, v nichž národnost slovanská buď převládala aneb ve velkém počtu stála naproti národnosti neněmecké, byl to také interes národní, který na oko sice se zapíral, ale při složení řádů volebních skutečně velmi na zřeteli se měl. - Jak jsme se domáhali toho, aby opravena byla nesprávnost a nespravedlivost volebního řádu, to jsou věci v tomto slavné shromáždění již po mnohá léta dobře známé, probrané. Nechci se toho tedy dotýkati dále. Povedlo se nám konečně, že i na základě nespravedlivého řádu volebního domohli jsme se předce alespoň jednoduché většiny, která se vyslovila o nesprávnosti řádu o volení v tom směru a předložila koruně o tom usnešení většiny tohoto slavného sněmu.

K tomu přidružil se podobný hlas i z družné Moravy. Čeho ale posud jsme se domáhali? Domohli jsme se posud jen toho, že nám učiněno bylo možno, abychom v té bídě, v které jsme byli za minulého šestiletí pod těmi samými výminkami, zůstati směli ještě na dalších šest roků. To jest v tomto ohledu celá naše vymoženost.

Když se ukázalo, že širší říšské rady nelze se dopíditi a dočkati, a že i pikle, aby užší říšská rada se stala ve svém spůsobení širší, není nic platná, nastoupeno opět na dráhu spravedlnosti, diplomem z dne 20. září 1865. Avšak i při 20. září nezůstalo to, on byl nám naprosto zmařen a překažen. Dráha volená k vyrovnání s ostatními zeměmi a národy Rakouskými stala se jen dráhou volenou pro libovůli ministerstva, ministerstva toho, o němž jsem v minulém zasedání sněmovním pravil (při čemž i nyní zůstávám), že to osudno bylo, že jsme takové ministerstvo právě museli nalézti na bojišti královéhradeckém.

Když to, co se mělo státi, jen na cestě v zářijovém manifestu naznačené, na cestě volného vyrovnání samo již stalo se na pólo skutkem, byl národ český reskriptem ze dne 4. ledna vyzván k novým volbám a zároveň k obeslání mimořádné říšské rady.

Toto ministerstvo, které tímto způsobem ještě jaksi vyplniti chtělo, ač jen jaksi dodatečně co manifest z 20. září 1865 slíbil, toto ministerstvo muselo ustoupiti onomu, o němž jsem se pronesl dříve a které od té doby vládne samostatně a samolibě. Bylo nám voliti nový sněm, který pronesl se loyálně a upřímně o svých pochybnostech, pro které nemůže obeslati nabídnutou nám novou tak zvanou »ústavní říšskou radu«, ku které nás naše nynější ministerstvo reskriptem ze dne 4. t. m. bylo povolalo. Jest to povšimnutí hodno, že když se sněmové i jiných zemí, totiž sněm moravský a sněm krajinský, a mezi německými zeměmi sněm tyrolský spůsobem podobným vyslovily, že právě jen ty sněmy byly rozpuštěny, v kterých živel slovanský převládá; i zdá se tedy, že v Tyrolsku se to nestalo jen proto, poněvadž lakového ohledu ministerstvo tam nenalezlo. (Výborně. ) Zatím však nynější ministerstvo melo zvláštní obezřelost a činnost a odepříti se nedá, že připravilo si věci příhodně pro každý případ. To co za předešlého sněmu v měsíci únoru ještě nebylo hotovo, věc totiž tak zvaného vyrovnání s Uhry, to se stalo prozatím fait accompli, a bylo to připraveno tak, kdyby nové volby v zemi České, v Moravě a v Krajinsku vypadly jako předešlé, aby nenašly více, co by měly vyrovnávati, poněvadž Uhersko bylo zřízeno znova s celým fundem instructi.

Vypadnouli však nové volby jinak, jak se bohužel stalo, tedy získalo ministerstvo to, že má orgán pohotově povolný a příznivý k provedení dalšího pokroku u vyrovnání s Uhry, totiž k plnému roztržení říše.

Toho účele ministerstvo skutečně dosáhlo. Není pochybnosti, že votum menšiny, jak to je vidět v přítomnosti celého shromáždění (výborně) bude naprosto zavržené, ať by si spočívalo na důvodech jakýchkoli. (V centrum: to je to. )

Ale pánové! na rozloučenou ještě musíme si to předce upřímně pověděti, aby se neřeklo, že jsme zamlčeli něco, co snad z této strany právě ještě řečeno nebylo.

Vy, pánové! obešlete říšskou radu, vy ji obešlete z většiny sněmu českého. Tak se i stane na Moravě.

Než: bude tam Česká země, bude tam i markrabství Moravské, bude tam tedy koruna česká skutečně zastoupena?

Pánové, ani na základě representace Schmerlingovských interesů nebude tam předce zastoupena.

Nechci ukazovati k tomu, že kurie venkovských obcí a kurie mest po nepravém řádu volebním nejsou zastoupeny tak, jak by právem býti měly, chci k tomu poukázati jen při jedné kurii, při kurii velkých statků, když jsme si stěžovali na nesprávnost volebního řádu, ani jsme nepřišli tenkráte, (kdy stížnost vyslovena byla poprvé), na to, že i v tom leží veliká nesprávnost, že tak důležitá kurie interesů, jako je kurie majitelů velkých statků, tak důležitý interes je pravě nejkřivěji obmyšlen v řádu o volení; neboť v každé jiné kurii jeden hlas nerozhoduje, než vždy o jednom poslanci a na nejvýš v komorách obchodních může rozhodovati jeden hlas o volbě několika poslanců; zde ale rozhodnouti může 1 hlas o zastoupení celé kurie 54 členů.

Pánové! sněm český, kde má být zastoupen interes velkých statků, v němž však není Schwarcenbergů, v němž není Lobkowiců a Fürstenberků, v němž scházejí Černínové, Harachové, Kolovrati a Nosticové, Martinicové, takový sněm neuzná nikdo v říši rakouské, za sněm, v němž zastoupen je interes velkých statků království českého opravdivě. (Výborně a bravo! v centrum. )

Již, pánové, takové hlasy ozvali se v Uhřích samých, jimž předce není právě na tom záleženo, aby český sněm stál na základech pevných; a takové hlasy uslyšíte, pánové, i ve vaší říšské radě, třeba že my tam nebudeme!

Ale v kurii velkých statků může rozhodovati i jeden hlas o všech 54 poslancích! - V tom pánové, jest vidět nejlépe nesprávnost volebního řádu, k čemuž illustrace jednání těchto dnů i volby předešlé v porovnání s nynějšími ukazují. Je v tom veliké a zajisté již z počátku zúmyslně položené bezpráví!

Jsouť ovšem na straně zástupců velkých statků ještě posud některá jmena rodů vlasteneneckých, která slynou v hystorii statečností, vlasteneckou obětavostí a věhlasností; ale jsou tu právě jen pouhá jména a ta jen velmi řídce zastoupená.

Když tedy půjdete, pánové, do říšské rady, když tam přijdete jmenem království Českého a markrabství Moravského, což tam, pánové, budete činit?

Budete tam zpravovat roztrž říše rakouské na dví aneb budete v stavu v takovém složení učiniti ji něčím aneb způsobiti zase sloučení?

Já myslím, že ne! Budete tam, pánové, ad audiendum toho, co pan Beust s Uhry prozatím a však na vždy ale hezky za větrem udělal a způsobil. (Veselost. ) Ano, budete tam snad pro to, jen abyste politice Beustově, kterou on zakládá právě na tom roztržení, dodávali jaksi důrazu, ba aby jste, a to bude hlavní věcí, materialních prostředků k tomu dali!

Máme, pánové! o tendencích tak nazvané ústavní říšské rady dva reskripty: Jeden reskript ze 4. února veškerého ministerstva k slavnému sněmu zemskému a jeden ze dne 3. dubna, nejvyšší to reskript Jeho Vel. císaře a krále Frant. Josefa k ministru Beustovi. Poslední reskript jeho Vel. jest vznešen nade vší kritiku již proto, že jest to právě nejvyšší reskript císaře a krále a pak proto, že není zřízen k sněmu zemskému, nýbrž jen k osobě p. ministra Beusta. Jen jedné věci si dovolím z něho vytknouti, a to jest to, že císař a král náš očekává od loyálné mysle a od věrnosti zastupitelstva země české, že jeho vyzvání vyhoví. Dobře! již zde dnes bylo praveno, pánové, že se to dá vyložit také pro nás; ale připomínám to, že proto nám, pánové, ani nevěrnost ani neloyálnost přičítati nebudete, když jsme úmyslu vašemu naprosto odporného, tak jako my jsme vám nevyčítali, když jste nechtěli nastoupiti předešle dráhu tu, kterou jsme chtěli jít my, vyzváni jsouce též k tomu. samým císařem a králem!

Chci se ale navrátit ještě k reskriptu že dne 4. února, o němž jsem se v schromáždění 25. února pronesl, jednu věc však, jako bych si jí byl na dnes zanechal, jsem tenkráte opomenul. To jest odstavec, v němž pan ministr Beust aneb vlastně tenkrát veškeré ministerstvo si vytknulo za hlavní úkol, pro který by vyrovnání s Uhry mělo býti urychleno, aby říše rakouská nabyla opět velikosti své a došla svého starodávného postavení mezi státy evropskými.

Je to věc dvojí: Velikost a starodávné postavení. Nemá to pleonasmus, tak, že by velikost splývala v jedno s postavením starodávným mezi státy evropejskými, tak si musíme myslit pod velikostí, že jest úmysl vlády nové prostředky sbírati k tomu, aby Rakousko tu velikost opět dosáhlo, které po dvakráte, totiž roku 1859 a roku 1866 muselo se vzdáti.

Pánové, nevěřím tomu, že bychom byli v stavu, i kdybychom měli jehlovky i generály jako jich měli Prusy, že bychom opět mohli dobýti to, co jsme právě ztratili; totiž království Lombardsko-Benátské a spolupanstvo RakouskoPruské v Schlesvigu a Holštýně.

Jakou velikost chce tedy Rakousko získat? a na čí útraty? Muselo by to býti jen na východě aneb zase v Německu, a tu tomu nedopustí Prusko; a že by to na východě mohlo býti, toho se Rakousko převrácenou, nemoudrou a nešikovnou svou politikou dávno již vzdalo; tam tomu nyní nedopustí ani Prusko ani Rusko! (Veselost, výborně!) Tedy, co se týká velikosti, tu by učinilo ministerstvo nejlépe, kdyby o ní ani nemluvilo a kdyby, abych tak řekl, ani ďábla nemalovalo na stěnu národům, nýbrž aby raději vyřklo, že Rakousko zůstane spokojeno s tím, co ještě má! když se to bude spravedlivě a moudře říditi, může se říci, že bude Rakousko větší než tenkráte bylo, když sáhalo panování jeho až k severnímu moři.