Oberstlandmarschall: E ist der Schluß der Debatte vorher begehrt worden und kein
Redner mehr vorgemerkt. Ich bitte diejenigen Herren, die für den Schluß der Debatte
sind, sich zu erheben. (Uiberwiegende Mehrzahl für den Schluß der Debatte.) Ich werde
zur Abstimmung schreiten. Nenst dem gestellten Antrag des Herrn Dr.
Dr. Stamm: Der Antrag von Dr.
Rieger ist der weiteste und ist daher zuerst zur Abstimmung zu bringen, dann der motivirte
Antrag auf Tagesordnung. Clam-Martinitz: Die Anträge auf der tagesordnung gehen allen andern Anträgen vor. Oberstlandmarschall: Es handelt sich nur darum, ob der einfache oder mitivirte früher? Graf Clam-Martinitz: Ich glaube auch, daß der einfache vorausgehen soll, weil er die
andern ausschließt. Oberstlandmarschall: Bevor ich jedoch die beiden Anträge zur Abstimmung bringe, werde
ich sie noch einmal vortargen, und weil es die Herren vielleicht nicht sogleich aufgefaßt
haben, so werde ich diesen Antrag, wie ich ihnschriftlich in Händen ahbe, vorlesen. (Liest den Antrag des Grafen Clam-Martinitz, welcher lautet): "Der h. Landtag
wolle beschließen, daß die Bestimmung des §. 38 der Geschäftsordnung auf alle Redner
anzuwenden ist, welche sich vor oder während der Debatte zum Worte gemeldet haben." Jetzt werde ich erst die Frage über die einfache Tagsordnung zur Sprache bringen.
Diejenigen Herren, welche für die einfache von Dr. Stamm
beantragte Tagesordnung sind, bitte ich, durch Aufstehen es erkennen zu geben. (Zählt.)
105; bitte also, die Gegenprobe vorzunehmen und die andern Herren aufzustehen. Es sind
über 109. Die einfache Tagesordnung ist verworfen. Ich werde jetzt die motivirte
Tagesordnung zur Abstimmung bringen; also bitte ich diejenigen Herren, die für die
motivirte Tagesordnung sind, dieses durch Aufstehen erkennen zu geben. (Entschiedene Majorität.) 141, so ist durch die Majorität die motivirte Tagesordnung
in der Art und Weise, wie ich sie vorgelesen habe, angenommen worden. Nun ist mir auch ein
Protest übergeben worden. Dr. Rieger: Unter solchen Verhältnissen bitte ich, den
Protest, den ich hingelegt habe, in eventum zu Protokoll zu
nehmen. Oberstlandmarschall: Es ist ein Protest des Herrn Dr.
Rieger mit noch 46 Unterschriften, der mit dem Ersuchen vorliegt, diesen Protest zur
Kenntniß zu bringen und dem Protokolle beizulegen. Dr. Rieger: Es sind 80 Yunterschriften. Oberstlandmarschall: Ich bitte, ich habe schlecht gezählt, also 80 Unterschriften. Ich
bitte, der Protest wird nach der Geschäftsordnung vorgelesen und hierazf ohne Debatte zu
Protokoll genommen. Dr. Rieger: Ich bin etwas heiser und muß daher Jemanden
der Herren ersuchen, ihn statt meiner vorzulesen. Dr. Uher liest den Protest: My podepsaní poslanci na sněmu českém stojíme v tom, že království
české, naše vlast milá, jest nepopíratelnou osobou právní, že má práva
nepomíjející, ježto uznána jsou co základ budoucího zřízení našeho slavným
diplomem nejjasnějšího císaře a krále od 20. října 1860. Uznáváme, že co listem tímto císařským z práv království českého
vyňato a za záležitost celé říše rakouské prohlášeno jest, ve prospěch celku
státního slušně za takovou může býti považováno. Spatřujemeť v listu tom
skutek státní moudrosti, kterým panovník náš cghtěl národům svým zjednati
snadnou a kratší cestu k svobodě. Máme pak
plnou důvěru, že co v listu tomto pozůstává ne dosti určitého, snadno
vyjasnilo by se, kdyby byla pravým důvěrníkům národu českého dána příležitost,
vysloviti se o tom našemu nejmilostivějšímu panovníku. Po hříchu byla ústava říšská jakož i nový řád klrálovství českého od 26.
února 1861 složena beze všeho spolupůsobení důvěrníkůtakových a tudy se stalo,
jak pevně za to máme, proti úmyslu císaře a krále našeho, že zásady
neodvolatelného diplomu od 20. října, které ústavami těmito měly býti ve skutek
uvedeny, nejsou ve všem zachovány.
Království našemu nedostala se jimi taková míra
samosprávy, jaká jemu přísluší, bez jaké obejíti se nemůže, aby se nevystavilo
nebezpečenství úplného pozbytí své vlastnosti co nezrušitelné osoby právní, nad
to pak uložen jest mu úřad do sněmu zemského ve mnohých ohledech nerovný ano
nespravedlivý, kterým Českoslovanská věčšina obyvatelstva, jsoucí rozhodnou
věčšinou také dle míry daně, postavena jest na sněmu umělým způsobem
v menšinu, čímž všeliká možnost opravení ústavy aw vo
My, podepsaní poslanci, vstoupili jsme do sněmu, sestaveného na základě tohoto
volebního řádu, abychom nepřekazili možnosti, by se zkušeností samou okázalo,
v jaké míře obávání o práva a svobody našeho království z této
ústavy pocházející jsou důvodná. Posavádním jednáním na sněmu stvrdilo se toto obávání. Hlasováním při
volbách do výboru zemského dne 15. dubna okázalo se, že následkem nepřiměřeného
volebního řádu dáno jest rozhodování věčšinou v ruce strany, při které
nám pochybno jest, zdali sdílí s námi péči o práva království českého,
kterou by každý účastník zastupitelstva země naší měl býti proniknut touž
měrou, jako péči i zachování a blaho celého
mocnářství, protože jedno bez druhého obstáti nemůže. Jeden z náčelníků
této strany utvrdil nás v pochybnostech o tom, když v sezení dne 16. dubna
zřejmě a chvalně prohlásil se, že k žádnému zemskému znaku království
českého nezná se, než jedině prý ke znaku velikého Rakouska, ano ve jménu svém a
všech s ním stejně smýšlejících naznačil ty, kteří se v tom
s ním nesnášejí, za protivníky mocnářství, a proti nim své ohražení
vložil do protokolu sněmovního. Věčšině hlasů, kterou strana tato vládne ve sněmu, svěřeno jest volení
poslanců českých do říšské rady, volení osob tedy, které ve jménu království
našeho mají vésti rozhodné slovo o budoucím právním poměru jeho k ostatnímu
mocnářství. Němůže býti pochybnosti, že kdyby strana tato, výhod nepřiměře
My podepsaní nechtěli bychom nésti spoluviny ve zkrácení práv naší vlatsi a
uvaliti tudy na naše jména nářku potomstva. Protož byl úmysl náš, neúčastniti se
na prosto ve volbách těchto, pokud by se v ústavě zemské od 26. února a
volebním řádě s ní spojeném nestalo náležitých
Nechtíce však oslyšeti hlasu mužů smířlivých, kteří se zsasadili o
přátelské vyrovnání mezi námi a stranou druhou, a rádi chtějíce ušetřiti
nesnází, kterými by trpěti mohlo zdárné znovizřízení mocného a velikého
Rakouska, na kterém nám zajisté ne méně upřímně záleží, nežli našim
protivníkům, ano chtějíce přispěti k tomu, aby se docílilo zastoupení celého
mocnářství v říšské radě, o němž doufáme, že by jím mohly pak
stížnosti naše dojíti ještě žádoucího napravení, upustili jsme a upoštíme na
ten čas od onoho pmyslu, i míníme se účastniti ve volbách do říšské rady,
abychom zkusili, zdali strana požívající umělé věčšiny ve sněmu míní ji s
Kdyby však obávání naše v tom ohledu mělo se splniti, ohražujeme se napřed
proti vší újmě práva, která by z toho mohla pojíti našemu království,
protože sněmu českému, pokud se na nynější ústavě a na nynějším volebním
řádu zakládá, a tudy také členům říšské rady od něho zvoleným v žádné
případnosti nepřiznáváme práva, aby směl co rušiti neb křiviti v právních
poměrech země české, spočívajících jak na
starších smlouvách, výsadách a řádech zemských, tak na slavném znovu stvrzení a
rozšíření jich naším nejmilostivějším panovníkem. Vyhražujeme sobě také dle
toho zříditi další své chování dle práva a zákona. Stalo se v Praze ve sněmovně české dne 18. dubna 1861.