Präsidentenstellvertreter Dr. W a n k a: Dieser Gegenstand wird einstweilen deponirt und dann der bestehenden Kommission überwiesen werden. Ich bitte jetzt, die Interpellazion in deustcher und böhmischer Sprache vorzulesen.

Aktuar Schmidt: Wenzel Kratochwil, Abgeordneter des Wahlbezirkes Raudnitz-Melnik, interpellirt Se. Excellenz den Herrn Statthalter in Angelegeneheiten der Jagd.

Daß das Wild den Feldsaaten und Forstkulturen über die Maßen schädlich ist, darüber herrscht nur eine Stimme, darin eignen sich alle Wirthe und landwirthschaftliche Autoritäten. Darum ist in hochkultivirten europäischen Ländern das Wild so zu sagen zur Gänze ausgerottet und wird zur Unterhaltung bloß im Thiergärten gehegt.

Die österreichischen, insbesondere aber die Josefinischen polizeilichen, zum Theile noch in Wirksamkeit bestehenden Gesetze, zielten dahin ab, daß Schäden möglichst verhindert, und verursachte Schäden vergütet werden.

Durch die im Jahre 1848 erfolgte Grundentlastung wurde der Bauer Herr seines grudnes und Allen dessen, was hierauf befindlich, - das ehedem solche Schäden verursachende Wild ist auf Porivatgütern bedeutend evrmindert und dessen Erhaltung lediglich auf Thiergärten, Fasanerien u. s. w. beschränkt worden.

Hierdurch geschah allen beschwerden und Klagen auf kurze Zeit ein Ende.

Das kais. Patent vom 7. März 1849 und die Minist.-Vrdg. Vom 15. Dezember 1852 führten in der Sache b e z ü g l i ch d e r A u s ü b u n g d e s J a g d r e ch t e s eine Beschränkung herbei, ohne jedoch am Grundsatze selbst etwas zu ändern. Die Jagdberechtigkeit soll nach dieser letzteren Verordnung licitando nach dem Meistandbote an befähigte Pächter verachtet werden. Nur dann, wenn es unmöglich ist die Jagdbarkeit versteigerungsweise zu vermiethen, kann eine andere, angemessene Verfügung getroffen werden, freilich so, daß die Gemeinde wieder von der Pachtung ausgeschlossen werde.

Letztere Minist.-Verordnung räumt den politischen Behörden a u s n a h m s w e i s e das Recht ein, bereits bestehende Pachtverträge, nach Einvernehmung, daher mit Einverständniß der gemeinden, auch ohne Einleitung einer Lizitazion, zu verlängern. So lautet das Gesetz.

Allein, leider Gott muß ich sagen, daß dieses Gesetz nicht erfüllt werde.

Ich habe hievon meine eigene Erfahrung und viele der herren Abgeordneten werden gewiß auch aus eigener Erfahrung hievon erzählen können. Das Gesetz wird nicht befolgt und die Ausnahme zur Regel gemacht. Alte Verträge werden ohne Zustimmung, ja gegen den Willen der Gemeinden, für geringen Zins den Forstverwaltungen, vielleicht gar ohne rechtmäßige Einwilligung der Großgrundbesitzer, verlängert; wo man jedoch die Jagdbarkeit in Lizitazion gibt, trachtet man wieder die Lizitanten untre verschiedenen Vorwänden zu beseitigen.

So wird gegen das klare Gesetz gehandelt, das Recht der Gemeinden beleidigt und die Gemeindeglieder zur Unzufriedenheit gereizt.

Rekurse an das Kreisamt, an die Statthalterei nützen nichts, ja selbst mündliche Betreibungen beim hohen Ministerium bleiben ohne Erfolg.

Auf diese Weise werden die Josefinischen polizeilichen Gesetze (Patent vom 28. Februar 1786) nicht beachtet und die Jagd zum Schaden der Bauern ausgeübt, ohne daß es möglich wäre, allemal Abhilfe zu erlangen.

Deßhalb sagt man am Lande: "Das Gesetz ist am Papier, die Behörden handeln jedoch nach geheimen Instrukzionen". Den Glauben an solche geheimen Instrukzionen läßt sich Niemand ausreden, weil er nicht begreifen kann, wie sonst die Aemter ohne Ahndung das gesetz so grob verletzen dürften - und wie die Anrufung des Rechtes bei den Oberbehörden ohne Erfolg bliebe. Dadurch wird das Vertrauen in die Regierung und zum Staate untergraben und zugleich der Glaube verbreitet, daß der Bauer dazu da ist, damit er Steuern zahle, die verschiedenen Lasten trage, keineswegs aber deßhalb, damit er rechtlichen Schutz genieße. So steht wirklich die Sache, - wahrheitsgemäß habe ich dieselbe geschildert, weil ich denke, daß uns Seine Majestät, unser gnädige Kaiser und König und die hohe Regierung deßhalb hieher berief, damit sie von uns Wahrheit erfahre, und zur Kenntniß gelange, wo uns was drückt und wo uns Unrecht geschieht.

Die Sache nun dargelegt, würde ich gern aus dem Munde Sr. Excellenz des Herrn Statthalters erfahren, wie es sich thatsächlich mit den geheimen Instrukzionen verhält, von denen am Lande unter den Gemeindebürgern zur Zeit des vorigen Herrn Statthalters soviel gesprochen wurde, - ob solche wirklich bestehen und ob die Beamten sich hiernach zu benehmen haben, - oder ob das kais. Patent vom Jahre 1849 und die Minist.-Verordnung vom 15. Dezember 1852 gelte.

Sind geheime Instrukzionen, so bitte ich Namens der Bezirke, welche mich in diese hohe Versammlung gewählt, und Namens vieler Staatsbürger, welche sich durch Blätter an mich gewendet haben, daß dieselben aufgehoben werden; daß dem Gesetze Geltung verschafft, dasselbe gewissenhaft und schnell durchgeführt und daß Ausnahme nicht zur Regel gemacht werde.

Ich bitte Euere Excellenz Herr Oberstlandmarschall, damit Sie diese meine Interpellazion dem hohen Landtage vorlesen zu lassen und anzuordnen geruhen, daß solche zu Protokoll genommen und zu den Landtagsakten beigelegt wrde.

Prag, 12. April 1861.

(Aktuar Schmidt čte): Interpelace p. posl. Václava Kratochvíla J. Excel. p. místodržiteli stran honebních záležitostí.

Presidentův náměstek Dr. Vaňka: Prosím, neráčí Excel. odpovědíti v této záležitosti?

Jeho Excellencí pan místodržící: Nechť se to přečte.

(Aktuar Schmidt čte interpelaci p.Kratochvíla):

Václav Kratochvíl, poslanec Roudnicko-Mělnický, interpeluje Jeho Excelencí pana místodržitele stranu honební záležitosti.

Že jest zvěř polnímu osení a kulturám nad míru škodliva, o tom panuje hlas jediný, v tom všickni inteligentní hospodářové, hospodářské autority se shodují. Proto ve vysoce kultivirovaných zemích evropských zvěř takřka zcela vyhlazena jest a pro vyražení jen v oborách se chová.

Zákony rakouské, zvlášť ale policejní zákony Josefinské, z části ještě platné, směřovaly k tomu, aby se škodám co nejvíce bránilo a učiněné škody by se nahražovaly.

Vyvazením půdy roku 1848 stal se rolník pánem své půdy, a tedy všeho, co se na ní zdržuje; zvěř druhdy takové škody tropivší, znamenitě se na privátním majetku ztenčila, a jen na obory, bažantnice atd. obemezila.

Tím se učinilo na krátký čas konec všem stížnostem a všem žalobám. Císařský patent od 7. března 1849 a ministerské nařízení od 15. prosince 1852 zavedly v té věci obmezení c o d o v y k o n á v á n í p r á v a h o n e b n í h o, neměníce ničeho v

zásadě.

Právo honební má se dle tohoto posledního nařízení licitačně pronajmouti, může učiniti jiné příhodné opatření ovšem tak, by zase obec od propachtování vyloučena byla. Pozdější nařízení ministerské uděluje úřadům politickým v ý m í n k o u právo, by stávající smlouvy po vyslyšení tedy srozumění a svolení obcí bez licitace prodloužily. Tak zní zákon.

Avšak bohužel musím říci, že se zákon ten neplní.

Mám v tom vlastní zkušenosti, a mnozí z pánů poslanců zajisté budou moci taktéž ze své vlastní zkušenosti vyprávěti.

Zákon se neplní a z výmínky činí se pravidlo. Staré smlouvy bez svolení, ba proti vůli obcí za laciný peníz lesním správám snad docela bez řádného svolení velikých statkářů se prodlužují, kde pak se honebnosť do licitace dává, hledí se licitanti pod všelikými zámínkami odstraniti. Tak se proti zřejménu právu jedná, právo obcí se uráží, a občané se k nespokojenosti popuzují. Rekursy ku krajskému úřadu, k místodržitelství neprospívají, ba samé ústní vymahání u vysokého ministerstva zůstává bez výsledku. Taktéž nepřihlíží se k policejním zákonům Josefínským, (patent od 28. Února 1786) a honba vykonává se na škodu rolníkův, anižby bylo možná, dovolati se vždy pomoci.

Na venkově praví se proto: Zákon je na papíře, úřady jednají ale podlé tajných instrukcí. Víru v takové tajné instrukce nikdo si vymluviti nedá, poněvadž pochopiti nemůže, jakby směly úřady tak hrubě zákon urážeti bez trestu, a jakby dovolávání se práva u vyšších míst zůstávalo bez výsledků. Tím se důvěra ve vládu a v stát podkopává a spolu víra se rozšiřuje, že jest tu rolník, aby daně paltil, břemena všeliká nesl, nikoliv ale proto, by právní ochrany požíval.

Tak se věc skutečně má, dle pravdy jsem ji vylíčil, poněvadž myslím, že nás J. V. císař a král náš milostivý a vysoká vláda sem povolala, aby se od nás pravdy dověděla, a poznala, kde nás co tíží a tlačí, a kde se nám křivda děje.

Vylíčiv věc, rád bych zvěděl z úst Jeho Excelencí pana místodržitele, jak se to skutečně má s tajnými instrukcemi, o nichž na venkově mezi občany za předešlého p. místodržitele tolik se mluvilo, zdali skutečně jsou, a zdali se jest úřadníkům podlé nich držeti, a neb-li platí císařský patent od r. 1849, a ministerské nařízení od 15. prosince 1852.

Jsouli nějaké tajné instrukce, tož jménem okresů, kteříž mne zvolily do tohoto vysokého shromáždění, a jménem mnohých občanů, kteří se ke mně v listech obratili, prosím, by se zrušily, aby se zákonu platnost vyjednala, a zákon by se prováděl svědomitě a rychle a výmínka by se nestávala pravidlem.

Prosím Vaši Excelení pane nejvyšší zemský maršálku, byste ráčil tuto mou interpelaci ve vysokém sněmu dáti přečísti a naříditi, by v protokol pojata a k aktům sněmovním přiložena byla.

V Praze, 12. dubna 1861.

Kratochvíl Václav,

poslanec okresních obcí Melník a Roudnice.