Proto ani administrativní šetření prováděná před podáním obžaloby nemohla být vždy spolehlivým vodítkem pro hlavní přelíčení. Tento nedostatek mohl být snížen na nejmenší možnou míru, kdyby bylo bývalo možno provést řádné soudní přípravné vyšetřování.

Za hlavních přelíčení také někteří svědci změnili své výpovědi, složené u vyšetřovacích orgánů.

Z předneseného přehledu činnosti Národního soudu vysvítá, že všechny protektorátní a kolaboracionistické organisace a instituce doznaly ve smyslu vládního programu v osobách svých význačných představitelů větší nebo menší míry odsouzení - až na jednu výjimku, Národní odborovou ústřednu zaměstnaneckou, jejíž všichni představitelé byli osvobozeni. Neříkám, že všechny tyto rozsudky vystihují plně politickou vinu a škodlivost těchto aktivistických protektorátních zařízení i odpovědnost osob, které je vedly. O míře viny a přiměřenosti trestu mohou být zajisté různá mínění. Ale myslím, že mne tento výsledek retribuce opravňuje, abych konstatoval, že zhruba splnila v rozsudcích Národního soudu své historické poslání. Ukázala všemu našemu lidu i veřejnosti mezinárodní, že náš národ i stát nehodlá prominout ani strpět i v budoucnosti žádnému politikovi a žádnému veřejnému, odpovědnému pracovníku postup a politiku, která by jej zaváděla do područí cizí moci a která by ničila jeho suverenitu. (Potlesk.) že nehodlá ani beztrestně strpět, kdyby kdokoli se chtěl v národě smiřovat třeba s dočasnou ztrátou svobody, ať již tak činí z pohnutek jakýchkoli. Tento výsledek činnosti Národního soudu i mimořádných lidových soudů naopak ukazuje jasně správnou cestu uvědomělého čs. občana i vlastence, že v boji o svobodu a nezávislost státu nesmí nikdy povolit a nikdy ustat, ani tehdy ne, kdyby se snad zdálo, že československá suverenita je na dlouho zničena. Tím také retribuční soudnictví dává plnou satisfakci všem těm, kteří se tak neohrozeně a důsledně i za cenu svých životů za poslední války proti nacistické nadvládě německé co nejrozhodněji postavili.

Toto jsou, paní a pánové, fakta, která se vypořádávají též s kritikou, která tvrdí, že nejliknavěji byla prováděna ona část vládního programu košického i dnešní vlády, která jedná o retribuci. Já neupírám nikomu právo kritisovat vládu a vládní činnost, přiznávám též právo komukoliv kriticky posuzovat činnost kteréhokoli člena kabinetu. Připouštím, že výklad vládního programu může být různý, a i jeho provádění může být různé.

Musím však upozornit slavnou sněmovnu, že v programu třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků, předneseném předsedou vlády 8. července loňského roku v tomto slavném ústavodárném Národním shromáždění, se v kapitole v prohlašuje, že vláda považuje za svůj úkol urychleně dokončit očistu našeho národního a veřejného života od všech zrádců a aktivních pomahačů nepřítele, pokud dosud nebyli pohnáni k odpovědnosti. Soudím, že skutečnost, že zdrcující většinu těch, kteří byli před mimořádné soudy pohnáni, jsme mohli vyřídit do deseti měsíců od vyhlášení tohoto programu, svědčí o tom, že vládní program v tomto bodě splněn byl.

Nezmiňuji se ve své zprávě parlamentu vůbec o činnosti mimořádného lidového soudnictví a Národního soudu na Slovensku. Není to s mé strany opomenutí. Je to pouze výraz faktického stavu. Jak je obecně známo, trestání válečných zločinců na Slovensku se nedělo podle společné zákonné normy. Retribuční dekret se na Slovensko nevztahoval a zřízení slovenských mimořádných lidových soudů se opírá o zvláštní nařízení Slovenské národní rady, jez se v leckterém směru liší od práva platného v českých zemích. V důsledku toho se též stalo, že mimořádné soudy na Slovensku vstoupily v činnost značně později než v Čechách, a proto také platnost retribuční normy slovenské neskončila současně s koncem platnosti českých zákonů a činnost lidového soudnictví slovenského potrvá ještě až do konce tohoto roku.

Pokládám za potřebné informovat sněmovnu též o tom, že dbaje těchto zákonných ustanovení neměl ministr spravedlnosti žádného vlivu na výkon retribučního soudnictví na Slovensku a že jmenovitě mu nepodléhala veřejná žaloba na Slovensku, která postupovala zcela nezávisle a jen podle pokyn předsednictva Slovenské národní rady, po případě pokynů povereníka pre pravosúdie.

Paní a pánové, jsem si vědom, že moje zpráva již z časových důvodů nemohla být tak podrobná, aby se zabývala všemi problémy, jež s činností lidového soudnictví souvisí, a aby osvětlila všechny příčiny některých nedostatků a nedokonalosti tohoto soudnictví. Přes to mám zato, že podává celkem plastický a úplný obraz činnosti mimořádného lidového soudnictví. Snad mně debata, která se k mému výkladu nepochybně rozvine, poskytne ještě příležitost, abych v odpovědi na ni doplnil svůj výklad po leckteré konkretní stránce.

Pro tuto chvíli bych jen rád konstatoval, že ať jakkoli historie jednou posoudí způsob, kterým jsme se s tímto nesnadným úkolem, jejž na nás mimořádná doba vložila, vypořádali, stojím plně za tím, ze se naši soudci - ať již právníci či soudci-laici - i veřejní žalobci s mimořádnou obětavostí věnovali svým povinnostem.

Pokládám tuto příležitost za nejvhodnější, abych s parlamentní tribuny jako resortní ministr poděkoval za rychlou a svědomitou práci všem, kdož přispěli ke zdárnému zdolání tohoto zodpovědného úkolu, jak u Národního soudu, tak u mimořádných lidových soudů, národní prokuratury a veřejné žaloby, bez ohledu na čas a nervové vypětí. (Potlesk.)

Byli to v prvé řadě soudcové, prokurátoři a veřejní žalobci z povolání, na nichž ležela v plném rozsahu zodpovědnost za řádnou organisaci a provedení retribučního soudnictví. K nim nutno přiřadit všechny ty, kdož z řad advokátů a z jiných právních oborů byli přibráni k součinnosti. Děkuji dále zvláště vřele soudcům z lidu, na nichž ležela hlavní odpovědnost při rozhodování o vině a trestu. Přinášeli mimořádnou oběť tomuto svému vznešenému a těžkému úkolu, neboť jejich účast v procesech, které také trvaly někdy celou řadu týdnů, jim způsobila jistě i osobní újmu v jejich zaměstnání. Za svoji obětavost si zaslouží plně uznání celé naší národní veřejnosti, a to tím spíše, že mezi nimi bylo mnoho vynikajících účastníků našeho národního boje i mnoho těch, kteří na sobě nebo svých blízkých nejtíže pocítili německou persekuci. Rychlé zdolání práce administrativní bylo pak soudům a žalobcům umožněno jen tím, že s nimi bok po boku spolupracovali ochotně svých povinností dbali soudní zaměstnanci i členové sboru vězeňské stráže. Jim všem vzdávám dík za velikou vykonanou práci. (Potlesk.)

Přehlížeje závěrem činnost retribučního soudnictví v jeho celku, mohu s plnou odpovědností svého úřadu znovu opakovat, že splnilo svědomitě a úplně, pokud bylo v lidských silách, svůj úkol.

Slavná sněmovno, tím končím svoji závěrečnou zprávu o činnosti mimořádného lidového soudnictví, jež v život vyvolala a uvedla doba největšího nebezpečí a nejstrašnější války, kterou kdy byl v našich dějinách náš národ ve své existenci ohrožen. Nemohu ji skončit jinak než vyslovením přání, jež se mnou sdílí jistě celé ústavodárné Národní shromáždění a jež leží hluboko v srdci všeho československého lidu: aby již nikdy náš národ a náš stát nebyl vystaven podobné situaci, aby mohl žít a rozvíjet své tvůrčí síly k prospěchu všeho našeho lidu i ku prospěchu lidstva v pokoji a míru. A kdyby snad proti naší vůli a proti naší hluboké víře v možnost mírového vývoje všech vztahů mezi národy na světě měl být nás národ přece jenom podroben nové podobné zkoušce svého odhodlání ke svobodě, aby taková zkouška nás i naše pokolení budoucí našla všechny do jednoho odhodlané a tvrdé jako z křemene a aby rušitel tohoto našeho mírumilovného vývoje narazil na odpor, který by byl tvrdý skutečně jak z kvádru. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh posl. Štětky, Langra, Vičánka, dr Štefánika, Hladkého, Jeleňa a druhů, aby o prohlášení pana ministra spravedlnosti byla provedena rozprava a aby rozprava tato zahájila se v příští schůzi.

Dám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Štětky, Langra, Vičánka, dr Štefánika, Hladkého, Jeleňa a druhů, aby o prohlášení p. ministra spravedlnosti byla provedena rozprava a aby rozprava tato zahájena byla v příští schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu ve Vsetíně za souhlas s trest. stíháním posl. Klíchy (přestupek podle §§ 1, 2 zák. o ochraně cti č. 108/1933 Sb.) - (tisk 607).

Zpravodajem je pan posl. Doležel, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Doležel: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Čtvrté oddělení okr. soudu ve Vsetíně požádalo podáním ze dne 5. března t. r. předsednictvo ústavodárného Národního shromáždění o udělení souhlasu k trest. stíhání posl. Klíchy, redaktora ve Vsetíně, pro přestupek podle §§ 1 a 2 zákona na ochranu cti, č. 108/ 1933 Sb. Tohoto přestupku se měl jmenovaný dopustit tím, že dne 5. prosince r. 1945 při telefonickém rozhovoru ze Vsetína do Jablunky n. Bečvou, který vedl s p. Aloisem Eliášem, předsedou místního národního výboru v Jablunce, označil tamějšího zemřelého občana inž. Jaroslava Velínského za kolaboranta. Když mu předseda MNV odporoval, že inž. Velínský kolaborantem nebyl, řekl prý v rozčilení zvýšeným hlasem: My z něho kolaboranta a velezrádce uděláme. Sestra p. inž. Velínského pí Zdeňka Nonfriedová, bytem v Praze, podala pak na poslance a redaktora Klíchu dne 14. ledna 1946 žalobu u okr. soudu ve Vsetíně. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Imunitní výbor pojednal ve své schůzi o této záležitosti a jednomyslně se usnesl doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. Klícha k trestnímu stíhání vydán nebyl, poněvadž veřejný zájem na projednávání tohoto případu nepřevyšuje zájmy nerušeného výkonu poslaneckého mandátu posl. Klíchy.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme proto k hlasování. Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Klíchy.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění se usneslo nedati souhlas k trestnímu stíhání posl. Klíchy.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání sedmého odstavce pořadu, jímž je

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu.trestního v Brně oddělení II., za souhlas k trest. stíhání poslance dr Rozehnala. (Přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. z.) (tisk 608).

Zpravodajem je p. posl. Štětka, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Okr. soud trestní v Brně, odd. II., žádá v podání ze dne 4. února 1947, čís. Nt 67/47-10, za souhlas s trest. stíháním posl. Rozehnala pro přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. z. Tato událost se stala tím, že v Brně pan poslanec najel současně s projíždějícím elektrickým vozem na tento vůz a tak vzájemně se spolu dotkli a vůz byl poškozen ve velikosti asi pětikoruny.

Imunitní výbor projednal tuto záležitost ve své schůzi dne 14. května 1947 a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. dr Rozehnal k trestnímu stíhání vydán nebyl, neboť veřejný zájem na projednání tohoto případu nepřevyšuje zájem nerušeného výkonu poslaneckého mandátu p. posl. dr Rozehnala.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvon ): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trest. stíhání posl. dr Rozehnala.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se nedati souhlas k trestnímu stíhání posl. dr Rozehnala.

Tím je vyřízen 7. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání osmého odstavce pořadu, jímž jest

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Blovicích za souhlas k trest. stíhání posl. Broje. (Přestupek zákona o ochraně cti č. 10S/33 Sb.) - (tisk 610).

Zpravodajem je pan posl. dr Šíp, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Šíp: Paní předsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Pkr. soud v Blovicích požádal podáním ze dne 28. dubna 1947, č. j. T 28/47-5, podle § 24 ústavní listiny o souhlas k trest. stíhání posl. Broje pro přestupek zákona o ochraně cti č. 108/33 Sb.

Imunitní výbor projednal ve své schůzi dne 14. května 1947 tuto záležitost, dospěl sice k přesvědčení, že veřejný zájem na projednání tohoto případu nepřevyšuje zájmů nerušeného výkonu poslaneckého mandátu posl. Broje, ale posl. Broj prohlásil jak sám i svým obhájcem při jednání u okr. soudu v Blovicích, tak i vůči mně jako zpravodaji imunitního výboru, že v této věci chce nastoupit důkaz pravdy a že proto žádá, aby k trestnímu stíhání vydán byl. Vzhledem k tomuto výslovnému souhlasu a přání posl. Broje usnesl se imunitní výbor doporučiti ústavnímu Národnímu shromáždění, aby žádosti okresního soudu v Blovicích bylo vyhověno a aby posl. Broj k trestnímu stíhání vydán byl.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění dalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Broje.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se dáti souhlas k trestnímu stíhání poslance Broje.

Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávám devátého odstavce pořadu, jímž je

9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti Okr. súdu v Trutnove o súhlas k trest. stíhaniu posl. Dečiho. (Priestupok podľa § 1-3 zák. č. 108/33 Sb.) - (tlač 611).

Zpravodajem je p. posl. Viboch, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Viboch: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Okr. súd v Trutnove žiadal podaním zo dňa 26. februára 1947, čj. Nt Iv 6/47-5, o súhlas k trest. stíhaniu posl. Dečiho pre priestupok podľa § 1-3 zákona číslo 108/33 Sb.

Imunitný výbor prerokoval záležitosť vo svojej schôdzi dňa 14. mája 1947 a usniesol sa doporučiť ústavodarnému Národnému shromaždeniu, aby posl. Deči k trestnému stíhaniu vydaný nebol, lebo verejný záujem na prerokovaniu tohto prípadu neprevyšuje záujem nerušeného výkonu poslaneckého mandátu posl. Dečiho.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání poslance Dečiho.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se nedati souhlas k trestnímu stíhání posl. Dečiho. Tím je vyřízen 9. odstavec pořadu.

Před ukončením schůze sděluji, ze dala jsem dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu na dnešní schůzi posl. Kaplanovi. Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 10. června 1947 o 14. hodině

1. Zpráva předsednictva ÚNS o zájezdu čs. parlamentní delegace do velké Britannie.

2. Zpráva výborů živn.-obchodního a právního o vládním návrhu zákona (tisk 474), kterým se živnost vulkanisérská prohlašuje za řemeslnou (tisk 604) .

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Bratislavě za souhlas s trestním stíháním posl. Poláka (tisk 609).

4. Rozprava o prohlášení ministra spravedlnosti dr Drtiny o činnosti a výsledcích retribučního soudnictví, učiněném v 55. schůzi dne 29. května 1947.

Končím schůzi.