Projevy, zdravice, tiskové zprávy, program
31. 10. 2011 Evropský humanista Přemysl PitterPředsedkyně Poslanecké sněmovny se zúčastnila vernisáže výstavy "Evropský humanista Přemysl Pitter (1895-1976)" v Poslanecké sněmovně. Na vernisáž přijal pozvání publicista Pavel Kosatík.
Teprve v posledních letech se o něj opět začínají zajímat historici i publicisti a úředníci ministerstva školství dokonce přemýšlejí o zařazení jeho životního příběhu do výuky československých dějin 20. století. V čem tedy spočívá velikost osobnosti a síla odkazu Přemysla Pittra?
V květnu 1945 se Pitter jako člen zdravotně-sociální komise Revoluční národní gardy vydává do Terezína, kde v té době propukla tyfová epidemie. Navzdory karanténě si 22. května odváží první transport převozu schopných dětí. K nim postupně přibývají další i z jiných koncentračních táborů. Pitter je umísťuje v penzionu Ládví a zejména na státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice, které se svými spolupracovníky přeměnil na ozdravovny.
Zuboženým dětem se zde dostává kvalitní stravy, lékařské péče (díky Dr. Emilu Voglovi, který sám prošel několika lágry) a láskyplného zacházení. Jsou mezi nimi například Chava Pressburgerová, dnes známá izraelská malířka, čtyřletá Judis Baehrová, již mohou čtenáři těchto řádků znát z pražské židovské obce pod jménem Judis Urbanová, nebo v Izraeli žijící Jehuda Huppert. Ten o svém pobytu na štiřínském zámku říká: "Smysl téhle štiřínské životní episody vidím v tom, že se nás tam pokusili zbavit onoho šoku, který jsme jako děti prožili v koncentračních táborech, uklidnit nás, vrátit nám víru v lidské dobro a teplo, kterou jsme v uplynulé době nadobro ztratili, a připravit nás na budoucnost. U mnohých z nás se jim to podařilo". Nezůstalo ale jen u péče o děti židovské. Pittrovi se na ministerstvu sociální péče podařilo získat povolení, aby směl přebírat do zámeckých ozdravoven i nemocné a osiřelé děti německé, které přivážel z těch nejhorších českých internačních táborů pro Němce. Zdravotní a sociální péče se tak prolínala s výchovnou, děti se učily vzájemné toleranci a odpuštění, což bylo v poválečném kontextu něčím zcela nevídaným.
Spisovatel Pavel Kosatík, z jehož pera pochází nejnovější biografie Přemysla Pittra pod názvem "Sám proti zlu" (2009), označuje toto soužití českých a německých dětí za "nádherný experiment lidské humanity".Od května 1945 do května 1947 se v zámeckých ozdravovnách zotavovalo na 810 dětí různých národností, z toho 266 židovských a 407 německých. Pittrovi a jeho spolupracovníkům se postupem času podařilo dopravit děti k příbuzným, spojit je s rodiči nebo najít pro ně vhodnou rodinu náhradní. Většina židovských dětí posléze odjela do Izraele nebo Ameriky.
Tři roky před smrtí, v roce 1973, mu prezident Spolkové republiky Německo udělil "záslužný kříž 1. třídy". Prezident Václav Havel ho v roce 1991 ocenil in memoriam "Řádem T.G. Masaryka III. třídy". V roce 1995 zařadila generální konference UNESCO 100. výročí Pittrova narození mezi světová kulturní výročí roku. Podle všech dokumentů a osobních svědectví, která o něm existují, byl Přemysl Pitter zcela mimořádný, charakterní a statečný člověk. Byl nadán velkým citem, ale i odvahou vyčlenit se v rozhodujících chvílích z davu a bránit hodnoty, jimž se cítil zavázán. Jejich podstatu snad nejlépe vystihují jeho vlastní stále aktuální slova: "Bez lásky, bez lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí."
Zdroj: Židovské listy
