Projevy, zdravice, tiskové zprávy, program

Zvukový záznam (MP3, 44 MB)

Projev předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové

Vážené dámy, vážení pánové,

„Je iluze, že jsme si rovni. Pravda, při volbách se před urnami nivelizují mozky, hlas hospodského povaleče má stejnou váhu jako hlas Einsteina… Skutečná demokracie však má vytvářet snesitelný stupeň nerovnosti, harmonizovat společnost.“

Tento citát Tomáše Garrigue Masaryka, prvního československého prezidenta se mi jeví velmi vhodným pro zahájení dnešního slavnostního setkání. Zejména proto, že ukazuje, jak nadčasové byly jeho úvahy o společnosti, o roli jednotlivce, právě tak jako o roli státu.

O inspiraci, jíž nám Tomáš Garrigue Masaryk je i dnes, se zejména na tomto fóru nemusíme přesvědčovat. Jde spíše o to, zda se veřejná diskuse nezužuje pouze na dobře známé postoje a činy prvního prezidenta. Zda je dostatečně silně zasazujeme do kontextu tehdejšího dění uvnitř i vně naší republiky.

Zda Masarykův svět ukazujeme v oné barvitosti a pestrosti dění nejenom politického, ale života skutečně společenského, dotýkajícího se všech vrstev společnosti, všech oblastí hledajících „sladění starého světa“ s novým, poválečným, kdy nic už nebylo jako předtím.

Když zadáte do vyhledávače v mapách.cz adresu Masarykovo náměstí, najdete 132 adres. Napíšete-li na stejné internetové adrese Masarykova, vykáže vám vyhledávač 726 ulic se jménem prvního československého prezidenta. Během zlomku sekundy můžete vygenerovat asi milion a tři čtvrtě odkazů obsahujících jméno Masaryk.

O čem to ve skutečnosti svědčí? Určitě o úctě, kterou k tomuto muži naší historie chováme. Nelze však již potvrdit, že by taková četnost odkazů znamenala hlubší pochopení a znalost jeho díla.

Pamatuji si na odpověď mladé dívky v jakési televizní anketě nebo zábavném pořadu. Byla přesvědčena, že Masaryk osvobodil v roce 1945 Prahu a potom založil Československou socialistickou republiku. Takovou odpověď nechci brát jako míru obecného povědomí o našich novodobých dějinách a o roli TGM v nich. To by jistě neodpovídalo skutečnosti. Ale bagatelizovat ji jako zcela ojedinělou určitě také nejde.

Chci říci, že je zde ještě stále značný prostor pro opakování toho, co z Masarykova úsilí bylo pro náš stát rozhodující. Je zde však také dobrá příležitost připomínat jeho osobnost i v souvislostech širších.

Mluvme tedy o jeho zásadním podílu na vzniku nového samostatného státu Čechů a Slováků, dnes samostatných státních útvarů České republiky a Slovenska.  Mluvme o jeho sjednocující síle v poměrně pestré politické, národnostní a ekonomické směsici meziválečného Československa.

Zdůrazňujme Masarykovu zásluhu na tom, že se právě v Československu podařilo udržovat dvacet let demokratické hodnoty a neustupovat extremistickým názorům. Zatímco v okolních státech se v období velké hospodářské krize a po ní dostaly k moci struktury vedoucí později k fašismu a diktaturám – v Německu, Maďarsku a později i na Slovensku, Masarykovské Československo i přes sílící tlak německého souseda a německé menšiny uvnitř bylo schopno díky pevným demokratickým principům dlouho odolávat.

Připomínejme, že v prezidentské funkci prožil Masaryk vlastně jen malou část aktivního života – patnáct let (a dožil se třiaosmdesáti). Ale jako student a profesor ve Vídni, později v Praze a nakonec ve válečném exilu, strávil desetiletí svého života rovněž velmi aktivně a to jak na půdě akademické, tak ve sféře politické.

Pozoruhodný byl například jeho přístup ke studentům - bylo zcela samozřejmé, že je často brával k sobě domů, do prvního pražského bydliště v dnešní Holečkově, tehdejší Karlově ulici na Smíchově, kde se do debat často zapojovala také jeho manželka Charlotte.

Tyto diskuse musely být pro studenty mimořádnou výzvou. Díky tomu, že se odehrávaly v atypickém prostředí, umožňovaly také jistou neformálnost, která by na akademické půdě nebyla možná. Lze si představit rozmanitost témat, které byly u Masaryků doma probírány , i jejich váhu. Vždyť tehdejší společnost procházela změnami, které kladly mimořádné nároky na intelektuální výkon, na představivost, argumentaci podloženou znalostmi a pečlivou přípravou. Těžko si lze představit, že by profesor Masaryk připustil diskuse plytké a bezobsažné. A právě tak si neumím představit, že by nevyžadoval od svých studentů jasné, někdy i velmi kontroverzní názory, které byly podrobeny důkladnému společnému zkoumání.

Ze světa politiky připomeňme jeho zásluhu na tom, že Československo bylo jednou z mála zemí v Evropě, kde už dva roky po jeho vzniku, v roce 1920, měly ženy volební právo.T. G. Masaryk sám tvrdil, že „žena musí být zrovnoprávněna, protože ženou se zdvojnásobuje lidský potenciál“. Tento postoj se obráží i v dnešních diskusích nad rolí ženy ve společnosti, v politice.

Jinou otázkou, která si zaslouží naši pozornost, je vztah prvního prezidenta k politickým partnerům - aktérům s rozhodujícím vlivem v období první republiky.Kolik toho víme o jeho spolupráci například s Antonínem Švehlou, premiérem, jehož názorů si prezident Masaryk vážil? Ze vzájemné korespondence, do níž vstoupil také Karel Čapek, lze dovodit důvěru i respekt, které k sobě oba muži chovali. Ví se o tom málo.

Podobných okruhů otázek bychom jistě našli více. Upozornila jsem pouze na tři,pro dnešek stále aktuální: Masarykův přístup ke vzdělávání, k postavení žen ve společnosti a princip spolupráce osob zastávajících  nejvyšší ústavní funkce v zemi.

Meziválečné Československo nebylo a nemohlo být bezchybným ideálem, jak je občas s mírnou dávkou nostalgie připomínáno. Parlamentní diskuse, z nichž lze vyčíst hluboké názorové rozdíly , byly stejně bouřlivé, jako ty dnešní. To dokládají stenografické záznamy.

Ale podstatné je, že v nesmírně složitých podmínkách přechodu na nový společenský systém, zatíženo otázkami národnostními, poznamenáno velkou hospodářskou krizí, ohroženo narůstajícím fašismem , bylo neobyčejným ostrovem demokracie. Bylo prostorem, který dával vyniknout smělým hospodářsko-podnikatelským, kulturním i vzdělávacím projektům. Dělo se tak mnohdy na pozadí bouřlivých diskusí, ale bylo to období podnětné, energické, opírající se o individuální svobodu a demokratické procesy rozhodování. Zejména pro tyto aspekty je nám vzorem i dnes.

Děkuji za pozornost.

Miroslava Němcová

Miroslava Němcová

English

• Česky