495.	V Praze, 25. května 1611.

Usnesení stavů na sněmu generálním, který se konal na hradě Pražském od 11. dubna do 23. května: Na proposici královskou Rudolfa II. o korunovaní krále Matyáše stavové vyhlásili Matyáše za krále a snesli se na dni korunovačním, žádajíce, aby je císař propustil z poddanosti a aby jim král dal revers; stavové se dále snesli na berni korunovační, na berni na zaplacení lidu válečného, na sbírce z poddaných, z domů židovských, z rozličných věcí a pořádku vybírání, na sbírce z mlýnů, z vlny, z komínů a pořádku vybírání, na sbírce z krámů, na berni podle starého šacunku z koní a dvacátého člověka; stavové volili nejvyšší berníky, rozhodli, že svolené pomoci se mají včasně scházeti, že pomoci Loketských, Chebských a Kladských mají býti též na válečné výlohy obráceny; dále usnesli odklad soudu zemského, zastavení právních exekucí na statky královské a dosazení Ladislava ze Šternberka v místo, jež opustil; konečně přijali mezi starožitné rody stavu panského Václava Vchynského se strýci a bratřími a Jana Rudolfa Trčku z Lípy.

Oficielní tisk usnesení sněmovního vydaný v Starém městě Pražském 25. května 1611. Titulní list zní takto: "Tito artikulové na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího šestistého jedenáctého v pondělí po neděli Provodní [T. j. 11. dubna.] a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní [T. j. 23. května.] při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II., voleného Římského císaře, Uherského a Českého krále etc. jakožto krále Českého etc., ode všech tří stavův království Českého svoleni a zavříni jsou." Pod tímto titulem je uprostřed císařský dvojhlavý orel velikosti asi čtvrtiny stránky a pod ním na konci listu je vytištěno: "Jan z Klenového a z Janovic, na Žinkovech, Roupově a Žitíně, J. Mti. císaře Římského rada a nejvyšší písař království Českého". Na druhé stránce titulního listu je na celé stránce královský znak český s malými znaky zemí koruny České v rozích, a pod ním je vytištěno: "Bohuslav z Michalovic na Rvenici a Novém Sedle, místopísař království Českého". Po titulním listu následuje 62 stran textu číslovaných římskými číslicemi, poté 1 list rejstříků a konečně list se znaky. Na přední stránce je znak Jana z Klenového a z Janovic, nejvyššího písaře království Českého, na zadní stránce znak Bohuslava z Michalovic, místopísaře království Českého. Na přední stránce posledního listu je vytištěno: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědice M. Daniele Adama z Veleslavína XXV. dne měsíce máje". V kvaternech malého stavovského archivu je toto usnesení o signatuře: Černý sněmův obecních od 1611 do 1615, 5, fol. A 2 - A 20. Varianty z něho jsou označeny pod písmenem B.

Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, Otce, Syna i Ducha svatého, vše jednoho a věčného pána Boha našeho, na věky požehnaného amen.

Jakož jest nejjasnější, nejnepřemoženější a velikomocný kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český král etc., jakožto král Český, pán náš nejmilostivější, všem třem stavům království tohoto k jejich žádosti sněm generální k pondělímu po neděli Provodní, již minulému, [aby se] sem do měst Pražských k sjetí a nazejtří v outerý, ráno k předložení sněmovnímu na hradě Pražském podle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku najíti dali, rozepsati a položiti ráčil,

kdež pak J. Mt cís. v propozici své královské [Viz č. 40 ze dne 12. dubna.] toho jest milostivě doložiti ráčil, že neráčí toho tejna činiti, že jest z náchylnosti a lásky bratrské, kterouž k nejjasnějšímu knížeti a pánu Matyášovi králi Uherskému, panu bratru svému nejstaršímu a nejmilejšímu, nakloněn býti ráčí, též pro dobré království tohoto, nechtějíc, aby snad budoucně, kdyby pán Bůh všemohoucí J. Mt cís. z tohoto světa prostředkem smrti časné povolati ráčil - čehož jeho božská milost za dlouhé časy ještě uchovati rač - jaké roztržitosti a nevole býti měli, k tomu milostivě povoliti ráčil, aby týž pan bratr J. Mti cís., poněvadž jsou stavové na předešlé milostivé vyhledávání, žádost a povolení J. Mti cís. za čekance království Českého J. Mt volili a jednomyslně o to se snesli, že po smrti J. Mti cís. žádného jiného za krále Českého vzíti nechtějí, nýbrž ještě za živobytí J. Mti cís. za krále Českého vedle starobylého spůsobu vyhlášen a korunován byl, pročež J. Mt cís. jich stavův za to žádati ráčí, aby J. Mt král neprodleně korunovali a napotom za krále a pána jich měli, a J. Mt král Matyáš Uherský že nepochybně to všecko, což J. Mt cís. a jiní předkové J. Mti králové Čeští z strany povinnosti a jiných všech k tomu přináležejících věcí činili, tolikéž s milostivou volností podle předešlých chvalitebných příkladův vykonati ráčí; a stavové též, čím sou povinnovati, že to, jakž na věrné poddané náleží, vykonají a v tom se ve všem poslušně a poddaně zachovají.

Na kteroužto J. Mti cís. tak milostivou a právě otcovskou žádost stavové království Českého, měvše to mezi sebou v pilném a bedlivém uvážení a poznavše při tom toho, že J. Mt cís., král a pán náš nejmilostivější [ráčí chtíti], království toto České s zeměmi vtělenými aby vždycky a každého času při dobrém a stálém pokoji a bezpečenství zůstávati a všelijaké škodlivé roztržitosti a nevole, jenž by budoucně - kdyby to za živobytí J. Mti cís. nemělo náležitě opatřeno a na místě postaveno býti - povstati a zběhnouti se mohly, tudy zastaveny býti [mohly], z těch a takových výš oznámených příčin, ve jméno pána Boha všemohoucího - k čemuž své svaté požehnání dáti a tomuto předsevzetí žehnati rač - J. Mt krále Matyáše Uherského etc. podle svobod svých jednomyslně za krále Českého a pána svého při tomto sněmě generálním se vší náležitou šetrností, podle starobylého způsobu, obyčeje a pořádku jsou vyhlásili, nicméně i o jistý den šťastné[ho] bohdá korunování J. Mti, totiž v pondělí Svatodušní nejprv příští, s J. Mti cís. se snesli a namluvili. Však tak a s touto znamenitou vejminkou, aby předně J. Mt cís. při vzdání tohoto sněmu generálního listem svým cís. a král. - kterýž tehdáž shotovený a spečetěný před rukama býti a nejvyššímu purkrabí pražskému na místě všech stavův království tohoto odveden býti má - všecky stavy a obyvatele království Českého jakožto král Český z poddanosti, povinnosti a kterouž jsou J. Mti cís. až posavad zavázáni byli, dokonce a docela propustiti, a sobě na nich žádného více práva pozůstaviti neráčil, [Viz č. 481 ze dne 23. května.] za druhé, že [by] J. Mt král Matyáš jakožto již od nás vyhlášený král Český před šťastným svým na slavné království České korunováním všem třem stavům království Českého revers dostatečný od sebe milostivě dáti ráčil tak, že ve dvou nedělích pořád zběhlých po témž korunování J. Mti ráčí povinen býti a to i skutečně vykonati chtíti, všecky a všelijaké majestáty a privilegia, jak obecní všem třem stavům tak i obzvláštní neb partykulární od předešlých jich Mtí králův Českých slavných pamětí jako i od J. Mti cís. krále Rudolfa, pana bratra J. Mti nejmilejšího, týmž třem stavům z obzvláštní milosti J. Mti cís. a král. nadaná, ve všech jejich zněních, punktích, klauzulích a artykulích, nic ovšem nevymieňujíce, zcela a zouplna schváliti, obnoviti a majestátem svým král. potvrditi a týž majestát v jmenovaném čase, těch dvou nedělích, konečně a jistotně v moc stavům království Českého aneb na místě jich nejvyššímu purkrabí Pražskému odvésti dáti a v tom ve všem se tak náležitě a milostivě zachovati. [Viz č. 449 ze dne 21. května.] Což když se, jakž nepochybujeme, od J. Mti král. stane a vykoná, tehdy na výš dotčený den korunování J. Mti na království České s pomocí boží tolikéž se šťastně vykoná.

Berně J. Mti králi Matyášovi.

Též také berni, kteráž se při korunování krále Českého od starodávna dávala, J. Mti král., po půl ouroku svatohavelském od poddaných svých vyberouce, při sv. Martině nejprv příštím anebo dvě neděle potom dáti a vyplniti mají. A kdož lidí nemají, než peníze na ourocích, buď starých neb nových aneb na komorních platech, buďto opatové, preláti, proboštové, jeptišky, mistři, kolegiátové, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, ti všickni aby se tak zachovali a po půl ouroku polouletním, jakž jich listové a zápisové svědčí, též tak a na ten čas svrchu dotčený dali a vyplnili. A J. Mt král. po krajích aby osoby voliti a k tomu zříditi ráčil) kteříž by takové berně od lidí i také listy přiznavací v krajích přijímaly. A jeden každý, když takovou berni osobám od J. Mti král. v kraji voleným přinese neb pošle, aby při též berni hned list přiznavací dal nebo poslal, přijma to k své víře a k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval a pravou polovici ouroku svatohavelského, což mu z lidí jeho přichází anebo což na ourocích aneb komorních platech má, vybral a dal.

A jestliže by se kdo tak nezachoval, na výš dotčený čas té berně nespravil a nedal, na takového každého aby list zatykači anebo obranní na statek jeho od ouřadu desk zemských, jakž předešlými sněmy vyměřeno jest, osobám těm, kteříž od J. Mti král. k vybírám té berně voleni budou, vydán byl, tak aby oni na každém takovou berni, kdož by ji časně nespravil, dobýti mohli. Však jestliže by kteří lidé pohořalí, anebo se znovu stavěli a od pánův svých lhůtu měli, takže by pánům svým ouroku neplatili, anebo že by ještě pán Bůh na některé v tom času oheň dopustiti ráčil, ti a takoví pohořalí těch berní platiti a dávati povinni býti nemají. [Tato berně korunovační byla týmž způsobem vyměřena jako při korunování Rudolfa II. r. 1575, také formulace je stejná. Srovn. Sněmy české IV.]

Berně na zaplacení lidu válečnému, jízdnému i pěšímu, od stavův království tohoto pro opatření vlasti jich najatému.

I na tom jsou se stavové s J. Mtí cís., snesli: Předně na panstvích J. Mti cís. hejtmane a purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiáti, též všickni lidé duchovní, aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu neb člověka poddaného osedlého, nepotahujíc toho člověka v to, než každý z měšce svého vlastního tento rok ještě po jedné kopě a dvatcíti groších míš., a to ten pondělí po Božím Těle nejprv příštím, aby skládali. [O sjezdu minulém usneseno 4. března po 30 groších z každého osedlého z měšce vlastního; viz Sněmy české XV. Nyní k tomu povoleno ještě po 1 kopě 20 groších. O sbírce z vlastního měšce viz poznámku Kroftovu, Sněmy české XI.; v letech 1602 - 1604 bývala při této sbírce stanovena částka 60 - 90 grošů z usedlosti.]

A to za tou příčinou tento krátký termín položen jest, poněvadž již, jakž týž lid slouží, tři měsíce vycházejí, aby se témuž lidu tím snázeji zaplatiti mohlo. Nebo, kdyby tím placením déleji se prodlévati a protahovati mělo, nemohlo by nežli s velikou a nenabytou škodou a záhubou stavům království tohoto a ubohých poddaných jich býti.

Pražané pak a jiná města J. Mti cís. a Její Mti císařové, jakožto králové České, kteří třetího stavu užívají, místo ["poněvadž jsou místo" chybně A i B.] té zbírky, kterouž jsou stavové vyšší mezi sebou svolili, k takové potřebě na hotové summě padesáte tisíc kop míš. a na týž svrchu psaný termín dáti a odvésti mají. [O sjezdu minulém 4. března 18.750 kop míš. Městům bývala na začátku století ukládána summa přes 30.000 - přes 50.000 kop. míš. Viz Sněmy české XI.]

Zbírka z poddaných.

A poněvadž pak výš psaná zbírka na zaplacení téhož lidu válečného daleko nepostačí, na tom jsou se s J. Mti cís. všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili: Předkem z panství. J. Mti cís. lidé poddaní, též z pánův, rytířstva a měst, osob městských i duchovních, aby každý poddaný osedlý po jedné kopě míš. na dva termíny, totiž v pondělí po sv. Janu Křtiteli třidceti grošův míš., druhý termín ten pondělí po sv. Bartoloměji tolikéž třidceti grošův míš. dáti byl povinen. Z takové pak zbírky jak poddaní ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského tak purkrabství Karlštejnského náležející ani žádní manové v této tak veliké obecni nás všech potřebě, by pak z gruntův zběhlí byli, vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání i také čeládka přístavná mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva groše míš. ku pomoci té zbírky hospodářům svým odvozovati mají. Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten aby z toho dvoru, tolikéž svobodníci, dědiníci, nápravníci, též i svobodní rychtářové a dvořáci, každý za tento rok po sedmi kopách míš. na výš psané termíny dáti a odvozovati mají a povinni budou. Farářové i všickni lidé duchovní, a kteříž jaké důchody k farám mají, by pak farářů tu nebylo, tehdy kollátor, každý po čtyřech kopách míš. za tento rok, a také každý ovčák, mistr po jedné kopě míš. a pacholek po půl kopě míš., na výš psané termíny dávati a odvozovati mají. [O sjezdu minulém bylo povoleno z každého poddaného osedlého po 15 groších míš. O výši této sbírky v letech minulých víz poznámku Kroftovu, Sněmy české XI.; v desítiletí na rozhraní století se platilo 72 - 96 grošů z usedlosti; podruzi přispívali po 2 groších z kopy své mzdy. Majitelé poplužních dvorů, svobodníci atd. platili po 6 kopách, farářové atd. po 3 kopách, ovčáci po jedné a pacholci po půl kopě. O sjezdu minulém tito poplatníci měli sazbu o polovinu menší; srovn. Sněmy české XV.]

Pražané pak, města horní i jiná města J. Mti cís. i Její Mti císařové jakožto králové České, všickni, kteří třetího stavu užívají, aby vždycky každý osedlý z domu svého po jedné kopě dvanácti groších míš. skládati povinen byl.

Však poněvadž se správa dává, že by domové jakž v městech Pražských tak i v jiných městech nepilně sčítáni byli, protož aby rychtářové J. Mti cís. v jednom každém městě, a kdež rychtářův J. Mti cís. není, primas a jedna osoba ouřadní na povinnosti své se vší bedlivostí všecky domy, z nichž by táž zbírka dáti se měla, sečtli, a aby při též zbírce náležitá rovnost ode všech zachována býti mohla. Nicméně domové náležití k nejvyššímu purkrabství Pražskému, panně abbatyši kláštera sv. Jiří, též klášterův sv. Anežky a sv. Tomáše i všech jiných lidí duchovních, při městech Pražských i jiných městech bydlících, od vrchností jich se vší pilností tak vyhledáváni a sečteni býti mají, aby všickni z domův svých tu svolenou zbírku dávali a vyplňovali na termíny výš psané.

Z takové pak kontribucí jak písaři, kteří [by] na hradě Pražském anebo kdežkoli v povinnostech jakýchžkoli buďto J. Mti cís. neb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handlíři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou. [O minulém sjezdu usneseno po půl kopě z domu; dříve se platívalo v městech královských po 2 kopách 24 groších viz Krofta. Sněmy české XI. O ustanovení sčítat domy.]

O Židech.

Židé pak všickni, kteříž buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, mimo zbírky předešlým sněmem svolené aby z jednoho každého domu, kteréhož v držení jsou, po sedmi kopách mís. starším svým dávali a vyplňovali, a oni starší židé takovou zbírku časně, totiž ten pondělí po Božím Těle, a tu, kdež výš psaná svolení a zbírky se skládati budou, odvozovati mají. K sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských Jan Kyrchmeyr z Reychvic, J. Mti cís. rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, se nařizuje, tak aby je s pilností sečta, takové domův sčítání osobám těm, kterýmž by se taková zbírka odvozovala, odvedl.

Kdež pak ti židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati a vyberouc túž zbírku od židův, berníkům krajským odvésti mají. [Berně z židovských domů ve městech uvalena byla na židy vedle starší daně z hlavy roku 1595 (Srov. Gindely, Geschichte der böhmischen Finanzen, Denkschriften der kais. Akademie der Wissenschaften, philosophisch - historische Classe XVIII., st. 123. Viz též Krofta, Sněmy české XI. a O. Placht, České daně, v Praze 1924, st. 141). Berně ta byla v letech následujících stanovena 2 - 10 kopami míš. U minulém sjezdu bylo usneseno, že židé mají platiti z každého domu po půl druhé kopě míšeňské.]

Zbírka z rozličných věcí.

Dále také stavové na splacení vejš dotčeného lidu vojenského ještě toliko za jeden rok z těchto nížepsaných věcí zbírku na nížepsané termíny od zavření tohoto sněmu jsou svolili.

Předkem aby z jednoho každého doberu štik a kaprův, co se toho koli prodá, jeden - každý z obyvatelův království tohoto po desíti groších míš. dali.

Item z každého vědra vína. kteréž se kolivěk šenkuje, aby též po desíti groších míš. dáno bylo.

Item z každé láky sladkého pití po jedné kopě míš. A kdyžby se pak táž sladká pití z velkých nádob šenkovala, tu aby se vždyckny čtyrydceti pinet za jednu láku počítalo, z čehož se ani dvorští kupci ani kramáři podle jistého s J. Mtí cís. snesení nevynímají.

Z dobytkův, kteříž se koli na prodej bijí, aby jeden každý povinen byl dáti:

z vola uherského třidceti grošů míš.,

z krmného domácího třidceti grošů míš.,

z polského čtyrmecítma grošů míš.,

z domácího českého dvaceti grošů míš.,

z krávy jalovice dvanácte grošů míš.,

z telete každého šest grošů míš.,

z vepře krmného deset grošů míš.,

z (s)kopce, berana a kozla dva groše míš.,

z ovce, jehněte každého jeden groš míš.

Item z pinty páleného, kdož je koliv prodává, aby jeden každý povinnen byl dávati dva groše míš. [O daních prodejních srovn. Placht, České daně, st. 127 - 137. Těmto daním, které se v Čechách zaváděly už od let dvacátých XVI. století, se u nás nedařilo. V letech devadesátých XVI. století zdaňoval se jen prodej vína, sladkého pití, páleného, ryb a masa. O způsobu vybírání těchto daní viz tamže st. 137, pozn. 45. Srovn. též Krofta, Sněmy české XI., úvod.]

Item židé, kteříž zde v městech Pražských i jiných kdežkoliv v tomto království jsou, aby každý, který dvadcíti let a výše stáří jest, po dvou dukátích z hlavy, a kteří pod dvadceti let z mužského pohlaví až do desíti let stáří jsou, po jednom dukátu dáti povinni byli. [Daň židovská po 2 dukátech z mužských přes 20 let a po 1 dukátu z mužských přes 10 let bývala v této výši již dříve. Srovn, Placht, České daně st. 139 - 142 a Krofta, Sněmy české XI.]

Jakým pádem táž zbírka vycházeti má.

Ta pak zbírka z ryb, poněvadž se na věčím díle stavův vyšších dotýče, má tím spůsobem jako předešlého času od jednoho každého ["každého času z obyvatelův" B.] z obyvatelův tohoto království s listem přiznavacím na termíny dole psané berníkům krajským odsílána býti, a jeden každý má se v tom beze všeho fortele, věrně a spravedlivě zachovati. Při jiné pak zbírce, z mas, vína, sladkého pití, páleného, má tento řád zachován býti:

Předkem J. Mt cís. v městech J. Mti i císařové Její Mti jakožto králové České skrze podkomořího a na panstvích J. Mti cís. skrze hejtmany, v městech pak a v městečkách, ve všech, též i v rychtách svobodných neb statcích dědiníkův, kdež by řezníci krámy své měli, a víno se šenkovalo neb pálené pálilo, pánům a rytířstvu, též osobám duchovním náležitých, jedna každá vrchnost má dvě osoby hodné naříditi a obzvláštní jim přísahu vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrův a starších přísežných řezníkův i jiných lidí na to dostatečně a bedlivě vyptali, co jest minulého téhodne od kohožkoli dobytkův k prodaji zbito, a vedle toho vyptání a spravedlivého vyhledání tu zbírku z mas anebo z dobytkův aby vybrali, a co se toho sejde v městech a v městečkách královských, králové Její Mti, purkmistru a konšelům, jinde pak vrchnosti své poznamenáno aby dali, kterážto zbírka potom při každém dole psaném termínu od pánův a rytířstva i duchovních, též i od purkmistra a rad měst, i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, berníkům krajským časně posláno býti má.

Strany pak šenkování vína a páleného pálení, také na to osoby obzvláštní pozor jmíti mají, a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šenku načínati, než jim o tom oznámiti a hned, jakž víno načne, z každého vědra pět grošů čes. dáti má.

A jakož také někteří z stavův vyšších, též i ode dvora J. Mti cís. jak do měst Pražských tak i jiných měst nemálo vína i sladkých pití, jakoby je k svému vlastnímu trunku potřebovati chtěli, an se jinač nachází, voziti a potom předce je šenkovati a prodávati dají, protož jeden každý z týchž osob, kteří by tak víno a sladké pití šenkovali aneb v nádobách prodávati dali, má a povinen bude touž zbírku jako i jiní, z vědra po pěti groších českých, dávati a z láky spůsobem výš psaným pod pokutou jemu takového vína a sladkého pití pobrání od těch osob, kteříž k tomu nařízeni jsou. Kteří pak pálené dají páliti, ti také každého téhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo páliti dal, prodal, má oznámiti, načež se také i oni sami bedlivě máji ptáti a ihned od každého tuto zbírku, žádného v tom neušetřujíc, vybírati a při tom se tak, jakž o mase dotčeno, zachovati.

Židé pak v městech Pražských i v jiných městech, kdež se koliv v tomto království zdržují, mají také starším svým jeden každý tu zbírku výš psanou na dva termíny, totiž polovici při sv. Havle nejprve příštím a druhou polovici při vyjití roku od zavření sněmu tohoto časně od sebe odvozovati. A židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilní býti a takovou zbírku časně a bedlivě zvyupomínati, žádnému jí nepřehlídati, ani aby kdo měl tehdáž, když se zbírka skládati má, někam pryč jeti, toho nemají, leč by prve zbírku dal, dopouštěti. A jestliže by co nedbánlivostí jejich aneb jakým fortelem sešlo, aneb že by ta zbírka časně zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak ti židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom také tak, jakž svrchu psáno stojí, má chovati a tu zbírku od židův vyberouc, berníkům krajským odsílati. A ty všecky zbírky z věcí nahoře psaných mají tím vším pořádkem na těch, kdož by časně nedali, dobývané býti, jakž níže artykul o upomínání svolených pomocí ukazuje.

Zbírka ze mlejnů.

Nicméně ze všech mlejnů na panstvích J. Mti cís., též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských, též i sedlských mlejnů a jiných všech a všelijakých, na číchž by koli gruntech byly, buďto náchlebních, poplatních, nájemních, z každého kola moučného neb sladového, žádného v tom nevymieňujíce, po jedné kopě míš. na dva termíny, první v pondělí po sv. Janu Křtiteli třidcet gr. míš. a druhých třidcet gr. míš. v pondělí po sv. Václave, takovou zbírku z měst Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským za tento rok dávati a odvozovati mají. [Daň z mlýnů, zavedená 1601, bývala pravidelné 30 gr. č. z kola; viz Krofta, Sněmy české XI. Srovn. Gindely, Geschichte der böhmischen Finanzen st. 125.]

Zbírka z vlny.

Item z každého kamene vlny, kdož by ji koli prodával, po osmi groš. míš. v pondělí po sv. Janu Křtiteli dávati a berníkům krajským s listy přiznavacími odvozovati mají. [Daň z vlny, obyčejně z kamene 4 gr. č., pravidelně vybírána byla též od r. 1601; viz Krofta, Sněmy české XI.]

Zbírka z komínů.

Předně a nejprve ze všech zámků, hradů a tvrzí, sídel, klášterů a obydlí J. Mti cís., též panských a rytířských, nicméně i z domův a dvorův, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní, manové, dědiníci a svobodní rychtáři své obydlí měli, též ze všech hrazených měst, předměstí, J. Mti cís., Její Mti císařové, jakožto králové České, panských, rytířských, z každého komínu, by pak dva nebo tři pospolu byli, kolikžkoli ohňů pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, kdyby toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvadcíti gr. míš. na dva termíny, totiž deset gr. míš. v pondělí po sv. Janu Křtiteli nejprv příštím a druhou polovici po sv. Václave týmž berníkům krajským s listy přiznavacími, jakož formy jich ukazují, aby odvozovali. Však při tom, kdož by tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ["měl" B.] ti jim v slušnosti a v mírnosti pomoc na tuto zbírku z komínů činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínů táž zbírka vycházela. [Sbírka z komínů, zavedená r. 1596, bývala vyměřována až na výmínky ve výši 20 gr. míš. z komínu. Viz Krofta, Sněmy české XI. O řádu vybírání této berně viz tamže. O zavedení této berně a její nerovnoměrnosti srovn. Placht, České daně, st. 51 a násl.]

Jakým řádem v městech táž zbírka z komínů se vybírat! má.

Taková pak zbírka z komínů ode všech, jak se svrchu píše, spravedlivě má býti vybírána a skládána, kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském, též na Vyšehradě a na Hradčanech i při všech jiných právích, též z domův panských, rytířských i duchovních spravedlivě vybírati a purkmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A pro lepší toho dobrým řádem zde v městech Pražských vybírání jsou k tomu osoby nařízeny tyto:

z stavu panského:

Jetřich Špetle z Janovic,

z stavu rytířského:

Jaroslav Velemitský z Velemyšlovsi,

z stavu městského:

Jan Petráček z Starého města Pražského.

Ti aby na to obzvláštní pozor měli, aby se všickni v tom spravedlivě chovali, a žádnému aby nic přehlídáno nebylo. Purkmistři pak a konšelé v jednom každém z měst Pražských, přijmouce k sobě túž sbírku od dotčených desátníků a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se z kterého domu sešlo, na dva termíny výš psané, ničehož za sebou nezanechávajíc, těm osobám k přijímání všech zbírek nařízeným ji odvozovati mají.

Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání anebo vybírání té zbírky z komínů nespravedlivě choval, ten každý aby túž zbírku čtvernásob dáti povinen byl a k tomu aby ztrestán byl. V jiných pak městech také tím vším spůsobem aby táž berně z komínů od purkmistra a konšelů jednoho každého města spravedlivě byla vybírána a berníkům krajským s listy přiznavacími odsílána pod pokutou výš psanou.

Zbírka z krámův.

A jakož jest J. Mt cís. s stavy se na tom milostivě snésti ráčil, aby [na] všecky krámy domácích i dvorských kupcův, všelijakých řemeslníkův a handléřův, ano i kteří náležejí ke dvoru, sladká pití prodávají a šeňkují, též i z židův, kdožkoli v čem kupčí a cokoli prodává, žádného ovšem nevymieňujíce, ano i na ty řemeslníky, kteří krámů nemají, kromě toliko samých krámů řeznických, podle spravedlivého uvážení v městech hrazených jistou kontribucí neboližto zbírku uložili a nařídili, ale poněvadž ta věc tak brzce, jakým by prostředkem rovnost mezi nimi nařízena býti měla, vyhledána býti nemohla, ráčí J. Mt cís. sem do měst Pražských dvě osoby, a stavové k těm osobám k přijímání všech zbírek svolených nařízených z každého stavu dvě osoby, totiž:

z stavu panského:

Karla Mrackého z Dube a na Pyšelích, J. Mti cís. radu,

Václava Viléma z Roupova a na Trnovanech a Žitěnicích,

z stavu rytířského:

Prokopa Dvořeckýho z Olbramovic a na Mašťově, J. Mti cís. radu,

Václava Boryně ze Lhoty na Rozstokách a Vilímové,

z stavu městského:

Jana Petráčka z Vokounštejna z Starého města Pražského,

Melichara Šerýho z Nového města Pražského

a z jiných měst J. Mti cís. a Její Mti císařové nynější hejtmany krajské s rychtáři J. Mti cís., a kdež by rychtářů nebylo, tehdy s primasem téhož města k tomu nařizovati, kteréžto osoby, snesouce se o jistý den a místo, podle instrukcí na to od J. Mti cís. a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských dané takovou zbírku podle spravedlivého uvážení na jednoho každého uložiti mají.

Kterážto zbírka v městech Pražských od rychtářů J. Mti cís. a dvou osob radních a dvou osob z starších obecních, v jiných pak městech od rychtářů J. Mti cís. a jedné osoby konšelské, kteráž by k tomu od týchž hejtmanů krajských obrána byla, na své povinnosti spravedlivě vybírána a potom též na dva termíny, totiž při sv. Janu Křtiteli nejprve příštím jedna polovice a při sv. Václave druhá polovice, z měst Pražských osobám těm, kteříž k přijímání zbírek voleni jsou, z jiných pak měst berníkům krajským odvozována býti má. V městech pak panských a rytířských, též osob městských, jedna každá vrchnost příkladem jiných měst při všech krámích a prodavačích to, co by z krámů svých dávati měli, naříditi a v tom se spravedlivě zachovajíc, to na termíny výš psané berníkům krajským odvozovati mají. [V téže době jako daň z komínů zavedena byla daň z krámů; turecké války vyžadující velkého nákladu byly příčinou jejího vzniku. Stihla ovšem především stav městský. Srovn. o ní Placht, České daně, st. 51 a násl.]

Berně vedle starého šacuňku z koní a z dvadcátého člověka.

Nicméně jsou se stavové s J. Mti cís. na zaplacení témuž lidu válečnému ještě o tuto níže psanou zbírku snesli. Předně J. Mt cís. z panství svých, a potom všickni tři stavové i lidé duchovní, kteří vedle sněmovního snesení a podle šacuňku sněmy předešlými nařízeného z pěti tisíc kop grošů českých, též také, kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakýchkoli užitcích mají, též kupci, ležáci, domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody vedou, z půl třináctá tisíc kop grošů českých koně zbrojného a dvadcátého člověka pěšího v čas nastalé potřeby vypraviti jsou povinni, na místě takové výpravy na jednoho každého koně po patnácti zlatých rejnských - každý po šedesáti krejc. počítajíc - na měsíc, a za tři měsíce, čehož učiní čtyrydceti pět zlatých rejnských, aby složili a odvedli. [Srovn. Sněmy české XV.; viz též Placht, České dan2, st. 56. Základem starého "šacunku" je odhad z r. 1557, 1588 a 1595. Srovn. též Sněmy XI.]

Ty pak všecky nadepsané berně a zbírky beze vší vyrážky pro škody dávaný a odvozovány a ne jinam než na zaplacení lidu válečnému jízdnému a pěšímu, v tomto království od stavů království tohoto verbovanému, obráceny býti mají. Jestliže by pak co peněz po zaplacení téhož lidu válečného z nadepsaných zbírek a berní pozůstalo, to k dobrému zemi a pro potřebu zemskou zůstati má a žádným vymyšleným spůsobem nikam jinam dáváno ani obráceno býti nemá. S touto však při tom obzvláštní a znamenitou vejminkou: Jakož jsou stavové při sjezdu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého jedenáctého v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení pro obhájení předně osoby vlastní J. Mti cís. jakožto krále Českého, též království tohoto, jich milé vlasti, jistý počet lidu jízdného i pěšího jsou najíti a verbovati dali a na zaplacení téhož lidu o jistou půjčku peněz jsou se s J. Mtí cís. na témž sjezde snesli a namluvili, jakž též snesení to vše v sobě šíř obsahuje a zavírá [Viz Sněmy XV.], vedle kteréhožto snesení, poněvadž na větším díle stavové takovou summu na spůsob půjčky svolenou jak z měšce vlastního tak i z poddaných, ano i zbírku vedle šacuňku sněmy předešlými nařízeného, z koně po patnácti zlatých rejnských na měsíc, za tři měsíce, a z dvadcátého člověka lidé poddaní sami od sebe čtyry kopy míš. na měsíc, za tři měsíce, tolikéž i města, co na ně podle rozvržení přišlo, na termíny v témž sjezdu a snesení uložené jsou odvedli, a při témž sjezdu jest to dostatečně snesením jistým opatřeno, že taková summa půjčkou svolená, jak by předně J. Mti cís. tak také stavům a obyvatelům království tohoto, též i lidem poddaným jich zaplacena býti měla, při nejprv příštím sněme, ode všech tří stavův jisté svolení a snesení s J. Mtí cís. se státi má, [Viz Sněmy XV.] pročež na tom jest se J. Mt cís. s stavy milostivě snésti ráčil: kdo jsou koli ze všech tří stavů ano i z lidí poddaných takovou summu vedle již dotčeného snesení a sjezdu k tak pilné a nevyhnutedlné potřebě, J. Mti cís. a království tohoto se dotýkající, odvedli aneb na porážku těch berní summy jaké peněz půjčili a z toho pořádně kvitováni jsou, že takovou summu půjčkou a zbírkou půjčenou a danou z těchto berní a zbírek tímto sněmem svolených zouplna jeden každý sobě poraziti má a podruhé takových berní a zbírek tímto sněmem svolených dávati a odvozovati žádným spůsobem povinni nejsou a nebudou. Než což by výše mimo takovou půjčku vedle tohoto snesení jednomu každému berně se dáti dostalo, to také zouplna na termíny jmenované beze všech odkladů dáti a odvésti povinni budou.

Berníci nejvyžší voleni tito:

z stavu panského:

Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích a Dymokuřích, J. Mti cís. rada, nejvyšší sudí království Českého a dvoru J. Mti nejvyšší štolmistr,

Vilím st. z Lobkovic na Tejně Horšovském a Čečovicích, J. Mti cís. kráječ,

Joachim Ondřej Šuk z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte a na Svijanech,

z stavu rytířského:

Diviš Černín z Chudenic a na Nedrahonicích, J. Mti cís. rada,

Jindřich Otta z Losu a na Komárově,

Bohuslav z Michalovic na Rvenici a Novém Sedle, místopísař království Českého,

z stavu městského:

Simeon Humburk z Humburku, měštěním Starého města Pražského,

Kryštof Kronoperger, měštěním Nového města Pražského.

A o službu s nejvyššími berníky mají se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští tak, jako i prvé bývalo, narovnati.

Svolené pomoci, aby časně vycházely.

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, poněvadž při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých stavů veliká nedbánlivost se nacházela a nachází, takže, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí neodvozovali, a nyní že veliké nebezpečenství před rukama jest, což nejdřívěji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje, protož, kdožbykoli na ty jmenované termíny takové zbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským, k tomu tímto sněmem zřízeným, při jednom každém termínu zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned týž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: Vezmouce list obranní od desk zemských, tomu každému pro neodvedení takových od něho i poddaných jeho tímto sněmem svolených zbírek, v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích i nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakli by na svršcích a nábytcích ta summa zadržalá se shledati nemohla, tehdy díl statku do též summy buďto zastaviti neb prodati mohli. A což by takkoli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užiti má. A kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komužbykoli prodali, tomu neb těm ve deky zemské aby vložiti mohli.

Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na J. Mt cís. vznésti mají, a J. Mt cís. toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. A ti berníci krajští mají z přiznavacích listů jednoho každého pilně, jak se přiznal a tu zbírku od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati nežli patnácte grošův českých.

Pakli by tu co při vybírání takových zbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a jejich statcích tak tím spůsobem, jakž nahoře dotčeno, kdož by časně berně dáti nechtěl, dobýváno býti má. Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království v odvozování všech takových zbírek neupřímně se choval, a čímž by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy ten každý dvojnásobně takovou svolenou zbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a berníci krajští, předešlí i nynější, na něm jí spůsobem výš psaným dobývati a k též zbírce ["z též zbírce" B.] přiložiti, také i všecky zadržalé berně zouplna zvyupomínati mají.

O Loketských, Chebských a Kladských.

Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, s těmi J. Mt cts. podle milostivé vůle své o pomoc jich, kterou by složiti měli, jednati dáti moci ráčí. A což tak od nich svoleno bude, to také nejinam než na ten válečný spůsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má.

Odklad soudu zemského většího i menšího letničného.

A poněvadž v tuto nejprv příští středu soud zemský menší se začíti a soud zemský větši by se zahájiti měli, avšak že až posavad lid pasovský v království tomto zůstává, a vždy nějakého nebezpečenství, zvláště těm krajům, kdež týž lid pasovský se zdržuje, jest se obávati, a snad za těmi příčinami ne každý by k soudu dostačiti mohl, pročež aby někdo skrácení na spravedlivosti své nenesl, na tom jest se J. Mt cís. s stavy snésti ráčil, aby takových soudův zemských, většího a menšího letničného, až do soudu sv. Jeronýma nejprv příštího se odložilo.

Z strany zastavení právních exekucí na statky královské též J. Mti cís.

A jakož jest nejjasnější kníže a pán pan Matyáš, Uherský král a již budoucí král Český milostivou žádost při tomto sněmu obecním generálním na stavy království Českého vznést ráčil, aby pro dluhy od J. Mti cís. povinné pro tuto nynější roztržitost a nepokoj na statky královské práva vedení a uvazování s komorníky dopuštěno nebylo, považujíc této proměny, která se v regimentu tohoto království státi má, i na tom jsme se společně snesli, poněvadž ty dluhy k zaplacení J. Mti králi Uherskému, králi Českému, pánu našemu milostivému náležeti budou, a J. Mti s počátku šťastného J. Mti kralování tak spěšně nikoli možné není ani se o ně umluviti a věřitelův těch spokojovati moci neráčí, pročež kdokoli na kterémkoli panství J. Mti cís., jakožto krále Českého, jaké zápisy uvázáním s komorníkem neb listem obranním má, a listy obranními by se již uvázali aneb podle přísudkův na též panství a statky J. Mti aneb na kterého z obyvatelův pro rukojemství osob ze všech tří stavův práva by vésti aneb rukojmie J. Mti by zatýkati chtěl i také které rukojmie zatčené měl, že takovému žádnému komorníci na uvázání, úmluvy, zvodové, listové obranní a jiná všelijaká práva vedení na statky královské obecní vycházeti i zatykačové vydávání a přísudkové na rukojmie J. Mti činěni býti nemají. A zatčeným se tolikéž příročí přidává a týchž všech exekucí právních všem věřitelům proti J. Mti cís., jakožto králi Českému, až do sv. Havla nejprve příštího anebo dvě neděle potom, vše bez pohoršení práva a spravedlnosti i ujmy jednoho každého člověka.

O Ladislava z Šternberka.

Jakož jsou stavové království tohoto na sněmu obecném léta tisícího šestistého devátého jisté vyměření z strany dosažení osoby jeho Ladislava z Šternberka učinili a tu věc nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským a radám J. Mti cís. soudu dvorského a komorního, též osobám z obce k uvažování toho artykule o defensí tím sněmem nařízeným v moc dali, by to k dokonalému místu a konci, jak by týž Ladislav z Šternberka zase v místo to, z kteréhož jest ujel, dostaven byl, přivésti mohli, [Viz artikule sněmovní z r. 1609, a to odstavec "O dání moci z strany dosazení zase a zjištění Ladislava z Šternberka a Petra Tarnawského". Stavové na sněmu 1609 shromáždění psali na žádost nejv. purkrabí Adama ze Šternberka králi Matyášovi o potrestání Petra Tarnawského, který, učiniv vpád do země, násilně vyňal na Zelené Hoře Ladislava ze Šternberka z moci Adama ze Šternberka a s ním odjel do Rakous. Král Matyáš zakročil v té věci v Rakousích, avšak bez výsledku, a stavové zmocnili nejv. úředníky a defensory, aby s králem dále jednali. Jak viděti, bylo to zase bez účinku, a Ladislav ze Šternberka nad to ještě poslal stavům urážlivé psaní, které se nezachovalo.] a poněvadž jest se toho za jistými příčinami až posavad nestalo, a pod tím týž Ladislav z Šternberka psaní stavům království tohoto při tomto generálním sněmě shromážděným učinil a tím stavy nemálo, ale velice urazil a dotekl a nečekaje na odpověď, zase tejně odjel, pročež stavové týmž nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, radám J. Mti cís., jakožto krále Českého, soudu dvorského a komorního tu moc dávají, aby oni jménem všech tří stavů, kde by toho koli potřebu uznali, jisté osoby za ním vyslati mohli, a k tomu se všelijak skutečně snažiti a přičiniti mají, jak by týž Ladislav z Šternberka zase dosazen a v místo předešlé opatřen býti mohl.

O strejce a bratří ze Vchynic a z Tetova.

Jakož jest nedorozumění mezi Jich Mtmi stavem panským království tohoto s jedné a pány strejci a bratřími ze Vchynic a z Tetova ["non est solutum" in margine k těmto slovům připsáno v B.] Radslavem st. ze Vchynic a z Tetova na Teplici, Zahořanech a Doubravské Hoře, J. Mti cís. radou, též Václavem ze Vchynic z Tetova a na Zásmucích, J. Mti krále Matyáše Uherského a budoucího krále Českého radou a komorníkem i s Janem Oktavianem synem jeho, Vilímem, Radslavem a Voldřichem bratřími ze Vchynic a z Tetova a Jaroslavem ze Vchynic a z Tetova a na Krakovci, místokomorníkem království Českého, s dědici jeho, v potvrzení majestátu strany rodu jich od nejjasnějšího a velikomocného knížete a pána Rudolfa Druhého, z boží milosti voleného Římského císaře, Uherského a Českého krále ^c.pána našeho nejmilostivějšího, kteréhož datum 21. dne Martii léta 1596, zejména jmenovanými z strany druhé, při sjezdu na hradě Pražském na onen čas vzniklo, jakž artykul sněmu léta 1605, též srocení, obeslání a prošlé spisy v příčině téhož sněmovního nařízení to v sobě šířeji obsahují a zavírají, [Srovn. Sněmy české XI., úvod. Krofta v úvodu podrobně vylíčil zákroky Vchynských, zejména Radslava st., aby jim byl přiznán stav panský. Radslavovi se podařilo 1596 vymoci si na Rudolfu II. potvrzení známých padělaných listin. Když později stav panský žádal, aby Radslav dokázal starožitnost rodu, učinil tak a předložil sněmu hromničnímu 1605 doklady. Komise zřízená k vyšetření této věci obeslala Radslava a jiné příslušníky rodu Vchynských, ale r. 1605 sporu nevyřídila. Teprve roku 1611, kdy Václav Vchynský si získal u stavů velikého jména svým energickým vystupováním proti Rudolfu II. a svou prací ve prospěch Matyášův, nastala pro Vchynské příznivá situace. Teprve na tomto sněmu vyřízen byl spor jejich definitivně, a to ve prospěch celého rodu Vchynských.] i nahledše jich Mti stav panský, na tomto nynějším sněmu generálním pospolu shromáždění, v spis, vyhledávání a žádost výš jmenovaných strejcův a bratří ze Vchynic a z Tetova a majíc v uvážení svém ohlášení jich v témž spisu učiněné, totiž že jiný oumysl jich nikdá nebyl, není a bohdá nebude, než k jich Mtem stavu panskému všelijakými jim možnými službami a přátelstvím tak se chovati, že s nimi bohdá laskavě spokojeni budou, prohlídajíce také k poctivému a vzáctnému chování jich ze Vchynic a z Tetova, obzvláštně, že jsou v tomto nejnebezpečnějším času věrností, upřímností, služebností pravé lásky k vlasti své skutečně dokázali, a nad to nade všecko vážíce sobě ne jedněch J. Mti cís., pána našeho nejmilostivějšího, tak i J. Mti krále Uherského, čekance království Českého, pána našeho milostivého, za též strejce a bratří ze Vchynic a z Tetova činěných přímluv, též také, že jsou jich Mti páni stavu panského, v Starém městě Pražském v nemalém počtu pospolu shromáždění, v tom se týmž strejcům a bratřím zakázali, že s nimi se pěkně přátelsky porovnati a o to na žádný odpor nenastupovali, ale jim toho, aby v společnosti stavu jich panském (!) byli a zůstávali, s jistým opatřením stavu panského rádi příti chtějí, ráčili jsou se na tom při tomto generálním sněmu obecném snésti, aby výš jmenovaní strejcové a bratří ze Vchynic a z Tetova s dědici a budoucími jich v společnosti stavu panského byli a zůstávali, všech regalií, rodův starožitných stavu panského užívali, též aby to, co jest mezi stavem panským a nimi ["nimi" chybí v B, kde je mezera pro vynechané slovo.] vzešlo, všecko vyzdviženo bylo a dokonce minulo a tím víceji na budoucí věčné časy hýbáno a na ně navracováno nebylo a býti nemohlo, s tím při tom velikým a znamenitým opatřením všeho stavu panského:

Předně aby J. Mt král Uherský, jakožto budoucí král Český, pán náš milostivý, poněvadž se tak snažně za týž strejce a bratři ze Vchynic a z Tetova přimlouvati ráčil, ve dvou nedělích pořád zběhlých po korunování J. Mti král. na království České, ráčil stavu panskému dáti revers upečetěný, žes toto povolení k přímluvě jak J. Mti cís. tak J. Mti král. učiněné není a nemá býti nyní i na časy budoucí a věčné stavu panskému, řádu jich, od slavné a svaté paměti J. Mti krále Vladislava potvrzenému a dekami zemskými zapsanému, [Srovn. Palacký, Archiv český VI., st. 236 - 237. Král Vladislav potvrdil 17. února 1502 zřízení panské o přijímání nových pánů do stavu panského. Podle něho žádný "na žádné obdarování císařské" za pána přijat býti nemá, leč by jej král Český a páni z rodů starožitných "jsúc za to poctivě prošeni" za pána přijali.] regaliím, ["regaliím"... atd. až do konce odstavce chybí v B.] řádům, právům, svobodám a starobylým zvyklostem jejich na žádnou ujmu. škodu, ublížení a zlehčení, a aby J. Mt král. ráčil se v tom reversu za sebe i za budoucí potomky své, krále České, zavázati, že neráčí moc míti jak sám J. Mt tak ani budoucí králové Čeští za žádného nikdá více podobným způsobem se přimlouvati, a byť se i přímluva stala, tehdy žádné platnosti žádnému býti nemá,

a takový revers od J. Mti král. nejvyššímu panu purkrabí pražskému do rukou odevzdati, od nejvyššího pana purkrabí ke dekám zemským položen, do desk slovo od slova vepsán a tak k jiným privilegiím zemským na hrad Karlštejn přiložen byl, jakož také aby toto snesení naše k žádnému nejmenšímu budoucímu příkladu od žádného nikdy užíváno nebylo; vedle toho aby nyní i na budoucí časy žádný takové neb podobné věci při JMti král. a budoucích králích Českých ani při stavu panském vyhledávati nemohl. A jestliže by kdy toho kdo vyhledával, který aneb kteří z stavu panského buď k tomu povoloval neb povolovali aneb zaň se přimlouval aneb přimlouvali, aby osoba toho každého byla stavu svého panského zbavena, a zase aby on v týž stav připuštěn nebyl.

A naposledy aby to všecko do sněmu tohoto, který ve deky zemské vjíti má, pro lepší památku, stálost a jistotu vepsáno a vloženo bylo.

O Jana Rudolfa Trčku z Lípy.

Jakož jest J. Mt cís., jakožto král Český, pán náš nejmilostivější, na stav panský skrze psaní své milostivou žádost vzložiti a za Jana Rudolfa Trčku z Lípy na Světlý nad Sázavou, Lipnici, Opočně a Smiřicích, J. Mti cís. radu a komorníka, se přimluviti ráčil, aby týž stav panský ráčili jej Jana Rudolfa Trčku z Lípy, etc. do společnosti a tovaryšstva jich Mtí za starožitného pána i s dědici jeho přijíti, což také i on, předstoupivše s velikým počtem pánův a přátel svých stavu panského na tomto sněmu generálním, při jich Mtech stavu panském jest se vší uctivostí vyhledával, a tíž páni přátelé jeho, povolivše sami od osob svých k žádosti jeho, zaň jsou přítomným stavu panského vzáctnou přímluvu, aby toho užíti mohl, učiniti ráčili, i ačkoliv tato žádost a vyhledávání s řádem stavu panského se nesrovnává, a věc v tomto království jest neobyčejná, však na takovou snažnou a znamenitou přímluvu J. Mti cís. i také velikého počtu osob stavu panského, prohlídajíce k mnohým a vzáctným službám, kteréž jsou J. Mti cís. i slavným jich Mtem pánům předkům J. Mti, císařům Římským a králům Českým svaté paměti, též království tomuto, vlasti své, on i předkové jeho v čas války i pokoje, nelitujíce v tom hrdel ani statkův svých činili, ráčili jsou při tomto sněmu generálním k tomu povoliti a jeho Jana Rudolfa Trčku z Lípy i s dědici jeho do společnosti a tovaryšstva svého přijímati, tak aby všech regalií rodův starožitných stavu panského užívali s tím při tom velikým a znamenitým opatřením stavu panského:

Předně aby J. Mt král., král Uherský, jakožto budoucí král Český, pán náš milostivý, ve dvouch nedělích pořád zběhlých po korunování J. Mti král. na království České, ráčil dáti upečetěný revers, že toto povolení, k milostivé přímluvě J. Mti cís. učiněné, není a nemá býti nyní i na časy budoucí a věčné stavu panskému, řádu jich od slavné a svaté paměti J. Mti krále Vladislava potvrzenému, a dskami zemskými zapsanému, [Srovn. Palacký, Archiv český VI., st. 236 - 237. Král Vladislav potvrdil 17. února 1502 zřízení panské o přijímání nových pánů do stavu panského. Podle něho žádný "na žádné obdarování císařské" za pána přijat býti nemá, leč by jej král Český a páni z rodů starožitných "jsúc za to poctivě prošeni" za pána přijali.] regáliím, řádům, svobodám a starobylým zvyklostem jejich na žádnou ujmu, škodu, ublížení a zlehčení, a aby J. Mt král. ráčil se v tom reversu za sebe i za budoucí potomky své, krále České, zavázati, že neráčí moc míti jak sám J. Mt tak ani budoucí králové Čeští za žádného nikdá více podobným způsobem se přimlouvati, a byť se pak i přímluva stala, tehdy k žádné platnosti žádnému býti nemá,

a takový revers od J. Mti král. nejvyššímu panu purkrabí pražskému do rukou odevzdán, od nejvyššího purkrabí ke dskám položen, do desk slovo od slova vepsán a tak k jiným privilegiím zemským na hrad Karlštejn přiložen byl, jakož také, aby toto přijetí dotčeného Jana Rudolfa Trčky a dědicův jeho mez rody starožitné k žádnému nejmenšímu budoucímu příkladu od žádného nikdy užíváno nebylo. Vedle toho aby nyní i na budoucí časy žádný takové neb podobné věci při J. Mti král. a budoucích králích Českých ani při stavu panském vyhledávati nemohl. A jestliže by kdy toho kdo vyhledával, který aneb kteří z stavu panského bud k tomu povoloval anebo povolovali aneb zaň se přimlouval a přimlouvali, aby osoba toho každého byla stavu svého panského zbavena, a zase aby on v týž stav připuštěn nebyl.

A naposledy aby to všeckno do sněmu tohoto, který ve dsky zemské vjíti má, pro lepší památku, stálost a jistotu vepsáno a vloženo bylo. [Další text usnesení sněmovního chybí v B.]

Forma listu přiznavacího na berni J. Mti králi Matyášovi jakožto králi Českému svolenou.

Já N z N vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po Provodní neděli a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní stalo, aby jeden každý z obyvatelův království Českého J. Mti král. berni, kteráž se při korunování krále Českého od starodávna dávala, po půl úroku svatohavelském, od poddaných svých vyberouce, při sv. Martině nejprve příštím anebo dvě neděle potom s listy přiznavacími osobám od J. Mti král. k tomu zřízeným dáti a vyplniti povinen byl, podle kteréhožto svolení od lidí poddaných svých sem úroku svatohavelského k sobě přijal N set anebo kop gr. č., čehož vedle téhož svolení polovici, totiž N set anebo kop gr. č., osobám od J. Mti král. k tomu zřízeným s listem přiznavacím odsílám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu etc.

Forma listu přiznavacího z poddaných z měšců svých vlastních.

Já N z N vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po Provodní neděli a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu neb člověka poddaného osedlého, nepotahujíc toho člověka v to, než každý z měšce svého vlastního, tento rok ještě po jedné kopě a dvadceti gr. míš. ten pondělí po Božím Těle nejprve příštím skládati a odvozovati povinen byl, podle kteréhožto svolení poddané své osedlé všecky sem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N, z kterýchž mi dáti přišlo N. A že sem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, z kterýchž berni při tomto termínu dne pondělního po Božím Těle dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní sem k tomuto listu přiznavacímu přitisknouti dal. Jehož jest datum etc.

Forma listu přiznavacího, kteří peníze na ourocích mají.

Já N z N známo činím tímto listem vůbec přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po Provodní neděli a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království Českého J. Mti král. berni, kteráž se při korunování krále Českého od starodávna dávala, po půl ouroku svatohavelském, z peněz na ourocích, bud starých neb nových, neb na komorních platech, při sv. Martině nejprve příštím anebo dvě neděle potom s listy přiznavacími osobám od J. Mti král. k tonu zřízeným dáti a vyplniti povinen byl, podle kteréhožto svolení jsem z peněz, kteréž na ourocích mám, ouroku svatohavelského z summy N anebo platu komorního N kop k sobě přijal N tisíc anebo kop, čehož vedle téhož svolení polovici, totiž N, osobám od J. Mti král. k tomu zřízeným odsílám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu, pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl. Jehož jest datum etc.

Forma listu přiznavacího z lidí poddaných, svobodníků, nápravníků, dědiníků, farářů, far, vovčáků a jich pacholků.

Já N z N vyznávám tímto listem, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby lidé poddaní předně z panství J. Mti cís., pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních každý poddaný usedlý na zaplacení lidu válečného, v tomto království najatému(l), po jedné kopě mís. rozdílně na dva termíny, totiž první termín v pondělí po sv. Janu Křtiteli nejprve příští, druhý termín v pondělí po sv. Bartoloměji též potom nejprve příštího, vždy každého termínu po třidceti gr. míš. dáti povinen byl, nicméně farářové i všickni lidé duchovní, a kteříž jaké důchody k farám mají by pak i farářů tu nebylo, tehdy kollátor, každý čtyry kopy míš. za tento rok na dva výš psané termíny, vždy každého termínu po dvou kopách míš., dávati a odvozovati má, tolikéž svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý též i za tento rok po sedmi kopách míš., tolikéž na dva termíny výš dotčené, totiž půl čtvrtý kopy míš. v pondělí po sv. Janu Křtiteli a druhé půl čtvrtý kopy ten pondělí po sv. Bartoloměji nejprve příštích, k tomu také každý vovčák mistr po jedné kopě a pacholek po půl kopě míš. též rozdílně na dva termíny svrchu psané, na každý termín ovčák mistr po půl kopě a pacholek po patnácti gr. míš. dávati a odvozovati mají, podle kteréhožto svolení poddané své, faráře neb fary, vovčáky, mistry, pacholky jich, sem všecky sečísti dal, kterýchž se nachází osob usedlých N farářů neb far N, vovčáků mistrů N a pacholků N, a nařídiv to tím vším spůsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných, farářů, vovčáků mistrů a pacholků svých takové výš psané zbírky, prvního termínu v pondělí po sv. Janu Křtiteli, druhý v pondělí po sv. Bartoloměji, každého termínu N sem vybral a k sobě přijal, čehož všeho učiní N, kteroužto zbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepši toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Jehož jest datum etc.

Forma listu přiznavacího z rozličných věcí.

Já N z N vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta šestnáctistého jedenáctého v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečnému, v tomto království najatému, z ryb, z vína, masa, páleného vína jistou zbírku na dva termíny rozdílné, totiž polovici při sv. Havle nejprve příštím a druhou polovici při vyjití roku od zavření sněmu tohoto časně od sebe odvozoval, podle takového sněmovního snesení já napřed psaný N prodal jsem a prodati, též zbíti v krámích na prodaj dal od N dčberův aneb kop kaprův a štik, N věder vína, N pinet páleného vína, z čehož se vedle téhož sněmovního snesení při tomto termínu N kop grošů zbírky dáti přijde, od lidí pak poddaných svých, nařídiv to tím vším spůsobem jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, dobytkův na prodaj zbitých, z páleného, přijal jsem N kop grošův českých, což vše spolu krajským berníkům odsýlám. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, ze všeho toho, co jsem prodal, tu berni zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu dal jsem vědomě přitisknouti. Jehož datum etc.

Však toto se při tom vymieňuje, jestliže by kdo v tom polouletí vína, ryb, páleného, nětčeho, nač tato zbírka svolena jest, neprodal, to každý má do listu přiznavacího zejména doložiti a toho se odsvědčiti.

Forma listu přiznavacího městům.

My purkmistr a rada N známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském v pondělí po neděli Provodní léta 1611 a zavřín téhož léta v pondělí svatodušní, stalo, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na zaplacení lidu válečného v tomto království najatému (!), z ryb, vína, masa, sladkého pití, páleného, jistou zbírku na dva termíny rozdílně, totiž polovici při sv. Havle nejprve příštím a druhou polovici při vyjití roku od zavření sněmu tohoto, dával a odvozoval, i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purkmistr a rada města N, majíce k vybírání té zbírky dvě osoby hodné nařízené, kteříž od spolusousedův našich tak a tím vším spůsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, tu zbírku vybírali, od nich jsme registra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali, které se našlo N dčberů, kop kaprů a štik, N věder vína, N lák sladkého pití, N volů uherských krmných, N polských, N domácích, N krav, N jalovic, N telat, N vepřů krmných, N skopců, beranů, kozlů, N ovcí a jehňat, N pinet páleného. A že jsou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehož, pokudž jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídali, ani ničehož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterou jsou k té práci učinili. Od poddaných pak našich, co se jim tak dáti dostalo, aby se [to] tím vším spůsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, vybíralo, to jsme též dostatečně nařídili, čehož se summy při tomto termínu N kop gr. č. zbírky nachází, a to oboje teď berníkům krajským odsíláme. A že jsme se od osob svých také v tom vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť naši městskou k tomuto listu jsme přitisknouti dali. Jehož jest datum etc.

Forma listu přiznavacího z mlejnů.

Já N z N známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého jedenáctého v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království ze všech mlejnův na panstvích J. Mti cís., též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských a jiných všech a všelijakých, na číchž by ti gruntech byly, buď ty náchlební, poplatní, nájemní, z každého kola moučného anebo sladového po jedné kopě mís., totižto na dva termíny, první v pondělí po sv. Janu Křtiteli třidceti gr. mís. a druhého v pondělí po sv. Václavu též po třidcíti gr. mís. léta tohoto šestnáctistého jedenáctého, dali, stalo, i podle takového sněmovního snesení já napřed psaný N, davše sečísti své náchlební, nájemní, poplatní, též i lidí poddaných svých mlejny, jichž kol moučných i sladových se nachází N, N, z kterýchžto mi se při tomto N dostane dáti N. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakž sněmovní snesení ukazuje, zachoval a zbírku zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní dal jsem k tomuto listu přitisknouti. Jehož datum etc.

Forma listu přiznavacího z vlny.

Já N z N vyznávám tímto listem vůbec přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském, léta tohoto šestnáctistého jedenáctého v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý z každého kamene vlny, kdož by ji prodal, čtyry gr. č. dáti povinen byl a berníkům krajským v pondělí po sv. Janu Křtiteli touž zbírku aby odvozoval, vedle kteréhožto svolení od času svolení sněmovního až do času sv. N N kámen vlny jsem prodal, z kteréžto vlny tak prodané mně se N dáti dostane, což vše berníkům krajským od sebe odvozuji. A že jsem se v tom spravedlivě zachoval, tak jakž sněmovní snesení ukazuje, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl. Jehož jest datum etc.

Forma listův přiznavacích z komínův.

Já N z N vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na zaplacení lidu válečnému v tomto království najatému ze všech zámků, hradů, tvrzí, sídel, klášterů, obydlí J. Mti cís., panských a rytířských, nicméně i z domův a dvorův. na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní, manové, dědiníci a svobodní rychtáři své obydlí měli, též ze všech hrazených měst, předměstí J. Mti cís.. Její Mti císařové, panských, rytířských, z každého komínu, kterýž by nad střechu vycházel, po dvadcíti gr. míš. na dva termíny, totiž první v pondělí po sv. Janu Křtiteli nejprve příštím, a druhou polovici v pondělí po sv. Václave též nejprve příštím, vždy po desíti gr. míš. dáti povinen byl, podle kteréhožto svolení všecky komíny z zámku, hradu, tvrze, sídla a obydlí, též z hrazeného města, předměstí jsem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází N. A že jsem více komínů na N, z kterýchž zbírku při tomto termínu po desíti gr. míš. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní dal jsem k tomuto listu přitisknouti. Jehož datum etc.

Forma listu přiznavacího městům z komínů.

My purkmistr a rada města N známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném aneb generálním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na zaplacení lidu válečnému v tomto království najatému z jednoho každého komínu, kterýž by nad střechu vycházel, po 20 gr. mís. na dva terminy, totiž první v pondělí po sv. Janu Křtiteli nejprve příštím a druhou polovici v pondělí po sv. Václavě též nejprv příštím, vždy po desíti gr. míš. dáti povinen byl, i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purgmistr a rada N, majíce k vybírání též zbírky z dotčených komínů osoby hodné nařízené, kteříž od spolusousedů našich tak aby tím vším způsobem, jakž snesení sněmovní ukazuje, tu zbírku vybrali, od nich jsme registra i peníze, co od koho vybráno jest, zouplna přijali, kteréž se našlo N. A že jsou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehož, pokud jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli a nevypustili ani ničehož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili, což teď příležitě berníkům krajským odsíláme. A že sme se od osob svých tak v tom vedle téhož snesení sněmovního spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť naši městskou k tomuto listu přiznavacímu jsme přitiskli. Jehož jest datum etc.

Forma listu přiznavacího vedle starobylého šacuňku a z dvadcátého člověka.

Já N z N vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jsou všickni tři stavové království Českého při sjezdu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého jedenáctého v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení, pro obhájení předně osoby vlastní J. Mti cís., jakožto krále Českého, též království tohoto, naší milé vlasti, jistý počet lidu jízdného i pěšího najíti a verbovati dali a na zaplacení téhož lidu o jistou půjčku peněz jsou se s J. Mtí cís. na témž sjezde snesli a namluvili, jakž též snesení to v sobě šíř obsahuje a zavírá, i poněvadž na větším díle stavové takovou summu na spůsob půjčkou svolenou jak z měšce vlastního tak i s poddaných, ano i zbírku vedle šacuňku sněmy předešlými nařízeného z koně po patnácti zlatých rejnských na měsíc, za tři měsíce, a z dvatcátého člověka lidé poddaní sami od sebe čtyry kopy míš. na měsíc, za tři měsíce, na termíny v témž sjezdu a snesení uložené jsou odvedli, a při tomto nynějším sněme, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1611 v pondělí po neděli Provodní a zavřín téhož léta v pondělí Svatodušní, obzvláštní a znamenitou vejminku jsou sobě učinili, aby jeden každý, kdož jest takovou zbírku k takovým pilným a nevyhnutedlným potřebám odvedl, z těchto berni a zbírek týmž sněmem svolených zase sobě zouplna poraziti mohl, tak jakž táž vejminka, v témž sněmu položená, to vše v sobě šíř obsahuje a zavírá, i poněvadž jsem já již předešle berníkům krajským z měšce vlastního N a z koně po patnácti zlatých rejnských i tolikéž z dvatcátého člověka lidí poddaných po čtyřech kopách míš. za N měsíc anebo měsícův N set anebo kop odvedl, protož sobě takovou summu, již ode mne a lidí poddaných mých předešle odvedenou, podle již dotčené vejminky napřed porážím a ostatek, což mi tak se ještě dáti dostane vedle snesení sněmovního, berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám. A že jsem se v tom, jakž sněmovní snesení i tolikéž ta vejminka nahoře psaná [ukazuje], spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu přiznavacímu přitisknouti jsem dal. Jehož jest datum etc.

Závěrek sněmu.

Avšak toto naše svolení sněmovní všech tří stavův království Českého, kteréž z žádné povinnosti, než z své dobré a svobodné vůle činíme, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a nějakému protržení privilegiím, právům, svobodám, řádům, starobylým zvyklostem a pořádkům království tohoto nyní, na časy budoucí a věčné, a J. Mt cís. také stavům na to revers dostatečný přidati míti ráčí. [Následuje rejstřík artikulů s udáním stránky tištěného exempláře.]