463.

(V Praze, k 21. květnu 1611.)



[Král Matyáš po Zúňigovi odpovídá císaři] na jeho požadavky: Ujišťuje ho bratrskými ohledy a praví o císařových požadavcích: 1. Bod týkající se vlády [Srovn. č. 439.] se vztahuje hlavně k českým stavům, kteří jsou roztrpčeni špatnou vládou císařovou a za nic k jeho požadavku nepřistoupí; také proto ne, že se toho nežádalo od druhých zemí; co se týče císařova odjíždění a přijíždění, nechtěl král nikdy pokládati císaře za zajatce, nýbrž chce v něm respektovati staršího bratra, pokud tento bratr žije v míru a nedá se sváděti od zlých lidí; také tento bod prý se týká hlavně stavů, kteří pro zřejmé nepokoje jsou nedůvěřiví a chtějí býti ve svém království zajištěni, avšak císaři nebudou brániti, aby nenavštěvoval říšských sněmů a nezastával svého císařského úřadu. 2. Žádaným reversem [Zde myslí na revers, který požadovali čeští stavové před korunováním.] by král praejudikoval svému celému domu a zavdal příčinu, aby stavové dělali obtíže starým smlouvám sjednaným mezi domem Habsburským a tímto královstvím a aby žádali svobodnou volbu, král však chce dynastii ušetřiti této újmy. 3. Hledě k vydržování [císaře], jsou země úplně vyčerpány; k tomu císař zadržel všechny pomoci pro hranice, král dosud neměl z odstoupených zemí ani haléře, ale nadělal za několik tisíc zlatých dluhů; z lásky bratrské chce král dáti císaři 200.000 tolarů a podle možnosti na něho pamatovati, avšak císař má se vzdáti dalších rekompensací. 4. Král nechce císaře zapuditi z jeho residence, chce tam jen míti byt pro sebe a svou budoucí choť a chce hradem disponovati; není mu proti mysli, aby tam císař nějaký čas zůstal; po půl roce se mají o tom znova smluviti. Hledě k Tyrolsku, zůstává král při své resignaci; pokud jde o arciknížete Albrechta, zůstane při prohlášení, které mu král dal. Král nepomýšlí na konfederaci proti císaři a Říši, leč by císař dal příčinu, aby se král musil bránit. Zatčení radové byli sebráni stavy; po výslechu se má císaři podle stavu věci učiniti zadost; pokud jde o panství, o dluhy a darování, ponechávají to císař a stavové, o jichž prospěch tu nejvíce jde, při předešlém prohlášení; císař má specifikovati donativy, které mají býti jen čtyři; bude-li je moci král vzíti na sebe, chce to učiniti císaři ke cti, pokud jde o osoby neúčastněné pasovského vpádu a o zasloužilé Čechy. - Král tyto nabídky činí s podmínkou, 1. že císař ho doporučí kurfirstům při nynějším jejich sjezdu, 2. že podle možnosti uspíší podpory z Říše na hranice, 3. že císař dá králi truhlici se všemi listinami, smlouvami a privilegiemi v originále, kterou dal vzíti z vídeňského "schatzgewölbe", 4. že uspokojí osoby, které v zemích králi odstoupených bydlí a císařem byly odkázány na pomoci z Říše a 5. že tak zajistí provedení této smlouvy, aby opravdovost byla každému patrná.

Vyd. Chroust zkráceně v Briefe und Akten IX., st. 466 - 467, pozn. 1. podle kopie konceptu v archivu ministerstva vnitra ve Vídni: I A 1 Ka 2989, které jsem o této signatuře už nenalezl. Chroust ji uveřejňuje při týdenním protokolu Bromserově, při datu 21. května, kde Brömser vypravuje, jak Zúňiga odevzdal písemně královskou resoluci tajným radům.




Přihlásit/registrovat se do ISP