407.	[Na hradě Pražském
	k 16.-17. květnu 1611.]

Artikule stavu městského, které se mají předložiti králi Matyášovi, předneseny nejvyššímu purkrabí: O potvrzení privilegií, o zdech a baštách měst Pražských, o kupování a prodávání statků Pražany a jinými svobodnými městy, o konání městských mustrunků v Praze a jiných městech, o frajbrifech, o dosazování osob do městské rady, o vykonávání povinností městských z domů koupených osobami duchovními, o zastavení duchovních a postranních práv, o rukojemství stavu městského za císaře, o neukládání na stav městský povinností mimo snesení sněmovní, o dosazování Pražan do appellací, o revisích a židech.

Opis v zemském archivu v Praze podle staré kopie městského archivu v Kutné Hoře, která nyní nalezena nebyla. Podle Megerlova diaria (č. 391) tyto artikule byly předloženy sněmu již 16. května; podle většiny jiných zpráv čteny byly na sněmu teprve 17. května.

Artykulové stavu třetího městskýho na sněmu l. 1610 zavřeném nevyřízení, na sněmu l. 1611 držaném sepsaní a J. Mti nejvyššímu panu purkrabí pražskému přednesení.

Artykulové Pražan a stavu městského se dotýkající k přednesení J. Mti král. sepsaní.

První artykul: O potvrzení všech privilegií.

Předně Pražané, Horníci i jiná města svobodná, jakožto třetí stav království tohoto, za to J. Mti. král. poníženě prosí, aby jim po šťastné coronací všech a všelijakých privilegií, od jich Mti Římských císařův a králuov Českých, předkuov J. král. Mti slavné a svaté paměti, z obzvláštní milosti a štědroty darovaných a nadaných, svobod a starobylých vejsad, chvalitebných dobrých zvyklostí a práv příkladem J. Mti pána pana děda a pána pana otce J. král. Mti, též také J. Mti cís., nynějšího krále a pána našeho nejmilostivějšího, z mocnosti své královské a jakožto král Český v nejlepší formě a podstatě obnoviti, schváliti a potvrditi ráčil, tak aby svých dobře zasloužilých a dosažených privilegií a svobod ve všech punktech, clausulích, artykulích a položení, jakž táž privilegia jednoho každého města obzvláštně v sobě co obsahují a zdržují, svobodně, bezpečně a beze všech překážek všech lidí jak duchovních tak světských užívali a na budoucí věčné časy neporušitedlně užívati a nimi se ve všech případnostech hájiti a těšiti k budoucí věčné památce J. Mti král. mohli.

Druhý artykul: O zdi a bašty měst Pražských, též i jiných měst královských.

Pražané Starého a Nového měst Pražských toho ve vší poníženosti poddaně při J. Mti král, vyhledávají, aby jim a obcem týchž měst Pražských zdi a bašty táž dvě města ochraňující a s branami jich se stejkající, poněvadž již k nejvyššímu zohavení, zpuštění a zplundrování přišly, prvé nežli by dokonalý pád a skázu vzaly, při tom také i to všecko právo střelecké a což k němu náleží, v moc a opatrování jich dány a odvedeny byly a to z příčin tuto krátce položených těchto:

Předně, že se tu v týchž místech vůkol týchž zdí městských velicí neřádové, rozpustilosti a všelijaké nešlechenství, až i mordové, proti Bohu, řádu a právu, jakž to všem vůbec vědomé jest, provozují a dějí a ty nemohou od pořádného a vejsadního práva vedle náležitosti zastavováni a přetrhováni býti, protože v táž místa právo a rychtář městský dokračovati a docházeti nesmí, poněvadž též právo střelecké a postranní pod správu pana hejtmana hradu Pražského náleží.

Za druhé, že byvše týž zdi a bašty předešle k nemalému zpevnění a ochraně, ano i k okrase měst Pražských, jakožto stolice mnohých císařuov Římských a obzvláštně králuov Českých, již nyní k škodlivé ohavě a budoucímu nebezpečenství, též také k potupě týchž měst padají a se boří, a tudy příčina k outokuom a vpádům nepřátelským se strojí, takže i lítostivé jest domácím i přespolním na to se dívati, že v městech těch, kdež všelijaký dobrý řád, ochrana a čistota zachována býti by měla, nepoctivých lidí domky, též na zdech nečistě mnohá místa zdělána jsou a tudy též zdi k nejvyšší skáze a spuštění přicházejí, odkudž také mezi jinejmi nespůsoby a nepříležitosmi netoliko nesnesitedlný smrad, ale také infectí a morní nakažení časem pochází, což by slušně a náležitě zastavováno a přetrhováno býti jmělo. A jakož toho taky obzvláštní potřeba již ukazuje, aby též zdi a bašty pro lepší J. Mti král., též i všech měst Pražských a v nich zuostávajících pánuov stavův a obyvateluov království tohoto ochranu a dostatečnější odpírání oukladním předsevzetím nepřátelským a zhoubcům zemským - čehož již žalostivě s nenabytou škodou a krveprolitím pocejtiti a okusiti [se] musilo - municí a střelbou náležitě opatřeni byli, nebo Pražané sami pro mnohé nedostatky a veliké dluhy a jiné obtížnosti, v nichž postaveni jsou, k spravení té municí nikoliv dostačiti a sto býti nemohou, pročež za to jak prvé na sněmu minulém i nyní prosí, aby jim od J. Mti král. [k] vzáctné přímluvě jich Mtí pánuov stavův království tohoto jistý díl od střelby a municí dáno a nařízeno bylo, poněvadž pak jistá smlouva od J. Mti cís. jakožto krále Českého při sněmu předešlém z strany druhého dílu propuštění odoumrtí Pražanuom a stavu městskému jest se k budoucí milostivé cís. a král. resolucí stala, aby ten díl J. Mti král. z milostivé a královské náklonnosti, kterouž k nim Pražanuom všech tří měst Pražských i stavu třetímu městskému jmíti ráčí, na.budoucí svou věčně neumírající památku, na opravu měst a zpevnění zdí a bašt i jiných fortalicí městských milostivě dáti a od práva svého nápadního upustiti ráčil, nebo jak nyní velice a nanejvejš zdi a bašty městské naskrz téměř po městech královských spuštěny sou, to se všudy na oko spatřuje, pročež znamenité opravy a na to nákladu velikého potřebují a s takový náklad obce bez zvláštní k tomu odjinud pomoci nikoliv býti nemohou a to z příčiny té, že v předešlých časích jak důchodové měst Pražských tak i jiných svobodných a královských měst na nejvyšší[m] ztenčení, ano i pozemští statkové obecní odňati a odcizeni sou, nicméněji v velikých dluzích obecních a jiných těžkostech, závadách za příčinou jak J. Mti cís. i za jinými bezelstnostmi zůstávají; že pak týchž odoumrtí velmi skrovně a nečasto mnohdykráte v kolika letech jednou se schází a tu J. Mti králi o málo činiti jest, a byť se toho co kdy sešlo, toho jsou jiní častokrát i někteří málo zasloužilí služebníci J. Mti cís. dostávali a vyprošovali, i jinak se to rozdávalo, že mnohdykrát, kde se to poděje, málo vědomé bývalo, protož by lépe bylo, aby raděii oznámený druhý díl odoumrtí od J. Mti král. z milosti stavu městskému k této tak veliké, platné a potřebné věci obrácen byl, nebo jak velice mnoho na opravení a spravení zdí a bašt městských, zvlášť pak okolo hlavního města Prahy, záleží, toho čerství příkladové v ty nebezpečné roztržitosti oukladným nepřátelským vpádem toho lidu pasovského při městech Pražských jsou ukázáni; a co odtud dáleji nebezpečného a všem stavuom království tohoto též i nejvyšší vrchnosti vysoce škodlivého a k dokonalé skáze a k vyvrácení království tohoto pojíti [mohlo], kdyby milostivou a všemohoucnou ochranou božskou to přetrženo nebylo, to se již snadno souditi muože. A tak, poněvadž jest se v příčině upuštění toho druhého dílu odoumrtí od J. Mti cís., jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího, na sněmu obecním před 33 lety Pražanuom a jiným k stavu městskému přivtěleným královským městuom milostivé zakázání stalo, kteréž také do desk zemských vešlo a v kvaternu sněmovním červeným l. 1577 v pondělí po Hromicích patrně poznamenáno jest [Viz Sněmy české V.], a to také na sněmu obecním l. 1583 na hradě Pražském v pondělí po sv. Martinu zavřeném opáčeno [Viz Sněmy české VI.] a s jistou přitom milostivou J. Mti cís. zámluvou k budoucí resolucí pozůstaveno bylo, ano také jich Mtem stavu panskému a rytířskému nápadové statkuov městských po přátelích jich Mti beze všech překážek zcela a zouplna na výš dotčeném sněmu v l. 1577 propuštěny jsou, a [to] v témž artikuli sněmovním k přímluvě té, kteráž se k J. Mti cís., pánu a králi nás všech nejmilostivějšímu, z strany též druhé polovice odoumrtní na potřeby obecní stavu městského tehdáž se stala, pročež ještě i nyní Pražané, Horníci, města královská i králové její Mti jakožto stav třetí svobodný království toho za laskavou přímluvu k J. Mti král, jakožto králi a pánu, pánu našemu milostivému, jich Mti pánův stavův vyšších, aby to, což v tomto artikuli obsaženo jest, při J. Mti král. k šťastnému milostivému a místnému vyřízení přijíti mohlo, s mnohou a šetrnou služebností uctivě žádají.

Třetí artikul: O kupování a zase prodávání statkuov pozemských bez relací J. Mti král. od Pražan a jiných měst svobodných království Českého.

Poněvadž ten artykul vedle vyhledávání Pražan a jiných měst královských na sněmě předešlém tolikéž mezi jinými artykuli městskými na další a milostivé resolucí J. Mti cís., jakožto krále Českého, pozůstává, a Pražané Starého a Nového měst Pražských v příčině vysvětlení jim na túž věc zvláštní učiněné a dskami zemskými utvrzené milosti a relací k J. Mti cís., jakožto králi a pánu, pánu svému nejmilostivějšímu, v létu 1609 ve vší ponížené poddanosti jsou se utekli a toho při J. Mti cís. pokorně vyhledávali, aby J. Mt cís. z mocnosti své císařské, jakožto král Český, nám a budoucím našim obojího města, Starého i Nového Pražského, usedlým měšťanuom touž milost pro budoucí bezpečnost, tak abychom my i budoucí naši beze vší překážky, též bez vejkladuov postranních a jakýchkoliv tomu činěných odporuov, nyní i na časy budoucí a věčné zůstaveni byli, obnoviti, v jistých artykulích zlepšiti a vysvětliti, ano i další milost skrze novou relací spůsobem předešlým učiniti a dskami zemskými království tohoto též zapsati milostivě dáti ráčil - a to na ten a takový jistý spůsob, aby netoliko purgmistři a konšelé Nového a Starého měst Pražských nynější a budoucí i na místě týchž obcí tu moc a právo měli, což by koliv buďto k obci, zadusím, kosteluom, školám, špitaluom neb jinam, ale také obzvláštní osoby měšťanské, dobře a poctivě zachovalé, kteříž právo městské pod slibem a závazkem pánu a králi našemu nejmilostivějšímu učiněným sobě náležitě udělené a dané mají, a k tomu ve všem podle povinnosti měšťanské spolu s městem trpící v řádném měšťanství a manželství v obojím městě Pražském domy své buďto po rodičích aneb pořádným trhovým zápisem knihami městskými zapsané máme, též potom na časy budoucí míti a stavu třetího užíváme a užívati budou, spolu s dědici a budoucími našimi obojího pohlaví nyní i na časy budoucí a věčné všelijaké statky pozemské, též také i platy komorní neb dědičné na lidech poddaných aneb jakýmkoli statku, gruntu spupném a pozemském se všemi a všelijakými právy a povinnostmi, na týchž statcích a gruntech záležejícími, svobodně kupovati, vklady, zápisy postupováním práv dskami zemskými na ně přijímati a ve dsky zemské vložiti a vepsati dáti, toho vždycky svobodně užívati, držeti a zase též statky a práva svá buď na díle nebo na všecky jak jiným měšťanuom mezi sebou z obojího pohlaví tak osobám z stavův království Českého trhem neb směnou odbejvati, prodávati, zapisovati a ve dsky zemské bez relací královské klásti a týchž práv svých na týchž statcích postupovati, zápisy dlužní, pojištění dskami zemskými přijímati a zase jiným lidem na dluhy své činiti, je zastavovati, směňovati, též i práva po přísudcích na statky pozemské pro dluhy vésti a až na vrch dovésti, nicméně o týchž statcích pozemských a právích svých všech a všelijakých tolikéž dskami zemskými aneb na list mocný královský říditi, kšaftovati, nápady nařizovati a po předcích neb krevních přátelích svých obojího pohlaví skutečně užívati, k nim právo jmíti a jich se dosuzovati a summou ve všech jiných příčinách týchž statkův pozemských se dotýkajících desk zemských, řádu a práva rovného, poněvadž v statcích městských také stavové vyšší kněh městských vším spůsobem vejš položeným a právem nápadním s námi zároveň užívati ráčí, též užívati mohli a moc měli, a kdož by z nás a stavu našeho v obojím pohlaví bez pořízení ze světa sešel, aby tíž statkové pozemští a jiná všechna práva, též i listové hlavní i právem listu hlavního zdělaní na syny, dědice, bratry, strýce, ujce, též dcery vdané neb nevdané sestry, tety, strejny a jiné nejbližší krevní přátely obojího pohlaví, totiž jak po meči tak po přeslici pocházející, též také, kdyby se to koliv trefilo po osobách ze stavův vyšších spolu v krevnosti s nimi zůstávajících, [přešli, aby] všech a všelijakých nápaduov ve všech a všelijakých statcích, právích a případnostech rovným právem užívati mohli, a to beze vší překážky J. Mti král. i budoucích králův Českých, též také člověka každého všelijaké - ale že vedle v té věci od J. Mti cís., jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího, milostivě učiněné zámluvy pro následující veliké a těžké zaneprázdnění a roztržitosti to k svému vyřízení místnému dosavád nepřišlo, to se od nás v této příležitosti ve vší pokoře při J. Mti král., jakožto pánu a králi našem nejmilostivějším, poníženě vyhledává, poněvadž týž artykul, na předešlém sněmu obecním proponovaný, na dalším uvážení dostaven jest, aby J. Mt král. z mocnosti své královské, jakožto král Český, pro budoucí a věčně neumírající památku a lásku, k Pražanuom a stavu městskému prokázanou, tou milostí se skloniti ráčil, jakož pak také v týž příležitosti purkmistr a rada Menšího města Pražského při J. Mti cís., jako i jiná města svobodná království tohoto i na místě obcí, mimo ta města, kteráž na to jakou zvláštní milost učiněnou mají, podobné milosti při předešlém sněmu obecním jsou vyhledávali, a oni zároveň s jinými stavu třetího svobodného užívají a k tomu vedle jiných stavův všecky daně, berně a jiná břemena beze všeho rozdílu podnikají a vykonávají, podobné milosti při J. Mti král. ve vší poníženosti užíti a jich Mti pánuov stavuov vyšších za laskavou přímluvu k J. Mti král. v též příčině s mnohou a náležitou uctivostí služebně žádají, zakazujíce se J. Mti král. věrnými a poddanými službami k milostivému a zvláštnímu budoucímu zalíbení J. Mti král. skutečně a neustále odsluhovati a jich Mtem pánuom stavuom šetrnou a náležitou volnost vděčně prokazovati.

Čtvrtý artykul: O držání městských mustruňkuov v Praze a v jiných městech.

Mimo mustruňky hlavní, po kraji neb jinde v čas nastalé potřeby od J. Mti král. a od stavuov sněmem neb sjezdem nařízené, aby také obzvláštně každého roku v městech Pražských, jako i v jiných všech královských městech, jistého času, zvláště pak, jak by toho kdy a kde příležitost a potřeba ukazovala, držáni bývali, nebo jsou k dobrému obecnému a pro ochranu krále J. Mti, též i vší země, z čehož i to následovati bude, že jsouc každého roku měšťané, obzvláštně pak lidé mladí, v věcech vojenských cvičení a mustrováni a, což k tomu náleží, dobře opatřeni, bude se moci o tom věděti, co by, jak mnoho, jak správného a vycvičeného lidu v čas nastávající potřeby shledati a vynajíti se mohlo, a měšťané příčinu míti budou tím lépeji v domích svých všelijakými zbraněmi a potřebami časně před nenadálými nebezpečenstvími se opatrovati a vždy více ve věcech vojenských se cvičiti.

Pátý artykul: O frajbryfy.

Frajbryfové z kanceláře české dvorské, též i od maršálka dvorského a odjinud odkudkoliv řemeslníkuom a kupcuom i jiným handlířuom, zvláště pak cizozemcuom, začasté sou na znamenitou a velikou záhubu pořádných cechmistruov i také všeho jich řádu a vyměření - též proti privilegiím, cechům a pořádkuom řemeslnických (sic) od jich Mtí slavné a svaté paměti císařův Římských a králuov Českých, též i nynějšího J. Mti císaře na to vyšlých confirmací - dáváni bývali; ti aby víceji nepocházeli, leč by to od kterého města svobodného a královského, kdyby se pořádných mistrův kterého řemesla nedostávalo a k tomu povoliti se chtělo, nebo osoby ty, jenž takové frajbryfy z ouplatkuov dostávaly, žádných břemen městských tak jako jiní s městem trpící nepociťovaly a nicméně nad jiné pořádky a usedlé měšťany svá řemesla, obchody a handle provozovaly a potom zbohatnouc v městě, se vším jich jměním zde jakkoliv nabytým odsud ven z země sou se vystěhovaly. Ti pak frajbryfové, kteříž tak prvé jiným dáni jsou, aby již napotom a na budoucí časy dokonce žádné moci a platnosti neměli, a kdo by jich dále užívati chtěl, právo každého města aby to zastavovalo a přetrhovalo, a tak napotom z takových frajbrýfův na všelijaké handléře, obchodníky a řemeslníky svědčících, kteříž by s poctivými pořádky za jedno státi a s městem trpěti nechtěli, aby dokonce sešlo a k nim více nikoli povolováno ani jich mimo osoby ty, které by vlastně ke dvoru J. Mti král. příslušely a v jistém počtu ze všech řemeslníkuov a obchodníkuov obsaženy byly, propůjčováno a vydáváno nebylo, nebo jináčeji tou příčinou měšťané poctiví a pořádní Čechové, nimižto obce městské nejvíce stojí a osoby odtud k povinnostem konšelským a jiným správám obecním hodné obírány bývají, netoliko k zlehčení, ale i k dokonalé skáze a záhubě přivedeni býti by musely.

Šestý artykul: O dosazování v městech Pražských tak i v jednom každém městě osob do rady na úřad konšelský.

Tu v té věci jak ve všech třech městech Pražských tak i v jednom každém městě v království Českém předně úřad primaský, ten aby osobou hodnou, příkladnou, dohře zachovalou a rozšafnou, poněvadž hospodářem města býti má, osazován býval, nápodobně do rady na úřad konšelský k řízení a spravování lidských spravedlností i také opatrování všeho města a obecného dobrého, aby lidé poctiví, dobře zachovalí, jazyka českého a práv, privilegií, dobrých řáduov a vejsad království tohoto i starobylých chvalitebných jedné každé obce zvyklostí, vedle čehož by své povinnosti říditi, jiné rozsuzovati, právu a spravedlnosti dopomáhati mohli, dobře povědomí, dobré a chvalitebné slovo o sobě mající, a ne nějací lidé lehcí, zvláště pak cizokrajní a k takovým správám nedobře způsobní, nad to pak v zlém skutku shledaní, a to pro zachování náležité počestnosti k úřadu, dosazováni bývali, nebo to také práva městská království tohoto, jaký by měl konšel a jaká povinnost jeho býti, patrně vyměřují.

Ta pak obnova ouřadu konšelského aby se každého roku, obzvláštně v městech Pražských, pokudž by možné bylo pro všelijaké příběhy a případnosti, pořádně dala a konala; a poněvadž pak J. Mt král., jako i J. Mti král. jich Mti nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští o všech osobách a měšťanech dobře a počestně zachovalých v městech Pražských pro tak veliký počet z rozdílného národu osedlých dokonalé vědomosti ne vždycky míti moci ráčí, kteříž by dobře zachovalí a k úřadu konšelskému dostateční a způsobní bez ouhony byli, protož pro zachování a zdržení v slavných obcech Pražských i jiných všech království tohoto dobrého řádu, lásky a svornosti za slušné se vidí býti, aby jisté osoby, do desíti v počtu, za volence od starších obecních pod zvláštní k tomu vydanou jim přísahou voleni a zavázáni byli, kteříž by jistou a dokonalou zprávu předně o Pražanech J. Mti král. a potom v městech panu podkomořímu království Českého neb hofrychtýři, jakž kde [řád] dobrý a prvé od starodávna v které obci se zachovává, o všech osobách, kteréž by k povinnosti konšelské hodní a způsobní nalezeni byli, učinili, jakož pak majestát obzvláštní, jakým by to řádem jíti mělo, Pražanuom staroměstským od J. Mti král. krále Vladislava slavné paměti léta 1514 to ukazuje, [T. j. privilegium krále Vladislava ze dne 12. srpna 1514; viz J. Čelakovský, Privilegia měst Pražských č. 211. st. 349 - 353.] kterážto obnova úřadu konšelského v Starém a Novém Městě Pražském, poněvadž se jest v přítomnosti J. Mti krále Českého dala a konala a to také od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda, pána pana děda J. Mti král., jako i od jiných králuov Českých a slavných praedecesoruov J. Mti král. nejednou vedle dotčeného privilegium a chvalitebného dobrého řádu vykonala, ta celá naděje k tomu vede, že i J. Mt král. milostivě a královsky k tomu se skloniti a přítomností J. Mti osobní, jakž kdy k tomu nejlepší příležitost sloužiti chtíti bude, tolikéž toho vykonati pominouti neráčí, nápodobně i v jiných městech v království Českém, co se té obnovy dotýěe, kteráž se skrze pana podkomořího a hofrychtýře děje, aby takový řád v příčině volení a dosazování osob na úřad konšelský zdržán, a tolikéž písař komorní, kterýž k správě téhož pana podkomořího náleží, osobou hodnou, poctivou, dobře zachovalou a usedlou, jakž od starodávna bývalo, volen a dosazován býval, za to J. Mti král. Pražané i jiná města poníženě žádají.

Sedmý artykul: O vykonávání povinností městských z skoupených domuov městských od duchovních lidí.

Duchovní lidé na městských právích zůstávající a domy ty, v nichžto živnosti a obchody městské prvé se provozovaly, a odtud také berně a contribucí všelijaké sněmem od pánuov stavuov svolené i jiné povinnosti městské se vykonávaly, poněvadž to jiní sousedé vedle jistého rozvržení týchž dávek a berní podnikati musejí, aby tolikéž byli povinni vedle jiných souseduov contribucí, zbírky, daně, též i jiné povinnosti městské jakékoliv bud k obcím a k školám neb zadusím příslušející beze všeho odporu z gruntův městských skoupených aneb k městu příslušejících vykonávati a je zastávati, poněvadž tolikéž jako jiní svobodní měšťané grunty městské skupují, an by tudy povinností městských i berní nemálo ucházelo, povinni byli, protož vedle toho povinnosti městské a břemena s jinými podnikati povinni jsou a to pod propadením a jich zbavením týchž gruntuov.

Osmý artykul: O zastavení duchovních a postranních práv v městech Pražských i v jiných, kdež se nacházejí.

Jakož také nemalé naříkání netoliko vůbec, ale obzvláštně od J. Mti cís. a jich Mtí nejvyšších pánův ouředníkuov a soudcův zemských na Pražany častokráte činěno bylo, že by mnozí oukladní mordové i jiné pánem Bohem i právem zapověděné nešlechetnosti v městech Pražských svůj průchod [měli] a bez zasloužilého trestání přehlídání proti řádu a právu k zatutlání od úřadu konšelského, jakožto hlavní a ordinární jurisdictí, přicházeli, což odjinud dosavád nepocházelo a nepochází, než z těch některých postranních, duchovních i jiných práv, kteréž nemajíc pořádné fundací vejsadního práva k rozeznání rozepří a věcí politických immediate se dotýkajících, vzláště pak, kde se věcí criminálních a justicie dotýče, pořádné vrchnosti a vejsadnímu právu mnohých zbíhajících se za časté všelijakých nespůsobuov a neřáduov, ano i morduov a krádeže, jak od těch, kteříž pod ochranou týchž práv postranních a vrchností se zdržují, tak i od těch, kteříž své outočiště nejbezpečnější pro takovou neslušnou ochranu a licencii mívají a od lidí málo dobře zachovalých fedrováni tam bývají, přetrhovati, ano i na táž práva dokračovati dopustiti nechtějí, nýbrž tomu na odpor se stavějí a rozličné překážky pohrůžkami a zaháněním odtud práva pořádného činí, a tak žádný dobrý regiment a náležitý řád v městech Pražských v přetrhování a zastavování obecních vejstupkuov stále trvati moci nebude dotud, dokud z té roztržitosti a rozdílnosti postranných práv nesejde a to lepší proměny nevezme, pročež za dobré a vysoce prospěšné obcem Pražským a k zdržení dobrého řádu, též pokoje obecního by bylo, aby z takových všech duchovních a postranních práv, kteréž by k pořádnému a právnímu procesu jurisdictí své náležitě a podstatně vedle vzláštních na to daných vejsad a privilegií neměli, sjíti mohlo a v týchž právích lidé usedlí, kteřížto na největším díle práva městská mají, ku právu městskému se všemi a všelijakými ku právu náležitými povinnostmi a případnostmi, z nichž by tak odpovídati měli, připojeni byli; však nicméněji všelijací duochodové a poplatkové, které by koli vrchnosti kterého práva náležely, aby ti všichni při každé vrchnosti svého práva zůstaveni a zachováni byli a nicméněji všelijací zápisové gruntuov k týmž právuom příslušející, knihami pořadními téhož práva zapisováni býti by mohli, a tudy by lepší řád zde v tomto hlavním městě jiným ku pochvale vyzdvižen a zdržán býti mohl, čehož se však k lepší a podstatnější reformací J. Mti král. zůstavuje.

Devátý artykul: O rukojemství stavu městského za J. Mt cís.

A poněvadž jest stav městský vždyckny a času každého od sebe to, čímž vedle sněmovního snesení i také jiných povinností a stavu zavázáni byli, všecko zouplna i nad možnost svou předně králi a pánu svému, potom i zemí vykonávali, proti tomu pak v znamenitých a velikých dluzích obecních zůstávají a mimo to ne v jedna rukojemství za J. Mt cís. postaveni jsou, pročež již také i zatčení drahný čas okoušejí, protož J. Mti král. za to poníženě jako i jich Mtí pánuov stavuov k J. Mti za přímluvu služebně žádají, aby ni ["mi" chybní v opise.] potom a již více v žádná rukojemství buď za J. Mt král., obzvláštně pak dotud, dokudž by Pražané a jiná města z přítomných závad a rukojemství zcela a zouplna vyváženi nebyli, potahováni a nuceni nebývali, z těch pak rukojemství, zatčení a zápisuov, též práv na statky vedení, v nichž dosavad za J. Mtí cís. vězí a zůstávají, aby byli tím dříve bez dalšího obtěžování vedle milostivého zakázání J. Mti král., všem třem pánuom stavuom království tohoto učiněného, vyváženi a vysvobozeni.

Desátý artykul: O neukládání na Pražany a stav městský něco postranního mimo snesení sněmovní.

Jakož také jest se to let předešlých dalo, že na Pražany a jiná města mimo snesení a zavření sněmovní všech tří stavův království Českého nětco jiného a jim obtížného k podniknutí a vykonání, buďto z kanceláře české dvorské aneb z komory království Českého jak v příčině dopravování a vezení municí a střelby proti nepříteli Turku do království Uherského tak i v jiných případných věcech ukládáno bylo, protož za to J. Mti král. a jich Mtí vyšších pánův stavův Pražané, Horníci a jiná města svobodná pokorně a snažně žádají, aby toho budoucně se nedalo a to na ně, což k nim, jakožto třetímu svobodnému stavu z práva a obyčeje království tohoto k vykonávání a vyplnění nepřísluší, mimo snesení sněmovní vzkládáno a týmž sněmovním snesením mimo vlastní jich znění žádného particulárního a postranního vejkladu nikdež od žádného činěno nebylo, obzvláštně pak poštami na silnicích aby města tolikéž obtěžována nebyla, nýbrž cesty na silnicech, tu, kdež se cla vybírají, náležitě a časně opatrovány a napravovány bývaly, aby tudy s obilími a jinými victuálími města Pražská s dvorem J. Mti král. a jich Mtmi pány stavy zde zůstávajícími fedrováni a s dostatkem opatřeni býti mohli, kudyž z naříkání všech lidí tudy práci vedoucích sjíti moci bude.

Jedenáctý artykul: O dosazování Pražan do appellací.

Jakož jest také slavné a svaté paměti císař Ferdinand, jakožto král Český, po vyzdvižení appelací od Pražan staroměstských a na hradě Pražském jich založení jistou instrukcí osobám ze všech tří stavův království tohoto k tomu soudu vzláštně zřízeným a usazeným, jak by se při témž úřadě a povinnostech svých chovati měli, pod datum jí v Aušpurce 20. Januarii l. 1548 vydati a naříditi ráčil, [Viz Sněmy české II., č. 193.] kterouž se vyměřuje, aby tu odvolání bráno bylo od ortele domácího práva netoliko z měst království Českého, ale i z markrabství Moravského, též z knížetství Slezských a markrabství Horních a Dolních Lužic beze všech orteluov slepých, od práva cizího pocházejících, kdežto ponejprve po třech osobách ze stavu panského a rytířského, totiž pán pan Ladislav Popel z Lobkovic, pán pan Jiřík Plouský z Ziberka [T. j. Planský z Zeberku.] a pán pan Ludvík Bezdružický z Kolovrat a z rytířstva pan Adam Řepický z Sudomíře, pan Petr Bechyně z Lažan, pan Albrecht Kaplíř ze Sulevic a též z doktoruov v právích Ludvík Sradýn, Vavřinec Knor, Gerhart z Cejcha, Kryštof Kekléř a z Starého a Nového města po dvou osobách, totiž mistr Tomáš z Javořice, Blažej Nožička, Jan Pamphilus a Jan Lukeš za rady dosazeni sou byli a potom vždycky na přednesení jistých osob od týchž Pražan J. Mti císařské, jakožto králi Českému, tam sou podobně dosazováni bývali, protož Pražané, Horníci a vyslaní z měst, znajíce toho vysoce duoležitou potřebu za mnohými podstatnými příčinami býti, J. Mti královské za to poníženě prosí, aby tolikéž vedle předešlého spůsobu zase z Pražan osoby hodné, kteréž by zřízení zemského a práva království tohoto, též dobrých, chvalitebných řáduov a zvyklostí, obzvláště pak jazyku našeho českého dobře povědomí a v týchž městech Pražských usedlí byli, za rady do téhož úřadu appelací dosaditi a ten nedostatek milostivě doplniti ráčil, poněvadž to také na sněmu obecním, léta 1582 v pondělí po Hromnicích držaném, sneseno bylo, aby čtyry osoby z Pražan do též appellaci dosazené byly [Viz Sněmy české VI., č. 120.], a týž artykul na sněmu minulém tolikéž na dalším uvážení a resolucí J. Mti cís. pozůstaven jest, nebo náležité jest, aby vedle sněmovního nařízení, v létě 1526 v pondělí po sv. Františku učiněném (sic), Čechové v věcech a expedicích království Českého se dotýkajících v radách potřebováni a užíváni bývali; [Viz Sněmy české I., č. 24.] též také aby z appellací žádná poručení po rozsudcích jak domácího tak vrchního práva, v svou moc právní vešlých, o zastavení exekucí anebo sekvestrací statkuov, kteráž jest iniquum iuris praesidium, ["iniquim iuris praesiduorum" chybně v opise.] ani jaké kommisí mimo obapolné a dobrovolné snesení stran víceji nižádným spůsobem neprocházely; pakli by co toho kdy se stalo, aby právo neb strana tomu dosti činiti povinna nebyla; jako i nápodobně aby měšťané z pořádného práva svého na poručení z appellací aneb dekrety odkudkoliv prošlé před rady nad appellacími zřízené k slyšení a rozeznávání [voláni] nebývali, nýbrž vedle obecného práva, též zřízení zemského a smlouvy svatováclavské každý měštěnín z věci městské aby souzen [byl], nebo J. Mt císař Ferdinand slavné paměti to místo k appellacím nařízené osobami hodnými z stavu panského, rytířského a městského proto samý osaditi jest ráčil, aby toliko ode všech práv a soudův městských v království tomto a, jakž výš položeno, i v jiných zemích sem příslušejících odvolání před též rady a ne jinam ku právu cizozemcuov šla, a tu to rozvažováno, a tak ortelové práv městských buďto tvrzení neb napravováni byli, a jiných věcí, zvláště pak slyšení osob ze všech tří stavův království tohoto k sobě srokování a slyšení nepřijímali, pročež aby před nimi žádný, oč toho co by tak koliv zašlo, odpovídati povinen nebyl, jakž to také artykul sněmovního snesení v l. 1575 v sobě zdržuje a zavírá. [Viz Sněmy české IV., č. 86.]

Dvanáctý artikul: O revisích.

Kdež také sněmem předešlým o revizích to vyměřeno, kde by se cti, hrdla, též dědictví dotýkalo, aby odvolání na vlastní osobu J. Mti cís., jakožto krále Českého, šlo, za dobré se vidí, aby to také vysvětleno bylo, kde by se criminálních a útrpních při, tolikéž horkých oučinkuov, in crimine flagranti zběhlých, dotýkalo, takže by skutek patrný beze všech duovodův a odvoduov byl, tehda pro přetržení a strestání zlého k ostrachu a vejstraze jiným aby přísežní a právo, vezmouce zprávy pod povinností od lidí té věci povědomých, bez dal

---

šího odvolání, jakž se ten obyčej zachovával, exekucí právní nad lidmi zločinnejmi, zvláště pak zjevnými mordéři a zhoubcemi zemskými, v skutku postiženými, vykonávati mohli, poněvadž vedle regulae právní vysoce mnoho obcem na tom záleží, aby zlí skutkové k zasloužilému strestání přicházeli, nebo, kdo folkuje a odpouští zlým, škodí dobrým.

Třináctý artykul: O židech v království Českém ještě zůstávajících.

A jakož jest za časuov slavné paměti císařuov Římských a králuov Českých, jich Mtí Vladislava, Ludvíka, Ferdinanda a Maximiliana, z jistých hodných a dobře uvážených příčin z strany židuov pro jejich hrozné praktyky a páchané nešlechetnosti a nepravosti, v nichžto seznáni bývali, na tom zůstáno, ano i k tomu teď nevelmi dávno od J. Mti cís. z mocnosti královské k tomu přikročeno bylo, aby vedle nařízení někdy krále Vladislava a vyzdviženého jim glejtu všichni židé ven z Prahy vybyti a království Českého v jistém čase prázdni byli, v čemž i na dále začátek se stal, však potom jak předešlých časuov, tak posléze na některé přímluvy i na jich židuov ponížené prozby a mnohá odvolávání, dáváni jim byli průtahové a rozdílných let rozdílní glejtové, jako v l. 1507 na snesení veliké obce Pražské podle jistého povolení J. Mti vejš psaného krále Vladislava měli se veň z města v roce pořád zběhlém vystěhovati, což když k změnění, jako i v l. 1570 přišlo, nicméně l. 1542 v neděli Provodní a potom dále, když podle snesení na sněmu obecném a glejtu od J. Mti krále Ferdinanda toliko do jistého času jim daného ven z města stehovati se musili a jsouce také v l. 1561 z království Českého vypovědíni, skrz veliké přímluvy glejt obdrželi a tak dodnes v zemi [a] v Praze zůstali. [Snesení velké obce Pražské 1507 viz v Bondy - Dvorský, K historii židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v Praze 1906, díl I., č. 329, nařízení a snesení o židech r. 1542 viz tamže č. 463 násl. a Sněmy české I. č. 301, st. 541, listy o vypovědění židů r. 1561 viz v Bondy - Dvorský 1., č. 619 násl. a Sněmy české III., č. 30 st. 76, snesení r. 1570 Bondy - Dvorský č. 726 a Sněmy české III., č. 284, st. 491 a 499.]

Tíž pak židé, jichž od toho času znamenitý počet přibyl v království Českém, obzvláštně pak v Praze, na jakou hroznou všech křesťanuov záhubu zde v tomto království jsou, to všem vůbec dobře známé a vědomé jest, nebo všecky obchody, handle a živnosti, zvlášť zde v městech Pražských, tak sou sobě zosobili, že majíc ve všem tom nad jiné křesťany svobodu dokonalou sobě puštěnou a zpoléhajíc při tom na ochranu a folk, kterýž se jim odevšad činí, naprosto všecky křesťany svými nevypravitedinými a obmýšlenými praktikami zžírají a o všecko jmění připravují, sami pak beze vší těžké práce sbohatnou a své zboží z země jinam vyvozují, takže z nevyhnutedlných příčin slušně Staroměstští, mezi nimiž oznámení židé bydlejí, o to se při tomto sněmě domlouvati a za to J. Mt král. s přímluvou jich Mtí pánuov stavuov poníženě žádati musí, aby na to nastoupeno a pokudž nejvejš možné k tomu přivedeno bylo, aby často psaní židé jak měst Pražských tak i jiných měst královských a její Mti králové, jakožto lidé škodliví a této zemi neužiteční, v jistým a jim terminovaným čase prázdni byli a pryč táhli; pakli by vždy v zemi za některý čas zůstati měli, tehdy aby se jim od J. Mti král. a pánův stavuov jisté, dokonalé a přísné vyměření, vedle něhož by se chovati povinni byli, učinilo, pokud by a jak i v čem handle a obchody své, kde a v kterých místech a na jaký spůsob, tak aby to jiným kupcuom a handléřuom, též všelijakým řemeslníkuom z křesťanuov na ujmu a ublížení jich nebývalo, provozovati jměli, tak jakž to v jiných cizích zemích, kdež dobří a chvalitební řádové vyzdviženi jsou, se nachází a odtud příklad dobrý vzat býti může.

Item oznámení židé aby povinni byli takové všecky své handle a obchody, kteréž by jim tak od J. Mti král. vedle jistého uvážení a vyměření všech tří stavův království tohoto nařízení a novým glejtem do jistého času vyměřeni byli, ne někde jinde ku překážce jiným dobrým poctivým lidem, nežli toliko zde v městech Pražských v samé židovské ulici a v tármarce provozovati, k tomu stavením židovských domuov aby se dáleji ven z města židovského nevydávali, domuov křesťanských dáleji neskupovali, též na březích se neosazovali, domův svých na ublížení jiným dobrým poctivým lidem na vejš mimo předešlý spuosob, jakž sobě to tíž židé glejtovní, kteříž s jinými mimo ty, o nichž právo městské pod literou M 42 vyměřuje, srovnáni býti nemohou, zobyčejiti, zosobiti chtěli, nestavěli, vyhlídkami z domuov a peleší svých i jinými nepříležitostmi neškodili a toho, co k stavení přináleží, nic před sebe nebrali, leč by jim k tomu s volí vší obce a ne od samých osob ouřadních po straně povoleno bylo.

Tolikéž také pro rozdíl a rozeznání křesťanuov a dobrých poctivých lidí, aby znamení jim předešle uložené, totiž biryty a kolečka žluté barvy na šatech mívali a nosili, takž jakž to v l. 1551 z rozkazu J. Mti krále Ferdinanda na příklad knížete Vratislava v l. 1067 se stalo, a oni židé s takovým znamením choditi musili a to vše pod jistou skutečnou pokutou a trestáním. [Srovn. o tom Bondy - Dvorský I., č. 562; o domnělém nařízení r. 1067 viz tamže na st. 386 pozn. 89.]

Když by [kdo]koliv se čeho proti tomu všemu jim vydanému řádu a vyměření dopustil nebo jak veliké a znamenité naříkání na samé toliko židy ty, kteříž zde v městech Pražských obydlí své mají, netoliko od všelijakých kupcuov a handléřův, ale takměř ode všech řemeslníkuov a jich pořádkuov každodenně se dějí, toho obzvláštně ouřadní osoby v městech Pražských i s nemalou lítostí nad spolusousedy svými, jichž se tu dotýče, začasté doslejchati musejí, protož aby tomu jednou v cestu vkročeno bylo, v tom ve všem sebe i chudé obce k milostivé královské ochraně J. Mti. králi a pánu svému milostivému ve vší ponížené pokoře poručené činí.

Originál těch artykulüv při dskách zemských až do budoucího sněmu zůstávati jmá.