Kopie (A) v městském archivu v Kutné Hoře: ⁶⁵³⁶/₁ D, kopie (B) tamže: ⁶⁵³⁶/₁₁ F, kopie (C) v archivu ministerstva vnitra v Praze: L 34. Německé kopie jsou v státním archivu ve Vídni a v archivu ministerstva vnitra v Praze. Jen český text byl tu textem oficiálním, proto německé kopie neotištěny. Český text vydal podle kopie kutnohorské bez udání variantů Jos Konopka, Separační snahy Moravanů na generálním sněmu r. 1611, Čas. mat. Mor. roč. 38, v Brně 1914, st. 382 - 387. Konopka se domnívá, že články tyto nebyly hotovy před příchodem poslů moravských do Prahy a že na nich bylo ještě v Praze pracováno. Za hlavního autora právem pokládá Karla st. ze Žerotína, který vedl moravské poselstvo; srov. Konopka 1. č. st. 32. Viz též, co praví o těchto článcích Fr. Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy moravské, II., v Brně 1902. st. 476 - 480. Přemístění článků 31 a 32, jak učinil Konopka podle české kopie C a německé kopie archivu ministerstva vnitra v Praze, nelze schvalovati, neboť rozhodující jsou zde obě kopie kutnohorské A a B. Artikule moravské dostali poslové městští jistě již podle definitivního znění, jaké přišlo na sněm. Kopie A má a tergo poznamenáno: "Artykulové od pánů Moravanův na generálním sněmu přednesení, 10. Mai anno etc. 1611". Kopie C má nad textem poznámku: "Tento spis jest mezi spisy spornými poznamenán č. 12."

Poznamenání artikulův ku podání Jich Mtem pánům stavům království Českého strany podnikání správy při expedicích českých a zachování mezi zeměmi dobrýho srozumění. [C má tento nadpis: "Artikulové a stížnosti stavův markrabství Moravského, podaný vyslanými týchž stavův na všeobecném sněmě l. 1611 stavům království Českého.... "]

1. Aby J. Mt král. podle smlouvy léta Páně 1608 mezi J. Mtí a J. Mtí cís. etc. učiněné [T. j. podle smlouvy libeňské. Viz Konopka 1. č. st. 65 - 67, dále viz Kameníček t. č. st. 476.] jakožto korunovaný a panující král Český všecka privilegia, svobody, nadání a obdarování markrabství Moravského novým majestátem milostivě potvrditi, k landfridu se znovu přiznati a takové potvrzení a přiznání, pokudž by prvé býti nemohlo, aspoň o sv. Janu příštím léta tohoto 1611 hejtmanu markrabství Moravského na místě všech stavův téhož markrabství beze všech ouplatkův a taxy z kanceláře české vydati poručiti ráčil, tak aby to základem bejti mohlo budoucího dobrého regimentu a správy.

2. Aby všecky věci, punkty a artikule, o které sou se stavové markrabství Moravského s J. Mtí král. od začátku šťastného J. Mti panování až do této chvíle snesli, též milosti od J. Mti dané v své mocnosti ["možnosti" C.] a celosti zůstaly ["zůstati" A a B, "zůstaly" C.] a J. Mt aby se majestátem svým milostivě zavázati ráčil, že toho všeho při tom zanechává a pozůstavuje, nejinač, než jakoby od J. Mti jakožto korunovaného krále Českého dány a povoleny byly.

3. Aby pro všelijaké příčiny a potřeby kanclíř a kancelář česká dvorská vždycky při J. Mti král. zůstávala, a, by pak J. Mt v království Českém dvorem býti neráčil, aby J. Mt následovala a J. Mti osobě přítomna byla.

4. Aby žádná poručení jménem J. Mti král., ovšem pak kohokoli jiného, nevycházela z kanceláře české dvorské, která by jakýmkoli spůsobem čelila proti zřízení zemskýmu, právu, svobodám a starobylým obyčejům, starodávnímu užívání, pořádkům a všemu tomu, čím se od starodávna markrabství Moravské řídí neb spravuje, a jestliže by která kdy vyšla, aby žádné moci a platnosti nejměla. Též ["než" C.] také aby ta poručení nebejvalá, neobyčejná, sama sobě protivná a více z omylu než z rozmyslu, více z záští nežli z potřeby pocházející, [ne vycházela].

5. Aby žádná obeslání právní, ani srocení k soudu, buď před osobou J. Mti král., buď ke dnům srocených při, buď k ["k" doplněno z C.] kterýmukoli jinýmu soudu českému, nevycházela odtud proti žádnému obyvateli markrabství Moravského ze všech stavův, by pak i v království Českém statek měl, leč by se co toho statku dotejkati chtělo. A kdyby takové srocení neb obeslání vyšlo, aby žádnej k němu se stavěti povinnen nebyl a při té věci aby podle vejš dotčené smlouvy postupováno bylo.

6. Aby žádný z obyvatelův markrabství Moravského ze všech stavův ["ze všech stavův" chybí v C.] nebejval obsílán z kanceláře české tou měrou a spůsobem, aby to za nějakou pokutu a trestání musilo jmíno bejti, jako se předešle dalo, když někteří dva, tři, čtyry měsíce i více v městech Pražských s velikým nepohodlím a nákladem zdržováni bejvali a ne jednou neb dvakrát, než mnohonáctekrát do roka obsíláváni. A, by pak kdo i obeslán byl, aby co nejdříve možné zase byl odpraven a expedirován, a byla-li by toho vždy nějaká důležitá příčina, aby přes dvě neděle déle nebyl zdržován, nýbrž po vyjití toho času i bez odpovědi odjeti mohl.

7. Aby žádné komisí ["žádný komisaři" C.] jménem J. Mti král. nevycházely z kanceláře české ["české" doplněno z C.] o věci, které k soudu zemskýmu markrabství Moravskýho vlastně náležejí, ani o kterékoli jiné, poněvadž z obyvatelův každý ku právu usedlý jest. A jestliže by kdy potřeba toho nastala, aby vždy v jakékoli rozepři neb odporu komisie jaké nařízeny bejti musely, aby předně jinde nežli v markrabství Moravském nařizovány nebejvaly, tak aby nebylo potřebí obyvatelům jinam ven z země o věci své vlastní se trmáceti, a aby komisaři bejvali osoby z obyvatelův téhož markrabství Moravského. ["Moravského" doplněno z C.] Za druhé, aby komisaři žádného, kdož by dobrovolně k komisi přistoupiti nechtěl, k tomu nutiti nemohli, než kdo by se koli ku právu odvolal, při tom jeho zanechati povinni byli. Za třetí, aby komisaři byli nestranní a jakž jedné tak i druhé straně příjemní, a pokudž by takoví nebyli, aby každému svobodné bylo toho, kohož by sobě ne liboval, z prostředku jiných vyníti a vymísiti.

8. Aby psaní, kteráž jménem J. Mti král. stavům neb obyvatelům markrabství Moravského společně neb obvzláštně činěna budou, byla psána s takovou povolností ["povlovností" C.] a mírností, kteráž se zachovávala za časů předešlých králův Českých slavné paměti, ano i za J. Mti císaře Rudolfa až do léta 1601, a ne s takovejm dotejkáním, utrháním, hrozením a sápáním, jako jest se od toho času dalo, tak že se obyvatelé ustavičně nemilosti báti a strachovati museli.

9. Aby z kanceláře nevycházeli žádní listové odevření, do markrabství Moravského svědčící, buď o svědomí dání neb svědkův stavení neb listův kladení neb ven z země které osoby vydávání neb v zemi obstavování neb na rukojmě braní neb načkoli jiného k tomu podobného se vztahující, bez vědomí a povolení hejtmana a stavův téhož markrabství. A kdož by koli je přinesl neb přibíjel neb užíval, aby trestán býti mohl.

10. Týmž spůsobem také aby z kanceláře nevycházeli žádní mandátové pod jménem J. Mti král., leč by prvé od stavův markrabství Moravského uvážení a s radou jich Mti schváleni byli. Tolikéž aby glejtové žádnému dáváni nebyli leč s povolením a dobrým zdáním hejtmana markrabství Moravského anebo, bvlli by tehdáž soud zemskej držán, bez povolení a vědomí soudu zemského. A kdož by koli glejtu jinším spůsobem dosáhl, aby mu k žádné platnosti bejti nemohl. Též také skrze dekrety a recessy, poněvadž prvé toho nebejvávalo, aby se nic neporoučelo, než bylo-li by co toho potřebí poručiti, aby se to dalo zkrze psaní královská, jakž prvé obyčej bejval.

11. Nastala-li by kdy jaká toho potřeba, aby který z obyvatelův markrabství Moravského do kanceláře obeslán byl, aby mu pro potěšení jeho a pro spravedlnost hájeno nebylo, přítele neb přátely s sebou ku postavení bráti, kteří by spolu s ním doslejchati mohli, co by mu předkládáno bylo a raditi, co by odpovědíti měl, i také potřebu jeho přednésti ["od něho přednésti" C.] a promluviti. K tomu také aby se na ně ["něj" C.] neutíkalo ["neutiskalo" C.] s řečí a stíháním slov, tak aby z mysli jsa vyražen, nevěděl, co odpovídati a kam se obrátiti.

12. Když by poctiví lidé vyšších stavův z markrabství Moravského do kanceláře obsíláni bejvali, aby nebejvali zdržováni před kanceláří hodinu, dvě neb více, tak aby se mezi písaři a vrátnejmi postrkovati nemuseli, než aby v tu hodinu, kteráž by jim jmenována byla, do kanceláře pouštěni bejvali. A pakli by v tu chvíli pro nastalý příčiny prázdnosty nebylo, aby jim hned jinej čas jmenován bejval, tak aby své věci bez maření času říditi mohli. ["mohl" A a B "mohli" C.]

13. Aby žádný z obyvatelův markrabství Moravského od kanclíře neb kohokoli jiného, kterej by správu v kanceláři držel, pro žádnou věc, kteráž by se jakýmkoli spůsobem práva moravského dotejkala, na závazek bráván nebyl. A jestliže by se kdo z nich čeho v království Českém dopustil a při skutku v témž království zastižen nebyl, aby o to jinde než v Moravě před právem, k němuž náleží, vinen bejti nemohl.

14. Aby listové mocní královští každému obyvateli bez odporu ihned, jakž by ho po žádal a bez všelikého zdržování a vzláště v časy morový dáváni bejvali. A poněvadž taxa rok od roku se mění a roste, aby se mimo 14 fl. jako prvé od nich do kanceláře nedávalo. A kdož by tak těch 14 fl. do kanceláře složil neb složiti dal a to ukázati mohl, aby mu to tak platný k činění poručenství bylo, jako by list mocný jměl, a poručenství tak učiněné aby v mocnosti své zůstávalo. Pakli by se J. Mti král., poněvadž J. Mti nic na tom nezáleží, a bez toho jeden každý své dědictví komu chce dskami zemskými neb spolkem dáti může, stavy markrabství Moravského od takových listův mocných osvoboditi vidělo, mohla by proti tomu jistá suma každoročně pro lepší vychování kanceláře z markrabství Moravského vycházeti a na službu kancelistův obrácena býti.

15. Aby kancelář do při, o který před soudem zemským markrabství Moravského činiti jest, se nemísela, stranou nedělala, prokurátorům a vzláště prokurátoru J. Mti král. více jednu než druhou stranu fedrovati a jí napomáhati neporoučela, než právní průchod pustila, tak aby příčina nebyla dána k naříkání na J. Mt král.

16. Aby do kanceláře žaloby lidí poddaných obyvatelův markrabství Moravského přijímány nebejvaly, poručení žádná na ně nevycházely, ovšem pak tíž poddaní aby louzeni a povoláváni sem nebejvali; a jestliže by se kteří do kanceláře s nějakými suplikacími J. Mti král. svědčícími utekli, aby na hejtmana a soud zemský odkazováni bejvali.

17. A jakož jest od některého času to se dalo, že, když kdo o věc ku právu městskému vlastně náležitou před týmž právem městským koho viniti chtěl, že druhý, maje nějakého přítele neb patrona při dvoře a obzvláštně při kanceláři české, jest se tam utíkal a sobě, aby takové pře z práva městského, ještě neslyšané a nerozsouzené, de facto snímány a do kanceláře české aneb před appellací na veliké práv a starobylých obyčejův městských ublížení a ztenčení, ano i osob ouřadních, přísežných zlehčení, k slyšání a rozsouzení oddávány bejvaly, přísná poručení z též kanceláře jest přinášel, toho aby na potomní budoucí časy víceji nebejvalo a se nedalo. A jestliže by se ještě kdy snad z nějakého zapomenutí jaké takové poručení napotom stalo, aby města podle privilegií svých tomu dosti činiti žádným spůsobem povinna nebyla, nýbrž aby jeden každý, při kterým městě by se oč souditi chtěl, a ta věc vlastně k tomu městskýmu právu náležela, toho, co tam za právo jest, podnikati a pořádky jejími se spravovati povinen byl. Města pak aby práv a privilegií i starobylých obyčejův svých pokojně užívali a při nich zůstaveni i chráněni byli.

18. A poněvadž městům se předešle i toto na velikou obtížnost jich dalo, že, když se kdo při právě městském oč soudil a o to mezi stranami sententia definitiva od práva vy nesena byla, strana pak, proti které takový ortel vynesen jest byl, ["jest vynesený byl" A a B, "vynesen jest byl" C.] při tom zůstati nechtíce, před J. Mti cís. etc. pana presidenta a rady nad appellacími jest se odvolávala - což ovšem žádnému mimo jisté v zřízení zemském markrabství Moravského obsažené vyměření bráněno nebylo - a když od téhož pana presidenta a rad takovej od nich vynešenej ortel schválen a potvrzen byl, tehdy strana z kanceláře české ["české dvorské" C.] davše času právem vyměřenému projíti a orteli v moc svou právní vjíti, proti všemu pořádku právnímu inhibitoriales ["inhibitorias" A a B, "inhibitoriales" C.] literas vy jednávala, tak že takové schválené ortele k exekucí a vyřízení svému přicházeti nemohly a tudy mnozí chudí lidé netoliko spravedlností svých dobrým a pořádným právem nabytých nikdá dosáhnouti sou nemohli, nýbrž takovými divnými průtahy zemdleni jsouce a práva svého dáleji následovati nemohouce, buď v škodné smlouvy se vydávati aneb dokonce od spravedlností svých, nemajíce již čím dokládati, upustiti a tak hynouti museli, což vše k velikému a znamenitému zlehčení měst a práva městského jakož i k ["k" doplněno z C.] dokonalé zkáze strany spravedlivé jest sloužilo, a nad to že, když takové z appellací schválení ortelové pro již oznámené inhibitiones neb zapovědí, kteréž se z kanceláře dvorské daly, k vyřízení a exekucí své jsou přijíti nemohli, statkové a jiné pozůstalosti, o kteréž mezi stranami po vyneseném, vrchním právem stvrzeném a schváleném i v moc svou právní vešlém orteli znovu odpory vznikly, do sequestru na rozdílná z kanceláře české dvorské vycházející poručení bráni bejti museli, kterýmžto spůsobem také i stran se soudících dokonalá záhuba následovala, protož, aby to na potomní časy při kanceláři i jinde zastaveno bylo a města aby při ortelích svých skrze neodvolání se stran před právo vyšší v času právem vyměřeném in rem judicatam vyšlých anebo od appellací schválených a stvrzených zachována byla a v nic neobyčejného a prvé nebejvalého potahováni nebyli a bejti nemohli.

19. Přes to, poněvadž i to přiházelo se začasté, že původové, obešlíce ty, na nichž buď dluhův svých domnělých neb také spravedlivých, avšak kteréž na rozepři byly, dosahovati chtěli anebo i o dědictví nějaké spolu činiti měli, zaručivše a se ku právu ordinárnímu k rozeznání zavolavše a proces právem ["právní" C.] zachovavše, utíkali se potomně ku kanceláři české a vyjednávali proti sobě rozdílná a protivná poručení, totiž aby původ extraordinarie slyšán, obžalovaný pak při procesu právním zachován byl, odkudž právu nemalá se překážka dala a obžalovaní k nemalejm outratám a škodám, ano i k velikému zkrácení na spravedlnosti své Jsou přicházeli, i poněvadž jeden každý průvod od jednou zaručeného a začatého procesu a vedení pře své, leč by strana jeho odporná k tomu dobrovolně přistoupila a povolila, neodstupovati, nýbrž začatým právem a procesem až do skonání pře kráčeti náleží a podle práva povinen ["nalezen" C.] jest, privilegia také měst to v sobě obsahují a zavírají, jestliže by se kdy přihodilo, že by z kanceláře české někdy nějaké poručení královské, ješto by privilegiím měst, též právům, svobodám a starobylým dobře nabytým pořádkům a obyčejům na odpor čelilo a bylo, že taková poručení žádné moci jmíti a města v ničemž jim dosti činiti povinny bejti nemají, protož aby taková a k nim podobná ["podobná" doplněno z B a C.] poručení královská na ublížení práv, svobod a pořádkův městských a na zkrácení spravedlností lidských se vztahující budoucně zastavena byla a města podle privilegií svých aby jim dosti nečinili a při tom zachováni byli.

20. Lidem za slušným proviněním od města vykázaným i jinak ztrestaným aby pro uvarování mnohého zlého a k vejstraze jiným kancelář milosti žádné nečinila ani jim ruky nedržela a napomáháním jim obyvatelům jiným zaměstnání nečinila.

21. Lidem městským zadlužilým aby příročí žádné dáváno ani proti nim právo zastavováno ani poručeními z kanceláře vyšlými věřitelům proces právní proti nim zachovávati bráněno nebylo. Nad to aby nebylo ouřadům měst poroučíno s věřiteli jednati, strany rovnati a tak marnotratným folkovati, poctivé pak dobře zachovalé lidi o statky jejich a jmění připravovati.

22. Jestliže by kdy o jaké poručení z kanceláře vyšlé, že by proti zřízení zemskému neb právům neb svobodám neb jakékoli jiné zvyklosti markrabství Moravského čelilo, odpor jaký zrostl, ten aby nebyl rozsuzován kanclířem aneb jinejmi ouředníky neb radami království ["krále" C.] Českého než J. Mtí královskou samou, jakožto markrabí Moravským, s hejtmanem a nejvyššími ouředníky a soudci zemskými markrabství Moravského, ["s hejtmanem - mark. Moravského" doplněno z C.] poněvadž tak dobře J. Mti král. jako kdo jiný přísahou zavázáni jsou. A pakli by vždy J. Mt král. které osoby z ouředníkův a rad českých při tom uvažování míti chtíti ráčil, aby to však bez přítomnosti dotčených ouředníkův a soudcův moravských se nedalo.

23. Poněvadž z kanceláře české nejedná poručení vycházela, kterejmi hejtman markrabství Moravského a jiní nejvyšší ouředníci netoliko pod nejvyšší ouředníky království Českého, než také pod jiné obecní rady strkání bejvali, odkudž to přišlo, že jakž nejvyšší ouředníci tak i soudcové zemští k nejvyššímu zlehčení přicházeli, protož aby toho více nebejvalo, nýbrž aby ještě při tomto sněmě skrze jisté osoby z obojí strany to srovnáno a na místě postaveno bylo, jak by se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští království Českého a hejtman, nejvyšší ouředníci a soudcové zemští markrabství Moravského k sobě a mezi sebou z strany místa a sedání chovati jměli, tak aby skrze to raději láska a svornost zachována než k různicím a nelibostem příčina dána byla.

24. Poněvadž kanclíř království Českého netoliko věci české než také věci markrabství Moravského a obyvatelův země se dotejkající řídí a spravuje, avšak za tou příčinou, že expedicí věcí českých pod svou správou jmá, králi Českému a vší obci království Českého přísahou zavázán jest, aby také pro podobnou oznámenou příčinu králi Českému jakožto markraběti Moravskýmu a všem stavům markrabství Moravského přísahal, tak aby země tím bezpečněji při svých svobodách, právích a obyčejích zachována bejti mohla.

25. Týmž také způsobem, poněvadž kanclíř království Českého, když není rozeným Moravcem, jako byl dobré paměti pan Vratislav z Pernštejna a před ním pan Wolf Krajíř a ještě prvý pan Ctibor z Cimburka, práv a svobod markrabství Moravského málo povědom býti může, odkudž nejedni omylové a poblouzení škodlivá přicházejí, aby místokanclíře jměl neb rozeného Moravce neb jinýho práv a zřízení markrabství Moravského povědomého, však ne toho, kterýho by sám sobě zvolil, než který by se zemi líbil a jí se hoditi mohl, jakož pak aby ihned tímto časem pro větčí jistotu a bezpečnost při obnovení ouřadu kanclířského takový místokanclíř obrán byl z osob těch, které by od nás podle zmocnění, kteréž jmáme na místě Jich Mtí pánův stavův, jmenovány byly.

26. Aby mezi osoby kancelářské brány byly osoby hodné, dobře zachovalé, dobrého svědomí, bez rozdílu náboženství, které by ku povinnostem svým netoliko pilně než věrně stály a lidi pro ouplatky expedirováním jich nezdržovaly.

27. Přišlo-li by kdy k tomu, aby podle zřízení markrabství Moravského roku sobě kdo z obyvatelův markrabství Moravského o poctivost před hejtmanem a nejvyššími ouředníky a soudci zemskými vyžádal a potom na krále J. Mt se odvolal a to odvolání nálezem páně hejtmanovým a nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských stvrzeno bylo, a vedle téhož stvrzení tak a nejinač před J. Mt král. přišlo, aby J. Mt král. podle starobylého obyčeje tu při neb sám osobně, povolajíc k sobě rady markrabství Moravského na náklad toho, kdož by se odvolal, slyšeti neb tu při zase na soud zemský podati ráčil, tak aby pro nepovědomost práva straně se zkrácení nestalo.

28. Rady nad appellací zřízené a usazené aby ne podle práv obecných, než podle jednoho každého města práva municipálního, pořádkův a zvyklostí jejich své reformací na ortele z měst vycházející činili.

29. Které by koli vejpovědi o věci purkrechtní ["pergkrechtní" C.] mezi osobami z stavu panského a rytířského, buďto oni domácí neb odjinud, ouřadem některého města královského stavu užívajícího podlí práva jich vyšly, aby žádná strana na appellací odvolati se, ani také appellací takového odvolání přijímati nemohla, než při tom orteli, kterej by od ouřadu města učiněn byl, aby zůstaveno bylo.

30. Poněvadž z markrabství Moravského mnohá odvolání do appellací se dějí, aby mezi rady z appellací brány byly taky osoby rodilé v markrabství Moravském, kteréž by hodné a spůsobné byly a obvzláštně ty, které by vysvědčení toho od hejtmana a nejvyšších ouředníků a soudců zemských přinášely.

31. Aby žádní nálezové a vejpovědi, které by na obyvatele markrabství Moravského krom statkův a zboží v království Českém ležících předešlými léty vyšly ["vyšlé" A a B "vyšly" C.] a při kterémkoli právě zapsány a poznamenány se nacházely, nemohly nyní ani na budoucí časy k žádnému příkladu sloužiti ani k důvodu jakému citovány a allegovány býti ani se kdo na ně odvolávati, poněvadž jak smlouvou svrchu psanou tak také tímto jednáním všecka obsílání, půhonové a důhonové zastaveni, zapovědíni a vyzdviženi bejti jmají, a tak bez toho k ničemu se trefiti moci nebudou. [Tento odstavec má v C č. 32.]

32. Poněvadž smlouvou často jmenovanou to jmenovitě vyhrazeno jest, aby všecky pře vyslyšané a na vejpovědi zůstávající a jakékoli jiné dokonce minuly a vyzdviženy byly, protož, byla-li by jaká pře buď na appellací neb na revisí zůstávající, aby z těch docela sešlo a více se na ně žádnejm způsobem navrátiti nemohlo. [Tento odstavec má v C č. 31.]

33. Aby žádná komora, buď česká neb dvorská, berněmi a svoleními odstavův markrabství Moravského učiněnými nic nevládla ani co o nich poroučela, poněvadž ty v moci stavův aneb toho, komuž by se stavové důvěřili, zůstávati mají. Než kdyby rentdieneru J. Mti král od vejběrčích zemských sumy jaké peněžité z poručení pana hejtmana aneb direktora peněz zemských odvedeny byly, o těch aby mohl poroučeti podle moci, kterouž sobě od J. Mti král. danou jmíti bude.

34. Když by J. Mt. král. jistoty na sumy peněžité zdělati a v nich rukojmě osoby z obyvatelův markrabství Moravského postaviti poručiti ráčil, aby v listech podpůrcích ne J. Mt král. než president a rady komorní s erby a statky svejmi za podpůrci postaveni byli, tak aby rukojmové, přišli-li by k jaké škodě, na nich se hojiti a svého postíhati mohli.

35. Stav prelátskej a města, poněvadž již prvé netoliko v velikých dluzích než i v znamenitém nebezpečenství skrze rukojemství, v kteráž sou od J. Mti cís. etc. uvedeni, vězí a zůstávají, aby budoucně ušetříni a v rukojemství potahováni nebyli. [Další text tohoto odstavce chybí v C.] A pakli by vždy bez toho bejti nemohlo, aby to aspoň na dobré a svobodné vůli jejich zůstávalo a skrze pohrůžky aby k žádnému rukojemství donucováni nebyli.

36. Aby J. Mt král., jakožto již panující král Český, všecky zápisy obyvatelům markrabství Moravského od J. Mti cís. etc. svědčící obnoviti a dluhy na sebe převésti i s věřiteli, jakž by toho potřeba uznána byla, jednati milostivě ráčil, tak aby lidé svejm jisti bejti, k svému přicházeti a J. Mti tím volněji a ochotněji v podobných příčinách sloužiti mohli.

37. Co se pak obvzláštně království Českého správy a obyčejův téhož království dotýče, předně, poněvadž markrabství Moravské přední oud téhož království jest, aby mezi stavy království Českého a stavy i obyvateli téhož markrabství svornost, láska, dobré a upřímné přátelství, srozumění a sjednocení nyní i na budoucí časy zachováno bylo a každá země aby při tom zůstávala, což jí z práva náleží, a jedna k druhé se chovala, jakž od starodávna bejvalo.

38. Aby žádní půhonové a důhonové ani od práva zemského v království Českém ani od soudu dvorského komorního a purkrabského neb od desk na obyvatele markrabství Moravského bráni a vydáváni nebyli, leč by bylo činiti o grunty, statky a zboží v království Českém ležící, avšak aby takoví půhonové a důhonové nebývali posíláni do markrabství Moravského než na statky dotčené, odkudž by potom od ouředníkův anebo správcův pánům svým anebo tomu, koho by se dotejkalo, dodáváni bejti mohli. A jestliže by od kteréhokoli práva to sestálo, aby ouředníci téhož práva od nejvyšších ouředníků a soudců zemských království Českého o to ztrestáni byli, pročež aby se věděli čím spraviti, aby jim to časně od týchž nejvyšších pánův ouředníkův oznámeno a ohlášeno bylo. [Tento celý odstavec chybí na tomto místě v C a je vsunut do odstavce 40 za první větu končící slovem "zůstávalo".]

39. Aby obyvatelé markrabství Moravského, ovšem pak poddaní jejich, k žádnému soudu zemskému neb jinému království Českého ["zemskému království Českého neb ku kterémukoliv jinému soudu téhož království: C.] o svědomí dání potahováni nebyli. A pokudž by kdo z království Českého svědomí z markrabství Moravského potřeboval a jeho podle pořádku markrabství Moravského dosáhl, aby mu ku při jeho platné bejti a sloužiti mohlo, jako by při témž soudu, na kterémž pře slyšána býti má, přijato a vyslyšáno bylo. [Odstavec 38. a 39. doplněny později dole in margine v A. V C nyní následuje odstavec 40. začínající "A protož" a má ovšem č. 38, po něm teprve následuje odstavec 39. začínající "Aby obyvatelé".]

40. A protož, aby pro uvarování všelijakých zmatkův, odporův a budoucích nevolí jedno právo druhýmu v moc a svobodu jeho nesahalo ani jedno druhýmu na zlehčení neb ublížení co před se bralo, než každé při svém starodávním vysazení, řádu a vzácnosti aby zůstávalo. Předně pak, [Nyní následuje v C odstavec 38. začínající slovy "Aby žádní půhonové". Je připojen bez spojky "aby" takto: "Předně pak žádní půhonové..." Zbývající část odstavce 40. začínající slovy "Kdož by" je v C jakožto odstavec 40.] kdož by z obyvatelův markrabství Moravského statek sobě v království Českém koupil a revers ke dekám podlí obyčeje a práva dáti musil, poněvadž Moravané žádní cizozemci nejsou a obyvatelům království Českého tak dobře statky v Moravě kupovati svobodno jest jako Moravanům v Čechách, aby od ouřadu nejvyššího písařství šacováni a přetahováni nebejvali, nýbrž, kdož by co dobrovolně a z lásky dal, to aby od něho přijato bylo, jakož podobně i v Moravě totéž k obyvatelům království Českého zachováno býti jmá.

41. Poněvadž stavové markrabství Moravského již od dávního času toho žádostivě vyhledávají, aby vidimusů svobod království Českého v tom, což by se markrabství Moravského společně neb obzvláštně dotejkalo, dostati mohli, jakož pak i v smlouvě vejš dotčené o tom zmínka učiněna jest, protož aby při tomto sněmě snesení se stalo, v kterým by i osoby k vyhledání takových svobod nařízeny i čas jistý jmenován byl. A proti pánům stavům království tohoto aby nebylo, aby mohli stavové markrabství Moravského neb my na místě jich Mtí k osobám od nich vydaným dvě osoby z prostředku svého přidati, kteréž by spolu s jinými bud zde takové svobody přehlídnouti neb, pokudž by zase na Karlštejn dovezeny byly, tam to společně vykonati mohli.

42. Poněvadž v tejž smlouvě i toho dostaveno jest, aby jedna země druhý na škodu žádných privilegií a svobod sobě nevyjednávala a nevyprošovala, aby páni stavové království Českého ráčili nám v známost uvésti, jakých jsou privilegií od toho času od J. Mti cís. etc. dostali, tak abychom v ně nahlídnouti, a bylo-li by nám neb raději pánům stavům markrabství Moravského co ke škodě nebo ku pohodlí, vyrozuměti mohli.

43. Aby na ouřady nejvyšší a nižší, též také do ["do" doplněno z C.] soudu zemského, dvorského a komorního i jiných tak dobře rodiči markrabství Moravského jako rodičové království Českého, když by toliko usedlí v království Českém byli a v něm statky jměli, bráni a dosazováni bejvali, poněvadž se to i prvý dávalo, jakž příkladové toho mnozí a dosti čerství jsou a tolikéž v markrabství Moravském se tak k rodičům království Českého zachovává, jakož se to nyní i vskutku děje i očitě spatřuje. ["spatřiti může" C.]

44. Poněvadž to od starodávna v obyčej a právo vešlo, kdož by za obyvatele království Českého přijat byl, aby mu novýho přijímání v Moravě potřebí nebylo, jakož také, kdo by byl v Moravě přijat, aby znovu v království Českém přijímán nebyl, ["krom některých příčin" dodává C.] ale poněvadž se to děje, že mnohý, nemoha v Čechách přijetí dojíti, do Moravy se táhne a tak podobně, nemoha sobě toho v Moravě zjednati, v Čechách se o to pokouší, protož aby pro zachování řádu i dobrého srozumění to tak nařízeno bylo, který by koliv cizozemec při které z těchto dvou zemí takového přijetí hledati ["nejprve hledati" C.] začal, avšak ho obdržeti nemohl, aby v druhé zemi přijímán nebyl, a, by pak z omylu neb z nevědomí přijat byl, aby to přijetí místa žádného jmíti ne mohlo a nemělo.

45. Týmž spůsobem taky, když by se kdy přitrefilo, že by která osoba do stavu panského neb rytířskýho přijata býti žádala, avšak tu, kdež by o to státi začala, toho dojíti nemohla, aby v druhé zemi taky k tomu nemohla přijíti a to proto, aby hodnosti osob v tom šetříno bylo, ne fedruňku a lásky, ovšem pak aby se na vzdory ["zdory" A, "vzdory" C.] nic nečinilo, kudyž by dobré srozumění a přátelství rušeno bejti mohlo.

46. Aby nepřátelé jedné neb druhé země, též psanci neb sice škůdcové, odpovědníci a jiní zlopověstní lidé přechováváni a fedrováni od jedněch na škodu druhým nebejvali, a jestliže by kdo takový nalezen a vyhlášen byl, aby jedna země druhé to v známost uvésti povinna byla.

47. Aby pro zachování dobrého řádu a obecního pokoje právo jedné země druhýmu nápomocno bylo a obzvláště pak, poněvadž nejvyšší ouřednící a soudcové zemští markrabství Moravského z strany pana Ladislava Berky psaní jsou nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům zemským království Českého [Nyní následují v B tato škrtnutá slova: "k sněmu obecnímu psaní jaké učiněno bylo, aby takové psaní od nejvyšších pánů ouředlníkův a soudcův zemských téhož království bez zdržování přednešíno bejvalo, tak aby skrze to jedné neb druhé zemi zkrácení žádného se nestalo."] učinili, na kteréž až dosavád žádné odpovědi nedostali, abychom v tom ["v té příčině na místě jich Mtí" C.] náležitě opatřeni byli.

48. Když by koli od stavův markrabství Moravského neb nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských stavům království Českého k sněmu obecnímu psaní jaké učiněno bylo, aby takové psaní od nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských téhož království bez zdržování předneseno bývalo, tak aby skrze to jedné neb druhé zemi zkrácení žádného se nestalo.

49. Naposledy, poněvadž možné není, aby všecko to, což by tak k obnovení správy, která by odsud při markrabství Moravském vedena bejti jměla a dokonalému opatření obyvatelův téhož markrabství, též k zachování a stvrzení starodávního sjednocení mezi pány stavy království Českého a pány stavy často psaného markrabství sloužilo, pamětí se obsáhnouti a v spis tento uvésti mohlo, protož krátce a sumovně tím se zavírá, aby jedna každá země, jak království České tak i markrabství Moravské, sumou při všech právích, privilegiích, svobodách, dobrých starobylých a chvalitebných obyčejích a řádích ["a řádích" doplněno z C.] svých a při tomto napravení na budoucí a věčné časy zůstavena a chráněna byla, a tak jedna země k druhé tak se zachovávala, aby láska, svornost a dobré srozumění mezi obojí zemí trvati a vždycky zůstávati mohlo