268.	V Praze, 3. května 1611.

Slezští vyslaní prohlašují ve sněmu: Proposici císařskou i s dalšími články a odpověď českých stavů uvážili, stěžují si, že byli pozdě obesláni k sněmu, že pozdě dostali proposici, že stavové čeští bez nich sestavili odpověď a uzavírali ve věcech týkajících se všech zemi, pokládavše se za jejich hlavu; vytýkají, jak škodlivě působí, když se jedna země vyvyšuje nad druhé a dovozují, že ne čeští stavové, nýbrž král je hlavou ostatních zemí a ukazují na příkladech z dějin, jak si slezští stavové počínali při volbách a přijímání králů; proto nemohou dopustit, aby stavové čeští byli hlavou a aby sami rozhodovali; poněvadž však na žádost českých stavů císař povolal na sněm také stavy zemí inkorporovaných, vidi, že proposice má také jimi býti projednána; porozuměli z ni, že císař chce, aby bratr jeho Matyáš byl ještě za jeho života za krále prohlášen a korunován; přáli by si, aby Slezsko zůstalo pod vládou císařovou, ale, protože vidi z proposice, že je to vůle císařova a že se má zabezpečiti pokoj a odstraniti nepořádky, prohlašují jménem knížat a stavů slezských, že zvolili a přijali za svou hlavu a svého krále Matyáše, krále Uherského a že se srovnali s Čechy a Moravany o datum korunování; pokud jde o další články, kladou důraz na zachování náležité úcty k císaři.

Orig. německý v archivu ministerstva vnitra, dříve ve Vídni: I A 1 K a 2990. Je na něm přitištěno 9 pečetí slezských vyslaných. Čes. překlad v kopii v městském archivu v Kutné Hoře: Sněm 1611, ⁶⁵³⁶/₆ D. Den 2. května v německém textu vztahuje se k sepsání odpovědi, neboť vyslaní slezští sami ve své relaci ze dne 9. června (viz níže) praví, že jejich votum bylo teprve 3. května odevzdáno a veřejně přečteno. Tedy "Actum.... den andern des Monats Maii", ač je na originále, není správné. To ukazuje také český překlad, patrně oficiální překlad pro české stavy, který má: "Actum... 3. dne měsíce máje."

Odpověď pánův Slezákův na proposici sněmovní.

Jakož jest J. Mt Římský císař, Uherský a Český král etc. pán náš nejmilostivější, při začátku tohoto sněmu obecního milostivou proposici [Viz č. 40, proposici sněmovní ze dne 12. dubna.] přednésti dáti ráčil, na kteroužto proposici i tolikéž na některé jiné po proposici podané artikule [Viz č. 81, artikule císařovy ze dne 16. dubna.] páni stavové slavného království Českého jistý spis [Viz č. 113, odpověď českých stavů na artikule císařovy.] učinili a dále pominulých dnův v přítomnosti vyslaných ze všech vtělených zemí týmž vyslaným oustně mluveno a oznámeno bylo, totižto aby oni na to své dobré zdání neprodleně dali, tak aby ihned druhého dne J. Mti cís. etc. odpověď dána býti mohla [Srovn. č. 217.], zvláště, poněvadž již od 17. Aprilis táž proposicí za stavy království tohoto zůstává, ano i také již jistej den k korunování jmenován jest, mezi tím pak jiní artikulové s J. Mtí. cís. zavříni i jiné některé potřebné věci na místě postaveny a fedrovány býti mají, tomu všemu jsou od jich Mtí knížat a stavův Horního i Dolního Slezska nařízení vyslaní, J. Mt knížecí pan Jan Christian Lehnické a Březské kníže a jiní k tomu od stavův panského, rytířského a z měst přidané osoby 29. dne Aprilis na sněmu obecním vyrozuměli [Srovn. č. 211.] a to, co se tak v krátkém času státi mohlo, v uvážení svém jměli.

I v pravdě by J. Mt knížecí i jiní páni vyslaní rádi sobě to vinšovali, aby se byli k tomuto sněmu obecnímu na uložený čas najíti dáti mohli, anebo s touž J. Mti cís. etc. proposici až do příjezdu jich poodloženo bylo, aneb při nejmenším, poněvadž jsou zde na devět dní očekávali, aby jim táž proposicí něco dříveji přednesena byla, tak aby tím lépeji a dostatečněji tyto potřebné věci uvážiti a na to své dobré zdání dáti mohli, že pak od J. Mti císařské etc. obeslání Jich Mtem knížatům a jiným stavům málo před položeným dnem jest dodáno, [Viz č. 550 předcházejícího svazku, datované na hradě Pražském 29. března; sněm svolán ke dni 11. dubna.] nebylo jest možné jim k témuž času dostačiti a že mezi tím táž proposici jest přijata, ale také všeckno jiné jednání, jiných vtělených zemí se dotejkající, předsevzaty jsou, vzláště pak že všecko to, co jsou páni stavové království Českého uvážili, podle čehož i jistý den k korunování jmenovali, to za dokonalej závěrek, ku kterémuž by jiné vtělené země zavázány byly, sobě pokládají, též také že v tom psaní, v němž při J. Mti cís. etc. rozepsání sněmu tohoto se žádá, oni za hlavu jiných vtělených zemí jmínění býti chtějí.

Však kdyby takové též proposici přijetí a na ní předsevzatá jednání jako i ta slova "hlava a závěrek" k žádné ujmě týchž zemí se nemínilo, nežli že až do jiných zemí příjezdu, toliko k lepšímu pánův stavův uvážení, však k dalšímu dobrému zdání vtělených zemí, tehdy by tu proposici přijali a ta jednání uvažovati začali. A kdyby to slovo, kterýmž se páni stavové království Českého za hlavu vtělených zemí pokládají, jako i to slovo závěrek prostej a toliko ten smysl jměly, že to slovo hlava toliko přední země mezi jinejmi vtělenejmi zeměmi, to pak slovo závěrek toliko první hlas vyznamenává, tehdy by se J. Mt knížecí a páni vyslaní nad takovým míněním těch věcí, jako se svrchu píše, ne tak vysoce stěžovati moci ráčili a nemohli. Ale kdyby co v tom jiného bejti mělo, jakž se to předešle skrze psaní poněkud na rozum dáti chtělo, totižto že by páni stavové království Českého v takových všem vtěleným zemím vůbec rozepsaných sněmích proposici sami o svý ujmě, bez přítomnosti jiných zemí, přijímati, ji uvažovati, jednati, zavírati a tak jiné vtělené a k tomu obeslané země pomíjeti anebo toliko taková svá učiněná snesení jim v známost uvozovati by chtěli, vzláště v tak vysoce podstatných věcech, v kterých se přijetí nového krále uvažovati jmá, tím spůsobem museli by J. Mt knížecí a jiní vyslaní svou potřebu prvé a před tím, nežli by na proposicí J. Mti cís. své dobré zdání učinili, proti tomu předložiti a svých pánův principálův důležitost na slušném pozoru jmíti, té naděje jsouce, že páni stavové království Českého to sobě k nějaké urážce anebo, jako bychom je v předsevzatém uvažování skrze to obmeškávati chtěli, nýbrž z té vždyckny mezi pány stavy království Českého a knížaty a stavy knížetství Slezských, kterouž jmáme, staré a důvěrné a až posavad trvající dobré korrespondencí a přátelské[ho] sousedství, nic jinače, než tím dobrým oumyslem, že svých pánův principálův privilegia k žádnému protržení přijíti dáti nemohou, přijímati neráčí. Nebo na tomto obecním sněmu J. Mti cís. etc. proposicí všem vtěleným zemím zároveň přednesena a jedné každé zemi k svýmu společnýmu zdání a potom teprva k jednomyslnému všech zemí snesení podána jest. Nicméně že jedna země nad druhou bejti nemá, to z toho následuje:

Předně, poněvadž tento obecní sněm netoliko pánům stavům království Českého, ale více na žádost jejich všem vtěleným zemím společně rozepsán jest, J. Mti cís. proposici také netoliko na samé pány stavy království Českého se vztahuje, ale společně všech vtělených zemí se dotejče, z čehož pochází, že bez přítomnosti jiných vtělených zemí a bez svolení jich na J. Mti cís. etc. proposici žádná jednání ani závěrkové se činiti nemají a neměli. A kdyby snesení jednomu toliko oudu této koruny zavírati samotně přináleželo, tehdy by jiní spoluoudové dokonce daremně sem obsíláni a stěžováni byli. K tomu aby páni stavové království Českého toho povážiti ráčili, jaké z toho, když jeden oud druhému právo jeho potlačovati pomáhati chce, vysoce obtížné a škodlivé roztržitosti povstávají. A aby jiných zemí příkladův mlčením se pominulo, toliko ku paměti přivozují páni vyslaní, co jest se před lety pro tu věc s Slezskem stalo, nebo Slezsko toho času, prvé nežli se jest s královstvím Českým sjednotilo, byvši při jednom volení krále Polského pominuto, na větším díle sobě tudy příčinu vzalo, že jest korunu Polskou opustilo a s královstvím Českejm se sjednotilo, z čehož snadně rozuměti jest, že jest se to ne proto stalo, aby z jedné těžkosti do druhé se dávati jmělo, nýbrž mnohem více, aby se jí zbavilo a že sou z strany těžkosti, totiž takového pominutí při volení, skrze sjednocení se s královstvím Českejm sobě chtěli spomoci a sebe takové svobody neb svobodného hlasu k volení skrze to dokonce zbaviti nechtěli. Co se jest sběhlo, když páni stavové království Českého krále Jiřího volili, Slezáci pak proti tomu skrze jiné vzácné volení podle pánův stavův markrabství Moravského krále Matyáše Uherského přijali, to ještě jest dobře vědomé, o čemž není potřebí obšírněji psáti. Čechové a jiné vtělené země jsou toho se škodou pocejtili.

Protož jest vždy slušná věc, aby každý oud od druhého v rovném pozoru jmín byl, jeden druhého nepředčil, nýbrž aby jakožto věrní spoluoudové pospolu stáli, společně zavírali a jak o dobré věci tak i o stížnosti se snášeli.

Že pak páni stavové království Českého (a) vtělené země spolu ne za jiné nežli za věrné spoluoudy zároveň držány býti mají, a žádný z nich sebe za hlavu pokládati nemůže, poznává se z toho, předně že páni stavové království Českého před mnoha lety sami se k tomu přiznali, že oni sami korunou anebo královstvím nejsou a také knížata [a] stavy ne pro jen jejich oudy než za své spoluoudy poznali, je jmenovali a drželi, [Srovn. Kalousek, České statní právo, 2. vyd. st. 91 a n., Rachfahl, Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens st. 134 a n.] druhé z samé vlastnosti z toho sjednocení se pány stavy království Českého, nebo, poněvadž knížetství Slezské žádným mečem ani jakým outiskem nebo soužením, nýbrž z svobodné dobré vůle k koruně České se dostalo, s korunou se spojilo ["spojili" rk.] a vtělilo a se pány stavy království Českého spoluoud učiněno jest; a vzláště, poněvadž z počátku králové čeští děti své, kteříž také i římskými králi bejvali. s knížaty slezskými se zpříznívali, odkudž tím více příčiny nabývali krále J. Mti se přidržeti, kterýžto sám toliko jediný za hlavu pánův stavův království Českého a ji

---

ných přináležejících zemí se poznává a ne aby pánův stavův království Českého věrní knížata a stavové manové byli.

Z čehož nic jiného nenásleduje, než že knížetství Slezské s královstvím Českým principaliter v rovnou přednost a nikoliv in modum accessorii se spojilo a tak ještě dále že žádný spoluoud druhému se za hlavu vystavovati nemá, nýbrž všickni spoluoudové společně jedinou hlavu, totiž krále, uznávati a při volení té hlavy rovné hlasy z vlastnosti toho spolčení, rovnou hodnost a přednost jmíti mají. Jakož pak i na to světlá a patrná slova bulle zlaté císaře Karla Čtvrtého pod datum léta 1348, jejížto original podle toho pánův stavův království Českého před mnoha lety učiněného přiznání na Karlštejně zůstává, že hlasy k volení jak stavům království Českého tak i vtěleným zemím se dávají [T. j. zlatá bulla Karlova ze dne 7. dubna 1348, jejíž orig. je v kor. archivě. Srovn. Kalousek, České státní právo, 2. vyd., st. 171, Kapras, Právní dějiny zemí koruny České II., st. 183 a j. Týká se volby jen po vymření panujícího rodu. Vyd. Cod. dipl. Mor. VII., st. 555 - 558, č. 769, H. Jireček, Korunní archiv, č. 264.] a ta zlatá bulle toliko v šesti letech po takovém učiněném sjednocení neb vtělení skrze biskupa a knížata slezská netoliko pro ně samé, než pro knížata, pány, rytířstvo království Českého a k němu připojené země vydána jest. Kteréžto privilegium potom od následujících králův jako i jiné všecky knížat a stavův slezských svobody jest stvrzené a to se až posavad bez protržení v své podstatě zachovává. Nebo hned potom císař Karel Čtvrtý, prvé nežli se jemu dědicové mužského pohlaví narodili, toho při knížatech slezských vyhledával - jakž taková jeho psaní ještě před rukama jsou - pokudž by císař Karel Čtvrtej bez dědicův z světa sešel, tehdy aby bratra jeho markrabie Jana Moravského za pána svého přijali, což sou knížata učiniti se uvolili. Však když potom Karel Čtvrtej dědicův po sobě zanechal, to uvolení samo od sebe padlo. A neráčil by svrchu psaný císař Karel toho při knížatech slezských vyhledávati, kdyby to privilegium, od něho dané, toho oumyslu o sobě, jakž se svrchu píše, obsahovati nemělo a J. Mt by sám také věděti neráčil, že Slezsko od volení krále Českého jakožto oud rovné podstaty opominut bejti nemůže.

Po smrti Karla Čtvrtého nebylo při Václavovi, Zikmundovi, Albrechtovi, Ladislavovi žádného nového volení zapotřebí, ale potom a po dotčených králův smrti, když se páni stavové království Českého bez povolení knížetství Slezského v volení krále Jiřího dali, tehdy stavové slezští podle pánův stavův moravských skrze vzáctné jiné volení proti tomu pro zachování svých práv sou krále Matyáše proti vůli pánův stavův království Českého volili a ačkoli po smrti krále Jiřího od císaře Fridricha, aby Vladislava za krále přijali, přísně skrze compulsoriales nastupováno bylo, však jest potom král Matyáš do živobytí svého od Moravanův a Slezákův za krále Českého zachován a držán byl. [Zde a v násl. není třeba poznámek, aby se vidělo, kde se Slezané ve své argumentaci uchylují od historie. Srv. příslušné stati u Kalouska, Kaprasa a jinde.] Po smrti krále Matyáše Slezáci Vladislava a Ludvika skrze své vyslané za krále přijali, a ačkolivěk někteří potentáti se o to pokoušeli, aby krále Ludvíka, jakožto pána mladého, od království odstrčiti mohli a toho při Slezácích vyhledávali, ale knížata a stavové k tomu se pohnouti dáti nechtěli. Po smrti krále Ludvíka sestra jeho, královna Anna, knížat a stavův s pilností žádala, aby Ferdinanda za krále přijali, jakžto také potom Ferdinand sám skrze své poselství učinil a se jich dožádati ráčil, jestliže země Slezská též k volení krále přivolí a hlas svůj dá, tehdy že té zemi netoliko všecka společní i obvzláštní privilegia, práva a svobody upevní, ale také je milostivě nadati a rozmnožiti chce, tak jakž podaná zpečetěná instrukcí, kteráž ještě před rukami jest, to šíř v sobě obsahuje a zavírá. I ačkolivěk jsou knížata a stavové to těžce nesli, že císař Ferdinand toho prvé a z počátku při nich vyhledávati neráčil, však jsou předce k volení jeho proti odvedení reversu svolili a císař Ferdinand jako i páni stavové království Českého knížat a stavův k korunování potom žádati dali, kteréžto psaní též před rukama jsou. [Srovn. Kapras, Právní dèjiny II, st. 401 a pøíslušné práce Rezkovy, Riegrovy a j.] Jakož pak i svrchu jmenovaný J. Mt císař Ferdinand tehdáž, když svého nejstaršího syna Maximiliana za krále Českého představiti [ráčil], ["představiti a toho" rk.] toho při knížatech a stavích vyhledávati ráčil. I ačkoliv na jednom sněmě páni stavové království Českého Maximiliana za krále vyhlásili, však se knížata a stavové nad tím i velice zastavili a vždy potom císaři Ferdinandovi ku poctivosti Maximiliana přijali.

Naposledy jest pánům stavům království Českého dobře povědomé, že když jest nynější J. Mt cís. etc. a král. Mt k koruně České přijíti ráčil, knížata a stavové právo své skrze protestaci a recognicí zachovali, jako i teď v nově, když s J. Mtí králem Uherským strany čekanství se jednalo, knížata a stavové na právo své nastupovali. Z čehož se patrně a zjevně poznává, že knížata a stavové jsou právo své, kteréhož z vlastnosti vtělení a z bulle zlaté císaře Karla Čtvrtého dostali, až posavad v užívání zachovali, od kteréhož také žádným způsobem v ničemž nejmenším bez jaké roztržitosti a škody země, pokudž by budoucně při předešlém řádu, dobrým spůsobu, pokoji a svornosti zůstávati jmělo, odstoupiti nemohou.

A to jsou páni vyslaní proto tím obšírněji oznámiti museli, aby páni stavové království Českého o tom věděti ráčili, z jakých vysoce důležitých příčin k tomu povoliti nemohou, aby páni stavové království Českého hlavou bejti a že by sami toliko z strany přijetí krále a jeho korunování zavírati jměli, pokudž by ta slova hlava a snesení tím oumyslem, jakž se svrchu píše, od nich míněna byla.

Poněvadž [však] prvé takový důvod předně J. Mti cís. etc. poddaně jest přednesen i pánům stavům tolikéž dodán jest a nad to páni stavové království Českého při J. Mti cís. etc. poddaně toho vyhledávali, aby vtělený země k tomuto obecnímu sněmu povolány byly, J. Mt cís. také svou proposicí strany přijetí J. Mti krále Matyáše za krále Českého též společně na vtělené země vztáhnouti ráčil, protož páni vyslaní tomu jinače rozuměti nemohou, než že předně J. Mt cís. etc. a potom jich Mti páni stavové království Českého již v skutku na rozum dávati ráčí, že ta učiněná proposici strany přijetí a korunování krále Matyáše ode všech vtělených zemí společně uvážena a všecky předešlé stížnosti do konce na stranu odloženy bejti jmají. Protož jich Mti knížata a jiní vyslaní již k té J. Mti cís. etc. proposici přistupují a jí takto rozumějí: Kterak J. Mt cís. etc. z bratrské lásky a mínění, kterouž k nejjasnějšímu knížeti a pánu Matyášovi králi Uherskému, jakožto k nejstaršímu panu bratru, nakloněna býti ráčí, též pro dobré a prospěšné tohoto království na budoucí čas, když by všemohoucí pán Bůh J. Mt cís. etc. z tohoto světa skrze časnou smrt povolati ráčil, aby snad nějaké roztržitosti a nevole pro tu věc nepovstaly, milostivě žádati ráčí, aby svrchu jmenovaný J. Mti cís. etc. pan bratr, poněvadž J Mt král prvé s milostivým povolením a na žádost J. Mti cís. za čekance království Českého přijat býti ráčí, nyní ještě za živobytí J, Mti cís. etc. za krále Českého vyhlášen a korunován byl, jakž to vše táž J. Mti cís. etc. proposici obšírněji v sobě obsahuje.

My pak knížata a stavové v knížetství Slezském po všecky časy slavného panování J. Mti cís. etc. k J. Mti cís. etc. se stále a věrně, jakž na poslušné poddané k své nejvyšší vrchnosti náleží a sluší, sme chovali a to vše, což k zachování J. Mti cís. etc. důstojnosti, reputací a vyvejšenosti prospěšného bejti mohlo, v poddaném pozoru měli, tak také páni vyslaní nic raději by byli neviděli a sobě nevinšovali, než aby pod J. Mti cís. etc. ochranou a panováním knížetství Slezská, dokudž by pán Bůh všemohúcí J. Mti cís. etc. časného života popříti ráčil, bejti a zůstávati mohli; však poněvadž páni vyslaní tomu dobře porozuměli, že J. Mt cís. etc. již před několika lety milostivě o to pečovati ráčil, kterak by království České a vtělené země po J. Mti cís. etc. z tohoto světa sjití přede všemi roztržitostmi a záhubou ubezpečeno a v té příčině jistým náměstkem opatřeno býti mohlo, a tak J. Mt král Uherský za čekance království Českého volen býti ráčil, kterýžto J. Mti cís. chvalitebný oumysl a upřímná otcovská milostivá péče, že o to přemejšleti ráčí, kterak by netoliko za živobytí J. Mti království, země i lidé dobře spravováni, ale také i po J. Mti smrti v pokoji zůstávati mohli, podle mnohých slavných císařův, králův a potentátův příkladu, kteříž o své království a země podobnou péči měli, netoliko vysoce chvály hodný, ale také ode všech věrných poddaných slušně s vděčností a s poděkováním přijímán bejti má. Kdež pak také ještě dále J. Mt cís. při páních stavích království Českého a vtělených zemí milostivě žádati ráčí, aby nyní a ještě za živobytí J. Mti cís. etc. král Uherský za krále Českého přijat a co nejdříveji korunován byl, vyslaní pak J. Mti cís. etc. milostivou vůli a žádost z proposici poznávají, že ta nepochybně s dobrou radou a z vysoce důležitých příčin - že to království Českýmu a vtěleným zemím ku prospěchu a vzrostu i odvrácení všelijakého nepokoje míněno - tak sepsána a zemím přednesena jest a J. Mt král Matyáš, jsouce důstojností a vysoce ozdobnými dary od Boha obdařen, že s pomocí boží království České a vtělené země nepochybně s prospěchem dosti dobře spravovati moci ráčí, a protož J. Mt knížecí a jiní páni vyslaní z své svobodné vůle, jménem a na místě knížat a stavův Horního i Dolního Slezska, majíce plnomocenství dostatečné, dobré zdání a hlas svůj takto dávají a vyhlašují, že, pokudž od J. Mti cís. etc. knížata a stavové z svejch závazkův propuštěni budou, J. Mt král. také ještě před korunováním reversem zemi Slezskou tak ubezpečiti ráčí, že všecky zemské, obecní i jednoho každého stavu obvzláštní privilegia, majestáty neb obdarování jak strany náboženství tak v politických věcech, též landfrid, svobody, ustanovení, zvyklosti ztvrditi a je příkladem slavných pánův předkův J. Mti zvětšiti a v nejmenším zemi a žádného z stavů neutiskovati a stěžovati nedopouštěti ráčí, jakož i J. Mt samého sebe dle zemských privilegií a zvyklostí k vzdělání povinností a zemím od jich těžkostí pomáhati zavázati, naposledy také všecky i každé J. Mti cís. etc. v zemích Slezských pozůstávající dluhy jakožto náměstek na sebe přejíti ráčí, že na ten způsob ve jméno pána Boha všemohoucího na místě svých pánův principálův, knížat a stavův v Horním i Dolním Slezsku, k naplnění J. Mti cís. etc. milostivé vůle a žádosti, vejš jmenovaného krále Matyáše za svého hlavního krále a nejvyšší kníže Horního i Dolního Slezska nyní při tomto veřejném shromáždění všech zemí volíme, vyhlašujeme a přijímáme i o den korunování s předcházejícími hlasy pánův stavův království Českého a markrabství Moravského se snášíme.

Všemohúcí pán Bůh rač dáti a popříti, aby to vše se vztahovalo ke cti a slávě jména jeho svatého a království Českému, vtěleným zemím ke všemu zrostu a dobrému prospěšnému.

Co se pak jiných artikulův dotýče, ačkolivěk ti se na větším díle na pány stavy království Českého vztahují, však J. Mt knížecí a jiní páni vyslaní dobrým oumyslem toliko to připomenouti pominouti nemohou, aby vždy směřováno bylo tak, aby [strany] J. Mti cís. etc., že jest tak dlouhý čas království České spravovati ráčil, jako i také strany titule krále Českého užívání, tak potomně, že ty země až posavad na větším díle přísahami J. Mti cís. etc. ještě zavázány jsou, v dobré uvážení páni stavové to vzíti a J. Mti cís. etc. vyvejšenost a reputací při tom poslušně ušetřovati ráčili, tak aby při vší Římské říši i jiných všech potentatích od tohoto království a vtělených zemí mírnost a náležitý respekt z toho se poznati mohl. A tak J. Mt knížecí a jiní páni vyslaní toto své zdání podávají za to žádajíc, aby to J. Mti cís. etc. vedle dobrého zdání pánův stavův království Českého poslušně dodáno bylo.

Actum na obecném sněmu na hradě Pražském 3. dne měsíce máje léta tohoto přítomného 1611.

Was die Römische kais. auch zue Hungern und Behaimb kgl. Mt, unser allergnedigster kaiser, könig und herr, zum eingange dieses allgemeinen landtages gnedigist proponiren, [Viz č. 40, proposici sněmovní ze dne 12. dubna.] auch alrait darauf sowohl auf etliche andere nach der proposition eingebrachte artickel [Viz č. 81, artikule císařovy ze dne 16. dubna.] die löblichen herrn stende in Behmen aufs papier bringen [Viz č. 113, odpověď českých stavů na artikule císařovy.] und was auch mündlichen sie bei negster anwesenheit aller incorporirter länder gesandten erinnern lassen, nemblich das sie die gesandten ihre guetachten schleunigst schliessen wolten, damit bald folgenden tag ihr kais. Mt beantwortetwerdenmöchten, [Srovn. č. 217.] in erwegung, das alrait in den 17. tag die proposition bei der herrn böhemischen stende handen gewesen, das auch alberait ein gewiser tag zur krönung angeseget und das zwischen selbigen tage mit ihr kais. Mt der beiartickel halben geschlossen werden müste, so wehren sonsten mehr angelegene Sachen in der zeit nach zue erörtern und zue befö[r]dern, dis alles haben der herren fursten und stende in Ober- und Niederschlesien verordnete abgesandten, ihr fürstl. Gn. herzog Johann Christian zuer Liegnicz und Brieg und die andern adjungirte von herrenstand, ritterschaft und Städten den 29. Aprilis in offenen landtage vernommen [Srovn. č. 211.] und hernach, soviel in so enge der zeit beschehen mögen, erwogen.

Und wolten ihre furstl. Gn. und die andern herren abgesandten zwar ihnen gewunschet haben, das sie zue rechter angeseczter zeit zue diesem allgemeinen landtage erscheinen oder die kaiserliche proposition bis zue ihrer ankunft hette verschoben werden können, oder ja zum wenigsten, weiln sie allrait in den neunden tag alhier verwartet, was eher ihnen solche proposition vorgetragen worden were, damit sie umb so viel desto raifer die wichtigkait dieser sachen erwegen und ihr guetachten darauf richten können, weiln aber das kaiserliche ausschreiben den herren fursten und stenden kurz vor dem angeseczten tage zuekommen, [Viz č. 550 předcházejícího svazku, datované na hradě Pražském 29. března; sněm svolán ke dni 11. dubna.] also das ihnen zue rechter zeit zue erscheinen unmöglichen gewesen, indes aber die proposition erfolget, so müssen sie solches jeezo an seinen ort stellen und nunmehr die angelegenhait der herren fursten und stende ferner befö[r]dern. Anfangs aber will den lierrn gesandten kummerhaftig vorfallen, das berait abwesend ihrer nicht allein die kaiserliche proposition angenommen, sondern auch allerlei traetationes, welche die incorporirten länder mit concerniren, vorgegangen, insonderheit aber, das alles dis, was die herren stende in Behmen aufgeseezet, darbei sie dann auch einen gewissen tag zuer erönung benennen, sie für ainen gemachten schluess, daran auch die incorporirten länder gebunden sein soltent angeben, auch das in den schreiben, darinnen bei ihr kais. Mt die ausschreibung des landtages gebeten wird, sie für das haupt der incorporirten länder angezogen werden wollen.

Und zwar, wann die annehmung der proposition auch die vorgewesene traetata, wie auch die Wörter haupt und schluess zue kainen vorfang der länder gemeinet, sondern allein, das bis auf der andern länder ankunft nur zue ihrer der herrn stende besseren deliberation auf ferner guetachten der incorporirten länder sie die proposition aufgenommen und die traetationes zue dirigiren angefangen, das wort, dardurch die herren stende in Behemb sich zum haupt der andern incorporirten länder angeben, wie auch das wort beschluess blos und allein den vorstand hetten, das das wort haupt nur das erste land unter den andern incorporirten ländern, das wort schluess aber nur das erste votum bedeuten solte, so könten ihr fürstl. Gn. und die herrn gesandten in solcher meinung jeczo gestalten Sachen nach dieses alles, wie obstehet, so gar hoch nicht difficultiren, Wann es aber andere beschaffenheit darmit hette, wie vor diesem durch schreiben zimblichermassen angedeutet werden wollen, das nemblich die herrn stende in Behairnb in derogleichen allen incorporirten ländern in gemein ausgeschriebenen landtägen die propositiones für sich, abweesend der andern länder, annehmen, solche deliberiren, darauf tractiren, schlüesse machen und gleichsamb die zuegleich hierzue erfö[r]derte incorporirte länder Übergängen oder nur solche gemachte beschluesse ihnen notificiret werden solten, furnemblich in so hochwichtigen Sachen, da wegen annehmung eines neuen königs consultiret werden soll, auf solchem fall musten ihr fürstl. Gn. und die andern gesandten notwendig, folgende ihrer notturft, ehe und zuvorn sie auf die kaiserliche proposition ihr guetachten abgeben, darkegen einwenden und ihrer herren principalen angelegenheit in gebüehrende schuldige acht nehmen, der Zuversicht, das die herren stende in Behmen solches nicht etwa zue ihrer offension oder, das sie vorhabende deliberationes hierdurch retardiren wolten, sondern aus dero jederzeit zwischen den herrn stenden in Behmen und herrn fursten und stenden in Schlesien gehabten alten vortreulichen und bis dato continuirten gueten correspondenz, freund- und nachbarschaft anders nicht als wohlund dahin gemeinet, das sie ihrer herren principalen privilegiis nichts zum praejudiz und vorfang ergehen lassen können, vormerken werden. Dann, das auf diesem allgemeinen landtag die kaiserliche proposition allen incorporirten ländern zuegleich vorgetragen, zuegleich darüeber deliberiret, ein jedes land mit seinem votovernomen und alsdann von allen ländern erst einmütig und einhellig der schluess gemacht werden und das auch kein land das haupt über das ander sein solle, das erscheinet dannenhero:

Erstlichen, weiln dieser allgemeine landtag nicht nur alleine den herrn stenden in Behemen, sondern vielmehr auf deroselbten anhalten allen incorporirten ländern zuegleich ausgeschrieben worden, die kaiserliche proposition auch nicht nur alleine die herrn stende in Behmen, sonder zuegleich die incorporirten länder mitbegreift, so folget, das auch abwesend der incorporirten länder und ohne derer jaund volwort auf die kaiserliche proposition keine tractationes vorgehen, auch kein beschluess gemacht werden solle noch könne. Und wann der schluess bei einem mitgliede der cron alleine stehen sollte, wehren die andern mitglieder ganz vorgebens anhero bemüehet und vorschrieben worden. Zuedeme so wolten die herren stende in Beheimben doch erwegen, was aus diesem, wann ein glied dem andern sein habendes recht Vordrucken helfen will, für hochbeschwerte und schädliche trennungen zue entstehen pflegen. Und das anderer länder exempla geschwiegen werden, so erinnern die herrn gesandten nur, was vor jaren deswegen mit Schlesien vorgegangen, da dann das land Schlesien zue der zeit, ehe es sich mit Behemen noch uniret und in einer königlichen wähl in Polen übergangen worden, mehrenteils ursach genomen, die cron Polen zu vorlassen und mit Behmen sich zue uniren, daraus nicht unschweer abzuenehmen, das solches nicht darumb beschehen, sich aus einer beschweer in die ander zue stecken, sondern vielmehr deroselbten sich zue befreien und das sie dieser beschweer wegen der praeterition bei der wähl durch die union mit Behemen remediren, nicht aber solcher ihrer freiheit oder freien voti zuer wähl hierdurch ganz begeben wollen. Wie es auch abgelaufen, als die herren stende in Belimeli könig Georgium erwehlet und die Schlesier hierkegen durch eine ansehenliche kegenwahl nebenst den herren stenden in Mährernkönig Matthiam in Ungern angenomen, das alles ist nach wohl bekant und ohne not, hiervon fernere ausfuehrung zue tuen. Behemen und andere incorporirte länder sein dessen mit schaden inneworden.

Derowegen je billich ein jedes glied das ander in gleicher acht halten, keines dem andern vorgreifen, sondern als treue mitglieder beisammen stehen, gesambt schliessen und gesambt wie die commoda also auch die onera haben und tragen sollen.

Das aber die herrn Beheimb und die incorporirten länder zuesammen anders nicht als treue mitglieder kegenainander gehalten und kaines unter ihnen für das haupt sich anziehen könne, erscheinet für eins daher, das die herrn stende in Beheimben für vielen jharen selber zuegestanden, das sie alleine die crone nicht weren, auch die herrn fursten und stende nicht nur schlecht für ihre glieder, sondern für ihre mitglieder erkant, genant und angenomen, [Srovn. Kalousek, České statní právo, 2. vyd. st. 91 a n., Rachfahl, Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens st. 134 a n.] fürs ander aus der natur der union mit Behmen, dann, weiln das land Schlesien nicht mit dem schwert, auch durch kein drangsaal und not, sondern aus freier guetwilligkeit an die cron zue Behemb kommen, dardurch sie mit der cron vormischt, vorleibet und neben den herrn Beheinben mitglieder worden; und sonderlich, weiln anfangs die könige zue Behemen ihre kinder, so auch allrait römische könige gewesen, zue den schlesischen fursten vorheuratet haben, sie danenhero desto mehr anlass und ursach gewonnen, des königs - als der ainig und allein für das haupt der herrn Beheinen und anderer zuegehöriger länder erkant wird - aber nicht der herrn stende in Behemen treue fursten, stende, wählund lehenleute zue werden.

Woraus nun kein anders folget, als das das land Schlesien mit Behmen aeque principaliter und gar keinesweges in modum accessorii unirei sei und dannenhero nach weiter, dass kein mitglied sich den andern zum haupt seczen, sondern alle mitglieder zuesammen ein einiges haupt, also nemblich den könig, erkennen, auch in erwehlung solches hauptes gleiche stimmen und vota ex natura unionis aeque principalis haben sollen und müssen. Massen dann auch über dieses der klare ausdrukliche buechstabe aureae bullae kaisers Caroli IV., anno 1348 datiret, dessen original laut der herrn stende in Behemben vor vielen jharen beschehenen zuestehens aufm Carlstain vorwahrt wird, die stimmen und votum zuer election wie den stenden in Beheimben also auch den incorporirten ländern giebet [T. j. zlatá bulla Karlova ze dne 7. dubna 1348, jejíž orig. je v kor. archivě. Srovn. Kalousek, České státní právo, 2. vyd., st. 171, Kapras, Právní dějiny zemí koruny České II., st. 183 a j. Týká se volby jen po vymření panujícího rodu. Vyd. Cod. dipl. Mor. VII., st. 555 - 558, č. 769, H. Jireček, Korunní archiv, č. 264.] und ist diese aurea bulla nur sechs jhar nach beschehener union von den bischofe und fursten aus Schlesien ausbracht worden, nicht alleine für sich, sondern fursten, herrn, ritterschaft der cron Behmen und ihrer zuegetanen vorwandten länder. Welches privilegium den von nachgehenden königen wie alle andere der herrn, fursten und stende in Schlesien freiheiten confirmiret, auch bis dato stets in esse erhalten worden. Dann, alsbald hernach Carolus IV., ehe ihme nach männliche erben geboren worden, an die fursten im Schlesien gesonnen - massen die schreiben nach verhanden - das, wo aufm fall Carolus IV. ohne erben ab sterben wurde, sie seinen bruedern margrafe Johannsen zue Mähren zue ihren herrn an nehmen wolten, haben die fursten solches zue tuen vorwilliget. Weiln aber hernacher Carolus IV. erben vorlassen, so ist die vorwilligung für sich selbsten gefallen und wurde höchstgemelter kaiser Carolus diese ansuechung bei den schlesischen fursten nicht getan haben, wann das privilegium, so er gegeben, nicht den vorstand, wie ob angezogen, hette haben sollen und nicht selbsten auch gewüst, das Schlesien von der wähl als ein membrum aeque principale der cron nicht ausgeschlossen werden könte.

Nach kaisers Caroli IV. absterben hat es bei den Wenceslao, Sigismundo, Alberto, Ladislao keiner neuen election bedurft, hernacher aber und nach jeczt benenter könige tode, als die herrn stende in Behmen sich unterstanden, ohne einwilligung des landes Schlesien könig Oeorgium zue erwehlen, haben die Schlesier neben den herrn stenden in Mährern durch eine ansehenliche kegenwahl zue erhaltung ihres rechtens und possesses könig Matthiam wieder der herrn stende in Behemben willen gewehlet und ungeachtet nach königs Georgii tode vom kaiser Friderico compulsoriales, das sie Vladislaum zum könige annehmen solten, ergangen, ist dernach könig Matthias, so lange er gelebet, von Mährern und Schlesiern vor einen könig in Behmen erhalten und erkennet worden. [Zde a v násl. není třeba poznámek, aby se vidělo, kde se Slezané ve své argumentaci uchylují od historie. Srv. příslušné stati u Kalouska, Kaprasa a jinde.] Nach königs Matthiae Zeiten haben die Schlesier Vladislaum und Ludovicum durch ihre gesandten zum könige angenommen, und obwohl etliche potentaten sich unterstehen wollen, könig Ludovicum als einen jungen herren vom königreich zue dringen und solches an die Schlesier gelangen lassen, haben doch die herrn fursten und stende sich darzue nicht bewegen lassen wollen. Nach absterben könig Ludvigs hat dessen Schwester, königin Anna, die herrn fursten und stende vleissig angelanget, das sie Ferdinandum zum könige annehmen wolten, wie dann hernacher Ferdinandus auch Selbsten durch abgesandten getan und sich erbieten lassen, wo das land Schlesien in die königliche wähl auch vorwilligen und mitstimmen wurden, das er dem lande nicht alleine alle sämbtliche und sonderliche Privilegien, rechte und freiheiten bestetigen, sondern auch dieselbte genedigst mildern und mehren wolte, nach fernem inhalt der übergebenen besiegelten instruetion, welche nach vorhanden ist. Und obwohl die fursten und stende sich beschwert befunden, das kaiser Ferdinandus sie nicht eher und bald im anfang ersuecht, so haben sie doch in die wähl kegen einstellung eines reverses gewilliget und hat kaiser Ferdinandus wie auch die stende in Behemen die fursten und stende zue der krönung nachmals ersuechen lassen, welche schreiben gleichsfals verhanden. [Srovn. Kapras, Právní dějiny II., st. 401 a příslušné práce Rezkovy, Riegrovy a j.] Wie dann auch höchstgedachter kaiser Ferdinandus damals, als er seinen eltisten söhn Maximilianum zum könige in Beheimben vorgeschlagen, bei den fursten und stenden solches gefödert. Und obwohl hernach auf einem landtage die herrn stende in Behmen Maximilianum zum könige proclamiret, so haben die fursten und stende doch solches alsbald hoch geeifert und hernach kaiser Ferdinando zue ehren Maximilianum angenomen.

Entlich ist den herrn stenden in Behemen wohl bewust, das, als jeezo regierende kaiser und kgl. Mt zuer cron Behaimb kommen, die fursten und stende ihr jus per protestationem und dessen recognition salviret, wie auch neulicher zeit, als mit ihr kgl. Mt in Ungern der designation halben tractiret worden, die fursten und stende ihr recht urgiret und gerüeget. Woraus hell und klar erscheinet, das die fursten und stende ihr recht, so sie ex natura unionis und ex aurea bulla Caroli IV. erlanget, bis dato in observanz und brauch erhalten, darvon sie auch keinesweges im wenigsten ohne ainige Zerrüttung und nachteil des landes und wo es hinförder bei voriger Ordnung, wohlfart, friede und einigkait vorbleiben solle, weichen können.

Und dises haben die herrn gesandten darumb desto ausfuerlicher berichten müssen, das die herrn stende in Behmen sehen, aus was hochwichtigen Ursachen sie nicht einwilligen können, das die herrn stende in Behemen das haupt sein und das sie wegen annehmung eines konigs und dessen krönung für sich alleine schliessen solten, wofern nemblich die Wörter haupt und schluess in solchen verstanden, wie ob angezogen, von ihnen gemeinet und angegeben werden.

Alldieweilen aber vor diesem derogleichen deductiones zueföderst der Rom. kais. Mt untertenigst furbracht worden, auch den herrn stenden solche zuekommen und hierüeber die herrn stende in Beheimb bei ihr kais. Mt untertenigst angehalten, die incorporirten länder zue diesem allgemeinen landtag zu vorschreiben, die kais. Mt auch die proposition wegen annehmung ihr kgl. Würden königs Mathiae zum könige in Behaimben zuegleich auf die incorporirten länder gerichtet, so können die herrn gesandten daraus kein anders abnehmen, als das zueföderst ihr kais. Mt und die löblichen herren stende in Behmen numehr ipso facto zu vorstehen geben, das die getane proposition wegen annehmung und crönung königs Mathiae vom allen incorporirten ländern zuegleich beratschlaget und alle vorige difficultates ganz beseit und hindangeseczet werden sollen. Derowegen ihr fürstl. Gn. und die andern gesandten nunmehr zue der kais. proposition schreiten und haben solche dahin verstanden, das ihr kais. Mt aus bruederlicher liebe und mainung, mit welcher sie dem durchlauchtigsten fursten und herrn Mathiae, königen in Ungern, als dero eltesten herren bruedern gewogen wehren, auch wegen nutz und frommen dieses königreichs auf das künftig, wann der allmechtige ihr kais. Mt aus dieser weit durch den zeitlichen tod abfordern würde, nit etwa Zerrüttungen und wiederwillen deswegen sich erregen möchten, genediglich begehret, darmit obgemelter ihr kais. Mt herr brueder, weiln derselbte vor diesem mit allergenedigster bewilligung und auf begehren ihr kais. Mt zum designirten könige in Böhmen angenommen worden, anjeezo noch bei ihr kais. Mt lebzeiten zum könige in Böhmen publiciret und geerönt würde, wie dann solches alles mit mehrem die kais. proposition besaget. Wie nun die herren fursten und stende in Schlesien die ganze zeit höchstgedachter ihr kais. Mt regierung kegen ihr kais. Mt sich standhaftig und treu, als sichs gehorsambisten Untertanen kegen ihrer höchsten vorgesäczten obrigkeit geziemet und gebüehret, erwiesen und alles dis, was zue erhaltung ihr kais. Mt dignitet, reputation und hoheit erspriesslichen sein können, in untertenigster acht gehalten, also wolten die herrn gesandten auch noch nicht[s] liebers sehen und wundschen, als das unter mehrhöchstgedachter ihr kais. Mt schuez und regierung das land Schlesien, so lange der allmechtige ihr kais. Mt das leben gefristet hette, sein und verbleiben möge; alldieweilen aber die herrn gesandten wohl verspüeret, das ihr kais. Mt allrait vor etlichen jharen dahin genedigst vorgesonnen, wie das königreich Behemen und incorporirte länder nach ihr kais. Mt sehligen absterben für aller Zerrüttung, spalt und vorterb gesichert und auf solchem fai mit einen gewissen successore vorsehen wurden und danenhero ihr kgl. Wurde in Ungern zuem könige in Behmen designiret, so ist dieser der Rom. kais. Mt löbliche vorsacz und treue väterliche genedigste vorsorge, indem sie darauf bedacht sein, wie nicht allein bei ihren lebzeiten dero königreich, land und leute wohl regieret, sondern auch nach ihren absterben dieselbten in ruehe und fried stehen könten, vieler berumbter kaiser, könige und potentaten exempel nach, die für ihre königreiche und lande derogleichen Vorsorge getragen, nicht allein hochruemblich, sondern auch von allen treuen Untertanen zue gehorsambisten dank anzuenehmen. Demnach aber auch noch ferner ihr kais. Mt an die herrn stende in Behmen und incorporirten ländern genedigst begehren, anjeczo und noch ["nach" rk.] bei ihr kais. Mt lebzeiten, ihr kgl. Würden in Ungern zue einem könige in Beheimb anzuenehmen und ehestes die crönung fortzuestellen und aber die gesandten ihr kais. Mt genedigsten willen und begehrn aus der proposition sehen und vornehmen, welche sonder zweifei nach gehabten raifen rate aus hochwichtigen furnehmen Ursachen - und das solches dem königreich Beheimben und incorporirten ländern zuer wohlfart und aufnehmen, auch abstellung aller unruehe gemeinet sei - also gefast und den landen vorgetragen worden, höchst gedachte ihr kgl. Würden könig Mathias auch mit der hoheit, dignitet und mit solchem qualiteten und gaben von Gott begnadet, das sie durch göttlichen beistand dem königreich Behmen und incorporirten ländern ungezweifelt mit nucz gar wohl furstehen können, als wollen ihr furstl. Gn. und die andern herren gesandten aus freiem willen, in namen und von wegen der herren fursten und stende in Ober- und Niederschlesien und inhabender genugsamber volmacht ihr guetachten und votum dahin gerichtet, übergeben und hiemit publiciret haben das, wofern die herren fursten und stende ihrer aidespflichte von der Rom. kais. Mt losgezehlet, ihr kgl. Wurde auch noch für der erönung durch einen revers des land Schlesien also assecuriren und sichern werden, das sie alle des landes gemeine und eines jeden Standes sonderliche privilegia, majestätbriefe sowohl in religions- als politischen Sachen, den landfrieden, freiheiten. Ordnungen und gewohnheiten confirmiren, auch solche den exempel der hochlöblichen vorfahren nach vormehrn und in allerwenigsten darwieder das land und jedweden stand nicht bedrengen noch beschweren lassen, wie auch sich selbsten, des landes Privilegien und gewonheiten gemess invaufnehmung der pflichte sich erzaigen und den gravaminibus des landes abhelfen, entlich auch alle und jede ihr kais. Mt in lande Schlesien haftende schulden als der sueeessor über sich nehmen werden, das sie auf solche conditiones in namen des allwaltigen Gottes anstadt ihrer herrn principalen, der herrn fursten und stende in Ober- und Niederschlesien, zue erfüllung ihr kais. Mt genedigsten willens und begehrens, höchstgedachten könig Mathiam zue ihren haupt, könige, und obristen herzogen in Ober- und Niederschlesien alhier in öffentlicher versamblung allerländer erwelet, erkleretundangenommen, auch des tages zur erönung sich mit vorgehenden stimmen, Böhmen und Mähren, verglichen haben wollen.

Der allmechtige gebe und vorleihe, das dieses alles gereiche zue seines namens lob und ehre und dem königreich Behaimben und incorporirten ländern zue allem gedeien, aufnehmen und wohlfart.

Was die andern beipunkte anlanget, obwohl dieselbte mehrenteils die herrn stende in Bohemen concerniren, so wollen doch darbei ihr furstl. Gn. und die andern herrn gesandten wohlrnainend nur dieses erinnert haben, das gleichwohl dieselbten dahin gerichtet werden möchten, damit ihr kais. Mt kaiserliche person, wie auch, das sie so lange zeit das königreich Behmen regieret und noch den titul des königes behalten sollen und dann, das die länder mehrenteils bis dato mit pflichten ihr kais. Mt nach verbunden, in guetr erwegung halten und die kaiserliche hoheit und reputation hiebei gehorsambist respectiren wolteri, damit also bei den ganzen Römischen reich und allen hohen potentaten dieses königreichs Beheimben und incorporirten länder glimpi und gebüerlicher respect daraus vormerket werde.

Welches also ihre furstl. Gn. und die andern herrn abgesandten zue ihren voto abgeben wollen, bittend, der Rom. kais. Mt solches neben der herrn stende in Beheimen guetachten gehorsambist einzuestellen.

Actum bei allgemeiner landtagsversamblung auf Prager schlösse den andern des monats Maii dieses insteheiiden tausend sechs hundert und ailften jhares.