"Dobrovolné výpovědi" Hannewaldovy a Hegenmüllerovy: Po úvodu o posledním říšském sněmu odpovídají na dotazy o plánu učiniti arciknížete Ferdinanda králem Římským a arciknížete Leopolda králem Uherským a Českým pomocí vpádu pasovského vojska do Prahy. Na otázku po původcích tohoto plánu přiznávají své účastenství a na otázku, co se mělo státi, kdyby se plán zdařil, odpovídají, že všechny kostely a školy se měly odevzdati katolíkům - ovšem ne najednou ale časem by se to udělalo podle štýrských plánů. Na otázku, zda by se vzala i jiná dobře nabytá privilegia, odpovídají vyhýbavě, stavové prý by zatím dostali jiná privilegia "nach der catholischen weise". Na otázku, zda o tom věděl vévoda Brunšvický, odpovídají záporně s odůvodněním, že mu nelze věřili, neboť sem přišel "in seiner aigenen Sachen zu sollicitiren". Na dotaz, proč takové věci radili, odpovídají, že myslili, že se to zdaří a oni potom u obou hlav (t. j. Ferdinanda a Leopolda) se stanou velkými. Na dotaz, zda se přiznávají k výslechu Tengnaglovu, nepopřeli svou vinu a prosili s pláčem za odpuštění. Incipit. "Es hat jüngstvergangener reichstag". Datum: "Geschehen den 2. Maii anno etc. 1611 etc."

Vydal Hanka v Abh. der kgl. böhm. Ges. der Wiss. V. Folge, Bd. IV, st. 236 - 238 Kopie A je v anhaltském státním archivu v Zerbstu: Abt. Dessau A 9 I c nro 41, fol. 253 - 256; kopie "(B) tamže: fol. 233 -236. Nadpis je v A: "N. und N. freies gutliches bekentnus, doruber sie etlichemal betraget und doch eines lauts ausgesaget worden", v B je nadpis: "Andreas Hanniwalds und Hegemiillers güetliche aussage." Kopie A má a tergo poznámku: "Diese articl und aussagungen werden alhier in Prag spargirt, sollen aber in rei ventate nicht sein". Tato poznámka správně vystihuje, že jde zde ne o úřední akt, nýbrž o agitační spis, jímž měly býti jitřeny mysli českých stavů proti vydání Hannewalda a Hegenmüllera. Srovn. ostatně jejich výpovědi v posledním výslechu Tengnaglově ze dne 26. dubna na st. 209 a 210, kde vypovídají docela jinak. Také nepřátelská poznámka o vévodovi Brunšvickém ukazuje, kde hledati původce tohoto spisu. Chroust si toho nepovšiml; odkazuje v Briefe und Akten IX., st. 425 pozn. 2 bez podezření na vydání Hankovo.