Kurfirst Mohučský kurfirstovi Saskému: Od Brömsera dostal zprávy, které mu dal kurfirst o věcech v Praze a byl z toho "hochlich bestürzt" a nedovede si vysvětliti, čím byl král Uherský pohnut k tak těžkému a nemírnému podniku, že nejen on, nýbrž jeho povolností i čeští stavové se k císaři a dvoru chovají "so gar ohnmilt"; král je přece říšským knížetem a koruna Česká má důstojnost kurfirstskou a přece tak odkládá všechnu úctu k sv. Římské říši, jako kdyby byl bez odpovědnosti a říšští stavové se musili dívati, jak by král a stavové čeští podle své libosti císaře ponižovali ("humilirn"), ale tomu nedopustí Bůh a osvítí říšské stavy, aby stáli při své hlavě; proto děkuje kurfirstovi Saskému, že vypravil do Prahy posly; vyzval již také oba duchovní spolukurfirsty, aby učinili totéž; při stanoveném terminu konventu kurfirstů bude nutno zůstati; dává na uváženou, zda by císař sám neměl svolati říšský sněm anebo učiniti o tom nařízení všem kurfirstům; také je na pováženou, jak by se melo čeliti nezřízenému zacházení s císařem a jak by měl býti zachráněn; žádá o jeho dobré zdání. Incipit: "Es hat uns" Datum: "Aschaffenburg den 30. Aprilis anno etc. 1611".

Orig. v státním archivu v Drážďanech: Passauischer Akten II. Buch 9167, fol. 410 - 414. A tergo adresa kurfirstu Saskému. Výtah podle konceptu vídeňského v Briefe n. Akten IX., st. 414 - 415, č 171; viz tam šíře o věcech říšských.