183.	[Na hradě Pražském],
	26. dubna - 3. května 1611.

Poslední výslech Tengnaglův: Potvrdil 26. dubna, jsa na žebřík postaven, své předešlé výpovědi před soudem nejvyššího purkrabství a komisaři stavovskými; předvolaný Slavata popřel při konfrontaci s Tengnaglem jeho výrok, že by pronášel české rady a Tengnagl jej vysvětlil, doznávaje, že tomu jen věřil, že však o tom nemá vědomosti a na Slavatu že nic zlého neví; Slavata, opíraje se o toto doznání, žádal za upuštění od práva. Dne 27. dubna Tengnagl zase potvrzoval své výpovědi; předvolaný Martinic, konfrontován s Tengnaglem, popřel, že by české rady vynášel; Tengnagl vysvětlil svůj výrok podobně jako u Slavaty, ale připomenul Martinicovi, že půjčil 1000 dukátů Leopoldovi; Martinic žádal podobně jako Slavata za upuštění od práva. Při konfrontaci s Hannewaldem a Hegenmüllerem také se těmto dvěma obviněným podařilo se ospravedlniti; při konfrontaci s Heideliem usvědčil Tengnagl tohoto obviněného z tajných styků s Leopoldem a Ubezkem. Dne 29. dubna Tengnagl dále vyslýchán útrpně, potvrzoval své předešlé výpovědi, nic nového nepověděv. Dne 3. května soud nejvyššího purkrabství propustil Slavatu a Martinice z obeslání, protože Tengnagl odvolal své nařčení.

Kopie v rk. universitní knihovny v Praze: XV. C 4, fol. 15 - 26. Vyd. chybně v Barákově Svobodě 1869, O vpádu Pasovských do Čech 1611, st. 55 - 61, 84 - 87.

Léta 1611 v outerej po sv. Jiří rytíři. Franz Tennogl, byvše podán k nejvyšší popravě zemské království Českého a souce na žebřík postaven v přítomnosti pana purkrabí hradu Pražského, jich Mtí pánův comisařův a pánův rad soudu nejvyššího purkrabství pražského, byvše jemu předešlé jeho vyznání, které jest předešle před trápením dobrovolně, na trápení i po trápení učinil a vyznal, [přečteno], toto ještě k tomu doložil. [Srovn. Slavatovy Paměti II., st. 26 a násl. Slavata obšírně popisuje celé vedení procesu. O druhé hodině odpoledne povolán byl do jakési světnice ve věži Daliborce, v níž okolo stolu seděli pan purkrabí pražský menší s radami nejvyššího purkrabství. Byli to: Zikmund Knobloch, Albrecht Pfefferkorn, Felix Sturm, Václav Vyduna Obytecký a Přibík Jeníšek. Dále tam byli komisaři stavů pod obojí: Theobald Švihovský, Karel z Vartmberka, Joachim Ondřej hrabě Šlik z pánů a Jiřík Gerštorf, Diviš Černín, Fridrich z Bílé a Mikuláš Španovský z rytířstva, Martin Fruvejn ze Starého města, Jiřík Švik z Nového města a Samuel Straka z Menšího města Pražského a dvě osoby z rad nad appellacími: Šťastný Ridinger a dr. Jan Dener, všichni nekatolíci. Srovn. dále, jak Slavata líčí celé soudní řízení, které doplňuje tento protokol. Viz též Opočenský Hanuš, Zajetí a vyšetřování Františka Tengnagla roku 1611. Král. spol. nauk 1910. Srovn. též č. 295, 315, 393, 421 a 571 předcházejícího a č. 73 tohoto svazku, kde jsou dřívější Tengnaglovy výpovědi.]

K dobrovolnému před trápením přiznání toho doložil:

1. K tomu že se zná, že jest J. Mt krále Matyáše chtěl zkaziti a arcikníže Leopolda zvelebiti, to že jest psal a dekrety jeho že to sebou přinášejí, že by rád byl, aby byly čteny.

2. Těch Vlachův s ručnicemi v noci že jest v zámku neviděl, než to že jest slyšel, že jest arcikníže byl v nebezpečenství a oni že sou arciknížete vartovali a nějaký Francouz Revest byl s nimi.

3. Arcikníže že jest nemínil religi turbirovati, nebo že by se byl tím nepovejšil; on Tennogl že jest arcikníže od toho odrazoval.

4. Panu hraběti z Turnu, panu Vilémovi z Lobkovic a pánu z Felzu že jest život jejich zachoval a jejich anjelem byl, neb jest v radě nedočkal, až na n[ě]ho přímluva přišla, ale hned že jest proti tomu mluvil.

5. Arcikníže Leopold že jest k tomu nechtěl povoliti, než Ramé že jest to přednesl.

6. V radách byli ti, o kterýchž jest předešle oznámil.

7. Obvzláště ti dva, pan Slavata, pan Berka, že sou často u arciknížete bývali, než pana Smečanskýho že jest u arciknížete asi dvakrát anebo třikrát viděl.

8. Arcikníže Leopolda že sou chtěli skrze J. Mt cís. velikým pánem učiniti a k tomu že sou neměli jiného žádného prostředku.

9. Ten lid pasovský že jest z počátku byl najatý, aby k Gillichu táhli, on že jest jináčeji nevěděl. To taky že jest jednal a taky všecky kurfiršty i arciknížata k tomu měl, aby srovnali uspokojení jich Mtí pánův bratří.

K tomu, co jest na trápení vyznal, toho doložil:

1. Když se z Gillichu navrátil, viděl, že ten lid pasovský se k tomu má, aby J. Mt král. zkazili, ale on že jest solicitoval, aby byl k Gillichu vypraven.

2. Hned jak by se ten lid spolčil, tehdy že sou měli táhnouti proti J. Mti král.

3. Ramé že jest tím vším vinen, nebo arcikníže byl proti tomu a nechtěl, aby ten lid měl sem do Čech vtrhnouti, vědí o tom pan purkrabí nejvyšší a nejvyšší pan kanclíř, že sou proti tomu dekrety vycházely. On Tennogl že jest byl císařskej a na páních Češích že jest více milosti nežli trestání zasloužil, než královský že jest nebyl.

4. Ramé že jest byl nejprvnější, ten že jest namluvil Ubesco a Ubesco arcikníže, na posledy že sou k tomu přistoupili, než Hegemüller že jest nechtěl k tomu přistoupiti, až na posledy, když se ten vpád stal. J. Mt cís. že jest tý vůle býti ráčil, arcikníže Leopolda králem Českým a dokonce i císařem Římským učiniti, však po smrti své teprva, ale před tím že jest ho také ráčil míti v domnění a kdyby byl arcikníže před smrtí J. Mti cís. na to byl nemyslil, že by byl chtěl sám ponejprv od něho odpadnouti.

5. Skrze J. Mt cís. že sou chtěli Čechy na svou stranu přivésti.

6. Arcikníže Leopold že jest v svých věcech byl velmi tejný, jen toliko, co se skrze obšírné diskursy mohlo dostati od něho; o panu Smečenským pochybuji, aby co donášeti měl, nebo že jest přes dvakrát neb třikrát u arciknížete byl.

7. Co se dotyce Haydeliusa, co jest se prvé přiznal o něm, k tomu se ještě přiznává a vokolo tří dní před tím, nežli jest se ten vpád učinil neb stal na Malou Stranu, že jest on o tom věděl - nevím zajisté, tři-li neb půltřetího dne před tím - a kdyby z velikého trápení jinačeji mluvil, však že jest v pravdě tak, co tuto oznamuje.

8. Strany toho slovíčka, kdež doloženo jest v jeho vyznání "rebellen", nepamatuje se, aby to slovíčko tak jmenovati měl, než ten smysl že jest byl, než v tom že jest bylo, kdyby se to bylo zase vyzdvihlo a přece hotovost měla býti, aby se žádnej lid sem nemohl dostati a ten lid aby se byl proti Turku potřeboval; on že jest teprva k tomu přistoupil, když jest ten list vyšel. Pan Smečanský že by měl jemu Tennoglovi v kostele na hradě Pražském o tom praviti, kdyby J. Mt král. k tomu přiveden býti ráčil, aby od toho čekanství ráčil upustiti, že by arcikníže Leopold mohl králem Českým býti, nebo že jest králi Vladislavovi všecken podobný a proto že by byl Čechům příjemnější, ale mluv(il)-li je on to páterovi Henrikovi [T. j. Henricus Aquensis Vivarius, S. J., zpovědník arciknížete Leopolda, jindy též Aquentius zvaný.], o tom že on neví.

Po trápení.

Zbraně že sou neměli z rukou odkládány býti dotud, dokudž by J. Mt cís. v živobytu zůstávati ráčil. Pakli tomu budou chtíti odpírati a jemu za klam dávati, tehdy sami nebudou pravdy mluviti, nebo že jest to tak, jakž on praví a když jest arcikníže co tejného měl, tehdy že jest jemu toho neoznamoval, až teprva, když již mělo vyřízeno býti.

Téhož dne.

Když jest pan Vilém Slavata, pan purkrabě karlšt[ejn]ský, podle vobeslání svého představiti ráčil, po přečtení vyznání Františka Tennogle, což jest se tak před trápením dobrovolně, na trápení i po trápení vyznal, tu jest týž pán pan purkrabie sám osobně i také skrze přítele svého [Byl to dr. Fabio Ponsoni; srovn. Slavatovy Paměti II., st. 25 a násl.; Slavata a Martimc zjednali si totiž vedle přidělených prokurátorů dra Fabia Ponsoni a radu v appellacích Simeona Kohouta.] promluviti dal, že se bez pohoršení práva a spravedlnosti své staví a že to jest věc smyšlená a falešná, kdež o něm týž Tennogl praví, že by panu arciknížeti Leopoldovi jaké rady české pronášeti měl, to že není pravda, protož že žádá, aby jemu Tennoglovi bylo poručeno, aby mu na to, což se hož ptáti bude, dával odpověď. A tu předně na něho dotázku učinil, poněvadž praví, že jest tejnost rady české pronášel, aby oznámil, co jest pronášel a jaký sou to rady byly, který by měl pronášeti. Na to Tennogl dal odpověď, že věci české, co se tak každého dne zbíhalo, než že neví co, než začasto že jest u arciknížete býval.

Zase pan Slavata se ptáti ráčil, poněvadž neví on Tennogl, jaké a co sou to za rady byly, které by pronášel, kterak on Tennogl může věděti, že jest pán to vyjevoval. Na to odpověděl, že žádný jiní páni čeští k J. Mti arciknížeti nepřicházeli jako on pan Slavata. A když se ho na onen čas ptali, kdo by ty rady české arciknížeti vyjevoval, tu že jest on oznámil, že žádný jiný u arciknížete tak často nebýval jako ti tři páni čeští a na to že chce učiniti přísahu credulitatis, že věří, že sou oni nebo jeden z nich to pronášeli. A když dáleji nechtělo na tom přestáno býti, nežli by osoby jmenoval, zase na něj dotázka od pana přítele pana Slavaty učiněna, může-li na to juramentum scientificum et veritatis, že o tom ví, že jest on pan Slavata takové rady J. Mti arciknížeti pronášel, učiniti; nebo že juramentum credulitatis, že on o tom tak věří, v této tak veliké příčině postačiti nemůže, než může-li učiniti přísahu vědomosti, že to strany pronášení těch rad nebo něco jiného zlého o panu Slavatovi ví; a neptali sou se ho zejména. Na to Tennogl dal odpověď, že on v této příčině z strany pana Slavaty juramentum scientificum et veritatis učiniti nemůže, nebo že on o tom daleko neví, než tomu že věří. Ještě od přítele pana Slavaty dotázka na něho Tennogle jest učiněna, ví-li pak co zlého na pana Slavatu, aby oznámil. Na to týž Tennogl to dal za odpověď: "Coť mám věděti, uchovej mne milý pán Bůh." A když se od pánův komisařův další otázka na něho učinila, taky-li sou se ho na ty tři pány zejména ptali, oznámil, že jest je toliko z velikého trápení categorice jmenovati musel na dotázky zejména činěné.

Na to pan Slavata od sebe promluviti dal. Poněvadž on František Tennogl pána odvolává a praví, že o něm nic zlého neví, protož že žádá, aby byl od práva upuštěn, obeslání aby bylo přetrženo a při něm to poznamenáno, davše čís[ti] zřízení zemské K 56: "Kdyby zločinec na někoho něco vyznal ["vyzna" v rk.] a jeho zase odvolal, tehdy že má ten, na kohož se to vyznání vztahuje, o[d] práva upuštěn a ten zločinec že nemá býti zase trápen." Tu pak tento Tennogl že jest na pána nerci-li nic nevyznal, ale toho že dokládá, že o pánu nic zlého neví, což jest mnohem víc, a protož že spravedlivě pan Slavata žádosti své, jakožto nevinnej, má užíti.

Léta Páně 1611 v středu po svatém Jiří [T. j. 27. dubna 1611.] Franz Tennogl, souce přiveden k žebříku, prosil, aby ho pá[ni] komisaři k tomu nevedli, aby se musel z trápení k něčemu jinému znáti. On že jiného nic neví co oznámiti, nežli co jest předešle oznámil a že neví, proč by neměl pravdy povědíti, kdy[by] co jiného věděl, nebo že ještě za to i pána Boha tý noci pominulý prosil, aby při pravdě zůstati mohl.

Ty pány když jest viděl k arciknížeti choditi, že jest jinače nerozuměl, nežli že oni J. Mti ty rady donášejí a nezapírá toho, aby ta vysoká osoba o tom nevěděla o vpádu lidu pasovského. Když jest se bylo na to ptáno, kdo sou u arciknížete bývali a ty rady vyjevovali, aby je jmenoval, on že pověděl, že by chtěl na to juramentum credulitatis učiniti, t. j. že tomu tak věří, a velebnou svátost přijímati, že sou to ti páni museli učiniti a tomu že on tak věří; než aby měl docela věděti, toho že jest nepravil, než že mu se vidí, že sou Čechové býti museli a že jest pravil, že všecko poví z veliké bolesti, co páni komisaři budou chtíti. Na tom tak že ještě zůstává, na tom umříti a to před trůnem božím oznámiti chce; bude-li víceji trápen, že bude museti mluviti, co budou chtíti, ale to že jest pravda, co jest předešle oznámil, nebo že jest se vždycky odvolával na juramentum ["iurimentum" v rk. zde i v následujícím.] credulitatis ale specifikovati ["specifokovati" rk.] že nemůže žádného, než že něco z strachu a něco z bolesti na trápení praviti musel.

Odvolává se na svůj spis a prosí, aby se povážilo a rozdělilo, jak jest se kdy kterého času co po čem dalo a konalo, aby časové od sebe rozděleni byli, tak aby skrze nedorozumění v ["a" v rk.] větší nelásku při obci nepřišel. Ponejprve z počátku že jest se o to staral, aby ten lid pasovský do Gillichu byl vypraven ["vspraven" rk.] a tehdáž že jest na to nešel, aby proti králi byl potřebován, až posléze, když poznal, že se ten lid proti J. Mti králi potřebovati chce, tu že se také dal v tom proti králi potřebovati, a to potom, když již ten list, kterýž on jmenuje odpovídající, vyšel, nebo on že Čechem ["Čechům" rk.] nejni a pod správu maršálka náleží dvorského a tak že by neměl ku právu českému podáván býti; a J. Mt arcikníže že taky okolo sebe má lidi calvinisty. O panu Smečanským že jest nemohl categorice mluviti, aby rady pronášel, než pod juramentum credulitatis. Teprva, když již ten list odpovídající vyšel, že jest on Tennogl počal býti proti J. Mti králi a prvé nic; a potom teprva že jest se na zkázu krále přimlouval a prvé že jest nemyslil na zkázu J. Mti král., až teprva, když jest porozuměl, že jinak J. Mt cís. neráčí moci býti zachován. Hegemüller že jest vždycky byl proti tomu [v]pádu toho lidu pasovského, až právě post factum, když se již ten vpád vykonal, tu že jest teprva potom povolil k tomu dekre[tu] vo spolčení se s lidem pasovským. [T. j. spojení lidu pasovského s českým lidem stavovským. Nařízení o společné přísaze ze dne 16. února víz v č. 150 předcházejícího svazku.] Také že jest on Hegemüller se p(řed) ním vždycky tajil a jemu žádných contractus particularitatis neoz[na]moval, tak že by on Tennogl byl nic nevěděl, až se toho tepr[ve] od pana Berky dověděl.

Z počátku že jest to pravil, než na (trá)pení že jest z velké bolesti, když se na to tisklo, pověděl, a to že před trůnem božím bude museti oznámiti. Co se toho slovíčka "rebellen" dotýče, že jest tehdáž v Čechách vzhůru i dolů postaveno a pozdviženo bylo, však toho slovíčka "rebellen" že jest on nejmenoval, žádá, aby tak poznamenáno bylo, jak jest on to jmenoval.

Pan Jaroslav z Martinic.

Byvše povolán, dal od sebe promluviti, že mu se tu ["té" rk.] nadává, jako by arciknížeti české rady pronášel a že by mu Tennoglovi měl praviti, kdyby J. Mt král od designa [ti] upustiti ráčil, že by arcikníže mohl králem Českým býti. Ti oba artikulové že sou falešní, nepravdiví a smyšlení a na věky s gruntem pravdy nebudou moci býti provedeni. A ačkoliv se k tomu nezná, však, co se o tom upuštění designati mluví, to že J. Mti král. k žádné škodě není. Dále se dal ptáti téhož Tennogle, jaké sou to rady byly, které jest pronášel a co sou to za rady byly? Na to odpověděl Tennogl, co jest v čem panu Slavatovi dal za odpověď na ten artikul, to taky že nyní za odpověď dává, že na trápení svém de juramento ["jurimento" v rk., stejně i v následujícím.] credulitatis oznamoval, než de juramento scientifico že je mluvit nemůže, nebo že neví, jaké rady mluvili a donášel-li ["donášeli" rk.] jest pán co toho arciknížeti.

Dále se otázal pan Smečanský, slyšel-li jest kdy jakou radu od pana Smečanskýho pronesenou? Odpověděl, že neslyšel a že neví o tom co mluviti, než na trápení categorice že jest to mluvil. Dále souce otázán, ví-li pak co jiného zlého o pánu, odpověděl, zachovej pán Bůh, že neví nic zlého o pánu. Opět souce otázán, ví-li pak co jiného, aneb že by měl kdy pán proti J. Mti král. nebo proti vlasti jaké rady měl přednášeti? Odpověděl, že neví, nežli že jest to vztáhl na juramentum credulitatis. Tu když sou se páni komisaři ohlásiti a jeho ptáti ráčili, aby pověděl, ptal[i]-li sou se ho co zejména na pána, odpověděl, že neptali, než když se bylo ptáno, kteří by tak často u arciknížete bejvali, tu že jest on o těch paních oznámil a toho doložil, že pan Smečanský nejméně u arciknížete bejval; to že věří, že mu toho pan Smečanský nezapři, že jest mu pravil, kdyby to designati nebylo naproti tomu, tehdy že by arciknížeti dobře mohlo spomoženo býti. Pan Smečanský žádal toho za poznamenání, že se Tennogl k tomu zná, že by mělo mluveno býti, kdyby designati nebylo; pán že se v tom pamatovati nemůže a neví, aby mu to měl mluviti a protož že ho napomíná, aby mu ta slova vysvětlil. Nebo že jest toho potom dáleji doložil, že by pán neměl toho sám jemu mluviti, než jinému. Na to Tennogl dal to za odpověď, aby ho pán v tom nestížil, nebo že jest se to stalo tehdáž, když jest on s pánem mluvil, aby J. Mti arciknížecí 1000 dukátů půjčil - aby se pán do rána na ten artikul ["artikul do rána" rk.] rozmyslil - a to v kostele na hradě Pražským, tehdáž, když se arciknížeti mše sloužila. Tak jest, že mu nic toho nesvěřil, co v českých radách bývalo, však toto že jest mu oznámil. K tomu pán se ohlásil, že tomu odpírá a ujímá jeho odvolání po trápení za právní přiznání. Ještě se pan Smečanský dotázal, ví-li co zlého o pánu a zač pána drží, na to odpověděl, že o pá[nu] nic zlého neví, nežli všeckno dobré a pána že má za poctiv(ého) pána. Pan z Martinic žádal toho za poznamenání a za upuštění od práva a za poznamenám při tom obeslání, vztahši dále žádost svou na to, co předešle od pana Slavaty žádáno bylo.

Pan Hanibal [T. j. Ondřej Hannewald, cís. tajný rada.].

Předstoupivše a učinivše ohlášení své, oznámil, že on Franz Tennogl o tom dobře ví, že J. Mti cís. byla suplikací podána a bylo žádáno za srovnání lidu pasovského s lidem českým. O čež když jest byla rada držána, že jest on Hanibal velice proti tomu byl a to mluvil, že se to nestane, doloživše, že se jemu vi[dí], že jak nemožno jest anjeli s čertem p[o]rovnati, tak že jest nemožno, toto srovnání lidu českého s pasovským způsobiti; a když se mluvilo, jakž velký pomoci z rozličných míst se očekávají, že J. Mti přijíti měly, on že jest vždycky proti tomu byl, ten pak dekret z strany toho spolčení lidu že jest J. Mt poručil psáti. O tom že sou věděli nejvyšší páni ouředlníci a k tomu že sou nepovolovali, neradili a nechtěli k tomu přistoupiti, než ukazovali na větší počet; on jakožto služebník že jest toho nemohl pánu svému zhrániti. A taky, jak kdo co proti tomu mluvil, tehdy se hned každému pohrůžky daly a smrtí hrozilo od těch, kteří tomu radili. Na to Tennogl to dal za odpověď, že jest to všecko tak, což pan Hanibal praví, a že se k tomu zná, taky že o něm nic zlého nepravil a neví co praviti. Na to pan Hannybal žádal podobné jako předešlí páni, toho doloživše, aby jich Mti páni stavové ráčili se rozpomenouti, že jest předešle jich Mtem rád vždycky věrně a poslušně sloužil.

Pan Hegemiller.

Předstoupivše a učinivše své ohlášení, mluvil Tennoglovi, že jest on Hegemiler s J. Mti arciknížetem před vpádem toho lidu pasovského v radě nikdá nebyl. Odpírá tomu artikuli třetímu vyznání jeho outrpnýho, jak zní. Neb, když jest k začátku neradil a k začátku se nepřimlouval, nemohl se také přimlouvati k tomu, co z toho pošlo. To srovnání lidu pasovského s lidem českým že jest schvaloval. A přiznává se, když v antikomoře o tom srovnání bylo mluveno, že jest sobě to oblíbil a před tím vpádem lidu pasovského netoliko o tej zkáze J. Mti král., ale ani o vpádu že jest nic nevěděl, v žádnej radě že jest nikdá neschvaloval srovnání toho lidu, než toliko, když obecně jest o to kdy v též antikomoře bylo mluveno, tu jest se k tomu přimlouval, žádostiv souc, aby se raději s po[ko]jem státi mohlo, nežli toho dekretu o spolčení že jest nikdá nežá(dal) ani neviděl; a pokudž jemu vědomé jest, že jest on sám Tennogl proti tomu vpádu byl. A poněvadž jest z strany je[ho] jména v pátém artikuli na trápení sám Tennogl upust(il), žádá toho užíti a při tom zůstaven býti. Na to Tennogl dal odpověď, že jest to tak, že jest v tom artikuli z strany dostave(ní) jeho pana Hegemillera jména pochybeno a tak že se v tom sta[l] eror scriptionis et nominis. Ačkoliv víc jest tuto od pana Hegemillera oznámeno, k tomu že se přiznává, že jest tomu tak. Pan Hegemiller žádal za poznamenání a upuštění ut supra, s tímto pod[l]e toho dalším doložením, že se pána Boha dokládá netoliko nyní stran tohoto lidu pasovského, ale také předeš[le], když jest také ňáký lid sem do Čech klásti se chtěl, že jest to s velikou prací, běháním a staráním zastavil a zbránil a tomuto království vždycky věrně a upřímně sloužil. O tom že jich Mti nejvyšší pan purkrabě a nejvyšší pan kanclíř a jich Mti jiní páni dobrou vědomost míti rá[čí] a že mu to i vysvědčiti ráčí moci. Tak[é] že jest nikdy proti J. Mti král. v ničemž nebyl a proto že prosí, aby v tej příčině taky náležitě opatřen býti mohl.

Jiřík Heydelius.

Předstoupivše po učiněném ohlášení, oznámil, že neví, co Tennogl s tím mínil ["nyní" rk.], kdež dokládá, že by J. Mt arcikníže s ním ráčil býti ve všech punktách dobře spokojen. Na to Tennogl dal odpověď, že jest u arciknížete býval. K tomu Heydelius oznámil, že J. Mti arciknížeti někdy posílal a někdy i sám přinášel od jídla koláčů, koroptví, červeného dobrého vína, od ovoce a od pití, i sám arcikníže že mu dal někdy a kázal sobě strojiti jídlo. On že toho šetřil, když čas jídla bejval, že jest to přinášel a taky za příčinou fedruňku syna svého. A potom že stál o ouřad poštmistrskej a Barvitius že mu v tom na arcikníže, aby sobě od J. Mti přímluvu jednal, ukázal. Tak on skrze patera Aquentia že své věci arciknížeti pronášel, než v žádných radách že jest s J. Mti nebejval, služebníkem a radou J. Mti arciknížecí že jest nebyl a od J. Mti knížecí služby že jest neměl žádný. K tomu se Tennogl přiznal, že jest tak, že nikdá v radách nebýval, ale arcikníže že jest na něho byl laskavý a mnoho dobrodiní a milosti veliké že jest mu učinil a prokázal. K tomu se Heydelius přiznal a oznámil, že jest se proto J. Mti toho rád hleděl odsluhovati.

Tennogl oznámil, že neví, co jest s arciknížetem a paterem Aquentiem měl činiti, než tajně že jest s arciknížetem mluvíval a jeho Tennogle že sou za nehodného měli, aby při tom tejném promlouvání býti měl, nebo že někdy musel ve[n] jíti, když on Heydelius u arciknížete byl. Heydelius oznámil, že jest on s Ubescou nikdá nic neměl činiti šest ne[b] sedům dní před tím vpádem; že jest z svýho domu nikd[y] nevycházel a Ubesco že jest jemu jak živ o tom nikdá nic nepravil; v tom se dokládá pána Boha. K tomu Tennog(l] oznámil, že on toho nepraví, aby to měl věděti, že jemu Hejdeliusovi Ubesco o tom konečně pravil, než Ubesco že jest jemu Tennoglovi pravil, že by on Ubesco to měl Hejdeliusovi povědíti na zámku hned ten den, když jest to Ubesco potomě Tennoglovi pravil, nebo že jest on Hejn delius šel z pokoje ven a Tennogl se jeho Ubesci ptal, také-li Heydelius ví co o tom vpádu; Ubesco odpověděl že ví a že jest mu to nyníčky oznámil. Hegdelius oznámil, že ani Ubesco ani žádnej jinej jest jemu o tom vpádu nikdá nic neoznamoval a on že jest před tím nikdá nic o tom nevěděl; žádal za upuštění ut supra.

Tennogl toho doložil, že na posledním soudu to chce povědíti, že jes[t] mu to Ubesco pravil, že by měl o tom Hejdeliusovi povědíti. Čemuž jest Hejdelius, aby mu co Ubesco povědíti měl, odepře(l) a kdyby on věděl a mohl spůsobiti, že by ho sám chtěl přivésti, že by se musel přiznati, že jest mu toho nic nepověděl a kdyby k němu mohl přijíti, že by z toho práv býti chtěl.

Léta 1611 v pátek po sv. Jiří [T. j. 29. dubna.].

Franz Tennogl, souce opět k outrpnému právu podán a na žebříce postaven, v přítomnosti pánův i jiných osob stalo mu se obšírné předložení a napomenutí, že proto, aby se pravda od něho vyzvěděti mohla, právem outrpným k němu přikročeno bude; protož aby na pána Boha, na duši svou pamatoval a cokolivěč o těch věcech jemu vědomé jest, aby věrnou a božskou pravdu oznámil, na žádného se nic neohlédajíc, žádnému nic k vůli a libosti nemluvíc, věrnou a upřímnou pravdu aby pověděl. Načež to dal za odpověď, že chce pravdu pověděti a co jest koliv při confrontaci oznámil a mluvil, to že jest v pravdě tak, na tom že chce umříti, živ i mrtev býti, nebo že jinač není a kdyby jináčeji pravil, tehdy že nejní pravda.

Od pánův i jiných osob bylo mu k tomu promluveno, poněvadž se zná, co se prvé znal a odvolání že jest se stalo, nevědí, proč mají při tom trápení býti. Že oni nežádají za žádné jeho trápení a poněvadž praví, že mají odvolání užíti, že toho užíti mají, nebo že sou v tomto království usedlí. Ale od nich otázka na ně[ho] učiněna, že ví, že sou v žádné radě proti J. Mti králi nebyli a že o nich nic zlého neví. Na to odpověděl, že jest to tak, pok[ud] jemu vědomé jest. Páni komisaři od jich Mtí všech tř[í] pánův stavův za původy nařízení dotázky v spisu to[m] obsažené na něho činili a čtli.

Předně. Kdo jest věděl o předsevzetí toho lidu pasovského, co s[ou] tak proti J. Mti králi a zemím J. Mti v oumyslu měli a k[do] jest k tomu radil a pomáhal? Na to odpověděl, co jest prvé o tom artikuli oznámil, to také že ještě oznamuje, to že jest tak pravda a ne jinač, by pak jináčeji pravil, tehdy ž[e] by nebyla pravda. Opraven ten artikul od pánů[v] komisařův vypsaný podruhé a tomu doloženo, aby pravdu pověděl, co mu o tom vědomé jest, nebo aby věděl, že umříti musí. Zase na to dal předešlou odpověď, že jinače není, než jak prvé oznámil a taky že toho na věky před posledním soudem božím mluviti nemůže, aby kteří Čechové v té radě měli býti, než cizo[ze]mci, kteréž prvé jmenov[al], Ramé, hrabě z Solczu a jiní, jednak jeden, jednak druhej, více méně. Již ať se se mnou činí, jak chce, že jest se pánu Bohu odevzdal a při svém dvojím posledním vyznáním že toho zůstavuje, na tom živý, mrtvý že chce býti a žádá, aby mu toho přáno bylo, aby na to mohl velebnou svátost přijímati, že to chce ztvrditi a proč má tázán býti, poněvadž chce pravdu povědíti a chce všecko rád trpěti.

Druhé. Týž páni komisaři všech tří pánův stavův, nařízení od J. Mti, se ho ptali, kteří by byli rádi viděli a se tomu těšili, aby arcikníže byl králem v Čechách? Odpověděl, že služebníci arciknížecí; Ramé že pravil, poněvadž J. Mt cís. i jiní páni bratří sou již staří a arcikníže Ferdinand jest v nelásce, že by to nejlepěji arciknížeti příslušelo. A aby kdo z Čechův měl mluviti, že Leopoldus má králem Českým býti, že říci nemůže a kdyby to pravil, že by klamal; o těch třech paních že jest nikda categorice nemluvil, krom toho, co mu pan Smečanský v kostele o tej designati ["designatei" rk.] mluvil. K tomu se pan Smečanský ozval, co to Terinogl vo půjčených dukátích mluví, že jest tak a to že jest před časem bylo, dobře půl léta napřed, nebo že bylo o sv. Havle minulém, jak šul(d)prif ukazuje a mnozí o tom vědí. Než z strany toho slova designati, v tom se nepamatuje a také že Tennogl sám s sebou se nesrovnává, nebo že na jednom místě praví, kdyby toho designati nebylo, že by mohlo arciknížeti spomoženo býti a v druhém místě praví, že by měl mluviti, že by arcikníže Leopold mohl. A kdyby i tak bylo mluveno, v čemž se dokonce nepamatuje, poněvadž o tej designati se tak představilo, že by to k žádné ujmě J. Mti král. nebylo mluveno, nýbrž že by [se] s tou [oj designati řečí J. Mt král. zastávala.

Týž páni původové.

Třetí. Dál se tázali, kdo jest donášel a vyjevoval české rady arciknížeti proti lidu pasovskému. K tomu odpověděl, že jest prvé mluvil o tom artikuli, to že ještě mluví a kdyby jinače mluvil o tom artikuli, že by klamal. Než že ["se" rk.] jest prvé oznámil, že jest z českých pánů žádného tak často u arciknížete nevídal krom pana Slavatu a pana Smečanskýho, proto že by chtěl juramentum ["jurandam" rk. credulitatis učiniti, že by snad oni to učiniti museli. Tu se přítel pana Slavaty ohlásil, věděl-li jest, kdy sou jaké rady zavřeli, že sou své zdání J. Mti cís. v spisích i oustně učinili neb přednesli J. Mti cís. a J. Mt cís. že jest je ráčil posílati k arciknížeti a arcikníže že jest na ně suplikoval a tak že ne od Čechův, než jiným způsobem se toho ráčil dovídati. Odpověděl na to, že on o tom neví, nebo že v žádných tejnejch radách nebýval; může to býti, ale on že neví skrze koho a co. Zase od přítele pana Slavaty otázka: "A tak tehdy Tennogl scientifice vědomě nemůže mluviti, aby pan Slavata a Smečanský měli ty rady české vyjevovati". Na to Tennogl odpověděl, že toho nemůže mluviti, než odvolává se na to juramentum credulitatis a na to všecko, co jest [při] confrontati mluvil.

Týž páni původové.

Čtvrté. Otázal, poněvadž jest se při tom vpádu lidu pasovského na Malý Straně z domův na lid českej střílelo, házelo a lilo, ví-li o tom, kdo a odkud jest se to činilo? Odpověděl, o tom že tak málo ví jako o času své smrti a na tom že chce umříti, že o tom nic neví. Než páni nejvyšší ouředlníci a Hegemiler že mu mohou to svědomí dáti, že jest z počátku proti tomu byl, že chce rád umříti, ví, že má umříti, toliko za to že prosí, aby mohl některý den, dva neb tři před tím o tom zvěděti, asi na dvě hodiny za jeden den kněze míti a duši svou opatřiti a kšaft svůj spraviti. Života na tomto světě sobě nežádá, toliko aby mohl ženu a dítky opatřiti a na tom že chce umříti, co jest ty dva dni vyznal. Čehož ["Čechy" rk.] za poznamenání žádali jsou páni obeslaní.

Týž páni původové.

Páté. Dále se ho ptal, taky-li jest v Starém městě se co toho díti mělo, aby se z domův střílelo, házelo a bilo na lid českej a na koho jest se ten lid pasovský ubezpečil? Na to odpověděl, že z počátku o tom vpádu nic nevěděl; o tom ["a tom" rk.], mělo-li jest se co v Starém městě dáti, také že nic nevěděl, až posléze, když mu Ubesco ze strany Hejdeliusa oznámo val. Hejdelius se ohlásil, že mu Ubesco nic nepověděl, jestli že to Ubesco pravil, tehdy že jest klamal, nebo že jest on se vždycky štítil toho Ubesky a nebyl s ním nikdá v žádném dobrém srozumění, o čemž Tennqgl dobře ví. Tennogl oznámil mu, že mu to Ubesco, pravil, jakž Bůh Bohem jest, než on Tennogl a Hejdelius že sou sobě nikdá tak mnoho nevěřili a neslyšel od něho nic. Zase Hejdelius, že také jak Bůh Bohem jest, jemu Ubesco nic nepravil a kdyby byl o tom vpádu co věděl, že by byl před arciknížetem na kolena padl a pro Boha prosil, aby takového vpádu nedopouštěl. Na to Tennogl oznámil, že od Hejdeliusa nic neslyšel a že o něm nic neví zlého.

Tu, souce Tennogl od pana purkrabího napomenut, aby pravdy nezatajoval, nýbrž věrnou pravdu, jak samo v sobě jest, oznámil, je z žebříku stržen, tažen a pálen, v kterémžto trápení pravil, že na tom živ i mrtev býti chce, co jest tyto dva dni poslední pravil, že to ve všech punktách všecko věrná pravda jest, doloživše, že on mezi těmi, kteří v těch radách bejvali, jest nejnevinější a nejnešťastnější, ale že jest lépe, že zde trpí, nežli potom na onom světě a toto neštěstí že nesnáší tak mnoho pro tento jako pro jiné své hříchy. Jsouce pak vždy ještě napomínán, aby pravdy žádný nezatajoval, aby pověděl, kterak jest mínil o tej přísaze juramentum scientificum, tak-li že o tom ví, že jest se to vskutku stalo a dalo, čili že jest mínil juramentum credulitatis, že toliko o tom věří? Na to dal odpověď, že jest nemínil než juramentum credulitatis, že on o tom věří a v poslední hodinu při své smrti taky že jináčeji povědíti nebude moci nežli tak o též přísaze, že jest tomu věřil. A když jiného nic na činěná sobě předložení neoznamoval, podle uznání jich Mtí pánův komisařův a pánův rad soudu nejvyššího purkrabství pražského jest se mu polehčení stalo.

Tu on žádal, aby mu propůjčen byl prokurátor ["prokorátor" rk.] a písař, aby kšaft svůj a pořízení o statečku svém, manželce a dítkách mohl učiniti, nebo že má nemálo za J. Mtí cís., arciknížetem Leopoldem i jinde a že by chtěl troje psaní učiniti, J. Mti cís. jedno, J. Mti král. druhý a arciknížeti třetí.

Potom páni obeslaní žádali za upuštění od téhož obeslání, táhnouce se na předešlé příklady, žádajíce, aby jich Mti páni ráčili pamatovati na budoucí potomky pro budoucí příklad a zřízení zemské, nebo že se jich Mtem jak v předešlé tak i v této příčině k laskavému opatření poručena činí; připovídají, že se chtějí jich Mtem všelikterak odsluhovati a vším dobrým odměňovati.

Potom pan Hannibal osobně se ozval, že jak v této příčině jest nikdá proti J. Mti král. (a) království tomuto slavnému nebyl, neradil, tak že napotom šlépějí a příkladem otce svého vždycky království tomuto chce k dobrému a užitečnému raditi, jich Mtem vždycky poslušně, věrně až do smrti své sloužiti a s pány Čechy jakožto oud království tohoto živ i mrtev býti, žádajíc, aby jich Mti jeho manželku a dítky jeho ráčili sobě milostivě a laskavě poručena míti.

Podobně také pan Hegemiler i Hejdelius žádali, aby jich Mti ráčili je v svém milostivém, laskavém opatření míti.

Léta 1611 v úterý po památce svatých Filipa a Jakuba, apoštolův božích, pan purkrabie hradu Pražského při ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského v přítomnosti jich Mti pánův komisařův a pánův rad soudu nejvyššího purkrabství Pražského urozeným pánům pánům Vilémovi Slavatovi z Chlumu, z Košumberka, na Stráži, Hradci, Telči a Karlštejně, J. Mti cís. radě, komorníku a purkrabí karlštejnskýmu a panu Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, na Smečně a Vokoři, J. Mti cís. radě, komorníku a dvoru J. Mti maršálku, obeslaným pánům, oznámil, jakož páni od ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského na vyznání France Tennogle, na hrad Pražský k nejvyšší popravě podaného, podle vyměření zemského obeslání byli, jakž též obeslání, jehož datum na hradě Pražském v sobotu den památný sv. Jiří rytíře léta 1611 plněji svědčí a jako ctní, poctiví a šlechetní páni, po poctivosti své stoje, na tři obeslání se postavili, i poněvadž se jest to patrně vyhledalo a našlo, že týž Franc Tennogl, co jest tak na svrchu psané pány obeslané pravil, že o tom v jistotě nevěděl a neví, než toliko, že se domníval a věřil, dokládajíc, že o páních nic zlého neví, aby ho pán Bůh toho uchovati ráčil a že pány oba dva za dobré a poctivé pány má a tak že zcela a zouplna odvolal, protož pan purkrabie hradu Pražského z uvážení se pány komisaři a pány radami soudu nejvyššího purkrabství Pražského je pány obeslané podle vyměření zřízení zemského z takových obeslání na ně vyšlých zcela a zouplna propouští.