Pokračování diaria pražského městského archivu: Chaos rerum memorabilium rk. 323, fol. 446.

Ve čtvrtek předně pan Pavel Šindl [V německých pramenech se nazývá Paul Schindler.] kterýž byl vypraven do Říše k některým kurfirštům a knížatům říšským, ten učinil relací, a bylo přečteno psaní od pfalcgraběte, v kderémž se zakazuje pánům stavům a tomuto království, i také oustně poručil panu Šindlovi oznámiti, že všelijak chce pomáhati toto království chrániti, a kdyby nětco slyšel o tomto království že by se v Říši kovati chtělo, ihned to pánům stavům v známost uvésti. Na druhou stranu že též při pánech sta vích ráčí vyhledávati a že jim všelijakým dobrým přátelstvím a sousedstvím jest nakloněn. Po přečtení a učinění relací bylo jest panu Šindlovi oznámeno, aby to oustní vzkázání v spis uvedl, že se zase pfalcgraběti dá psaná odpověď, potomně aby bylo J. Mti král. v známost uvedeno.

Item čtena jsou jiná psaní jako od kurfiršta Saského nehrubě příjemné, v kderémž mnoho vypisuje, jak by stavové měli procedirovati z strany těch některých [Za slovem "některých" následuje v rk. slovo, jež lze čísti "psoniuv" a jež nedá smyslu.] německých rad [Viz list kurfirsta Saského ze dne 12. dubna o č. 41.]. Item troje psaní od Bavorského knížete, v prvním obšírně vypisuje z strany těch klášterův vybitých a pomordování mnichův, žádajíce, aby stavové ty osoby, kteří sou toho příčina, ztrestati dali. [Srovn. č. 576 a 583 předcházejícího svazku; srovn. též Bodeniovu zprávu ze dne 11. dubna o č. 26, kde stavové ústně reagují na zakročení vévody Bavorského ve věci Františkánů.] O čemž také pánům novoměstským jest poručeno, poněvadž některé osoby před rukama mají, aby ztrestány byly. V druhém přimlouvá se za Hanybala, jakožto J. Mti cís. tejnou radu a věrného služebníka, aby byl z vězení propuštěn, v třetím též za Welsera, jak vzat s Hegemyllerem, aby též byl propuštěn. [Srovn. č. 41. Za Welsera přimlouval se vévoda Bavorský listem 11. dubna poslaným králi Matyáši, za Hannewalda listem 12. dubna poslaným českým stavům.] Sneseno, aby ta všeckna psaní králi byly předneseny a s vědomím J. Mti král. odpověď dána byla.

Mezitím pan Václav Chynský spis jakýsi přečetl, jehož mu obec odvedla, v němž opěti včerejší své zdání obšírně vypisují, jak by mělo býti s Tennaglem zacházeno a s těmi osobami, na kteréž vyznal, vždy k tomu směřujíc, poněvadž generální sněm jest víceji nežli soud zemský, aby jisté osoby byly nařízeny k řízení těch věcí, kteří by obeslali ty osoby [Patrně jim šlo především o obeslání Martinice a Slavaty.] i také to uvážili, poněvadž sou se proti celému království v takových zlých věcech potřebovati daly.

Pan sudí nejvyšší [Adam ml. z Valdštejna.] byl zhůru a že snad on jest v domnění, že jest na onen čas omluvu svou učinil, proč nechtěl toho dyrektorství [Totiž direktorství sněmu; srvn. č. 37.] na sebe přijíti, a že s těmi věcmi nechce jmíti nic činiti, aby sobě volili jiný osoby. Někteří, aby hlasy šly vůkol, přiznají-li se všickni k tomu, pan Chynský, že jest mu to obec poručila přednášeti, že se k tomu přiznají. Pan sudí zase na pana Viléma Konecchlumského, že on největší toho příčina jest a že mu to musí někdy spominouti, že jest mu k tomu žádné příčiny nedal.

V tom pan hrabě z Turnu též sobě vysoce stěžoval do něho pana Konecchlumského, že proti pánu též druhý stav nasazuje, aby vedle něho stáli proti panu hraběti, ježto že jest pán příliš dobrý k tomu, aby to déle snášeti měl, že jest pod sebou měl knížata, jimž vládl a rozkazoval a že nedá na sebe žádnému broukati; a velmi horlivě oba dva páni sobě do něho stěžovali.

Pan Konecchlumský ten zase, že žádnému z Jich Mti k tomu příčiny nedával, nežli co jest posavad činil a při tomto jednání přednášel, že jest to s vólí a vědomím i také povolením, uvážením a poručením pánův stavův z obce činíval a že jest té naděje, že se k tomu všickni přiznají. Nota. Nechtěl se žádný přiznati. Mezi jiným pan Chynský se ohlásil opěti, že on sám od osoby svý nic před sebe nevzal, nežli, že by [si] přál, aby někoho čert vzal, který nětco z oust svých vypouští a rozpráví a potom se k tomu přiznati nechce. I nechtěl žádný proti prvnímu hlasu čeleti; obávati se nějakého zkyselení mezi těmi osobami. Pane Bože, rač to sám spokojiti.