|
123. |
V Drážďanech, 19. dubna 1611. |
Brömser kurfistovi Mohučskénm: Měl teprve včera slyšení u kurfirsta [Saského], jež se týkalo jeho žádosti [o svolání sjezdu kurfirstů]. Včera večer byl narychlo povolán do tajné rady, kde byl kurfirst i vévoda Jan Jiří; tam mu bylo oznámeno, že kurfirst na žádost uvedenou odpovídá tak, že kurfirst Mohučský bude spokojen. [Srovn. list kurfirsta Saského kurfirstu Mohučskému ze dne 18. dubna o č. 111.] Dále mu pravili, že právě se přihlásil jakýsi šlechtic s tajným pověřením císaře Rudolfa a jeho vlastnoručním listem. [Kristof Pflug; srovn. č. 622 předcházejícího svazku, pamětní spis tohoto vyslance, přednesený kurfirstovi 16. dubna a podle svého vzniku zařaděný k 8. dubnu.] Císař je prý jako zajatec, jeho radové a písaři jsou od něho vzdáleni, i tento šlechtic dostal instrukci jen v největší tajnosti; ani nebude přijat jakožto vyslanec, aby se tím císaři neodňala možnost obrátiti se budoucně na kurfirsta Saského. Kurfirst po tomto sdělení musí prý vypravit žádaně poselství do Prahy a mini, že by se k němu měl připojiti Brömser a žádá ho za to; jeho námitky byly marný, kurfirst i jeho bratr tak naléhali, že povolil; bude tedy musiti býti budoucí pondělí [T. j. 25. dubna.] zase "in dem leidigen Prag"; Schönberg a Gerstenberg jdou sebou. Kdyby se to protáhlo, prosí, aby byl vystřídán jinou osobou. Přikládá císařovy stížnosti [Při tomto listu chybí, jak již Chroust poznamenává. Jejich text, vydaný ostatně již Hurterem, Gesch. Kaiser Ferdinands II., sv. VI., st. 687 - 689 bez udání pramene, je v témž archivu: Bd. 103 c. n. 49, fol. 171 - 174 jakožto příloha k výtahu z jiného listu Bròmserova kurfirstovi z téhož dne (tamže: fol. 169 - 170).
V listu tom píše kurfirstovi Mohučskému. jak se mu podařilo v důvěrnosti si přečísti císařovy stížnosti tajně poslané Sasku a jak si z nich rychle vytáhl hlavní body, které sub. nris 1 a 2 přikládá. Dále tam píše zase o poselství rheingraja (Dauna), který prý přibyl před dvěma dny z Prahy s rozličnými punkty krále Matyáše. Brömserovi se podařilo je získati a také je posílá. Konečně opětně píše o výtahu vlašského psaní, který dostal od tajného vyslance císařova. Příloha sub. nro! rozdělena je na 18 bodů, v než císař shrnul kurfirstu Saskému své žaloby na české stavy po odtažení pasovského vojska: 1. Otevřeli násilím a těžkými kusy brány na Hradčanech za hrozeb a spíláni, 2. císaře dali pod stráž jako zločince jeho úhlavnímu nepříteli Herbersteinovi s nepřátelským válečným lidem, 3. jeho vyslance k duchovním kurfirstům a jiným stavům v říši zadrželi, 4. tajné a říšské dvorské rady zatkli, 5. dávají je vyslýchati nejen ve věcech českých, nýbrž i říšských, 6. proti císaři zahájili kriminální a inkvisiční proces, v němž 7. užili mnohé zlé lsti a v němž 8. chtějí býti soudcem a žalobcem zároveň, 9. císařské kurýry zadrželi, listy jim otevřeli, četli a jich užili k pobuřování lidu, 10. válečný lid, který při sahal císaři a české koruně, přiměli k nové přísaze jen stavům, 11. plukovníky, kteří pamatovali na svou povinnost, sesadili a tak 12. dali německému národu "so treu und glaubens halben vor andern nationen jederzeit ge rühmt worden" špatný přiklad trestu za věrnost a odměny za pronevěru, 13. přinutili krále Uherského proti jeho slibu a vůli, aby táhl do Čech, 14. nespokojují se s tím, že císař dobrovolně korunu českou nabídl bratrovi, nýbrž chtějí císaře způsobem pro něho i pro říši ponižujícím svrhnouti, 15. pak jej připraviti o císařskou korunu, 16. zmocniti se jeho pokladů a jej učiniti bezmocným, 17. neohlížejí se při tom na říši a její stavy a nejméně na kurfirsta Saského, jakožto císařova přítele, 18. hrozí vpádem do říše, kdyby se jim chtělo opříti a udržeti císaře u vlády v Čechách; také jiné věci a jejich zlé jednání nelze jim trpěti, tak mezi jiným císaři i procházky zabraňují a vchod do zahrady uzavřeli.
V příloze sub nro 2 ohrazuje se císař proti pomluvám Čechů, kteří na něho chtěji u kurfirstu, knížat a stavů říšských uvaliti podezřeni, že pasovským vpádem do Prahy měly býti potlačeny náboženství a mír a umenšena nebo zničena privilegia České koruny a kteří žalují na jeho vládu a nechtějí děle pod ní zůstati. Tím prý Čechové chtějí jen zakrýti své zlé jednání a svou touhu změniti vládu "und sich, ob schon nicht mit Worten, doch in der tat selbst uber den könig zu seczen und mit demselben gleich als mit einem ministro und officiai ihres gefallens umbzugehen". Tuto snahu prý chovali již dávno tajně, jak ukázali před půl třetím rokem, když král (Matyáš] přitáhl před Prahu; nyní tak propukla, že maska, kterou chtěli svět klamati, je stržena, tak velice a jak často se císař stavěl proti osnovatelům piklů, kteří se opovážili "aus monarchischer ambition",
světský i náboženský mír v říši rušiti, je prý kurfirstů [Saskému] známo; tíž osnovatelé to byli, kteří krále Uherského poštvali proti císaři a císaře uvedli do této bídy. Pokud jde o špatnou vládu, z niž ho stavové viní, míní císař Rudolf, že nemohou býti najednou žalobcem a soudcem, zvláště jakožto poddaní a že nemají práva z důvodů rozumových, z vůle zakladatele a ochránce vysoké vrchnosti Boha a podle blahodárných práv po své libosti krále dosazovati a sesazovati, což by pro nábožné vrchnosti mělo škodlivé následky, poněvadž mezi poddanými není nikdy nedostatek nepokojných hlav, které by tohoto přikladu nezneužily. Protože jednání českých stavuje "ganz unchristlich, machiabellisch, barbarisch und aller hohen obrigkeit zum höchsten nachteilig und alles ihr an- und vorgeben ein bioser scheinpraetext und schandteckel ihrer unbefugten handlung", žádá císař kurfirsta [Saského] ve své největší nouzi, aby ho neopouštěl a přispěl mu radou a pomocí. Srovn. Jenšovský. Politika kurfiřta Saského st. 57.
V příloze sub nro 3 (v témž archivu o téže signatuře: fol. 175 - 176) jsou tyto punkty krále Matyáše, které přinesl jeho vyslanec rheingraf [Daun]:
1. Král byl řádně povolán českými stavy, 2. byl s velkou slávou přijat, ubytován costfrei a žádán o pomoc; 3. do ničeho se dosud nevkládal, "oder aber die stende zum geringsten bewegt", nýbrž čeká na sněm. 4. Stavové jednají s císařem o změnu vlády, pod níž už nechtějí zůstati; "das wird die traetation des landtags mit sich pringen". 5. Císař se chtěl s králem dohodnouti ústně, protože je to však pro roztrpčenost mysli nebezpečné a jednání s císařem je věcí stavů, zůstane to na sněmu. 6. Poněvadž král chce hájiti království Uherského proti Turkům a pojistiti jiné své země a timi říši Římskou, neustane dokud nebude nezávislým na slově, pečeti a písmu císařovu "weil dieselben nicht wollen gehalten werden", aby zlí lidé, kteří císaře zavedli a tím zem a lidi přivedli k zkáze, nemohli tak dále činiti. 7. Král dal zatknouti některé osoby, které mu z rozkazu ukládaly o život a dá zatknouti ještě jiné, "sonderlich von den Zauberern". 8. Mnozí chtějí "aus unbegründeten mitleiden oder passion und interesse under dem schein ihr kais. Mt und des löblichen hauses Österreichs authoritet zu erhalten" zabrániti této králově deformaci a inspekcia král žádá kurfirsta, aby nevěřil jejich nesprávným informacím. 9. Rheingraf má se snažiti, aby získal myslí radů a služebníků kurfirsta Saského; 10. neméně má získati kurfirstova bratra. 11. Co rheingraf vyřídí, má králi důkladně písemně referovati a připojiti své dobrozdání.]. Před dvěma dny přibyl sem z Prahy rheingraf [Oto Filip wildgraf v Daunu a rheingraf v Steinu, komorník a plukovník krále Matyáše.] s poselstvím krále Matyáše, avšak má obavy je odevzdati vida náladu nepříznivou. Brömser mluvil dnes také s císařským vyslancem a dostal od něho přiložený italský výtah [Podle Chroustova tvrzení je to první část Instrukce pro Pfluga (srovn. č. 622 předcházejícího svazku).]. Právě teď dostává Brömser resoluci kurfirstovu na svou žádost týkající se sjezdu kurfirstů [atd. o věcech říšských]. "Datum Dresden den 9./19. Aprilis a. 1611."
Podle orig. státního archivu ve Vídni: Erzkanzlerarchiv, Reichstagsakten Bd. 104, n. 4 zkráceně vydal Chroust v Briefe u. Akten IX. st. 366 - 369, č. 149.