Žerotín Stittenovi: Je velmi nerad, že Stitten nebyl vypraven s ostatními vyslanými [T. j. s vyslanými knížat a stavů slezských k sněmu.] do Prahy, chce se s nimi seznámiti, a poněkud důvěrněji s dr. Henscherem [Dr. Krištof Henscher, syndikus vratislavský.], jemuž dal Stitten návod v těchto věcech. Posílá císařovu proposici k sněmu "dan weil der Behmen proposition, in der viel abstrusa gesteckt, nicht allerdings gefallen, ist dem könig geraten worden, die Behmen darvon abzuehalten und dargegen an den keiser zue treiben, er solte lieber mit ehren die Sachen an die Behmen selbst anbringen, als cum periculo evidenti certae infamiae von ihnen darzue gezwungen werden; das ist nun beiderseits geschehen und seind beide teil solches gutwillig eingangen"; Čechové nebyli spokojeni s proposici a žádali, aby byla opravena a poslední bod [Totiž artikule, které si císař na konci proposice vyhradil; srovn. č. 40.] vysvětlen. Korunování [Matyášovo] je jisté a Moravané budou hleděti, aby se s Čechy srovnali "und werden die Schlesier wollen, kan ihnen auch mit dergleichen mittl geholfen werden, was sie aber viel auf ihr recht zue der wähl [T. j. nárok Slezanů účastniti se volby Českého krále opírající se především o listinu Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 (orig. se zlatou bullou v korunním archivu), kterou Karel potvrdil privilegium Fridricha II. z 1212 a dodal, že právo volby (ovšem v případě vymření rodu) má připadnouti "ad prelatos, duces, principes, barones, nobiles et communitatem regni prefati et pertinentiarum eiusdem". Viz Kalousek, České státní právo, 2. vyd. v Praze 1898, st. 171 - 172.] auf dissmal dringen werden, darf es noch ein zimlichs spiel geben, dan der keiser, in omnes occasiones intentus, lest kein momentum fürubergehen, das er nicht practicire, und wurd ihm mit einem solchen zwispalt zwischen den ländern am meisten geholfen". S budějovickým lidem [T. j. s pasovským vojskem ležícím v Budějovicích a okolí.] se tajně vyjednává "mehr mit des königs connivenz als entlichem willen"; král se dá vésti, u dvora jde už jen o souhlas Čechů, jichž část se chce pustiti do obléhání ("labyrint"); Žerotín dříve také na to pomýšlel, ale ustoupil od toho pro velké obtíže; s vojáky není rozpaků, ale běží o Althana; "weil aber die impotentia disseits gross, wird man müssen aus der not ein tugend machen". Pokud jde o císaře, nejvíce jim dá práce [otázka] jeho budoucí residence, podle Žerotínova mínění měla by se věc rychle rozhodnouti a hleděti více na bezpečnost než na řeči jiných; obává se nerozhodnosti. Dále se zmiňuje mezi jiným o sňatku Matyášově, který pokládá za báchorku "er heüret nicht ausser seiner religion und wie ich vermein ausser seines haus"; brzy se o tom uslyší více. "Dass er den bischof Glösel also commendirt, tuet er recht, er wird damit desto mehr wilkommen sein und sich selbst in desto bessere reputation bringen; hie wollen ihm aber die Behmen das lob nicht geben, wie er es neulich gegen dem graven von Hoditz [Hrabě Jiří Hodický, nejvyšší vachmistr ve vojsku krále Matyáše.] geant hat" [Čechové nedůvěřovali Khleslovi a obávali se jeho vlivu na krále; viz např. č. 98, zprávu nuncia biskupa Melfského, také z 18. dubna a j.]. Mezi císařem a králem není dosud smír a je málo příčin k němu podle výpovědi zatčených; Hannewald a Hegenmüller jsou ještě zatčenu Tengnagla měl v rukou kat "hat viel gesungen". Slezští vyslanci jsou očekáváni ve čtvrtek, Lužičané jsou už zde. Přiložený list posílá král J. knížecí Mti [T. j. Jiřímu markrabí Braniborskému, vévodovi Krnovskému; Hartvik ze Stittenu byl braniborským tajným radou a zemským hejtmanem ve vévodství Krnovském.]. Incipit: "Sehr ungerne". Datum: Prag den 18. April 1611.