Vévoda Brunšvický kurfirstovi Saskému: Z listu jeho [Viz č. 50, list kurfirstův ze dne 12. dubna.] s radostí poznal, že se chce ujmouti císaře; psaní jeho stavům českým [Viz č. 41 z téhož data.] málo pomůže, "weil leider der gemeine pobl mitregirt"; císař musel sněm svolati, jak si stavové přáli, protože hrozili, že tak učiní o své újmě; císař má stráže i na chodbách a byl jednou ohrožován namířením muškety; vyšetřováním zatčených služebníků má býti císař utlačován a u celého světa v nenávist uváděn; je mu ho velmi líto a nemůže mu pomoci, neboť, jak slyšel od jednoho vznešeného Čecha, cílem všeho je "diesen frommen alten herrn zu ruiniren, dem konig die hende zu binden und das sie [T. j. čeští stavové.] das regiment selber in henden behalten und in künftiger zeit das haus Osterreich gar uber eine Seiten setzen wollen". Psal králi Matyášovi a napomínal ho [Viz č. 601 předcházejícího svazku, psaní vévody Brunšvického králi Matyášovi ze dne 6. dubna.], ale pozoruje jen tolik "das er's den stenden communiciret und habe dadurch sowol bei dem konige als stenden mich in ein grosses mistrauen gesetzet und grosse ungunst auf den hals geladen", král Matyáš mu dal na to nevlídnou odpověď [Viz č. 619 předcházejícího svazku, list krále Matyáše vévodovi Brunšvickému ze dne 8. dubna.], proti níž se ohradil [Viz č. 620 předcházejícího svazku, odpověď vévodova králi ještě z téhož dne.], načež byl podle přiloženého protokolu obeslán ke králi. [Viz č. 623 předcházejícího svazku, protokol ze dne 9. dubna.] Vévoda Brunšvický pilně usiloval, aby oba bratry [T. j. císaře Rudolfa a krále Matyáše.] pohnul k přátelské rozmluvě "und ob ich wol ihre Mt. dahien bewogen, das sie es ihresteils eingangen weren, so hat es doch bei dein konig vermutlichen au[f]s rat des Kiesels auch der stende nicht erhoben werden können. Welcher gestalt mich auch die bomischen stende fast unbesoner weise beschicken lassen, ich ihnen aber darauf zur antwort geben, das has[t] Tu gleichsfals hierbei sub nro. 5 zu entphangen." [Srovn. č. 21, protokol o jednání českých stavů s vévodou Brunšvickým ze dne 11. dubna a č. 22, protestní list stavů českých vévodovi Brunšvickému z téhož dne.] Císař nemohl dosáhnouti od stavů odložení proposice, stavové hrozili, "das sie alsdan dieselbige zu werk setzen wolten, wie sie den auch ein gross geschmir von acht bogen sollen aufgesetzt haben und darin gleich ihr Mt accusiren wollen, darunder gar grobe ehrenrugige handel zu befinden sein sollen." [Viz č. 20, stížnost českých stavů na císaře Rudolfa ze dne 11. dubna.] Aby tomu zabránil, podal císař proposici a svolil ke korunování, jinak by byli vzali korunu násilím a korunovali na staroměstské radnici krále Matyáše. Na proposici odpověděli rozličnými punkty [Viz č. 51 - 54 a násl.] a chtěli hned odpověď; císař požádal za odložení do soboty [T. j. do 16. dubna.]; "Wie nu der sambstag herankommen und ihr Mt sehr übel aufgewesen und nachdem einige tag dilation begert, hat man doch solches nicht erhalten können, sondern ganz mit ungestumb die resolution gesucht mit Vermeidung, do dieselbige nicht erfolget, sie vor sich nichtdestoweniger vortfaren wolten; weil man dann ihre insolentiam gespuret und sie daher nicht mehr under ihr Mt regiment zu verpleiben sich resolviret, als habe ich neben dem geheimen rate es gewaget und sein zu ihrer Mt ungefordert ins zimmer gangen und die gefahr angemeldet und ihre Mt ersucht, das sie sich gedulden und gestalten sachen nach, wie es die vorige tage abgeredet, resolviren mochte, andern schimpf und inconvenienz zu verhüten; welches dan erhalten worden; und weil sie die designation dem kunig streitig machen und auf eine freie wal gehen wollen, hat die propositio, wie sie es begeret, geendert werden müssen, ihr Mt auch sich auch der übrigen puncten halber resolviret." [Resoluci císařovu ze dne 16. dubna viz v č. 81.] Císař vyhlížel hrozně - "erdfarbig" - pro katarrh a tlučení srdce nemohl mluviti; proposici císařskou dali stavové králi Matyášovi a žádali ho, aby s císařem nejednal bez jejich vědomí; císař se tázal vévody Brunšvického, zda ho neopustí kurfirsti, vévoda ho těšil, jak mohl, a prosí, aby kurfirst Saský, Braniborský a jiní kurfirsti a knížata od něho neodpadli. Incipit: "Ich habe Dein schreiben entphangen." Datum: "Prag den 7./17. Aprilis anno 1611."

Orig. vlastnoruční s přit. pečetí v státním archivu v Drážďanech: Passauer Akten II. Buch 9167 fol. 139 - 142. Vyd. Chroust v Briefe u Akten IX. č. 147, st. 356 - 360.