Kop. v archivu ministerstva vnitra v Praze: Desky zemské M 183, fol. B. 17. List tento má adresu: Jich Mtem... N. N. nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům zemským, J. Mti cís. radám soudu dvorského a komorního, též osobám sněmem k defensi nařízeným, pánům pánům nám milostivým, jich Mtem k brzkému dodání.

Službu svou.... Ačkoliv jsme onehdejší noci správu toho nějakou velmi na spěch učinili, jakým by spůsobem lid ten pasovský k městu našemu přitáhl a tu se položil, [Zpráva ta se nezachovala.] avšak jsouce tehdáž velmi roztržití na mysli, sami téměř nevíme, co jsme a jak psali. Kteréžto psaní naše jestli V. Mtem v tak pilném hned té noci všudy po cestě od nich vartou osazením dodáno, toho věděti ani jaké nejmenší odpovědi dočekati se nemůžeme. Již pak, co by se a jak od toho času s námi dalo, žalostivě Vašim Mtem oznamujeme.

Když se jest témuž lidu té noci, totiž v středu prv jminulou, toho dostati nemohlo, aby i pod slovy lahodnými i pod těžkými pohrůžkami, na vylévání krve naší i na skázu všeho města se vztahujícími, do města vpuštěn byl, a my tu celou noc pracujíce a podle nejvyšší možnosti naší k bránění se přihotovivše, tu hned ráno potom od těch nejvyšších nám nejednou vzkázáno bylo, chceme-li je dobrovolně do města pustiti, čili, aby ho mocně dobyli očekávati, žádajíc na to od nás otevřené odpovědi. Jimžto když toto neb jiné za odpověď dáváno bylo, obzvláštně pak, že jsme se již o to k J. Mti cís. utekli a jisté resolucí očekáváme, žádajíce toliko, aby nám do třetího dne lhůty přáli a co nám koliv poručeno bude, že jich tejna neučiníme. Tu oni jiného nic za odpověď nám dáti nechtěli, jediné, že netoliko tří dní, ale ani tří hodin čekati nechtí, až naposledy pracně při nich to prozbou a přímluvou některých okolních pánův rytířův, v témž obležení s námi zůstávajících, zjednáno bylo, že nám toliko dvou hodin na pomyšlenou popřáli. Za tím pak téhož lidu do tří tisíc aneb snad více s několika kusy válečnými a bořícími těm prvním na pomoc přitáhli, a ti všickni v šiku k dobývání města postaveni byli. Když jsme pak my vždy a vždy odpovědí naší prodlívali, a buď od vašich Mti aneb pánův hejtmanův krajských a okolních pánův sousedův nějaké pomoci očekávali, tu nám množstvíkráte, an jeden posel druhýho stíhal, vzkázáno bylo, poněvadž již vidí, že jich dobrovolně do města pustiti a při životech sebe, manželek a dítek našich zachovati nechceme, že nám na konec oznamují, že ihned města šturmem, dobývati a naprosto ani psa v něm po dobytí živiti nechtějí, jakož pak již proti bráně dva kusy střelby dosti veliké postavili a lid ten až k samé bráně spořádali, jsouce nás dobývati hotovi. Tu my zarmouceni v tak hrozném a již přítomném nebezpečenství postaveni, nemajíce odnikud žádné naděje retuňku ani rady, k tomu vidouce lid obecní nezkušený a k bránění neshotovený, od starých i mladých žalostivé naříkání, žen i dítek malých plačtivé kvílení, v městě pak ode všech věcí nedostatek znamenitý, co jsme lidé bídní a vší lidské pomoci zbavení činiti jměli? Brány jsme okolo 22. hodiny otevříti a týž lid do města pustiti musili. Ten jak hospodařiti počíná, pro bolest srdce psáti neumíme. Ačkoliv pak nejvyšší nad týmž lidem pan Ramee nám psaní učinil, že toliko 300 téhož lidu pěšího u nás zůstávati bude, však nyní jinak se nachází, nebo samí forýři správu dávají, že ho v samém městě přes sedm set zůstává a koní drahný počet. Po vesnicích pak našich jízdného lidu mnoho praporcův se zlozírovalo a ti všickni hojnost všech věcí, od vína i jiných potrav, od nás i lidí našich žádají; že, když se jim dosti pro nemožnost státi nemůže, tu jiného bijí, sekají, vyhánějí, hrozí, aneb nevíme, co nečiní; lidé poddaní nemajíce jich čím živiti, kam který ví, ode všeho utíkat musejí, čehož svrchovanému pánu Bohu na to bezpráví se dívajícímu žalováno buď.

Nepřestává pak týž lid na tom, co v Budějovicích a zde provedl, ale jakž jsme tomu z kundšaftů vyrozuměli, již této noci město Tejn opanoval, odtud do Vodňan, do Prachatic na Písek a snad i do Pelhřimova obrátiti se chystá, avšak vždy po sobě silné varty zanechává. Správa nás také jistá dochází, že neprodleně i na grunty a panství J. Mti. pana purkrabího nejvyššího se položiti a je opanovati míní a tak snadně v krátkém čase všecka města sobě podmaní. An i tomu jsme srozuměli, že mimo ten první lid jízdní i pěší, týž pan Ramee ještě 500 rejtarův k nám do města dáti, a jestli maštalí moci míti nebude - jakož možné není - v domích i v světnicích, kteréž při zemi jsou, postaviti je dáti chce, což jestliže se stane - jakož v jistotě víme, že na tom jest - běda nám běda, nelze než aneb město opustiti a s prázdnými rukami od něho odjíti aneb každodenně smrti a bídného nás a hůře nežli hovadského v zemi pokojné pod residencí J. Mti cis pod řádem a právem s manželkami a dítkami našimi zamordování očekávati, nebo na nejvyšší mluvě do týhodne toho lidu a tak mnoho koní vychovati a zdržeti nám možné není. Co když jim nebude dát co jísti ani koním jich? Co, prosíme, s zarmoucenými námi počínati budou? Zžel se zžel, o Bože, tvé milosti té křivdy.

Jeden lid nepřátelský v městě a okolo města leží a od jiné strany jiného očekáváme. Strachují se oni příjezdu lidu krále Mathyáše, a za příčinou tou, jakž někteří přední z nich i v tom se před námi otevřeli, zde se zavříti a do stracení hrdel svých brániti se chtějí a protož tak vůkol i vnitř město silně osazují. Přijde-li k tomu - čehož Bože ostříci rač - tehdy my jako zdi uprostřed dvojích nepřátel zůstávati a z obojí strany smrti na se čekati musíme. O Bože, viz soužení naše, popatř a spomoz.

Pročež Vašich Mti pro Boha, spravedlnost a poslední budoucí veřejný soud jeho prosíme, že nad námi lidmi zarmoucenými a v tak těžké bídě postavenými lítost křesťanskou jmíti a to při J. Mti cís. objednati ráčíte, aby J. Mi cís. mocí svou královskou a císařskou to při témž panu Ramee naříditi ráčil, aby takový smíšený národ od nás pokojně ihned odtáhl a někam ven z země se odebral, tak abychom ještě pod ochranou J. Mti v pokoji zůstávati pánu Bohu sloužiti a toho veřejného již přítomného soudu božího čekati a spolu všickni volených božích přijíti a dostati se mohli. V čem se J. Mti cís. a V. Mtem poníženě poručené činíme.

Datum pospěšně v zarmouceném městě Táboře v pátek po Hromnicích, léta etc. 1611.