196. V Praze 11. března 1606.
Zápis o schůzi královské rady, kterak opatřiti peníze, potřebné k postavení zemské hotovosti a k zaplacení doslouživšího námezdného vojska, které hrozí vpáĚem do země.
Orig. zápis v archivu ministerstva vnitra v Praze zn. L 38 subnumero 30 ,Ratsprotokoll 1605-1608' pag. 108 n.
17. martii.
Pan hofmistr nejvyšší na tripliku sněmovní: Tak, jak sem začal mluviti, že jest J. Mti artykul podán, jak by chtěli nařízení učiniti a strany veřejnosti [obecný sněm r. 1606, ukončený za pět dní po tomto zasedání královské rady, schválil "výpravu lidu válečného z tohoto království" jen suspensivně, totiž "když by tak něco nenadálého a nebezpečného na toto království a země k němu přináležející, přišlo" o ustanovil, aby v takovém případě mohla rozhodnouti sama širší rada královská v uváženi s 3. Mti králem a zvolil po dvou pánech a dvou rytířích z každého kraje, kteří by k tomuto rozhodování musili být povoláni (SČ. XII. str. 207)], že to přečítati ráčí, že jest J. Mti z čeho děkovati, než jaké rozmyšlení v tom J. Mt cís. jmíti ráčí, že tomu z toho spisu od pana presidenta podaného vyrozuměti jest. Ale že jest dobře na všeckny strany se ohlédnouti a co by z toho pojíti mohlo a že by to mohlo do sněmu vloženo bejti. Ale obávati se jest, aby k tomu nepřišlo, abychom hotovostí nemohli [!]. Že jest tu zrozen, že nelituje s J. Mtí a Jich Mtmi hrdla a všeho se odvážiti. - Nepřátelům zlatí mosty; že se udělati může, aby ujeli. Ráčí Jeho Mt žádati, aby z každého poddaného z vlastního měšce a každej poddanej sám za sebe tolikéž půl kopy od sebe dal, svoleno bylo. Proti tomu se ráčí J. Mt zakazovati, že jich více do zemí pustiti neráčí
[v posledních dnech byla již ohrožena přímo Praha. Teufelův jezdecký pluk (srv. pozn. 2. č. 87) položil se na brandýském panství a kolem Prahy tropila výtržnosti a pleny jízda vévody Oldřicha Holštýnského. Hornosaský pluk Holštýnův byl zmustrován někdy po 5. říjnu 1605, na bojišti nebyl tedy již k užitku, ale nyní domáhal s°. velmi rázně dlužného žoldu. Zprávy, že Teufel se položil se svou jízdou v Brandýse a okolí, se prý císař polekal více než loni zprávy o pádu Ostřehoma. Zavolal Teufela k audienci, ale přeložení pluku nedocílí. Svěřil mu pouze v osobní ochranu svoji jelení honitbu. (Ferreri kord. Borghese, Meyer str. 695). V posledních týdnech hrozil násilnostmi i pěší pluk Vuéma Vratislava, který byl najat teprve podle usnesení třetího sněmu r. 1605 ke dni 25. října m. r. na tři měsíce (srv. SČ. XI. 1. s. 339). O jeho uspokojení jednala královská rada již ve schůzi 28. února (AMV L 38 sub. 30. fol. 100)]. Lépe ji jest kopu dáti, nežli [o] všeckno přijíti a hrdlo ztratiti. Není při nich žádného milosrdenství. Není se čím brániti, málo sem z Moravy zase přenesli zbraní, sluší toho dobře šetřiti. Raději svý ozdoby by dal, nežli by k tomu přijíti mělo. - Stalo se svolení, tak jest, ale o těchto hostech se nevědělo; déle-li se nachází v zemi, kde hůře? Hledíc na všeckny circumstancí, sluší se ohledati a jest se obávati, aJby poddaní k nim nepřistoupili [z nunciovy zprávy z 19. března, citované již v 2. pozn., jest patrno, že se jednalo o vyzbrojení sedláků, by se sami mohli vojákům brániti, ale návrh byl uznán za nebezpečný a bylo od něho upuštěno]. Nenachází jiné cesty, než aby v této těžkosti J. Mti pomohli. Uvoluje se sám po tolaru z každého poddaného dávati, jestliže jiní dadí.
Nejvyšší komorník: Ze také poslouchal, co jest z spisu jistého poručení J. Mti přečísti, přečteno. Co se dotejče snesení proti tomu lidu vojenskému, poněvadž J. Mt ráčí k tomu přistupovati, to má svěj místo. Jakou ráčí jmíti k stavům důvěrnost, tomu také že jest z toho spisu vyrozuměno. K spokojení pak této věci a vybytí lidu z království tohoto, ráčí žádati po půl kopě z každého poddaného a poddanej z půl kopy etc. Ze ráčí chtíti vždycky rád učiniti, co jemu nejvejš možné, než na to mysliti, aby chudí lidé také mohli s to bejti. Item nyní znamenitou stížnost z strany Vratislava a škod od lidu jeho učiněných, na poddaný těžko bude co svolovati. Na obilí jest také nemálo vloženo, berně přijde dáti na sedláčka do tří kop, jak nyní obilí platí, výše jest uvedeno. Kterým se škoda stala, těm bude s velikou obtížností. Jest tak, že každej raději dá statek než hrdlo a tolar nežli všeckno jmění, však tuto náleží o rovnosti mluviti; v horách není těch užitkův. které sou v kraji, protož šetříce toho, aby chudým lidem ublíženo nebylo, raděj dejme to vše z svých měšcův.
Pan sudí nejvyšší: Ze ráčil vypozorovati, jakých pomocí J. Mt ráčí vyhledávati a jaký nebezpečí nastává a již před rukami jest i také v čem se J. Mt zase stavům zakázati ráčí. Ze jest slušné J. Mti z toho poděkovati..., aby se lidu neukládalo, ale z vlastních měšcův.
Pan z Švamberka: ale J. Mti a vlasti hrdlem
i statkem povinen jest, že jim nic scházeti nemá a ačkoliv o poddaných nemožnosti ví a sám také dlužen jest, však že se také snáší, aby z vlastního měšce ten tolar dán byl.
Pan Slavata: Ze i poddaní raději dají díl statečku, nežli všeckno všudy aby jim pobráno bejti mělo; ač dlužen k tomu, že přistupuje.
Pán z Ústí: z vlastního měšce bude moc
těžké, aby také poddaní půl kopy dávali,
z Donína: Aby poddaní byli již ušetřeni.
Pan Švihovský: Z vlastních měšců.
Štěpán z Šternberka: Z vlastních měšců a rychle.
Nejvyšší písař
[Jan z Klenového a z Janovic]: Aby poddaní v to potahováni nebyli.
Pán i soudci nejvyšší: Aby chudých lidí v tom bylo ušetřeno [náklady na zemskou hotovost i na "zaplacení dluhů lidu válečnému do markrabství Moravského vypravenému" byly pak ještě vloženy do artikulů obecného sněmu, který po pěti dnech končil a sice tak, že na hotovost měly vrchnosti platiti z každého osedlého poddaného jednu kopu míš. ve dvou termínech, totiž o sv. Trojici (22. V.) a o sv. Havle (16. X.J, kdežto poddaní měli platit ze snopů obilí, co se jich r. 1606 sklidí, a to z kopy snopů pšenice a žita po 3 kr a z kopy snopů jaře po 2 gr míš. (SČ. XII. s. 185/6). Také k zaplacení dluhů lidu válečnému byli nakonec přitaženi i poddaní, ačkoliv v čes. královské radě kromě Kryštofa z Lobkovic, pána z Ústí a Slavaty se všichni vyslovili pro jejich vynechání. Podle sněmovního snesení (SČ. XII. s. 211) měly vrchnosti platiti z vlastního měšce za každého osedlého 10 gr čes., a to v pondělí po Božím Těle (29. V.), Pražené a města 12.500 míš. kop, poddaní sami pak tolikéž každý 10 gr čes., avšak teprve ke dni 2. listopadu 1606].