Já Vilím starší Konecchlumský z Konecchlumí a v Hoře Kutně [Srv. č. 168, pozn. 1] známo činím listem tímto obecně přede všemi a vzláště tu, kdež náleží, jakož jsem na dožádání slovutné a vzáctné poctivosti pánův šepmistrův, rady a vší obce města Hor Kuten a pánuov purkmistra a rady a vší také obce města Čáslavě s připojenými v tom spuosobu k nim obojim pánuom pány a přátely i spolu sousedy jejich některými od nich obojích pánuov z statkův jich a dědin svobodných pozemských vedle starého šacuňku léta 1557, též z peněz na úrocích vedle sněmovního snesení i dalšího o tom J. Mti cís. s J. Mtmi nejvyzšími pány ouředníky a soudci zemskými, též J. Mtmi pány radami J. Mti cís. etc. soudův dvorskýho a komorního a jistými osobami ze všech krajův království Českého k tomu volenými léta tohoto šestnáctistého pátého učiněného nařízení, sedm koní zbrojných, od pánuov Horníkův půl pátá a od pánuov Čáslavských puoi třetího koně s pacholky neb rejtary k tomu obranými s vozem spižním, třmi koňmi před ním a jinými k tomu potřebami náležitejmi pod svou ochranu a opatrování přijal, abych je nejprve k městu Brnu v markrabství Moravském na místo od J. Mti cís. otevřenými mandáty položené vedl a, kdež náleží, postavil skrze mustrunk provedl, i dále, kdež od J. Mti nejvyššího pana generála polního poručeno i potřeba byla, vedl a to všudy tak opatroval, abych já, ano i obojí páni s připojenými svými z toho dobré slovo a pochvalu jmíti mohli. Oni pak obojí páni i na místě připojených svých mně za to všechno na pacholky neb rejtary i na vozku při vozu spížním jistej měsíčnej plat, totiž jedno sto dvadceti dvě kopě míšeňské dávati a platiti a k tomu také všelijaké potřeby k tomu náležité spraviti, schystati a na cestu vypraviti jměli, jakž to smlouva mezi námi stranami všemi v pondělí po svatém Vítu léta tohoto šestnáctistého pátého vykonaná a spečetěná šíře ukazuje a zavírá. Že oni páni šepmistři, rada i všecka obec na Horách Kutnách, čímž mi takkoli vedle vejš připomenuté smlouvy i na místě jiných v tom spuosobu k nim připojených pánuov a přátel na toho svého puoi pátá koně i na spížní vuoz a koně povinni byli, to jsou mi vše zouplna vykonali a vyplnili, a ten měsíční plat za čtyry plný měsíce počítaje, od vytažení až do navrácení zase domů, což toho na ně přišlo, totiž tři sta třinácte kop čtyrydceti dva groše a šest peněz vše míšeňských, mně a na dotčené pacholky dali a odvedli a tomu všemu, nač se dotčená smlouva vztahuje, jako dobří a poctiví lidé městští dosti učinili. Ze s nimi dobře spokojen jsem, protož je z toho ze všeho kvituji a prázdna činím nyní i na časy budoucí. Tomu na svědomí pečeť svou vlastní a přirozenou jsem k této kvitanci přitisknouti dal a se v ní vlastní rukou podepsal. Stalo se na Horách Kutnách v outerý po svatém Diviši, 11 Octobris léta páně šestnácti stého pátého. Vilém starší z Konecchlumí.